Inmvslné nenřátelstvi inladočeskvch libé- I

Z každého řádku tohoto úvodníku řinej

PMloha k Čecha i. 69 taky na těch trakařích svobodomyelníci něco rozrážejí mezi lid — a sice .vzdělanost*, „svornost" a pilnost". Zamilovaným však koničkem, který jim vlastně každou sobotu musí pomáhat ten trakař vytáhnout, jest našim mladoěechAm „klerilotlismus. náboženský fanatismus, Bry nych, Škrdle* atd. Nebýti těch, snad by mnohý radikální trakař týdenní neb čtrnáctidenní nemohl ani vyjíidět na světlo Boží Vizme aspoň tři takové trakaře. V Kolíně začaly vycházet „Radikální Listy" — pokračování to „Neodvislosti*. — „Rad Listy" věnovaly hned v 1. čísle skoro dva sloupce hustého drobného tisku zprá* vám z „tábora klerikálův“. Referuje se tu o spolku „Arnošta z Pardubic", že členové byli u zpovědi a přijímání, dále o rozkvětu „Vlasti", že si chce koupiti vlastní dům, o všech časopisech katolických. Ba ani „Kříž" a „Marie* jim neušly. „Rad. Listy* trnou nad neobyčejným a rychlým rozšířením těchto listův a dodávají, že svobodomyelník každý ví, co bude jeho povinností, se vší energií působit proti „Kříži" a proti „Marii". Podivno I Znám přísloví, kde se praví, že se čert bojí kříže.

Jiný liberální trakař „Lučan* v Lounech při každá příležitosti otře se o náboženství a kněžstvo katolické. Tak i v posledním čísle ze dne 17. března t. r. uveřejňuje „dopis z Prahy", psaný vlastně v Lounech jistým technikem —n—. Zní takto : „Zajisté jest ještě v čerstvé paměti hanobení jména Nerudova klerikálním časopisem „Vlast", jehož redaktorem jest pověstný P. Škrdle .... Ale vavříny, které sklidil P. Škrdle, nedaly spáti jeho soudruhovi knězi Rud. Vrboví, který ve svém spise „Sociálně demokratická společnost" zmiňuje se nejen nevlastenecky nízce o Nerudovi, alebrž o našich předních ... V témž čísle podezřívá „Český Východ" z denunciant- ství a duše „Lučanova" v zápalu volá : „Hnus, bázeň a žal naplňují nás zároveň" — a vybízí obecenstvo, aby přece už rozhodné slovo promluvilo proti orgánu královéhradeckého biskupa Brynycha (sic !). Ukážu ještě na třetí liberální trakař. Jest to „Jičínský Obzor a Ohlas". Do no vého roku 1894 byl „Jič. Obzor a Ohlas" redigován jaksi neutrálně, nechtěl si roz hněvat ani Staré ani Mladé. Letos však se chopil tohoto trakaře jistý JUDr., bezpochyby chce přinutiti poslance Dollan- ského z Jičína, který není čistokrevným Mladočechem, aby složil mandát a pak se ho sám zmocni. Program jeho jest : rozhodná oposice proti vládě, proti šlechtě, proti „klerikálům", vlastně vůbec proti náboženství. Tak v č. 4. „J. Obz." dopis z Lom-, nice s ukrutnou radostí vypravuje, že tamní j tamní městské zastupitelstvo účastní se ješté mše svaté, a že koná jenom to, co chce — farář. Ba v 6. čísle ze dne 18. března t. roku věnován celý úvodník o 4 a půl sloupcích „klerikalismu", především „klerikál. agitátoru" biskupu Brynychovi.

Z Paříže.

dělnický spolek poznav „páterskou mizérii" ! chorobných dítek. A „Figaro“ к tomu do vymanil se z „vleku páterského". — Dopis kládá, že nemíní sbírku к tomu účelu za z Libáně zas referuje s posměchem, že j počínati, nýbrž že bude jen jména dárců ' případně uveřejňovati. A hned ve stře- trhanou chalupu, do níž už slunce chladné rozvahy a klidného rozumu politického začíná svititi. -f- V.

Dne 22. března. (Frangola Goppée — Výstava Marie Antoinetty. — Také Čech Paříži. — Kostel sv. M. Magdaleny.) Nejsympatičtějším snad ze všech novějších spisovatelů francouzkých bez odporu je Frangole Coppée. Jeho povídky jsou roztomilé a proto i kolují v překladech ve všech vzdělaných řečích. Tento uveřejnil v úterním „Figaru" na úvodním mietè staf : „Pour les petite poitrinaires" — pro malé souchotináře — v níž vyzývá ku příspěvkům na dětský asyl v „Hopital ďOrmesson" na venkově pod vedením milosrdné sestry Candì dy. Tvrdí na základě lékařské autority, že dobrou třetinu souchotinářů těch bylo by lze zachránit!, kdyby se jim dostalo zdravého vzduchu, s dostatek potravy a ošstření. Vyzývá ma- tiuky, aby ve jménu svých b e b é v kolébkách dávaly příspěvky na útulnu pro bebé souchotinářské. Goppée apeloval na kolébky ve jménu du na to, tedy o den později při nesl seznam darů v obnosu 25 572 franků. Tomu se říká francouzská čili pařížská Lipsko, Elba, Waterloo a dobročinnost Mezi dárkyněmi je markýzka de Monštier s 10 000 fr.

Jiná dárkyně znamená se pouze iniciál- možná vykliditi. Ta zase z něho chtěla udě- ■e zlomyslné nepřátelství mladočeských libé- ' kami : M. Cb. S. 6000. M. H. D. 3000. lati mausoleum pro Ludvíka XVI. a Marii rálň proti ndp. biskupu. Proč pak „Jičínský Bebé anonyme: 1000. Malý Petříček 100 Antoinetu.

Obzor" je tak nedůsledný? — V témž č. 6 fr. Malá Ahčka 100 fr. atd. i Kostel ten vysvětil r. 1842 slavný arci- píše na str. 3. „nepřejeli si někdo boj.j „Figaro* bývá časem sice frivolní. ač- biskup AKře— o pět let později zastřelený jsme to z prvních my" — ale před tím na koliv je celkem konservativní, avšak kdy- na barikádách ; tentýž učinil jej kostelem 2. str. zahajuje hrubou kanonádu proti Jebo koliv uhodí na buben dobročinnosti, hrnou farním. b. Mil. a vybízí kde koho к boji proti knéž- se mu statisíce franků. Proto i Frango» Kostel tento má délku 108 metrů, šířku štvu. „Z hnutí klerikálniho může prý vznik- Copée к účelu naznačenému obrátil se na 43 m. a výšku až ke kopulím 30 m. Stavba nouti myšlénce pokroku — a slyš světel— „Figaro". — i má formu dlouhého parallelogramu s mno- mravnosti, mnohá škoda." — A tohle píšej O minule středě započata byla činnost hými korintskými sloupy. Je v něm pře- „Jič. Obzor", jenž v témž článku nemrav-j komitétu, jež mini dne 15. dubna otevřití mnoho soch a obrazů od velikých mistrů ným způsobem dotýká se cti ndp. biskupa výstavu Marie Antoinetty a její beze všeho slohu. Je to vlastně více umě- Brynycha, jakoby v „Ord. listě" kněžím byl dob y. Dnes po stu letech její popravy lecké museum a méně kostel. Na basreliefu nařídil, že kdo není přítelem klerikalismu, ! vzpomíná Francie se zvláštní pietou na ne- nahoře je viděti velikou figuru anděla uvr- má být získán protěžováním, po případě i šfastnou rakouskou princeznu, jíž sice v do- bujícího do propasti zlého ducha se slovy: — penězi ! ■ bách šťastných — ve svěží kráse — mohlo V a e i m p i o 1 — běda zlobohu !' — Ve

O mravnosti píše „Jič. Obzor" a sám1 se vytýkati to a ono, jež ale v neštěstí nej-. výklencích a na oltářích je nahromaděno nemravným způsobem hanobí našeho ndp. krutějším osvědčila se jako hrdinka, ba jako množství obrazů a soch světců a světic ná- biskupa, že prý „obsahem jeho kázání visi- ^ světice. Výstava bude odbývati se v galerii roda francouzského. Je pochopitelno, že tačních vanula náboženská nesnášenlivost — nám v Čechách známého — Sedlmayera, každý francouzský katolík — vedle chrámu proti vyznáiiím jiným", takže prý n>ní kato- kdež budou na předním místě vystaveny: Matky Boží — s hrdostí pohlíží na veliko- líci tím povzbuzeni „proti evangelistům při-} Pozůstatky královny Antoinetty. Kde kdo lepou svatyni veliké kajicnice, věrné společ- kře vystupují a zle s nimi nakládají 1* Dů- jakou upomínku na tu dobu má, žádá se, nice a těšitelce Bohorodičky. Proto i ne- kazů nepodává. i aby jí к výstavě zapůjčil smírné rozhořčení na bídného pachatele Z hnutí klerikálniho může prý pokroku; Náš císař zapůjčí tři její podobizny, atentátu, jehož smrt každý považuje za apra- a mravnosti vzejiti škoda mnohá, píše „Jič. z nichž jedna představuje ji v 13. roce a vedlivý trest Boží.

Obzor" a na konci téhož článku vybízí více jiných předmětů, mezi nimiž obyčejný „stranu svobodomyslnou", aby se postarala slabikář, na němž Marie Antoinetta se učí- Platy UČitelŮ a kODgma katolického o organisaci protiklerikální, jak osobně, sou- vaia. Francouzská šlechta chová mnoho pří- ; duchovenstva kromě, tak i tiskem a „příkladným ži- ležitostných dárků od ní, autografů, stuhy : votem svých stoupenců* I Snad vedli dosa- atd. až do nejmenších maličkostí. ! HI. vad život nepříkladný. Při výstavě budou některé věci se pro- Připcčte li se ku všem těmto výdajňm Tímhle, pánové, sotva udržíte svou roz- !dávati к účelům dobročinným. venkovského faráře sbita pro hospodyni, pfí- Roztomilou bandu anarchistů-vyděračů pádné odměn* sluice, nějaké výlohy lékaři aa podařilo se pařížské nolicii vypátrati, mezi léčení, který s pravidla v miité nebydlí a vy- nimiž nalézá se též Cech : Václav Hrabě, dání nepředvídaných potřeb a odečte-li se pak který, když viděl, že již koudel hoří, své celá »uma všech vydání od nejmenších „*tavu kamarády — udal. Tedy jakýsi Mrva přiměřených" příjmů, jak právě dle aákora v Paříži. kongruového atanovero jett, psk rádi byctoia V té bandě bylo mnoho polských, ru- pozna i onoho umělce v pootářství, který by ských a tureckých židů, kteří se v Paříží sde žádné minna jako výiledek svého vedení povalovali, podvody páchali a na různých knih neseznámená!. V kaídém přpadě jegt osobách peníze vydírali Šéf bandy byl Né- tento deficit mnohem osudnější pro vesnického mec Zickert — Prušák 1 faráře, nei nepřisnivé finanční poitavení pro

Kostel sv. M. Magdaleny, v němž po- stát, к němni ее stále odvolává, jakmile deficit slední (po něm udál se již zase výbuch nonzi trpícího duchovenstva kryt hýli má. v kostele J a 11 i e u ském blíže Grenoble, Očekáváme nyní od vlády velmi brekcu 20 osob zabito a zraněno) výbuch byl spá- výměnu vydaného vyhlášení ve správě к zá- cbán, má — jak se říká — pestrou minu- kocu ze dne 19. dubna 1885 ř. a. 1. 47, ie lost. Byl založen okolo roku 1484 za paoo- jeden z důvcdňv, proč předběžně jen proza- vání Karla VHP jen jako kaple. U větších tímní přilepšení se ravihaje, v tom spočívá, rozměrech byl znovu zřízen r. 1659 od poněvadž vbda docfé, ie po uplynutí provi- Anny, Marie Louisy Orleánské. V rozměrech roria vydatnější zlejšení mořoým bnde Toto nynějších založil jej teprv Ludvík XV. Dle provborinm nyní brzy uplyne, nouze dneho- plánu jebo měl to býti největší kostel v celé vemtva nebude zajiité po uplynutí 10 let pro- Francii, avšak sotva že zdivo pokročilo po visoria menší, než poměry státcích úředníkův někud nad zem, nedostávalo se peněz. Plán a učitelův, jei za nepříznivé json vyhlašovány, velikolepě začatý musil býti obmezen a částečná konverse státních obligaci (březnová když kostel začal opět seobnovovati, vtrhla renta) škodila již nyní citebš mnohému do- ua' to revoluce, která stavbu obrátila v esu ohovnmn správci na jeho příjmech; přípravo- tiny. Napoleon umínil si ze ssutin ji zbu- váná všeobecná konverse jednotné renty akrá í dovati jako nikoliv kostel, nýbrž jako ještě více příjmy viech dnehovních správců.

„Temple* pro bibliotéku a trofey vá- Od koho pak tedy nei od státu má jmenovaný léčné. Na průčelí dal nápis ze zlatých liter : klérus za to náhrado oěekávati ? Vyslovujíce „Napoleon aux soldats de la tuto naději ve zlepšení dotace, která by nouzi grande armée. Do vnitř bylo posta* duchovních správců, tedy v náležitém vým'ru, veno mnoho pomníků z mramoru — divným odpcmohla, odvoláváme se jak v souhlase se to svátým — maršálům. Přestavba Napo-, správou komise panské sněmovny к zákonu leonova stála přes 3 miliony franků. Měl to z roku 1885, tak opírajíce ее o zákonitá asta- býti jeho „Temple de la Gioire" — noveni nejprve vůbec o tu skutečnou cdá!osŕ, chrám jeho slávy — leč brzy na to prišlo že udané číselné polovky v zákené z r. 1885 Helena. jjednohla-.nš jako takové nrnány byly, jak po- Restaurace měla ovšem na pilno, všecky loiky ty dle potřeb životních před 10 lety, upomínky napoleonské z kostela, pokud nero pak dle nároků stavu přiměřené výbvy

„A nezabloudíte někdy ?" „Jakživ ne, milostivá. Když ztratím cestu, chodím tak dlouho, dokud někam nepřijdu. Někam přijití musím vždy." „Té’zíš vondrnetl" Byl jsem již dávno zase na dalším pochode, když se mi ona má praktická filosofie o bloudění či nebloudění znova byla vynořila na mysl. Putoval jsem totiž již zase hodinu, tu nahoře na kraji alpské úžlabiny z čista jasna setkám se s jakýmsi horalem a dvěma mnichy. Stanuli jsme. „Již s hor ?" otáži se. „Ob ne," odvětil mnich starší, „ale za boudili jsme." ,Aj?" „A nepotkali tu toho horala, Bůh ví, каш bychom byli přišli. Jdeme na Blaser, a vy ?" „Take na Blaser.“ „Nuže?" „Prosím." šli jsme tedy společné. Tak setkal jsem se nahoře v Alpách se dvěma mnichy, z nichž staršího nazval jse.u si pak fraterem Agathem a nazývám jej tak i dnes. Oba mniši se svým dlouhým černým mnišským šatem opásaném v půli, se svými nízkými černými širokými klobouky, dlouhé alpské hole v .rukou a na zádech režné prosté plátěné šnerfry, — jistě na mne činili dojem neobyčejně sympathický. Svěží krásné jitro, klid a mír alpské výšiny, kolkolem ranní rosou postříbřená zeleň bujné trávy i lesní kleče a nad zelení šedé rozervané skalí veličenských alpských temen, to vše bylo mi i vzácnou stafaži к oběma těmto mužům, jenž mi ▼ té chvíli se svými dlouhými holemi alpskými věru připadali nejinak, než jako jacísi bludní zbožní poutníci odkudsi z dávných dob křižáckých.

Mnich mladší byl mladým statným mužem zdravím jenjen kypícím. Tvář intelligentuí, pleť bílá a přece jemně osmablá, na tvářích zdravé ruměnce, pohled bystrý, výraz tváře bujarý a jemný krátký světlý vous kol tváře přidával mu jistě sličnosti. Všiml jsem si, že jebo plátěnný režný šnerfr ua zádech jest jak náleží nabitý. Mnich starší, můj frater Agathos, byl rázu trochu jiného. Velice intelligontní a milý, dobrácký a při tom vážný výraz jeho tváře upoutal mne rázem. Temné neskonalé dobrácké oči, zdálo se mi, hleděly do světa jako pohled muže, jenž jest už dávno zvyklý nejen trpéti, než i trpěti s vědomím, že proti surovostem světa není obrany. Poněkud přibledlá a přece zdravá i žárem slunce přismahlá tvář byla něžná i jemná ; trochu temnější delší vous, jenž tvář mu vroubil, vybíhal na bradě do vkusného klínu, a melodický jeho klidný hlas mu nejen dodával půvabu, než i ještě zveličoval všecku sym patbii ke všemu tomu zjevu tohoto z miry sympathického mnicha a cizince zároveň. Všiml jsem si, že jeho prostý režný šnerfr na zádech byl jaksi splesklý a že za pasem svébo roucha měl několik alpských květin; také jsem poznal, podle „ischt, bisebt, hoscht, hörscht“, že frater Agathos jest Tyrolan. Šli jsme. Nežli jsme se však navzájem představili, došli jsme zatím к chatě horala, jenž byl oba mnichy prv uvedl na pravou cestu ; zároveň však v alpské chatě s ho ralem zmizel i mnich mladší. Kráčeli jsme tedy в fraterem Agathem, co noha nohu mine, napřed a teprve za chvilku jsme stanuli.

„Vy jistě nejste Tyrolan," řekl frater Agathos. „Ne. Jsem Cech," pravil jsem. „č e ch ?" opáčil Agathos. A ihned dodal po česku: „Já jsem takéj „S tím bych na moutě milou nechtěl Čech" ; lézti nahoru, to bych byl myslím brzy Mžikem oka plácli jsme si rukou a dole." mžikem oka byli jsme oba přáteli, ačkoliv | Téměř však zároveň s mými posled- si ne s každým Cechem v cizině mžikem nimi slovy byl Tyrolák, anebo kdo to byl, oka plácnu rukou a ne s každým Cechem již u nás a rovnou před námi stanuv, prudce v cizině jsem mžikem oka přítelem. Za ho- opřel dlouhou hůl o zem, až kamení na voru pak dověděl jsem se i to, že frater zemi zaskřípělo, a řekl jako by nic :

Agathos jest v Tyrolsku již několik let ai „Also, gé’mr! (Nuže, pojďme!)“ že dnešní jeho vycházka nahoru na Alpy j Mohu upřímné říci, že jsem se v té jest v jeho životě první jeho vycházkou obvili při této naprosto neočekávané cizin* na Alpy vůbec. Z dalšího však hovoru vy- cově prostě bodrosti či bodré prostotě ažaž rušil nas jakýsi dusot koně téměř ihned za zajíkl, ale v tomtéž také okamžiku poznal námi. Ohlédnu se a místo koně zřím jaké jsem zároveň i — mladšího mnicha, hoši Tyroláka turistu, jenž rychle kráčel, Rozumí se, že jsem spráskl ruce. Ale směrem к nám. Na hlavě starý sešuntělý zmetamorfosovaný frater pranic nedbav mého na všecky možné i nemožné strany roz- sprásknutí, řekl : pleskaný lodnový tmavý klobouk na dobro „Chtěl jsem se přestrojit prve, ale dnes již bezbarvý ; ze zadu klobouku vy- horal mi nabídl, abych se převlékl u něj čnivá nad rozpleskaný vrchol chumáč pocu- a šaty nechal v jeho chalupě." A dodal : chaného peří elepičího nebo jakého ; na těle „Nemá to být, ale Bůh mi jistě odpustí, odřená zelenává kamizola ; vesta žádná; protože ví, že jsem dítě Alp, а к tomu Ty- košile na prsou rozhalená; kol pasu široký rolan. Z celého srdce miluji ty zlaté naše odřený koženný opasek s pestrým vyšíváním hory, jež jsou ostatně také chrámem kvétův u prostřed; na nohách jeu po ko-,Božím'* lena krátké koženky, jež byly původně pa- j Frater Agathos mi řekl po česku : trné černý a dnes už jsou usmolený a ry-j „Ale já bych to přece neudělal." šavy jako hodně usmolený ryšavý rys; ко-j „Wos sógšte? (Co říkáš?)* otázal se lena nahá ; na lýtkách odřené zelené tyrol jeho druh.

ské náholenice ; kotníky nahé; na nohou „Nic. Pravím pouze svému krajanovi — " humpolácké a jako železná vrata okované i „A! Ten pán je také Cech?" boty, právě jejichžto dusot jsem byl prve ; „Tak jest * a věru jen politování hodným omylem po í „No, to mne těší. A tebe též, važoval za dusot koňský ; v ruce pak pravda li ?" dloubá alpská hůl a na zádech šnerfr. j „Zajisté."

„Ten brach milý se jistě také škrábe „Also gé’mrI" na Blaser," řekl jsem Agathovi. „Kam by Teprve pak nyní moudře jsem pochopil se také tady tudy jinam sypal ? A jen po- a srozuměl, proč šnerfr mladšího mnicha hleďte, jak výtečně šlape. Kamení mu od byl prve tak jak náleží nabitý a proč nyní bot zrovna lítál" zase jest tak jak náleží splesklý. Frater Agathos jen se usmál a já pak Šli jsme tedy. přidal : (Pokračování J