ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 16bb33f0-66c5-11dc-8702-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 18 celkem · entity: person 55, place 20, org 6, work 5
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národních Listů“ k čislu 75. ze dne 16. března 1901.
3 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Pokračování v boji proti poště. Při- nesli jsme onehdy zprávu o válce továrníka Gravesa v Sheffieldu proti tamnímu poštovnímu úřadu. Jak jsme tehdy oznámili, skončil první den bitvy přímě- řím. Když však poštovní úřad neodstranil casus belli a nenařídil, aby rekomandované zásilky odbírány byly přímo z jeho závodu jako ostatní zásilky, za- počal boj znovu. Prvního dne vypravil mr. Graves opět 200 svých zřízenců, z nichž každý měl balíček, obsahující nožík, adresovaný některému zákazníku firmy, a když zásilku odevzdal, postavil se do řady čekajících opět s novou zásilkou. Nešťastní poštovní úřadníci musili věnovati zásilkám Gravesovým celý den a ostatní poštovní služba byla úplně ochromena, takže obecenstvo hrozilo rebellií, Teprve k večeru nastalo nebohým poštovním úřadníkům vykoupení.
Gravesa Graves Gravesův Sheffield
4 article
Pošta zavřena a Graves se svým vojskem odtábl Den na to časně z rána nepřátelství obnoveno. Gra- ves se svými 200 zřízenci obsadil znovu poštovní úřad. Policie obávala se výtržností a nařídila hoto- vost v okolí pošty. Každý ze zřízenců Gravesových tentokráte přinesl váček s drobnými a žádal půlpen- nyovou známku; když ji dostal, připojil se vzadu k čekajícím a čekal, až se dostane opět k okénku, načež znovu koupil půlpennyovou známku, a tato hra opakovala se do nekonečna. Službu markytánek zastávaly dívky, jež posilňovaly vojsko sandwichi a pivemí. Když odbíjela dvanáctá, žádal poštovní ředitel sheffieldský úpěnlivě o příměří, aby poštovní úřad- níci mohli obsloužiti též ostatní obecenstvo, ale ten- tokráte nedostalo se mu ani odpovědí. Když se byl ředitel pošty telefonicky dohodnul se svým předsta- veným, prohlášena kapitulace pošty. Uzayřen proza- tímný mír a ředitel pošty zaručil se čestným slovem že pošta vyhoví veškerým stížnostem mr. Gravesa Za jásotu obyvatelstva a průvodu policie odtáhl mr Graves se svým »vojskem« do hlavního stanu, na němž hrději než jindy vlál anglický prapor.
Graves Gravesův gra
5 article
= Veselá svatba. Z Paříže se oznamuje . Šprýmovné výjevy odehrály se těchto dnů na poli- cejním komisařství na Montmartru. Šedesátiletý sadař z Montrouge, »tatík Jo«, odvážil se nanovo ke sňatku a bral si 25letou dceru jednoho ze svých přátel, krásnou Ernestinu, zvanou Titinu. Po oddavkách odebrala se celá společnost svatebčanů, celkem 15 osob, do jakés vinárničky na boulevardu Mont- parnasse. Když tu as tři hodiny popíjeli, navrhl pan Authime, družba, aby se odebrali do jakéhos chan- tantu na boulevardu Montmartre. Návrh přijat s nad- šeným souhlasem a svatebčané odebrali se ve třech fiakrech, vesele prozpěvujíce, na projíždku po Paříží. Pak se odebrali do chantantu. Z počátku chovali se svatebčané, ačkoli byli silně zpiti, dosti klidně. Po- jednou však povstal družba, poklonil se obecenstvu n počal zpívat. Obecenstvo protestovalo proti tomuto improvisovanému koncertu, sklepníci se rovněž do toho vmísili, svatebčané ujali se pana Authima a ko- nečně povstala všeobecná rvačka. Tu objevili se tři policisté, zatkli výtržníka Authima a odvedli jej k policejnímu komisaři Archerovi. Svatebčané šli s ním a volali: »Neboj se, Authime, my tě vytrhneme !« — Na policejním komisařství strhla se ukrutná vřava.
Titin Authime Authim Archer Paříž Montmartre Montrouge Mont krásný Ernestin
6 article
Pan Archer nerozuměl ani slova, co mu praveno neboť svatebčané křičeli jeden přes druhého a pan Authi- me, aby dokázal, že má krásný hlas, počal pojednou zpívat arii z 3Favority«: »O, můj Ferdinande!«... Mim pana Authima vyznamenávala se zejmena mladá panička svou neumornou vyřídilkou, takže policejní komisař konečně všecek zoufalý žádal novomanžela, aby svoji paničku utišil. Tatík Jo jal se něžně do- mlouvati své ženušce: »Titinko, drahá Títinko ! Do- vol přece, abych také něco promluvil.« — »Drž hubu,« odpověděla drahá Titinka a vyťala svému ctihodnému manželu políček. Svatebčané při této scěně byli ztrnulí úžasem a tatík Jo byl nanejvýš dojat. Pak pravil slavnostně a odměřeně: »Teprve dvě hodiny je toto drahé stvořeníčko mojí žínkou a již mne bije. Pane komisaři, podávám žalobu o roz- vod.« — Komisař vyložil mu, že policie nemá s roz- vody co činit, načež tatik Jo odešel, řka: »Pak půjdu hned ke státnímu zástupci.« — Tu však Titinka, jata náhlou lítosti, běžela za ním na ulici a vrhla se mu, hlasitě štkajíc, na šíji, což ovšem způsobilo značný sběh lidu a policie byla nucena odvésti smí- řené manžele opět na komisařství. Zde konečně se- psal pan Archer protokol a prohlásil svatebčanům, že všichni pro výtržnost a rušení pokoje budou po trestáni. — Pojednou ozval se pronikavý křik: »Ti- tino, Titinko! Uloupili mi moje drahé dítě — po moc!« křičela matka nevěstina. Celé policejní komí- sařství bylo zase vzbouřeno. Hledali drahé dítěa nalezli je konečně ve blahém spánku na židli v sou- kromém pokoji pana Archera. Tatík Jo sebral spící krasavici a vrtě vyjeveně hlavou, odcházel s ní.
Archer Authi Ferdinand Authim Jo
7 article
Čeho se to na stará kolena dočkal! = 400.000 franků za nohu. Jest zajisté ještě v živé paměti hrozné železniční neštěstí, jež se událo den po pohřbu krále Humberta u Castel Giu- bileo. Mezi poraněnými byl také generál Buffin, ná- čelník poselstva belgického, jež representovalo krále Leopolda při slavnosti smuteční. Byla mu utržena noha. Generál se uzdravil a tyto dny železniční spo- lečnost mu vyplatila odškodné za utrženou nohuv sumě 400.000 fr. = Nový Schliemann. Z Athén se oznamuje Pan Goekoop, čtyřicetiletý mecenáš z Haagu, přibyl sem právě, aby s professorem Dverpfeldem, nástupcem Schliemannovým, podnikl vykopávání zbytků panov- nického sídla Odysseova. Pan Goekoop, jenž zná celého Homera nazpaměť a stále nosi s sebou exemplář Odyssey, jest pevně odhodlán uskutečniti sen svého mládí a nalézti palác Odysseův. Učinil to svým životním úkolem a kdyby pátrání na ostrově Leukas nemělo úspěchu, kdyby zde proti všemu na- dání nebyly nalezeny zlaté poháry, z nichž pili ná- padníci Penelopiny, hodlá pátrati jinde. Ale doufá pevně ve zdar svého podniku a očekává, že za tři neb čtyři neděle dosáhne kýženého cíle.
Buffin Leopold Schliemann Goekoop Dverpfeld Schliemannův Odysseův Homer Penelopin Atény Haag Humberto u Castel
8 article
= Odpírá vojenskou službu. Z Paříže se oznamuje: Bretoněc Gontaudier, narozený r. 1872, zařaděn byl po svém návratu z Ameriky, kde po ně- kolik let meškal, r. 1895 do 102. pluku pěchoty v Mavennu. Mladík prohlásil, že jest ochoten vyho- věti své povinnosti vůči vlasti jakoukoli prací, že však pod žádnou podmínkou nebude nosit pušku, poněvadž mu to zakazuje jeho svědomí. Veškeré do- mluvy byly marny a Gontaudier pohnán před vojen- ský soud, jenž mu přiřkl 2 roky vězení. Gontaudier odpykal si svůj trest, měl si nyní odsloužiti svoje3 leta a dal se bez odmluvy poslati ke 40. pluku pě- choty do Nimes, kdež nanovo odepřel konati vojen- skou službu, pročež 25. února 1899 nanovo odsouzen
Gontaudier Paříž Amerika Nimes Bretoněc Gontaudier
9 article
byl na 2 leta do vězení. Na četné přímiuvy udělil ministr vojenství milost Gontaudierovi, jenž si nyní svoji služební dobu odbude jakožto písař při úřadě pro odvody. Zemřelí v Praze. Dne 11. března 1901: Zachystalová Josefa, vdova po obuvníku, 67 roků, 719—I. Maršíkova Jana, dcera krejčího, 5 roků, 369—VII. Štěpánek František, syn obuvníka, 7 měsíců, 291—II. Hrachovec Jan, c. k. listonoš. 40 roků, 732—II. P. Janata Melchior, farář, 73 roky, 214—II. Grošová Juliana, manželka c. k. poštovního vrchního kontrolora ve výslužbě, 70 roků, 1748—II. Šimon Gabriel, syn finančního koncipisty, 2 dny, 1776—II. Skálova Miroslava, dcera truhláře, 1 rok, 653—VII. Dudova Jaroslava, dcera kočího, 1 měsíc, 301—VII. Novákova Štěpánka, dcera obchodníka, 11 n., 346—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Roubíček Jáchym, řezník, 58 roků. Boulová Marie, soukromnice, 44 roky. Pecka Jan, nádenník, 80 roků. Germain Jan, mechanik, 63 roky. Zelenková Barbora, posluhovačka, 44 roky. — Ú milosrdných sester: Mattausch Jan, biletář, 59 roků. Slamháková Augusta, manželka v krejčího, 31 rok.
Jan Štěpánek P Janata Melchior Šimon Gabriel Skálův Miroslav Dudův Jaroslav Novákův Štěpánek Marie Germaina Jan Zelenková Praha Hrachovec Zachystalová Josef Roubíček Jáchym Mattausch Jan Slamháková August
10 article Král, české zem. divadlo v Praze,
Král, české zem. divadlo v Praze, Národní divadlo. V sobotu 16. března. Odpoledne o 3. hod. Představení pro studentstvo. Sula m i t. Dramatická báseň o třech dějstvích. Napsal Julius Zeyer. Režisér Jaroslav Kvapil. 162. hra v předplacení. Začátek o 7. hod. 2. čtvrtka. Figarova svatba. Konec o 10. hod.
Král Julius Zeyer Kvapil Figarův Praha Sula národní divadlo
11 article Vydrova žitná káva
Vydrova žitná káva výbornou přísadou ku kávě zrnkové!
Vydrův
12 title
Vydrova továrna na žitnou kávu, Praha - L Ibeř.
Vydrův Praha L Ibeř
13 article Kalifornská vína a koňak
Kalifornská vína a koňak od F. Korbela a bratří, hlavní sklad v láhvích; Jos. St. Bauer, Smichov, Palackého tř. č. 38
F Korbel Bauer Smichov Palacký Jos
14 article OSEK
OSEK u J. REIMANNA, Linhartské náměstí. p62 212 -
J Reimann Osek linhartský náměstí
15 article
— Pravda, pravda, přikyvoval Foma Bogdanovič. A ty raději řekni, bude-li již brzy oběd? Zmínil jsem se o sádle a dostal jsem z toho hlad. — Myslím že brzy, odpověděla. Budeme míti mnoho hostů? — Jaké pak hosty ! utrhl se Foma Bogdanovič. Vše- chno se to rozjelo. Darja Pavlovna je zde, pak budou dva nebo tři důstojníci; starý Zalatarenko, ten dobrý náš soused je zde pátý den; díky jemu za tu laskavost; Puškovský je zde s Mokšíckým, a právě nyní přijela žena ispravnikova *) a přivezla s sebou někoho od dělostřelectva, kdo u nás dosud nebyl. Dělostřelectvo leží od nás daleko, vysvětloval, a proto jich odtamtud málo sem jezdí, a praví se, že důstojnictvo jest velmi učené. Snad máte takové ráda, Ljubov Petrovno?
Bogdanovič Pavlovna Ljubov
16 article — Vášnivě, odpověděja na to velicavězna snnieio
— Vášnivě, odpověděja na to velicavězna snnieio — A proč pak jste to neřekla dávno! Na Nanebe- vzetí Panny Marie vám sem pozvu celou baterii ! Ale ted pojďme k obědu! — Vy věčně tak běháte, strýčku, ozval se hlas odcházející krásky, že vám nemohu postačiti; nečekejte na mne, půjdu pomaloučku sama. Počkal jsem, až se vzdálili, a odcházeje potom ze svého úkrytu, zahnul jsem do postranního stromořadí, kde jsem se nemusil obávati setkání s nimi. Kráčel jsem rozčilen, znepokojen tím, co tak mimo- volně jsem musil vyslechnouti, když pojednou pří zatáčce stromořadí jsem div nevrazil do Ljubovy Petrovny. Odskočil jsem ihned stranou: domníval jsem se, že mne zastaví a bude se mne ihned vyptávati, odkud přicházím a kde
Marie Ljubův Petrovna
17 article *) Ispravnik = okresní hejtman.
*) Ispravnik = okresní hejtman. znn
18 article
smrtí prosil, abych tobě odevzdal ...« A ukazuje mně ten obrázek, který dle svého slibu nosil až do hrobu; byl od koule celý prostřílený. Přijímám, pravím, Fomo, jen že tento člověk se proti mně prohřešil, avšak ještě více se prohřešil proti tobě; neřekla jsem ti to, dokud žil!... A on mne ne- nechal domluviti. »Není potřebí,« praví, »vím všechno!« — Jak to víš? — »No, vím to!« — Kdo ti to mohl říci? — »On mně to povídal sám, když jsem se vrátil z Mo- skvy, vyzpovídal se mně ze všeho, Ganno, co se tenkráte mezi vámi přihodilo.« Zhrozila jsem se jeho slov. —A ty, Fomo, pravím, jsi mu odpustil? — A on, boží duše, mue začal objímati. »Jak jsem mu neměl odpustiti, Gan- nuso, když jsem věděl dobře, jak tě měl rád, jak po tobě toužil a co trpěl, možná, že ta chvíle, kdy tě k svému srdci tiskl, byla jediná šťastná chvíle v jeho životě, a on ji oplakával každý den, dokud jeho život neuhasl !« . Objali jsme se tehdy s mým starým a obrázek, který mně onen odkázal, zavěsil mně Foma Bogdanovič sám okalo krku, a od té doby ho nosím s křížkem od mého Pa- vlíka. Netrvalo ani rok a pochovali také měho sivého ho- loubka, a s nimi pochovají i mne, Ljubočko . .. Ozvalo se tiché vzlykání a vroucí líbání. — Ach, vy milá, neocenitelná, pravila Ljubov Pe- trovna s chvějícím se hlasem, jací jste to se strýčkem po- divuhodní lidé. — Prostí lidé, Ljubočko, snažíme se žiti, jak bůh velel, odpověděla Anna Vasiljevna. — Jak bůh velel? opakovala po dosti dlouhém mlčení Ljubov Petrovna, tiše a pomalu. Ano, ale jak jest to nesnadné! . .. Zapomenutá otázka. — 209 —
Bogdanovič Ljubov bůh Anna Vasiljevna Gan Foma