Ročník XXXXIX.

V Praze, v sobotu 27. listopadu 1909.

Číslo 327.

Na ranní avečerní listy V Praza v administraesi na měsie. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou na měsic. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve filiálkáchi na měsíc. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsle. na čtvrt leta . . . . 9 K 6o s dvojí zásilkou na měsle na čtvrt ista : . . . K dok

Další rozpaky Zásluhou kola polského podařilo se tedy že od minulé středy se opětně konají valné schůze lidového parlamentu. Předseda kola polského, prof. Glabiňski, jak známo, řídi se při své namahavé a vysilující prostředku jící činnosti jedině myšlenkou, udržeti a za- chrániti parlament a parlamentarism, aby vláda neoctla se úplně v rukou byrokracie a čl. 14. Zdali a pokud tento záměr oprav- dově byl dosažen, nedá se dle třídenního rokování o pilných návrzích povahy jazykové a národnostní ani popřiti ani potvrditi, ježto výsledek jejich skončil opětně planým kom- promisem, aby se nestalo zjevným, že lidová sněmovna nemá doposud nijaké pevně a spolehlivé většiny. Nemá jí ovšem ani vláda ani její odpůrci. Prapodivné sloučení pěti jen zdánlivě příbuzných pilných návrhů s vládními předlohami pro království české nemohlo jak z důvodů zásadních tak věcných a formálních vyzníti v jiném než záporném výsledku hlasování a aby se tomu předešlo nezbylo jiné východisko, než k jakému se dospělo.

Situace v lidovém parlamentu se tím ovšem nevyjasnila a prospělo se snad jedině vládě, kteráž ústy předsedy ministerstva ve čtvrtek jak náleží o to se přičinila, aby da nou otázku zadrhla v nerozvížitelný uzel Ani štyrský list liberální nedovedl přijíti vy jednávání, jež opětné obnovení schůzí lido vého parlamentu předcházelo a stanovisku. jež při tom vláda zaujímala, na chut shrnuje svou nevrlost v následující povzdech To že jest vládní umění v Rakousku, to řízení vládního vesla, když se nechá parla- ment po celé týdny v nečinnosti zbahniti, když strany se potírající stávají se rozhodčím nad sněmovnou a tak protivy přímo nepře klenutelně se kupí a při tom se o tom de- klamuje, jak by činnost parlamentní byla důležitou. Na štěstí se podobá, že v parla- mentě samotném žijí vydatnější podněty ku práci, než jaké poskytují slohové pěkně se stavené ministerské řeči ..

Není ovšem ani v kole polském samém valná naděje, že by nynější »schůze na zkoušku« znamenaly také skutečný počátek sebevědomě jeho činnosti. Zůstaviliť zkuše- nosti při prostředkovací akci polské nabyté v myslech polských znatelné stopy vědomí že obnovená činnost parlamentní sotva je něčím jiným, než prostředkem, udržovati zdání, že se trvá na formách konstitučních a parlamentních. Zvláště zlé musily býti dojmy, ježs kolo polské vyneslo z jednání s různými par lamentními skupinami německými, jejichz čle nové po straně pracovali právě proti tomu co na venek jakožto své přesvědčení hlásali Za těch okolností nelze prý Polákům prová děti ještě dále malodušnou politiku, která utvrzuje v jedné národnosti takovou do mněnku, jakoby ona samojediná byla pánem ve státu. Z úvah haličských časopisů možno se znati, že Poláci vůbec nemají důvěru, že by v řadách zástupců německých bylo dost opravdových a upřímných stoupenců trvání řadů konstitučních a parlamentních. Zdá se jim, že Němci opouštějí stanovisko, iež za- ujímali jak v roce 1848, tak po r. 1860 Změna v politickém smýšlení Němců stavá se čím dále tím zřejmější. Čásť jich dospěla k přesvědčení, že účinkem poměrů ústavních a parlamentní soustavy postavení Němců, dosud ještě velmi silné, bude se oslabovati a troliti, kdyžtě ve sněmovně lidové menšina zůstane skutečně menšinou a očekávají ji všecky důsledky toho. A tato skupina ně mecká nemůže se takřka ani dočkati, až li- dový parlament bude odstaven. Nazory této skupiny podněcuje zejména ona odrůda centralistické byrokracie, pro niž

jest parlament institucí nepříjemnou a nevý- hodnou. Samolibost národní setkává se takto s touhou úřadovati bez kontroly a odpo- vědnosti, jen když zůstane moc výhradně v jejích rukou. V časopisectvu vídeňském stála na tomto hledisku do nedávna »Neue Freie Presse«, od nějakého času provádí však protiústavní pochod zvláště důrazně »Deut. Volksbl.«, jenž již osobně napadá poslance německé, o nichž má za to, že jsou stoupenci ústavní formy vládní. To zakusili na příklad Stölzel, Sylvester a Steinwender, kteří svých politických ideálů nechtějí se ještě zříci na prospěch reakce, zahalené ná- rodní škraboškou, ač se vydává za směr li- berální Jak se konečně uplatní zápas těchto dvou směrů v tak zvaném táboře křesťansko sociálním, nedá se této chvíle ještě stanoviti nelze však zapomenouti, že vznik této strany byl místní vídeňský, že proto stále podléhá týmž místním proudům a vlivům, jež jsou od některého času úzce německo národní. Podlehne li celá tato strana tlaku odpůrců řádů parlamentních, není pochybnosti, že bude postavení lidového parlamentu ještě více ohroženo. Ona část tisku polského, jež takto po suzuje stav poměrů vnitřních, zvláště pak situaci v lidové sněmovně, ovšem má za to že by všicci neněmečtí národové měli se sejíti ve společném postupu. Ji se zdá, že nebezpečí, hrozící lidovému parlamentu jest trvalé a veliké.

Zbyl však ještě jiný ohlas v kruzích polských po zkušenostech poslední doby Konservativní listy polské zdají se vůbec pochybovati o tom, že by obnovené schůze rady říšské mohly pokládány býti za známku jakéhosi polepšení parlamentní situace, z níž se dříve či později dospěje k opravdové parlamentní dělnosti Zhola jinak, píše na př. krakovský »Czas«, představuje se blízká budoucnos v myslích politiků velmi vážných, poslaneů i státních hodnostů. Všicci posuzují poměry pessimisticky, ač nikoliv ze stejných důvodů Jedni trvají na tom, že rozhodující kruhy nepřejí si nyní nijakých osobních změn t. j rekonstrukce, a ti očekávají, že bude říšská rada záby odročena a po krátkém zasedaní delegací — rozpuštěna. Druzí mají za to, že klíč k situaci spo- čívá v krisi uherské. Maďarům prý dostane se jakýchsi ústupků; ježto však říšská rada tu již daleko zašla a vláda chystanou do- hodu s Maďary má provésti, záleží jí na tom, aby parlament po jistou dobu nebyl způsobilým a dělným, což při známé bojovné náladé stran lze dosíci již pouhou passivitou vlády Pokud v prvých třech schůzích radě říšské se podařilo proplouti hojným úskalím, neznamenalo by to tedy ještě, že lidový parlament šťastně doplul do bezpečného při- stavu; s větší pravděpodobností dá se o dalším průběhu událostí souditi, až jestli se při rokování o dalších, ještě zbývajících pilných návrzích objeví obrysy nové, silnéa pevné většiny.

Aféra v české straně agrární (Resignace posl. Bergmanna. — Volán po revisi poměrů ve straně. — Těžk žaloby na místopředsedu poslanecke sněmovny Zázvorku. — Pohrůžka roz- tržko u.) Sdělili jsme již ve večerním vydání vče- rejších »Národních Listů«, že říšský agrárn poslanec pan Rudof Bergmann, zvolený za okresy Louny, Libochovice, Nov Strašecí, zaslal dru. Pattaiovi přípis, v němž oznamoval mu svoji resignaci n říšský mandát. Resignace ta vzbudila v poslanecké sně movně značný zájem, a není pochyby, že způ

sobí jej i mezi voličstvem, až 'dozví se, pro posl. Bergmann resignoval. Příčiny resignace. K tomu se nám sděluje z Vídně: Posl Bergmann poslal posl. Dürichovi, úřadují- elmu místopředsedovi výkonného výboru české strany agrární ve Vídni tento přípis: »Vážený příteli! Sděluji s Tebou, že se dnes vzdávám svého říšského mandátu 34. vo- lební skupiny v Čechách. Lituji, že ač tři- kráte požádal mě výkonný výbor, abych mandátu na ten čas se nevzdával, není m možno žádosti té vyhověti. Důvody kroku mého jsou Ti známy a uznáš sám, že není mně možno za poměru, utvořivšího s mezi mnou a klubem poslanců říšských, slou- žiti voličstvu mému tak, jak toh toto zasluhuje. Jsou to v prvé řadě zájmy voličstva měho, jež mně důvěru tolikráte pro- jevilo, které nutí mě ke kroku tomu. Toto voličstvo má právo žádati od poslance svého práci a uplatnění, jež obé jest mně justamentem jedince znemožněno. Důvody, jež až dosud pokládal jsem z interní věc vedení strany, sdělim po- drobněji voličstvu skupiny 34. zejtra provoláním a ústně na schů- zích dne 5., 6. a 7. prosince. Žádám Tě, jako úřadujícího místopředsedu výkonného výboru, za svolání plné schůze výkonného výboru strany nejděle do osmi dnů ode dneška, na niž jako člen této korporace vyložím důvody, jež mě ke složení mandátu vedly. Jsem přesvědčen, že prokáži svým roz- hodnutím celé straně a její budouenosti dobrou službu, poněvadž ono bude počátkem revise poměrů strany naší, jež spěje k úpadku pro čistě osobní zájmy několika lidi Ke konci Té prosím, bys přijal můj vřelý dik za všestrannou podporu mně projevenou tlumočil jej i oné většině agrárního klubu po- slanců na říšské radě, jimž zájem strany jest jako mně nade všechny malicherné zájmy vlastní.

Odeházím z řišské rady s vědomím vykonané práce ve prospěch voličstva svého ve věci agrární.« Důvody resignace poslance Bergmanna jsou četné. Složil svůj mandét, by mohl účtovati s poslancem Zázvorkou a jeho stoupenci. Potřeba toho ukázala se již dávno, kd- posl. Zázvorka místo dra. Žáčka stal místopředsedou poslanoché sněmovny. Posl. Zázvorkovi vyčítala se- v klubu agrárním celá řada věci: Že navštvil ministra zahraničních záleži- tostí hr. Aehrenthala, že se byl před- staviti kardinálu vídeňskému dru. Gru- schovi, že se byl představiti známému protičeskému agitátorovi olomouckému, purk- mistru Brandhuberovi, že byl na rautu, pořádaném ku poctě ně- meckého clsaře, že přijímaje volbu místopředsedy poslanscké sněmovny, učinil tak prohlášením německý m, že vyhrožoval propuštěním konduk- térům dráhy cís. Františka Josefa, poněvadž neměli pro něho připra- veno zvláštní (l) kupé, jim ne- objednané, že objednal si na 10. hod. noční do své síně mistopředsednické sluhy parlamentní, aby mu pomáhali pri převlékání, když šel na ples města Vldně, že úřadními lístky poslanecké sněmovny a na její účet (!) objednal si doutníky a cigarety a že za jeho místopředsednictví povoláno bylo do sně- movní kanceláře pět ůřadníků, ze kte- rých není ani jediný Čechem, aniž kdo v té věci by byl na ného naléhal. Posl. Bergmann naléhal již několikrát- na svolání výkonného výboru strany sgrární. aby mohl proti Zázvorkovi vystoupiti. Napte nebyl svolán pro nemoc poslance Švehly, pak

zabránil schůzi posl. Zázvorka svými přáteli. Třikráte chtěl posl. Bergmann vzdáti se svého mandálu, třikráte však zamitnuta byla re signace jeho a byl vyzván, aby poslancem zu stal. Zde ve Vídni nebyla svolána parlamentní komise pro nemoc předsedy Udržala a protože zmařil ji poslanec Staněk, přítel Zázvorkův. Přátelé poslance Bergmanna ujišťují, že vzdal se mandátu jedině z toho důvodu, by provedl očistu ve straně agrárnl Nedojde-li k ní, chce sám s několika po slanci říšskými a s desíti poslanei zemskými vystoupiti ze strany agrárn a založiti nový list.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 179.) Ve Vídni, 26. listopadu. (Zvl. telef. zpráva »Nar. Listů «.) Po třidenní schůzi a po dlouhé, do noc trvající schůzi bylo všech pět jazykově ná rodnich pilných návrhů vzato zpět, když schválen byl před tím návrh posl. Stölzla sby zvolen byl zvláštní národnostni vý- bor. (Viz o tom dále.) Po celý den vyjednávalo se, by nalezl se hodně široký pytel, do kterého vešly by se vše- chny. Nebudeme vyličovati jednotlivé fase zá pasů, které svedeny byly ve věci té mezi Něme a Čechy. Dr. Pergelt, který, jak známo, navrhl aby se jazykové osnovy Bienerthovy pro králov ství české prostě hodily do výboru bez předcho zího čtení, dlouho se bránil všeliké formuli, kte rá by tento požadavek neobsahovala. Konečně byla nalezena. Sdělil ji sněmovně německý nacionál dr Stölzl.

Zní: „Budiž zvolen 52členný vý bor, jemuž uloží se, byrokoval o úpra vě národních záležitostí a osnovách zákona a návrzích, které s ní souvisí a kter budou příště tomuto výboru přikázány a mě při tom na zřeteli různé poměry v jednotli vých královstvích a zemích a pak podal po- slanecké sněmovně do tří měsíců referát v smyslu 8 34. jednacího řádu. Ve sněmovně ozval se odpor proti přípust nosti tohoto návrhu, Dr. Pattai dovolával se, že stejný postue stal se již třikráte za jeho předsednictví. Ukázalo se při tom, že poslanci, také staři, sedící v sněmovně déle 10 let, jednacího řad nezna jl. Velice opatrné vyjádření jménem Poláků učinil dr. Glabiňski, že sice v zájmu míru nebudou hlasovati proti podnětu Stölzlovu, ž však podle názoru jejich náleží úprava jazyko vých záležitostí do kompetence sněmů zemský a že hlasování Poláků pro návrh Stölzlův ne žádným prejudicem. Rozprava, pro kterou byl zájem nestejný měla několik pozoruhodných momentů. Posl. dr. Baxa vyslovil se proti tomu, aby upravovaly se na říšské radě záležitosti národn a žádal, aby jen se plnily platné zákon Vyličil dnešní stav českých menšin, konsta tuje, že v Čechách Němci via facti pomalu vytlačují jazyk český a volal všechny české stra ny bez rozdílu k obrannému boji proti této v hlazovací taktice německé. Obšírně probral pak jazykové osnovy Bie nerthovy a prohlásil je za nebezpečí pro česk národ a tudíž naprosto nepřijatelné. Posl. Malik a Eduard Stranský jsou dva němečtí rytíři, o kterých jest těžko pověděti kdo z nich jest směšnějším. Zaznamenali jsm již v listě večerním několik podrobností. Duví- dáme se ještě, že chlubil se posl. Malik stateč- ností svojí a pravil, on že se neschovává nikdy do voje zadního, nýbrž je vždycky v boji přel- ním tam, kde se střílí. Když pak později si stě-

V drobném prodejir ranní číslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4 b Ve fliálkách na venkově- ranní čislo . . . . . . . 10h večerni . . . . . . . . 5b nseráty platí se hotově napřed Předplaceni a inserty přijimá administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se těš redakce, tiskárna a expedine „Národních Listů Rukopisy so nevracej.

žoval na vídeňskou policii, že napadala za let- ních výtržností vídeňskou luzu vedenou posl. Malikem ze zadu, prohodil za všeobecné vese- losti posl. Myslivec: „Byl-li jste ve voji před- ním a policie napadla voj zadní, pak jste nebyl v nebezpečí žádném. Myslíme, že jest nejlépe neobírati se vůbe člověkem, který má titul šlechtice, jako je dr Eduard Stransky, s člověkem, který chráněn imunitou vznesl na české úladníky po- štovního ředitelství pražského žalobu, že listiny kradli a když jej vyrušil dr. Kramář, nařčení to změnil ve slovo „zadrželi“. S takovými lidmi se nedebatuje. Za řeči E. Stranského bylo by došlo málem mezi sociálními demokraty a německými radr- kály k řeži. Když bylo nejhůře a podobalo se již, že počnou pracovati ruce, vzkřikl někdo z lože, že by bylo nejlépe sociálního demokrata Löwa zatknout, jak se mu stalo před dvěma lety za stávky v Salepurku. Muže, který z galeri zasáhl do debaty, klidně vyvedli. Do konfliktu připletl se také německý radikál Kroy. Posl. dr. Renner volal na něj: „Jděte sedět „šive“ za svého protektora Taussiga!“ (Jděte sedět smut- kem celý týden, jak to činí židé za své zemřelé.) Sociálně demokratičtí poslanci volali na Kroye celým sborem: „Korupeionisto!“ Sociálně-demokratický posl. dr. Renner měl dnes řeč, v pravém slova smyslu obstrukční.

Dr. Renner, jenž vydal četné a zajímavé knihy o jazykových poměrech rakouských, jest zajisté nad jiné povolaný o nich ve sněmovně mluvit. Učinil tak za pozornosti celé sněmovny. Ve věené opravě konstatoval posl. Š vejk, že slavnost, která chystána byla v Pratru ve prospěch českého domu vídeňského zmařil kře- sťansko-sociální posl. Prochaska, že pak taková jednání nebylo ani křesťanské, ani sociální. V doslovu dr. Kramář mluvil 11/4 ho- diny skoro výhradně polemicky. Své vývody končil prohlášením, že český národ chce národ- nímu smíru, ale poctivému, při kterém jeho rovné právo by bylo nejen uznáváno, nýbrž také vykonáváno, že však český národ, který přestál již mnoho bojů, jest k novým bojům odhodlán. kdyby se mu rovné právo zase odpiralo. Ministr financí dr. Biliňski konstatoval z listin, že se posl. Stapiňski u něho neucházel o nic a že žádost haličské parcelační banky za poshovění daní byla zamítnuta. Dr. Kramář v dotazu na presidenta dra. Pattaie konstatoval, že posl. Stapiňski se žád- ným peněžním ústavem českým není v žádném spojení, protestoval proti tomu, aby se ze stykt českých ústavů peněžních s haličskými odvozo- valo, jakoby Čechové penězi kupovali si politi- ckou lásku Poláků. Dr. Kramář dodal, že české peněžní ústavy musí vejíti ve spojení s peněž- ními ústavy nejenom polskými, nýbrž také ru- skými. O K na 11. hod. po dvanáctihodinovém trvání skončila schůze neobyčejně pohnutá.

Posl. dr. Baza protestuje proti neprotokolován českých řečí a podotýká, že jeho strana uživá dů- sledně češtiny, aby uvolnila zde dráhu a upamato- vala vlastní rodáky na nutnost výhradně užívati če- štiny v parlamentě. Ve věci samé prohlašuje řečník že k úpravě národních poměrů není třeba zaváděti nových zákonů, nýbrž že po té stránce úplně dosta- čilo by naopak přesné zachovávání platných, ze- jména státních základních zákonů. K tomu patří ovšem energická administrativní ruka, jež by vynalo- žila vše, aby zjednala platnost dosavadním zákon- ným ustanovením, která přece zajišťují docela jasně národní rovnoprávnost. Nelze popírati, že v nep- slední řadě má vinu na nynějších jazykových po- měrech nedbalost českých politiků v posledních 10 letech a nedostatečná ráznost. Nynější stav jes důsledkem dlouho trpěného bezpráví a řečník ne- myslí, že za nynější soustavy, kdy se platné zákony nezachovávají, mohl by býti zaveden zákon, jenž by byl s to zjednati v jazykových poměrech nápravu. Potom promlouvá řečník o neudržitelném stavu českých menšin a prohlašuje, že nevládne tu st mimo zákon, nýbrž přímo stav protizákonný. Právě zde jsou vláda a administrativní orgány povinny

FEUILLETON 25. listopadu 1909. H. (Episody.) S celou vznětlivosti šesta- dvaceti let lapal jsem při své první návštěvě dojmy pařížské. Ohlušený a oslněný nesmírným »městem světla«, protoulal jsem celé dny v Lou- vru, se zápalem obdivoval nový svěl krásy umění, nebo jsem vysedával v knihovně S Genevtěve. Závratný vzruch a šum boulevardů obchodních čtvrtí, náměstí bursy dával mladému pozorovateli ze země skromné a teprve se pro- birající k vyšší úrovni evropské, poučení o vel kém životě, o vítězné energii, o neunavné, ho rečné pracovitosti nejzářivějšího a nejbohatšího střediska kultury, obchodu a průmyslu. Vnímavé mysli mladé jsou podobná poznání nezapomenu- telným okouzlením, osvěžujícím a silícím uchvá cením. Již tehdy pokusil jsem se navázati styky s několika mladými publicisty z okolí slavného historika Sorela ve vysoké škole věd politických, u nichž byl vzbuzen zájem o věci české a kleři se stali našimi dobrými přáteli. Prokázali plat- ných služeb české propagandě pérem i slovem, ano i horlivou činnosti svou přispěli ke zdaru první návštěvy pražské delegace v Paříži. Ovšem že přísný Aristarch puritánského žurnátu, zavrhujicího vše co přichází od západu jako znemravnělé a zkažené, neopomenul upo- zorniti své čtenáře, že jsem se potloukal po Paříži jako světák, pro nějž neexistuje Paříž umělecká, lterarní a politická, ale jenž 2e za- býval jen zhýralou veselostí boulevardů. Bohužel, náš pedant se mýlil. Nemohl jsem jako nějaký ruský bojsr nebo americký bavlnán

věnovati zvláštní pozornost požitkům boule vardů. Jen do šumné místnosti na boulevard de- Italiens »Café Americain« přicházel jsem někdy po divadle na číši plzeňského, v tomto restau rantu výjimečně dobrého. V bílém sále přízemním, s rudými divany a sedadly, zdobeném palmami a zreadly, byl kolem půlnoci nejhlučněji. Hudba cikánská. castagnelty a zpěv děvčat ve španělských sicilských krojích rozjafovaly pestré obecenstvo. většinou elegantní pány a nápadné, naličen krasavice, poseté nezaručenými drahokami a ně- které směle dekoletované. V prvním poschod byla jídelna pro souper a zvláštní kabinety, kde po celou noc zaznívala hudba, zpěv a bouchání šampaňských láhví. Celkem obvyklý obraz okázalého, bujného veselí pařížské noci, ale méně vtíravý a vulgárn nežli v jiných podobných kavárnách a restau rantech na boulevardech neb v Montmartru.

Usedal jsem vždy v druhé části restau rantu, oddělené několika sloupy a rudými po hovkami, nejdále od hudby, pod zrcadlem, za krývajíeím celou stěnu. Teprve teď jsem mohl urovnávati poznámky a psáti dopisy. Bavilo mne to velmi v to šumném a hlučném shonu, v tom ovzduší, zví řeném parfumy, smíchem žen a hudbou. Za pomínaje na vše kolem, nevyrušovaný lomozným okolím, psal jsem pokaždé dlouhý dopis na tutéž adresu. Psal jsem nadšeně a lyrické epi- štoly, v jakých dovede se vzrušit jen mladá vznětlivá duše ve vzlelném zbožňování. V ta kové době i mysl lehká a těkavá utkví na jedné bylosti. Všechno oslatní mizí před tímto silným a hlubokým pocitem Tak též pro mě mizslo vše kolem mne. když jsem v koutě světácké kavárny psal sve ztřeštěné, básnické a dvorné listy. Byl to zvláštn kontrast, to úplné vhroužení se do čisté, ideální. jasné zanícenosti uprostřed té cynické vřavy. v tom bujném, smyslném hýření čardašů, v tom lesku zhýralosti a přepychu nad bahnem noční Paříže.

Vedle mne sedalo u stolků mramorových nebo pokrytých ubrusy, když se večeřelo, ně- kolik nastrojených dam s výbojnými pohledy poněkud unavenými úsměvy. Muži obcházeli, kynuli damám, žertovali, přisedli, poručili whisky nebo grenadinu. Již po třikráte u vedlejšího stolu zasedla štíhlá, mladá dívka, velmi prostě a velmi vkusně oblečená, skromnější, ale též svůdnějši nežli ostatní. Patrně teprve začínala svou pařížskou kariéru. Viděla mne pokaždé psát. Neoslovila mne jako jiné, vymáhající ně- jaké občerstvení. Když jsem ji uzřel po třeil. pozdravil jsem svou sousedku lehkým po kynutím. Usmála se a pravila s tónem zdvořilé zdr želivosti: »Jistě tu vždy píšete někomu, koho máte rád?e »Mýlíte se, jsou to obchodní dopisy.« Opět s úsměvem zasvítily zuby v nalíče ných rtech: »Pozorovala jsem vás, ale tak se netvář člověk, jenž píše obchodní dopisy.« Nechtěl jsem s touto Pařížankou mluvit o těchto věcech a odtušil jsem, že bych voli jiné míste pro podobnou korrespondenci. »Nebudu vás, pane, vyrušovati ani za vaš obchodní korespondence. Ale budu dávat pozor. aby vás neobtěžovaly mé přitelkyně. Ale prosím. objednejte mi sandwiche se šunkou a bocke a dodala stlumeně, mezi sevřenými rty: »Ješte jsem dnes neobědvala« Vyhověl jsem mladé dámě, jež vysílala po hledy vstříc přicházejícím. Když jsem dokonči dopis a zapálil si doutník, spozoroval jsem sta šího šviháka s nabarvenými kníry, jenž mou sousedku, kterou patrně již znal, vybídl na souper do prvního poschodí. Povstala, rozvese- leně se na mne usmála a šelestila hedvábným suknicemi ke dveřím do prvního poschodí.

Do tramwaye vstoupila mladá dáma s čtyř letým hošíkem a tříletou holčičkou. Dáma byl hezká, její modré oči zářily přítulnou usměva vostí, její pleť byla mladistvě hebká, nepřipra vovaná a svou nenápadnou toaletou prozrazovala dokonalý vkus. Její děti byli rozkošní caparti měli jemné, buclaté, naivní tváříčky andilko Raffaelových a vůz byl hned naplněn švitořením jejich jasných, stříbrných hlasů. S potěšením jsem pozoroval půvabnou skupinu mladé, sličné maminky a dvou rozto- milých dětí. Holčička si klekla a s rozplác nutým nosíkem o okno pozorovala radostn kolem rychle se míhající obrazy. Stále hovořila ukazovala mamince automobil, vojáka, koně bez přestání se vyptávala. Hošik držels jednou rukou maminky, houpal nožkama a po- broukával nějakou záhadnou dětinskou plsničku skládající se ze dvou slov »houpy — kroupy«, více si z popěvku nepamatoval. Mladá dáma smála se, hovořila s détmi, laškovala s tako- vým zalibením, že se zdálo, jakoby nebylo pro ni většího požitku a radosti, nežli hýčkati ta dvě drobná stvoření, s nimiž jakoby splýval a zcela se stotožňovala.

Byl to okouzlující obraz mateřské láskya šlěstí. Zdálo se, že jakýsi sladký, čistý třpyt obklopoval ty tři šťastné tvory v dračiei tram- wavi. Obdivoval jsem je a dámě jsem přát velkou radost planoucí v její očích. Hošík se na mne z nenadání podíval, usmál se a roztáhl ručičky. »Jaká roztomilá drobotina !« pravil jsem, ukláněje se dámě. Lehce se uzarděla a potřásla hlavou. »Takové malé děti jsou největší útěchou.« Pohladila hošika a řekla: »Jsou to hodné dětičky.« Její tvář zahořela tak, že jsem clítil, ž talo mladá, příjemná dáma zaživá to největš blaho a rozkoš šťastného mateřství. A osmělen její vlídným hlasem, řekl jsem jí, že zajist pro ni její děti jsou takovým vrcholem štěstí, že ji to musí každý záviděti. Úsměv zmizel se rtů mladé dámy. »Ah, to nejsou mé děti,« odvětila tiše Guvernantka přece nemohla být taková dáma! »Nechápu, milostivá paní. Myslil jsem, ž jste vdaná.« »Ano, jsem vdaná!« »A tyto děti?« »Jsou mé vdané sestry. Já neměla t štěstí,« rty se jí zachvěly a aby zakryla své pohnuti, pozvedla hošíka a vášnivě ho zlibala.