Číslo 233.

V Praze, dne 25. srpna 1900.

Ročník IV

nedakce. administracei epedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—I. Nefrankované doptey se nepřijímají, rukopisy se nevracejí

KAl Nezapečetěné reklamace jaou porta prosty. lnserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vzdv o dvanácte ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8h. Telefon redakce č. 1126

ULILKt Li

Předplatné pro Prahu a donáškou d domu 2.80 měsíčně. . . . čtyrtletně . . . K 8.40 celoročně.. . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. .. .. K 3.— čtvrtletně . . . K 8.— celoročně... . K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska. Ita- lie, Belgie s Anglie: čtvrtletně . .. K 13.20 celoročně ... K 52.80 Telef, administrace liz6.

Slunce vychází v 5 hodin 5 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 58 minut večer Sobota: Sv. Ludvíka, krále. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Gotharda v Bubenči od 25.—28. t. m.

K česko-francouzským stykům. V Praze, dne 24. srpna. V poslední době mnoho se mluvilo o sblížení česko francouzském na základě několika událostí, které zdály se býti závažnými pro tyto styky. Byla to hlavně návštěva deputace král. hl. města Prahy s primátorem p. drem. Srbem v čele, dále vítězství českého pěveckého spolku »Hlaholu« z Plzně a rozmluva dra. Herolda s některými osobncstmi v Paříži. Styky s ostatními národy jsou dojista nemálo důležity, ale musí míti také trvalejší základ, nežli byly tyto tři uvedené udá- losti. Ačkoli jsme jim byli povděčni, přece ně- můžeme nikterak skládati v ně veliké naděje, po- něvadž byly pouze ojedinělými, chvilkovými, což vyhovuje úplně povaze národa francouzskéhoa také — českého. Oba národové jsou vznětlivými, řádi přijmou na chvilku jistou myšlénku, pro ní se rozohní, a šak toto nadšení nemá trvalé existence. Kdyby podobné zjevy měly míti pro nás také blahodárné následky, bylo by třeba k tomu do- jista pevnějších podkladů a trvalejších rozměrů. Avšak těch tu právě není. S národem francouz- ským styky naše by mohly míti- vliv na náš obchod, poněvadž bychom zajisté jednak odbytem, jednak zkušenostmi obchodními, v nichž Francou- zové jsou v pravdě vyškolenými, se nemálo obohatili. Avšak k tomu není porozumění s naší strany. U nás převláda fráse, která pohlcuje naše nejlepší síly a pracovníky.

Další podmínkou trvalých styků musil by býti národ francouzský sám. Ten však této pod- mínce nikteřak nevyhovuje, poněvadž sám jest v hotovém rozkladu a úpadku, je to národ deka- dence, která rozšiřuje se také u národů jiných, se kterými jest ve spojení. Ve Francii toho času vládne zednářství, židovský liberalismus a vše ni- čící socialismus, což se jeví hlavně v nepřátelství proti katolické církvi. Na mezinárodním kon- gressu na ochranu dělnictva konaném v Paříži před 14 dny bylo též mluveno o tom, že papež Lev XIII. má veliké zásluhy o dělnictvo a že má býti také svým zástupcem povolán k dalším po- radám. Avšak socialisté proti tomu se vyslovili a s nimi též ostatní francouzští účastníci, tak že musil povstati protestant z Německa, který na obranu papežství prohlásil, že Lev XIII. náleží k mužům o dělnictvo nejvíce zasloužilým, kteří nejen slovem, nýbrě i skutkem hledí provésti nápravu věcí dělnických na prospěch jejich.

Také i s jiné strany není možno doufati v upevnění styků česko-francouzských. Je to je- dnak neznalost Francouzů, co se tkne našich věcí, jednak také i přímé nepřátelství proti všemu slovanskému. Vyjmeme-li prof. Dénisa a Legera, nenalézáme mezi Francouzy člověka učeného a vzdělaného, který by se našimi českými věcmi obíral a hleděl seznámiti své krajany se záležitostmi českými. A kdo by tak s naší strany chtěl učiniti nezištně a obětavě, narazil by na překážky velice závažné. Mlado- česká strana chtěla svého času vydati v jednom z nejrozšířenějších listů francouzských publikaci o českém národě a snahách i programu svém a tázala se po podmínkách, načež jí bylo odpově- děno, že za týchž podmínek bude uveřejněna stu- die, jako nedávno spisek o maďarském hnutí, totiž za deset tisíc franků. Francouzské listy dají si vše draze platiti, což zajisté odstraší každého člověka již předem, který nemá k disposici kapitálu, nýbrž pouze svoje na- dání. Čech toť u Francouzů doposud namnoze »bo- heme«, to jest cikán!

Dále je to přímé nepřátelství proti Slovanům které uvaluje překážku v cestu stykům s »bratr- skou« zemí francouzskou. Vůdčí kruhové spatřují ve Slovanech nebezpečí světové, poněvadž jsou to národy mravně za- chovalé a vytrvalé, kterým náleží budoucnost. Nic na věci nemění dočasná alliance s Ruskem, kte- réž Francouzové nenávidí pro despotismus a ná- boženské přesvědčení, kdežto oni sami jsou demo- kraty a bezvěrci. Je to spolek učiněný následkem nevyhnutelných okolností, který nemá velikého trvání mavo, ač neuvěřitelno jest, že Fran- co) é v Čechách a zejména v Praze žijící nikterak nesympatisují s Če- chy, kde svého chleba si vydělávají, nýbrž s Němci, což dávají očividně na jevo. V hostincích tropí rámus, že hotelier nemá jídel- niho lístku německého, ač za několikaletého po- bytu v Čechách by tolik znalosti mohli míti, aby porozuměli několika běžným výrazům jídelního lístku. Synovec francouzského vyslance v Číně žijící v Čechách sepsal před nedávnem básně, kde píše o nebezpečí slovanském a vychvaluje Němce básně ty pak poslal básníku Vrchlickému k re- censi! To nejsou pouze zjevy ojedinělé, nýbrž je to výron smýšlení všeho lidu francouzského. Čech jest vítán ve Francii jako jiný příslušník, dokud má v tobolce plno franků; jakmile ty se rozkutá- lejí, přátelství je to tam! Francouzové nepomýšlejí nyní již na odvetu za Elsasko, což také Německo uznává a vzdává se oslavy bitvy sedanské, aby svých sousedů nedráždilo. My nesmíme spoléhati ani na Francouze, ani na Rusy, ani na ostatní slovanské národy, jež ctíme a jichž si vážíme, nýbrž na sebe samy. Spása národů záleží ve svornosti, proto by strannictví již jednou mělo pozbýti své ostrosti.

Sv. Otec a protestantské hnutí. Sv. Otec vidí škody, které nezřízený protestan- tismus číní církvi katolické . Italii a v Římě a proto pozvédl hlasu svého proti tomuto hnutí, zaslav J. Em. kardinálu vikáři Petru Respighio vi italský list, jejž tuto dle »O sservatore Romano« překládáme, poněvadž má také velikou důležitost ve hnutí »Pryč od Říma« v Rakousku: »Již od počátku svého pontifikátu byli jsme nuceni poukázati na jednu ze škod nejžalostnějších, kterou změněný řád věcí přinesl do tohoto hlavního města katolického světa, na účinný proselytismus kacířství a následující z toho nebezpečí, jemuž jest vystavena víra našeho lidu. A s tímto úmyslem obracejíce se k Svému kardinálu vikáři, přišli jsme opětovně, udělujíce věřícím napomenutí, rady a od- vrácení, dávajíce je v ochranu proti mnohým poku- šením, poněvadž sekty každého druhu, vzniklé v ci- zích končinách, přicházely sem, zde za ochrany ve- řejných zákonů roztrušujíce mezi dušemi věřícími jed popírání a bludu. Avšak zatím co na jedné straně se radujeme, poznávajíce, že Naše slovo posilované péčemi neustá- lými, nebylo zbaveno dobrých výsledků, s jiné strany jsme nuceni vyznati, že tvrdošijnost nepřátel kato- lické víry, zvýšená podporami mocnými, které jí při- cházejí z ciziny, místo co by se zmenšovala, vzrostla, zvláště v těchto posledních letech. Proto jest velmi potřebno, pane kardinále, vrátiti se k tomuto žalost- nému a důležitému zjevu, který jest spojen tak in- timně s právy a povinnostmi Našeho apoštolského úřadu a s láskou něžnou a otcovskou, kterou přiná- šíme Svému obyvatelstvu v Římě.

Jest nyní známa každému zřejmá skutečnost, ž plán, počatý sektami bludařskými, rozmanitý vývoj protestantismu, jest zaštípiti prapor nesvornosti a vzpoury nábo- ženské na poloostrově, a hlavně v tomto vznešeném městě, ve kterém Bůh sám podi- vuhodným určením událostí založil střed této vydatné a velebné jednoty, která byla předmětem prosby, vyšlé od našeho bož- ského Spasitele k jeho nebeskému Otci (Jan XVII., 11. 12.) a kterou papežové zachovávali důrazně za cenu svého života a přes překážky lidí a nepřízně času. Když byly zrušily ve svých příslušných zemích nesváry a protiběžnými systémy starodávné a cti- hodné názory, které činily čásť svaté víry založené na zjevení, když byly vnesly do duší svých stou- penců chladného ducha pochybovačnosti, rozštěpení a nedůvěry — ohromná to zhouba, které my želíme a litujeme z upřímného srdce, varujíce všecky tvory i dítky téhož Otce a vykoupené touž krví i sekty výšeřečené byly uvedeny na této vznešené vinici Páně za účelem, aby pokračovaly ve svém díle pod- vratném a zkazonosném. Nemohouce proraziti silou pravdy, nabyly úspěchu ničíce nebo aspoň potlaču- jíce v duších víru katolickou následkem mládí útlého bez obrany jsoucího, nedostatečné vzdělanosti, tíhy chudoby, prostomyslnosti mnohých, přístupné lichocením, vášním a svodům.

Naproti této skutečnosti My cítíme především potřebu prohlásiti veřejně, jak jsme učinili již jindy, když se stal žalostným stav v hlavě církve katolické, nuceni jsouce pozorovati svobodné a pokračující šíření herese v tomto mě- stě, v níž má se skvíti v celém světě světlo pravdy a příkladu, a které by mělo býti úplně re- spektovaným sídlem náměstka Kri- stova. Jakoby nedostačoval porušo- vati mysl a srdce lidu proud nezdra- vých nauk a zkázy, která vniká denně a bez- trestně knihami, katedrami, divadly, novinami, měla připojiti se ke všem těm příčinám zhouby zkázonosná práce lidí bludařů, kteří v zápase vzájemném shledá- vají pouze v souhlasném snižování nejvyšší Stolice papežské, duchovenstva katolického a řádů našeho sv. náboženství, jichž význačnosti a ještě méně vzne- šené krásy nechápou. Poněvadž pak i věřící, kteří ze všech končin, také nejvzdálenějších přicházejí do Říma na pouť, aby hledali posily své zbožnosti a své víry, musejí býti hluboce zarmouceni, vidouce přepa- denu tuto půdu, skropenou krví mučeníků, sektami každého druhu, zamýšlejícími jediné vytrhnouti z duše lidu ono náboženství, které bylo dokonce prohlášeno za náboženství státní a které činí zvláštní předmět jeho lásky a kultu. Pochopíte snadno, pane kardinále, jak takový stav věcí jest žalostným Našemu srdci a jak živou jest Naše touha, viděti příhodné prostředky, které by mohly čeliti úplně tomuto zlu neb aspoň zmírniti jeho tíhu a ostrost. A přoto bychom dali rádi základ zá- važného skutku, k němuž jsme sami dali podněta příčinu, který by byl k ochraně víry, a více ještě dostatečné výsledky, které jste počal k udržení bez- prostřednímu horlivosti neunavné a působivé.

Chceme, pane kardinále, poukazujíce na Vaši zprávu a pečlivou práci, aby tato práce spásonosná, tak přizpůsobilá dnešní potřebě, se udržela, sílila a rozšiřovala, až se utvoří obrana působivá a statečná proti oznámenému nebezpečí. K tomu má přijíti mocná a stálá podpora, v přední řadě farní du- chovenstvo v Římě, onen pracovitý klerus, horlivý a skromný, jemuž přísluší hlavně péče a od- povědnost za spásu duší; k té musí dále připojiti ži- vot, sílu a rozšíření laikové katoličtí to- hoto města, kteří jsou vždy ochotni přinésti svoji pomoc rozumnon a drahou, kde toho vyžaduje zájem víry a mravní i hmotné dobro bližního. Všem pak nechť je starostí posilniti povahu ka- tolického lidu vněcováním šlechetným a svatých předsevzetí a předejitím neprozřetelným ve stejném čase, poněvadž se záminkou neškodných zjevů spolu- žití mládeže, vychovatelů dívek, škol cizích jazyků, zvýšení vzdělanosti, podpor) rodin chudých se tají pravý úmysl vnésti v duše a srdce největší zkázy bludu. Že všichni věřící jsou proniknuti touto pravdou, že žádná moc není silnější a dražší nad poklad oné víry, kterou jejich otcové se stali nezlomnými nejen v nedostatku a bídě, nýbrž také v pronásledování násilném i samotné smrti. A takové smýšlení statečné nemůže býti než přiroze- ným a hlubokým v duši našeho obyvatelstva, které dobře ví, že církev katolická má známky božské, které ji rozlišují jako jediné pravou, jedinou, která přijala zaslíbení života věčného; neboť přinesla každé doby nesčetná dobrodiní Římu, Italii a světu, zkrotila barbarství spravedlností zákonů a mírností jednání, rozšiřujíc, jak dobře praví sv. Lev Veliký, panství míru křesťanského nemálo tu i tam v územích orly římskými, zachovávajíc vědy, knihovny, vzdělanost i pomníky, podněcujíc každým řádem vědy i umění