1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 8. ledna 1904.
Praha
4
article
Na rnnní a odpol. listy
před plácí see
v Praze v adninistraei
a měsle
na čtvrt leta . . . . 6 K —i
s dvojí denáškeu
za měsle
nčint leta . . . . 7 K. 50
ve úilialkáchí
na něcfe . . . . . . 2 K B0
Poštou
n čtvrt leis . . . . 9 K 60
s drojí zisilke
a měn
nčtv la . . . 1 K co
Praha
5
article
Rus a Japon.
Rus a Japon.
Nejenom hustotě kabelového nervoví, kterouž
stává se naše zeměkoule čím dále tím nervós
nějším nebeským tělesem, ale i netajené za-
ujalosli evropských zájmů zápletkou nejzazšího
Východu děkujeme záchvaty zimničného roz
čilení, jaké přináší staré Evropě každý den
sporu ruského obra s japonským trpaslíkem,
jejž — soudě ovšem jen podle mapy — slo-
vanská velřiše musí mezi záhyby svého asijského
pobřeží tak říkajíc teprve hledat. Však nejenom
Evropanům, nýbrž celému vzdělanému světu
poskylnuta podívaná největšího napjetí a roze-
chvění ruskojaponským konfliktem, tak mocného
a vyvršeného jako při světodějném momentu
prvního řádu — jakýmž ve skutečnosti utkání
Ruska s Japonem bude, ať již dojde k němu
dnešním náběhem anebo v době nejblíže příštl,
kterouž by bylo možno měřiti jenom nejvýše
léty, kdyby se podařilo diplomatickou cestou
najíti dnes ještě jakous takous záminku k od-
ročení účtů, které bude nutno platiti i zlatem
i ocelem i krvi, rubly i ieny, životy ruskými
i čínskojaponskými.
Evropan
Rus
Evropa
Rusko
6
article
Ten pocit má světová veřejnost, že tu jde
o jeden ze základních rysů konstrukce světa
jenom tušené kultury plemen budoucích, jíž
chystá věčné Slovanstvo kolébku tam, kde
východ stává se hnedle již zase západem a nejen
o pouhé dotažení kontury ruské hranice z Vla-
divostoku do Port-Arthuru na příč přes korejskou
výspu, jak ji Rusko dnes žádá nebo kolem
celého korejského pobřeží, jak by vypadla vý-
sledkem války pro Rus vítězné. To by bylo
jen nejmenším a jen prozatímným výsledkem
tohoto kroku ruského v končinách mezi Žlutým
a Japonským mořem. Trvalo to dlouho, než
pomyslilo Rusko na spojení těchto dvou bodů,
z nichž Vladivostok označilo před celým půl-
stoletím na mapě svých asijských zájmů, dnes
pro Rus nejakutnější důležitosti. A poněvadž
jedná se o vývoj tak nenáhlý, na celá stoleti
napřed rozpočtený a stavbou sibiřské dráhy
urychlený, jest jasno, že nemůže býti rozuměno
sporu ruskojaponskému jako pouhému náhod-
nému nítění třecích ploch obou států, nýbrž
jako důsledkům odvěkého systému, ve kterýž
ruský velestát uvedl své světové poslání. Další
vývoj ukáže, nestalo-li se tak předčasně aneb
zdali bezodkladné načeli otázky ruskojaponské
není kategorickým imperativem, ježto postavení
Ruska na nejzazším Východě státi se musi
neklamným dříve než lidstvo přikročí k fysicko-
geografleké opravě zeměkoule rozetnutím obou
amerických kontinentů, kdy náruč portarthurská
stane se střediskem pestrého svazku elegantních
křivek mořské cesty na mapě naznačujících.
Arthur
Vl
Port
Rusko
Rus
Vladivostok
7
article
Vedle otázky, dlužno-li považovali roztržku
mezi Ruskem a Japonskem za nenapravitelnou krom
ostří meče, anebo bude-li ještě nějakou dobu vál-
čeno papírovými pumami diplomatických not, dříve
než započne výmluvná řeč Kruppových děl na
vodách Japonského a Žlutého moře, nejběžnější
záhadou jest pravděpodobný výsledek pravdě-
podobné války. V listě našem srovnány byly již
sily, jež může Japon proti svému úžinou zá-
mořskou odloučenému blizkému sousedu rozvi-
nouti, a síly, jimiž Rus v končinách těch vládne,
se strany Japonu jsou to všechny síly, jimiž
vládne, a se strany Ruska jenom mizící část,
pokud se týče zbraní pozemných. Proto se stává
konečný výsledek utkání rusko-japonského zá
hadným, že rozhodnuti bude učiněno nepochybně
válkou námořní, pro kterýžto případ nejsou slly
obou států, pokud příchází asijský břeh ve
zřelel, přes příliš různy. Mnoho závisí od toho,
bude-li válka soubojem dvou, aneb konfliktem
zdvojeným, anebo ještě větším činitelem znáso-
beným. Zdá se býti přímo vyloučeno, aby válka
Ruska s Japonem dopadnouti mohla jinak než
šťastně, aby Rusko šlo k počátku nejdůležitější
své asijské fáse jinak než najisto, jinak než za-
jištěno, nemá-li se válečný spor nejkrajnější kon-
činy světa změniti ve světovou válku, a nepo-
čítá-li se s její možnosti na obou stranách.
Kruppův
Rus
Japon
Rusko
Japonsko
8
article
Anglie, Amerika, Německo, Čína stojí na
prvních řádkách těchto konjektur, o nichž naše
telegrafieké zprávy podávají množství materiálu
— na výběr a v konečném seskupení těchto
složek leží odpověď — dojde-li tak brzy, tak
bezodkladně k válce, jak předpovídají a jaksi
přejí anglické listy, posmivajíce se optimismu
hlavních měst evropského kontinentu, jejž shle-
dávají nepochopitelným. Nejsilnějším jest tento
optimismus v Berlině a v Petrohradě samém,
tu rovná se takřka bezpečnosti naděje v udržení
míru. V okamžiku, kdy anglické zprávy tomu
chtějí, že roztržka jest věcí hotovou, vypuknut
nepřátelství nezadržitelno, že Japon bez vypově-
zení války započne nepřátelství zbraní a kdy
proslulý pochod druhého střeleckého pluku ru
ského z Mandžurska k potření vzpoury v sev
Koreji pokládá se za casus belli, docházejí sou-
hlasné zprávy z Petrohradu o pevné naději, že
se ruské odpovědi na poslední japonskou notu
podaří, zažehnati nebezpečí války. S důstojným,
sebevědomým klidem ruského velikána, tlumo
čeným v »Novém Vremeni« v ten smysl, že
Rusko nebojí se žádné války, že si jí však ne-
přeje i snaží se ji znemožniti, příkře kontra-
stuje čilé a vášnivé veselí, s jakým se vrhá
veřejné mínění japonské do války
V tomto kontrastu leží mnoho předpokladě
k závěru, je-li válka bezprostředně nevyhnutelna
Možno říci, že vše závisí od předslavy, jakou
mladá japonská odlika evropských velmoci má
o sobě samé, o Rusku, pokud představa tato
přeživena, přecpána byla našeptáváním Anglie,
o níž dí se veškerým právem, že nastávajíe
válka vede se o její zájmy a jejíž nejosvědče-
nější taktikou jest, nechati anebo raději dávat
vybojovati své imperialistické cíle cizím
zbraněmi.
Japon
Anglie
Amerika
Německo
Berlín
Petrohrad
Korea
Nový Vremit
Rusko
9
article
Tolik možno říci, že »žluté nebezpečí«,
proti němuž cisař Vilém ve spojení se svým
tělesným malířem Knackfussem ve známé alegori
pozýval druhdy všechny národy evropskéd
obrany »jich interesů«, vychované v evropských
armádách, arsenálech, vojenských ústavech —
i ruských, ceníe nyní zuby na svéhoc evropského
vychovatele, nachází se v dressuře anglické.
Kdyby se Mongolům, obývajícím souostrov
japonské, podařilo — přinutiti byť jen dočasně
Rusko, aby zastavilo na statu quo aneb dokonce
vrátilo se z Manžurska na území, popsané slo
vanskými jmény, jest jisto, že se stane vůdcen
a instruktorem žlutého nebezpečí v celém jeho
rozsahu a zakladatelem asijského imperialismu
pod heslem: Asie Asiatůml
Leč možno mysliti, možno představiti si.
aby Japon vydržel býti zátkou ohromné nádoby.
v níž zhušťuje se ruská expanse od Vladivosloku
k jihu k přirozenému panství nad Tichým mořem
Kde mohou býti sympatie kulturních národů při
tomto zápasu, než u předvoje a budoucího
světového vůdce kultury, Ruska se státem
kulturních — opic, který nerozmýslel se nikterak
vzácný svéráz odhoditi, evropské zbraněsi
osvojiti, aby dobyl postavení pána tam, kde
může býti jenom chráněncem !?
Vilém
Mongol
Japon
Rusko
Asie
10
article
Události poučí nás, že budou zájmy tyto
všude jinde, než po boku Ruska. Je to osudem
a záhubou staré hynoucí kultury západní Evropy,
že každý její čin, jímž zasahuje do světového
vývoje, jest nekulturní. Jen strach před slovan-
ským kolosem zdržoval až dosud »přátely«
zjevné nepřátely Ruska před vpadnutím do zad
jeho obrácených k Evropě a jeho problému.
Jak zachová se koncert evropský, stojící tak
drahnou již dobu s nástroji u němých úst, nyní,
když Rusko dává tak neklamně na jevo, že
Bosporus Zlatého rohu skutečně přeneslo o ma-
ličkost stodvaceti stupňů podle Greenwichu dále
na východ? Jedná ruský přetvořitel Asie v ráj
budoucích staleti správně, že odkládá své
evropské poslání na dobu neurčitou, zaměňuje
je problémem, který po Svatém Štěpáně pova-
žován byl za nejodlehlejší z ruských olázek?
Nebude uprostřed vřavy japonské upomenuto na
své nevyřízené evropské povinnosti tam, kdes
jarem počnou zase hořeti obživeným plamenem?
Jest vyloučeno, že jeho zápletka s Japonem vy-
vine se ve válku s dvojí frontou, asijskoua
evropskou ?l
Greenwich
Rusko
Evropa
Asie
11
article
Tvrdí se, že nemáme dosti autokritiky, že se
s důstatek neznáme. Ba známe. Víme na příklad
velmi dobře, že se nám nedostává podnikavosti,
iniciativy a hbitosti. Ale nelepšíme se. Jeden to
říká u nás po druhém, alo své kapitály — má-l
nějaké — ponechává klidné v záložně neb v
bance, která, u bohá, neví co s nimi.
Vedlo se nám náramně dlouho mizerně.
proto stoupla také v představě naší náramně
hodnota peněz, které jsme si zpravidla těžce
trpce vydělali. A proto nyní na nich tak tuze
lpíme. Máme do jisté míty pravdu. Není nie
bolestnějšího než praci vydělaný statek ve spe-
kulaci pozbýti. Však každá opatrnost má svě
meze a právě ten, kdo ve spořitelně má své
penize, zle by na tom byl, kdyby všichni lidě
po jeho příkladu se řídili a každý do peněžních
ústavů jen ukládal a nikdo z nich ničeho nevy-
bíral. Právě proto, aby peníze mohly nésti po-
hodlným a úzkostlivým lidem úroky, musí být
jiní lidé, kteří je ze spořitelen vybírají a jimi
pracují. Lidí této kategorie ale u nás je tuze
málo a následkem toho u nás je také menší
blahobyt. Kapitál nese při nejlepším 5 procent.
v obchodě a v průmyslu ale dá se do roka dva-
tři a vícekráte obrátiti, při čemž po každé vy-
nese více než 10 procent. Proč u nás tedyje
tak málo chuti do práce a do podniků výnos-
nějších, třeba tu i tam odvážnějších? Jednu
příčinu zjevu toho již jsme naznačili, druh
spočívá ve smutných příkladech a v osudu tak
mnohého, kdo pokusil se býti podnikavým.
Vždyť máme po ruce dosti výstražných dokladů,
jak smutně skončil mnohý podnik více než
mnohoslibný. Vizme, jak po většině dařís
našim akciovým podnikům.
12
article
Nepřeháníme, tvrdíme-li, že většina jest jieh
udržována s dosti značnými obětmi, že mnoho
jich není, jež vynášejí slušný občanský zisk
že na prstech jedné ruky bychom mohli spo
čísti ty, jež vynášejí víc než deset ze sta.
A přece většina jich vznikla z menších závodů
soukromých, jež znamenitě prospívaly, poku
se nalezaly v rukou jednotlivce. Vznikly z pra-
vidla v dílně malého femeslníka, který rok z
rokem se vzmáhal, až dospěl na stupeň, kde se
mu zdálo, že už na závod svůj vlastní silou
a svým kapitálem nestaží. Nešel přeochotnou
banku, která bůh vl za jak vysokou provisí
podnik převedla na akciovou společnost a polom
zahájena práce ve velkém. Ne ale, že by se
snad ve velkém prodávalo a ve velkém vydělá-
valo, ale ve velkém se všechno objednávalo, na
velký závod, jakým teprve měl se státi, fabrika
se vystavěla jako pro velkozávod engažovala
se armáda různých úřadníků a na konec se
jen vydělalo méně, než za doby, kdy závod byl
řízen po oteovsku a kdy neměl ještě na štítu
orla a po stranách nohy, nýbrž kdy majilel
jeho ráno v šest hodin vstal a do půlnoci to,
co průběhem dne vykonal, do knih si zapisoval.
13
article
Ne sice po italsku, ani ne po amerikánsku, al
zřelelně po česku, tak že každého dne zvěděti
mohl, mnoho-li vyrobil, mnoho-li prodal a mno-
ho-li byl vydělal. Pracuje-li se u nás ve velkém
zásad a pravidel těch se nedbá. A tak se stává,
že nám associace kapitálu nijak nepomáhá.
U nás vydělá každý malý kapitálek z pravidla
víc o sobě a samostatně, než velký kapilá
sdružený. Cheete míti pro to další vysvětlení na
konkretním příkladě? Vyhledejte si nějaký cukro-
var, přesvědčite se o něm záhy, že nedovedeme
se v průmyslu natáhnout dle toho, jak dlouhou
máme svrchnici. Jděle se naproti tomu podívat
do Magdeburku a do okolí, jaké tam naleznele
cukrovary. Lepenkou kryté boudy, ovšemže
se stroji nejnovějšími a nejdokonalejšími. Vý-
tečně placení ředitelové nemají sice k disposie
paláce a parky, jako často u nás, ale nejdů
Magdeburk
14
article
kladnější laboratoře s nejdůkladnějšími apparáty
a preparáty.
Je to vůbec v naši slovanské povaze, že
se rádi chlubíme a to, co nám se libí, na odiv
stavíme. Kdybychom měli milliony, nebyli by-
chom šťastnými, kdybychom se jimi nemohli
pochlubit druhému. Nás každý krejcar pálí
proto jím musíme v kapse zvonit.
A tak to nestojí ve knížce, v níž se dává
rada, jak možno státi se v několika létech bo-
háčem. Jinak si musí počínati, kdo se chce po-
vznést ze všedni bidy na stupeň asp ň takového
blahobytu, který by nás zbavil povinnosti pre-
sentovati se všude a při každé příležitosti jako
národ chudý.
Byla doba, kdy jsme se svou chudobou
v chorobné sentimentálnosti vynášeli, v níž jsme
se domnívali, bůh vi, jak jsme jako chudý, ne-
šťastný národ interessantními. Bohu dík, že prů
během doby jsme vystřízlivěli a dospěli k jinému
přesvědčení, že totiž národ finančně slabý ne-
může býti nikdy politicky silným a že národ.
který chce zjednati si v povšechném zápasu
v boji jedněch s druhými, pevný základ exi-
stenční, musí býti též důkladně flnančně fun-
dován a pevnými hmotnými oporami všud
opatřen.
bůh
15
article
Třeba, abychom uměli hospodařit, pak ale
nesmíme, dospějemeli k nějakému nevysokému
stupní blahobytu, položit se hned za pec a tam
vyčkávati, až nás nějaká vila zbudí ze sladkého
dumání a nám, toť se ví, že za nějakou služ-
bičku, poví, kde jsou skryté zlaté poklady
hromady perel. Nesmíme sami tupě hleděti
vstřic hospodářskému fatu svému, naopak mu
síme se snažiti, abychom, jak možno, osud svůj
zkorrigovali. A čím to možno provésti?
Jak jsme se již zpředu zmínili: podnika
vostí. Ve světě se mění vše. Život není ničím
jiným, než věčným obnovováním, odumíráním
Ve světě mění se neustále výroba a formy jeji
a co druhdy bylo výnosné, stalo se dnes hospo-
dářsky naprosto sterilnou věcí. A tu nesmí
člověk si říci: když to nejde již, položím se
do stínu palmy a budu čekat, až tudy půjde
karavana a mne napojí; jinak žízní zhynu.
Nikoli. Člověk vzehopiti se musí a sám mus
hledati pramen, aby se zachránil. Ke druhému
musí ruku přiložiti, nejde li jedno. Zlato došud
s nebe prší, ale aspoň nádobu musíš mu na-
stavit. Jinými slovy: podnikavým musíš býtil
Při této věci budiž nám dovoleno, dotknout
se věci konkretní.
V sousední Moravě co nejdříve se počne
se stavbou odersko-dunajského průplavu. Bude
to podnik ohromný, jenž vyžadovati bude ná-
kladu několika set millionů korun. Co dá se tu
peněz výdělat! A zajisté je důležito v boji našem
národním, kdo většinu těch millionů sebere, v čí
kapse milliony tyto zmizl. Tážeme se: děje se
v této věci něco na Moravě ve prospěch náš?
Morava
16
article
Není nám o tom nic známo.
Nedotýkali bychom se věcí, poněvadž víme,
že nechodí se s nimi na veřejný trh, jelikož
ale došly nás zprávy, že národní odpůrci našt
jsou ve směru tom křečovitě činní a že spojují
oproti této velkolepé práci virtuosně prospěch
hmotný s národním, prolo k této věci pouka-
zujeme. Řeklo se nám zejmena, že nyní na
německé technice brněnské o překot se pekou
inženýři, že všemožně mladi lidé, pokud nejsou
jazyka českého znali, učí se češtině, aby aspoň
formálně se vykázati mohli její znalostí, a to
všechno s ohledem na nezbytnou velikou spo-
třebu technických sil na Moravě. Mimo to prý
všechno je uchystáno, aby práce, rozdělené na
menší losy, zúčastniti se mohli četní menší
podnikatele němečii, ba celý finanční plánje
již hotov pro tuto mnohoslibnou — pro Něme
— kampaň.
A z naší strany? Budeme opět překvapeni
A utřem, jak se triviálně říká, opět — hubu
A jak se mají věci v Čechách? Pomyslil ji
kdo na to, jak třeba se technicky a zvláště
finančně vyzbrojit na příšti regulaci? Aneb má
být zase všechno ponecháno monopolistovi panu
Morava
Čechy
17
article
Podnikavost.
Podnikavost.
V drobném prodejír
ranní číilo o sobě . . . za 8h
. . na z
odlpolední
Ve fillalkách na venkově
ranní čáslo. . . . . .
odpolední.
Inseráty
platí se hotově kapřed
Přočplacení a interty příjíná sěmini-
strace v Marinnské ulici č. a.
Tam nachízají ae těž redakee
tiskirna a expedice „Národnich Lista“
Rukopiay se nevracsjl.
Národnich List
Rukopiay
Marinnský ulice
18
article
Lannovi? Má všechno shrábnouti zase jen Ně-
mec, jehož děd byl ovšem v Týně nad Vltavou
narozen? Je to opravdu v knihách psáno, že
navigaci v Čechách nikdo jiný nesmí dostati do
svých rukou, než pan Lanna? Již jednou jsm
ventilovali myšlenku, jak zdravé a finančně
mnohoslibné by bylo, kdyby se sestoupila, když
na to jednotlivec nestačí, nějaká česká společ-
nost, která by si zřídila navigační park a pu-
stila se do práce.
Ale marné volání. Co je na bíledni, nikdo
u nás nevidi, za to ženou se lidé za různými
hospodářským fantomy, jichž konečným efřektem
je škoda.
A proto opakujeme ještě jednou: »Jak málo
je v nás pružnosti, jak málo iniciativy a jak
málo podnikavosti !« — »Vstávejte konečně,
doba se blíží a záhy naplněno bude, co
psáno.«
Lanna
Týn nad Vltava
Čechy
19
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 7. ledna. (Slovinský hlas
o smíru česko-německém.) Klerikální
„Slovenec“ přináší delší úvahu o vnitřní politi-
cké situaci, podepsanou chifrou Z (posl. dr. Žit-
nik?). V úvaze té opakují se většinou známé
stesky do zubožených parlamentních poměrů
v Rakousku, uvádějí se různé rady a pokyny,
jež se objevily v novoročních časopisech a jež
pisatel prohlašuje vesměs za nezpůsobilé, aby
uvedly rakouský parlament do pravidelných ko-
lejí. Pomoci může dle jeho mínění pouze taková
změna jednacího řádu, jež by znemožnila
každou, tedy i německou obstrukci na říšské
radě, a hlavně dohoda česko-německá. Oba
nynější hlavní požadavky české — zřízení mo-
ravské university a český úřadní jazyk — pisatel
pokládá za zcela oprávněné a německý odpor
proti nim za bezdůvodný, neboť ani jeden, ani
druhý v ničem neporuší národních práv něme-
ekých. Ale poněvadž odpor proti těmto poža-
davkům tu jest, nutno jej předem odstraniti a
to se dle minění „Slovence“ může státi jen do-
hodou česko-německou. Přeje si tedy, aby se
opět zahájily smiřovací konference, ať za úča-
stenství poslanců říšských neb zemských, aneb
za účastenství kruhů mimoparlamentních pod
předsednictvím některého člena vlády. „Víme
dobře — pokračuje pisatel — že komise by ne-
rozřešila české otázky přes noc. Ale měla by
ihned uklidňující vliv na pobouřené mysli
v pravo i v levo. Prvý následek mohl a musil
by býti, aby Němci zanechali obstrukce na če-
ském sněmu. Pak by roztála také ledová česká
srdce a obstrukce by utichla i na říšské radě.
Slovenka
Němec
Praha
Rakousko
ravský univerzita
20
article
Ježto však dnes jeví se chlad na levo i na pravo
a k novému vyjednávání nemají chuti Němci ani
Češi, jest svatá povinnost vyšších kruhů nad
stranami, aby zřídily most přes propast a počaly
samy soukati nit smíru, aby ponenáhlu tuto
otázku přivedly pod střechu. Jest to dnes otázka
státní, která všechny směrodatné osoby volá
do práce. Česko-německým sporem trpí stát,
země, národy a zvláště nižší vrstvy obyvatelstva
ve vzhledě hmotném i osvětovém. A také o nás
Slovince tu běží. Proto s radostí bychom vítali
zprávy, že Němci se vzdali své tvrdošijnosti,
Čechům umožnili vyjednávání o smír a také
ostatním národům poskytli naději, že zvítězí
v pravdě rakouská myšlénka na blaho všech.“
V Praze, 7. ledna. (K situaci v Uhrách.)
Kdežto vládní, liberální strana po příkladu svého
vůdce hr. Tiszy obrnila se trpělivostí a hodlá
klidně čekati, až dobouří obstrukce proti bra-
necké předloze, ve stranách opposičných kvasí
to dále. Ve straně neodvislasti vysky-
tují se i nyní členové, kteří přes úmluvu uza-
vřenou s hr. Tiszou podporují aspoň svými pod-
pisy obstrukci, kdykoli tato má zapotřebí jich
podpisů, aby si mohla vyžádati hlasování dle
jmen. Mnozí, klidu nepřivykli členové Košutovy
strany prohlašují už nyní, že se po vyřízení bra-
necké předlohy nedají vázati nijakými úmluvami
s vládou a postaví se rozhodně jak proti zatím-
nému rozpočtu, tak i proti provisorní obchodní
smlouvě s Italií. Stra na li do v á kolisá stále
Němec
Čech
Čecho
Tisza
Košutův
Praha
Uhry
Italia
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na Vesuvu.
Z Resiny stoupá cesta po mírně nakloněném
svahu mezi vinicemi a zahradami do značné
výše. Pak přestávají vinice, a rázem, bez pře-
chodu přestává život vůbec. Zde ještě pečlivě
vzdělaná, úrodná země, tam za zdí už pustá, ka-
menitá stráň. Tam bujná vegetace, zde holá,
tmavošedá, až černá půda s navrstvením ztuhlé
lávy. Dole pod námi moře zeleně se prostirá
rozlévá na úpatí hory. K severu do dálky rovina
s rostlinstvem zemdleným a zpraženým vedrem.
Oko marně pátrá po svéží, čisté zeleni našich luk,
aby od slnění paprsků trochu spočinulo. Bílé
pentle silnic ztrácejí se v dálavě na obzoru. Vše
jakoby toužilo, volalo po ochlazení a napojení.
A té vyprahlé krajiny dotýká se širé, hluboké
moře, zásoba vod nezměřitelná.
Protějším směrem mírně zvedá se pustá
pláň, temná, smutná, beze stopy života a hodně
odsunuta vlastní homole Vesuvu. Vrcholek hory
je mnohem přikřejší, než svahy úpatí, spočívá
na své spodině jako na širokém podstavci a pne
se do značné výše.
Spousty ztvrdlé lávy staví se v cestu našemu
pochodu. Hluboká koryta, zkřivené rokle, vrchy
vyvřelých hornin, okrouhlé kráterovité doliny,
útvary vlnité, příkré hráze s ostrými hřbety, jež
se rozstupují a opět k sobě se blíží, vysoko se
zvedají, a opět se tratí v závěji sopečného písku.
Sotva jste slezli s pahorku jednoho, třeba již
s obtíží stékati příkrý hřbet protější. Pod no-
hama cítím ostré hrany lávových úlomků. Za-
slavím se na okamžik, abych si odpočinul. Ted
teprve citím jemný, zcela mírný vánek. To moře
poslla pozdrav žárem trpicí zemi
Ted
22
article
Najednou otřásl vzduchem rachot, jako když
nedaleko zahřmí. Nebe je jasné, nikde ani
mráčku. Mohutný sloup hustého dýmu vyrazil
nad vrchol hory. Veliké, bílé kotouče nesou se
vzhůru. Mocný oblak par oddělil se od hlavního
proudu a zvolna se vzdaluje po úbočí hory ode
mne odvráceném. Asi půl hodiny ještě brodíme
se závějemi sopečného prachu, než zastavíme
pod vlastním vrcholem hory. Končí zde silnice
z Resiny.
Sem vede také trať elektrické dráhy, ne-
dávno dokončená. Odtud nahoru, až po sám jícen
sopky vede po příkrém svahu dráha lanová. Na
styku obou dráh je staniční budova, restaurace
a nějaké stavení vedlejší.
Po odpočinku a posilnění chutě zase vzhůrul
Slunce poněkud od zenítu se odklonilo, žár po-
levil, ale jiná obtíž v cestu se staví. Vrcholek
Vesuvu je dosti příkrý; svahy pokryty vrstvou
sopečnin, noha hluboko se boří do popela, klou-
žeme zvolna dolů a s námi vše, co vůkol na po-
vrchu vrstvy leží. Místy vynikají nad povrch
černé balvany. V domněnce, že jsou to skalisk
lávová, zachytím se, avšak balvan se pohne,
počne rovněž sjížděti, narazi na jiný, překotí
se a rychle kutáli se po příkrém svahu. A přd
ním, za ním, drobné úlomky, poskakují chvatem
po stráni. Hluboko dole v závěji písku vše
uvázne. Co deset kroků skoro třeba se zastaviti
a oddechnouti. Rozkošné panorama otevírá se
zrakům. A čím výše vzhůru, tím mocnější do-
Po půl druhé hodině stoupačky konečně
jsem u horní stanice lanovky. Ke kráteru mám
ještě čtvrt hodiny. Na sloupech tabulky, ozna-
mují italsky, francouzsky, německy a anglicky.
že pod přisným trestem zakázáno jest bez prů-
vodce k jienu se přiblížiti. Dva mužové, zde
odpočívajíci, poučují mne, že výstup ke kráteru
jem.
Resina
23
article
dnes je velmi nebezpečný. Mám však chvíli po-
sečkati, než přijde průvodce. Zatím nabízí mi
jeden z těchto obyvatelů Vesuvu k občerstvení
lahvičku. Sice jen voda, k tomu teplá voda, ale
dobrá k tomu, abych si jazyk a hrdlo od jemného
prachu očistil a vyprahlé útroby poněkud svla-
žil. Přichází průvodce. Třeba zaplatiti úřadně
stanovený poplatek 4 liry. A už zvolna stoupáme
po serpentinách úzké, v prachu vyšlapané stezky
Po cestě vykládá průvodce, že dnes Vesuv je
činnější, než obyčejně. Před několika hodinami
vyrazil z jíenu proud lávy. Výstup k vrcholi neni
nebezpečný, však záhubno by bylo až k samému
jíenu se přiblížiti. Zvolna dostupujeme vrcholu.
Čím výše, tím zřetelněji ozývá se hukot z jíenu.
Konečně jsme na temeni! Hluk v útrobách hory
budí pocit úzkosti, který se stupňuje doléhajícím
rachotem z hlubin země. Dech se ve mně zatajil.
Stojím nad jienem bouřící sopky! Tísnivý pocit
netrvá však dlouho. Člověk zvykne všemu. V ně-
kolika okamžicích zmizela úzkost docela. Upjatě
pozoruji mohutný sloup bílého dýmu, přede
mnou kolmo vzhůru stoupající. V krátkých pře-
stávkách opětuje se zasténání země, slabě zaduní
v základech hory, a nové kotouče hustého, na-
růžovělého dýmu s drsným hukem vyráží
k obloze. Citíme pod nohama mírné chvění půdy.
Výjev opakuje se dvakrát, třikrát v minutě. Prů-
vodce mne vyrušuje v pozorování. „Nedávno,“
praví, „byl jícen sopky zde,“ a ukazuje nehlu-
boký, okrouhlý dolík, před námi se otevírající.
„Kameny, zde ležící, vyhozeny přímo z nitre
země. Znenáhla zasypal se kráter a jiný vznik
na druhé straně. Dnes v poledne vyražen silným
výbuchem nový otvor . ..
Drobné kusy hornin, větší i menší černé
hmoty vyletují do výše několika metrů, vracejí
se obloukem a dopadají před námi na zemi.
Lehoučký popel vznáší se vysoko nad horou.
Kamen
Vesuv
24
article
Mezi mnou a novým kráterem je vyvýšenina ne-
patrná sice, ale dosti veliká, aby mně zakryla
pohled na ústí sopečného otvoru. Abychom
alespoň dohlédnouti mohli, postupujeme po-
malu, po okraji vrcholku. Silný zápach sirný
brzo nás donucuje obrátiti se ku původnímu sta-
Chvíli ještě poslouchám průvodeovy vý-
klady. — Pak jsme se rozešli. Vůdce dal se
směrem ke své chatě, o něco níže stojící a já
zvolna sestupuji směrem, kterým jsem přišel
usednu na hromádku lávových strusek pod
vrcholem a bloudím zrakem po krajině.
Nezapomenutelné je odtud panorama Ne-
apolského zálivu. Smysly jsou slaby, aby dovedly
promítnouti do vědomí správně a přesně obraz
nádhery barevné i tvarebné vůkol se rozkláda-
jící. Moře, záliv, ostrovy, poloostrovy, pobřežní
města, bujný život, mrtvá poušť, bouřící vulkánl
Marně hledá oko v dáli pevný bod, o nějž by se
mohlo opřítř, jsouc zvyklé vídati obzory, ohrani-
čené křivkami hor, šine se po hladině dál a dále,
až k nejzazším hranicím horizontu. Nie neza-
stavuje dosah pohledu na západě, než oblouk
obrovského poloměru. A v té dálce nedoniklé
kolmo padá modrá obloha v temno vod. A tam,
kde záliv přechází ve volné moře, zvedají své
skály vysoko nad hladinu ostrůvky Capria
Ischia. Rovněž skalnatý břeh zálivu, v horská
pásma vybíhající, nese na úbočích četné osady.
Královská Neapol, bělavé Sorrento v klínu pří-
mořských hor, pole, nivy a lesíky, vše tak svěží,
světlé, v lahodné záplavě slunečního jasu, jakoby
se smálo, jásalo a chvělo radostí. I Monte Somma,
strážce Vesuvu a ochránce krajiny, jehož stráně
porostlé svěží zelení, pnou se vysoko do čistého
vzduchu, jakoby usmíval se na okolí, nechtěje
porušiti souzvuk radosti. A uprostřed vší té roz-
novišti.
Caprio
Neapol
Sorrento
Monte Somma
Vesuv
25
article
koše života týčí své témě pustý, mrtvý Vesuv!
Na patě hory rozkládá se temně zelený lesíka
za ním něco jako rozsáhlé zbořeniště, širé pro-
stranství ssutin, ověnčené kruhem hájů a osad
veselého vzhledu. Toť zříceniny Pompejskél
I Stabia a Ilerculanum odtud viděti.
Slunce již valně se snížilo. Nemá daleko
za vody. Třeba pomýšleti na sestup. Je velice
snadný. Po každém kroku zaboří se noha do
sypkého prachu, noha klouže a cesty ubývá.
Nahoru jsem vystupoval půl druhé hodiny, tutéž
cestu zpět vykonal jsem za čtvrt! Avšak obuv je
plna písku, šat proniknut prachem, na klobouku
sbírka ukázek drobných hornin. I na těle, od paty
až po obličej — cítím jemný prach.
Mírným sklonem sestupuje cesta mezi pa-
hrbky nakupených hornin. Slunce zmizelo za
mořem. V soumraku zvedají se černé kupy a
hřbety. Čím dále mizí v šeru obrysy v temné
barvě půdy. Asi po půlhodinné cestě mineme
observatoř Vesuvu. Ještě jeden pohled na Ve-
suv, než jej zahalí noc! Jaké podívání! Nový
zjev, dosud nespatřelný! Mocným proudem do
červena rozžžhavená, tekutá hmota valí se s vr-
cholu do údolí na stranu, kde Monte Somma ši-
rokýma rameny objímá patu sopky. Jako roz-
topený kov z pece se řine krvavým jasem, pro-
ráží obalem par i temnotou pozdního večera. Za
dne nebylo viděti než husté, bílé páry, prováze-
jící žhoucí proud. Teď ohnivá čára toku příšerně
svítí noční tmou. I sloup dýmu nad jíenem ozá-
řen je světlem z nitra sopky.
Před osamělými budovami tu a tam lidé
dívají se vzhůru. Patrně ani zdejším obyvatelům
není výjev zcela všedním. Několikráte se mne
ptali, zda jsem viděl „novou“ lávu.
Josef Klimeš.
Ilerculanum
Klimeš
Monte Somma