Ročník XXXXIX.

V Praze, v úterý 31. srpna 1909

Číslo 240.

Maranni a večerní listy předpláci se V Prazo v administranio- na měsie. . . . . . 2 K— na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškouo na měsie. . . . . na čtvrt leta . . . . 7K Ek ve filiálkách na měsle. . . . . . 2 K 30h Poštou: a měsle. na čtvrt ieta : . . . 9 K 60 a dvojí zásilkou na měsie na čtvrto ieta

Za okolností tak drsných jit na „smiřovačky Roztodivné zjevy hromadí se vůčihledě v tom milém soustátí rakousko uherském,o nichž radno se zamysliti všem politikům slovanským, poněvadž obráží se v nich ne- klamný skutek, kterak za našich dnův stará dvojice nepřátelská, zde Némectvo tam Ma ďarstvo, pojednou přímo krajním napjetím vší své moci a síly horečně a vášnivě usi- luje o zdolání a podmanění nás až do zá huby naší duševní i hmotné, jakoby škůd- cům každá minuta byla drahá. Zvýšená zášt a zloba fanatická pronásleduje dnes slovan ské národy v poříčí Dunaje, v Pešti jako ve Vídni, jako v zemích koruny české, od Krkonoš až ke břehům jader ského moře leckdy zrovna až barbarskya nač má všude zamířeno v první řadě? Na naše děti, na naše školy slovan- ské O ty nás dychtí oloupiti stůj co stůj všemi prostředky teroru a moci. Národní škola vlastního jazyka národního je pavezou budoucnosti každého národa. A proto dychtí maďarští jako němečtí hakatisté kde jen jim možno urvati národům slovanským jejich školy národní a vháněti všemi možnými ne- kalými prostředky mládež naši do škol svých. v nichž by ji odnárodnili podle pruského vzoru s bezohledností herodiánskou. Jakých zločinů se již v tom ohledu napáchaly vlády maďarské na mladistvých duších slovanských v oblasti koruny sv. štěpánské, zná celý svět. Trvalá, každým rokem stupňovaná ta loupež kulturní, na Slovanech uherských pá- chaná, stala se již evropským skandálem jejž v čas a výborně připomněli naši lékař čeští všemu vzdělanému světu, odůvodňujíce své rozhodnutí proč neúčastní se letošního sjezdu celebrit lékařských v Pešti.

S jakým čelem troufal si při zahájení mezinárodního sjezdu vystoupiti před tvář učencův a lékařů z celého vzdělaného světa onen maďarský ministr »osvěty« hr. Appo- nyi, tento veliký otročník a hubitel duší slovanské mládeže v Uhrách?! — Odvážii se toho, spoléhaje, že je zaštítěn před za slouženými rekriminacemi — úřadem hostitele zahrnuvšího své hosty okázalým a zavazu jieím pohostinstvím. V den, co takto maďarští komedianti života zakrývali chytře před světem své vlč spáry, němečtí jejich duševní blíženci o něco výše na Dunaji, ve Vídni nerozpakovali se však pustiti bez ohledu na svět a na pověst Rakouska své protislovanské a protikulturní zuřivosti na novo uzdu způsobem stejně po dlým jako bezedně surovým. Ministr »osvětye vlády Bienerthovy neváhal, jak známo, osvěd čiti svou spravedlivou a tolerantní mysl vůči lidu českému, ve Vídni a v Dolních Rakou sích ode dávna usedlému, nežli protizákon nou ordonancí, aby »ze zdravotních dů vodů« (Il) byly zavřeny české sou kromé školy »Komenského« v Otakringu a v Poštorné.

Téžce uražení a poškození našinci však snesli tu ránu beze všech výtržností a roz hodli se brániti se proti ní způsobem zákon- ným: rekursem ke správnímu dvoru a pro testní schůzí v uzavřené místnosti vídeňské Však ejhle té vzdělanosti a tolerance něme ckých Vídeňákův! I tato klidná, zákonem shromažďovacím dovolená sebeobrana týra- ných spoluobčanů českých rozlítila je ke zběsilosti. Umínili si, že nedovolí Čechům vídeňským konati schůze, že je musí překa- ziti a rozbít násilím brachiálním a tak po- skytovaly v neděli po celý den ulice vídeň ské opět pamětihodný obraz — mommsenov- ské zářící kultury. Do nepříčetnosti rozdivo- čená německá luza přepadala klidné české chodce, trýzníc je do krve, podnikala útoky kamením na český dům, v němž schůze se konala a na kde který český hostinec prala se s policií, která však nikde netasila šavle, slovem tropila po celý den nejspustlejší výtržnosti a násil nosti, zranila množství klidně jdoucích Čechů jakož i policejních strážníkův — a den na to —— stihla z Poštorné zpráva, kterak tam vláda Bienerthova vyslala — 40 četníků s úřadníky politickými, áby vzdor protestům obecního představenstva — zavřeli tamn českou školu.

Tento čin vzbuzuje přirozeně v celé česk veřejnosti pohoršení nejhlubší. To nám, z všechnu naší umírněnost a trpělivost jobov skou! Pak prý máme ke své ochraně v kabi netu Bienerthově své dva české ministry Kde jsou? Kde vidíme jejich ochranné za kročení, kde stopu jejich vlivu? Nikde ! — Co Maďaři, košutovci vyvádějí Vídni o let a hle, dnes jdou zprávy, kterak prý se baron Aehrenthal horlivě vynasnažuje, aby těžký spor mezi separatistickými snahami košutovcův a mezi korunou byl co nejdříve po dobrém vyrovnán koncesemi ma- darštině ve správě armádní, kteréž prý již také říšský ministr vojen- ství připouští jako nezávadné pro zdatnost armády rakousko-uherské ! — V Tyrolsku konána v neděli za účasti mocnářovy i celého dvora dynasticko-vlaste- necká slavnost. Však starostové vlašských měst Jihotvrolska se k ní demonstrativně nedostavili, naopak chtěli v Tridentu uspo- řádati proti ní velký protestní tábor vlašský.

Tábor ten byl ovšem zakázán, leč vlaští Tyrolané obdrží nicméně co nevidět svou vlašskou právnickou fakultu v Terstu, vláda Bienerthova sama podá dotýčnou předlohu parlamentu, kdežto my Čechové marně vo láme a volati budeme dále po své české universitě v hlavním městě naší Moravy Ba, kdež jsme dnes od naší druhé univer- sity. Ani pouhé obecné školy nám v české obci Poštorné nestrpí, nýbrž zavrou ji zhurta 40 četníky, jakoby šlo o státu nejnebezpeč- nější sídlo spiklenců velezrádných. Týž osud stihnul nedávno českou tiskárnu ve Vídni, »poněvadž prý její stroje šramotily«. však což zasneme: týž osud stíhá již od le český sněm, protože nechceme kapitulovat před diktáty německých obstručníků. A stihne prý jej i na dále, hrozí nám zpupně kde kter německý Peters a Schücker, nepůjdeme-li na konferenci Bienerthově do prosa a nedáme-li milostpánům německým obstrukčníkům zá- ruky, úplně spolehlivé záruky, že všem jejich známým nestoudným požadavkům otrocky vy hovíme.

Když jednalo se o nákladné sestátnění velikých drah našimi vlastmi vedoucích, utě- šováno nás, že pomine pak na nich všechna germanisační úpornost a nešetrnost vůči na- šemu jazyku, že bude státní železniční správa bedlivě dbalou rovnoprávnosti jazyka našeho s německým. A jak vypadá zatím skutečnost po sestátnění pro nás? Vše zůstalo při starém, ač-li není ještě hůře než bylo. Denně pronikají stesky o hrubostech a schválech germanisujících úřadníků sestátněných těch drah vůči českému cestujícímu obecenstvu. ba stalo se již, že dal němčourstvím na- kvašený úřadníček zatknout a uvěznit če ského pasažera jen proto, že týž neústupně požadoval v Čechách rovnoprávný lístk jízdní, nechtěje přijmouti pouze německého. A jak se chová vídeňská centrala státní poštovní spořitelny vůči obecenstvu če- skému? Nechce ani věděti, co to jest Vrati- slav? To jsou. fakta, klerá mluví za celé kroniky. A po všem tom zve nás nyní bar. Bienerth na své smiřovací konference do Vídně, jakoby se nechumelilo. Po všem žádá od nás, bychom zachránili tento vládní sy- stém tím, že obětovně zaplatíme německým obstrukčníkům cenu za to, upustí-li aspoř pro několik dní od obstrukce proti sněmu českému. Řekli jsme minule, že by si měli po zvaní poslanci naši tuto svou jízdu do Vídně třikráte rozmyslit. Dnes však po výmluvné a bodavé události, jakou jest bodákové z- vření české jediné školy v Poštorné — vzpírá se věru cit i rozum český svorně on pouti do Vídně, poněvadž by se podobala téměř pokořující české pouti do — Čanossy.

Česká škola v Poštorné úřadně

Z Vídně, 30. srpna. Zpráva, která odpo ledne sem došla, že v Poštorné dva političt úřadníci se 40 četníky uzavřeli a zapečetil soukromou českou školu Komenského, způsobila v českých kruzích zdejších veliké vzrušení. Poukazuje se zejmena na neslýchanost, s jakou vyslán byl do klidné slovácké obce tak obrovský počet četníků k úřadnímu výkonu, jakoby se jednalo o výpravu na zločince. Přes protest. který starosta Havlíček energicky přednesl, byi úřadní výkon proveden. Pozejtří počne školní rok, ale dosud neví se, jakým způsobem a kde bude vyučováno. Škola Komenského má z opatr nosti pronajaty 4 místnosti v nynější německé veřejné škole, kterou obec byla nucena posta viti, ale proslýchá se, že i toto opatření bude úřadními záludy zmařeno. Posl. Údržal a Šilinger, kteří dlí ve Vídni, intervenovali ihned po obdržení zprávy na místodržitelství u presi dialisty hr. Castella a dv. r. Thielsa a prote stovali zejmena proti počtu četnictva, který ku zavření školy byl vyslán. Bylo jim odpověděno že prý okresní školní rada podala žádost, aby hejímanství zavčas školu uzavřelo a že dle informací o poměrech v obci byl počet četnictva uznán přiměřeným. — Fodotknouti dlužno, že spolek Komenský sám dosud nedostal do rukou rozhodnuti ministerstva, kterým škola v Poštorn býla uzavřena. Rozhodnutí to bloudí kdesi aniž by bylo dostalo se do rukou úřadujícíh činovníka spolku.

Úplné zmaření českého vyučování. Z Vídně, 30. srpna. Večer došla sen zpráva, že potvrzují se obavy, že úřady pod niknou útok za účelem úplného zmaření če ského vyučování v Poštorné. Četnictvo i úřad níci, vyslaní k zapečetění soukromé české školy v Poštorné, zavřeli totiž také z úřad ního rozkazu ony čtyři místnost ve veřejné německé škole v Po štorné, které obec pronajala spolku » Ko- menský« k částečnému umístění českého žactva. Pro toto opatření není ani stín zákonného dů- vodu, neboť rozhodnutí ministerstva vztahuje s výhradně jen na školu soukromou, tak že uza- vření místností ve škole veřejné jest obmyslným stentátem proti veškeré možnosti aspoň prozatím zachovati české Poštorné českou školu. Rozumí se, že toto jednání nezůstane bez odpovědi. Škola »Komenského« v Poštorné jest tedy

nyní na dlažbě a stejný osud čeká českou školu na Landstrasse ve Vídni. Hmotnou škodu kterou spolak »Komenský« timto brutálním či nem vlády utrpí, nelze odhadnouti. Učitelské síly musí býti placeny, aniž by měly zaměst nání. Co učiní rodičové, jejichž dítky jsou zba veny možnosti českého vyučování, není doposud známo. Vystoupení vlády proti českým školám ve Vídni a v Poštorné jest však tak zavilé, jes takovým důkazem odvislosti vládních činitelů o diktátu německo nacionálních kraval stů víden ských, že čeští poslanci, kteři půjdou příšt týden k bar. Bienerthovi na konferenci, budou nuceni položiti si otázku, jak mohou jednat vůbec s náčelníkem vlády, která takovýmto způ- sobem bije ve tvář všechno právo a spravedl nost. Znovu dlužno opakovati, že pro zavřen čtyř místností veřejné školy v Poštorné nen nejmenšího zákonitého a administrativního pod kladu. Celá výprava stala se na pouhé novi nářské zprávy, že obec pronajala čtyři místnost veřejné školy »Komenskému«. Otázka českého školství dolnorakouského stala se rázem poli tickou věcí prvního řádu, stala se otázkouct celého národa.

Vídeňská konsistoř proti české škole v Poštorné. Druhá zpráva, která dnes vzrušila všechny české kruhy, znl: Farář v Poštorné P. Laníi oznámil správě české školy v Poštorné, že z na- řízení vídeňské konsistoře nelze mu na příště dávati škole k disposici katechetu, aby vyučova náboženství jazykem českým. To znamená, že biskupská konsistoř ve Vídni dohodla se s ně meckými násilníky a raději připustila, abyl české dítky nebyly vůbec nábožensky vyučovány, než aby se vyučovalo česky. Spolek »Komenský- neprodleně poslal o této věci telegram svaté stolici do Říma. Posl. P. Šlinger vyslovil úžas nad timto jednáním církevního úřadu a odebra se ještě dnes na konsistoř o vysvětlení. Jak tam pochodil, není známo. Zejtra koná se v Poštorné porada místn skolní rady, na které mají býti učiněna opatřen pro po zejtřejší zahájení školního roku. K tét poradě s místními činiteli dostaví se P. Šilinger, který tento týden koná službu vídeňskou. Posl. dr. Kramář jakožto odpověď na prot české násilnosti ve Vídni poslal spolku »Ko menskému« příspěvek 1000 K. Sociálně-demokratické schůze o če ském školství dolnorakouském Z Vídně. 30. srpna. Dnes se zde konal 6 schůzi českých sociálních demokratů, na kte rých bylo jednáno o otázce dolnorskouského če ského školství a přijaty ostré resoluce prot atentátu Stürgkhovu na školu v Poštorné a v III. okrese vídeňském. Zejtra koná se veliká schůze sociálních demokratů v Dělnickém domě v XVI. okrese.

Slovinské hlasy o zavření českýcl škol v Dolních Rakousích. Z Lublaně, 30. srpna. Slovinské listy z bývaji se výnosem ministerstva vyučování o za vření českých škol soukromých v Poštorné av Vídní a prohlašují, že tento protislovanský čin sám stačil by za casus belli nejen pro Čechy nýbrž i pro Slovince. Vláda Bienerthova ukázal poslancům Slovanské jednoty cestu, jakou ne- zbytně musí na podzim postupovati.

Politické zprávy domáci. Ze Lvova, 28. srpna. (Organi s a ce bojkotu pruských výrobků) konal zde schůzi dne 24 t. m. Jednalo se o obchodě a výrobě obuvi. Vyšlo na jevo, že Halič zpotře-

V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkovš ranní čislo . . . . . . . 10h večerní. . . . . . . . 5b nseráty plati se hotově napřed Předplaceni a insorty přijíma administrace v Marianské ul., . Tam nacházoji se též redakce, tiskárna a expedice „Národních Listů Rukopisy se novracej

buje ročně obuvi za 8 mil. korun., ponejvíce nejlepšího zboží. Dovoz obuvi spíše každým rokem roste, než se zmenšuje. To způsobuje úpadek ševcovského řemesla a tím postupné chudnuti těchto řemeslníků. Uznává se za po- třebno, zříditi v Haliči továrnu na obuv s kapi- tálem aspoň čtvrt milionu korun. Mluvilo se také o tom, že je třeba současně založit i továrnu koželužnu i kopytárnu. V poradách se bude po- kračovati. Ze Záhřeha, 28 srpna. (Dr. Fra Vrbani6) Noviny přinášejí nekrology zesnu- lého dra. Frana Vrbanice, vynikajícího chorvat- ského vlastence, učence a politika. Narodil se roku 1847 v Gospiči, byl řádným profesorem na právnické fakultě záhřebské university a řád- ným členem chorvalské akademie. V letech stu- dentských psal básně, později se úplně věnoval vědě a politice. Poslední jeho působení »Obzor charakterisuje tak: Méně si všímal státoprávních otázek a vysoké politiky, ale skoro všecko své úsilí soustředil na pole hospodářské. Jakof- nanční odborník vyjasnil náš finanční poměr k Uhrám a v té příčině dal solidné a trvalé zá- klady celé naší politice. Jako národní hospodář podával věrné obrazy našeho hospodářského stavu, upozorňoval na potřeby současného ná- rodního života a podle nich chtěl upraviti celou svoji politiku. Nehledal tak léků pro naše poli- tické bolesti, jako se vynasnažoval, aby národní organism zesllil a svou politickou chorobu sám překonal. Umřel dřive, nežli snaha jeho byl korunována úspěchem. Umřel, když naše vlast, proti níž se opět rotí četa mameluků oportu- nistů, nejvíce potřebuje silné a jednotné strany s nejvyšším heslem: poctivost a upřímnost.

Ze Sarajeva, 27. srpna. (Neshody mezi jezovity a františkány.) V Bosně a Hercegovině od té doby, co Turci tyto země opanovaly, katolická církev byla v rukou řádu františkánského. Řád tento těšil se úctě samých Turků a pro blaho katolického obyvatelstva obou zemí vykonal nesmírně mnoho. V řadách jeho vždycky byli mužové skromní, obětaví, dobří a vlastenečtí. Kromě toho se vyzname- návali vlastností, kterou katolici ve styku s jino- věrci obyčejně nemivají: náboženskou snášeli- vostí, a to nejen k moslimům, nýbrž i k pravo- slavným. Františkáni dávno byli trnem v oku fanati- ckému arcibiskupu Štadlerovi, jenž klade hlavní váhu na propagandu a k vůli nís neštití ani temných středověkých prostředků, jak už bylo nejednou veřejně konstatováno. Dvě tomu léta, v Bosně a Hercegovině byla založena »Hrvatska Narodna Zajednica« s účelem, aby chorvatský živel zemí, zatím z- braných, kulturně a hospodářsky povznesla.

»Zajednica« byla spravována duchem snášeli- vosti a proto získala pro sebe i hezký počet moslimů. Dnes je to jedna z nejsilnějších ná- rodních organisací na slovanském jihu. »Zajednica« již v samém počátku měla urputného nepřitele v arcibiskupu Štadlerovi jezovitech, a to proto, že si za heslo vytkla náboženskou snášelivost. Nejprve intrikoval, aby se řízení její dostalo do rukou jezovitů, ale když to členstvo prohlédlo a neučinilo mu po vůli, hned tu byl se svou armádou, aby »Za- jednicu« rozbil. Naproti ní zakládá »Družstv sv. Vinka« a založiti chce organisaci katolických dělníků, ale nedochází již ohlasu u bosenských katolíků, kteři vědí, že jezovitism je mezi- národní a nikoli národní. Tím horlivěji se nyní kupí kolem »Zajednice« františkáni, kteří vždycky byli s národem a znají jeho potřeby. Předsedou »Zajednice« je dr. Mandič. Charakteristické je, že Štadler, jenž se spojuje s přívrženci Ži dra. Franka, udává, že mu jde pouze o to,

FEUILLETON. Julius Slowacki. Poláci letos krátce za sebou oslavují dvoj jubileum Slowackého. 4. dubna oslavili 60let jeho smrti, 23. srpna stou ročnici jeho narození. Až hluboko do září táhnou se oslavy velikého genia polského, z nichž asi nejdojemnější jsou oslavy poznaňské, kde minulý týden, od pon- dělka do středy, demonstroval polský lid osvětle- ním své národní smýšlení. Ale elegantní čtvrt v Poznani, kde bydlí inteligence a plutokracie polská, neodvážila se tím skromným osvětlením štváti na sebe pruské pány — a tak bylo velmi zají mavo, že exklusivního básníka Polsky slaviiy nejvíc široké vrstvy lidové .. Jubileum jeho od dubna již vyvolává čet nou a cennou literaturu, množící se stále ještě každým dnem; snad několik řádek následujících i našemu čtenářstvu se zavděčí. — Poměr Slowackého k poesii byl zcela zvláštní a mimořádný. Poesie byla mu životem a život poesií. V životě byl samotářem a žil té- měř jako mnich; po celý život nepoznal pravého přátelství ani pravé lásky. Ve své duchovní zá věti vhodně poznamenal: „Co mne se týče, já zde zůstavuji malou jen družinu těch, kteří byli s to, aby srdce mé hrdé milovali; viděti, že přísnou konal jsem, tvrdou službu boží, když odhodlal jsem se míti rakev neoplakávanou.“ Z lidí citem opravdovým a hlubokým miloval vlastně jen svou matku, která mu byla jedinou důvěrnicí po celý život; před ní neměl tajem- ství, svěřoval jí své nejskrytější sny a plány a vroucí láska k ní nahražovala mu jakoukoliv lásku a náklonnost jinou. Na své dráze životní setkal se s mnohými ženami a opěvoval je v svých básních, ale ani Ludvíka Šniadecká, ani Marya Modziňská, ani Aniela Moszczeňská, ani paní Bohrová a j. nevzbudily v něm vášnivěj- ších citův erotických. V přátelích miloval přede- vším sebe, to jest miloval je proto, že velebili

jeho talent. Vyvrcholený individualism, který nestrpěl vedle sebe vyvýšenosti jiných, byl vů- bec nejvýraznějším rysem jeho povahy. V památníku sám poznamenal, že jako hoch v zápalu zbožné ctižádosti nejednou se modlil; „O, bože! dej mi slávu — třeba po smrti a z to nechť jsem nejnešťastnějším, opovrženým nepoznaným v životě!“ — Po čem již v útlém mládí toužil, toho se mu později dostalo v plné míře: dosáhl nejen slávy posmrtné, za niž přede vším prosil, nýbrž byl již za živa veleben jako vynikající zástupce poesie polské .. Vášnivě zatouživ po slávě básnické, nespo kojil se podřízenou jen úlohou, a začal hned soupeřiti s největším své doby básníkem — Adamem Mickiewiczem. Když r. 1832 v Paříži vyšly první dva svazky jeho poesie, obsahující básnické povídky byronského rázu „Žmija“, „Jan Bielecki“, „Hugo“, „Mnich“a „Arab“ a dramata „Mindowe“ a „Mary Stuart“, Mieckiewicz, na jehož úsudku Slo wackému zvláště záleželo, pěkně je charakteri- soval slovy, že jest to krásná poesie, podobajíeí se budově se skvostnou architekturou jako vzne šený chrám, ale v chrámě tom není prý boha ..

Mickiewicz uznával tedy zevnější přednosti bás ní Slowackého, zvučnost verše, lahodu řeči, ma- lebnost slohu, ale zároveň ho zarážel nedostatek ideálů náboženských a společenských. Na úsudek Mickiewiczův reagoval Slowack v předmluvě k následující potom básni „Lam- bro“. Nicméně byl proň směrodatný a odte doby začal více dbáti ideového rázu své poesie Prvním projevem změněného směru jeho poesie byl „Kordyan“, první část trilogie nedokon- čené. Kromě několika revolučních básní z roku 1830 byla to první jeho skladba obsahu vlaste- neckého. Slowacki chtěl v ní vylíčiti vnitřní historii svého ducha, vloženou na půdu příběhů politických (z r. 1829). Zároveň se snažil proti Konrádovi z III. části „Dziadů“ vytvořiti nového hrdinu doby. Konrád Mickiewiczův, člověk citu citem chtěl bořiti a stavěti trůny, měniti pořádel světa; naproti němu Kordyan, člověk činu,či nem chce osvoboditi svůj národ, odhodlá s k carovraždě, ale v rozhodném okamžiku po- zbývá sil a zmítán pochybnostmi sám zajat umírá. Ve Švýcarsku nad tichými vodami jezer Ženevského vedle „Kordyana“ Slowacki napsa celou řadu jiných básní. Nejkrásnější daní bás nickou, kterou složil přírodním krásám Švýcar ska, jest milostná selanka „W Szwajcaryi“ vynikající nádhernou krajinomalbou a kouzel ným půvabem přírodních obrazů. Krasiňski v lebil ji takto: „Je tak krásně idyllickou a sou časně tragickou, že nic podobného o vysněn lásce nezném v žádném jazyku ... jenom ne skromný může vzíti péro do ruky a psáti verše po verších Juliových.

R. 1836 Slowacki odebral se do Italie odtud cestoval přes Řecko a Egypt do Jerusale ma. Dojmy byly bohaté a trvalé. Veliký význam měl zejména osobní styk se Z. Krasiňským v Římě, který vysoko ceně jeho básnický talent probouzel v něm ideály náboženské a společen ské. Z rozhovorů s Krasiňským vážil Slowack mímo jiné podnět k jednomu ze svých nejorigi nálnějších výtvorů, k básni „Anhelli“, kte rou skládal v zátiší kláštera Betcheszban na Libanoně. Báseň, psaná ve výrazné próse bibli cké, obsahuje v rouchu fantasticko-symbolickém téměř filosofii polského utrpení a vyhnanství zároveň podává poetickou synthesu ducha bás- níkova. Vlastenecký zápal Slowackého zazáři tu nejjasnějším svitem. Anhelli — toť Slowack sám, trápený pochybnostmi o tom, k čemu je na světě, co má činiti a jak pomoci ubohému. ztracenému národu vyhnanců. Již ne násilným činem jako Kordyan, ale tichým utrpením sebeobětováním chce Anhelli vykoupiti svů národ. Za „Anhellim“ (vyd. r. 1838 po návratu z cesty do Paříže) následovala řada básní, dílem nových, dílem už dávno k tisku chystaných jsou to dramata, jako „Balladyna“, „Lilla Weneda“, „Mazepa“, „Horsztyňski a j. Svěděí o vzácné síle dramatické a hlubokém

citu tragiky a obsahují mnohé scény úchvatn a charaktery pevnou rukou kreslené. Z básn výpravných největší cenu uměleckou má „Oj- ciec zadžumionych“, báseň, založená na vypravování vlašského lékaře v městečku El- Arish, která pro svou klassickou dokonalost plastické vystižení duševního stavu otce, jemuž v karanteně umírá morem dítě za dítětem srovnávána bývá se skupinou Laokoontovou nebo Niobinou. Nejósobnější ze všech básnických skladeh Slowackého jest „Beniowski“ ( z r. 1841) v níž se individualita básníkova objevuje v cele své podstatě, se všemi skvělými přednostmi i v dami. Právem poznamenal Spasowicz, že nezn Slowackého, jeho doby a prostředí, kdo ho nepo- znal v Beniowském. Formálně rozvinul tu básníl celý půvab svého jiskřivého stylu a okouzlil čte- náře lahodou a melodičností svých veršů. Sebe vědomě se postavil na obranu své poesie a ostře tepal domnělé protivníky její, zejména Mickie wicze a jeho školu. Vytýkal jim, že nábřežn věží jejich je koruna papežská nebo že bez echa tonou v panslavismu. „Nepůjdu s vámi,“ volá vzrušeně básník, „vaší cestou klamnou — půjdu jinou drahou! ... a lid půjde za mnou Bude-li chtít milovat, dám mu svůj hlas labutí, aby o své lásce zpíval; bude-li chtít proklínat. mnou bude proklínat; bude-li chtít planout ... já ho rozplamením, povedu ho tam, kde bůh — v nekonečnost — všady!“ Proti bohu lásky pokory, jako ho vyznával Mickiewicz, hlásal boha síly a mužné hrdosti: „Vidím, že On nen jen bohem červíčkův a těch tvorů, co se plazí.

On miluje šumný let obrovských ptákův a ne- kroti rozbujnělých koní. Onť jest jako ohnivý chochol na pyšných přílbách, veliký čin ho ob měkčí, ne slza planá, uroněná před prahem ko- stela. Před Ním padám na tvář — On jest bo hem! Brzy po vydání „Beniowského““ udála se s básníkem pronikavá změna, která způsobila úplný převrat v jeho dalším životě. Příčinou bylo setkání se s tajemným Towiaňským. Jaký dojem na Slowackého učinil, poznati lze z básně „Takmi, Bože, dopomož“, složené druhý den po prvním spatření mistra (13. července 1842). Začíná vyznáním: „Idea víry nová roz- ňatá v jednom blesku vzkřísila se ve mně celá, hotová k činu i svatosti...“ Toute novou ideou byla mu láska k celku, k vlasti, zasvěcení se ve služby jejich. Dosud básník jako smrtelným snem schvácený myslil hlavně na sebe, na své štěstí, na svou slávu; náhle prohlédl a chápal. proč bůh ho obdařil neobyčejnými schopnostmiá ne proto, aby byl Anhellem pasivně trpícím, ale andělem otčiny, jejím duchem vůdčím: „S po- korou nyní padám na kolena, bych povstal silným boha robotníkem; když povstanu, můj hlas bude hlasem Páně, můj křik — otčiny celé bude kři- kem, můj duch — andělem, který všecko pře- může!“

Vlivem towianismu nebyl sice potencovaný individualism básníkův seslaben, ale nová víra dala mu nový směr a způsobila obrat v názorech básníkových. Blýskati se poklady fantasie, osl- ňovati čtenáře, šířiti kolem sebe stále zářivější aureolu slávy básnické: to bylo dosud přední jeho snahou. Nyní individualism jeho zamítal dráhu pozemské slávy a tíhl k oslavě věčné, ne- smrtelné. Dříve se snažil zalíbiti se lidem, vy- nucovati jim potlesk a pochvalu, nyní cítě se vyvolencem božím, povolaným k tomu, aby svůj národ a s ním celou lidskost provázel k bohu, pečoval jediné o to, aby nevybočil s dráhy du- cha a neminul se vznešeného cíle býti prostřed- níkem mezi bohem a lidmi. Básně jeho z této doby proniknuty jsou ve- směs mystickou vůní towianismu, na příklad „Ksiadz Marek“, „S en Srebrny Salo- mei“, „Genezis z Ducha“ a j. Ze všech prací poetických, jež v tomto období skládal, nejvýznamnější je obsáhlá epopej „K r dl- Duch“. Jen básník mohutného rozmachu fan- tasie a jasnovidné intuice mohl se odvážiti na thema tak těžké: objasniti celou vývojovou hi- storii ducha národa polského, ukázati, jakou ce- stou duch ten od kolébky až do doby zralost