1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 9. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
vPraze v adnini
n divrti leti
sdrojí dsnátk.
Rnrlua . : :
vo alialkáek.
něe páštou:
nk ätrrti lak
sdrojí siellk
ntá
Rnrlu
5
article
Další stíny.
Další stíny.
Není již pochybnosti, že zápas o branno
předlohu ve sněmovně uherské — na podzim
roku 1902 zahájený, po celý rok 1903 houžev-
natě vedený, i letos dále pokračujíci a dle svého
průběhu nynějšího ještě nevyčerpanými prostředky
aspoň do měsice března stačícími vládnoucí —
účinky svými již dávno překročil práh nádherné
síně nového pyšného sněmovního paláce peštského.
Ze sněmovny zanešen byl tak zvanými ná-
rodními požadavky nejprvé do nejširších vrstev
národa maďarského, a když posléze správa vo-
jenská, chtějíc zjednati náhradu za scházející
nováčky, sáhla k mimořádným opatřením z prvu
tím, že ponechala vojíny tři léta sloužící i po
1. říjnu v další službě až do Nového rokua
na to pak povolala v Uhrách k činné službě
první tři ročníky náhradní zálohy, vneseny zá-
rodky jeho i do postižených příslušníků uherské
části společné armády.
Uhry
6
article
Zjev takový ve státě ústavním a při vše-
obecné branné povinnosti, jež z vojska vlastně
učinila národ ve zbrani, sám o sobě nebyl by
nie neobyčejného a nebývalého. Pokud pak účinky
tyto nevybočují z mezi zákonného konstitučního
smýšlení, není možná pohlížeti za našich dnů
na ně tak, jako tomu bývalo v dobách absolu-
tismu a stálých vojsk, jaksi mimo dosah život
národního položených. Dnes vojín, když vykoná
povinnou službu vojenskou, vrací se ke svému
občanskému povolání, vykonává všecka spojená
s ním práva ústavní a obklopen jest a proniknut
cele národním smýšlením a ovzduším, jím vy-
tvořeným. Přisně vzato, nelze tedy ve státe
ústavním předpokládati takové ohraničení mezi
službou vojenskou a životem občanským, ná-
rodním a veřejným, aby v příslušnících armády
vzala za své tato souvislost mezi životem sku-
tečným a službou vojenskou.
Bohužel, že při reformě vojenské, při za-
vedení všeobecné branné povinnosti, nepomýšlelo
se i na tyto nové a vážné okolnosti, a že proto
v armádě skoro ve všem ostatním zůstalo se
státi na názorech, jež se vytvořily o jejím
duchu, její kázni ještě za dávno minulých dob
stálých vojsk.
Tato jednostrannost vojenské reformy v
směru všeobecné branné povinnosti, jejíž ná-
klady mimo to cele nesou národové sami, není
ovšem tak nápadnou v poměrech pravidelných,
ale pociťuje se dosti téžce, nadejdou-li poměry
mimořádné, nepravídelné, jako jest tomu nyní
7
article
Čtenářům našim jest známo, že v Uhrách
při jednání o branně předloze, pokud se týče,
o »národních požadaveích« maďarských v uherské
části společné armády, staly se spornými některé
zásadní otázky ústavního vlivu parlamentu na
vojsko, zvláště na záležitosti jazyka velicíhoa
služebního jazyka armádního. Nemohlo býti ani
jinak, než že maďaršti příslušníci armády,a
zvláště oni, již jako na př. záložníci a náhrad-
níci nejsou právě ve službě činné, jakož i slou-
žící vojíni, kteréž postihlo prodloužení služby
neb mimořádné povolání k ní, octli se v dosahu
veřejného mínění a nálady sněmovní, valným
proudem zaplavující všecek maďarský národ.
K těmto otázkám přibyly i účinky stavu
ex lex, zvláště odpírání placení daní, sněmem
rovněž dosud nopovolených a účinky tyto byly
na mnoze zcela jiné v širokých vrstvách lidu,
než jak je líčivají kormutlivé nářky vládních
listů uherských.
Lid v Uhrách, a nejen lid maďarský, vida
tu spíše jen výhody pro sebe: že nemusí platii
daně a že se nekoná odvod. Jakkoliv možno
bylo, aby přihlásili se dobrovolně ti, již mělise
dostaviti k odvodu, neučinila jich tak ani devátá
část, jak vidno ze včerejšího sdělení ministra
honvédů.
Jest tudíž zřejmo, že ostatních osm devííin
rekrutů zachovalo se ve smyslu stanoviska par-
lamentní opposice. Ne-li dnes, přece jen v do-
hledné době proveden bude pravidelný odvo
v Uhrách, ale účinky zápasů vedených proto
z myslí nováčků nevymizí.
v Uhrách.
Uhry
8
article
NARO
NARO
Minulý čtvrtek vyložili jsme, jaké účinky
to mělo na vojíny třetiho ročníku v území oku-
povaném ve službě ponechané, zatím však do
cházejí zprávy, že i v plucích uherských v Ha
liči ležících i doma v Uhrách se nalezajících
jeví se známký smýšlení od pravidel vojenskýeh
odlišného.
K tomu přibudou nyní do pluků oněch
ročníky náhradních záložníků, po Novém roce
k činné službě povolaných. Jak ze čtvrtečního
pátečního jednání sněmovny uherské patrno, vy-
skytli se v jednotlivých obeích, zvláště v měste
Kljuži pochybnosti o tom, bylo-li povolání těchto
záložníků formálně správné. Proti tomuto ná-
zoru vystoupil zejmena ministr honvédů velm
energicky. Prohlásil, že ani okamžik nemůže
trpěti, aby opposicí se vydávalo povolání náhrad
ních záložníků za protiústavní; byliť povoláni
na rozkaz krále uherského na základě návrhu
vlády uherské. Povolání bylo publikováno v
úřadních listech ministerskými výnosy, jež
v úvodu svém se dovolávají tohoto nejvyššího
rozkazu. Stejně se stalo již v r. 1889, když od-
vod z roku 20. přenesen do roku 21. povinných
nováčků. Pokud se pak týče případu v Kljuži.
prohlašuje ministr honvédů, že správní úřady
nemohou se vměšovati do formy, v jakéž se zá-
kon provádí; jim že náleží jen vyplniti nařízení
vládní a správy obecní mohou pouze ve svých
schůzích věc uvésti. Proto vláda zakroči ne-
úprosně přísně proti veškerým oněm orgánům,
kteří by k tomu zavdali příčiny svým renitent-
ním chováním, jinak by se dospělo ke skutečn
anarchii,
V páteční, včerejší schůzi se vrátil minist
honvédů ještě jednou k této záležitosti, a konsta-
tuje, že stav ex-lex ve svých účincích se ne-
vztahuje na armádu. Stav ex-lex se týká pouze
rozpočtu státního a stanovení kontingentu no-
váčků, kdežto ostatní ustanovení branného zá-
kona zůstávají v platnosti.
Nara
Uhry
9
article
Než tím vším ještě nejsou vyčerpány účink
zápasu sněmovního; uvedenať na přetřes v mi
nulé schůzi i otázka o poměru počtu vojska v ze-
mích okupovaných, při čemž opposice tvrdila.
že jest tam vojínů uherských dvakráte tolik, jak
z této poloviny říše, t. j. v obráceném poměru
kvotovém, a žádala, aby v poměru kvotovém
byly uherské pluky odtud přeloženy a nahra-
ženy pluky z této poloviny říše.
Není divu, že nekonečné zápasy ve sně
movně a účinky jejich tuto vyličené naplňují jak
vládní stranu uherskou, tak i vládu samu pocity
co nejtrapnějšími. Opposice ve svých orgánech
již pokládá poslání hr. Tiszy za zmařené a dn
jeho předsednietví v ministerstvu za sečtené.
Včera ujal se hr. Tísza slova na hostině zá-
stupců 8. okresu peštského a z řeči jeho jest
patrno, že vystihuje sice všecky nesnáze ny-
nějších poměrů v Uhrách, ale že dosud nenalezl
účinných prostředků spásných. Předovším jest
třeba, pravil, mít odvahu vyslovit pravdu; jest
naším úkolem, dáti na vědomí národu, k jakým
nebezpečím kráčí. Jest otázka, podaří-li se ote-
vříti národu oči na samém kraji propasti a po-
staviti do šraňků vlastenecké rozhořčení a hněv
proti těm, kteří provozují s nejsvětějšími statky
národa takovou zločinnou hru. Musíme pokračo-
vati v boji o překonání okamžitých nesnáz
trpělivě a chladnokrevně, ale být
pak i odhodláni obětovati statky i krov, až s
povede rozhodující boj o ochranu nejsvětějšícl
zájmů země.
Trpělivosti a chladnokrevnosti měl před-
chůdce hr. Tiszy, Szell, mnohem více; hr. Tisz
to byl sám, jenž způsobil svou netrpělivosti jeho
pád. Neústupná menšina sněmovní nesložila
zbraně před Szellem, a neklamou-li všecky
známky, vyčerpá trpělivost a chladnokrevnos
hr. Tiszy až na dno
Stinů v Uhrách povážlivě přibývá
Tisza
Uhry
Tisza
Szell
10
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 8. ledna. (O proti čes k
politice ryt. Jaworského.) Ve víden
ském dopise »Slowa Polsk.« vysvětlují se pří
činy, jež přiměly ryt. Jaworského k známé proti-
české řeči na řišské radě dne 3. prosince m.
Jaworský
Praha
Slow Polsk
11
article
Ryt. Jaworski byl dle informací pisatelových
předem už zpraven, že v rozhodujících dvor-
ních krüzích zavanul silný vítr protičeský, jehož
účinky staly se později patrnými za delegačního
cerelu 16 prosince. Proto p. Jaworski přestavil
rázem kormidlo a zavedl loď polského kola na
vody vládně dvorní. Vůdce polského kola pro-
vedí tento taktický obrat patrně v domnění,ž
jím slouží věci polské. Slarému pánu, jenž nechiá pe,
že síla národa tkví v národě samém, zdá se,
že provádí polskou politiku, když polské kol
svádí na dvorskou a vláčší dráhu, když repre-
sentaci polského národa přetvořuje v bezkritickou,
poslušnou služebnici jakéhokoli vládniho svstému
a jakéhokoli větru, vanoucího shora. On ne-
chápe aneb nechce chápati, že takový opportunis-
mus působí národu více škody, než mu přinese
zisku. Škodí nejen národu polskému, když jeho
osudy odevzdává na milost a nemilost nezná-
mým kabinetním kombinacím, škodí však i státu,
jehož součástkou je Halič. Neboť že nynější
svstém vnitřní zmatky jen rozmnožil, toho ne-
třeba znova dokazovatí. Víme též, že » vášně
prostá vytrvalost« není lékem, jenž by mohl
účinkovati na nynější krisi. Činí-li se tedy polské
kolo vědomým podpůrcem nynějšího systému
činí-li se to způsobem provokačním, můžet
snad nahoře vyvolati na chvíli úsměv spokoje-
nosti, ale v základech státu přibude nová trhlina
a naše domácí veřejné mínění svádí se na bez-
cestí. Budouenost bude soudcem této politik
ryt. Jaworského a dějiny zavolají jednou k přisn
odpovědnosti jak předsedu polského kola, t
i jeho pochlebníky.
V Praza, 8. ledna. (Antisemité na-
bIzejí svých služeb Körbrovi.
Ryt
Jaworský
Halič
Slarý pán
12
article
Dolnorakouský sněm, v němž rozhoduje anti-
semitská většína, usnesl se loni na změně obec
ního řádu, proti níž se jeví značný odporve
venkovských městech dolnorakouských. Vládn
dostává žádosti,aby usnesení sněmovní nepřed
kládala panovníku k sankci. Antisemilům všal
záleží na tom, aby se jejich usnesení stalo zá
konem a prota používají nyní známého novo
ročního prohlášení Košutova, aby. dra. Körb
upozornili na svou silu a na význam své pod-
pory. »Uváží li se — píše člen strany anti-
semitské v »Inform.« — jak vřelý poměr pa-
nuje nyní mezi hr. Tiszou a vůdcem ubersk
strany neodvislosti, může se pokládati za pravdě-
podobně, že heslo Košutovo (neuznati vyrovnání,
uzákoněného v Rakousku pomoci § 14.), jest
více, než pouhá fráse, ba že jest to s vědomím
hr. Tiszy učiněný pokus, nastaviti dru. Körbrovi
nohu. Hr. Tiszovi musí býti dnes vítán každý,
kdo činí obtíže rakouskému ministerskému před
sedovi, poněvadž každá porážka dra. Körbra
posiluje posici Tiszovu. Musí-li však rakouskému
ministerskému předsedovi na tom záležeti, aby
si místo spásného paragrafu opatřil jinou pomoc
musí se především starati o vytvoření dělné vět
šiny na říšské radě. Za lakových okolností jsou
přátelé drazí« — dodává antisemitský pisatel
ukazuje dru. Körbrovi na následky toho, kdyby
vyhověl liberálním protestům proti sněmovnímu
usnesení a osnovu zákona o obecním řádu ne-
předložil k sankci. Kdyby se podobná nabídk
stala se strany české, bylo by to dle známě
videňské terminologie politické »vyděračstvíe.
Košutův
Körb
Tisza
Körbr
Rakousko
Hradec
13
article
Němci jsou ovšem nad každé vyděračtví povzn
seni a jejich nabidka zůstane pouhým politickým
pokyn em.
Z Vídně, 8. ledna. (O areibis k u pu
Kohnovi) má »N. Fr. Pr.« dopis z Říma
v němž se oblašuje, že ve Vatikáně nastal ve
věci Kohnově obrat jemu nepříznivý. Jakýsi
kardinál vyjádřil se prý, že se dr. Kohn n-
vráti už do Olomouce jako arcibiskup. Papež
prý ho přiměje, aby se vzdal dobrovolně mil
olomouckého arcibiskupa, načež by uprázdněn
arcibiskupský stolec obsadila římská kurie
srozumění s rakouskou vládou (?), ježto kapi-
tule náleží právo voliti nového arcibiskupa jen
v případě úmrti a ne v případě odřeknutí (v).
Dr. Kohn zůstal by pak v Římě, kdež by mu
byla svěřena hodnost kanovníka při některém
z tamních hlavních chrámů s titulem arcibi-
skupa in partibus. Kdyby se dr. Kohn zdrába
dobrovolně vzdáti se arcibiskupství olomoúckého
bude prý sesazen (?), ježto ani rakouské vládě
na tom nezáleží, aby se vrátil do Olomouce.
Němec
Kohn
Kohnův
doktor
Vídeň
Francie
Řím
Vatikán
Olomouc
14
article
Pisatel vypočitává hned také možné nástupce
Kohnovy v hodnosti arcibiskupské. Největší čáky
má prý probošt při dómu dr. Klug, dalším
kandidáty jsou princ Hohenlohe a bar. Grim-
menstein. Všechny tyto zprávy jsou na prvý
pohled dobrodružné a zaznamenáváme je pouz
z novinářské povinnosti.
z Pešti, 8. ledna. (B an ketní Fe č Ti
szova.) Na včeřejší slavnostní hostině zá
stupeův osmého okresu peštského promluvil také
hr. Štěpán Tisza. Za našich dnů jest prý přední
povinností každého, míti odvahu a mluviti či-
stou pravdu. Nutno promluviti k národu, jemuž
hrozí veliké nebezpečí. Jde o to, podaři- li s
národu otevřiti oči nad samou propastí a vzbu-
diti v něm odpor a rozhořčení proti těm, kdož
si zahrávají s nejdražšími statky národa a tim
je přinutiti, aby se vrátili do pravých mezi
V boji za účelem přemožení okamžitých obtiž
musí se pokračovati trpělivě a chladnokrevně.
ale musíme býti také odhodláni obětovati statk
a hrdlo, dojde-li na rozhodný boj, abychom
chránili nejsvětější zájmy národa.
Z Pešti, 7. ledna. (Votum nedůvěry.
Kohnův
doktor
Klug
Hohenlohe
Grim
Štěpán Tisza
Pešť
15
article
Posl. Emer. Uray, jenž byl v okrese berežském
volen na program strany neodvislosti, aled
strany nevstoupil a nyní pomáhá ugronovcům
prováděti obstrukci, vyslovil se v jedné z po-
sledních řečí nepříznivě o těch protestantskýeh
duchovních v Uhrách, kteří zrazují od obstrukce.
Řeč ta způsobila velmi nepříznivý dojem v jeho
volebním okrese; Uray, aby se ospravedlni
zaslal duchovenstvu svého okresu list, v němž
prohlásil, že jest hotov prověsti důsledky
pozbylli důvěry svého voličstva. V ponděli sešl
se v Beregu konference evangel. duchovních
ta vyslovila Urayovi svou nedůvěru a zárove
prohlásila, že není hoden býti nadále kurátorem
tamní evang. církve.
Z Pešti, 7. ledna. (Noví uherst
svatí.) Ke zprávě o kanonisování tří uber
ských svatých, jež se stalo v Římě dne 6. t. m.
poznamenáváme, že běží o tři jezuity, ostřihom
ského kanovníka Marka Križeveckého (rodilého
v Křiževci v Chorvatsku), Štěpána Pongrace
rodilého z Ardeálu a M. Grodce z Těšína.
Všichni tři nacházeli se r. 1619 v Košici, když
Rakóezy města dobyl a nutil je, aby přestoupil
k protestantismu. Když neuposlechli, byli za-
biti. Jich ostatky chovají se v chrámě velko
sobotském.
Posl
Uray
Nový
Križevecký
Pongrace
Rakóeza
Uhry
Bereg
Pešť
Řím
Chorvatsko
Těšín
Košik
16
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 8. ledna.
Otázka přivtělení Bosny a Hercegoviny.
Velkochorvatský časopis »Hrvatsko Pravo
vzbudil otázku o trvalém zabrání okupovaných
zemi. Že právě nyní nadešel vhodný k tomu
okamžik, »Hrv. Pr.« dokazuje nesnázemi, které
Rusku vznikají v Asii; pro ně mu nebude
možno proti annexi prolestovati a Rakousko-
Uhorsko pohodlně dostane pod střechu ovoce
svých dlouholetých snah.
Záhřebský list zapomíná, že Rakousko-
Uhersko je státem s Ruskem spřáteleným a že
již od r. 1897 váže je k němu smlouva, týka-
jící se zvláště Balkánu. Obapolnou smluvnou
podmínkou je zachování statu quo na Balkáně
K čemu »Hrvatsko Pravo« rakouskou vlád
vyzývá, je věrolomství a zrada. Myslíme,že
Rakousko ještě je pamětlivo své politiky naprot
Rusku z let 1849—1854, kdy nejprvé dalo si
od Ruska prokázati velikou přátelskou úsluhu
a potom, když mělo se odvděčiti, zplatilo mu
nevděkem a falši. Zkušenosti, ktorých Rakousko
potom nabylo a které byly následkem jeho
chování za krymské války, jsou zřetelným po-
učením, že faleš a bezohledné sobectví nedají
se stotožňovati s chytrostí v politice.
Jeli co možno Rakousko- Uhersku doporu-
čiti v příčině otázky o záboru okupovaných zem
a s ohledem na Rusko, je to, aby bylo pamě-
Praha
Bosna a Hercegovina
Rusko
Asie
Rakousko
RakouskoUhersko
Balkán
Uhersko
18
article
tlivo svých zkušeností s Ruskem po válc
krymské a těžilo z nich. Z nich nade vši po-
chybnost vyplývá, že vždycky dobře prošel stát,
který, byť nebyl třeba spojencem Ruska, choval
se k němu aspoň formálně slušně a bezvadně.
Víz Německo.
»Hrvatsko Pravo« nepatří svou tendenc
mezi slovanské časopisy. Nelze je tedy pokára
se stanoviska slovanského a připomenouti, že
slovanská vzájemnost právě v takových okamži-
cích, jako je ten, po kterém »Hrvatsko Pravo«
pase, musí se osvědčovati věrnosti, upřímnost
a nezištností. Stambulovština zůstaň omezena
na Bulharsko a dále do slovanských zemi s
nerozlízej.
Vyjednávání mezi Ruskem a Japonskem.
Anglické listy udržují celý svět v napjet
svými zprávami o konfliktu rusko-japonském
Protože Anglie přeje si války Ruska s Japon-
skem, zprávy anglických listů vesměs vyznívaji
válečně. Možnost války ovšem není vyloučena,
ale není vyloučena ani smírná dohoda, a t
právě Angličané tak horlivě zažehnávaji.
Lživost anglických listů je dnes okatě do
kázána. Již několik dní psaly o tom, že Rusko
dalo Japonsku příkrou odpověď na jeho notu
Ale teprve dnešní zprávy zaznamenávají, ze
ruská odpověď byla japonské vládé dodána. o
jejím obsahu a tonu ještě dnes nemůže být
nic podstatného a spolehlivého známo, tím méne
bylo to možno před několika dní, kdy ješt
odeslána nebyla.
Angličan
Rusko
Německo
Bulharsko
Japonsko
Anglie
Japon
19
article
»Rus« opětně varuje před prolhaností an-
glických listů, píšících o dálném Východě. P'íše
»Jejich dopisovatelé a »Reuterova kanceláře
ani se nenamahají zvěděti pravdu, jim jde pouz
o denní sensaci. Nejvýs bláhová je zpráva-
že japonská vláda hodlá chrániti přístavy jižn
Koree od záchvatu ruským loďstvem. Pověsti,
že Rusko chce obsaditi Mozampo a ostatní při
stavy v Korejském průlivu nebo jižněji, nemůz
nikdo vážně bráti, nejméně mužové, stojíc
v čele vlády japonské. Rusku je ne v
hnutelno, a japonská vláda s
tomu neopírá, zachovati svým vá
lečným korábům svobodu plaván
po Korejském průlivu, kudy vede nj
kratší cesta z Vladivostoku do Portarturu
Dálného. K vůli ochraně svých válečných
lodí musí tam Rusko miti nějaké opevnění, al
z toho nikterak nenásleduje, z
Rusko chce býti jediným pánem
Korejského průli vu.«
List pronáší naději, že obecenstvo nauč
se konečně anglickým zprávám nevěřiti a jimi
se neplašiti. »Roztržka mezi Ruskem a Japon-
skem je nevyhnutelna a blízka pouze ve fa-
tasii zpravodajů »Reuterovy kanceláře« a zahra-
ničnýéh listů. Ve skutečnosti rusko- japonsk
vyjednávání vede se tonem úplně mírumilovným
a není ničeho, z čeho by bylo dlužno předpo-
kládati, že vyjednávání nedovede k výsledku,
obé strany stejně uspokojujícímu.«
Reuterův
Rus
Korea
Rusko
Vladivostok
Reuterův
20
article
Německé naděje v rusko-japonský konflikt.
Berlinský dopisovatel »Timesů« ochlazuje
japonofilský zápal tohoto listu sdělením o nadě-
jich, které Němci chovají ve válku na Dálném
Východě. Němci si přejí, aby se Rusko co
možná nejvíce zaměstnalo a vyčerpalo v Asii.
Od toho, jakou měrou bude jeho pozornosť od-
vrácena od věcí, které se v Evropě chystají,
závisí zdar či nezdar všeněmeckého hnutí v Ra-
kousku a postup jeho na Balkán. Kdybyse
velkoněmecké ideály uskutečnily, Německo na-
bylo by takové moci a rozmachu, že by Anglie
pozdě litovala, kdyby toho dopustila.
Témuž listu oznamují, že »Rakušané«,
kteři v Jižní Africe pomáhali jako dobrovolníci
Angličanům proti Burům, přihlásili se nyní ja-
ponské vládě za dobrovolniky proti Rusům,
avšak japonská vláda nabidnuti jejich ne-
přijala.
Němec
Rakušan
Angličan
Rus
dálný východ
Rusko
Asie
Evropa
Balkán
Německo
Anglie
Afrika
Timesy
22
article
V Žaponsku před padesáti léty.
V Žaponsku před padesáti léty.
V pamět jeho jubilea napsal Josef K o ře n s ký.
Celý svět obraci oči v ta místa dalekéh
východu asijského, jež mají se státi dějištěm
zápasu, připravovaného mezi kolosem slovan-
ským a mezi žlutým plemenem ostrovní říše
císaře Mucuhita. Na moři i na zemi má se roz-
hodovati o válečném umění a vrtkavém štěsti
dvou soupeřů, vyzbrojených stejně, jak na
vodě, tak na souši. Mladá velmoc žaponskéh
mikada vyrostla náhle v obra, jenž troufá si již
měřiti své sily s říší, nad niž slunce nikdy ne-
zapadá. A přece je tomu teprve padesát let, kdy
začarovaný ten kout světa vyzul se z tradic ta-
jemné minulosti, otevřel proti své vůli brány
slunné říše rezavým barbarům a vešel s nimi
v soutěž mezinárodního obchodu. 1 marná byl
již slova zatvrzelých rádců starého Žaponska ,
aby domáci lid koráby ve vlasti zbudované zni-
čil, cizich lodí do ostrovní říše nepouštěl a za-
mezil tak všecko spojení se surovými rezouny.
Čím více bránili se Žaponci proti cizím ve-
Uelcům, tím mocněji pudila tam touha zisku-
chlivé mořeplavce, a všem zněla jen v uších
slova oslavovaného Marka Pola, jenž jako Evro
pan poprvé do Žaponska vniknuv, napsal o něm
„V zemi té, řečené Zinpangu (čínsky Dži-pen-
kvo) mají zlata v hojnosti a bohatství národa
jest nevyčerpatelné.
Portugalci přihnáni byli ke břehům žapon
ským jec bouří a vypravovali s nadšením, co
skvělého a nádherného v tajemné zemi viděli.
S kupci pospíchali mozi asijské pohany zá-
rrveň missionáři. Jezovité byli nejčerstvější
z počátku nejchytřejší, tak že jim dával lid před-
nost před bohoslužebníky buddhistickými. Ale
na konec zvitězili přece jenom zase bonzové,
tisíce pokřtěnců našlo smrt v propasti „Kněž
hory“ u Nagasaki.
Josef
Mucuhito
Pol
Evra
Zinpang
Portugalec
Dž
Kněž hora
Nagasaki
23
article
Lépe upevňovali tam své panství kupci ho-
landští, protože přišli do země jen za obchodem
ne pak za reformami náboženskými. Z Jakatry
(nyní Batavie) neměli Holanďané do Žaponsk
daleko a usadili se na památném ostrově De-
šimě (u Nagasaki), kde měli obehodní skladiště.
Kamenný most spojoval ostrov s pevninou. Strá
u ostrova postavená, nespouštěla s Holanďanů oč
a rezaví kupci žili tam jako ve vyhnanství. Ne-
bylo prý jich více než dvacet.
Náčelník holandské osady na Dešimě mě
titul residenta. Povinností jeho bylo putovati jed-
nou za rok do Jeda (nyní Tokia) a přinášeti dary
šogunovi, generalisimu všeho vojska.
Takového průvodu účastnili se jednou lé-
kaři Kaempfer a Thunberg a zmiňují se o audi-
enci těmito slovy: „Náš resident plazil se au
dienčním sálem na kolenou a rukou a rovně
tak lezl nazpátek. Hanbili jsme se, že musili
jsme si tak poníženě počínati. Nad to pak byl
nám pro obvoselení přítomných paní a dvoře-
nínů tancovati, skákati a opilce představovati.
Také musili jsme malovati, zpívati, čísti a z ka-
bátu se svlékati
Ale to vše snášeli kupčiví Holanďané vy
trvale a zvykli nadávce rezouni (a ka g e) jako
nejkrásnějšímu oslovení.
Od Holanďanů přišly o Žaponsku nejlepší
zprávy do světa. Švéd Thunberg proslavil se
zvláště svými výzkumy přírodovědeckými.
Až do té doby měli Holanďané obchodse
Zaponci výlučně ve svých rukou a byli prostřed-
níky mezi východem asijským a západem evrop-
ským.
Holanďan
jítšima
Švéd
Thunberg
Jakatr
Nagasaki
24
article
Ale r. 1853 nastalo veliké zděšení mezi uza-
vřenými Zaponci. Dne 8. července objevil se
u žaponských břehů velitel amerického loďstva
Perry a žádal, aby bylo Američanům dovoleno
vésti vzájemný obchod se Žaponskem. Za rok
že připluje si pro odpověd.
Zprávou tou postrašen byl v zemi všechen
lid, a vláda nevěděla si rady. Šogun poruči
vojsku přichystati se k obraně, mikado pak na-
řídil, aby kněží vznášeli modlitby k bohyni mi-
losti a ochránili vroucími prosbami zemi před
barbary.
Neminul ani rok a Perry byl už zase u břehů
žaponských. V měsíci únoru r. 1854 veplul
komodor do zálivu Tokijského a velel již osmi
korábům
Ustrašení Žaponci snažili se, aby přiměl
americké loďstvo k odplutí, ale Perry nepovoli
a žádal důtklivě, aby bylo Zaponsko americkému
obchodu přístupno. Rozhodné jeho počínání
vedlo k cili a rokem tím byly Američanům vy-
kázány za obchodní stanoviště přístavy Šimoda
a Hakodate.
Po čem jiní národové marně toužili a Portu-
galci a Španělové s křížem v ruce usilovali, t
lehce a slavně podařilo se komodoru Perrymu.
jenž netušené půváby zámořské té ostrovní řiše
celému světu odhalil a volnou plavbu do kouzel.
ného Žaponska zahájil. Dne 31. března t. r. bude
tomu padesáte let.
Čeho domohla se Unie americká, domohly
se potom i mocnosti jiné. Rusové byli mez
prvními.
Zaponsko probouzelo se ze své odloučenost
velmi rychle a chápale se novot evropskýeh
chvatně, nešetříc ani starých chrámových zvonů
aby jich užilo k výrobě děl.
Ještě výhodnější smlouvy uzavřel se Zapon
skem americký konsul Harris a získal pro dovo-
lené návštěvy obchodní i jiné přístavy. Zástup-
cové Unie, Ruska a Francie šli svorně ruku
v ruce.
Perry
Američan
Šimoda
Španěl
Rus
Harris
Hakodate
Rusko
Francie
25
article
Zaponský lid těžce zvykal evropským mra-
vům tam přinášeným a hájil své obyčeje sečnou
zbrani. Mnohý Evropan zaplatil své počínání ži-
volem, choval-li se v říši mikadově vyzývavě.
Skutky takové vzbudily nové spory mezinárodní
a říše žaponská odpykala je velikými pokutami.
Aby nenávist k cizincům byla zmírněna,
bylo třeba přísných opatření úřadních. Stalo se
tak po slovech moudrého knížete, jenž sám radil
mikadovi: „Bylo by hotové neštěstí, kdybychom
se nadále před ostatními zeměmi zavirali. Nebot
což jest naše říše proti pěti dílům světa? I kdy
bychom se všichni svorně spojili a cizince vy-
puditi chtěli, byli bychom přece slabi a jistě by-
chom byli od nich jako taška na kusy roztřištěni
Illasy, které se ozývají, abychom vyhnali cizince
ze země, pocházejí od těch, kteří dovednosti
sehopnosti bílého plemene ještě nepoznali.“
A Žaponci pojednou počali se učiti anglieky
francouzsky a německy, nastupovali cesty do
Evropy a navrátivše se, stali se průkopníky
evropské civilisace ve své vlasti.
Nový převrat na prospěch proudů evrop-
ských stal se, když mikado Komei zemřel a vlády
v zemi ujal se jeho syn Mucuhito jakožto žapon-
ský císař v posloupnosti 121. Světská moe
tehdejšího šoguna přešla dnem 7. února 1869
do rukou mikadových, a od té doby nevládne
v Zaponsku nad vojskem již šogun, ale svrchova-
ným pánem světským i duchovním jest císař.
Náhlý převrat vladařský přivodil mezi len
ními knížaty jitření, nespokojenost a vzpoury
ale rebelové byli brzy od císařského vojska po
kořeni a neškodnými učiněni,
Evropan
Mucuhito
Evropa
26
article
Obratem vladařským vzal na se mikadův
dvůr jinou tvářnost, přizpůsoboval se dvorům
západoevropským, a dne 6. listopadu 1868 po-
čalo se v Žaponsku vládnouti dle nově periody,
označované jménem meiži, t. j. vladařství
osvícené. Téhož roku byla mikadova residence
přeložena z Kiota do Jeda, kteréžto město na-
zváno jest od té chvíle Tokio, t. j. město vý-
chodní.
Nastolení žaponského císaře Mucuhita bylo
oznámeno cizím mocnostem a počátkem r. 1869
byli zástupcové dvorů přijati v audienci. Když
pak mladý císař vykonal ještě pouť do Kiota
přinesl zesnulým předkům obvyklé oběti, ože-
nil se.
Dne 2. října 1871 zjevil se mikado i veřejně
na ulici a jel v otevřeném povoze. Ale povoz
nebyl již tažen po starém zvyku párem volů,
nýbrž párem krásných koní. Na všech těch ce-
stách byl císař uctivě pozdravován, ale hlasatel
již nevyvolávali obvyklá slova: Šita-ny-iro! pad-
něte (na kolena)!
Také půvabná císařovna Haruko zjevoval
se před světem a přijala r. 1873 poprvé dámy
cizích vyslanců v audienci.
Nová éra zapouštěla své kořeny v Žaponsku
stále pevněji a z rezavých barbarů stali se po-
jednou páni, jimž neříkalo se jinak, než s en-
sei nebo i čin- san, t. j. vážený učenee.
Zrušiv mnohé privileje mocných daimiů, stal
se císař miláčkem lidu a naklonil si ho ještě
více, když dal národu konstitucí. V měsíci listo-
padu r. 1890 zasedaly v Tokiu poprvé oba par-
lamenty.
Slavné vítězství ve válce s Čínou vyneslo
Žaponsku tolik peněz, že se mohlo vyzbrojii
nejlepšími obrněnci na moři a odvážiti se války.
snad již právě započatě.
Mucuhito
Kiota
Tokio
Čína