1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 75. ze dne 16. března 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Pokračování v boji proti poště. Při-
nesli jsme onehdy zprávu o válce továrníka Gravesa
v Sheffieldu proti tamnímu poštovnímu úřadu. Jak
jsme tehdy oznámili, skončil první den bitvy přímě-
řím. Když však poštovní úřad neodstranil casus belli
a nenařídil, aby rekomandované zásilky odbírány
byly přímo z jeho závodu jako ostatní zásilky, za-
počal boj znovu. Prvního dne vypravil mr. Graves
opět 200 svých zřízenců, z nichž každý měl balíček,
obsahující nožík, adresovaný některému zákazníku
firmy, a když zásilku odevzdal, postavil se do řady
čekajících opět s novou zásilkou. Nešťastní poštovní
úřadníci musili věnovati zásilkám Gravesovým celý
den a ostatní poštovní služba byla úplně ochromena,
takže obecenstvo hrozilo rebellií, Teprve k večeru
nastalo nebohým poštovním úřadníkům vykoupení.
Gravesa
Graves
Gravesův
Sheffield
4
article
Pošta zavřena a Graves se svým vojskem odtábl
Den na to časně z rána nepřátelství obnoveno. Gra-
ves se svými 200 zřízenci obsadil znovu poštovní
úřad. Policie obávala se výtržností a nařídila hoto-
vost v okolí pošty. Každý ze zřízenců Gravesových
tentokráte přinesl váček s drobnými a žádal půlpen-
nyovou známku; když ji dostal, připojil se vzadu
k čekajícím a čekal, až se dostane opět k okénku,
načež znovu koupil půlpennyovou známku, a tato
hra opakovala se do nekonečna. Službu markytánek
zastávaly dívky, jež posilňovaly vojsko sandwichi a
pivemí. Když odbíjela dvanáctá, žádal poštovní ředitel
sheffieldský úpěnlivě o příměří, aby poštovní úřad-
níci mohli obsloužiti též ostatní obecenstvo, ale ten-
tokráte nedostalo se mu ani odpovědí. Když se byl
ředitel pošty telefonicky dohodnul se svým předsta-
veným, prohlášena kapitulace pošty. Uzayřen proza-
tímný mír a ředitel pošty zaručil se čestným slovem
že pošta vyhoví veškerým stížnostem mr. Gravesa
Za jásotu obyvatelstva a průvodu policie odtáhl mr
Graves se svým »vojskem« do hlavního stanu, na
němž hrději než jindy vlál anglický prapor.
Graves
Gravesův
gra
5
article
= Veselá svatba. Z Paříže se oznamuje .
Šprýmovné výjevy odehrály se těchto dnů na poli-
cejním komisařství na Montmartru. Šedesátiletý sadař
z Montrouge, »tatík Jo«, odvážil se nanovo ke sňatku
a bral si 25letou dceru jednoho ze svých přátel,
krásnou Ernestinu, zvanou Titinu. Po oddavkách
odebrala se celá společnost svatebčanů, celkem 15
osob, do jakés vinárničky na boulevardu Mont-
parnasse. Když tu as tři hodiny popíjeli, navrhl pan
Authime, družba, aby se odebrali do jakéhos chan-
tantu na boulevardu Montmartre. Návrh přijat s nad-
šeným souhlasem a svatebčané odebrali se ve třech
fiakrech, vesele prozpěvujíce, na projíždku po Paříží.
Pak se odebrali do chantantu. Z počátku chovali se
svatebčané, ačkoli byli silně zpiti, dosti klidně. Po-
jednou však povstal družba, poklonil se obecenstvu n
počal zpívat. Obecenstvo protestovalo proti tomuto
improvisovanému koncertu, sklepníci se rovněž do
toho vmísili, svatebčané ujali se pana Authima a ko-
nečně povstala všeobecná rvačka. Tu objevili se tři
policisté, zatkli výtržníka Authima a odvedli jej k
policejnímu komisaři Archerovi. Svatebčané šli s ním
a volali: »Neboj se, Authime, my tě vytrhneme !« —
Na policejním komisařství strhla se ukrutná vřava.
Titin
Authime
Authim
Archer
Paříž
Montmartre
Montrouge
Mont
krásný Ernestin
6
article
Pan Archer nerozuměl ani slova, co mu praveno
neboť svatebčané křičeli jeden přes druhého a pan Authi-
me, aby dokázal, že má krásný hlas, počal pojednou
zpívat arii z 3Favority«: »O, můj Ferdinande!«... Mim
pana Authima vyznamenávala se zejmena mladá
panička svou neumornou vyřídilkou, takže policejní
komisař konečně všecek zoufalý žádal novomanžela,
aby svoji paničku utišil. Tatík Jo jal se něžně do-
mlouvati své ženušce: »Titinko, drahá Títinko ! Do-
vol přece, abych také něco promluvil.« — »Drž
hubu,« odpověděla drahá Titinka a vyťala svému
ctihodnému manželu políček. Svatebčané při této
scěně byli ztrnulí úžasem a tatík Jo byl nanejvýš
dojat. Pak pravil slavnostně a odměřeně: »Teprve
dvě hodiny je toto drahé stvořeníčko mojí žínkou a
již mne bije. Pane komisaři, podávám žalobu o roz-
vod.« — Komisař vyložil mu, že policie nemá s roz-
vody co činit, načež tatik Jo odešel, řka: »Pak půjdu
hned ke státnímu zástupci.« — Tu však Titinka,
jata náhlou lítosti, běžela za ním na ulici a vrhla
se mu, hlasitě štkajíc, na šíji, což ovšem způsobilo
značný sběh lidu a policie byla nucena odvésti smí-
řené manžele opět na komisařství. Zde konečně se-
psal pan Archer protokol a prohlásil svatebčanům,
že všichni pro výtržnost a rušení pokoje budou po
trestáni. — Pojednou ozval se pronikavý křik: »Ti-
tino, Titinko! Uloupili mi moje drahé dítě — po
moc!« křičela matka nevěstina. Celé policejní komí-
sařství bylo zase vzbouřeno. Hledali drahé dítěa
nalezli je konečně ve blahém spánku na židli v sou-
kromém pokoji pana Archera. Tatík Jo sebral spící
krasavici a vrtě vyjeveně hlavou, odcházel s ní.
Archer
Authi
Ferdinand
Authim
Jo
7
article
Čeho se to na stará kolena dočkal!
= 400.000 franků za nohu. Jest zajisté
ještě v živé paměti hrozné železniční neštěstí, jež se
událo den po pohřbu krále Humberta u Castel Giu-
bileo. Mezi poraněnými byl také generál Buffin, ná-
čelník poselstva belgického, jež representovalo krále
Leopolda při slavnosti smuteční. Byla mu utržena
noha. Generál se uzdravil a tyto dny železniční spo-
lečnost mu vyplatila odškodné za utrženou nohuv
sumě 400.000 fr.
= Nový Schliemann. Z Athén se oznamuje
Pan Goekoop, čtyřicetiletý mecenáš z Haagu, přibyl
sem právě, aby s professorem Dverpfeldem, nástupcem
Schliemannovým, podnikl vykopávání zbytků panov-
nického sídla Odysseova. Pan Goekoop, jenž zná
celého Homera nazpaměť a stále nosi s sebou
exemplář Odyssey, jest pevně odhodlán uskutečniti
sen svého mládí a nalézti palác Odysseův. Učinil to
svým životním úkolem a kdyby pátrání na ostrově
Leukas nemělo úspěchu, kdyby zde proti všemu na-
dání nebyly nalezeny zlaté poháry, z nichž pili ná-
padníci Penelopiny, hodlá pátrati jinde. Ale doufá
pevně ve zdar svého podniku a očekává, že za tři
neb čtyři neděle dosáhne kýženého cíle.
Buffin
Leopold
Schliemann
Goekoop
Dverpfeld
Schliemannův
Odysseův
Homer
Penelopin
Atény
Haag
Humberto u Castel
8
article
= Odpírá vojenskou službu. Z Paříže se
oznamuje: Bretoněc Gontaudier, narozený r. 1872,
zařaděn byl po svém návratu z Ameriky, kde po ně-
kolik let meškal, r. 1895 do 102. pluku pěchoty
v Mavennu. Mladík prohlásil, že jest ochoten vyho-
věti své povinnosti vůči vlasti jakoukoli prací, že
však pod žádnou podmínkou nebude nosit pušku,
poněvadž mu to zakazuje jeho svědomí. Veškeré do-
mluvy byly marny a Gontaudier pohnán před vojen-
ský soud, jenž mu přiřkl 2 roky vězení. Gontaudier
odpykal si svůj trest, měl si nyní odsloužiti svoje3
leta a dal se bez odmluvy poslati ke 40. pluku pě-
choty do Nimes, kdež nanovo odepřel konati vojen-
skou službu, pročež 25. února 1899 nanovo odsouzen
Gontaudier
Paříž
Amerika
Nimes
Bretoněc Gontaudier
9
article
byl na 2 leta do vězení. Na četné přímiuvy udělil
ministr vojenství milost Gontaudierovi, jenž si nyní
svoji služební dobu odbude jakožto písař při úřadě
pro odvody.
Zemřelí v Praze.
Dne 11. března 1901: Zachystalová Josefa,
vdova po obuvníku, 67 roků, 719—I. Maršíkova Jana,
dcera krejčího, 5 roků, 369—VII. Štěpánek František,
syn obuvníka, 7 měsíců, 291—II. Hrachovec Jan,
c. k. listonoš. 40 roků, 732—II. P. Janata Melchior,
farář, 73 roky, 214—II. Grošová Juliana, manželka
c. k. poštovního vrchního kontrolora ve výslužbě,
70 roků, 1748—II. Šimon Gabriel, syn finančního
koncipisty, 2 dny, 1776—II. Skálova Miroslava, dcera
truhláře, 1 rok, 653—VII. Dudova Jaroslava, dcera
kočího, 1 měsíc, 301—VII. Novákova Štěpánka, dcera
obchodníka, 11 n., 346—VII. — Ve všeobecné
nemocnici: Roubíček Jáchym, řezník, 58 roků.
Boulová Marie, soukromnice, 44 roky. Pecka Jan,
nádenník, 80 roků. Germain Jan, mechanik, 63 roky.
Zelenková Barbora, posluhovačka, 44 roky. — Ú
milosrdných sester: Mattausch Jan, biletář,
59 roků. Slamháková Augusta, manželka v krejčího,
31 rok.
Jan
Štěpánek
P Janata Melchior
Šimon Gabriel
Skálův
Miroslav
Dudův
Jaroslav
Novákův Štěpánek
Marie
Germaina Jan
Zelenková
Praha
Hrachovec
Zachystalová Josef
Roubíček Jáchym
Mattausch Jan
Slamháková August
10
article
Král, české zem. divadlo v Praze,
Král, české zem. divadlo v Praze,
Národní divadlo.
V sobotu 16. března.
Odpoledne o 3. hod.
Představení pro studentstvo.
Sula m i t.
Dramatická báseň o třech dějstvích. Napsal Julius
Zeyer. Režisér Jaroslav Kvapil.
162. hra v předplacení.
Začátek o 7. hod.
2. čtvrtka.
Figarova svatba.
Konec o 10. hod.
Král
Julius Zeyer
Kvapil
Figarův
Praha
Sula
národní divadlo
11
article
Vydrova žitná káva
Vydrova žitná káva
výbornou přísadou ku kávě zrnkové!
Vydrův
12
title
Vydrova továrna na žitnou kávu, Praha - L Ibeř.
Vydrův
Praha
L Ibeř
13
article
Kalifornská vína a koňak
Kalifornská vína a koňak
od F. Korbela a bratří,
hlavní sklad v láhvích;
Jos. St. Bauer, Smichov, Palackého tř. č. 38
F Korbel
Bauer
Smichov
Palacký
Jos
14
article
OSEK
OSEK
u J. REIMANNA,
Linhartské náměstí. p62
212 -
J Reimann
Osek
linhartský náměstí
15
article
— Pravda, pravda, přikyvoval Foma Bogdanovič.
A ty raději řekni, bude-li již brzy oběd? Zmínil jsem se
o sádle a dostal jsem z toho hlad.
— Myslím že brzy, odpověděla. Budeme míti mnoho
hostů?
— Jaké pak hosty ! utrhl se Foma Bogdanovič. Vše-
chno se to rozjelo. Darja Pavlovna je zde, pak budou dva
nebo tři důstojníci; starý Zalatarenko, ten dobrý náš
soused je zde pátý den; díky jemu za tu laskavost;
Puškovský je zde s Mokšíckým, a právě nyní přijela žena
ispravnikova *) a přivezla s sebou někoho od dělostřelectva,
kdo u nás dosud nebyl. Dělostřelectvo leží od nás daleko,
vysvětloval, a proto jich odtamtud málo sem jezdí, a praví
se, že důstojnictvo jest velmi učené. Snad máte takové
ráda, Ljubov Petrovno?
Bogdanovič
Pavlovna
Ljubov
16
article
— Vášnivě, odpověděja na to velicavězna snnieio
— Vášnivě, odpověděja na to velicavězna snnieio
— A proč pak jste to neřekla dávno! Na Nanebe-
vzetí Panny Marie vám sem pozvu celou baterii ! Ale ted
pojďme k obědu!
— Vy věčně tak běháte, strýčku, ozval se hlas
odcházející krásky, že vám nemohu postačiti; nečekejte
na mne, půjdu pomaloučku sama.
Počkal jsem, až se vzdálili, a odcházeje potom ze
svého úkrytu, zahnul jsem do postranního stromořadí, kde
jsem se nemusil obávati setkání s nimi.
Kráčel jsem rozčilen, znepokojen tím, co tak mimo-
volně jsem musil vyslechnouti, když pojednou pří zatáčce
stromořadí jsem div nevrazil do Ljubovy Petrovny. Odskočil
jsem ihned stranou: domníval jsem se, že mne zastaví
a bude se mne ihned vyptávati, odkud přicházím a kde
Marie
Ljubův Petrovna
17
article
*) Ispravnik = okresní hejtman.
*) Ispravnik = okresní hejtman.
znn
18
article
smrtí prosil, abych tobě odevzdal ...« A ukazuje mně
ten obrázek, který dle svého slibu nosil až do hrobu;
byl od koule celý prostřílený.
Přijímám, pravím, Fomo, jen že tento člověk se
proti mně prohřešil, avšak ještě více se prohřešil proti
tobě; neřekla jsem ti to, dokud žil!... A on mne ne-
nechal domluviti. »Není potřebí,« praví, »vím všechno!« —
Jak to víš? — »No, vím to!« — Kdo ti to mohl říci?
— »On mně to povídal sám, když jsem se vrátil z Mo-
skvy, vyzpovídal se mně ze všeho, Ganno, co se tenkráte
mezi vámi přihodilo.« Zhrozila jsem se jeho slov. —A
ty, Fomo, pravím, jsi mu odpustil? — A on, boží duše,
mue začal objímati. »Jak jsem mu neměl odpustiti, Gan-
nuso, když jsem věděl dobře, jak tě měl rád, jak po
tobě toužil a co trpěl, možná, že ta chvíle, kdy tě k svému
srdci tiskl, byla jediná šťastná chvíle v jeho životě, a on
ji oplakával každý den, dokud jeho život neuhasl !« .
Objali jsme se tehdy s mým starým a obrázek, který mně
onen odkázal, zavěsil mně Foma Bogdanovič sám okalo
krku, a od té doby ho nosím s křížkem od mého Pa-
vlíka. Netrvalo ani rok a pochovali také měho sivého ho-
loubka, a s nimi pochovají i mne, Ljubočko . ..
Ozvalo se tiché vzlykání a vroucí líbání.
— Ach, vy milá, neocenitelná, pravila Ljubov Pe-
trovna s chvějícím se hlasem, jací jste to se strýčkem po-
divuhodní lidé.
— Prostí lidé, Ljubočko, snažíme se žiti, jak bůh
velel, odpověděla Anna Vasiljevna.
— Jak bůh velel? opakovala po dosti dlouhém
mlčení Ljubov Petrovna, tiše a pomalu. Ano, ale jak jest
to nesnadné! . ..
Zapomenutá otázka.
— 209 —
Bogdanovič
Ljubov
bůh
Anna Vasiljevna
Gan
Foma