ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 19e83e40-7108-11dc-94e1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 43, person 26, org 2
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 8. ledna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 8.
4 article
Na rnnní a odpol. listy před plácí see v Praze v adninistraei a měsle na čtvrt leta . . . . 6 K —i s dvojí denáškeu za měsle nčint leta . . . . 7 K. 50 ve úilialkáchí na něcfe . . . . . . 2 K B0 Poštou n čtvrt leis . . . . 9 K 60 s drojí zisilke a měn nčtv la . . . 1 K co
Praha
5 article Rus a Japon.
Rus a Japon. Nejenom hustotě kabelového nervoví, kterouž stává se naše zeměkoule čím dále tím nervós nějším nebeským tělesem, ale i netajené za- ujalosli evropských zájmů zápletkou nejzazšího Východu děkujeme záchvaty zimničného roz čilení, jaké přináší staré Evropě každý den sporu ruského obra s japonským trpaslíkem, jejž — soudě ovšem jen podle mapy — slo- vanská velřiše musí mezi záhyby svého asijského pobřeží tak říkajíc teprve hledat. Však nejenom Evropanům, nýbrž celému vzdělanému světu poskylnuta podívaná největšího napjetí a roze- chvění ruskojaponským konfliktem, tak mocného a vyvršeného jako při světodějném momentu prvního řádu — jakýmž ve skutečnosti utkání Ruska s Japonem bude, ať již dojde k němu dnešním náběhem anebo v době nejblíže příštl, kterouž by bylo možno měřiti jenom nejvýše léty, kdyby se podařilo diplomatickou cestou najíti dnes ještě jakous takous záminku k od- ročení účtů, které bude nutno platiti i zlatem i ocelem i krvi, rubly i ieny, životy ruskými i čínskojaponskými.
Evropan Rus Evropa Rusko
6 article
Ten pocit má světová veřejnost, že tu jde o jeden ze základních rysů konstrukce světa jenom tušené kultury plemen budoucích, jíž chystá věčné Slovanstvo kolébku tam, kde východ stává se hnedle již zase západem a nejen o pouhé dotažení kontury ruské hranice z Vla- divostoku do Port-Arthuru na příč přes korejskou výspu, jak ji Rusko dnes žádá nebo kolem celého korejského pobřeží, jak by vypadla vý- sledkem války pro Rus vítězné. To by bylo jen nejmenším a jen prozatímným výsledkem tohoto kroku ruského v končinách mezi Žlutým a Japonským mořem. Trvalo to dlouho, než pomyslilo Rusko na spojení těchto dvou bodů, z nichž Vladivostok označilo před celým půl- stoletím na mapě svých asijských zájmů, dnes pro Rus nejakutnější důležitosti. A poněvadž jedná se o vývoj tak nenáhlý, na celá stoleti napřed rozpočtený a stavbou sibiřské dráhy urychlený, jest jasno, že nemůže býti rozuměno sporu ruskojaponskému jako pouhému náhod- nému nítění třecích ploch obou států, nýbrž jako důsledkům odvěkého systému, ve kterýž ruský velestát uvedl své světové poslání. Další vývoj ukáže, nestalo-li se tak předčasně aneb zdali bezodkladné načeli otázky ruskojaponské není kategorickým imperativem, ježto postavení Ruska na nejzazším Východě státi se musi neklamným dříve než lidstvo přikročí k fysicko- geografleké opravě zeměkoule rozetnutím obou amerických kontinentů, kdy náruč portarthurská stane se střediskem pestrého svazku elegantních křivek mořské cesty na mapě naznačujících.
Arthur Vl Port Rusko Rus Vladivostok
7 article
Vedle otázky, dlužno-li považovali roztržku mezi Ruskem a Japonskem za nenapravitelnou krom ostří meče, anebo bude-li ještě nějakou dobu vál- čeno papírovými pumami diplomatických not, dříve než započne výmluvná řeč Kruppových děl na vodách Japonského a Žlutého moře, nejběžnější záhadou jest pravděpodobný výsledek pravdě- podobné války. V listě našem srovnány byly již sily, jež může Japon proti svému úžinou zá- mořskou odloučenému blizkému sousedu rozvi- nouti, a síly, jimiž Rus v končinách těch vládne, se strany Japonu jsou to všechny síly, jimiž vládne, a se strany Ruska jenom mizící část, pokud se týče zbraní pozemných. Proto se stává konečný výsledek utkání rusko-japonského zá hadným, že rozhodnuti bude učiněno nepochybně válkou námořní, pro kterýžto případ nejsou slly obou států, pokud příchází asijský břeh ve zřelel, přes příliš různy. Mnoho závisí od toho, bude-li válka soubojem dvou, aneb konfliktem zdvojeným, anebo ještě větším činitelem znáso- beným. Zdá se býti přímo vyloučeno, aby válka Ruska s Japonem dopadnouti mohla jinak než šťastně, aby Rusko šlo k počátku nejdůležitější své asijské fáse jinak než najisto, jinak než za- jištěno, nemá-li se válečný spor nejkrajnější kon- činy světa změniti ve světovou válku, a nepo- čítá-li se s její možnosti na obou stranách.
Kruppův Rus Japon Rusko Japonsko
8 article
Anglie, Amerika, Německo, Čína stojí na prvních řádkách těchto konjektur, o nichž naše telegrafieké zprávy podávají množství materiálu — na výběr a v konečném seskupení těchto složek leží odpověď — dojde-li tak brzy, tak bezodkladně k válce, jak předpovídají a jaksi přejí anglické listy, posmivajíce se optimismu hlavních měst evropského kontinentu, jejž shle- dávají nepochopitelným. Nejsilnějším jest tento optimismus v Berlině a v Petrohradě samém, tu rovná se takřka bezpečnosti naděje v udržení míru. V okamžiku, kdy anglické zprávy tomu chtějí, že roztržka jest věcí hotovou, vypuknut nepřátelství nezadržitelno, že Japon bez vypově- zení války započne nepřátelství zbraní a kdy proslulý pochod druhého střeleckého pluku ru ského z Mandžurska k potření vzpoury v sev Koreji pokládá se za casus belli, docházejí sou- hlasné zprávy z Petrohradu o pevné naději, že se ruské odpovědi na poslední japonskou notu podaří, zažehnati nebezpečí války. S důstojným, sebevědomým klidem ruského velikána, tlumo čeným v »Novém Vremeni« v ten smysl, že Rusko nebojí se žádné války, že si jí však ne- přeje i snaží se ji znemožniti, příkře kontra- stuje čilé a vášnivé veselí, s jakým se vrhá veřejné mínění japonské do války V tomto kontrastu leží mnoho předpokladě k závěru, je-li válka bezprostředně nevyhnutelna Možno říci, že vše závisí od předslavy, jakou mladá japonská odlika evropských velmoci má o sobě samé, o Rusku, pokud představa tato přeživena, přecpána byla našeptáváním Anglie, o níž dí se veškerým právem, že nastávajíe válka vede se o její zájmy a jejíž nejosvědče- nější taktikou jest, nechati anebo raději dávat vybojovati své imperialistické cíle cizím zbraněmi.
Japon Anglie Amerika Německo Berlín Petrohrad Korea Nový Vremit Rusko
9 article
Tolik možno říci, že »žluté nebezpečí«, proti němuž cisař Vilém ve spojení se svým tělesným malířem Knackfussem ve známé alegori pozýval druhdy všechny národy evropskéd obrany »jich interesů«, vychované v evropských armádách, arsenálech, vojenských ústavech — i ruských, ceníe nyní zuby na svéhoc evropského vychovatele, nachází se v dressuře anglické. Kdyby se Mongolům, obývajícím souostrov japonské, podařilo — přinutiti byť jen dočasně Rusko, aby zastavilo na statu quo aneb dokonce vrátilo se z Manžurska na území, popsané slo vanskými jmény, jest jisto, že se stane vůdcen a instruktorem žlutého nebezpečí v celém jeho rozsahu a zakladatelem asijského imperialismu pod heslem: Asie Asiatůml Leč možno mysliti, možno představiti si. aby Japon vydržel býti zátkou ohromné nádoby. v níž zhušťuje se ruská expanse od Vladivosloku k jihu k přirozenému panství nad Tichým mořem Kde mohou býti sympatie kulturních národů při tomto zápasu, než u předvoje a budoucího světového vůdce kultury, Ruska se státem kulturních — opic, který nerozmýslel se nikterak vzácný svéráz odhoditi, evropské zbraněsi osvojiti, aby dobyl postavení pána tam, kde může býti jenom chráněncem !?
Vilém Mongol Japon Rusko Asie
10 article
Události poučí nás, že budou zájmy tyto všude jinde, než po boku Ruska. Je to osudem a záhubou staré hynoucí kultury západní Evropy, že každý její čin, jímž zasahuje do světového vývoje, jest nekulturní. Jen strach před slovan- ským kolosem zdržoval až dosud »přátely« zjevné nepřátely Ruska před vpadnutím do zad jeho obrácených k Evropě a jeho problému. Jak zachová se koncert evropský, stojící tak drahnou již dobu s nástroji u němých úst, nyní, když Rusko dává tak neklamně na jevo, že Bosporus Zlatého rohu skutečně přeneslo o ma- ličkost stodvaceti stupňů podle Greenwichu dále na východ? Jedná ruský přetvořitel Asie v ráj budoucích staleti správně, že odkládá své evropské poslání na dobu neurčitou, zaměňuje je problémem, který po Svatém Štěpáně pova- žován byl za nejodlehlejší z ruských olázek? Nebude uprostřed vřavy japonské upomenuto na své nevyřízené evropské povinnosti tam, kdes jarem počnou zase hořeti obživeným plamenem? Jest vyloučeno, že jeho zápletka s Japonem vy- vine se ve válku s dvojí frontou, asijskoua evropskou ?l
Greenwich Rusko Evropa Asie
11 article
Tvrdí se, že nemáme dosti autokritiky, že se s důstatek neznáme. Ba známe. Víme na příklad velmi dobře, že se nám nedostává podnikavosti, iniciativy a hbitosti. Ale nelepšíme se. Jeden to říká u nás po druhém, alo své kapitály — má-l nějaké — ponechává klidné v záložně neb v bance, která, u bohá, neví co s nimi. Vedlo se nám náramně dlouho mizerně. proto stoupla také v představě naší náramně hodnota peněz, které jsme si zpravidla těžce trpce vydělali. A proto nyní na nich tak tuze lpíme. Máme do jisté míty pravdu. Není nie bolestnějšího než praci vydělaný statek ve spe- kulaci pozbýti. Však každá opatrnost má svě meze a právě ten, kdo ve spořitelně má své penize, zle by na tom byl, kdyby všichni lidě po jeho příkladu se řídili a každý do peněžních ústavů jen ukládal a nikdo z nich ničeho nevy- bíral. Právě proto, aby peníze mohly nésti po- hodlným a úzkostlivým lidem úroky, musí být jiní lidé, kteří je ze spořitelen vybírají a jimi pracují. Lidí této kategorie ale u nás je tuze málo a následkem toho u nás je také menší blahobyt. Kapitál nese při nejlepším 5 procent. v obchodě a v průmyslu ale dá se do roka dva- tři a vícekráte obrátiti, při čemž po každé vy- nese více než 10 procent. Proč u nás tedyje tak málo chuti do práce a do podniků výnos- nějších, třeba tu i tam odvážnějších? Jednu příčinu zjevu toho již jsme naznačili, druh spočívá ve smutných příkladech a v osudu tak mnohého, kdo pokusil se býti podnikavým. Vždyť máme po ruce dosti výstražných dokladů, jak smutně skončil mnohý podnik více než mnohoslibný. Vizme, jak po většině dařís našim akciovým podnikům.
12 article
Nepřeháníme, tvrdíme-li, že většina jest jieh udržována s dosti značnými obětmi, že mnoho jich není, jež vynášejí slušný občanský zisk že na prstech jedné ruky bychom mohli spo čísti ty, jež vynášejí víc než deset ze sta. A přece většina jich vznikla z menších závodů soukromých, jež znamenitě prospívaly, poku se nalezaly v rukou jednotlivce. Vznikly z pra- vidla v dílně malého femeslníka, který rok z rokem se vzmáhal, až dospěl na stupeň, kde se mu zdálo, že už na závod svůj vlastní silou a svým kapitálem nestaží. Nešel přeochotnou banku, která bůh vl za jak vysokou provisí podnik převedla na akciovou společnost a polom zahájena práce ve velkém. Ne ale, že by se snad ve velkém prodávalo a ve velkém vydělá- valo, ale ve velkém se všechno objednávalo, na velký závod, jakým teprve měl se státi, fabrika se vystavěla jako pro velkozávod engažovala se armáda různých úřadníků a na konec se jen vydělalo méně, než za doby, kdy závod byl řízen po oteovsku a kdy neměl ještě na štítu orla a po stranách nohy, nýbrž kdy majilel jeho ráno v šest hodin vstal a do půlnoci to, co průběhem dne vykonal, do knih si zapisoval.
13 article
Ne sice po italsku, ani ne po amerikánsku, al zřelelně po česku, tak že každého dne zvěděti mohl, mnoho-li vyrobil, mnoho-li prodal a mno- ho-li byl vydělal. Pracuje-li se u nás ve velkém zásad a pravidel těch se nedbá. A tak se stává, že nám associace kapitálu nijak nepomáhá. U nás vydělá každý malý kapitálek z pravidla víc o sobě a samostatně, než velký kapilá sdružený. Cheete míti pro to další vysvětlení na konkretním příkladě? Vyhledejte si nějaký cukro- var, přesvědčite se o něm záhy, že nedovedeme se v průmyslu natáhnout dle toho, jak dlouhou máme svrchnici. Jděle se naproti tomu podívat do Magdeburku a do okolí, jaké tam naleznele cukrovary. Lepenkou kryté boudy, ovšemže se stroji nejnovějšími a nejdokonalejšími. Vý- tečně placení ředitelové nemají sice k disposie paláce a parky, jako často u nás, ale nejdů
Magdeburk
14 article
kladnější laboratoře s nejdůkladnějšími apparáty a preparáty. Je to vůbec v naši slovanské povaze, že se rádi chlubíme a to, co nám se libí, na odiv stavíme. Kdybychom měli milliony, nebyli by- chom šťastnými, kdybychom se jimi nemohli pochlubit druhému. Nás každý krejcar pálí proto jím musíme v kapse zvonit. A tak to nestojí ve knížce, v níž se dává rada, jak možno státi se v několika létech bo- háčem. Jinak si musí počínati, kdo se chce po- vznést ze všedni bidy na stupeň asp ň takového blahobytu, který by nás zbavil povinnosti pre- sentovati se všude a při každé příležitosti jako národ chudý. Byla doba, kdy jsme se svou chudobou v chorobné sentimentálnosti vynášeli, v níž jsme se domnívali, bůh vi, jak jsme jako chudý, ne- šťastný národ interessantními. Bohu dík, že prů během doby jsme vystřízlivěli a dospěli k jinému přesvědčení, že totiž národ finančně slabý ne- může býti nikdy politicky silným a že národ. který chce zjednati si v povšechném zápasu v boji jedněch s druhými, pevný základ exi- stenční, musí býti též důkladně flnančně fun- dován a pevnými hmotnými oporami všud opatřen.
bůh
15 article
Třeba, abychom uměli hospodařit, pak ale nesmíme, dospějemeli k nějakému nevysokému stupní blahobytu, položit se hned za pec a tam vyčkávati, až nás nějaká vila zbudí ze sladkého dumání a nám, toť se ví, že za nějakou služ- bičku, poví, kde jsou skryté zlaté poklady hromady perel. Nesmíme sami tupě hleděti vstřic hospodářskému fatu svému, naopak mu síme se snažiti, abychom, jak možno, osud svůj zkorrigovali. A čím to možno provésti? Jak jsme se již zpředu zmínili: podnika vostí. Ve světě se mění vše. Život není ničím jiným, než věčným obnovováním, odumíráním Ve světě mění se neustále výroba a formy jeji a co druhdy bylo výnosné, stalo se dnes hospo- dářsky naprosto sterilnou věcí. A tu nesmí člověk si říci: když to nejde již, položím se do stínu palmy a budu čekat, až tudy půjde karavana a mne napojí; jinak žízní zhynu. Nikoli. Člověk vzehopiti se musí a sám mus hledati pramen, aby se zachránil. Ke druhému musí ruku přiložiti, nejde li jedno. Zlato došud s nebe prší, ale aspoň nádobu musíš mu na- stavit. Jinými slovy: podnikavým musíš býtil Při této věci budiž nám dovoleno, dotknout se věci konkretní. V sousední Moravě co nejdříve se počne se stavbou odersko-dunajského průplavu. Bude to podnik ohromný, jenž vyžadovati bude ná- kladu několika set millionů korun. Co dá se tu peněz výdělat! A zajisté je důležito v boji našem národním, kdo většinu těch millionů sebere, v čí kapse milliony tyto zmizl. Tážeme se: děje se v této věci něco na Moravě ve prospěch náš?
Morava
16 article
Není nám o tom nic známo. Nedotýkali bychom se věcí, poněvadž víme, že nechodí se s nimi na veřejný trh, jelikož ale došly nás zprávy, že národní odpůrci našt jsou ve směru tom křečovitě činní a že spojují oproti této velkolepé práci virtuosně prospěch hmotný s národním, prolo k této věci pouka- zujeme. Řeklo se nám zejmena, že nyní na německé technice brněnské o překot se pekou inženýři, že všemožně mladi lidé, pokud nejsou jazyka českého znali, učí se češtině, aby aspoň formálně se vykázati mohli její znalostí, a to všechno s ohledem na nezbytnou velikou spo- třebu technických sil na Moravě. Mimo to prý všechno je uchystáno, aby práce, rozdělené na menší losy, zúčastniti se mohli četní menší podnikatele němečii, ba celý finanční plánje již hotov pro tuto mnohoslibnou — pro Něme — kampaň. A z naší strany? Budeme opět překvapeni A utřem, jak se triviálně říká, opět — hubu A jak se mají věci v Čechách? Pomyslil ji kdo na to, jak třeba se technicky a zvláště finančně vyzbrojit na příšti regulaci? Aneb má být zase všechno ponecháno monopolistovi panu
Morava Čechy
17 article Podnikavost.
Podnikavost. V drobném prodejír ranní číilo o sobě . . . za 8h . . na z odlpolední Ve fillalkách na venkově ranní čáslo. . . . . . odpolední. Inseráty platí se hotově kapřed Přočplacení a interty příjíná sěmini- strace v Marinnské ulici č. a. Tam nachízají ae těž redakee tiskirna a expedice „Národnich Lista“ Rukopiay se nevracsjl.
Národnich List Rukopiay Marinnský ulice
18 article
Lannovi? Má všechno shrábnouti zase jen Ně- mec, jehož děd byl ovšem v Týně nad Vltavou narozen? Je to opravdu v knihách psáno, že navigaci v Čechách nikdo jiný nesmí dostati do svých rukou, než pan Lanna? Již jednou jsm ventilovali myšlenku, jak zdravé a finančně mnohoslibné by bylo, kdyby se sestoupila, když na to jednotlivec nestačí, nějaká česká společ- nost, která by si zřídila navigační park a pu- stila se do práce. Ale marné volání. Co je na bíledni, nikdo u nás nevidi, za to ženou se lidé za různými hospodářským fantomy, jichž konečným efřektem je škoda. A proto opakujeme ještě jednou: »Jak málo je v nás pružnosti, jak málo iniciativy a jak málo podnikavosti !« — »Vstávejte konečně, doba se blíží a záhy naplněno bude, co psáno.«
Lanna Týn nad Vltava Čechy
19 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 7. ledna. (Slovinský hlas o smíru česko-německém.) Klerikální „Slovenec“ přináší delší úvahu o vnitřní politi- cké situaci, podepsanou chifrou Z (posl. dr. Žit- nik?). V úvaze té opakují se většinou známé stesky do zubožených parlamentních poměrů v Rakousku, uvádějí se různé rady a pokyny, jež se objevily v novoročních časopisech a jež pisatel prohlašuje vesměs za nezpůsobilé, aby uvedly rakouský parlament do pravidelných ko- lejí. Pomoci může dle jeho mínění pouze taková změna jednacího řádu, jež by znemožnila každou, tedy i německou obstrukci na říšské radě, a hlavně dohoda česko-německá. Oba nynější hlavní požadavky české — zřízení mo- ravské university a český úřadní jazyk — pisatel pokládá za zcela oprávněné a německý odpor proti nim za bezdůvodný, neboť ani jeden, ani druhý v ničem neporuší národních práv něme- ekých. Ale poněvadž odpor proti těmto poža- davkům tu jest, nutno jej předem odstraniti a to se dle minění „Slovence“ může státi jen do- hodou česko-německou. Přeje si tedy, aby se opět zahájily smiřovací konference, ať za úča- stenství poslanců říšských neb zemských, aneb za účastenství kruhů mimoparlamentních pod předsednictvím některého člena vlády. „Víme dobře — pokračuje pisatel — že komise by ne- rozřešila české otázky přes noc. Ale měla by ihned uklidňující vliv na pobouřené mysli v pravo i v levo. Prvý následek mohl a musil by býti, aby Němci zanechali obstrukce na če- ském sněmu. Pak by roztála také ledová česká srdce a obstrukce by utichla i na říšské radě.
Slovenka Němec Praha Rakousko ravský univerzita
20 article
Ježto však dnes jeví se chlad na levo i na pravo a k novému vyjednávání nemají chuti Němci ani Češi, jest svatá povinnost vyšších kruhů nad stranami, aby zřídily most přes propast a počaly samy soukati nit smíru, aby ponenáhlu tuto otázku přivedly pod střechu. Jest to dnes otázka státní, která všechny směrodatné osoby volá do práce. Česko-německým sporem trpí stát, země, národy a zvláště nižší vrstvy obyvatelstva ve vzhledě hmotném i osvětovém. A také o nás Slovince tu běží. Proto s radostí bychom vítali zprávy, že Němci se vzdali své tvrdošijnosti, Čechům umožnili vyjednávání o smír a také ostatním národům poskytli naději, že zvítězí v pravdě rakouská myšlénka na blaho všech.“ V Praze, 7. ledna. (K situaci v Uhrách.) Kdežto vládní, liberální strana po příkladu svého vůdce hr. Tiszy obrnila se trpělivostí a hodlá klidně čekati, až dobouří obstrukce proti bra- necké předloze, ve stranách opposičných kvasí to dále. Ve straně neodvislasti vysky- tují se i nyní členové, kteří přes úmluvu uza- vřenou s hr. Tiszou podporují aspoň svými pod- pisy obstrukci, kdykoli tato má zapotřebí jich podpisů, aby si mohla vyžádati hlasování dle jmen. Mnozí, klidu nepřivykli členové Košutovy strany prohlašují už nyní, že se po vyřízení bra- necké předlohy nedají vázati nijakými úmluvami s vládou a postaví se rozhodně jak proti zatím- nému rozpočtu, tak i proti provisorní obchodní smlouvě s Italií. Stra na li do v á kolisá stále
Němec Čech Čecho Tisza Košutův Praha Uhry Italia
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Na Vesuvu. Z Resiny stoupá cesta po mírně nakloněném svahu mezi vinicemi a zahradami do značné výše. Pak přestávají vinice, a rázem, bez pře- chodu přestává život vůbec. Zde ještě pečlivě vzdělaná, úrodná země, tam za zdí už pustá, ka- menitá stráň. Tam bujná vegetace, zde holá, tmavošedá, až černá půda s navrstvením ztuhlé lávy. Dole pod námi moře zeleně se prostirá rozlévá na úpatí hory. K severu do dálky rovina s rostlinstvem zemdleným a zpraženým vedrem. Oko marně pátrá po svéží, čisté zeleni našich luk, aby od slnění paprsků trochu spočinulo. Bílé pentle silnic ztrácejí se v dálavě na obzoru. Vše jakoby toužilo, volalo po ochlazení a napojení. A té vyprahlé krajiny dotýká se širé, hluboké moře, zásoba vod nezměřitelná. Protějším směrem mírně zvedá se pustá pláň, temná, smutná, beze stopy života a hodně odsunuta vlastní homole Vesuvu. Vrcholek hory je mnohem přikřejší, než svahy úpatí, spočívá na své spodině jako na širokém podstavci a pne se do značné výše. Spousty ztvrdlé lávy staví se v cestu našemu pochodu. Hluboká koryta, zkřivené rokle, vrchy vyvřelých hornin, okrouhlé kráterovité doliny, útvary vlnité, příkré hráze s ostrými hřbety, jež se rozstupují a opět k sobě se blíží, vysoko se zvedají, a opět se tratí v závěji sopečného písku. Sotva jste slezli s pahorku jednoho, třeba již s obtíží stékati příkrý hřbet protější. Pod no- hama cítím ostré hrany lávových úlomků. Za- slavím se na okamžik, abych si odpočinul. Ted teprve citím jemný, zcela mírný vánek. To moře poslla pozdrav žárem trpicí zemi
Ted
22 article
Najednou otřásl vzduchem rachot, jako když nedaleko zahřmí. Nebe je jasné, nikde ani mráčku. Mohutný sloup hustého dýmu vyrazil nad vrchol hory. Veliké, bílé kotouče nesou se vzhůru. Mocný oblak par oddělil se od hlavního proudu a zvolna se vzdaluje po úbočí hory ode mne odvráceném. Asi půl hodiny ještě brodíme se závějemi sopečného prachu, než zastavíme pod vlastním vrcholem hory. Končí zde silnice z Resiny. Sem vede také trať elektrické dráhy, ne- dávno dokončená. Odtud nahoru, až po sám jícen sopky vede po příkrém svahu dráha lanová. Na styku obou dráh je staniční budova, restaurace a nějaké stavení vedlejší. Po odpočinku a posilnění chutě zase vzhůrul Slunce poněkud od zenítu se odklonilo, žár po- levil, ale jiná obtíž v cestu se staví. Vrcholek Vesuvu je dosti příkrý; svahy pokryty vrstvou sopečnin, noha hluboko se boří do popela, klou- žeme zvolna dolů a s námi vše, co vůkol na po- vrchu vrstvy leží. Místy vynikají nad povrch černé balvany. V domněnce, že jsou to skalisk lávová, zachytím se, avšak balvan se pohne, počne rovněž sjížděti, narazi na jiný, překotí se a rychle kutáli se po příkrém svahu. A přd ním, za ním, drobné úlomky, poskakují chvatem po stráni. Hluboko dole v závěji písku vše uvázne. Co deset kroků skoro třeba se zastaviti a oddechnouti. Rozkošné panorama otevírá se zrakům. A čím výše vzhůru, tím mocnější do- Po půl druhé hodině stoupačky konečně jsem u horní stanice lanovky. Ke kráteru mám ještě čtvrt hodiny. Na sloupech tabulky, ozna- mují italsky, francouzsky, německy a anglicky. že pod přisným trestem zakázáno jest bez prů- vodce k jienu se přiblížiti. Dva mužové, zde odpočívajíci, poučují mne, že výstup ke kráteru jem.
Resina
23 article
dnes je velmi nebezpečný. Mám však chvíli po- sečkati, než přijde průvodce. Zatím nabízí mi jeden z těchto obyvatelů Vesuvu k občerstvení lahvičku. Sice jen voda, k tomu teplá voda, ale dobrá k tomu, abych si jazyk a hrdlo od jemného prachu očistil a vyprahlé útroby poněkud svla- žil. Přichází průvodce. Třeba zaplatiti úřadně stanovený poplatek 4 liry. A už zvolna stoupáme po serpentinách úzké, v prachu vyšlapané stezky Po cestě vykládá průvodce, že dnes Vesuv je činnější, než obyčejně. Před několika hodinami vyrazil z jíenu proud lávy. Výstup k vrcholi neni nebezpečný, však záhubno by bylo až k samému jíenu se přiblížiti. Zvolna dostupujeme vrcholu. Čím výše, tím zřetelněji ozývá se hukot z jíenu. Konečně jsme na temeni! Hluk v útrobách hory budí pocit úzkosti, který se stupňuje doléhajícím rachotem z hlubin země. Dech se ve mně zatajil. Stojím nad jienem bouřící sopky! Tísnivý pocit netrvá však dlouho. Člověk zvykne všemu. V ně- kolika okamžicích zmizela úzkost docela. Upjatě pozoruji mohutný sloup bílého dýmu, přede mnou kolmo vzhůru stoupající. V krátkých pře- stávkách opětuje se zasténání země, slabě zaduní v základech hory, a nové kotouče hustého, na- růžovělého dýmu s drsným hukem vyráží k obloze. Citíme pod nohama mírné chvění půdy. Výjev opakuje se dvakrát, třikrát v minutě. Prů- vodce mne vyrušuje v pozorování. „Nedávno,“ praví, „byl jícen sopky zde,“ a ukazuje nehlu- boký, okrouhlý dolík, před námi se otevírající. „Kameny, zde ležící, vyhozeny přímo z nitre země. Znenáhla zasypal se kráter a jiný vznik na druhé straně. Dnes v poledne vyražen silným výbuchem nový otvor . .. Drobné kusy hornin, větší i menší černé hmoty vyletují do výše několika metrů, vracejí se obloukem a dopadají před námi na zemi. Lehoučký popel vznáší se vysoko nad horou.
Kamen Vesuv
24 article
Mezi mnou a novým kráterem je vyvýšenina ne- patrná sice, ale dosti veliká, aby mně zakryla pohled na ústí sopečného otvoru. Abychom alespoň dohlédnouti mohli, postupujeme po- malu, po okraji vrcholku. Silný zápach sirný brzo nás donucuje obrátiti se ku původnímu sta- Chvíli ještě poslouchám průvodeovy vý- klady. — Pak jsme se rozešli. Vůdce dal se směrem ke své chatě, o něco níže stojící a já zvolna sestupuji směrem, kterým jsem přišel usednu na hromádku lávových strusek pod vrcholem a bloudím zrakem po krajině. Nezapomenutelné je odtud panorama Ne- apolského zálivu. Smysly jsou slaby, aby dovedly promítnouti do vědomí správně a přesně obraz nádhery barevné i tvarebné vůkol se rozkláda- jící. Moře, záliv, ostrovy, poloostrovy, pobřežní města, bujný život, mrtvá poušť, bouřící vulkánl Marně hledá oko v dáli pevný bod, o nějž by se mohlo opřítř, jsouc zvyklé vídati obzory, ohrani- čené křivkami hor, šine se po hladině dál a dále, až k nejzazším hranicím horizontu. Nie neza- stavuje dosah pohledu na západě, než oblouk obrovského poloměru. A v té dálce nedoniklé kolmo padá modrá obloha v temno vod. A tam, kde záliv přechází ve volné moře, zvedají své skály vysoko nad hladinu ostrůvky Capria Ischia. Rovněž skalnatý břeh zálivu, v horská pásma vybíhající, nese na úbočích četné osady. Královská Neapol, bělavé Sorrento v klínu pří- mořských hor, pole, nivy a lesíky, vše tak svěží, světlé, v lahodné záplavě slunečního jasu, jakoby se smálo, jásalo a chvělo radostí. I Monte Somma, strážce Vesuvu a ochránce krajiny, jehož stráně porostlé svěží zelení, pnou se vysoko do čistého vzduchu, jakoby usmíval se na okolí, nechtěje porušiti souzvuk radosti. A uprostřed vší té roz- novišti.
Caprio Neapol Sorrento Monte Somma Vesuv
25 article
koše života týčí své témě pustý, mrtvý Vesuv! Na patě hory rozkládá se temně zelený lesíka za ním něco jako rozsáhlé zbořeniště, širé pro- stranství ssutin, ověnčené kruhem hájů a osad veselého vzhledu. Toť zříceniny Pompejskél I Stabia a Ilerculanum odtud viděti. Slunce již valně se snížilo. Nemá daleko za vody. Třeba pomýšleti na sestup. Je velice snadný. Po každém kroku zaboří se noha do sypkého prachu, noha klouže a cesty ubývá. Nahoru jsem vystupoval půl druhé hodiny, tutéž cestu zpět vykonal jsem za čtvrt! Avšak obuv je plna písku, šat proniknut prachem, na klobouku sbírka ukázek drobných hornin. I na těle, od paty až po obličej — cítím jemný prach. Mírným sklonem sestupuje cesta mezi pa- hrbky nakupených hornin. Slunce zmizelo za mořem. V soumraku zvedají se černé kupy a hřbety. Čím dále mizí v šeru obrysy v temné barvě půdy. Asi po půlhodinné cestě mineme observatoř Vesuvu. Ještě jeden pohled na Ve- suv, než jej zahalí noc! Jaké podívání! Nový zjev, dosud nespatřelný! Mocným proudem do červena rozžžhavená, tekutá hmota valí se s vr- cholu do údolí na stranu, kde Monte Somma ši- rokýma rameny objímá patu sopky. Jako roz- topený kov z pece se řine krvavým jasem, pro- ráží obalem par i temnotou pozdního večera. Za dne nebylo viděti než husté, bílé páry, prováze- jící žhoucí proud. Teď ohnivá čára toku příšerně svítí noční tmou. I sloup dýmu nad jíenem ozá- řen je světlem z nitra sopky. Před osamělými budovami tu a tam lidé dívají se vzhůru. Patrně ani zdejším obyvatelům není výjev zcela všedním. Několikráte se mne ptali, zda jsem viděl „novou“ lávu. Josef Klimeš.
Ilerculanum Klimeš Monte Somma