1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 10. srpna 1904.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. Jisty
předplání set
v Praze v administrael
sa nlsle
n čtvrt lela . . . . 6 K —
s dvoji donáškon
ma něslo
natní leia . . . . 7 K 50
ve dlialkácht
a něíe . . . . . . 2 K 30 h
Poštout
na měsíe
nátrrt kia . . . . 9 K o0h
s dvojí zásilkeu
s ně
čtvit leta . . : . 1I K co
KIA
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 9. srpna. (C.-B.) Tele-
gram admirála Alexějeva caru ze 7.
t m. praví: Generál Stessl oznamuje
ze dne 27. července: Dnes o 5. hod.
ráno zahájil nepřítel, když byl se sil-
ným dělostřelectvem vyrazil v před.
palbu na celé frontě. Zvláště prudký
byl útok na pahorek Jupiloza. O
hodině byl nepřítel všude
s obrovskými ztrátami od-
ražen. Udrželi jsme po dva dny
naše posice proti mnohem silnější ne-
přátelské armádě. 31. července o 4
hod. ráno zahájili Japonci v počtu
asi 5 divisí ofensivu proti naší posiei
na Vlčí hoře. Vzhledem k obrovské
přesile nepřátelské branné moci a sla-
bosti posice naší dostalo vojsko naše
rozkaz, aby bez boje ustoupilo na
sousední posice. Ústup byl proveden
v plném pořádku za ochrany dělo-
střelectva, kteráž přesnou palbon na
krátké vzdálenosti bylo s to zadržeti
opětně postup Japonců. Naše ztráty
nejsou ještě zjištěny, ale nejsou ve-
liky, ztráty Japonců jsou velmi
značny.
Nepřítel měl v bojích 26. a 27. m
m. asi 70.000 mužů a velký počet ob-
lehacích děl. Duch vojska jest výteč
ný, zdravotní stav dobrý.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
Stessl
Japonec
Petrohrad
Tela
vlčet hoře
6
article
Politika císaře německého
k Rusku a k Vatikánu.
Politika císaře německého
k Rusku a k Vatikánu.
oměrů vítanějších a příznivějších, než jaké
zavládly v mezinárodní situaci hlavních státův
evropských, německý císař pro sebe ani ne-
může si přáti. Doba nynější pro jeho podnikavou,
úplně samostatnou, stále čilou povahu, pro jeho
zimničnou horlivost v zapřádání nitek pro příšti
pletiva, jest jako schválně stvořena. Zvláště ke
dvěma končinám evropským vidíme nyní pá
travé, zkoumavé zraky jeho pevně upřeny
k Rusku a k Francii. Jest vysoce zajímavo, sto-
povati je oběma těmito směry. Hledajíť nové,
veliké prospěchy pro císařství německé tu i tam.
Ačkoliv císař Vilém II. na samém počátku
rálky rusko-japonské rovněž jako všechny
ostatní státy evropské ohlásil, že zachová vn
nejpřesnější nestrannost: přece nestrannost jeho
vypadá podstatně jinak, než na příklad nestran-
nost anglická. Tato od první chvíle klonila se
k Japonsku, on jen čekal na první příležitost.
aby dokázal svou přízeň Rusku.
Vilém II
Rusko
Vatikán
Francie
Japonsko
7
article
Mluvíme tu stále o německém císaři, ni
koliv o německém cisařství, poněvadž on pro-
vozuje nejen domácí, ale i zahraničnou politiku
německou sám, jsa si vlastně prvním mini-
strem. Osoba jeho vyniká ve všech politickýc
otázkách vnitřních i zahraničných. Jest ji vi-
dět i v celém posavadním průběhu války rusko-
japonské. Zkáza, jež stihla Petropavlovsk, nej-
prvé jeho soustrasti byla sprovázena za hrani-
cemi říše ruské. Ruský pluk, označený jeho jmé-
nem, při svém odchodu na bojiště byl vyzname-
nán jeho blahopřáním. Projevy protiruské,
ozvavší se na ulicích berlínských hlavně v oby-
vatelstvu semitském po prvních vítězstvích ja-
ponských, k rozkazu jeho byly potlačenya
v opakování svém zmařeny.
Vesměs fakta, z nichž všechen svět mohl
usoudit, na kterou z válčících stran sympatie
císaře Viléma se kloní. A při tom přesné za-
chovávání nestrannosti, jdoucí tak daleko, že
Německo k dotazu ruskému, jak by se zachovalo
k žádosti, aby ruskému loďstvu baltickému bylo
dovoleno proplouti průplavem kielským do moře
Atlantického, odpovědělo, aby Rusko od takové
žádosti raději upustilo, poněvadž ono, vyhovíe
jí, by porušilo zaručenou neutralitu. A zase v
jiné věci císař Vilém II. osvědčuje Rusku svou
přízeň. K jeho pokynu zajisté Rusko potkává
se s nejdokonalejší ochotou v Berlíně při vy-
jednávání o novou velikou půjčku k dalším úče-
lům válečným. Peněžní trh německý, především
berlínský, zachoval by se k Rusku ve finančních
potřebách jeho mnohem zdrželivěji, kdyby ucítil
jen poněkud chladný vítr s hora a jistě by mu
neotevřel pokladny své za podmínek „lidštěj-
ších“, než za jakých Japonsko dosáhlo pomoei
u svých „přátel“ angliekých a amerických.
Vilém
Vilém II
Petropavlovsk
Německo
Rusko
Berlín
Japonsko
8
article
Však byl by velice na omylu, kdo by se do-
mýšlel, že císař Vilém II. osvědčuje přízeň svou
k Rusku jen „z lásky křesťanské“, jen z nej-
nezištnější šlechetnosti. Jakou „vděčnosť“ bude
na něm požadovati a snad i vymáhati ve věcech
politických a mezinárodních, až
bude po válce, teď není lze naznačiti s určitostí,
ačkoliv není nesnadno, ukázati prstem na ně-
které otázky v příštím upravení stát-
ních útvarův evropských, nemohouc
dojíti rozřešení po tužbách německých bez svo-
lení a účinné pomoci Ruska. Než pak na to do-
jde, císař Vilém II. spokojuje se s prospěchy
obchodními a národohospodářský-
mi, jimiž Rusko přátelskou nestrannost jeho
už mu splácí. Nová obchodní smlouv
rusko-německá, uzavřená právě za ohlu-
šujícího hřímání děl na bojišti rusko-japonském.
zjednává Německu výhody, přiznané mu ruským
ministrem zajisté toliko pod mocným dojmem
poměrů, v nichž oba státy nyní k sobě se na-
lezají. Za poměrův jiných Německo nebylo b
dosáhlo těchto výhod a nemělo by ani nejmenší
naděje, že po nich následovati budou jiné ještě
větší a cennější.
Vilém II
Rusko
Německo
9
article
S podobným užitkem císař německý studuje
nejnovější proud a vývoj událostí politických ve
Francii. Dokud spor republiky francouzské s Va-
tikánem nenabyl takové příkrosti, jež vylučuje
všeliké vyrovnání smírné, Vílém II. přestával
na stanovisku nestranného pozorovatele, ačkoliv
nebylo nesnadno uhodnouti, kam jeho přízeň
se nakloňuje, čemuž svědčí návštěva jeho ve Va-
tikáně v době, když ministerstvo Combesovo ve
Francii už nezůstavovalo ani nejmenší pochyb-
nosti, že „nejstarší dcera církve římské“ chystá
se nastoupiti dráhu úplné dospělosti a svépráv-
nosti.
Císař Vilém krok za krokem sledoval tyto
její kulturní a národní snahy a lze říci, čím víc
ona od Říma se vzdalovala, že tím více on se
mu blížil. Objevení se jeho ve Vatikánu bylo
důkazem, že nevadily mu v tom ani ohledy n
krále italského, věrného posud spojence v troj-
spolku, ani předsudky a úvahy náboženské či
spíše církevně-hierarchické. V temperamentu,
v záměrech a v politice císaře německého roz-
hoduje něco zcela jiného. Jako nestrpí ničeho,
co by se dotklo sebe méně autority jeho
vlastní, tak uznává a chrání i každou auto-
ritu cizí. A náčelník církve římské jest mu
autoritou nedotknutelnou nejen pro všechen svět
Vilém krok
Francie
Virginie
Řím
Vatikán
ministerstvo Combesovo
Vílý II
10
article
katolický, ale i v řadě panovníkův světských.
Z kultu autority plyne jeho politika vůči
papežství i vůči papeži. V politice vlády fran-
couzské vidí zlehčování, urážku této autority;
proto se hlásí za jejího obhájce.
Vede ho k tomu i zřetel politický, zřetel k
katolickým obyvatelům nového císařství něme-
ckého, jichžto podpory v říšském sněmě něme-
ckém i ve spolkové radě německé má nezbytně
potřebí v novějším proudění sociálně-demokra-
tických snah, rozšířených po celé říši.
A dlužno ještě připomenouti na místě ni-
koliv posledním, že bera autoritu papeže řím-
ského jaksi do ochrany proti Francii, císař Vilém
správně nejen tuší, ale jistojistě ví, že zarýnské
sokyni své tím způsobí mnoho nepříjemnostá
nyní a nesnází v budoucnosti.
Málo které rozpočty cfsaře Viléma ve
snahách a skutcích jeho, týkajících se zahra-
ničné politiky, byly založeny na předpokladech
tak jistých, opíraly se o pozorování a úvahy
tak pevné, jako nynější politika jeho vzhledem
k Vatikánu. Nic tu není na překážku, že právě
těchto dnův dal vládou svou úřadně požádatí
státního sekretáře papežova, aby Německo v roz-
míškách kurie římské se státy katolickými bylo
zůstaveno zcela stranou; pro kurs, jímž se
ubírá ve své politice o sobní, zcela postačuje
fakt, že zamýšli zříditi při stolici papežské
úřad důvěrníka německé říše.
Pozorujme: touž dobou, když Fran-
cie diplomatické spojení své s Va-
tikánem už na dobro zrušila, císa
Vilém chce při něm míti svého zá-
stupce a jednatele.
Není-li to událost důležitosti světové? Ni-
kdo nepochybuje, že císař německý svůj záměr
dalekosáhlý, svou vůli už vyslovenou uvede v
skutek, z něhož pak dovede i čerpati prospěchy
pro sebe a — proti jiným.
Vilém
Fran
Francie
Vatikán
Německo
Virginie
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 9. srpna. (Německé sou
ručenství.) Sobotní schůze německého vý-
konného výboru nezměnila sice ničeho na stavu
„palčivých“ národnostních otázek, poněvad
dr. Körber si troufal poprvé za své vlády, snad
i na vyšší rozkaz, nepodvoliti se komandu ně-
meckých křiklounů, ale vrhla zajímavé světlo
na oslavovanou pevnost německého souručen-
ství. Štyrskohradeckému klerikálnímu „Volks-
blattu“ jest především nápadno, že ani jeden
z velkostatkářských členů výkonného výboru
spojených německých stran sobotní schůze se
nezúčastnil. Officiálně se vysvětluje, že žád-
ného z nich nebylo možno nalézti a pozvání mu
doručiti. Tato „nezvěstnost“ jest při nejmenším
nápadna, ježto hr. Stürgkh svou statí v těšínské
„Silesii“ ukázal, že jest velmi dobře informo-
ván o otázce slezských poboček a tedy takéo
chystané schůzi výkonného výboru. Proč tedy
„zmizel“ náhle tak, že mu pozvání nemohl
býti zasláno? Druhá dosud nezodpověděná
otázka jest ta, nebyl-li německý výkonný výbor
skutečně vládou v čas informován o úmyslu,
zříditi ve Slezsku slovanské pobočky. Ve schůz
mluvilo se o jednání zemského presidenta hr.
Thuna s některými německými vůdci; tomuto
jednání se však mnoho váhy nepřikládalo a více
se o této věci nemluvilo. „Nemohli by — táže
se „Volksbl.“ — oni velkostatkářští členové vý-
konného výboru, kteří se stali náhle „nezvěst-
nými“, podati o této věci bližšího vysvětlení?
Ale ať si je to tak nebe onak, schůze výkonného
výboru podala důkaz, že německé strany, za-
stoupené ve výkonném výboru, nemají nijaké
společné národní politiky, že nejsou si vědomi
doktor
Körber
Stürgkh
Thun
Praha
Slezsko
spojený německý
Silesia
12
article
vzájemné zodpovědnosti a nemají důvěry k ve-
doucím osobám, tak že jednotlivé skupiny politi-
sují na svůj vlastní vrub. Za jiných poměrů —
pokračuje „Gr. Volksbl.“ — musilo by se to
rezhodně odsouditi, ale za nynějších poměrů.
kdy vedoucí osoby nevedou, nýbrž dávají se
postrkovati nacionálními pokoutními politiky
musíme to pokládati za pochopitelné. Naše ně-
mecko-nacionální politika v Rakousku jest ne-
zdravé hnutí, nemající určitého cíle. Proticír-
kevní spodní proudy, šplhalství a různé jiné
temné choutky znečišťují už dávno jakoukol
oprávněnou národní akci. Proto také není mezi
Němci jednoty, a proto žádná vláda nemůže
míti úctu k vedoucím německým stranám.
Chce-li si dr. Körber nyní zavázati Poláky a vy-
chází-li vůbec vstříc neněmeckým národnostem.
sluší to zajisté přičísti na vrub neschopnosti ně-
meckých stran, nemajících určitého cíle. ..
Němec
doktor
Körber
Polák
Rakousko
13
article
V Praze, 9. srpna. (Hegedüs o ob-
chodních smlouvách.) Bývalý minist
obchodu v kabinetě Szellově, tajný rada Alex-
andr Hegedůs měl tyto dni s referentem jednoho
vídeňského listu rozmluvu o obchodních smlou-
vách s cizími státy. Na dotaz referenta, nezapo-
čalo-li se o obchodní smlouvy jednati příliš
záhy, Hegedůs odvětil: „Nikoli záhy, nýbrž
příliš pozdě. Nechci zkoumati, bylo-li vhodno
obchodní smlouvu s Italií vypovídati, ale když
se to stalo, mělo se jednání o novou smlouvu
vésti energicky, aby žádný jiný stát Rakousko-
Uhersko nepředešel. Přiznávám se, že pokládán
za málo potěšitelné, že Rusko se dohodlo s Ně-
meckem před Rakouskem a nikterak nesouhla-
sím s názorem, že rusko-německá smlouva
usnadňuje naše postavení. Rusko bylo politi-
ckými poměry nuceno přijati německé nabídky
čímž se pro nás utvořil praejudic. O tom nelze
pochybovati, že pro říši rakousko-uherskou jes
velice škodlivo, že Německo dospělo k doroz-
umění s Ruskem, Italií a Švýcarskem dříve, než
my, třebas nové smlouvy s cizími státy ne-
vstoupí ihned v život. Správněji postupováne
r. 1891, když jsme se vyrovnali nejprvé s Ně-
meckem a pak jsme současně, někdy i za pod-
pory německé, vyjednávali dále s jinými státy
Čekati ještě déle byla by pro Rakousko-Uhersko
největší chyba, neboť bychom se mohli po pří
padě octnouti v takové situaci, že bychom ne
měli vůbec žádné smlouvy. Z toho vysvítá, že
kabinet Tiszův nesmí se vyhýbati vyjednávání
o obchodní smlouvy, naopak musí na ně činiti
nátlak.
Hegedüs
Tiszův
Praha
Hegedůs
RakouskoUhersko
Rusko
Rakousko
Německo
Italia
Švýcarsko
Alex
referent
14
article
„Budap. Tagbl.“ skutečně už zaznamenává
že hr. Tisza hned, jakmile uherská sněmovna
bude odročena, odjede do Išlu, aby podal panov-
níkovi jednak zprávu o nynější situaci v Uhrách
a jednak aby mu předložil pracovní program
sněmovny pro zasedání podzimní. Tento pod-
zimní program má býti vyplněn vyrovnáníma
otázkami hospodářskými, jimž také
rakouská vláda věnuje nyní pilnou pozornost.
Ze Zadru, 8. srpna. (Doplňovae
volba říšská.) Při dnešní doplňovací volbě
říšské za městskou volební skupinu zadersko
šibenickou a zaderskou obchodní komoru ode
vzdáno 1937 hlasů. Voličů bylo 2744. Zvoler
byl, jak už sděleno telegraficky, soudní sekretái
ze Šibenika dr. Antonín Dulibič, přivržene
chorvatské strany práva, pro něhož však, jak
pro kandidáta kompromisního hlasovali též pří
vrženci chorvatské strany národní. Dr. Dulibi
obdržel 1218 hlasů proti 718, které obdržel kan
didát vlašských autonomistů a zaderský starosta
dr. Alois Ziliotto. Doplňovací volby bylo
třeba následkem úmrtí býv. poslance Antonína
Šupuka, jenž náležel k chorvatské straně ná
rední.
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 8b
. . . na i
edpolední
Ve flialkách na venkověi
raaní. č9lo. . . . . . . .
odpolední . . . . . . . . 8h
Inseráty
platí se hotově napře
Předplacení a Insezty přljťmá zdmini
strace v Marianské ulici č. z
Tam nacházejí se též rrdake
tiskárna a ezpedice „ Národních Listá“
Bukopisy se nevracrjí
Tisza
doktor
Dulibič
Dulibi
Ziliotto
Šupuk
Išlu
Uhry
národní Listat
Zadr
15
article
Ze Záhřeba, 7. srpna. (Samospráv
bosensko-hercegovské pravoslav-
né církvo.) Poslední číslo Věstníku dalmat-
ské pravoslavné církve sděluje zprávu z Caři-
hradu, že tamní synod jednal již o navrženém
statutu pro bosensko-hercegovskou pravoslavnou
církev. Bosenským a hercegovským metropoli-
tům přiznává se vrchní moc v církvi, a od jich
potvrzení bude záviseti vše, co se týká otázek
církevních i konfessionálních škol. Členy ústřed-
ního církevního úřadu budou jmenovati metro-
polité, ale vláda je bude potvrzovati. Ve zprávě
té se praví též, že byla pronesena myšlenka,
nebylo-li by možno pravoslavnou církev bosen-
sko-hercegovskou učiniti autokefalnou, t. j. ne-
odvislou od cařihradského patriarchy. Za tím
účelem měl by dabre-bosenský metropolita býti
prohlášen za nástupce někdejšího srbského
patriarchy pečského. Dnes za nástupce pečského
patriarchy pokládá se metropolita cetyňský-
Záhřeb
carhrad
16
title
Politické zprávy zahraničně.
17
article
V Praze, 9. srpna
Praha
18
article
Ruská revoluční strana o zavraždění ministra
Pleva.
Pařížské listy obdržely od ruských revolu-
cionářů list, datovaný jakoby v Petrohradě, ale
psaný patrně v Paříži, v němž se praví, že ruská
„Bojová organisace“ přijímá odpovědnost za
zavraždění ministra Pleva, kterýž prý musil býti
zavražděn z následujících důvodů: Pleve jako
petrohradský prokuror způsobil před dvaceti léty
odsouzení četných revolucionářů, kteří pak sná-
šeli nesnesitelná muka v kazemátech pev nosti
petropavlovské a schlüsselburské. Jako ministn
vnitra dal odsouditi Balmašova, Leckerta, Ger-
šuna, Frumkina a jiné předborníky práva a svo-
body (Tito „předborníci práva“ vraždili ruské
úřadníky. Pozn. red.), dal stříleti do lidu v Ufe
a na ruském jihu, dal przniti skrze kozáky ru-
ské ženy a dívky (!), porušťoval Finsko, niče
jeho ústavní svobody, pronásledoval Poláky, Ar-
mény a hlavně židy, proti nimž
zosnoval bouře v Kišiněvě a v Ho-
nelu; dal stihati ruské revolucionáře i v ci-
zině (v Německu, v Italii a ve Francii) a n
konec působil svým vlivem na caře, aby pro-
vokoval válku s Japonskem (!), čímž zahnal t-
síce a tisíce nevinných lidí na jatky. Proto prý
Pleve musil býti odsouzen a sprovozen se světa.
„La Patrie“ otiskuje tento židovský ver-
dikt, poznamenává k němu, že zločin, spáchaný
na Plevovi, ať byly důvody jeho jakékoli, jest
znamením návratu k barbarství.
Pleva
Tito
Polák
Petrohrad
Paříž
Gera
Ufe
Finsko
Kišiněv
Německo
Francie
Japonsko
Le Patria
19
article
Americké ultimatum Portě.
Americký vyslanec v Cařihradé obdržel
pokyn, aby podal Portě ultimatum, jakmile ame-
rické loďstvo připluje k Smyrně, ač-li do té doby
Porta Spojeným státům nevyhovi. Co by násle-
dovalo po ultimatu, to jest po jeho případném
nesplnění, neví se ovšem, ale dlužno za to míti,
že by pak mužstvo z lodí amerických obsadilo
nějaký pruh tureckého pobřeží do té doby,
dokud by Unii nebyla zjednána zadost. Ovšem,
jak bývá obyčejně, možno se nadíti, že Port
vyhoví, třeba že po obvyklých vytáčkách a
posledním okamžiku !
Do Smyrny za účelem demonstrace lodní,
první to vyhrůžky, odplulo loďstvo americké již
v neděli odpoledne. Sestává za velení kontr-
admirála Jewella ze tří obrněných křižákův
»Olympie«, »Baltimoru« a »Clevenlandu«.
Podnět ke sporu, jak snad čtenáři naši se ješté
pamatují, zavdaly nepokoje v arménských kra-
Port
Jewell
Smyrna
spojený stát
Olympie
Baltimore
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
V době absolutismu.
XVI.
(Obecné školství v Praze.)
Uvedl jsem již řadu věcí, jež ostře, b
křiklavě illustrují žalostný a hluboce pokořující
slav, ve kterémž se národ český za trvání Ba-
chova absolutismu nalezal čili do něhož jsme
o zrušení ústavnosti nazpět byli vrženi, al
křiklavěji snad, než to všechno, ozařuje tehdejšt
naši národní mízerii obecné školství pražské
htech padesátých. Náš venkov zachoval si če-
ý ráz aspoň potud, že byly obecné čili trivi-
žnl školy v malých městech a na vesnicích
vlode české, docela české, ale královskému na-
bmu hlavnímu městu, naší historické Praze
npálil absolutismus na čelo německý cejch
tm, že učinil z jejího obecného školství, pokud
nebylo docela německým, prosté přípravky pro
nimecké školství vyšší, obráběcí německý appa-
lil na české děti, holé národní přelejvárny
ncenou návštěvou. Absolutismus postřehl bystře,
že je země, že je venkov bez hlavního města
tlem bez hlavy a organismem bez srdce a proto
tsloval všemi tehda známými prostředky, aby
Heller
Praha
21
article
Praha se siala nebo zůstala německou. Na ven-
kové germanisoval s hora, ve větších městech
pěk a zejmena v Praze poněmčoval s hora
z dola. Při odnárodňovací práci je arci obecná
škola a vůbec elementární vyučování s výcho-
vou útlé mládeže pomůckou odjakživa hledanou
a v národech pro kulturu vnímavých také velmi
účinnou. Jenom tam, kde lid cizí aneb vůbe
novodobou kulturu těžce pojímá a tu, kteráž
nu za mladých let násilně vpravena či vtlu-
čena byla, později zase bezděčně odvrhuje ja-
kožlo přimések svojí přirozenosti neztravný
odporný, není odnárodňovací škola nebezpečna;
ale v národu, který pro všeliký kulturní rozvoj
rozpoložen jest a všechny, i docela cizí kulturní
prvky dychtivě vstřebává, je snadno ztravujea
polom, abych tak řekl, jako živnou šťávudo
Praha
22
article
svého duševního organismu převádí, jako náš
národ český, je obecná protinárodně vedená
škola svrchovaným nebezpečím. O tom slov
šířiti bylo by zajisté zbytečno.
Rakousko, vrátivši se k absolutismu, vrátilo
se také ke své germanisující tradici a prová-
dějíc tuto v Čechách vší jen možnou metho-
dou postaralo se záhy, aby také z pražského
obecného školství učiněn byl poněmčující appa-
rát. Pražské farní hlavní a zvláště hlavní školy
byly buď docela německé aneb utrakvistickév
ten způsob, že se hned v první aneb aspoň již
ve druhé třídě dělem začala víloukat němčina
a že se od druhé třídy počínajíc některým předmě-
tům vyučovalo po německu, ve třetí a čtvrté třídě
pak už vůbec jenom německy. Na tak zv. něme-
ckých hlavních a farních hlavních školách musily
se děti učit po německu i náboženství, ačkoli
to byly děti ponejvíce a namnoze vůbec jenom
české. Na jiném místě připomenul jsem již,
že bohaté německé a po německu si vedoucí
»neutrální« rodiny pražské svých dělí ze
zdravotních a také trochu z paedegogických,
ale hlavně z kastovních důvodů do veřej-
ných obecných a hlavních škol nerady posl-
laly používajíce pro elementární jich výchovu
raději škol a ústavů soukromých. Tím stalo se,
že pražské veřejné školy německého žactva méně
měly, než by se dle procenta německého a něm-
čícího obyvatelstva bylo soudilo.
Rakousko
Čechy
23
article
Redaktor časopisu »Škola a život«, církevní
kněz Fr. Řezáč obešel koncem roku 1856 všechny
obecné a hlavní školy pražské a zjistil tu — po-
mocí národně smýšlejících učitelů — neoficiálně
— národnost školy ty navštěvujících děti. V úno-
rovém sešitu svého časopisu z r. 1857 uveřejnil
pak celý svůj statistický výkaz o návštěvě obee-
ných škol v Praze a v předměstích. Dle tohot
výkazu bylo 7 škol staroměstskéh
školního okresu, ke kterýmž se počítala
také škola karlínská, navštěvováno 3557 dětmi
českými a 49 dětmi německými; 9 škol ma-
lostranského školního okresu (i se
Smíchovem) navštěvovalo 3524 dětí českých a 159
německých; 11 škol novoměstského škol-
ního okresu pak 6067 děti českých a 480 ně-
meckých, žáků i žákyň. Bylo tedy tou dobou —
dle Řezáčovy statistiky v časopise »Škola a živote
Řezáč
Řezáčův
Francie
Praha
Smíchov
škola novoměstský škola
24
article
— ze 13.836 školu navštěvujících dětí 13.148
českých a jenom 688 německých, tedy německých
jenom 5 procent. Ve škole kláštera Uršulinel
bylo 351 dětí německých a 169 českých; ode-
čtou-li se tyto číslice od hořejšího úhrnu, bylo
na pražských národních školách 12.979 déti če
ských a jenom 337 německých, tedy něme
ckých jenom 2 a půl procenta všech veřejné
školy navštěvujících děti. Tyto Řezáčovy čislice
prohlášeny německým tiskem za nesprávné. Na
mítalo se proti nim, že Řezáč nebo jemu po
máhající učitelové jenom docela povrchně, dle
svého zdání národnost děti určují, že všechny
děti, jež česká jména mají, nebo česky mluvi
uměji, za české považují, a že by jejich statis-
tika zcela jinak byla dopadala, kdyby se byl
dětí přímo nebo jejich rodičů otázali. A kan
připočetl prý Řezáč děti židovské ? . . . Na této
námitce je trochu pravdy potud, že se v pře
mnohých rodinách pražských mluvilo česky
německy, tak že děti hned od malička oba ja-
zyky do jisté míry ovládaly a polom, že za
tehdejší pokleslosti národního ducha skutečně
mnohé a mnohé rodiny sebe i děti své ze ně-
mecké vydávaly, ačkoli jimi skutečně nebyly.
Uršulinel
Řezáčův
Řezáč
25
article
Ale dopustíme-li i, že Řezáč jakýsi počet dét
za české počítal, kteréž by jejich rodičové byli
přihlásili k národnosti německé, zůstává přec
nepochybno, že byla obrovská většina dětí na
obecných školách pražských, aspoň 90 proe.
národnosti české, ježto — jak s hora již při-
menuto bylo — zámožné německé a židovské
rodiny své děti z velké části posílaly do ško
soukromých. Dle tohoto poměru tedy mělo byt
také — co vyučovacího jazyka se týče — za-
řízeno obecné čili městské školství čili — jak
Řezáč ke svým číslicím připomíná — »Ježtoje
mládež na národních školách celkem česká, mají
míti školy pro tuto mládež také ráz český a má
dle télo zásady v těchto školách čeština byt
jazykem vyučovacím.« Ale jaký byl v tom
ohledu stav faktický?
Rokem 1848 začalo se na všech pražskýeh
národních čili triviálních obecních školách
vyučovati českým jazykem. S tím však nebyl
srozuměni mnozi měšťané pražští (Němci, židě
a »sedmašedesátníci« z řad českých) a podali
na »příslušném místě« žádost, aby také některé
z městských škol (a nejenom c. k. hlavní a klá
šterní školy) německému vyučování byly vybrazeny
Následkem toho rozhodl se r. 1851 zemský
školní úřad, že povoluje »na vlastní žádost praž
ského měšťanstva« rozmnožení německých ná
rodních škol v Praze, a když byl také pražský
magistrát k tomu dal svolení, byly školním
vrehním dozorem v každě ze tří částí města dvě
obecné školy zvláště k tomo určeny, aby vyučo
vání jenom v německém jazyku udilely; byly
to. na Malé straně škola u Panny Marie ví
tězné a škola maltézská, na Starém městě školy
u sv. Františka a u sv. Havla a na Novém městě školy
u Panny Marie sněžné a u Nejsv. Trojice. Zbý-
vajících 13 farních škol mělo zůstati českými.
Řezáč
Němec
František
Havel
Marie
Praha
sněžný
škola u pannus Marie
škola u pannus
26
article
Avšak pokračující reakcí politickou a národní.
jakož i rozšířením a přeměnou některých farnieh
škol na školy farní hlavní stalo se, že z
krátko již všechny hlavní a většina farních
škol soustavné germanisaci sloužily tou mě-
rou, že se i náboženství českým dětem
vpravovalo po německu. Řezáč, který r. 1857
velmi opatrně a lze říci poníženě přimlouvatise
jal, aby aspoň náboženství dle vládních a cír-
kevních předpisů na obeených školách se vyu-
čovalo mateřským jazykem, praví v únorovém
sešitu časopisu »Škola a život« z r. 1857
»Pražské školy obecné vzaly v jistém ohledu
takřka horší tvářnost na se, nežli prve měly-
Mládež ač všude téměř a veskrze česká jest.
přece školy spíše za německé jso
považovány a ačkoli nemohou býti něme-
cké, přec nejsou ani napolo české
ano, ač se náboženství vyučuje, nemůže přece
z toho všude nábožnost vznikati.« Dále pak
praví Řezáč: »Zásady, vyučovati náboženstv
mateřštinou, nešetří se v obecných školách
pražských. Neboť mezi jmenovanými 29 (obee-
ními pražskými a předměstskými, jakož i klá-
šterními) školami jest jich 8, kde se (nábožen-
ství) zcela aneb více německy, 5, kde témět
napolo německy se vyučuje a 5 i 6, kde
sotva že základ položen jazykem srozumitelným
již již se chce stavěti jazykem málo, aneb
ohledu tom zcela nesrozumitelným — ano,
přibéřeme-li k pěstování citu náboženského zpěv
a modlení, tim více jich do počtu nečeských
padne, neboť i tam, kde horliví pp. katechet
Řezáč
27
article
po zákonu a svědomí náboženství jazykem žá-
kům srozumitelným vyučují, nezřídka se nalezá,
že zpěvy a modlitby (což někteří prý pro ob lo
mení jazyka činí) německé jsou.«
Takto líčí tedy Řezáč, jak se na pražských
obecních a hlavních školách vyučovalo nábo-
ženství; ohledně ostatního vyučování netroufá
si redaktor »Školy a života« ještě mnoho mlu-
víti a praví jenom ve skromné narážce, že by
se i v německém jazyku docílilo lepších vý-
sledků, »kdyby se na našich hlavních školách
s žákovstvem začínalo vyučování německému
jazyku, jak sám smysl zákona může ukazovati,
zatím jen o dvě léta později (III. třídou) než
jak se obyčejně stává.«
Řezáč
28
article
Faktický stav byl tedy tento: všechnye.
k. hlavní, klášterní a farní hlavní školy považo-
valy se za školy německé aneb za ústavy, kde
německý jazyk má býti vyučovacím jazykem
veskrze, tedý také pro náboženství a kde proto
němčina viloukána do dětí hned v I. třídě
v řádných vyučovacích hodinách a ještě více
v pověstných »privátech«, které se po skonče-
ném řádném vyučování konaly a za které žáci
učitelům zvlášť platili; dále pak že také na
ostatních školách, jež časem a postupně na
hlavní se rozšiřovaly, dle tohoto vzoru, ovšem
mírněji, se postupovalo. Prodlením roku 1857
přeměněny (zásadně) bývalé 3třídní hlavní školy
na 4třídní a stanoveno, že mají dosavadní
2třidní triviálky konati úkol dřívějších škol
trojtřidních, tedy tří nižších tříd škol hlavních
a že mají být považovány za 3třídní, ať mají
3 třídy nebo jenom 1. Ku přijetí do 4. třídy
školy hlavní že je potřebí vysvědčení z odbyté
trivialní školy vůbee
V době, kdy Řezáč na germanisaci v obec-
ném školství se odvážil stesk pronésti, měla
Praha (bez předměstí) 6 škol hlavních a 5 far-
ních hlavních (u Nejsv. Trojice, u Panny Marie
sněžné a vítězné, u sv. Jindřicha a u sv. Petra)
a několik (hlavních) škol klášterních, tedy cel-
kem velmi mocný apparát na poněmčování, aneb
aspoň odnárodňování mládeže.
Celkem bylo v Praze 19 škol farníeh
(hlavních a triviálek), dále 2 c. k. vzorné školy
(na Novém městě a Malé straně), městská tri-
viálka s opatrovnou na Hrádku a potom skoly
Řezáč
Marie
Jindřich
Petro
Praha
Praha 19