Ročník XXXXIX

V Praze, v úterý 31. srpna 1909.

Číslo 240.

Naranní a večerní liety předplácí se- V Praze v administracii na měsle. na čevrt leta . . . . 6 K — k s dvoji donáškoua a měsic. . . . . na čtvrt leta : . . . 7 K B2h ve filiálkách na měsío. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měste, na čtvrt ista . . . . 9 K80h s dvojí zásilkou měsie na čtvrt ieta: . . . k e

Vecerni dání. V drobném prodejit ranní člslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4h Ve filiálkách'na venkově ranní čislo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . . 5h Inseráty plati se hotově napřed. Předplacení a insorty přijíma sdmnistrace v Marianské ul., a Tam nacházejí se těl redakce, tiskárna a sxpedlna „Národních Listů“ Rukopisy se novracejí.

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. Jak pečetili českou školu v Poštorně. Z Vídně, 31. srpna. Zdejší listy líčí za vření a zapečetění české školy v Poštorné takto: Úřadní akt byl vykonán dvěma úřadníky okres- ního hejtmanství mistelbašského za přítomnost okresního školního inspektora Vymlátila z Mistel- bachu a starosty poštorenského Havlíčka. K udržení klidu a pořádku při výkonu, který v českém obyvatelstvu vzbudil veliké roz- hořčení a rozechvění, dostavil se o ddl četaietva 60 mužů za velení nadporu- číka, Četníci uzavřeli v Sirokěm kruhu t. zv. červenou školu, která byla škole »Komenského« prona- jata. Úřadnici za přítomnosti starostovy dali na dvěře učebních mistnost úřadní pečeť. Starosta, který byl z eela klidný, poznamenal toliko: »Bohudik, j sem ještě já pánem v Poštorné!« Po proto kolování úřadního aktu odešli úřadníci a s nimi 30 četníků z obce, kdežto ostatní ch 30 mužů tam zůstalo, aby střežil zapečetěnou školu. Proč byla zavřena česká škola ve III. okrese vídeňském? Z Vídně, 31. srpna. Zemská školní rada dolnorakouská poslala již okresní školní radě přípis, ve kterém se oznamuje, že česká škola ve III. okresu vídeňském, vedená na jméno ři- dícího učitele Ludvička, byla zavřena, protože rekurent nedokázal, že odstraněny byly nedo- statky vyučovací. Přislušný o kresní školní inspektor byl vyzván, aby stále nejpozorněji bděl, aby se ve škole nevyučovalo, sice že by c. k. okresní školní rada neprodleně po vo- lala na pomoc příslušné politické úřady. Zprávy zdejších listů, že také škola na Landstrasse byla již zapečetěna, jsou pro- zatím předčasny, ale jest viděli, že zdejší listy jsou dobře informovány o tom, co vláda také v tomto případě podnikne.

Luzovláda ve Vídul. Z Vídně, 31. srpna. Skoro každý večer jest dokladem, že ve Vídní panuje luzovláda Včera večer opakovaly se proti kevrr. Neyry tousmomrran bylo to řádění, které slihá se soudy a vězením, podnikají-li je obyčejní lidě; řádění německo- radikálních uličníků bylo však posuzováno jako demonstrace politická, proti které policie vůbee nevystoupila. Role, kterou vídeňská po- licie hrála za těchto nových kravalů, byla v pravdě žalostná. Nebyla na místě a když se doslavifa, bylo již po všem. Při tom jed- notlivec-policejní strážník byl vydán nej- sprostším insultům a týrání. Msně naskytuje se parallela mezi policejními poměry v Praze a ve Vídni. Policejní zprávy oznamují: Včera po 8. hod. večerní shromáždilo se v okolí Národního domu v XV. okresu asi 300 německý ch nacionálů, kteří byli promisen

luzou a táhli nejprvé před vídeňskou zá- ložnu na Mariahilferstrasse, kde volali »fuj !« Výtržnostem však bylo policií zabráněno. Od- tamtud táhli demonstranti do Turnergasse k Ná- rodnímu domu, ačkoliv se tam nekonala žádná česká schůze nebo zábava. Chtěl tam proraziti policejní kordon, ale byl odraženi. Část demonstrantů, kteří sestá- vali vesměs z mladíků, táhla do okol- ních ulic a poakozovala majetek v obehodních mistnostech, ktere navstěvují Češi. Tak byly v kavárně Krajákově ve XIv okresu strženy dva české štíty a okenních tabuli bylo rozmláceno ho lemi a kamením. V české čitárně v Xv okresu byla rozbita okna. U hostinského Olivy ve XIV. okresu byla rozbíta okna, dvéře, sklenice, talíře, lustr; všechno kamením. Zahrádka na ulici byla spusto šena, židle byly rozbitými okny naházeny do místnosti. Odtamtud táhli výtržníci k noclehárně Sl zákově, aby pokračovali ve své ničivé práci Stojící tam strážník Seheinost postavil se sám proti zástupu 300 osob a nechtěl ho pustiti k místnosti, načež zástup vybil ka- mepím okna místnosti, vedoucí do ulice sousední. Strážník Scheinost zatkl jed- noho z pachatelů, načež zástup bil ho ho- lemi a házel po něm kamením, takže strážník byl zraněn. Ve své tísni vytáh strážník revolver a provinilce zalkl s na m- řeným revolverem. Vyličené pustošeni majelku odehrálo prý se tak rychle, že síráž, určená k ochraně těchto místností, ne mohla jim zabrániti. Když pak demonstrant znova chtěli táhnouti k Národnímu domu, byli rozehnáni jízdní stráží. Na pe licii bylo házeno kamením, kterým byli policejní úřadník a dva s tr ážnie zraněni.

Celkem bylo 7 osob zatčeno, z nichž jedna pro zločin zlomyslného poškozeníci zího majetku. Proti všem zatčeným bylo zave- deno trestní řízení. České schůze socišlně demokralické, ktere včera večer se zde konaly a na kterých protesto váno byto proti persekuci českého školstv dolnorakouského, minuly klidně. Ve III. okresu na Landstrasse mluvil za velké účasti říšský poslanec Tomásek, který mimo jiné pro hlásil, že v nejhorším případě sáhnou češti ro uvevveUT TIVky O včerejších výtržnostech protičeských vy dala Wilhelmova korespondence zprávu, ovšem ve smyslu německém. Z Vídně, 31. srpna. (K. k.) »Kor. Wilhel mova« oznamuje: Včera večer shromáždilo s poblíž Národního domu v XV. okresu Turner gasse 9 asi 300 německých nacionálů, kleří nej dříve demonstrovali před vídeňskou záložnou volajíce »fuj.« Odtud snažili se dostati se k Ná- rodnímu domu, ač se tam nekonala žádná če- ská schůze, ale bylo jim v tom stráži za bráněno. Demonstranti, většinou mladlei vytloukli pak v postranních ul cích okna v celé řadě českých mlst ností. Když strážník zatkl jednoho pachatele házel zástup na strážníka ka me ním z dlažby, čímž strážník by poraněn. Strážník zatkl pak onoho pachatele s nasazeným revolverem. Když se objevila jízdní stráž, bylo na ni rovněž házene kamením a četní strážníei byli zasažení. Celkem bylo zatčeno 7 osob.

Panovníkovy cesly. Z Bregence, 31. srpna. (K. k.) V 7 hod. 50 min. ráno odjel císař k přístavišti, kde mu shromážděné zástupy lidu próvedly bouřlivé ovace. Panovník vstoupil zde na slavnostně ozdo- bený salonní parník státních drah »Císařovn Alžběta«, aby podnikl projižďku na Bodamském jezeře. V průvodu jeho dll jenom nejužší dru- žma. Druhý reservní parník pluje za dvorní lod v určité vzdálenosti. Z Lindavy, 31. srpna. (K. k.) K císařovu odjezdu z Bregence dostavili se místodržitel zemský hejtman. Mocnář měl bavorskou uni- formu. Když vstoupil na loď, byla sňata slav nostní vlajka a vztýčena vlajka císařská. Jezero jest neklidno. Počasí je chladně a trochu za- mračené. Duje dost silný vítr. Obyvatelstvo lii- davské uvitalo císaře nad míru srdečně. Z Lindavy, 31. srpna. (K. k) Parník »Ci- sařovna Alžběta«, na němž je císař, připlui o 139. hod. dopoledne za výstřelů z hmoždítů a za nadšeného provolávání »slávy« velikých zástupů lidu. Panovník měl uniformu svého ba vorského 13 pluku pěšího. Prine Ludvík, který měl uniformu svého rakouského pluku, uvita císaře jménem prince vladaře nejsrdečněji. Z při- stavu odjeli eísať František Josef a prine Ludvík k ville »Am See«, kde jej uvítala princezna Terezie Bavorská.

Mezlnárodní lékařský sjezd v Pešti. Z Pešti, 31. srpna. (K. k.) Na holdovac telegram mezinárodního sjezdu lékařského došel předsedy kongresu tento děkovný telegram ci sarův: Jeho c. a k. ap. Veličenstvo bere živý podíl na vědecké a humanitní práci XVI mezi- národního kongresu lékařského a děkuje srdečně za uetivý pozdrav, klerý mu byl zaslán při za- hajení toholo velmi etěného kongresu. Z rozkazu J. V.: kabinetní kancelář. Všeobecný sjezd rakouských katoliků odložen Z Vídně, 31. srpna. (K. k.) »Vaterlande uveřejňuje následující zprávu: Poněvadž polito- vánihodné národní trenice ve Vidni obrožuj zdárnou práci všeobecného sjezdu katolického nemže výkoný vybor stredn organisace katolické převzíti zod povědnost za konání sjezdu a vid se nucena odložiti VII. všeobecn sjezd rakouských katolíků na dobu příznivě jšl. Z Vídně, 31. srpna. „Reichsp.“ uveřejňuje o odročení katolického sjezdu článek, ve kterém praví: Národní demonstrace ve Vídni, které jsou ohlasem politického nepřátelství mezi Slovany a Němci předlitavskými, zavdaly příčinu, že se upustilo od sjezdu všech katolíků bez rozdilu národnosti na horké půdě vídeňské. V říši jest dosti již sporů, než aby se mělo veřejnosti po- skytnouti ještě divadlo nesvornosti mezi katoliky Národnostní spory již řadu let před tím znemož- ňovaly katolieké sjezdy, a teprve r. 1905 podarilo

se provésti sjezd všech předlitavských katolíků na kterém byl založen Piův spolek. Také sjezd v r. 1907 měl úspěch, nyní však politické pro- tivy v parlamentě se přiostřily, takže také kato- líci jsou stržení do národnostního víru. Když veřejně bylo žádáno, aby na sjezdu projedná- vány byly také otázky národní a parlamentní tu sjezd stal se ihned nemožným. Aby byl raněr národní odpůrce, hlásán byl boykot katolickéh sjezdu. Za takových poměrů byly by měly pa- trně poslední vídeňské demonstrace hlasitou ozvěnu na vídeňském sjezdu. Změny při rakousko uherských konsulátech. Z Vídně, 31. srpna. (K. k.) » Wien. Zlge oznamuje: Císař jmenoval na základě návrhu ministra zahraničních záležitostí rozhodnutím z dne 11. července generálního konsula II. třidy Waltera ryt. Prineiga z Herwaltu zá- slupcem rakousko-uherským v mezinárodní ko- misi pro konirolu financí v Řecku, pověřil. jej mimo to vedením konsulátu v Pyräu-Athénách a při jeho odchodu z ústředny ministerstva c. a k domu a zahraničních záležilosti propůjču mu komturský kříž řádu Františka Josefa. Císat jmenoval zástupce generálního konsula a ko- merčního ředitele kanceláře velvyslanectví v Pa- říži generálního konsula I. třídy Karla ryt. Paula z Entzebůhelu komerčním ře ditelem téhož vyslanectví, jakož i generálního konsula I. třídy Theodora Ipena v Pyräu- Alhénách, klerý jest rakousko-uherským zástup cem v mezinárodní komisi pro kontrolu finane v Řecku, komerčním ředitelem velvyslanectví v Londýně, sprostiv jej zároveň zmíněné funkc v Pyršu Athénách. Obéma propůjčil s prominu- tím poplatků titul legačního rady první katego- rie pro dobu jejich funkce jako komerčních ředitelů.

Mezinárodní otázky dánské. Z Kodaně, 30. srpna. (K. k) Za rozpravy o předlohách, které týkají se obrany země pravil ministerský předseda mimo jiné tolik Máme netoliko všeobecné povinnosti vyplývajíeí z neutralitv. Smlouva o Severním a Balti- ckém moři nás zavazuje, abychum v okamžiku, kdy nastane nebezpečí pro naše úze m nebo pro územl některé ze zůčastně- ných velmoci navázali styky s jejich vyslanei a dohydli se o společném postu- pu. Jame tedy povinni spolupůsobiti z daných poměrů s jinými velmocemi a to je Záxazek. klarý námmůže bý ti v n u cen, jestliže loyálně a poctivě neplníme, co právem může býti od nás žádáno, Uzavřené smlouvy mají největši důležitost pro existenei Dánska a nemůžeme jednat * neuvěř telnou lhostejností, jak se zde n mnohých stranách děje. Nová slátní půjčka turecká. Z Cařihradu, 31. srpna. (K. k.) Zejířejšt ministerská rada má se definitivně usnésti o uza- vření půjčky 7, podle jiné verse 10 milionů liber, kteréžto sumy použije se na úhradu schodku v rozpočtu, na zaplacení náhrady 204 milionu franků východním drahám, jakož i na potřeby vojenské a jiné. Půjčka má býti z valné části zabezpečena ročními splát- kamni na ruskou válečnou náhradu po 350.000

liber, kteréžto splátky byly na 40 let uvolněny v důsledku ruskoturecko bulharské dohody. Prozalím poskytne egyptská banka záloh 5 milionů, jež bude z půjčky splacena; s tímto řešením souvisí příjezd místokrále do Cařihradu. Z Cařihradu, 30. srpna. (K. k.) Místokrál egyplský sem přijel. Angličti královšti manželé do Cařihradur Z Cařihradu, 31. srpna. (K. k.) Časopi »Turquie« sděluje, že angličtí královští manželé navštíví v dubnu příštího roku Cařihrad v prů- vodu jedné části angliekého loďstva. Krise v Recku. Z Alhén, 31. srpna. Potvrzuje se pověst. že korunní prine Konstantin složí svůj úřad vrch- ního velitele armády a to ještě dřive, než par- lament tuto funkci zruší. Jmenování profesorů středo- školských. Z Vídně, 31. srpna. (K. k.) Vídeňský úřadní list sděluje : Ministr kultu a vyučování propůjčil uprázdněná učitelská místa na stálních středních školách: profesorovi státní reálky v Kutně Hoře Antoninovi Bukov- skému místo na státní reálce s českou řečl vyučovací v Praze na Malé straně; profesorovi na státní rešlce v Lokti Josefu Hofma nnovi místo na státní reálce v 15. okresu ve Vídni; profesorovi na státním gymnasiu v Třeboní dru- Janu Janáčkovi místo na státním gymnasiu v Něm. Brodě; profesorovi na státním gymnasiu v Úsu n. L dru. Karlu Kernovi místo na státním gymnasiu ve Znojmě; profesorovi na státním gymnasiu v Čáslavi Viktoru Kleinovi místo na státní reálce na Král. Vinohradech; profesorovi na státní reálce v Mostě n. M. Lvu

Moganovi místo na první německé stáfní reálce v Praze; profesorovi na soukromém gymnasiu v Doupově Petru Muckovi místo na státní reálce s německou řečí vyučovací v Karlině; profesorovi na státní reálce v Ná- chodě Janu Novákovi místo na státním re- álném a vyšším gymnasiu v Chrudimi; sku- tečnému učiteli na státním gymnasiu v Lito- myšli Janu Peliškovi místo na státním gymnasiu v Čáslavi; profesorovi na první ně- mecké státní reálce v Praze dru. Lvu Reide- lovi místo na st. reálce v VII. okr. vídeňském; profesorovi na státním gymnasiu v Hostinném Maxovi Romanowskému místo na státním gymnasiu v XVII. okresu ve Vídni; profesorovi na státním gymnasiu v Rychnově Janu Š an- derovi misto na státní reálce v Nächodě; profesorovi na státní reálce s německou řečí vy- učovací v Karlině Janu Steinerovi místo na státním gymnasiu s německou řečí vy- učovací v Praze-Malá strana; profesorovi na státním gymnasiu v Hradci Králové Vladi- slavu Vlčkovi místo na státním gymnaslu s českou řečí vyučovací v Praze na Malé straně; skutečnému učiteli na státní reálce v Kostelci n. Orl. Richardu Vojáčkovi místo na stální reálce s českou vyučovací řečí v Praze na Malé straně; profesorovi na zemské reálce s českou řečí vyučovací v Hodoníně dru. Janu Zavře-

FEUILLETON. Slovanský masopust ve Vídni r. 185l Kulturně sociální příspěvek, ku poznání živola vídeňských Čecho. Podává Václav Jan Široký. Dnes, kdy nacionální třeštění vídeňských »kulturních uličníků« vůči slovanskému, najmě českému živlu ve Vídni stalo se předmětem ne- stranného soudu světového, považujeme za skro- vnou povinnost přispěti ku porovnání časů dne- sních s těmí, ktaré již více než před půlstoletím ve Vídni podávaly důkaz nezvratný: Vídeň, slo- vanskou krví rodu habsburskému zachráněná. slovanskou krví hájená, má odvěké prvky krve české, slovanské ve svých žilách, jest to město tak právě Němcům hlavní v říší rakouské — jejich — jako všech Slovanů, najmě Čechů, kleříž přispěli je budovati a tedy i zachovati.

Nesporno a všemu nepředpojatému vzděla- nému světu v základě skulečného vědeckého bádání historického jest známo, že v běhu čtyř století troji památné při- spéní živlu slovanského, zejmena českého, k zachránění Vídně smě řující lze akcentovati: roku 1529. 1683 a 1809. Zejmena roku posledně jmenova- ného jest zajímavo, »jaký ohlas vlasteneckého nadšení vzbudily současné připravy k válce u českých spisovatelů, buditelů a jejich pak pů- sobením mezi lidem českým... povzbuzujícím k rekovnosti, k účinné lásce k vlasti, k obraně krále Františka.« *) Všichni národové slovanští říše rakousko- uherské radostně přispivali k hájení této říše. Na přiklad jak velikou oběť přinasl trůnu a jed- notě mocnářství v létech padesátých minulého století skrovný na počet národ ehorvat- ský, nejlépe poznati z počtu vdov po padlých bojovnících této větve slovanské. »Seznam jejich k ministerstvu poslaný ukszuje číslo 24.000 !e. výslovně podotýká časopis »Slovan«, Karlem Ha- vličkem-Borovským redigovaný, v čísle 28 str. 188, ročník 1851. Slova naše naznačila opravdovost a věr- nost dokázaly skutky slovanské síly, věnované *) Dr. Č. Zibrt, Nálada válečná před sto lety.- »Nár. Listy«, 28. července 1909 č. 206. Vídni. Dnešní stav utrpení vídeňských Čechů. nejmohutnější větve slovanské v rakouské me- tropoli nad Dunajem, dosvědčuje — divný vděk Nejsmutnější ovšem je závistný, přímo vyhlazo- vací boj všeho českého ve Vídni — zejmena národního sebeurčení v ohledu materiálním i du chovním — — Že však tento boj je se strany Němců nevybojovatel- ným, dokážeme čilým již životem Čechů a Slovanů vídeňských vl než před půl stoletím na základ auten'tických zpráv.

Dne 28. a 29. prosince 1850 bylo lze n mnohých nárožích vídeňských čísti: »Če s ká veselohra«. V neděli dne 29. prosince 1850 bude se v c. k. Josefovském divadle k prospě- chu chudých ve Vídni provozovati: »Di vo- tvorný klobouk«. Fraška od V. Kliepery atd. Začátek o půl třetí odpoledne.« Dopis z Vídně *), Havlíčkem otisknutý, referuje: »Ač koliv nám již po delší čas známo bylo, že ně- kolik horlivých vlastenců tuto veselohru v ně- kterém sále provozovati hodlá, byli jsme tímto návěštím nemálo překvapeni, čtouce, že se v Jo- sefovském divadle provozovati bude. City veliké radosti avšak i bázně zmocnily se srdcí našich. Radost jsme cítili, že muse české na veřejném divadle místo popřáno bude; bázeň jsme měli, nepodaří-li se hra, aneb jestli divadlo zůstane prázdno. Nieméně odhodlaně kráčeli jsme v urči- tou hodinu na místo osudné a nemálo užasli jsme při vehodu do divadla, uzřevše, že ve všech prostorách tak přeplněno bylo že veliký počet lidu zpět vrátit se musel. — O něco později, než na náro- žích oznámeno bylo, vystoupil p. Svoboda a přednesl velmi zdařile »Proslov o d V. Furcha«. Dojem byl veliký, pan Svoboda i pan Furch byli voláni. Začátek se podařila my jsme počali lehčeji oddychovati. Na to po- čal sbor ouverturu, od p. Titla k tomu účelu právě určenou přednášeti. Obecenstvo, uslyševši v krásný souhlas uvedené nápěvy národních více známých písní, jásalo radostí a voláním: Sláva, výborně, bravo p. skladateli děkovalo. Nejvyššího stupně dosáhlo však jásání, když nápěv: »Hej, Slované, ještě (naše) slovanská *) Viz Havlíckova »Slovana«, r. 1851 svazek i. str. 15 a a

krev žije« zavzněl. Viděl jsem vlastence staré i mladé, že se jim po lících slzy ronily a po- dáním pravice sobě radost jevili. Ano bylo by se bez mála stalo, že by mnozl, city opojeni jsouce, byli počali zpívati . . . Ouverturou i proslovem byla srdce všech přítomných tak rozehřáta, že všechny pochybnosti, že by se snad hra nepodaříla, najednou jak bublina zmizely. Herci byli již v prvním jednání potle- skem přivítáni, obecenstvo mělo v ně důvěru oni opět v obecenstvo a nesklamali se ani ti, ani oni. Hra šla čím dále tím uhlazeněji a vy padla tak dobře, že každému v lIcích se rados a spokojenost jevila. — Ačkoliv všichni herce jakož i sličná Bětuška (slečna Vostřebslova. z besed již známá) své úlohy vesměs dobře provedli a dokázali, že se jim netoliko nazpa- mět naučili, ale že i karaktery pilně studovali. zasluhuje ovšem pan Svoboda (Strnad), pak p. Rosa (Koliáš) oba zpěváci při c. k. dvorn opeře, přede všemi prvního místa. Pohofalský (p. Fürst starší) a Karel (p. Pivoda) jakot i Křepelka (p. N) hráli dobře a zdařile, trochu méně chladnokrevnosti, která by se spíše čiper- nému Barnabáši (p. Fürst mladší) byla hodila. bylo by jim neškodilo. Nyní k Bětušce. Kdybyeh byl jejím olcem, řekl bych jí: »Bětuško, dobře jsi hrála a líbilo se mi, že jsi se úlohu v tak brzkém čase naučila, zasluhuješ mou lásku v plné míře! K pánům hercům sle, a to ke všem, volám: »Sláva vám vlastenci horliví, ne ustávejte v dobrém, kdo setrvá až do konce. bude spasen!!«

Tolik doslovně praví nadšený referát vídeň- ského Čecha, který součavně slibuje, že o ostat- ních, kteří o uskutečnění této hry ziskali si zá- sluh, budoucně bude psáti. Dodržuje svůj slib a píše 3. ledna 1851 takto: »Jako elektrická jiskra proletěla pověst dobrém výsledku při provozování českého di- vadla slovanské obecenstvo vídeňské a všude se jevila srdečná radost a jednohlasné přání, byse pokračovalo na základě» Divotvoraým kloboukeme založeném. A v pravdé se také p. Svoboda, vý tečný zpěvák a herec divadla Korutánského (nyní divadlo »u korutanské brány« ; pozn. spis.). jenž horlivým podporovatelem tohoto podniknuti byl, všemožně o to uchází, by i nějaká česká zpěvohra v krátkém čase slovanské obecenstvo oblažila. Nemůžeme opominouti zde veřejně p. Svobodovi své srdečné díky za jeho ušlechtil u péči projeviti, který ač dlouhým meškáním v Ně mecku mateřstinu sobě trochu odcizil, nynís neúnavně snaží, pomoci vložit základ k věci. která časem tak skvělého ovoce nésti může. Že by opětnému a i trvanlivému takovému podni- knutí ani dobrá vůle ani podpora od strany zde tak četného slovanského obe čenstva nechyběla, měli jsme dost zřejmý důkaz. Jen ochotně tedy dále na vlo- ženém základě- Dopis ze dne 28. ledna 1851 praví žertem »Naše dlouhotrvanlivá němota snad Vás již na tu myšlénku přivedla, že vídeňstí Slované ná- rodně vymřeli«, dodává však hned vážně, že »povědomí národní hluboce v živo náš zakotvené« by to vůbec nedovolil ani mysliti; naopak: Žijeme, hýbáme s i trváme . . .! Dopisovatel líčí dále široce tehdejší masopust ve Vídni a zvlášť připomíná, že 27. ledna dávala se »taneční slovan ská beseda« v hotelu »U zelené brány«. Duší podniku byl chvalně známý pan Rosa.

»Po čas odpočinku na besedě zpíváno. Pan Svo- boda se vyznamenal pisněmi prostonárodními. pan Smutka výtečnou písní »Svorný duch«. Páně Wintrův »Věnec ze slovanských písní« k žádost všeobecné i zde zavzněl.« — »Připravy pro slo- vanský bál rychlým krokem jdou napřed. Výbor se všemožně stará o náležité konání svých po vinností. Skladby budební budou docela nové původní. Dne 6. února bude dávána zkoušk z hudby. Mladá chasa se cvičí v tancovně Rá- bově především v kolu chorvatsko-slavonském Mistrem jest p. Pacel, Chorvat. Jeden Rusí chce učiti také ruskou »kolomijku«. Pan T. s s Mazurkou těší. Správu vrchní všeho vedep. dr. Dvořáček. — Čítárna spí; v masopusté jest přednější věcí tělo než duch. Esthetická cvičen také utichly, ale snad cele nezanikly. — Neza- dlouho zase octneme se v českém divadle! Blaze nám vídeňským Slovanům! Gerlovié svou ka- várnu slovanskou (?) prodal! Slované takovým spůsobem výborné kavárny zbaveniještě nevědí quo fala ferent, ubi sistere detur. Ale nejspl k Eichhornovi !« Dle dopisu ze dne 4. března (1851) se znali jsme, že kavárna Gerlovicova byla shro- maždištém »Slovanů všelikého podnebí«,že v ní veškeré časopisy slovanské vyloženy byly. zkrátka, že byla »pravým středištěm slovanského živlu« ve Vídni.

Vážný důkaz své jsoucnosti i mohouenosti podal slovanský živel ve Vídni pořádáním skvě- lého, co do elegance i počtu hostů, »b á lu slovanského«, dne 17. února 1851. O něm došly Havlíčka dva referáty. Otiski oba. My chceme uvésti prvý a několik poznámek. »Letošní slovanský bál zachoval opět svou dobytou slávu; půldruhého měsíce činili horliví páni výborové přípravy a nesměji nikterak obě- tované práce litovati. Společnost byla na bále nejskvělejší, jaké ještě posud při takové příle- žitosti nevídáno. Osob bylo 2300, ačkoli jich mohlo se nabrati do 4000, kdyby se u vydá- vání listků nebylo pokračovalo s nejpřísnějším obmezováním. Listky se odstupovaly před bálem za velikou cenu, neboť kde kdo dychtil dostati se tam. Tato přísnost jest nejmocnějším vábid- lem, neboť jsme si zjednali o sobě pověsť, že jen osoby známé a důstojné takové společnosti připuštěny jsou. Nejvíce nás těšiti musilo, že před bálem jednotlivé vslupní listky četně se zaměňovaly na společné aneb rodinné, poněvadž dámy a slečny z nejpřednějších rodin, které jinak na veřejné bály nerady chodějí, valem se rozmyslily a tak se náš bál stal středištěm ve- škerých krásot slovanských a vídeňských vůbec.

Krom knížete Schwarzenberga, který se právě nachází v Drážďanech a pana Thinnfelda, byli všichni ministři přítomni; pan hr. Šlik přijel na pozvání z Brna a p. hr. Cho- rynský poslal nám z Lublaně za pozvání ivelmi šetrné poděkování v jazyku slovinském. Viděli jsme tu vyslance tureckého Akif Effendi a vy- slance ruského, znamenitého Bna. Meyendorfa. Líto nám bylo, že vzácný a milý nám host hr. Prokop Lažanský, jenž se po několik dní zde nachází, roznemohši se, nepřišel. Vlastenců horlivých z rozličných stran sešel se znamenitý počet; nadobyčejně nás překvapil p. Palacký, kterýž po práci histo- rických bádání ve zdejších archi- vech náhodou sem dojel, jakož i pání Hanrich a Hlaváč, generální prokurátorové ze Slovenska. V národním kroji bylo málo hostů, čemuž jsme se nedivili, an stav obležení k tomu příhodný není; za to jsme měli jako obvyklou národní stráž při vchodu letos čtyři obrovské Slováky z gemerské stolice, s klobouky jako žitná měřice širokými, dva Moravany od Valašské Meziříče a tři Slováky z Trenčinska. Takových klobouků, jak Gemerčané měli, ještě svět vídeňský nevídal a mnohá slečinka, jak viděti bylo, při vchodu nad pohledem jejich až užasla a Ge- merčané ze své etrany sž strnuli, uzřevše tu