1
masthead
Ročník XXXXIX.
2
masthead
V Praze, v pátek 26. listopadu 1909.
Praha
4
article
Na ranní a večerní listy
předplácí ze
V Praze v administrati:
na měsic. . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
na měsic. . . . .
na čtvrt leta . . . . 7 K 6hh
ve filiálkách
na měsíc. . . . . . 2 K 90h
Poštou:
na měste-
na čtvrt ieta . . . . 9 K e0
s dvojí zásílkou
na měsle
Ba čtvrt leta : . . : 11 K doi
Praha
5
article
Touha po klidu.
Touha po klidu.
Ještě v úterý jsme čtli v některých časo
pisech, že středeční schůze poslanecké sně-
movny bude letos poslední. Němci prý trvaj
na tom, aby se ihned zahájilo prvé čtení
zatímného rozpočtu a nepřipustí nijakých
pilných návrhů Slovanské jednoty. Neodvo-
láli Slovanská jednota všech svých pilných
návrhů, vláda pošle parlament na prázdniny
a vypomůže si paragrafem z nouze, jsouc
jista souhlasem všech německých stran.
Slovanská jednota pilných návrhů neod-
volala, naopak zostřila své starší usnesení
a rozhodla, že se před prvým čtením zatím-
ného rozpočtu mají projednati všechny jí
podané návrhy a teprve po nich, že může
dojíti na zatímný rozpočet. A parlamentse
nerozbil. Zahájeno rokování o Kramářově
návrhu na ochranu národních menšin, navr
hovatel přednesl svou skvělou obžalovací řeč
proti vládě a celému germanisačnímu sy-
stému a Němci nejen z parlamentu neutekli
nejen ho nerozbili, nýbrž poslali do boje
proti dru. Kramářoví dra. Pergelta a tím
mu poskytli příležitost, aby svou umírněnou
řečí se představil sněmovně jako kandidát
na místo, které se uprázdní odchodem ne-
dotknutelného dra. Schreinera, téhož Schrei-
nera, o němž je známo, že se před rokem
bar. Bienerthovi sám vnutil za ministra kra-
jana, ačkoli si Bienerth už dříve vyhlídí
Pergelta. Vídeňská parlamentní mizerie ne
byla na štěstí nikdy tak fádní, aby nepo
skytla soupeřům z téhož politického tábora
veselou příležitost, by jeden druhému nad-
stavil v pravý čas nohu a urychlil- jeho pád
To však jen mimochodem.
Němec
Pergelt
Schreiner
Schrei
Bienerth
6
article
V čem tedy vězí příčina, že Něme
nebo nynější jejich vláda nerozehnala sně
movnu hned po prvé schůzi? Nepochybu-
jeme ani trochu, že bar. Bienerth s celou
svou radou, až snad na Poláky, byl by
s největší uchotou vyhověl přání německého
tábora a vynesl z archivního prachu na
denní světlo pověstný § 14, kdyby byl měl
jistotu, že stojí za ním kromě Němců také
Poláci Ale v polském kole obrací se v po
sledních dvou nedělích vítr přese všechno
popírání konservativných a národně-demokra
tických listů, a tato změna polského větru
schladila v čas příliš rozpálenou energi
v německém táboře.
Polské kolo mělo ve středu plenární
schůzi. Zahájil ji předseda prof. Glabiňski
referátem o své uklidňovací akci. V něm vy-
pravoval, jak se snažil Slovanskou jednotu
přiměti, aby se vzdala svých pilných návrhů
a připustila rozpravu o zatímném rozpočtu
slibuje jí, že dá hned na to podnět k vyjed
návání, směřujícímu k tomu, aby také strany.
zastoupené ve Slovanské jednotě mohly býti
na základě vhodného pracovního progra mu
pojaty do většiny, což by se ovšem dle
usnesení Slovanské jednoty mohlo státi jen
za současné změny kabinetu. Neboť — dodal
prof. Glabiňski — poměry v parlamentě
utvářily se nyní tak, že nemůže již
býti řeči o parlamentní většině
a parlamentním vyřízení lidových a státních
potřeb, dokud strany, zastoupené ve Slovan-
ské jednotě, nenáležejí k většině.
Prof. Glabiňski za svého vyjednávání se
prý přesvědčil, že stanovisko Slovanské jed-
noty se změnilo příznivě a taková změna
Nout
Bienerth
Polák
profesor
Glabiňski
Slovan
7
article
musí míti vliv také na chování polského kola.
Slovanská jednota upustila od svého, pů-
vodně čistě negativného stanoviska a pro-
hlásila, že nemůže se sice spustiti ve vyjed-
návání s vládou za nynějšího jejího složení.
jest však ochotna spolupůsobiti při sněmov-
ních pracích, když se vláda přiměřeně změní.
aby svým složením poskytovala záruku, že
bude stejně spravedliva ke všem národům
tohoto státu.
Po tomto prohlášení Slovanské jednoty
prof. Glabiňski má za povinnost polského
kola, aby upravilo most mezi německýma
slovanským táborem a umožnilo tak silnou
pracovní většinu sněmovní. Nutno vzíti do
počtu fakt, že většina není dnes možna bez
Němců, ani bez Slovanů; s tímto faktem
musejí počítati zvláště Poláci, kteří hájí děl-
nosti parlamentu, aby nedošlo na vládu para-
grafu z nouze. Jest nyní na Němcích —
skončil prof. Glabiňski — aby umožnili Slo-
vanům návrat do většiny. Smiřovací akce
polského kola má také své meze, vytýčené
vědomím, že oba sporné tábory si upřímne
přejí ozdravění parlamentních poměrů. Jak-
mile by toto vědomí zmizelo, bylo by další
prostředkování marno a polské kolo bylo by
nuceno ponechati si na příště v politice
úplně volnou ruku.
To, co prof. Glebiňski ve svém referátě
o německé neochotě k normálné parlamentn
práci jen napověděl, dořekl ve svém reso-
lučním návrhu posl. Stapiňski. Dle jeho ná-
vrhu polské kolo má prohlásiti, že jest mu
nemožno podporovati nadále nynější vládní
většinu, protože v ní Slovanská jednota neni
zastoupena a protože tato většina nestačí
na vyřizování parlamentní práce. Polské kolo
nemůže podporovati také vládu v nynějším
nenormálném složení a uznává požadavek
Čechů a Slovinců, aby byli ve vládě řádně
zastoupeni. Změna ve vládě musí se státi
v čas, aby se zabránilo § 14. nebo stavu
mimozákonnému.
profesor
Glabiňski
Němec
Polák
St
Glebiňski
Čecho
8
article
Až do středy vláda i Němci byli pře-
svědčeni, že mají v parlamentě spolu s Po-
láky většinu. Tu jim sám prof. Glebiňski
oznámil, že v parlamentě nijaké většiny už
není, t. j. že vláda a její německý tábor
setrvají-li v dosavadním odporu proti slovan-
ským požadavkům, polské pomoci nadíti se
již nemohou. Zdravě názory polských lidoveů.
snažících se neustále o sblížení se Slovan-
skou jednotou, dobývají si tedy půdy I mezi
konservativnými Poláky, kteří se počínají
konečně blížiti k tomu stanovisku, na kterém
měli státi už dávno: ke stanovisku úplně
nestrannému. Když už dle svého přesvědčení
nemohou přejíti do tábora slovanského, ne-
mají býti aspoň v ponižujících službách
tábora německého.
Ozvukem rozprav v polském kole byla
již umírněná řeč dra. Pergella a ještě více
dnešní řeč bar. Bienertha, věnovaná po vět-
šině dru. Kramáři. Určitého bar. Bienerth
mnoho ovšem nepověděl. Měl poučnou před
nášku o tom, co je národní většina a men-
šina, jak se většina může státi menšinou a
naopak, jak jsou dva druhy menšin, jeden
jaksi útočný, postupující, práva sobě dobý-
vající, druhý ustupující, ale práva ješte
držící. A tu prý je chyba, že v zákonech
není dosud nijakého opatření, jak se má
vláda chovati k menšinám toho neb onoho
druhu.
Němec
Glebiňski
Polák
Bienerth
Slovan
9
article
Jest pro vládu bar. Bienertha už samo
sebou zahanbující, že může přijíti v nesnáze.
jak se zachovati k menšině jedné a druhé.
poněvadž platná ústava nezná nijakých
menšin prvého neb druhého řádu, nýbrž
zná jen národnosti, které jsou dle zákona
všechny a všude úplně rovnoprávny. Ale
kdyby skutečně vláda byla v nesnázích, jak
se chovati k menšinám různého druhu, měla
by míti aspoň určitou normu, dle které by
se řídila ve svém jednání k menšinám po-
stupujícím a ustupujícím bez ohledu, k jaké
národnosti patří. A v tom právě spočívá ne
poctivost nynější vlády, že měří jinak men-
šinám německým a jinak slovanským. C
všechno činí vláda pro německou menšinu
na Moravě, aby neztratila jediného místečka.
které neprávem uchvátila za dob absolu-
tismu na úkor české většiny a jak se chová
k ustupující, jedva národně dýšící mensině
slovinské v Korutanech, kde řádný občan
už nesmí ve státní úřadovně v hlavním
svém městě promluviti slovinsky bez nebez
pečí, že se octne v šatlavě.
Na tuto nepoctivou dvojí míru řádně
bar. Bienerthovi posvítil ve své řeči dr.
Bienerth
Morava
Korutany
10
article
Kramář, který mu nesmlčel ani neústavního
vtahování koruny do strannických zápasů na
úkor utlačovaných slovanských národů. Fakta
jež dr. Kramář uvedl ve své obžalobě, bar.
Bienerth obešel opatrně mlčením, protože je
vyvrátiti nemůže. Ale od své řeči v panské
sněmovně přece šel do sebe. Uznává již, že
velikost a síla Rakouska závisí od svorného
spolupůsobení všech jeho částí a pro
jevuje potěšení nad tím, že v řečech, pro
mluvených ve sněmovně řečníky českými.
ruskými, německými i sociálně-demokratickými
vyznivá hlubší touha po chvilce klidu v ná-
rodním boji, aby národové mohli pokojněj
žíti vedle sebe.
Předpokládáme, že bar. Bienerth také
sám se připojuje k oněm rakouským politi-
kům, kteří touží po chvilce klidu. Je-li tomu
tak, může sám mnoho ke klidu přispěti.
Nechať použije rady polského kola, vymůže
si dovolení hr. Aehrenthala, a dá co nejdříve
ze svého kabinetu výbost štváčům, kteří mín
rakouských národů důsledně kazí.
doktor
Kramář
Bienerth
Rakousko
11
title
Hlasování o pllných návrzích na
ochranu menšln.
12
article
z Vidně, 25. listopadu
13
article
Zejtra odpoledne vykoná se hlasování o pil
nosti návrhů na zákonnou ochranu národních
monšin. Jsou to návrhy dra. Kramáře, dra. Kon-
stantina Levického, dra. Eugena Levického
poslance Seligera.
K těm připojen bylstéž návrh dra. Pergelt,
aby známé jazykové osnovy barona Bienertha
v příčině království českého přikázaly se
výboru, jemuž přikáží se ostatní pilné návrhy
bez předohozího prvního čtoni, jakož aby výbor
ten podal do 3 měsíců o nich referát.
Podotýkáme, že když bar. Bienerth poprve
jazykové osnovy své podal a tolikéž když je ob-
novil po druhé a po třetí, poslanci češt
protestovali u předsednictva proti přiká-
zání jich výboru bez prvního čtení. Podle jedna
cího řádu mohou býti vládní předlohy bez před-
chozího 1. čtení výboru přikázány jenom, ne-
ozve-li se proti tomu žádný odpor odnikud. Toto
pravidlo jednacího řádu bylo vykonáváno dosu
Eugen
Seliger
Bienerth
Kon
14
article
v ten rozum, že dostačil odpor jediného poslan
ce, aby předlohy do výboru bez prvního čten
se nedostaly
Konstatujeme dále, že když pilným ná
vrhem projednával se zatímní rozpočet jednou
ale jen jednou, ve sněmovně bez jednání výboro
vého, hned v prvním, druhém a třetím čtení, so
ciální demokraté proti takovému postupu, který
považovali nesrovnatelným s jednacím řádem
protestovali posl. Seitzem a že tenkráte před-
seda sněmovny, nynější ministr obchodu dr
Weiskurchner, odtušil, že toto zkrácené řízen
děje se jenom mimořádně a bez všelikého pre-
judice pro budoucnost.
A nyní k věci. Staly se za dnešn
schůze pokusy způsobiti dohodu (?) v ter
rozum, aby všech 5 návrhů, návrh dra.
Pergelta v to čítaje (!), bylo přikázáno společ-
nému výboru. To by značilo, že jazykové osnovy
vládní pro království české dostaly by se do vý
boru bez prvního čteni! Stala se vůbec před
sednictvem chyba, že byl takový návrh, jako
jest Pergeltův, připuštěn k jednání, jakkol
přece jest zřejmo, že jednací řád nemůže být
pilným návrhem ad hoc měněn, nehledě k tomu.
že v posledním paragrafu jednacího řádu vý-
slovně jest ustanoveno, že jednací řád vůbe
ani jediným paragrafem nemůže býti měněn.
anebo rušen postupem pilný m.
Seitz
Weiskurchner
seda sněmovna
15
article
Všechny strany zabývaly se odpoledne do
pozdního večera otázkou, jak zachovati se ku
podnětu, by všechny pilné návrhy jazykové je-
diným společným hlasováním přiděleny byly je-
dinému výboru společnému. Sociální demokraté
jakkoli jsou vázáni podotčeným protestem Seitzo
vým, nebyli by neochotni k tomu. Rozhodně
zamítavě však vyslovili se poslanci čeští. Toli
kéž Poláci nechtějí dáti souhlas. Projevili však
úmysl hlasovati pro pilnost návrhu Kramářova
jakkoli netajili, že mají proti němu námitky po
vahy autonomistické, trvajíce na zásadě, že úpra
va jazykových poměrů náleží do kompetenc
sněmů zemských, nikoli do kompetonce říšské
rady. Věci mají se nynítak, že buď při
káží se společnému výboru ná v rh
všechny anebo žádný.
O 5. hod. večerní konala se společná schů-
ze parlamentní komise Slovanské jednoty s par
lamentní pisí kola polského, ve které vzata
na přetřes lalo záležitost, k terá má z a j i st
dosah veliký, nikoli pouze okamžitý a kon
kretní. Slovanská jednota svolána jest ku po
radě na zejtra dopoledne o 10. hod. Tam ro
hodne se nejen postup Slovanské jednoty v télo
věci, nýbrž také i jinsk.
Polák
Kramářův
16
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 178.)
Ve Vídni, 25. listopadu.
(Zvl. telef. zpráva »Nár. Listů«.)
Udál se veliký skandál: Několik neděl již
leží pilný návrh Kramářův na zákonnou ochranu
národních menšin ve sněmovně, Od jeho podán
byly potvrzeny protičeské osnovy jazykové, pre
které vlastně byl podán, byli dr. Žáček a dr
Bráf vypuzeni z kabinetu. Bylo v poslednieh
dnech hlásáno a slibováno krajním odporem
nejostřejší obstrukci.
A co se stalo
Včera odpoledne o 3. hod. byla zahájenn
rozprava o pilnosti návrhu Kramářova, dne
však o druhé hodině s poledn
Kramářův
Žáček
Bráf
Vídeň
poslanecký sněmovna
17
article
V drobném prodejis
ranní číslo o sobě . . za 8h
večerní . . . . . . . za d h
Ve ňliálkách na venkov
ranní číslo . . . . . . . 10h
. . . . . . . 6b
večerní
lnseráty
plati se hotově napřed
Předplaceni a inserty přijíma
administrace v Marianské ul-, B.
Tam nacházeji se též
redakce, tiskárna a sxpedlne
„Národních Listů
Rukopisy se novracnjí
18
article
celou hodinu sháněli řečníka pro tute
pilnost a nemohli najíti dlouho ni-
koho, kdo by chtěl mluvitl
Předseda sněmovny dr. Pattai sám stydě
se debatu uzavřit, debatu, věnovanou kardináln
otázce české, otázce národní a jazykové ! —
Dr. Weidenhofíer jest vůdcem Němc
dolnorakouských a vídeňských. Jako dr. Lueger.
tak dr. Weidenhoffer, rozený v moravských Na-
pajedlech r. 1874, úřadník c. k. postátněné se-
verní dráhy, diktuje, že kdo přijde do Vídně,
musí se státi renegálem a se poněmčiti. Tento
doktor práv netituloval dnes Čechy vídeňské
dolnorakouské jinak, nežli přivandrovalce, na-
věda, že všechny nejvyšší tribunály vídeňské
opětně rozhodly, že v příčině práva na školu
obecnou a na vykonávání práv jazykových
národních vůbec není žádného rozdílu mezi
lidmi někde bydlícími 20 let a lidmi, bydlícím
tam pouze rok nebo dva; prohlásil, že proti-
české zákony jsou toliko splátkou a že Něm
neustanou, dokud osnova Kolisko - Axmennov
nestane se zákonem.
doktor
Pattai
Weidenhofíer
Lueger
Weidenhoffer
Kolisko
Axmennov
Vídeň
Čechy
Německo
19
article
Posl. Choc posoudil všechny pilné návrhy
se stanoviska kompetenčního a vyslovil svůj ná-
zor v příčině účasti Čechů ve vládě, že nemůže
státi se skutkem, dokud nebude provedena změ-
na ústavy.
Posl. Václav Kotlář ukázal několika ná-
zornými doklady, že do jazykového sporu tohot
státu zasahuje Německo netoliko na severu krá
lovství českého, nýbrž také na jihu až v Terstu
Posl. dr. Laginja jménem klubu slovin
sko-chorvatského učinil prohlášení, že tento hl
sovati bude pro pilnost všech návrhů. Soudíme
že paušální projev ten nebyl Slovinci a Chorvaty
náležitě uvážen, jinak by se zajisté nebyl stal.
Očekáváme ostatně, že dají se zejtra ve Slovan-
ské jednotě poučiti od Čechů, jaký jest dos ah
návrhu Pergeltova, jaký jest dosah
vládních předloh jazykových
podle toho žo se zachovají.
Schůze byla skončena dnes o 7. hod. ve-
černí jednak proto, že sestoupily se četné nové
výbory k ustavení, jinak prolože sešel se pol
ský klub, aby rozhodl o své taktice další,
Posl
Choc
Čecho
Václav kotlář
doktor
Laginja
Chorvat
Německo
Terst
Slovany
polo ský klub
20
article
Po bezvýznamné řeči křesťanského soniála posl.
Miklasa a řeči posl. Dněstrjanského, jen
žádal zákonné úpravy jazykové otázky pro Rusy
promluvil posl. Weidenholfer. Polemisovai
s řečí dra. Kramáře a tvrdil, že demonstrace proti-
české ve Vídni byly spontanními.(!) Protičeské zá-
kony v alpských zemích mu nestačí. „Abychom ne-
kyli vydáni v šane nějakým náhodnostem, výkladům
říšského soudu atd., podáme znovu zákon K-
lisko-Axmannův a usneseme se o něm.
Posl. Němec zmiňuje se o demonstracích vídeň-
ských, jež byly aranžovány a nabyly rázu dranco-
vání. Vláda, když se udála první drancování, za-
vřela první české školy, ovšem byl za t
otevřen český kostel. Též čtyři národní ochranné zá-
kony, které byly udělány právě v době demonstrac
a na přímou radu vlády, jsou důkazem, ž
byla souvislost mezi demonstraceml
činností vlády.
Sociálně demokratický manifest, ve kterém bylo
zaujato stanovisko proti obstrukci, proti par. 14.
pro dělnest parlamentu, byl konfiskován. U praž-
slého místodržitelství byl zřízen zvláštní tiskový ka-
binet. Starý par. 287. tr. zák. byl vykopán, organi-
sace, trvající po desetiletí, byly pro tajné spolčování
obžalovány.
Připomíná zákazy schůzí na Kladně, rozpuštěn
české crganisace v Linci a prohlašuje, že finančn
ministr uvedl včera na omluvu, že jsou nevědom
státní zástupcově. Nejneschopnější lidé posílají se
do Prahy, aby nás po celém světě sesměšnili. Připo-
míná boykotový výnos. Čeští dělníci jsou pro-
pouštěni, jsou vypovídáni z bytů, protože jsou Če-
Kramář
K lisko
Axmannův
Posl
Němec
Vídeň
Kladno
Linec
Praha
22
article
Literatura.
Literatura.
Nejnovější bilance směrů v ruské
literatuře.
Snad v málo kterém svělovém písemnictví vi-
Bíme dnes takovou rozmanitost pracovních odstíno
i směrových trakcí, jako v ruském, o němž a
do nedávna nejen na dalekém evropském západě
ale i u nás byl rozšířen předsudek, jakoby mimo
realism nemělo jiných literárních neshod. Rea-
lism jest, myslilo se v širších čtenářských kruzích.
pokud se slovanskou belletristickou produkcí sou-
stavněji vůbec zabývají, jediným řečištěm, v němž
plyne novodobý vývoj krásné prósy ruské. Jím po-
prvé vstoupila ruská belletrie na světový knižní trh
a on to byl, jemuž Rusové děkují za své velké lite-
rární úspěchy v cizině. Ovšem realism v známém
ruském vymezení a naprosto různý od francouz-
ského, anglického nebo našeho. Realism Gogolův,
Bím
Rus
Gogolův
Reo
23
article
Dostojevského, Tolstého, Turgeněvův a Čechova. Po-
dnes sice tento nejproslulejší proud ruského literár-
ního tvoření vykazuje řadu oddaných pěstitelůi
programových stoupenců, ale vleče se celkem le-
nivě a skoro bez života, bez chuti i čilejšího zájmu
A není, jako nikdy před tím nebyl, útvarem jedno-
litým, ani vnitřně uceleným. Naopak, jsou v něm
zcela dobře znatelny (vedle několika drobnějších
směrových nuancí) dvě hlavní velké skupiny. K nim
patří zejména Korolenko, Čirikov, Jakubo-
vič a pod,, i nejnovější realisti-individualisté: Ku-
prin, Areybašev, Kaměnský. Soustřeďuje
se tedy posud na Rusi dost zájmu, pracovní energie
a literárních jmen kol renomovaného programu rea-
listického, ale všech tvůrčích rozběhů a uměleckých
snah domácích naprosto už neabsorbuje. A lze-li
teď v Rusku mluvit o překonání dekadentismu, je-
vícím se ostatně i všude jinde, nutno hned také
uvědomit si, že ani realism už není ústředním re-
presentantem ruského belletristického chtění. Vedle
nich obou jest tu serie táborů i škol, kol nichž se
kupí většína nyní nejpopulárnějších autorů ruských
a z nichž každá zase má několik podřadných od-
větví.
Dostojevský
Tolstý
Turgeněvův
Čechův
Korolenko
Čirikov
Jakubo
Kaměnský
Rusko
24
article
Moderním písemnictvím ruským jako dlouhý a
široc rozvlněný stín přešel Čechov se svým
typickým úsměvem smutné i měkké ironie, se svou
známou tesknotou turgeněvsky „zbylečných lidí“a
ve svém uznaném představitelství přechodné epoky.
V dobrodružných osudech a nevykrystalisovaných
kolísavých povahách bosáků Gorkého slavil své
dobové z mrivých vstání barevný romanti sm
jenž vyvstal a jevil se jako živá reakce vůči nechut-
ně se roztahující šedi pověstného ruského měšťan-
ství. Téměř současně bujným květem vyhnal ruský
socialism, jehož vznik datuje se od let devade-
sátých (v minulém věku) a jenž brzo nabyl silně
jednostranné i úzké povahy. A jak se ty všecky
odstiny i programy navzájem prostupovaly a potí-
raly, jeví se nám jejich vzájemné působení i vnitřn
poměr tak: oproti sociálnímu altruismu stojí zde
morální zlhostejnění a čistý estetism. Mir iskus-
stva sdružuje v legiích svých vyznavačů literály
kteří vší svou tvorbou i snahou jsou ochotni při-
sahat na prapor čistého umění. Z citového i dealis-
mu a krajního individualismu vyrůstají exi-
stenční podmínky pro literární dílo Hippia, Me-
režkovského, Miňského i Brinsova
Čechov
Gorký
Hippius
Irežkovský
25
article
Ráz jejich tvorby jest karakterisován patrným sklo-
nem k abstraktivnosti i reflexivnosti, což ji zas
ovšem nápadně odlišuje na pozadí okolního realis-
mu. Znova uplatňuje se tu ona stará a na Rusi
nečetná škola básníků pour 1' artistických, kteří
vyšedše od metafysické filosofie heglovské a nasy
ceni oblíbeným tehdy hnutím esteticky idealistním,
přestali ve svých literárních dílech reagovat na ná-
ladu dne a vyjadřovat pověstné ruské hoře (jako
jeho hlavní i nejnadanější tlumočník proslul kdysi
Někrasov). Vady i slabosti této spisovatelské sku-
piny: nedostatek barvitosti a národně životných mo-
tivů. Proto bylo dvojnásob dobře a pro vývoj ru-
ského písemnictví zdrávo, že se vedle těchto vlivů
záhy začal uplatňovat vliv jiný, jednostrannost jejich
trochu paralelysující a vrozenému směru ruské po-
vahy mnohem bližší, vliv Dostojevského
Někrasov
Dostojevský
Rus
26
article
Vlad. Solovjeva. Tito dva vůdčí hlasatel
ruského poznání, ruského altruismu a ruského hle-
dání náboženského byli to, kteří ve vypráhlý úhor
dekadeníských duší, zmučených samotou, unave-
ných bezcílným pilováním forem a neuklidněných
výstřelky individualistické horečky, vnesli hrst no-
vých nadějí. Naděje ty projevily se především v svě-
že probuzené touze po pravdě, po hledání pravdya
po slově náboženském. Odtud dekadentism ruský se
rozdvojuje a plyne současně dvěma řečišti jednak
do přizpůsobeného markismu, jednak do no-
vého proudu obrozeně náboženského. Dřívější
lhostejnost v otázkách politických i společenských
ustupuje sociálnímu soucítění, které se zas proje-
vuje zvláště sympatisováním s akcí osvobozovací,
emancipační a s hlasy, volajícími po volnosti. Tím
se literární umění opět přibližuje životu. Jest t
zcela jasně patrno na všech předních zástupcích
těchto směrů. Tak hned Merežkovskij, který kdyst
připojoval se k nejzjevnější reakci, zabývá se pro-
rockými sny o ruské revoluci.
Ovšem — a nutno to s důrazem vyznačit —
přichází-li v tomto důležitém obratu k slovu starý
a jen na chvíli kdysi opuštěný směr ruské lilerán
Vlad
Solovjev
Merežkovský
27
article
tvorby i myšlení ruského vůbec, nepřichází nezmě-
něn. Naopak, zřetelně vidíte na jeho nové podobě
stopy vnitřního procesu i vývojových stadií. Při
způsobil se prostě změněným požadavkům doby
A hlavním reformátorem na tomto poli byl Konst
Balmont. Maje v sobě jistě prvky dekadentismu
jsa nasáklý zálibou v ryzím estetismu, vyznávaje
všude credo poctivě myšleného individualismu
zásoben množstvím zážitků intelektuálných, dává n
sebe bezprostředně a skoro bezstarostně působit svč-
tu, přírodě i životu, ne však v jejich ojedinělých
rozstřiklých prveích, nýbrž spíše v jakési „synies
jejich abstraktních složek“
Pak je to dekadentism, který při všech svých
výstřelcích jedno dobré přinesl ruské literatuře (jak
každé jiné): vysvobodil ji z pout studeného socia-
lismu, ukázal jí na velká, skrytá tajemství života
a upozornil na jsoucnost nekonečna, všehomíra
V něm velký čin vykonal Andrejev tím, že o
kresby mravů i obyčejů lokálních vrátil se k ře-
šení otázek všelidských, záhad kosmických a pro-
blémů všeobecně platných.
Balmont
Andrejev
28
article
Současně se snahou uvolnit člověka jako jednot-
ku empirickou rostla touha osvobodit ho také po
stránce metafysické. V důsledcích léto intensivně
cítěné touhy probudilo se hnutí nábožensko-
mystické, které skoro vždy jde ruku v ruce s he-
sly emancipačními. Novými inspirátory této mysti-
cky náboženské nálady v Rusku byli staří mistř
Dostojevský a Solovjev, z jejichž učení
názorů vzešly na dnešní Rusi hned dva proudy
novodoběho mysticismu: novokřesťanství
mystický anarchism. Představiteli proudu
prvního jsou zvláště Merežkovskij a Hip-
pius. Hlas vnitřní pravdy přehlušil v nich záchvaty
a obliby dekadentské. Uznávají potřebu vývojového
procesu, a kdežto historické křesťanství odvrhlo
kdysi výtěžky kultury, novokřesťané chtějí sloučio
kulturu s věrou, hellenism s učením Kristovým
uznávají individuálnost za věc božskou, nesmrtelnou
Není to snaha zcela nová, původní, ale na Rusi má
dnes novou formu.
Vedle básníka Ivanova mystiky a opravdovými
symbolisty jsou poetové Alex. Blok i Teodo
Sologub. U prvního jeví se to tesknotou po ide-
álu, u druhého zavrhováním světa a touhou po zni-
čení sama sebe. Sologubovi protilehlý je Boris
Zajcev, nejjasnější z nynějších prosaiků ruských
Sologub odmílá svět. Zajcev ho přijímá. Odtud ne-
uspokojenost u jednoho a životná radost u druhého
S tímto zradostněním životního názoru souvisí také
nově nalezený sklon k směru národně lidovému
majícímu jít ve šlépějích bývalých slavjanofil
Ten však je dosud v začátcích.
Tak se v hlavních bodech jeví bilance směro
i odsťinů v novém ruském písemníctví, díváme-l
se na ně shora, jaksi s ptačí perspektivy, —al—
Dostojevský
Solovjev
Merežkovský
Kristův
Ivanov
Blok
Teodo Sologub
Zajcev
Sologub
Rusko
Rus
Alex
29
article
Naše knih y
Naše knih y
* Sebrané spisy Frant. Heritesa IV. „Malo
městské povídky II.“ Nakladatel J. Otto v Pra
ze, 1909.
Více než dvacet let minulo od doby, v níž tvo-
řeny byly tyto tři rozsáhlé maloměslské povídky
které vyplňují nový svazek sebraných spisů p. F t
Heritesa. Období to, v němž písemnictví naše pro-
dělalo nejen značný počet přerodných změn, ale i ro
zepjalo se do šíře i hloubi. Značný počet knižních
prací, charakterisujících převodné tyto snahy, po-
zbylo svého významu, ba namnoze i práva k literár
nímu životu a pouze knihy s pečetí ryzího umění
jež nedbalo hesel mody ani stran a cílevědomě ubí
ralo se za svými vysokými metami, také dnes vy-
kazují stejnou životní schopnost jako před lety.
„Maloměstské povídky“ p. Herites
jsou z takových prací, jichž lesk ni opravdovost ne
podlehly ničivému úsilí proměnlivého vkusu lite
rárního.
Široké vrstvy čtenářské stále jim zachovávaj
svoji neztenčenou přízeň, neboť obraz všedního ži
vota, v nich rýsovaný, zůstává povždy blízký jejich
srdcím i jejich knižní vybíravosti.
Takový těžce osudem stíhaný úřadník Skřivá
nek v povídce „Bez chleba“, či pražské siroty
z povídky „Příslušníci“ i v dnešní době získá-
vají zájem seucitné obce čtenářské, stejně jako hrba-
tý Kazimír, jehož touhu, útrapy i vítězství s tak své-
ráznou jistotou líčí p. Herites v závěrečné povídce
„Poslední“
Jako v prvém svazku maloměstských povídek
i zde v druhém autor neklade tak důrazu na děj
jako na ostrou kresbu detailů, v níž je p. Herites
ostatně uznaným mistrem
A jako tam, i zde vítězí zvláštním smyslem
vyrovnávacím, kterým srovnává tragické konflikty
v dějišti svých prací i vroucím soucitem, s nímž zce-
luje všechny ty životní boje smírnou aureolou zá
František
Otta
Herites
Kazimír
Mala městský povídka II
30
article
Vk
věrečnou.
V. Martínek. Cesty. Fragmenty o světle
i por ižení. Verše 1905—1909.
Odměněno z fondu Julia Zeyera při České aka-
demii. Knihtiskárna Ot. Janáčka, nakladatelství
Praze. 1909.
Mezi knihami mladých autorů, kteří teprve hle-
dají, voli a razí cesty nezkušenému svému umění
zřídka kdy setkáváme se s publikací, jejíž posilivní
hodnota umělecká tak je na prvy pohled patrna, jako
v knížečce p. V. Martínka, Moravana rodem, který
již svým překladem Lenauovy básně „Savonarola“
(ve Světové knihovně) i populární brožurkou o Petru
Bezručovi příznivě uvedl se na kluzké parkety li-
terárni.
Dnes již pohybuje se po nich p. Martínek skoro
s jistotou, všude uplatňuje syoji osobivost i ukazuj
svérázný tón své poesie, jež nestavěna na vratkých
základech obvyklé sladkodeché erotiky, také pro bu-
doucnost básníkovu není bez potěšitelných slibů.
V Martínek
Zeyer
Otakar
Janáček
Moravan
rod
Lenauův
Savonarola
Bezruč
Martínek
nakladatelství Praga
31
article
Pokud vím i seznal jsem z četby nové knihy
p. Martínkovy, snažil se autor vyznačiti vnitřním je-
jím zkloubením myšlenkový vývoj češství a charak-
terisovat jednotlivé ideové proudy v našich dějinách
i za dob přítomných. Při těchto ne právě snadných
cílech pokusil se p. Martínek zachytiti všechny tr
složky, z nichž se náš život skládá: náboženskou.
národnostní i sociální (tuto zejména v básní „Cho
dramatu“), při čemž ovšem pečlivě dbal zejména vě-
rohodnosti pramenů, takže některé básně jeví se nám
téměř jako autentické doklady dějinné. (Tak báseň
„List“ je parafrasí Husových listů, „Před bouří“ pře-
básněním vášnivých traktátů náboženských z roku
1420 atd.). Celá kniha prosycena je žhavou zaujatostí
básníkovou k české historii a my jsme mu svrcho-
vaně vděčni, že pokusil se o to se zdarem. upozor-
niti generaci, jíž sám náleží, na literární snahy rázu
ušlechtilejšího a významu pronikavějšího, než jakým
jsou často básnické debutty naší literární mládeže.
namnoze nezdravě a což zdůrazňuji, ponejvíce tak
Martínkův
Martínek
Husův
32
article
Vkl,
nečesky smýšlející a pracující.
* Dr. Jan Hejčl: Do města Davidova z měst
Eliščina. Řada vzpomínek cestopisných, biblických
historických. I. Hradec Králové, 1909. Bohdan Me-
lichar
Spisovatel, povoláním svým profesor theologle,
rozmnožil nevelikou posud družinu českých staro
orientalistů, kteří obírají se studiem jazykův a mi-
nulostí starých národů východních na základě mo-
numentálných pramenů. Proto se zájmem bral jsem
do ruky nejnovější jeho cestopis, který již v nadpisu
sliboval odborný požitek. Spisovatel líčí svým způ-
sobem cestu, již „z města Eliščina“ nad soutokem
Labe a Orlice Egyptem a podél syrského pobřeží vy-
konal do Jerusaléma. Cesta sama v tomto rozsahu
není již zvláštností, ale způsob, jehož prof. Hejčl
při líčení svém užívá, činí ji zajímavou. Spisovatel
totiž, obratným jsa stylistou, místy i poeticky na-
laděným, ku poutavým popisům Alexandrie, Béruta.
ústí P'sí řeky, Jaffy a Jerusaléma, v nichž všímá s
všeho, co zajímati může syna XX. st., vyzbrojeného
starcorientálskou erudicí a oděného řízou kněžskou,
přidává zajímavé dialogy se svými souputníky a po-
kouší se buď řešiti problémy biblické a staroorintál-
ské archaeologie, buď připoutati na základě autopsie
starobylé reminiscence k moderním poměrům míst-
ním. Tak na př. vsunuje do svého cestopisu pěknou
stať o klínopisích amarnských a jejich epochálním
významu, projevuje při tom i své osobní názoryo
jednotlivých otázkách. Jest to zdárný pokus, popula-
risovati výsledky bádání staroorientálského v ja
zyku českém. O stanovisku, jež prof. Hejčl zaujímá
k methodám bádání biblického, nehodlám na tomto
místě sa rozepisovati; stačíť poukázati na program
doktor
Hejčl
Davidov
Eliščin
Hradec Králové
Labe
Egypt
Jeruzalém
Alexandrie
Jaffa
Bohdan I