Ročník XXXXIX.

V Praze, v úterý 29. června 1909.

slzee

Číslo 177.

Na ranni a večerní liety předplácí se V Praze v administraci na měsíc. . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí donáškou na měsic. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve filiálkách na měslc. . . . . . 2 K 30 h Poštou: něsic. na čtvrt ieta : . . . 9 K 60n s dvojí zásilkou Ba tvriota: ! : k oh

Dnešní čísle pro Prahu le o 10 stranácb. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde ve středu dne 30. června v obvyklou hodinu ranní.

Předčasné různice. Pravé Eridino jablko vmetl ministerský předseda bar. Bienerth v parlament cislaj- tánský svou výzvou, aby týž po chvatném povolení rozpočtu neprodleně schválil ješte obchodní smlouvu s Rumunskem a záro- veň udělil vládě plnou mock sjed- návání obchodních smluv s ostat- ními balkánskými státy, zejména tedy se Srbskem, Černou Horou, Bulhar- skem, Řeckem a Tureckem. — Mohlo by se myslit, že se mu sželel oné veliké části našeho průmyslu, který vděk dosavadní obchodní politice rakouských vlád — tak těžce dobývá sobě trhův v nejbližším sousedství zadunajském. Neboť Rakousko- Uhersko s jihoslovanskými státy balkánskými ač jsou jeho bezprostředními sousedy, ne stálo pohříchu nikdy v upřímných soused ských stycích. Naopak počínalo si vůči nim většinou tak nevlídně a pánovitě, jako by jim milost prokazovalo, když s nimi obchoduje a hranic svých jim neuzavírá. Tento zahořklý politi- ckoobchodní styk maďarsko-německého Ra- kousko-Uherska s jihoslovanskými státy, plny intrik a poručníkování, zasahujícího cítelně v hospodářský a politický život států balkán- ských, nemálo ovšem poškozoval náš prů- myslový vývoz v ony země, ježto nemohl vzbuditi důvěru a sympatii stále urážených našich sousedů za Drinou, Timokem a Ma- ricou. Když pak po annexi Bosny a Herce- goviny v Srbsku propukla dlouho nastřádaná hořkost, nedůvěra a obava vůči Rakousku v horečku zbrojnou, odemstil se pan

Aehrenthal Srbsku především roztrhnutím hotové obchodní smlouvy, srbskou skupštinou již přijaté, nedbaje, zdali snad neporan tím vlastní rakouský průmys hůře, nežli samé Srby? Německo- maďarský chauvinistický tisk mu ovšem k tomuto »ztrestání srbských bagounářů- volal své frenetické »hurrah!« i »eljen«— ale netrvalo dlouho a samé Vídni počalo to celní hrdinství páně Aehrenthalovo proti Srbsku prožlukle lézti za nehty. Ještě nebyli záložníci naši z Bosny doma a již v tomže vídeňském tisku ozývalo se volání po brzkém obnovení obchodních smluv s balkánskými státy, abychom mohli k nim vyvážet své to- vary a získávat od nich levný dobytek. A dnes? Nuže dnes, jak dotčeno, naléhá ministerský předseda bar. Bienerth, aby mu dal parlament bez průtahu zvláštním zmoc- ňovacím zákonem neobmezenou plnou moc k sjednání nových obchodních smluv se státy balkánskými. Tento kajícný obrat vlády přirozeně líb se všemu průmyslnictvu, čekajícímu na znovu- otevření hranic balkánských států a na za- vedení trvalých a bezpečných, ne pouze pro- visorních poměrů obchodně politických mez námi a jimi jako na své vykoupení. Ne- pouze německé, ale i naše české ob- chodní komory pražská i budě- jovická snažně se přimlouvají za ry chlé povolení onoho zmocňova cího zákona pro vládu, by mohla vy

jednávat; co nejdůtklivěji pak volá po něm veškeré sociálně-demokraticke dělnictvo, očekávající odtud nejlepší pomoc proti hrozné drahotě masai mouky, která uvrhuje rodiny dělnické den ke dni v krutější starost o uhájení života. — Zcela jiného názoru však jsou a grárníci kteří čítají ve sněmovně asi na 260 po- slancův ze všech národův rakouských. Ti se hrozí opět brzkých obchodních smluv s bal- kánskými státy jako rány nejkrutější, která by je nyní mohla postihnouti. Slyšme opět jejich žalozpěv: »Nalezáme se té chvíle v boji nejtěžším,« pravil včera vynikající mluvčí českých agrárníků dr. Za- bradník na manifestačním táboru pod Blaníkem; »v boji proti smlouvám balkánským, jehož opravdovost po- střebnouti může jedině ten, kdo žije na venkově. Pohleďte jen na ohromnou zadlu- ženost našeho rolnictva a vezměte v úvahu špatnou loňskou úrodu, jakoži velké klesnutícen dobytka, jímž během jediného roku ztratili jsme na národním jmění přes tisíc milionů korun. Nikdy nebyly ceny dobytka tak malé, jako právě teď — kupujeť se 1 kg živé váby dokonce za 38 haléřů a ve mnoha dědinách nedostatek píce dosáhl výše tak hrozivé, že hospodáři krmí dobytek svůj i došky se střechy strhanými, aby jim hlady nezhynul. A v této situaci, pro nás tak nepříznivé, máme povoliti ještě smlouv balkánské? Vytýká se nám, že jsme proti bratřím na Balkáně. Může někdo žá dati od nás, bychom z lásky k balkánským

Slovanům zahynuli sami?« Z důvodů těch rozhodli se čeští agrár níci zameziti projednávání zmocňovacího zá- kona jakož i obchodní smlouvy s Rumunskem v tomto letním zasedání parlamentu víden- ského stůj co stůj; i zatarasili mu již také cestu podáním více než 50 pilných návrhův svých, tedy obstrukcí. Leč němečt agrárníci nechali je na holičkách; opustili selskou svou věc z ohledů německo národních, aby nepodrazili nohy své milé vládě, v níž mají svého ministra kra- jana Schreinera. Za to stojí k českým agrár- níkům slovinští poslanci, vedeni drem. Šu- steršičem a čeští radikálové z pohnutek národně-politických: této vládě, která pří- křeji všech předešlých proti nám Čechům s počíná a svými předlohami jazykovými i jed- notu vlasti naší i rovné právo našeho ja- zyka ohrožuje, této vládě nemohou prý ná- rodní poslanci češti naprosto povolit zmocňovací zákon, kterýmž chce se ona honosit jako svou nejslav- nější trofejl. —

Čeští svobodomyslní, staro čeští a katoličtí poslanci však nechtějí se rozehřát pro obstrukci k vůl této příčině, namítajíce, že bychom zma rem neb i jen oddálením obchodních smluv s jihoslovanskými státy ublížili povážli ve svému mladému průmyslu tex tilnímu, jenž nemá téměř jiného výcho diště a trhu nežli Balkán, kde jsme už tolik ztratili. A bude-li poškozen náš průmysl ztrátou trhů balkánských, bude poškozeno zároveň citelně i dělnictvo naše úbytkem práce a nekonečnou hroznou drahotou. Vše- cko to, co naše hospodářská podnikavost na jihu slovanském dosud udělala, bude zlomeno a zničeno a místo slovanských bank bude na Balkáně pracovati — »Deutsche Bank«. Veškeré tyto protichůdné náhledy střetly se ve Slovanské jednotě, pročež nepřátele této již se těší, že prý nazejtří se asi roz- My však doufáme, že k tomu nedojde. Proč? Poněvadž při chladné rozvaze po- stihnou všichni myslící její členové kterak veškerá ta tragika je předčasna a zbytečna, ježto vládě Bienerthově nelze bez souhlasu sněmu uherského ni- čeho podniknouti, ať dostane zmocňovací zákon nebo ne. — A uherský sněm kde že jest?

Politické zprávy domáci. V Praze, 28. června. (Dr. Lukacs j ako homo regius v Pešti.) Dr. Lukacs, vrátiv se do Pešti, vstoupil na prvou ze tří, námi včera označených cest a zahájil vyjednávání se stra- nou neodvislosti. Podmínky Lukacsovy jsou jak se dnes sděluje z Pešti, následující: Strana neodvislosti vyšle své zástupce do kabinetu, v němž budou mimo ně zasedati také tři politikové, stojící mimo koalici. Ministrem vnitra má býti hr. Khuen-Héderváry. Nová vláda provede volební opravu na podkladě o něco užším, než byl Kristoffův, ale na širším, než byl návrh Andrássův, z něhož má odpadnouti množné hlasování. Bankovní otázka má se nejprvé vyříditi zásadním pro- hlášením. Nový ministerský předseda má v par- lamentě ohlásiti, ze se uznává právo národa na samostatnou cedulovou banku a že se započne s přípravami ke zřízení samostatné banky, ale bude se dbáti některých výhrad. Kdyby však parlament, jenž bude zvolen dle nového voleb- ního řádu, od samostatné banky upustil, od- padnou další přípravné práce. Sněmovna zatín vyřídí vojenské potřeby a rozpočet.

Zamítne-li strana neodvislosti tyto návrhy dr. Lukacs sestaví kabinet z osob, stojících ve- směs mimo koalici. Přijme-je však, budou dr Lukaes a Košut v nejbližších dnech povoláni k panovníkovi. V Praze, 28. června. (,Pester Llov o Rauchově censuře.) Bylo již sděleno že chorvatsko-srbská koalice přijala resoluci v níž konstatuje, že ústava za vlády Rauchovy je suspendována, ba nešetří se ani poslanecké imunity, tak že posl. Novosel byl v Brodě jat a policejně potrestán dvounedělním vězením „Obzor“, jenž otiskl resoluci, byl pro odstavee, týkající se suspendovanéústavy konfiskován

„Pester Lloyd“, jenž otiskl celý text resoluce. poznamenává k tomuto nejnovějšímu absoluti- stickému činu Rauchovu: V Chorvatsku od po- čátku vlády Rauchovy provádí se neslýchaná ti- sková justice. Ústava je od roku v Chorvatsku skutečně suspendována, poněvadž bar. Rauch převzal závazek, že si sestaví novou vládní stra- nu a obnoví pořádek, nedbaje nijakých ústavpu předepsaných forem. Jest smutno, že pod ná- tlakem cizí (vídeňské Pozn. red.) politiky uher- ská vláda byla přinucena, tento politický recept bar. Raucha schváliti. Rozumná, smírná politika mohla se obejíti bez takových příkrostí. Zdá se však, že chorvatská zemská vláda chce nad- bytkem energie nahraditi, co jí dosud scházi k úspěchu. Nechávali jsme bar. Raucha dosud na pokoji, abychom se přesvědčili, kam smě- řuje. Nyní však musí každý přítel ústavních a liberálních poměrů dojíti ku přesvědčení, že takovouto hanebnou konfiskační praxí nedosáhne se ničeho jiného, než že se zkompromituje sy- stém, k němuž uherská vláda z důležitých poli- tických důvodů dala svolení. Uherské listy už nejednou se dotkly nepří- jemné pro ně okolnosti, že bar. Rauch nen v Záhřebě exponentem pešťské vlády, nýbrž cr gánem jiných činitelů, jichž sídlem je Vídeň. a před jichž vůlí se musil skloniti i dr. Wekerle. „Pest. Lloyd“ to nyní potvrzuje plnými ústy

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 28. června. Členové hosudarstvenné dumy a sovětu návštěvou v Anglii. Ve sněmovně poslanců dáno bylo ruským hostům snídaní, za něhož s obou stran prone- seny významné řeči. Anglický m. p. nadšeně a vřele vyjádřil radost, že dřivější chladnost nedůvěra zmizely z angloruských stykův a ustou- pily vzájemné upřímnosti a srdečnosti. Přátelská shoda, dosažená obojí diplomacií, vydržela v po- sledních dvanácti měsících těžké zkoušky a jimi se zakalila. Shoda obou národů se nyní prohlu- buje a upevňuje. Vůdce anglické oposice prohlásil, že je s vládou úplně za jedno co do významu ruské návštěvy a anglického sblížení s Ruskem. Na konci své řeči řekl, že konstituce je nejtěžší forma vládnutí, vyžadujelí mnoho úsilí, práce a trpělivosti, aby se vládlo správně i úspěšně. Proto členové anglického parlamentu pohlížejí s obdivem na parlamentskou práci mladé hosu- darstvenné dumy ruské. Největší dojem způsobila krátká a silná řeč N. A. Chomjakova, plná skvělých myšlenek a při tom věcná. Angličtí státníci prohlašovali, že tak u nich mluvivali státníci v epoše největ- šího rozkvětu. Chomjakov otevřeně ukázal n to, jak těžkým byl pro Rusko počátek XX století, ale vyslovil pevné přesvědčení, že daro- vaná carem hosudarem svoboda a konstituce přinese očekávané ovoce. Velmi se také libilo to místo řeči Chomjakova, kde dal výraz přán ruského národa, aby mír dlouho byl zachován. Vůbec řeči i chování ruských představitelů budí u Angličanů hlubokou úetu a přízeň. Angličanům velmi lichotí vážnost, kterou Rusové projevují všem jejich národním památníkům zřízením, Angličané řikají, že nikdy ještě cizí hosté neprojevili tolik porozumění anglickým dějinám i charakteru a tak upřímného zájmu. A tak jeví se ruská návštěva v Anglii velkým a nepochybným politickým úspěchem obou národů.

Nová politická vražda v Polsku. 9. Z Varšavy, 28. června. (Zvl. tel. »N. L.«) Revoluční vrazi přepadli generál majora Sytina, když se v kočáře vracel se svou 16letou dcerou Lydiá z Busku do Kelců. Slečna Sytiní- ubita střelou do spánku; otec jeji těžce raněn, kočímu koule pro- střelila hruď a vyletěla. Zemšt strážníci revolucionáře pronásle- dovali; ze strážníků jeden ubit druzí dva těžce raněni. Appel admirála Beresforda na kolonie. V závěrečné schůzi kongresu říšského tisku anglického bylo dlouze debatováno o říšské branné moci. Lord Esher, admirál Beres- ford a generál French vnesli do jednání jistou odbornost a věcnost. Admirál Beres- ford pravil, že říšská branná moc leži mnohým státníkům na srdci, ale ani jeden z nich ne- učinil návrh, který by ulevil národu v jeho sta- rostech. Tato starost byla s důrazem tlumočena i státníky, totiž že Anglie není připra-

V drobném prodejiu ranní číslo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za d b Ve filiálkách na venkově ranní číslo . . . . . . . 10k večerni . . . . . . . . 5h Inseráty platí se hotově napřed. Předplscení a inserty přijími administrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se táž redakce, tiskárna a oxpedice „Národních Listů“ Rukopisy se novracejí

vena pro vážný případ. Okolnost, že vládě byly koloniemi nabídnuty válečné lodi Dresdnougbly, znamená zničující kriti ku britské říšské obrany. Kolonie pocho- pily vážnost situace a vláda musila uznati, ž není dostatečně vyzbrojena. Mateřská země po- třebuje pomoci ostatních částí říše, má-li být zachována marina dvou vel- mocí. Koloniím by se mohla přenechati péče zámořských arsenálů pro opravy, kolonie mají vydržovati vlastní lodstvo a v případě války by toto loďstvo operovalo společně pod velkou strategickou kanceláří admirality. Změny v anglickém kabineku. V kabinetu Asquithově nastala změna, ne- očekávaná sice, ale postrádající jakéhokoliv po- litického významu. Lord Fitzmaurice opu- stil svůj úřad kaneléře vévodství lancasterského. Z téhož důvodu opouští své místo parlamentní podsekretář indického úřadu Thomas R. Bu- cheran. Na jeho místo nastoupí liberální poslanec Elibauk. Lord Fitzmaurice bude nahražen dosavadním podtajemníkem minister- stva vnitra Herbertem Samuelem. Jeho ná- stupce ještě nebyl jmenován. Samuel vstoup jako Fitzmaurice do kabinetu, kde bude státi předsedovi vlády k disposici jako ministr bez portefeuille. Podmínkou jeho potvrzení je, aby byl znovu zvolen ve svém okresu. Při poslednl volbě neměl protikandidáta.

Postrach ve Fezu. Roghi, postupující k Fezu, způsobil v hlav- ním městě marockém velkou paniku. Brány města jsou zataraseny a všechny stráže odvo- lány. Každou hodinu se očeká vá útok pretendentův. Celé okolí je zpu- stošeno, všechny vesnice vypáleny. V Tangeru kolují francouzské zprávy o spiknut! ve prospěch Muleje Mohameda. Brzy po odhalení tohoto spiknutí byl Mohamed, bratr sultána Muleje Hafida, nalezen mrtvý v žaláři. Jisto je, že byl otráven. Zprávy došlé do Madridu ličí situaci ve Fezu jako povážlivou. Francouzský konsul tamější vyzval své krajany. aby ihned opustili město. O smrti Muleje Mohameda se oznamuje, že Mulej Hafid nařidil proto jeho otrávení, poněvadž prj zamýšlel Mohamed dopomoci sultánu Abdul Azizovi opět na trůn. Ve spikuutí byli z- častněni mnozí notáblové jako Arse Benomar kaidové El Ghuri a Mingi nte Demise Bülowa rozhodnuta! Ačkoliv některé listy berlinské tvrdí ještě, že kroky kancléřovy u císaře měly výsledek, že kníže Bůlow obnovil energicky vyjednávání se stranami starého »bloku«, aby docílil finanční reformy, jakž takž pro spolkovou radu při- jatelné, třeba i bez daně dědické — tož z okoll knížete ujišťuje se, že odstoupení jebo jest věcí rozhodnutou. Okamžik od- stoupení zvoli se dle dalšího průběhu jednání o finanční reformě. Jest prý ostatně možno dost, že spolková rada přijme reformu, kterouž kníže odmítne. Ale i kdyby prosadilo se rozřešení jemu příznivé, kaneléř prý odstoupí, poněvadž mezi ním a konservativci nelze docíliti dří- vějšího důvěrného poměru a kancléř nechce býti při známém velkém vlivu konservativeů terčem pletich, jež by mu zhnusily úřad i život. Pochod na Teheran a panika tamní. V obyvatelstvu teheranském jest vzhledem na to, že 8000 Bachtiarů táhne na město,

FEUILLETON. Tragedie šlechtiekého erbu. — Už zase odcházíš? — řekla s trpkou výčitkou, vidouc, jak muž sotva od oběda vstal bere hůl a klobouk. Hrabě Tyniecki zaraženě pohlédl na svou ženu. Tak vypadá dnes slavená herečka, žena, po které ve Varšavě šílela sta a sta mužů, mla- dých i starých, hvězda „Letního divadl v Saském parku... ta žena zde, v zanedbaném županu, v sešlapaných střevicích, rozeuchaná zbavená dnes veškery stopy krásy a ušlechti- losti ... A v tom jediném pohledu ode dveří svého malého domku v Zakopaném, v tom pohledu vrženém na ruinu ženské krásy a něhy — celí minulý život letěl mu rozpáleným mozkem. Zas byl mladý a bohatý člen varšavské jeunesse dorée. Byl mladý a krásný, ale nebyl mělký Dovedl spojiti titul šlechtice s titulem občana. Byl doktorem lékařství, což působilo nemalou švandu mladým baronkům a hrabátkům z klubu. Ale ani on tehdy, kdy ještě celé dny trávival v smutných zdech nemocnice, netušil, že to, če- mu dobrovolně oddává se teď s láskou, bude jednou provozovati z nutnosti. Tehdy roznítila v něm prudkou vášeň „bož ská Wanda“, ideál všech divadelních snílků Jeho soudruzi z klubu hledali u divadelních dan jen milé dobrodružství na kratší a nejkratší čns Tyniecki, jsa povahou svou vážně založen, ne- mohl tak se k Wandě přibližiti.

Rodina Tynieckých stála v té době v situne povážlivé. Majorátní pán svým životem v Paříži v Monte Carlu a v Petrohradě, silně podkopal jmění staré hraběcí rodiny. Proto synové podě- leni bohatými nevěstami. Varšavští bankéři rádi ozdobují prádlo dcer hraběcími nebo dokonee knížecími korunkami. I mladému hraběti Henry- kovi už našli bohatou nevěstu, komtesu Rozwa- dowskou. Hrabě znal ji ze společnosti, líbila se mu a tak nebylo ani třeba přílišné resignace, aby snášel myšlenku, že komtesa Jadwiga bude jednou jeho ženou. Až poznal Wandu. Do ne- mocnice přivezli nemoenou; mladé děvče, ze sboru Letního divadla. Otrávila se: obvyklá hi- storie, nešťastná láska. Přivezla ji v drožee sama Wanda, její spolužačka. A té noci poznal Tyniecki Wandu ženu dobrou, soucitnou, něžnou ženu. Půl roku skoro trvalo, než překonal hory překážek, jaké kupily se neustále před jeho pev- ným záměrem, učiniti Wandu svou. Ale konečně rozešel se s celou rodinou. Růžový život snů a ideálů — šedivý živo mrazivé skutečnosti... Wanda opustila k na- léhavému přání manželovu divadlo, které ji zne svěcovalo a Tyniecki pomýšlel na to, usaditi se někde jako praktický lékař. A nešťastnou náhodou padla jeho volba na Zakopané. Za zbytek peněz, jejž po soudníel procesech mu jeho rodina musila vydati, zakou pil si malý, přízemní domek dřevěný. Tu nastala tragedie šlechtického titulu ..

Nejen že Zakopané v létě má nadbytek lé- kařů s dlouholetou praxí a stálou klientelou i v zimě byl zde Tyniecki zbytečný, ježto ti lé- kaři, kteří se nepřestěhovali na zimu do města pro několik těch pacientů ze selských chalup více než stačili. A pak polský „ehlop“ má svou mstivoua tvrdou filosofii a ještě z dob poroby zůstala mu jistá nenávist k „pánům“. A když teď na dom- ku četl tabulku: „Hrabě H. Tyniecki“, tu se zadrapal v týle a obrátil jinam. A šlechta? Ta indignována demokratickým duchem příslušníka své sféry, přetrhala s nín veškery styky. A tak býval v létě hrabě odkázán jen na drobty, které spadly se stolů šťastnějších kolegů. Kolikrát už pomýšlel na to, prodati do- mek a přestěhovati se jinam. Ale byl už ted tek zaleknut, že se bál na to jen pomysliti, že by musil zas začínat a zas prodělávat ta hrozná muka začátků. Ale ač trpěl hrozně, přece jen netrpěl sám. Trpěla i jeho žena. Jsouc přivyklá blýskavému životu divadelnímu, obdivování a obletování, darům a poklonám, celému tomu opojnému užívání slávy a obliby, octla se po- jednou v hrozných poměrech. A ta hrozná per- spektiva do budouenosti. Čeká snad ji a její tři děti bída a hlad... Ano, ty děti jí dodaly.

Měla je ráda, ale proto právě tím víe se stracho- vala o to, co je čeká. A z dobré, srdečné ženy, dokud byla v blahobytu, stala se podrážděná nesnesitelná, hádavá a zase hned rozplakaná hysterička... A osudným bylo i to, že hrobě trpěl rovněž sám, pro sebe. Viděl, jak se jeho žena cítí nešťastnou v tom nuzném okolí, bez zábav, bez radosti, v hospodářství, kde bylo nutno počítati s každým haléřem, viděl to zcela jasně a také neměl odvahy přiblížiti se k ženě. A tak šli životem ne ruku v ruce, ale odděleně, a odcizovali se sobě každým dnem. A tak i dnes stál na prahu svého pokojea hleděl na svou ženu, ubídněnou, bez eleganse a krásy. Vítr skučel kolem jeho domu, proháně se skulinami jeho dřevěných zdí, lomcoval ne- přiléhajícími okny a hrál svou smutnou, pod- zimní píseň, Ze zadního pokoje zalétalo sko- tačení dětí a jejich veselé, bezstarostné hlasy vytrhly ho z apatie, připomenuly mu jeho tra- gické postavení ...

Bolest z ponížení zabouřila mu zase v prsou a on beze slova vyšel rychle z domku. — P t život! — zajikla se žena a hněvivým pohybem utřela si slzy. — Nechtěla plakat — nestálo t za to . .. Léta míjela a poměry se nelepšily. Hrabě Tyniecki, vida nepřízeň místního obyvatelstva zdemokratisoval se docela. Z tabulky vymaza ten proklatý titul „hrabě““, jednal s góraly jako se sobě rovnými, tiskl gazdům ruce, slovem je- vil pro lid zájem nejušlechtilejší a přec to nie nepomohlo. Žena hr. Tynieckého s bolestí pozorovala, jak se muž plahočí, jak s vlastním ponižováním shání sebe nuznější výdělek pro svou rodinu nevedlo-li se mu v praxi, hleděl aspoň v theorii literárně vydělávati. Ale i ten výdělek byl ubolý A tu v té těžké životní krisi, v tom bolest- ném, zdlouhavě nekonečném umírání, objevua se zase v plné oprávněnosti velká životní pravda- jsme takovi, jak nás udělal rodný dům; ne delší život, ale matčino vychování zanechává v duši brázdy nejhlubší. Hraběnka Tyniecká, dcera varšavské pra dleny, byla vychována v bídě a strádání. Těžká škola z mateřského domu jevila teď na ní blano- dárné výsledky. Přivyknuvši později — u di- vadla — životu plnému vzrušení a veselosti. byla v zakopanské opuštěnosti z počátku hodně nešťastná, ale neklesla na duchu. Chtějíc uleh- čiti muží jeho těžký osud, rozhodla se, že bude — po příkladu jiných zakopanských majitelek vil — vařiti obědy pro hosty. A hned energisky chopila se díla: povolala z Varšavy svou starou. ale posud čilou a pracovitou matku a beze služ- ky jen s dvěma páry rukou začala svou zácuran- nou činnost. A vedlo se jí ku podivu dobře. Její jídelna stala se za nedlouho známou a abonentů bývalo tolik, že bylo nutno pořádati obědy na dvakrát. ve dvanáct a ve dvě hodiny.

Bylo brzo zjevno, že nouze bude od rodiny zažehnána. A velká životní pravda vyplňovala se i na hraběti v této pohnuté době: jsa vychován v pe- řinkách hraběcí zvrácené paedagogiky, získa sice Tyniecki v mužném věku něco pevnostia vážnosti v nazíráni na bidu lidskou. Ale proto přece pohled na hrubé ruce že- niny, na ruce, jež do nedávna ještě byly tak jemné a teď jeho vinou zhrubly, pohled na usta- ranou její tvář, na její pleť červenou od věč- ného stání u plotny, kdysi tak jemnou a prů- svitně růžovou a teď rozpraskanou a rudou, za- tlačoval v něm energického muže a vyvolával víc a více z hlubin duše stiny minulosti. My- šlenka, že snad nastane den, kdy bude žít z mi- losti své ženy, z její těžké, vysilující práce. z toho každodenního shánění páru krejcarů A tak v něm pojednou bouřila se hrdost šlech- tice a tak ubohá ta hrdost byla do prachu dep- tána šedivou, drsnou skutečnosti . .. A v myšlenkách kteréhosi smutného rána stanul tváři v tvář ženě, která měla býti družkou jeho života. Bývalá komtesa Rozwadowskáa nyní baronka Blumová — stála před ním na nároží dvou vilových tříd. Byl zmaten, jako školák, a sotva dovedl ji pozdraviti. Pospíšila ho vyvésti z rozpaků. S přátelským úsměvem podala mu ruku, sama začala hovor. V půl ho- dině věděl všechno. Baronka provdala se za starého barona, známého viveura z dlažby varšavské; ztráví zde zimu, „ve vyhnanství“ — jak řekla — po boku souchotináře. Je povděčna, že teď v té zakopan- ské pusté zimě našla aspoň přítele z minulosti. — Bude-li ji baviti? — zněla koketní otázka. Odpověď ústní nenásledovala — rozpálené oči hraběte byly odpovědí ... A aby se stále mohli scházeti, pozvala ba- ronka Tynieckého, aby se stal domácím lékařem jejího muže. Hrabě Tyniecki slíbil . ..

Z počátku vítal styk s mladou ženou z vy- soké varšavské sféry jako vítaný oddych v těž- kém, šedivém životě denního plahočení. Ale čím více se připoutával k této ženě, jež dnes nebo zejtra bude svobodnou — její muž byl v po- sledním stadiu tuberkulosy — tím více trpěl. Žil teď mučivý dvojí život: trpěl doma uboliým okolím, které sám zavinil a trpěl i ve vile ba- ronově, kde zas viděl beznadějnost své lásky Baronka projevovala Tynieckému všechnu pozornost. Vidouc, že Tyniecki těžce nese dlou- holetou roztržku s rodinou a zvláště se svou matkou, nabídla se ochotně, že zprostředkvuje Zahájila opravdu živou korespondenci se členy rodiny hrabat Tynieckých a v několika ne- dělich dosáhla už jistého výsledku. Měl se s svojí rodinou sejíti. Tyniecki přijal tuto zprávu s opravdovou radostí. A tak pln nadějí a pln vděčnosti k baronce jel do Varšavy. A tu po dvouhodinné rozmluvě v nevelkém a přítmělém hótelovém pokoji padly zas všechny naděje, tak růžově do života vyvolané . .. Hraběnka — matka a s ní celá jeho rodina nežádali na něm nic víc, než aby se zřekl své rodiny, aby se dal rozvést a aby, přestoupiv na víru protestantskou, se zavázal, že jakmile ba- ronka Blumová ovdoví, ožení se s ní .. Téže noci ještě vracel se hrabě ke hrani