ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 19442520-7370-11dc-a2a1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 63, person 48, org 11, work 2
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 10. srpna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 220.
4 article
Na ranní n odpol. Jisty předplání set v Praze v administrael sa nlsle n čtvrt lela . . . . 6 K — s dvoji donáškon ma něslo natní leia . . . . 7 K 50 ve dlialkácht a něíe . . . . . . 2 K 30 h Poštout na měsíe nátrrt kia . . . . 9 K o0h s dvojí zásilkeu s ně čtvit leta . . : . 1I K co
KIA Praha
5 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 9. srpna. (C.-B.) Tele- gram admirála Alexějeva caru ze 7. t m. praví: Generál Stessl oznamuje ze dne 27. července: Dnes o 5. hod. ráno zahájil nepřítel, když byl se sil- ným dělostřelectvem vyrazil v před. palbu na celé frontě. Zvláště prudký byl útok na pahorek Jupiloza. O hodině byl nepřítel všude s obrovskými ztrátami od- ražen. Udrželi jsme po dva dny naše posice proti mnohem silnější ne- přátelské armádě. 31. července o 4 hod. ráno zahájili Japonci v počtu asi 5 divisí ofensivu proti naší posiei na Vlčí hoře. Vzhledem k obrovské přesile nepřátelské branné moci a sla- bosti posice naší dostalo vojsko naše rozkaz, aby bez boje ustoupilo na sousední posice. Ústup byl proveden v plném pořádku za ochrany dělo- střelectva, kteráž přesnou palbon na krátké vzdálenosti bylo s to zadržeti opětně postup Japonců. Naše ztráty nejsou ještě zjištěny, ale nejsou ve- liky, ztráty Japonců jsou velmi značny. Nepřítel měl v bojích 26. a 27. m m. asi 70.000 mužů a velký počet ob- lehacích děl. Duch vojska jest výteč ný, zdravotní stav dobrý. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 5.)
Stessl Japonec Petrohrad Tela vlčet hoře
6 article Politika císaře německého k Rusku a k Vatikánu.
Politika císaře německého k Rusku a k Vatikánu. oměrů vítanějších a příznivějších, než jaké zavládly v mezinárodní situaci hlavních státův evropských, německý císař pro sebe ani ne- může si přáti. Doba nynější pro jeho podnikavou, úplně samostatnou, stále čilou povahu, pro jeho zimničnou horlivost v zapřádání nitek pro příšti pletiva, jest jako schválně stvořena. Zvláště ke dvěma končinám evropským vidíme nyní pá travé, zkoumavé zraky jeho pevně upřeny k Rusku a k Francii. Jest vysoce zajímavo, sto- povati je oběma těmito směry. Hledajíť nové, veliké prospěchy pro císařství německé tu i tam. Ačkoliv císař Vilém II. na samém počátku rálky rusko-japonské rovněž jako všechny ostatní státy evropské ohlásil, že zachová vn nejpřesnější nestrannost: přece nestrannost jeho vypadá podstatně jinak, než na příklad nestran- nost anglická. Tato od první chvíle klonila se k Japonsku, on jen čekal na první příležitost. aby dokázal svou přízeň Rusku.
Vilém II Rusko Vatikán Francie Japonsko
7 article
Mluvíme tu stále o německém císaři, ni koliv o německém cisařství, poněvadž on pro- vozuje nejen domácí, ale i zahraničnou politiku německou sám, jsa si vlastně prvním mini- strem. Osoba jeho vyniká ve všech politickýc otázkách vnitřních i zahraničných. Jest ji vi- dět i v celém posavadním průběhu války rusko- japonské. Zkáza, jež stihla Petropavlovsk, nej- prvé jeho soustrasti byla sprovázena za hrani- cemi říše ruské. Ruský pluk, označený jeho jmé- nem, při svém odchodu na bojiště byl vyzname- nán jeho blahopřáním. Projevy protiruské, ozvavší se na ulicích berlínských hlavně v oby- vatelstvu semitském po prvních vítězstvích ja- ponských, k rozkazu jeho byly potlačenya v opakování svém zmařeny. Vesměs fakta, z nichž všechen svět mohl usoudit, na kterou z válčících stran sympatie císaře Viléma se kloní. A při tom přesné za- chovávání nestrannosti, jdoucí tak daleko, že Německo k dotazu ruskému, jak by se zachovalo k žádosti, aby ruskému loďstvu baltickému bylo dovoleno proplouti průplavem kielským do moře Atlantického, odpovědělo, aby Rusko od takové žádosti raději upustilo, poněvadž ono, vyhovíe jí, by porušilo zaručenou neutralitu. A zase v jiné věci císař Vilém II. osvědčuje Rusku svou přízeň. K jeho pokynu zajisté Rusko potkává se s nejdokonalejší ochotou v Berlíně při vy- jednávání o novou velikou půjčku k dalším úče- lům válečným. Peněžní trh německý, především berlínský, zachoval by se k Rusku ve finančních potřebách jeho mnohem zdrželivěji, kdyby ucítil jen poněkud chladný vítr s hora a jistě by mu neotevřel pokladny své za podmínek „lidštěj- ších“, než za jakých Japonsko dosáhlo pomoei u svých „přátel“ angliekých a amerických.
Vilém Vilém II Petropavlovsk Německo Rusko Berlín Japonsko
8 article
Však byl by velice na omylu, kdo by se do- mýšlel, že císař Vilém II. osvědčuje přízeň svou k Rusku jen „z lásky křesťanské“, jen z nej- nezištnější šlechetnosti. Jakou „vděčnosť“ bude na něm požadovati a snad i vymáhati ve věcech politických a mezinárodních, až bude po válce, teď není lze naznačiti s určitostí, ačkoliv není nesnadno, ukázati prstem na ně- které otázky v příštím upravení stát- ních útvarův evropských, nemohouc dojíti rozřešení po tužbách německých bez svo- lení a účinné pomoci Ruska. Než pak na to do- jde, císař Vilém II. spokojuje se s prospěchy obchodními a národohospodářský- mi, jimiž Rusko přátelskou nestrannost jeho už mu splácí. Nová obchodní smlouv rusko-německá, uzavřená právě za ohlu- šujícího hřímání děl na bojišti rusko-japonském. zjednává Německu výhody, přiznané mu ruským ministrem zajisté toliko pod mocným dojmem poměrů, v nichž oba státy nyní k sobě se na- lezají. Za poměrův jiných Německo nebylo b dosáhlo těchto výhod a nemělo by ani nejmenší naděje, že po nich následovati budou jiné ještě větší a cennější.
Vilém II Rusko Německo
9 article
S podobným užitkem císař německý studuje nejnovější proud a vývoj událostí politických ve Francii. Dokud spor republiky francouzské s Va- tikánem nenabyl takové příkrosti, jež vylučuje všeliké vyrovnání smírné, Vílém II. přestával na stanovisku nestranného pozorovatele, ačkoliv nebylo nesnadno uhodnouti, kam jeho přízeň se nakloňuje, čemuž svědčí návštěva jeho ve Va- tikáně v době, když ministerstvo Combesovo ve Francii už nezůstavovalo ani nejmenší pochyb- nosti, že „nejstarší dcera církve římské“ chystá se nastoupiti dráhu úplné dospělosti a svépráv- nosti. Císař Vilém krok za krokem sledoval tyto její kulturní a národní snahy a lze říci, čím víc ona od Říma se vzdalovala, že tím více on se mu blížil. Objevení se jeho ve Vatikánu bylo důkazem, že nevadily mu v tom ani ohledy n krále italského, věrného posud spojence v troj- spolku, ani předsudky a úvahy náboženské či spíše církevně-hierarchické. V temperamentu, v záměrech a v politice císaře německého roz- hoduje něco zcela jiného. Jako nestrpí ničeho, co by se dotklo sebe méně autority jeho vlastní, tak uznává a chrání i každou auto- ritu cizí. A náčelník církve římské jest mu autoritou nedotknutelnou nejen pro všechen svět
Vilém krok Francie Virginie Řím Vatikán ministerstvo Combesovo Vílý II
10 article
katolický, ale i v řadě panovníkův světských. Z kultu autority plyne jeho politika vůči papežství i vůči papeži. V politice vlády fran- couzské vidí zlehčování, urážku této autority; proto se hlásí za jejího obhájce. Vede ho k tomu i zřetel politický, zřetel k katolickým obyvatelům nového císařství něme- ckého, jichžto podpory v říšském sněmě něme- ckém i ve spolkové radě německé má nezbytně potřebí v novějším proudění sociálně-demokra- tických snah, rozšířených po celé říši. A dlužno ještě připomenouti na místě ni- koliv posledním, že bera autoritu papeže řím- ského jaksi do ochrany proti Francii, císař Vilém správně nejen tuší, ale jistojistě ví, že zarýnské sokyni své tím způsobí mnoho nepříjemnostá nyní a nesnází v budoucnosti. Málo které rozpočty cfsaře Viléma ve snahách a skutcích jeho, týkajících se zahra- ničné politiky, byly založeny na předpokladech tak jistých, opíraly se o pozorování a úvahy tak pevné, jako nynější politika jeho vzhledem k Vatikánu. Nic tu není na překážku, že právě těchto dnův dal vládou svou úřadně požádatí státního sekretáře papežova, aby Německo v roz- míškách kurie římské se státy katolickými bylo zůstaveno zcela stranou; pro kurs, jímž se ubírá ve své politice o sobní, zcela postačuje fakt, že zamýšli zříditi při stolici papežské úřad důvěrníka německé říše. Pozorujme: touž dobou, když Fran- cie diplomatické spojení své s Va- tikánem už na dobro zrušila, císa Vilém chce při něm míti svého zá- stupce a jednatele. Není-li to událost důležitosti světové? Ni- kdo nepochybuje, že císař německý svůj záměr dalekosáhlý, svou vůli už vyslovenou uvede v skutek, z něhož pak dovede i čerpati prospěchy pro sebe a — proti jiným.
Vilém Fran Francie Vatikán Německo Virginie
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 9. srpna. (Německé sou ručenství.) Sobotní schůze německého vý- konného výboru nezměnila sice ničeho na stavu „palčivých“ národnostních otázek, poněvad dr. Körber si troufal poprvé za své vlády, snad i na vyšší rozkaz, nepodvoliti se komandu ně- meckých křiklounů, ale vrhla zajímavé světlo na oslavovanou pevnost německého souručen- ství. Štyrskohradeckému klerikálnímu „Volks- blattu“ jest především nápadno, že ani jeden z velkostatkářských členů výkonného výboru spojených německých stran sobotní schůze se nezúčastnil. Officiálně se vysvětluje, že žád- ného z nich nebylo možno nalézti a pozvání mu doručiti. Tato „nezvěstnost“ jest při nejmenším nápadna, ježto hr. Stürgkh svou statí v těšínské „Silesii“ ukázal, že jest velmi dobře informo- ván o otázce slezských poboček a tedy takéo chystané schůzi výkonného výboru. Proč tedy „zmizel“ náhle tak, že mu pozvání nemohl býti zasláno? Druhá dosud nezodpověděná otázka jest ta, nebyl-li německý výkonný výbor skutečně vládou v čas informován o úmyslu, zříditi ve Slezsku slovanské pobočky. Ve schůz mluvilo se o jednání zemského presidenta hr. Thuna s některými německými vůdci; tomuto jednání se však mnoho váhy nepřikládalo a více se o této věci nemluvilo. „Nemohli by — táže se „Volksbl.“ — oni velkostatkářští členové vý- konného výboru, kteří se stali náhle „nezvěst- nými“, podati o této věci bližšího vysvětlení? Ale ať si je to tak nebe onak, schůze výkonného výboru podala důkaz, že německé strany, za- stoupené ve výkonném výboru, nemají nijaké společné národní politiky, že nejsou si vědomi
doktor Körber Stürgkh Thun Praha Slezsko spojený německý Silesia
12 article
vzájemné zodpovědnosti a nemají důvěry k ve- doucím osobám, tak že jednotlivé skupiny politi- sují na svůj vlastní vrub. Za jiných poměrů — pokračuje „Gr. Volksbl.“ — musilo by se to rezhodně odsouditi, ale za nynějších poměrů. kdy vedoucí osoby nevedou, nýbrž dávají se postrkovati nacionálními pokoutními politiky musíme to pokládati za pochopitelné. Naše ně- mecko-nacionální politika v Rakousku jest ne- zdravé hnutí, nemající určitého cíle. Proticír- kevní spodní proudy, šplhalství a různé jiné temné choutky znečišťují už dávno jakoukol oprávněnou národní akci. Proto také není mezi Němci jednoty, a proto žádná vláda nemůže míti úctu k vedoucím německým stranám. Chce-li si dr. Körber nyní zavázati Poláky a vy- chází-li vůbec vstříc neněmeckým národnostem. sluší to zajisté přičísti na vrub neschopnosti ně- meckých stran, nemajících určitého cíle. ..
Němec doktor Körber Polák Rakousko
13 article
V Praze, 9. srpna. (Hegedüs o ob- chodních smlouvách.) Bývalý minist obchodu v kabinetě Szellově, tajný rada Alex- andr Hegedůs měl tyto dni s referentem jednoho vídeňského listu rozmluvu o obchodních smlou- vách s cizími státy. Na dotaz referenta, nezapo- čalo-li se o obchodní smlouvy jednati příliš záhy, Hegedůs odvětil: „Nikoli záhy, nýbrž příliš pozdě. Nechci zkoumati, bylo-li vhodno obchodní smlouvu s Italií vypovídati, ale když se to stalo, mělo se jednání o novou smlouvu vésti energicky, aby žádný jiný stát Rakousko- Uhersko nepředešel. Přiznávám se, že pokládán za málo potěšitelné, že Rusko se dohodlo s Ně- meckem před Rakouskem a nikterak nesouhla- sím s názorem, že rusko-německá smlouva usnadňuje naše postavení. Rusko bylo politi- ckými poměry nuceno přijati německé nabídky čímž se pro nás utvořil praejudic. O tom nelze pochybovati, že pro říši rakousko-uherskou jes velice škodlivo, že Německo dospělo k doroz- umění s Ruskem, Italií a Švýcarskem dříve, než my, třebas nové smlouvy s cizími státy ne- vstoupí ihned v život. Správněji postupováne r. 1891, když jsme se vyrovnali nejprvé s Ně- meckem a pak jsme současně, někdy i za pod- pory německé, vyjednávali dále s jinými státy Čekati ještě déle byla by pro Rakousko-Uhersko největší chyba, neboť bychom se mohli po pří padě octnouti v takové situaci, že bychom ne měli vůbec žádné smlouvy. Z toho vysvítá, že kabinet Tiszův nesmí se vyhýbati vyjednávání o obchodní smlouvy, naopak musí na ně činiti nátlak.
Hegedüs Tiszův Praha Hegedůs RakouskoUhersko Rusko Rakousko Německo Italia Švýcarsko Alex referent
14 article
„Budap. Tagbl.“ skutečně už zaznamenává že hr. Tisza hned, jakmile uherská sněmovna bude odročena, odjede do Išlu, aby podal panov- níkovi jednak zprávu o nynější situaci v Uhrách a jednak aby mu předložil pracovní program sněmovny pro zasedání podzimní. Tento pod- zimní program má býti vyplněn vyrovnáníma otázkami hospodářskými, jimž také rakouská vláda věnuje nyní pilnou pozornost. Ze Zadru, 8. srpna. (Doplňovae volba říšská.) Při dnešní doplňovací volbě říšské za městskou volební skupinu zadersko šibenickou a zaderskou obchodní komoru ode vzdáno 1937 hlasů. Voličů bylo 2744. Zvoler byl, jak už sděleno telegraficky, soudní sekretái ze Šibenika dr. Antonín Dulibič, přivržene chorvatské strany práva, pro něhož však, jak pro kandidáta kompromisního hlasovali též pří vrženci chorvatské strany národní. Dr. Dulibi obdržel 1218 hlasů proti 718, které obdržel kan didát vlašských autonomistů a zaderský starosta dr. Alois Ziliotto. Doplňovací volby bylo třeba následkem úmrtí býv. poslance Antonína Šupuka, jenž náležel k chorvatské straně ná rední. V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . . za 8b . . . na i edpolední Ve flialkách na venkověi raaní. č9lo. . . . . . . . odpolední . . . . . . . . 8h Inseráty platí se hotově napře Předplacení a Insezty přljťmá zdmini strace v Marianské ulici č. z Tam nacházejí se též rrdake tiskárna a ezpedice „ Národních Listá“ Bukopisy se nevracrjí
Tisza doktor Dulibič Dulibi Ziliotto Šupuk Išlu Uhry národní Listat Zadr
15 article
Ze Záhřeba, 7. srpna. (Samospráv bosensko-hercegovské pravoslav- né církvo.) Poslední číslo Věstníku dalmat- ské pravoslavné církve sděluje zprávu z Caři- hradu, že tamní synod jednal již o navrženém statutu pro bosensko-hercegovskou pravoslavnou církev. Bosenským a hercegovským metropoli- tům přiznává se vrchní moc v církvi, a od jich potvrzení bude záviseti vše, co se týká otázek církevních i konfessionálních škol. Členy ústřed- ního církevního úřadu budou jmenovati metro- polité, ale vláda je bude potvrzovati. Ve zprávě té se praví též, že byla pronesena myšlenka, nebylo-li by možno pravoslavnou církev bosen- sko-hercegovskou učiniti autokefalnou, t. j. ne- odvislou od cařihradského patriarchy. Za tím účelem měl by dabre-bosenský metropolita býti prohlášen za nástupce někdejšího srbského patriarchy pečského. Dnes za nástupce pečského patriarchy pokládá se metropolita cetyňský-
Záhřeb carhrad
16 title
Politické zprávy zahraničně.
17 article
V Praze, 9. srpna
Praha
18 article
Ruská revoluční strana o zavraždění ministra Pleva. Pařížské listy obdržely od ruských revolu- cionářů list, datovaný jakoby v Petrohradě, ale psaný patrně v Paříži, v němž se praví, že ruská „Bojová organisace“ přijímá odpovědnost za zavraždění ministra Pleva, kterýž prý musil býti zavražděn z následujících důvodů: Pleve jako petrohradský prokuror způsobil před dvaceti léty odsouzení četných revolucionářů, kteří pak sná- šeli nesnesitelná muka v kazemátech pev nosti petropavlovské a schlüsselburské. Jako ministn vnitra dal odsouditi Balmašova, Leckerta, Ger- šuna, Frumkina a jiné předborníky práva a svo- body (Tito „předborníci práva“ vraždili ruské úřadníky. Pozn. red.), dal stříleti do lidu v Ufe a na ruském jihu, dal przniti skrze kozáky ru- ské ženy a dívky (!), porušťoval Finsko, niče jeho ústavní svobody, pronásledoval Poláky, Ar- mény a hlavně židy, proti nimž zosnoval bouře v Kišiněvě a v Ho- nelu; dal stihati ruské revolucionáře i v ci- zině (v Německu, v Italii a ve Francii) a n konec působil svým vlivem na caře, aby pro- vokoval válku s Japonskem (!), čímž zahnal t- síce a tisíce nevinných lidí na jatky. Proto prý Pleve musil býti odsouzen a sprovozen se světa. „La Patrie“ otiskuje tento židovský ver- dikt, poznamenává k němu, že zločin, spáchaný na Plevovi, ať byly důvody jeho jakékoli, jest znamením návratu k barbarství.
Pleva Tito Polák Petrohrad Paříž Gera Ufe Finsko Kišiněv Německo Francie Japonsko Le Patria
19 article
Americké ultimatum Portě. Americký vyslanec v Cařihradé obdržel pokyn, aby podal Portě ultimatum, jakmile ame- rické loďstvo připluje k Smyrně, ač-li do té doby Porta Spojeným státům nevyhovi. Co by násle- dovalo po ultimatu, to jest po jeho případném nesplnění, neví se ovšem, ale dlužno za to míti, že by pak mužstvo z lodí amerických obsadilo nějaký pruh tureckého pobřeží do té doby, dokud by Unii nebyla zjednána zadost. Ovšem, jak bývá obyčejně, možno se nadíti, že Port vyhoví, třeba že po obvyklých vytáčkách a posledním okamžiku ! Do Smyrny za účelem demonstrace lodní, první to vyhrůžky, odplulo loďstvo americké již v neděli odpoledne. Sestává za velení kontr- admirála Jewella ze tří obrněných křižákův »Olympie«, »Baltimoru« a »Clevenlandu«. Podnět ke sporu, jak snad čtenáři naši se ješté pamatují, zavdaly nepokoje v arménských kra-
Port Jewell Smyrna spojený stát Olympie Baltimore
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá Heller. V době absolutismu. XVI. (Obecné školství v Praze.) Uvedl jsem již řadu věcí, jež ostře, b křiklavě illustrují žalostný a hluboce pokořující slav, ve kterémž se národ český za trvání Ba- chova absolutismu nalezal čili do něhož jsme o zrušení ústavnosti nazpět byli vrženi, al křiklavěji snad, než to všechno, ozařuje tehdejšt naši národní mízerii obecné školství pražské htech padesátých. Náš venkov zachoval si če- ý ráz aspoň potud, že byly obecné čili trivi- žnl školy v malých městech a na vesnicích vlode české, docela české, ale královskému na- bmu hlavnímu městu, naší historické Praze npálil absolutismus na čelo německý cejch tm, že učinil z jejího obecného školství, pokud nebylo docela německým, prosté přípravky pro nimecké školství vyšší, obráběcí německý appa- lil na české děti, holé národní přelejvárny ncenou návštěvou. Absolutismus postřehl bystře, že je země, že je venkov bez hlavního města tlem bez hlavy a organismem bez srdce a proto tsloval všemi tehda známými prostředky, aby
Heller Praha
21 article
Praha se siala nebo zůstala německou. Na ven- kové germanisoval s hora, ve větších městech pěk a zejmena v Praze poněmčoval s hora z dola. Při odnárodňovací práci je arci obecná škola a vůbec elementární vyučování s výcho- vou útlé mládeže pomůckou odjakživa hledanou a v národech pro kulturu vnímavých také velmi účinnou. Jenom tam, kde lid cizí aneb vůbe novodobou kulturu těžce pojímá a tu, kteráž nu za mladých let násilně vpravena či vtlu- čena byla, později zase bezděčně odvrhuje ja- kožlo přimések svojí přirozenosti neztravný odporný, není odnárodňovací škola nebezpečna; ale v národu, který pro všeliký kulturní rozvoj rozpoložen jest a všechny, i docela cizí kulturní prvky dychtivě vstřebává, je snadno ztravujea polom, abych tak řekl, jako živnou šťávudo
Praha
22 article
svého duševního organismu převádí, jako náš národ český, je obecná protinárodně vedená škola svrchovaným nebezpečím. O tom slov šířiti bylo by zajisté zbytečno. Rakousko, vrátivši se k absolutismu, vrátilo se také ke své germanisující tradici a prová- dějíc tuto v Čechách vší jen možnou metho- dou postaralo se záhy, aby také z pražského obecného školství učiněn byl poněmčující appa- rát. Pražské farní hlavní a zvláště hlavní školy byly buď docela německé aneb utrakvistickév ten způsob, že se hned v první aneb aspoň již ve druhé třídě dělem začala víloukat němčina a že se od druhé třídy počínajíc některým předmě- tům vyučovalo po německu, ve třetí a čtvrté třídě pak už vůbec jenom německy. Na tak zv. něme- ckých hlavních a farních hlavních školách musily se děti učit po německu i náboženství, ačkoli to byly děti ponejvíce a namnoze vůbec jenom české. Na jiném místě připomenul jsem již, že bohaté německé a po německu si vedoucí »neutrální« rodiny pražské svých dělí ze zdravotních a také trochu z paedegogických, ale hlavně z kastovních důvodů do veřej- ných obecných a hlavních škol nerady posl- laly používajíce pro elementární jich výchovu raději škol a ústavů soukromých. Tím stalo se, že pražské veřejné školy německého žactva méně měly, než by se dle procenta německého a něm- čícího obyvatelstva bylo soudilo.
Rakousko Čechy
23 article
Redaktor časopisu »Škola a život«, církevní kněz Fr. Řezáč obešel koncem roku 1856 všechny obecné a hlavní školy pražské a zjistil tu — po- mocí národně smýšlejících učitelů — neoficiálně — národnost školy ty navštěvujících děti. V úno- rovém sešitu svého časopisu z r. 1857 uveřejnil pak celý svůj statistický výkaz o návštěvě obee- ných škol v Praze a v předměstích. Dle tohot výkazu bylo 7 škol staroměstskéh školního okresu, ke kterýmž se počítala také škola karlínská, navštěvováno 3557 dětmi českými a 49 dětmi německými; 9 škol ma- lostranského školního okresu (i se Smíchovem) navštěvovalo 3524 dětí českých a 159 německých; 11 škol novoměstského škol- ního okresu pak 6067 děti českých a 480 ně- meckých, žáků i žákyň. Bylo tedy tou dobou — dle Řezáčovy statistiky v časopise »Škola a živote
Řezáč Řezáčův Francie Praha Smíchov škola novoměstský škola
24 article
— ze 13.836 školu navštěvujících dětí 13.148 českých a jenom 688 německých, tedy německých jenom 5 procent. Ve škole kláštera Uršulinel bylo 351 dětí německých a 169 českých; ode- čtou-li se tyto číslice od hořejšího úhrnu, bylo na pražských národních školách 12.979 déti če ských a jenom 337 německých, tedy něme ckých jenom 2 a půl procenta všech veřejné školy navštěvujících děti. Tyto Řezáčovy čislice prohlášeny německým tiskem za nesprávné. Na mítalo se proti nim, že Řezáč nebo jemu po máhající učitelové jenom docela povrchně, dle svého zdání národnost děti určují, že všechny děti, jež česká jména mají, nebo česky mluvi uměji, za české považují, a že by jejich statis- tika zcela jinak byla dopadala, kdyby se byl dětí přímo nebo jejich rodičů otázali. A kan připočetl prý Řezáč děti židovské ? . . . Na této námitce je trochu pravdy potud, že se v pře mnohých rodinách pražských mluvilo česky německy, tak že děti hned od malička oba ja- zyky do jisté míry ovládaly a polom, že za tehdejší pokleslosti národního ducha skutečně mnohé a mnohé rodiny sebe i děti své ze ně- mecké vydávaly, ačkoli jimi skutečně nebyly.
Uršulinel Řezáčův Řezáč
25 article
Ale dopustíme-li i, že Řezáč jakýsi počet dét za české počítal, kteréž by jejich rodičové byli přihlásili k národnosti německé, zůstává přec nepochybno, že byla obrovská většina dětí na obecných školách pražských, aspoň 90 proe. národnosti české, ježto — jak s hora již při- menuto bylo — zámožné německé a židovské rodiny své děti z velké části posílaly do ško soukromých. Dle tohoto poměru tedy mělo byt také — co vyučovacího jazyka se týče — za- řízeno obecné čili městské školství čili — jak Řezáč ke svým číslicím připomíná — »Ježtoje mládež na národních školách celkem česká, mají míti školy pro tuto mládež také ráz český a má dle télo zásady v těchto školách čeština byt jazykem vyučovacím.« Ale jaký byl v tom ohledu stav faktický? Rokem 1848 začalo se na všech pražskýeh národních čili triviálních obecních školách vyučovati českým jazykem. S tím však nebyl srozuměni mnozi měšťané pražští (Němci, židě a »sedmašedesátníci« z řad českých) a podali na »příslušném místě« žádost, aby také některé z městských škol (a nejenom c. k. hlavní a klá šterní školy) německému vyučování byly vybrazeny Následkem toho rozhodl se r. 1851 zemský školní úřad, že povoluje »na vlastní žádost praž ského měšťanstva« rozmnožení německých ná rodních škol v Praze, a když byl také pražský magistrát k tomu dal svolení, byly školním vrehním dozorem v každě ze tří částí města dvě obecné školy zvláště k tomo určeny, aby vyučo vání jenom v německém jazyku udilely; byly to. na Malé straně škola u Panny Marie ví tězné a škola maltézská, na Starém městě školy u sv. Františka a u sv. Havla a na Novém městě školy u Panny Marie sněžné a u Nejsv. Trojice. Zbý- vajících 13 farních škol mělo zůstati českými.
Řezáč Němec František Havel Marie Praha sněžný škola u pannus Marie škola u pannus
26 article
Avšak pokračující reakcí politickou a národní. jakož i rozšířením a přeměnou některých farnieh škol na školy farní hlavní stalo se, že z krátko již všechny hlavní a většina farních škol soustavné germanisaci sloužily tou mě- rou, že se i náboženství českým dětem vpravovalo po německu. Řezáč, který r. 1857 velmi opatrně a lze říci poníženě přimlouvatise jal, aby aspoň náboženství dle vládních a cír- kevních předpisů na obeených školách se vyu- čovalo mateřským jazykem, praví v únorovém sešitu časopisu »Škola a život« z r. 1857 »Pražské školy obecné vzaly v jistém ohledu takřka horší tvářnost na se, nežli prve měly- Mládež ač všude téměř a veskrze česká jest. přece školy spíše za německé jso považovány a ačkoli nemohou býti něme- cké, přec nejsou ani napolo české ano, ač se náboženství vyučuje, nemůže přece z toho všude nábožnost vznikati.« Dále pak praví Řezáč: »Zásady, vyučovati náboženstv mateřštinou, nešetří se v obecných školách pražských. Neboť mezi jmenovanými 29 (obee- ními pražskými a předměstskými, jakož i klá- šterními) školami jest jich 8, kde se (nábožen- ství) zcela aneb více německy, 5, kde témět napolo německy se vyučuje a 5 i 6, kde sotva že základ položen jazykem srozumitelným již již se chce stavěti jazykem málo, aneb ohledu tom zcela nesrozumitelným — ano, přibéřeme-li k pěstování citu náboženského zpěv a modlení, tim více jich do počtu nečeských padne, neboť i tam, kde horliví pp. katechet
Řezáč
27 article
po zákonu a svědomí náboženství jazykem žá- kům srozumitelným vyučují, nezřídka se nalezá, že zpěvy a modlitby (což někteří prý pro ob lo mení jazyka činí) německé jsou.« Takto líčí tedy Řezáč, jak se na pražských obecních a hlavních školách vyučovalo nábo- ženství; ohledně ostatního vyučování netroufá si redaktor »Školy a života« ještě mnoho mlu- víti a praví jenom ve skromné narážce, že by se i v německém jazyku docílilo lepších vý- sledků, »kdyby se na našich hlavních školách s žákovstvem začínalo vyučování německému jazyku, jak sám smysl zákona může ukazovati, zatím jen o dvě léta později (III. třídou) než jak se obyčejně stává.«
Řezáč
28 article
Faktický stav byl tedy tento: všechnye. k. hlavní, klášterní a farní hlavní školy považo- valy se za školy německé aneb za ústavy, kde německý jazyk má býti vyučovacím jazykem veskrze, tedý také pro náboženství a kde proto němčina viloukána do dětí hned v I. třídě v řádných vyučovacích hodinách a ještě více v pověstných »privátech«, které se po skonče- ném řádném vyučování konaly a za které žáci učitelům zvlášť platili; dále pak že také na ostatních školách, jež časem a postupně na hlavní se rozšiřovaly, dle tohoto vzoru, ovšem mírněji, se postupovalo. Prodlením roku 1857 přeměněny (zásadně) bývalé 3třídní hlavní školy na 4třídní a stanoveno, že mají dosavadní 2třidní triviálky konati úkol dřívějších škol trojtřidních, tedy tří nižších tříd škol hlavních a že mají být považovány za 3třídní, ať mají 3 třídy nebo jenom 1. Ku přijetí do 4. třídy školy hlavní že je potřebí vysvědčení z odbyté trivialní školy vůbee V době, kdy Řezáč na germanisaci v obec- ném školství se odvážil stesk pronésti, měla Praha (bez předměstí) 6 škol hlavních a 5 far- ních hlavních (u Nejsv. Trojice, u Panny Marie sněžné a vítězné, u sv. Jindřicha a u sv. Petra) a několik (hlavních) škol klášterních, tedy cel- kem velmi mocný apparát na poněmčování, aneb aspoň odnárodňování mládeže. Celkem bylo v Praze 19 škol farníeh (hlavních a triviálek), dále 2 c. k. vzorné školy (na Novém městě a Malé straně), městská tri- viálka s opatrovnou na Hrádku a potom skoly
Řezáč Marie Jindřich Petro Praha Praha 19