Ročník XXXXV.

V Praze, v pátek dne 25. srpna 1905.

Číslo 233.

Ha ranní a odpol. listy předplácí ne: v Praze r administraal na něsi na čtvit leta . . . . 8 K —h s dvejí donářkou na nře nenkiata . : . : 7 K 50i ve Hlalkách: 2 K 90h na něsíe Poštout aněe . . . . . 6 na čtvrt lsta s dvojí zisllkon :::ke nrk ia

Po išelských konferencích. O išelských konfereneích a o korunní radě jež tam v úterý byla konána, zvěděl politick svět, jemuž dáno bylo k disposici několika- řádkové communniqué, že použito bude k za- žebnání uheřské krise oblibeného všerakouského prostředku. V této zajímavé říši, jejíž osod vypočtěn bývá vždy jen na čtrnáct dnů napřed, politika většího slohu dávno již se nedělá, doktoři, kteří kolem tohoto chorého organismu se tlačí, jsou štastni, když se jim podaří vzpružit na chvilku životní jeho sílu, o uzdravení nemocného již neusilují — nesmí usilovati. A tak i išelská konference neměla za účel vyhledati radikální prostředek, jak pomoci té bídě, v níž až po uši tone tato monarchie, předmětem dlouhých porad bylo prostě, jak přeněst se okamžitě přes pře- kážky, jež nehybnému státnímu mechanismu v cestu se stavl. Především řešena otázka, kde vzít peněz na společné záležitosti, nevykonají-li Madat letos volbu do delegacf? Jak jednoduchý t recept? Půjde to i bez této, či vlaslně bez těchto monstrosních zastupitelských sborů. Ví- deňský parlament usnese se na tak zvaném »Ermächtigungsgeselzu« a společná vláda pak si povoli, čeho bude míti zapotřebí, sama. Ovšem že jen — »zálohou«. Tam kde se nedostává pojmu, v pravý čas se vhodné slovo dostaví. Bude ale třeba též přistoupiti v tomto roce ku projednání obchodní a celní smlouvy se Švý- carskem a Bulharskem a jde o to, aby nena- stalo, pokud těchto států a jejich obchodníeh styků s Rakousko-Uherskem se týče, hospodář- ské vacuum. A smlouvy ty nelze uzavříli, aniž by dle Szellovy formule byl dříve parlamenty přijat celní tarif, kteréžto pensum, jak známo, sice vykonala poslušná sněmovna vídeňská, n ale pešťská. V této příčině je zde vhodné praecedens.

Stane se to, co se stalo s Italií. Smlouva ny nější se prostě prodlouží, toť se ví, že proza- timně. Bude ovšem zapotřebí také v příčině peněz na společné záležitosti i v příčině obchod- ních smluv pozdější indemnity, ale ta se povolí. ač mračna se rozptýlí a opět jasné modrě nebe sklene se nad zachmuřeným nyní obzorem ra- kousko-uherským. Však co ujednáno, pokud jde o třetí otázku nejdůležitější? O tom, co státi se má v Uhrách, jestl říšský sněm, jenž sestoupí se 15. záři, na svém požadavku maďarské armádní řeči bude trvati a své ústavní spolupůsobení odepře? Dvě věci jsou možné. Buď Vídeň povoli, neb bude nucena přikročiti k tomu, čemuse do té doby z příčin více než pochopitelných vyhýbala — bude nucena maďarský vzdor lámat. A to je jiná práce, než je lámání opposice v Cis- lajtanii. Především jsou na druhé straně Litavy pokud jde o věc, o niž se vede boj, jen dvě strany. Koalice na jedně a na druhé straně úlěkem druhdy věrných zdecimovaná strana libe- rální, od níž provedlo hromadný přemet právě nyní 23 poslanců, kteří »akademicky« postavili se vlastně na stanovisko opposice, přijavši ve své resoluci požadavek, že má býti v nejdůleži- tější státní instituci — v armádě, ve službě ve velení zjednána státnímu jazyku maďarskému platnost. V Uhrách tedy nelze provozovati s po- užitím nevraživosti jednotlivých národův a stran obvyklé rakouské intriky. Potom také nezná uherský konstitucionalismus paragrafu o stavec výjimečných, paragrafu čtrnáctého a jiných ještě

ventilů, jimiž cislajtánská »vzorná a dle angli- ckých vzorů ukrojená« ústava poušti v případě nutnosti nadbytku konstitučního vědomí žilou. A konečně nalezá se téměř všechen správní aparát uherský v rukou maďarských lidí, kteři zcela jinak dovedou dělati passivní odpor, než jisté instance v zemi jině. Odváží se baron Fejérváry rozpustit snad sněmovnu pošťskou? Co by tím dokázal? Že by dopomohl straně neodvislosti k naprosté většině a tato že by pak odepnouti mohla zá- važí, které ji dnes tiží ve způsobu alliance se stranou Bánffyovou a se stranou klerikální. Tím by se Vídeň naproti Maďarům dostala z bláta do louže. Co tedy? Nebylo to sice ještě nikde potvrzeno, ale také tomu nebylo nikde odpíráno, že vláda za- mýsli porazit opposici — všeobecným právem hlasovacím. Má býti v Uhrách použito receplu, kterýž do jisté míry aspoň osvědčil se vhodným v Cislajtanii. Ublti národní »aspirace«, jak tomu říkají ve Vídni, zájmy hospodářskými a sociálně- politickými. Proti myšlence národní má býti mobilisována mezinárodní socišlní demokracie rozviřen boj o interessy stavovské. Nevíme, jak pochodi s tímto odvážným, ba zoufalým pokusem, odhodlá-li se Fejérváry k němu. V nemaďarských národnoslech Uher, jež přes nesprávnou, na hrubém násili založenou statistiku madarskou, jsou v Uhrách ve většině. nespatřovala krátkozraká Vídeň nikdy svou oporu, naopak vyháněla od svého prahu depu- tace uhnětených, když v zoufalství obraceli se tam, kde domnívali se v naivní důvěře, že na- leznou ochranu, a nyní by tatáž Vídeň šťastna byla, kdyby jí pomohli ti odkopnutí, jež od- měnila za věrnost nejčernějším nevděkem a kteři dnes povalení a zdeptáni nejsou ovšem tím činitelem, aby do těžkého boje nynějšího, i kdyby chtěli, s úspěchem mohli zasáhnouti.

Tak se mstí zvrácená politika vídeňská bude se mstíti na dále, neboť désná žeň není daleko ještě u konce. Vzdyť o tom nemůže býti pochybnosti, ž v zápasu, přes domnělou houževnatost a tuhý odpor obhájců jednotné armádní řeči, vavřin z boje odnesou Maďaři. Nechť již Vídeň sub- mittuje nebo přistoupí na kompromis, o jaký má býti dle nejnovějších zpráv opět jednáno, Maďaři tučnou kořisť odnesou si v každém pří- padě. Vždyť zajímavo, jak vídeňské listy, i ty. které nestranily tajně Maďarům, jako to činila na příklad »Neue Fr. Presse«, dnes již zjevně troubí k ústupu. Tou dobou, co z Islu došla zpráva, ž v rozhodujících kruzích obrat v olázce maďar- ského velení nenastal, po všem tom hlučném řinčení zbraní a po té kuráži vrhnouti se sana phrase na zpupné Maďary, jaké to pojednou vystřizlivěníl Teď rozplývají se v sentimentálních úvahách o škodách, jež nynějším zápasem způsoben budou nezbytně oběma stranám a proto vyzývaj ke střizlivosti tu i tam. Známe své Pappenheimské a nebylo zapo třebí ani málo povznášejicího průběhu, jaky mělo jednání v tom tak zvaném Derschattově výboru, abychom bez prorockého ducha nebyl ihned uhodli, jak vídoňská výprava na Maďary vlastně skončí. Dnes s opravdovým zadostučiněním mohli bychom citovati výrok lilavního publicistického faiseura pro dualismus, který dnes kajíeně do- znává, že to s dualismem nejde a že nastává nyní chvíle, kdy nutno bude přestati s věčným lepením náplastí na trhliny v télo monarchiia přikročiti ku provozování politiky velikého stylu. Jak draze ale zaplatila tato monarchie její národové zkušenost, k níž dospěli tvůrci intellektnální původci nynějších zbědovaných poměrů teprve po osmatřiceti letech Ostatně jaká to politická naivnost, že ve Vídni budou dělat něco jiného, než — zá- platovat.

Politické zprávy domácí. Ze Lvova, 23. srpna. (Sněm haličský a ruská hosudarstvenná duma. »Kurjer Lwowski« porovnává zřízení ruské ho- sudarstvenné dumy se zřízením haličského sněmu. Hosudarstvenná duma, praví, má mnohé nedo- statky, avšak má jednu přednost, na kterou třeba ukázati haličskému sněmu, aby se z ni učil. Tou přednosti je tajné hlasování, kdežto haličský sněm opírá se dosud na hlasování ve- řejné, od něhož nechce konservalivní většina stůj co stůj odstoupiti. Hosudarstvenná duma ruská je tedy faktem historickým, který zahan- buje samosprávný sněm polský. V krajních kon- činách asijských Rusko má dosud za obyvatele polodivé jinorodee, a car, když už se rozhod dáti konstituci, nelekal se těmto cizokrevným pronárodům dáti volební právo s tajným hlaso- váním, jehož polská šlechta v Haliči odpírá vlastnímu národu. Snad se nyní zastydí polští konservativei a zanechají odporu proti tajnému hlasování.

Ze Záhřeba, 22. srpna. (Pronásledo- váni Štěpána Radiče.) Štěpán Radič je v očích všech politických orgánů v Translajtani i Cislajtanii nejnebezpečnějším člověkem. Při- činu toho nikterak pochopiti nelze. Snad slouží dotýčným orgánům k tomu, aby na něm zkou- šely starou praxi a nevyšly ze cviku. Přijde-li do Prahy, nedají mu ani tolik času, aby se ohřál a vypovídají ho. Ve své domovině nemá se líp. Veřejné schůze mu úřadně nepovolujía jde-li někam na důvěrnou schůzi se sedláky, chytají ho na cesté a nutí, aby se vrátil do svého rodného okresu, do něhož je vlastně in- ternován. (V Rusku až do nedávna veřejné schůze krajní opposice konaly se veřejně a bez úřadního dovolení, ano i bez ohlášení úřadu. Dne 20. t. m. jel na důvěrnou schůzi do Ko- mareva. Špielové, ktoří stále chodí v jeho sto- pách, honem to donesli okresnímu hejtmanu v Petrini a ten zas hned poslal za Radičem okresního komisara Žerta, aby mu doručil úřadní zápovév s kýmkoli se sejíti. Přípis ten byl už napřed připraven, čehož je důkazem, že zápověď jeho rozprostřena i na osobu, o které bylo úřadně doneseno, že Radiče bude dopro vázeti, avšak nedoprovázela, nýbrž někdo jiný Komisar Radiče dohonil a přípis mu odevzdal Radič přečetl a prohlásil, že se podrobuje avšak vyhražuje si podati stížnost, protože po- dobné jednání je nezákonité a žádný domáci příslušník nesmí býti vypověděn bez nálezu soudního.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 24. srpna.

K demisai lorda Curzona. Odstoupení místokrále indického lorda Cur zona, ač již dávno očekávané a tudiž nijak překvapujíci, stalo se významnou událostí, kterou anglieké žurnály provázejí dlouhými články Naznačili jsme stručně příčinu a dosah tétc události. Dne 21. t. m. byla uveřejněna Bila kniha, obsahující korrespondenci, vyměněnou

mezi lordem Curzonem a vládou, která podává definitivní důvody demisse místokrále indického. Zdálo se již, že konflikt lorda Curzona a lorda Kitchenera, vzniklý pro rozpor náhledů v admi- nistraci a velení armády indické, je odstraněn sekretář pro Indii Brodriek snažil se nesvár odstraniti. Ale lord Curzon pokračoval ve své osobní politice, jež přivodila jeho pád. Dne 17. července krátca po imparlinentní a pole- mické řeči, pronosené v Simle před státní radou místokrálovskou, doporučil jmenování sira Bar- rowa za člena vojenské rady indické, ale vláda neschválila tento návrh. Lord Curzon trval na jmenování sira Barrowa, jehož spolupracovnietví nemohl prý postrádati při nové vojenské organi- saci Kitchenerově. Vláda však nechtěla, aby k vůli siru Barrowovi přiostřil se ještě více konflikt mezi Curzonem a Kitchenerem a ne- svolila. Dne 5. srpna prohlásil lord Curzon podrážděně, že nemůže postrádati vojenského spolupracovníka zvoleného jím a že je nucen vzdáti se své funkce. Den na to odpověděl mu ministerský předseda dlouhým telegramem, pře- mlouvaje jej, aby ostal s snažil se přizpůsobii situaci. Ton depeše Baifourovy byl nanejvýše zdvořilý a přátelský a nasvědčoval o dobré vůl vlády, udržeti nedůtklivého místokrále na jeho místě. Mistokrál odpověděl po dvou dnech.

Kritisoval znovu názory vlády o vojenské správě Indie a prohlásil, že je jeho další trvání v Indii zbytečným, mají-li míti názory Kitche- nerovy převahu. Opětně žádal jmenování gene- rála Barrowa, v nějž jedině měl důvěru. Po výměně dvou dalších telegramů přijal Balfour demissi neústupného místokrále. Osobní záleži- tost byla vlastně příčinou pádu Curzonova, ale důvody jeho jsou širší i hlubší. Lord Curzon, jenž byl v čele vlády indické od 6 ledna 1899. provozoval spíše politiku římského prokonsula, nežli politiku správce kolonie. Nehleděl si valně vnitřních reforem, po nichž volal zubožený stav Indie ničené hladem, morem a jinými pohro- mami a všechnu energii věnoval na šíření angli- ckého panství ve směru afganistanském, organi- soval propagandu tibetskou, upevňoval moc an- glickou na pobřeží perského zálivu a posledně změnil konstituci v Bengalsku přes odpor oby- vatelstva. Tím vzrůstala jeho nepopulárnosta vládě bylo ulehčeno jeho odvolání. Jeho nástupce lord Minto byl guverné- rem kanadským od r. 1898 do r. 1904. Zá- častnil se válečných výprav v Afganistanu roku 1879, v Egyptě r. 1882 a za vzpoury v Ka- nadě r. 1885. Je tudíž bližší lordu Kitchene- rovi, jsa sám vojákem a pochopí spíše jeho reformy. Má velké sympatie v kruzíchi konser- vativních. Nedávno uspořádal Libera! Union Club slavnost na jeho počesť, při níž prohlásil se lord Minto za přivržence imperialismu a ochra- nářství.

Poslední řeč Vilémova a katolický sjezi německý. Na sjezdu katoliků Německa učinil řlásk poslanec Groeber a sice »za hřmícího nekoneč ného potlesku«, jak »Germanie« sděluje, též projev k poslední císařské řeči ve Hnězdně »Svoboda pro všechny v mravu a v nábožen- stvi.« Zlatá tato slova císařova musí býti teprve pravdou učiněna. Jimi opřeny jsou naše snshy pro svobodu katolické elrkve i řeholi. Po těchto slovech císařových musí především je zo- vité a deery sv. srdee Ježlšova do Německa opět býti připuštěni. Ka- tolíci nesměji býti na dále odstrkovaní, musi použivati všech svobod církevních« . . . . Jest ovšem pochybno, zdaliž takové důsledky svýeh

V drobném prodejtr ranní číslo o sobě . . . za f vdpolední . . . ra lh Ve flialkách na venkové ranní čísl9. . . . . . . . 10 odpoledaí . . . . . . . . 3h Inserát plati se hotově napřel. Předplacení a insesty přijlná edminl- strace v Marianské ulicl č. z. Tam nacházají ze těž redakne tiskárna a ezpedies „Národních Listů“. Rukopisy se novracsjí.

slov měl Vilém II. na zřeteli. Ale k takovému využívání projevů dospěje se vždy, když pouhá fráze zastírá — pravé úmysly a pravé pohnutky řečnikovy. K německým svízelům v Africe. Když veliteli vojenskému v jihoafrické osadě německé gen. Trothovi oznámeno bylo jmeno- vání Lindequista guvernérem, bylo mu proje- veno zároveň očekávání císaře, že přes těžkou chorobu manželky své a přes jiné soukromé příčiny setrvá v Africe ještě do října. — V ber- línských kruzích soudí se, že potom gen. Trotha, jehož spory s občanskými živly osady se stále přiostřují, vystřídán bude plukovníkem Dei m- lingem, kterýž však ránu svoji, utrpěnou v boji proti Vitbojům, nyní ještě v Německu léčí. Nové německé posily, do východní Afriky odeslané, byly netoliko přes Terst vypraveny, nýbrž budou do vých. Afriky dovezeny i lodí rakouského Lloydu »Koerbrem«. Něžné spoje- nectvíl Opět německá loď »návšlěvou« v Marokku. Německá evičná loď »Charlolta« navštívl příšti týden Mogador, známý důležitý přístav na pobřeží marockém.

Marocké záležitosti. Německá nota bude zaslána do Paříže tyto dny, nebyla dosud expedována do Berlína z Nor- derneye, kde dlí teď německý říšský kaneléř, který několik dnů věnoval prostudování návrhu noty. Nálada mezi Berlínem a Paříží jeví se příznivou. Co se týče desetimillionové zálohy poskytnuté sultánovi německými bankami, bude první úlohou zakládané mezinárodní banky v Tangeru, vyro- vnati tuto zálohu. Z Paříže se oznamuje, že má býli ode- vzdána německá odpověď zejtra neb pozejtři, při čemž dojde asi k delší rozmluvě mezi presi- dentem Loubetem a německým vyslancem kn. Radolinem. Německo i Francie souhlasí v pod- slatných bodech programu konference, tak že lze předpokládati, že marocká otázka pozbyla již svého akutního rázu. Naproti tomu ně- které listy nacionalistické v Paříži, ličí situaci stále černými barvami. Francie prý energicky bude hájiti svou autoritu vůči sultánovi. Něme- eko tváři se ovšem přátelsky a dává rozhlašovati, že svému zástupci ve Fézu nařídílo, aby pod- poroval snahy francouzského plnomoeníka a tak chce Francii vnutiti svou ochranu. Francii hrozi prý, že přijde zkrátka v celé záležitosti marocké, že se dá sobalamutit« — jak tvrdí »Patrie« — sultánem i Německem.

»Daily Telegraph « přináší telegrafickou zprávu o světáckých choutkách suliánových. Jak- mile prý byla povolena německá půjčka, vyhodil si sultán z kopýtka. Poslal 15.000 franků do Egypta na cestu čtyřem tanečnicím, které před dvěma léty natropily se v Tangeru mnoho ne- plech. Sultán používá peněz k pořádání velkých slavností a jeho úřadníci se všemožně přiživují a kradou kde mohou. Dosud není známo, zda sultán v záležitosti zatčení Don Mziana el Miliana vyhověl oprávně- ným požadavkům Francie. Není pochyby, že Francie zakročí rázně, aby si zjednala zadosti- učinění a je připravena k vážné námořní demon- straci v marockých vodách. Katolický sjezd v Německu. Letos pořádán byl výroční tento sjezd ka- tolíkův Německa v Štrasburku a neposkytl tento- kráte ale valně politických momentův. Úsneslse

FEUILLETON. V Stratfordě. Z letošních slavností Shakespearových. Po druhé zavítal jsem do Stratfordu! Vzorná představení, pořádaná v době oslavy Shakespea- rových narozenin mne přilákala. Stratford je Anglii, čím Bayreuth Bavorsku. Rivalita vele- města Londýna pobádá malý Stratford, aby se činil. Zde se Shakespeare narodil a zemřel, je tu i pochován; ale v Londýně vytvořil svá ne- smrtelná dila, Londýn byl mu školou a prů- pravou! „Slaviti slavného“, příslušelo by tedy vlastně metropoli. Počátek vskutku učiněn celo- týdenním cyklem Shakespearovým na divadle „His Majesty's“, řadou přednášek a různých meetingů slavnostních. Však Stratfordští dobře vědí, oč běží. Jarní slavnosti, navštěvovan hosty z celého světa, mají svou důležitost pro všechen kraj. Vynaloženo vše, aby festival do- padl co nejskvěleji. Střediskem oslavy bylo útulné místní di- vadlo a starožitný chrám sv. Trojice, Hry měl zahájiti nestor angliekých herců, sir Henry Goving, však pro churavost odřekl. Narozeniny básníkovy připadly letos na velikonoční neděli připojen tedy i den následující, 24. duben.

Klidný Stratford přioděl se slavnostním rou- chem, vroubeným jasnou zelení zahrad a parků. Od rána přijížděli hosté a cizinci; obě trati lon- dýnské i sousední města Birmingham, Northam- pton, Corentry, Warwiek vypravily zvláštní vlaky. Staroanglické domky s černým trámo- vím třepelaly vlajkami, kde jaké poprsí básní- kovo — skorem na každém druhém domě — ozdobeno květy a věnci. Obecenstvo slavnostně oděné, hrnulo se do parku, aby nezmeškalo první číslo programu, provedení starodávně „masque Ben Jonsonův „Svátek pastýřův“, jak po- čátkem XVII. století proveden před Jakuhem I. Celek připomíná slavnost střiže v „Zimní po- hádce“. Jeviště .— lešení pod širým nebem. Starodávný „Morris Danec“ (Selský tanec maur- ského původu), provedla tlupa tanečníků z blíz- kého Bidfordu. Účinkujíeí oblečení v selské

kroje doby Alžbětiny. Na 5000 lidí přihlíželo produkci. Před polednem vyšel z radnice květinový průvod, vedený mayorem (starostou). Kráčeli v něm vyslanci Shakespearovských sdružení, zá- stupci divadel, universit atd. s palmami a věne obrovských rozměrů. Před starou „Grammat School“, kde prý Shakespoare se naučil „trochu latiny a řečtiny“, čekal rektor se žactvem. Prů- vod ubíral se do chrámu sv.-trojického. Za hrobkou básnikovou, před oltářem vikář skláda obětiny na náhrobní kámen. S pravé stěny chrá- mové klidně shliželo polychromované poprsí Shakespearovo na tisícihlavý zástup. Během dne odbyty výroční meetingy růz- ných sdružení a klubů. O slavnostní schůzi „Birthplace Trustecs“ (Společnost rodnéh domku Shakespearova) sdělil sekretář, že během posledních dvanácti měsíců navštívilo rodný do- mek na 30.000, a „eollagi“ básníkovy ženy Anne Hathaway v blízkém Shottery 16.000 ná- vštěvníků padesáti různých národností. Z vý- težků zakoupila společnost sousední dům zvaný Hlirnely Cotiage a zařizuje v něm veřejnou čítárnu a museum. Malé divadlo stratfordské budí v našinci di- vadelníku opravdovou závist. Jako stvořeno je pro činohru! Kulaté, dle půdorysu starého „Globe“, vyvedeno z hamene a cihel, slohem volné golhiky, s věží a obrazovou galerií i bi- bliotěkou. Pěkný celek! Jen železné, bezpeč- nostní schody, z venčí přistavěné, ruší poněku sculad. Místa je pouze pro 850 osob, výhradně se dadel. Kol stropové římsy různé nápisy- Hlavní opona představuje staré divadlo Globe, s průvodem královny Alžběty, kol se ubí- rajícím. V popředí skupina osobností doby. Na bílém koni lord Leicester a básník Michael Drayton. V pozadí kulovitá budova, amphi- theater pro medvědí štvanice.

Jeviště zařízeno na rychlé proměny. Volne místo po stranách a vysoké dvéře na výměnu kulis. Celkem jeviště ne mnoho menší, než naše. Dekorace, většinou zvedací, spouštějí a vy- tahují se pomocí závaží. Dekorace pro histori- cká dramata velmi pěkné. Není strojového pro- padla. Duchové a zjevy Shakespearových her navštévují smrtelníky přirozenou cestou. Illusi napomáhá jen dovedně řízené osvě- tlení. Společnost sestavena výhradně pro před- stavení klassiků. Rizená „nejlepším interproten Shakespeara“, mr. F. R. Bensonem. V čelných úlohách vystupují vynikající herci jako hosté. Schráno celkem 22 her (pouze 6 opakováno). Největšího úspěchu dobyly „Komedie plna omylů“ a „Večer tříkrálový“. Mimo Shiakespenr sohrán ještě Chr. Marlowův „Eduard III.“, tra gedie, napsaná koncem XVI. století 18letým au- torem. V divadle po celé tři týdny shromažďovala s0 vybraná společnost. Vyjma druhého předsla- vení „Eduarda III.“, bylo divadlo denně vypro- dáno; a to již měsíc před zahájením her. Na „Dress cirelu“ (as náš první balkon) samá velká toiletta a frak. Zahlédl jsem ve fraku i duchov- ního, arci v černé vestě, až ke krku zapjaté. Kdo viděl návštěvniky za dne, na promenádách, stěží by večer uvěřil, že má před sebou tyléž lidi. Za dne samá strakatina, kamaše, punčochy; dámy široké gumové pláště, „Macintosh“ a čapky na hlavách, vše přizpůsobeno svému účelu, loďce, automobilu, kolu. Večer samá elegance, samá vůně, ať jednoduchá „Lavender“ nebo indická „Phul-Nana“. Starší dámy rády vystupují v úbo- ru a la královna Viktorie. Po představení před divadlem kočárů a aulomobilů jako v residenci.

Ve dveřích šustí hedvábí a krajkoví. V těchže úborech zasedá se pak v hötelích k čaji. Širo- kými, starodávnými okny viděti z ulice pěkně kryté stoly kyčtinami, spoustou třpytných ná- dob a příborů. Gentleman, který dopolodne za- prášen v „Garriek Innu“ popíjel whisky, neza- sedne ke společenskému stolu jinak, než ve fraku neb „smokingu“. Jinak arci vypadá živel z galerie. Tři ho- diny přede hrou tlačí se u vchodu. Sedadla na galerii a v zadním parterru nejsou číslována. Když se čekatel, podle Hamleta „kolohnát“, šťastně dostal na sedadlo půl hodiny před po- četím hry, oddá se bezstarostně zábavě. Zpívá si, hvízdá, pokřikuje. Dole zalím vyvěsili ta- bulku s nápisem „Gallery full!“ Mezi předsla- vením obě třídy ohecenstva „Bigh class“i „Middle class“ účasíní se všelikých projevů. Oblíbený herec vítán ovšem polloskom, rovněž i význačná fráze nebo hrdinný čin. Hvizdot a dupot nebo tlukot deštníky platí za důraznější projev pochvaly. Za to intrikán nedostane po- tlesk, leda když je zabit nebo jej vedou na mu- čidla. Největšímu úspěchu těší se veselé scény. Anglické obocenstvo rádo se směje. Scéna opi lého vrátného . Macbethu vzbudila bouři vese- losti. Také zápasům na jevišti, Hamleta s Laer- tem, Maeduffa s Macbethem, Hotspura s prin- cem Jindřichem atd. přihliží obecenstvo, jakoby šlo o šermířskou produkci. V tragedii platí záliba ve starých tradicích. Ani herec moderní neopo- mene určitá místa úlohy mluviti způsobem, ja- kým získali jména David Garrick a Edmund Kean. Však je na galerii celá sbírka podobizen starých herců, od Burbaga počínaje. Není vý- značnější scény ze Shakespoara, aby nebyla zobrazena. Králové, princové, kardinálové, stát- níci — shlížejí tu z olejových maleb na diváka.

Zjevy čarodějek v Macbethu vypodobeny aspoň šestkráte. A tolik Hamletů a Romeů, ve všemož- ných úborech, ba i v čistém rokoku s bílou pa- rukou na hlavě! Cyklus akvarelů, „od kolébky až ke hrobu“, představuje život Williama Shakospeara od okamžiku, kdy nesou dítě ke křtu, až kdy básník ve své stratfordské residenei, New Place. umírá. Obrázků celkem 13. Nejdojemnější je šestý. Jedenadvacetiletý rnladik opouští rodné město. Na obrázku dovátém básník na skvostné bárce na Temži předčitá královně Alžbětě a ku- monstvu „Veselé ženy windsorské“. Na jedo- náctém vítají autority Stratfordu slavného ro- náka. Navrhovatel cyklu W. Ryland i maifř Ch. Catkermole zasluhují plného uznání. Zažil jsem stěšené chvíle ve Stratfordu jeho divadle. Večírek v předposlední den po- bytu nezapomenu. Hned po mém příjezdu doručeno mi po- zvání Memorial Association na „Reception (raut) po představení „Jindřicha IV.“ na jevišt divadla. Společnost shromáždila se v obrazové galerii. Po obřadném představen“ mrs. Flowe- rové, choti presidenta, odváděl mne sekretář mr. C. Lowndes k jiné skupině: „Mr. Stead přejesi s vámi mluvit. Neslyšel jste o něm? Je velký slavistal“

Starší pán s hlavou Longfellowskou. Známí zakladatel a redaktor měsíčníku „The Revicw of Reviews“, mr. William T. Stead. Dopisoval si před léty s Riegrem! Je vzácný přítel Slovan- stva, velmi obeznámen s našimi poměry! Po- prvé v životě jsem litoval, že nejsem politikem. — Jakž bude u vás, až váš „emperor“ za- nechá vlády? Co říkají Čechové „kaiserovi?“ Angličané rozeznávají tři evropské panov- níky „The tsar“, Emperor Franis Joseph a „The kaiser“, Vílém II. — A co říkají u vás válce rusko-japonské? Sympatisujete s Ruskem! Arci! Já rovněž z celé duše a věřte i velká čásť Anglie. Rusko je země budouenosti. Hovor se obrátil na vílanější pro mne pole, k divadlu. Vstupovali jsme poslední na jeviště. Opona vytažena, kulisy odstraněny. V pozadí pod válečným ležením Jindřicha IV. upraven buffet. Sklepníci, panské podávají šampaňské, zákusky. Nové představování. S navštívenkou v ruce vedí mne od skupiny ke skupině. Znamenitý m.

Benson v úboru prince Jindřicna, mr. Keightley v kostýmu, v jakém před půl hodinou jako Hotspur ležel zabit na pláni shrewsburské, vzali mne mezi sebe. Za chvili jsem mezi anglickými kollegy jako doma. — Příjel jste z takové dálky vskutku jen na naše představení? — táže se paní Benso- nová. — Rozumí se, madame! A že jsem neseděl v divadle nadarmo, svědčí zde můj zápisník. A otázky na otázky! Veliký podiv způsobily detaily o našem divadle, národem zbudovaném. — Tak daleko jsme to ještě nepřivedli! Naše divadla jsou vesměs podniky výdělkové. Nemáme dvorních ani národních ... Někdy kol druhé hodiny ranní opouštěl jsem společnost, kráčeje kolem věže sv.-troji- ckého kostela, kde odpočívá muž, jemuž oslava platila. Měsíc osvěcoval šedé náhrobky starého hrbitova, opodál šuměly vlnky Avony. Stanuli jsme u hřbitovní branky. O půl sedmé ráno od- jížděli jsme do Lesmingtonu. K. Mušek.