2
masthead
V Praze, v pátek dne 8. února 190.
Praha
5
article
Na ranní a odpol. listy
přadplácí se:
v Praze v adninistrati
a něsí
n čtvrt let
s drojí denáško
za něsíe . . . T KB0h
na čtvré leta
ve flislách „ K no
sa měsfe .
Poštou:
ma měsfe . . . . ..
na čtvrt lela . . . . 9 K e0
s dvojí zisilkou
za měsít
Praha
KB
6
article
Německá zpupnost spražena.
Německá zpupnost spražena.
Trudný a tísnivý dojem činil ten po
čátek letošní vídeňské kampaně parlamentu
cislajtánského na mysl všech Slovanů ra-
kouských. Jaká to bída! Nepřátelé naši řadí
se pod komando prušáckých pionérů Schö-
nerera a Wolfa, aby spojenými silami zter
rorisovali slabou německo-byrokratickou vládu
a strhli na sebe vedení věcí rakouskýcha
obnovili zpupné své panství nad slovanskou
většinou této říše jako za časů Giskrových.
Herbstových, Auerspergových a Plenerových
a — slovanské strany v parlamentě
vídeňském nejsou ani vtéto vážné době, ani
vůči tomuto nebezpečí pangermánskému
usjednoceny, seřaděny a spojeny v jeden
šik, nepodaly si dotud rozumně a srdečně
pravic svých a neohlásily společnému nepří-
teli slavně a hrdě: Zpátky, vrazíš na ne-
nozbornouhradbu naší slovan
ské pospolitosti a sobidarilty
zkusíš, kterak my Slované proti tvým ob
myslným a nekalým záměrům stojíme všichn
za jednoho a jeden za všecky! oca
Takové zdatné zakřiknutí z tábora slo-
vanského pohříchu dosud nezahřmělo v uši
vrahů našich. Což tu divu, že tito od pří-
rody tak nadutí pouchrové cislajtanismu dnes
teprve se nadmuli pýchou nejzpupnějších ví-
tězů, tak že když mělo na zejtří dojíti
k volbě presidenta nové sněmovny posla-
necké, nejen prohlašovali »za věc samo-
zřejmou«, že nesmí se jím stát
žádný Slovan, nýbrž musí to býti
Wolf
Herbstův
Auerspergův
Plenerův
Slovan
Slovan
7
article
Němec, ale ne snad nějaký k Slovanům
mírnější a spravedlivější Němec, jako byl
na přiklad předešlý předseda, německý kle-
rikál dr. Fuchs, alébrž zuřivý, proti S lo-
vanům vražednou záští zapá-
lený německý nacionál, jako libe-
recký dr. Prade. A nedosti na tom:
tomuto německo-nacionálnímu pre-
sidentu opovážili se do tlumoku napě-
chovat své diktáty a podmínky na
cestu: že nesmí připustit žadných slovan-
ských interpellací, řečí a návrhů: ony že má
prostě odmítat a žádat německý jich pře-
klad, tyto že nemá protokolovat a vůbec ani
ztrpět. Tak komandoval drzý buršák Wol
ve své »Ostdeutsche Rundschau« a tak po
něm papouškoval výbor spojených levičáků,
zatím co »Neue Freie Presse« důtklivě vy-
zývala katolický střed i Poláky, jelli jim
život parlamentu rakouského drahým, jde li
jim poctivě o to, aby parlament tento pra-
coval, aby upustili od kandidatury dra.
Füchsa a volili jejich výtečníka“: prüsofila
de
Prada !!
Tolik troufala si již arrogance něme-
ckých nafoukancův imputovat Tyrolanůma
Polákům. Ti i oní měli se otrocky schylie
pred Gesslerovským kloboukem jejich velko-
německé zvůle a tyranie.
»Zvolení dra. Fuchsa presidentem mělo
by ve sněmovně za následek
řadu strašlivych bouříl« hrozila
včera »Bohemia« — a zlý účinek toho
na poměr německých stran proti
vladě by se dostavillea me
Ano, o vliv, a to o »sil ný vili v
na Poláky i klerikály žebronil včera ten
levičácký terrorism zároveň, na způsob abruz-
ského bandity, který pokleká před soškou
Madony a brousí sobě dyku o její
podstavec, prose ji o zdar loupežné své vy-
pravy. —
Leč tentokráte — aspoň pokud jde o
Poláky — na štěstí hlas německých
Němec
doktor
Fuchs
Prade
Wol
Polák
jít Prado
spojený levičák
Zvolen
Bohemia
Neue Frei Presse
8
article
maffiánů cislajtánských nepronikl nebesa.
Polský klub — toť vzácně radostná no-
vina dneška — se vzmužil a sta-
tečně odmítl ty svody němčourské, jak
ne na čestné Poláky sluší a patří.
»Volba německého nacionála Prada
byla by skandálem«, pravil tu po-
slanec Kozlowski, »neboť tento Němec
hrozil nám Slovanům rakouským drze po-
pruštěním. »Volba Pradova byla by zkázou
parlamentu«, dotvrzoval posl. Daniel ak,
»neboť osobností Pradovou byl by ve sně-
movně rakouské nastolen režim prušácký.«
I sám p. Jaworski uznal, že kolo polské ni-
žádným způsobem nemůze hlasovat pro kan-
didáta německých levičáků Prada. Pro koho
tedy mají se Poláci vyslovit? Jsou nejčet
nějším klubem v parlamenté i náleželo by
tedy po právu a slušnosti předsednictví jim.
Polák
Kozlowski
Němec
Daniel
Pradová
Jaworský
Prado
9
article
Všichni ostatní Slované by zajisté volilí po-
ctivého Poláka na stolec předsednický s touže
ochotnou jednemyslností, jako volivali po
léta dra. Smolku. Leč, bůh to sud
Poláci nechtějí se dnes exponovat a tyž
pan Abrahamowicz, který tolik od německých
levičáků zkusil, včera ještě se přímlouval za
kompromis s umírněnými frakcemi le-
vice, zejmena s frakcí Chlumeckého, jsa
ochoten voliti na př. dra. Bärenreithraa
Hle, tu osudnou slabost slovanskou l
Na štěstí však nedošel tentokráte v pol-
ském klubu ohlasu: vlastenecká odezva sta-
tečného Kozlowského rázem ji zaže
hnala, a vroucnost jeho mluvy upřímně pol-
ské rázem uchvátila všecky:
»Odmítněme jako Poláci co
nejrozhodněji každého kandidáta
německého souručenství!« horlil. »Neboť co
chce toto německé souručenství? Ono stav
do popředí svého programu státní něm-
činu, se kterou polský klub ni-
kdy a nikdy souhlasiti nemůže !«
Vše bylo uchváceno tímto upřímným
slovem polského vlastence a pod dojmem
jeho učiněno toto poctivé usnešení:
»1. Klub polský jednomyslně za-
mítá kandidaturu německého nacionála
Prad a.
Slovan
Polák
Smolek
Abrahamowicz
Chlumecký
Prado a
10
article
2. Klub polský zamítá vůbe
každou kandidaturu kteréhokoli
člena německého souručenství.
3. Klub polský vyslovuje se pro dra.
Fuchsa, bude-li tento kandidován klubem
středu, jinak pro vůdce moravské strany
střední, hraběte Morice Vettr ar«
Tak odmrštili, tak spražili včera Po-
láci patřičně německé furibundy, kteří dnes
se svým Pradem, jejž měli již za jistého,a
se svými diktáty zpupnými nesmrtelně jsou
blamováni. Leda, že by je vytrhla německo-
klerikální strana, v níž Kathrein žárlí na
Fuchsa. Ale nebyla by i to pro německé
liberály a nacionály světitá hanba, kdyby
měli svého německého presidenta jen z mi-
losti těch nenáviděných klerikálův čili »čer-
ných Čechů«, jimž nemohli na jmeno při-
jíti? Však lze-li za to míti, aby ten kato
lický střed dopustil se takové prorady mi
zerné na cti a věci vlastní, by pomáhal
hlasy svými k vítězství zřejmým prusofilům
pokřikujícím jim ve tvář svoje »Pryč o
Říma !«?
To byl by už věru vrchol politické mi-
zernosti. Než ať si dělají němečti klerikálové
co chtějí, ať si přispějí k volbě Prada neb
jiného levičáka, na tom nám nesejde: jen
když my všickni Slované budeme
státi a protestovati svorni v je-
dnom šiku proti zapřisáhlým
nepřátelům svým: na tom záleží,
to bude demonstrací, před níž ztrne
Němcům i vládě Körbrově smích na rtech.
Fuchsa
Vettr
Čecho
Slovan
Němec
Körbrův
Řím
Prado
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 7. února. (Na adresu »N.
F r. Presse«.) Patronové »N. Fr. Pr.« místo
aby po volebním výprasku zalezli do kouta a
káli se ze svých hříchů, domnívají se, že sedí
dosud v sedle a mohou mluviti s vysoka za
celou německou levicí. Po úterní schůzi sně-
movní vytasil se orgán vídeňské bursy s námit-
kami, že česká státoprávní ohražení odporují
slibu poslaneckému, že by vlastně měla miti
v zápěli odněli mandátů českým poslancům a
konečně že česká podáni ve sněmovně jsou
nešvar (»Unfug«), jenž nemá být od Němeů
trpěn podobně jako české řeči. Dnešní » Arbeiter-
Zeitung« posvitila opět jednou na vývody » Neue
Freie Presse« a nazýva je »blbostí« a ukazuje
v několika příkladech, jak si liberální orgán,
aby dokázal, co chce dokázati, pomáhá sprostou
1ží Tak překroutila »Neue Freie P'resse« ter
českého ohražení, kde se praví, že poslanci
vstupujíce do říšské rady, nezadávají v ničem
státnímu právu, kdežto »N. Fr. Presse« cituje
»české státní právo trvá v právní platnostie.
»Neue Freie Presse« tvrdí, že čeští poslane
podali své ohražení před složením slibu, ná
sledkem čehož slib podaný s výhradou je dle
ústavy neplatný a poslanci mají býti vyloučeni
ze sněmovny, kdežto pravda je, že ohražení
podána byla po složení slibu. Ale i kdyby
ohražení bylo podáno před slibem, jsou vývody
»Neue Freie Presse« holým nesmyslem. » Poslanci
slibují — pravi »Arbeiter-Zeitung« — že budou
neoblomně »dbáti základnich zákonů státních«.
Praha
Francie
Neue Frei Presse
Neue Frei P ' ress
ArbeiterZeitung
Neue Frei Presse
12
article
Dbáti zákona znamená hověti jeho ťaktické plat-
nosti, neznamená však pro poslance povinnosti
že se nikdy nevynasnaží o jeho změnu. Kdyby
»Neue Freie Presse« nebyla tak nevědomá,
musila by věděti, že poslanec slibuje, že bude
dbáti nejen »základních zákonů státních«, nýbrž
i všech jiných zákonů. A přece sně-
movně nikdo nemůže brániti zákony měniti nebo
odstraňovati. Proto také slib na »základní zá-
kony státní« nevyžaduje, aby se po-
slanec zříkal přesvědčení o po-
třebě jich změnys. Pokud se týká po-
známky »Neue Freie Presse«, že česká podání
a české reči ve sněmovně jsou »nešvar«, po-
dotýká »Arbeiter-Zeitung«, jak by to asi Něme
provedli, aby poslane, který německy mluviti
neumí nebo nechce, nesměl ve sněmovně vůbec
promluviti.
V Praze, 7. února. (K trůnní ře či.)
Liberální »Slov. Narod« je trůnní řečí rozhodně
zklamán. Očekával od dra. Körhra jasný poli-
tický program, dle něhož by se parlamentní
strany mohly seskupiti a zatím »trůnní řeč je
vše možné, jen žádný jasný a rozhodný poli-
tický program, a proto nemůže nikoho, nejméně
pak poslance slovanské uspokojiti.« V odstavci
o jazykové otázce vidí nový vládní krok ke
stanovisku německému a odpor proti poža-
davkům národů slovanských. Poněvadž pak
rovnoprávnosti národní v trůnní řeči není ani
zmínky, soudí »Slovenski Nar.«, že slovanské
strany vidí nyní jasně, jak smýšleti o vládě
Körbrově a zařídí dle toho své další kroky.
V Praze, 7. února. (Zprávy parla-
mentní.) Ruský klub, v němž je slou-
čeno pět neodvislých ruských poslanců z Haliče
a z Bukoviny, vydal svůj program, obsahující
následující požadavky: 1. přísně zákonitoua
spravedlivou správu, zejmena v Haliči; 2. za-
chovávání a rozmnožení ústavních práv a svobod;
3. všeobečné, rovné a přímé volební právo ; z
ole5 llsondožnot s eolelleže lnoni
Nout
Praha
Halič
Bukovina
Neue Frei Presse
Slovenski Nara
Neue Frei Presse
ArbeiterZeitung
13
article
národní autonomii, po případě opatření ná-
rodnostního a jazykového zákona jako prová-
děcího zákona k článku 19. základních zákonů
státních; 5. zlepšení stavu rolnického a dělni-
ckého v Haliči a v Bukovině a 6. náležité
zření se strany vlády k hospodářským a kul-
turním potřebám těchto dvou zanedbaných ko-
runních zemí. — V další části prohlášení tvrdí
se, že ruský klub je pro dělnost parlamentu,
zachová se spravedlivě ke všem ostatním stra-
nám na říšské radě, k vládě pak dle toho, jak
se tato zachová k programu výše uvedenému.
Polský radikál Breiter při-
stoupil k ruskému klubu jako hospitant. l
Mandát hr. Karla Dědušického.
jenž byl volen v haličské IV. kurii stryjské,
zdá se býti povážlivě ohrožen. Hr. Dědušický
obdržel zde 333 hlasů, jeho ruský protikan-
didát otec Davidjak 288 hlasů. Voličové však
podali proti jeho volbě protest, v němž uka-
zují, že dle zprávy volební komise v okrese
drohobyčském hr. Dědušickému připadly 162
hlasy, otci Davidjaku 79, kdežto 132 volitelo
tohoto okresu hodlá ztvrditi přísahou, že
volili otce Davidjaka a nikoli hr. Dědušického.
Tím by hr. Dědušickému odpadly 530 hlasy.
dané ve prospěch Davidjaka, který by. pak
měl většinu 30 hlasů a musil by býti pokládán
za zvoleného.
Dědušický
Halič
Bukovina
Hradec
Davidjako
14
article
Ze Záhřeba, 5února. (Obecní vol by
v Rěce. — Chorvatské národnh
školstvI.) Dne 3. února svoláno nově zvo-
lené obecní zastupitelstvo rěcké guvernérem hr.
Szapárem ke schůzi, aby se ustavilo. Schůzi
zahájil proslovem hr. Szapary, jenž kladl důraz
na shodu autonomie rěcké s mateřskou
zemí uherskou, jež čini vše možné ku povzne-
sení města. Starostou zvolen pak opětně dr.
Mayländer, jenž na dotaz guvernérův, přijímá-li
volbu, odvětil kladně a slíbil, bude-li jeho volba
panovníkem schválena, že učiní předepsaný slib.
Náměstky starostovými zvoleni pak adv, Vio a
ryt. Luppis. Poněvadž celé volby odbyty dle
úmluvy s vládou uherskou, není pochybnosti,
že i volba Mayländrova bude císařem schvá-
lena a tím bude ukončen třiletý spor rěcké
autonomie s vládou, která ovšem z boje od-
chází vítězem. — Dle úřadních zpráv za rok
1899—1900 bylo v Chorvatsku 1378 národ-
ních škol, z nichž bylo 1270 chorvalských a
srbských, 22 německých, 7 maďarských, 2 malo-
ruské a 3 slovenské. Školou povinných dět
bylo 317.640, skutečně však skolu navštévo-
valo jen 197.707, t. j. 75.15 proc. školou po-
vinných. dělí.
Szapara
doktor
Mayländer
Záhřeb
5 únor
Chorvatsko
15
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 7. února.
Odpověď „Srbinova“,
Pangermánské listy rakouské i německ
již mnoho dní vedou ostrou palbu do srbské
vlády, jež prý trpí listu »Cpó«, aby bez-
ohledně napadal Rakousko-Uhersko a rakousko-
uherského i německéhol vyslance v Bělehradě.
Jak telegraficky oznámeno, srbská vláda
dala časopisům pokyn, aby nezavdávaly k po
dobným stížnostem příčinu.
»pó« se své strany odpovídá: Srov-
náme-li, co píšou proti nám německé listy v Ra-
kousku i Německu, vidíme, že to pochází
z jedné kuchyně — z které, nepotřebujeme vy-
světlovati. (Myšlen tu bezpochyby rozkrál Milan,
jenž si ve svém vídeňském bytu zřídil novi-
nářskou kancelář proti Srbsku.) My jsme ve
svém článku, pro který pozdvižena proti nám
celá vojna, vytkli program příšti práce srbské.
Článek byl psán se vší vlasteneckou vážnosti a
vybízel k obětavosti za spravedlivou srbskou
Milan
Praha
Rakousko
Uhersko
Bělehrad
Ra
Německo
17
article
věc, k její obraně a k tomu, aby o našich
snahách byl poctivě zpravován vzdělahý svět.
V článku nebylo ani jedině nadávky, tím méně
»sprosté«. Objektivnosť a pravda jsou prvým
naším heslem, což dokazuje každý řádek, který
jsme dosud napsali. Nenídi ani t aková práce
někomu po vůli, není vinou naší a nemůže to
býti nazváno srbskou neotesaností. Odmitáme
od sebe, jako bychom byli jedinou nadávku na-
psali o sousedním mocnářštví.
Pangermánské listy současně zahájily kampaň
proti »panslavským rejdům« ruských listů, které
se ujímají české věci. Pozorujeme tu jak oby-
čejně, že nájezdy jejich sdělují se telegrafickými
kancelářemi také nejrozmanitějším slovanským
časopisům, jež je dobromyslně otiskují. Snad
aspoň to by nemusílo být. Když už Slované
nejsou s to zříditi vlastní zpravodajskou kan-
celář, která by paralysovala soustavnou práci
kanceláři nepřátelských, aspoň by nemusili pro-
půjčovati své sloupce této mízerné agitaci, po-
máhající si lží a zkrucováním.
Slovan
18
article
Z ruských listů.
»Ilri B«, rozhlížejíce
se po kritickém položení, do kterého Rakousko
uvedl pangermanism, a posuzujíce různé strany
vídeňského parlamentu, praví o českém klubu
na říšské radě: »Mladočeská skupina
jako dříve je nejčetnější a nejlíp organisovaná
ze všech stran. Doufáme, že ve vážných při-
padech všichni čeští poslanci, i ti, kterým se
Mladočeší nezdají dosti radikalnými, budou jed-
nati společně, protože různosti mezi nimi týkají
se věcí vedlejších a hlavní cil je všem společný.
Utíkání obyvatelstva z Bosny
a Hercegoviny.
Stěhování mohamedánského obyvátelstva
z okupovaných zemí nemá konce. Minul? týden
vystěhovalo se 36 rodín. Pres Bélehrad ode-
braly se do Turecka.
V prosinci vyskytla se zpráva, že moha-
medánští vystéhovalci prosili sultána, aby jim
vykázal novou zemi k obývání, že se tam vy-
stěhují všichní šmahem mohamedáni z Bosny
a Hercegoviny. Zpráva věděla i to, že sultán
nařídil velikému vezíru, aby takovou zemi pro
ně vynašel. o s
Loni z jara podobná pověsť lákala k vy-
stěhování přavoslavné okupovaných zemí. Pro-
slýchalo se mezi nimi, že car narídil, aby
každé pravoslavně rodině, která z Bosny a Her-
cegoviny příjde do Ruska, vykázán byl dosta-
tečný pozemek. Zpráva, rozumí se, nepotvrdila
se a ti, kteři honem chopilí se vystěhovalecké
hole, přišli o všecko, co měli, neboť musili na
rýchlo prodati své majetký za každou cenu,
aby sehnali peníze na cestu.
Rakousko
Bosna a Hercegovina
Turecko
Bosna
Rusko
Ilri B
19
article
Tenkrát vyšlo na jevo, že vystéhovalecké
hnutí mezí pravoslavnými vzniklo z přemlouvání
zvláštních agentů, kteří myslili, že pravoslavní
udělají místa německým a jiným kolonistům,
kteři s nimi tvoří jednu armádu.
Není pochybnosti, že letos tatáž agi-
tace vyvádí ze staré vlasti slovanské moha-
medány-
Srbské konsuláty v Sarajevě
a Mostaru.
»Cpó« vyzývá srbskou vládu, aby
v obou hlavních městech, v Sarajevu i Mo-
staru, zřídila srbské konsuláty. Požadiávek to
nejspravedlivější, zvláště když Rakousko- Uhersko
má v Srbsku několik konsulátů: v Bělehradě.
Niši, Šabci, Smederevu, Kladovu a Negotíně.
Kdyby Rakousko - Uhersko nerado vidělo srbské
Sarajevo
Mostar
RakouskoUhersko
Srbsko
Bělehrad
Niš
Šabac
Smederevo
Kladovo
Rakousko
Uhersko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
První pokusy.
List z dějin české zpěvohry. Napsal J aro s l av
Adámek.
vsn
Dne 2. února 1826 spadla opona za pr
miérou první české původní zpěvohry. Letošního
roku, kdy případají na 3. června sté narozeníny
Františka Jana Škroupa, vrací se sedmdesátěpáté
výročí prvního představení »Dráteníka«! Jemu
předeházelo dne 28. prosinče 1823 představení
Weiglovy »Rodíny svýcarské« duke
Od prvních pokusů, učiněných koncem
XVIII. stoleti s operami dle vlaských uprave
nými, jež pro malou znalost českého jazyka
u jialských zpěváků nedodělaly se vélkých
úspěchů, uplynulo skoro čtvrt století. sží m
1 České divadlo mělo hlavní útočiště n
ochotnických jevištích. Velikého významu na
bylo divadlo, zřízené r. 1821 v domě občana
Teisingra v místech nynějšího státního nádraží.
Zde prvních svých úspěchů dobývaly Klieperovy
dramatické práce, zde v kruzích hudebních
ochotníků poprvé vzníkla myšlenka pokusiti se
o české zpěvoherní představení. Vyhlédnuta
k němu Weiglova »Rodina švýcarská«, oblíbená
dlšao
tehdy na německých divadlech.
Tajemník stavovského divadla Jan Šťépánek
přál úmyslu a horlivě se ujal překladu libreta.
jenž definitivně upraven básníkem »Ženichů«
Simeonem K. Macháčkem. Chtěje původně lokali-
sovati děj na Slovensko a nazvati hru »Tatranská
rodina«, zůstal Macháček posléze při doslovném
překladu titulu.
Štépánek vymohl, že propůjčeno ochotnict
stavovské divadlo, kde česká představení tehida
jen za zvlástních příležitostí byla dovolována.
Primadonna německé opery Kateřina Kometov
získána pro úlohu Emeliny. Kapelník Tribensee
horlivě zpěvohru studoval. František Škroup.
tehdy člen divadelního sboru, byl mu výdatným
pomocníkem.
Den představení pro různé překážky dozna
několikerého odkladu. Ohlašuje se už na polo
oe
vicí května
Adámek
František
Jan
Škroup
Weiglův
Rodína
svýcarský
Klieperův
Šťépánek
Simeone K Macháček
Macháček
Kometov
Emelina
Slovensko
Český divadlo
stavovský divadlo
m 1
21
article
Na premiéru došlo však až 28. prosince 1823
Dle Tomsova »Čechoslava« vybráno při ní 1206 zl
50 kr. vídeňského čísla. Útraty obnášely 161zl
v. č. Dobročinným účelům věnováno 539 zl
25 kr. Zbytek obdržel reditel stavovského di-
vadla Ignác Holbein za propůjčení jeviště
rekvisit.
První toto české zpěvoherní - představenl
způsobilo na českou Prahu mohutný dojem.
»Lóže, zavřená sedadla, parterre, vše
všudy plno,« píše Čelakovský počátkem ledna
1824 Kamarýtovi, »tlačenice dole a na galeriích
přehrozná, a každý s netrpělivosti očekával
vyhrnuti opony . .. Viděl jsem již mnohem
pěknější opery, i zpěv krásný slyšel jsem, ale
mocnost zpěvu cizomluvného jen tak jaksi po
vrehně překlouzla povždycky přes moji hrud.
Tomsův
Čechoslav
Útrata
Holbein
Čelakovský
Kamarýt
Praha
22
article
Tenkráte to bylo jinak, a do smrti nezapomenu
na tu sladkosmutnou chvíli. I vyjde Emelina,
oko baví na se obráceně, ucho rozslazeně vnímá
mateřské zvuky, pod rouškou nebeské hudby a
andělského zpěvu. Každý v opojení, každý tleská
v pochvalu, jen já tu stojím, rád bych tleskal,
raději — to bylo podivně kouzlo! Znám vás
nyní, slze radosti! Nemajíc radost více místa
vnitř, evalem ven — ven sobě činila průchod,
takže můj pan rytíř (Ledvinka rytíř z Adler-
felsu, zemský rada, v jehož domě byl Čelakovský
domácím učitelem) vedle mne v lóži sedě (anebo
já vedle něho) se mne tázal, co je mně ? a já
ubohý se vymlouval, že jsem najednou dostal
šíkavku. To byl oučinek tvůj, rozmilá mluvo
naše ! to byl oučínek lásky k tobě. Všichni
zpěvcové najednou ke konci byli vyvoláni a
»Komet« se rozléhalo hlasem velikým po skle-
penl.«
Vrátiv se z představení domů, napsal Če-
lakovský na interpretku Emeliny dvě znělky.
které přinesl Tomsův »Čechoslav« v prvním čísle
z r. 1824.
I starší vrstevníci dvacetipětiletého Čela-
kovského stejně s ním cítili. »Nemohu Vám
vysloviti,« píše Jungmann dne 5. února 1824
Antonínu Markovi, faráři v Libuni,*) »jak nás
*) Zelený, Zivot Josefa Jungmanna, 224.
Emelin
Ledvinka
rytíř
Adler
Čelakovský
Tomsův
Čechoslav
Jungmann
Markov
Libuň
23
article
Rodina švýcarská všecky okouzlila, v veliká
částka nás plakala radosti. Jediný Nejedlý (pro
fessor češtiny na universitě), henašed přízvuč-
ných veršů ve zpěvě (kterému ostatně za mák
nerozumi), pronesl ve škole při bubnování po
chvalném od svých školáků, že to škandál bylo
ale jedna lašťovice nedělá léto, dosti na tom
že se vůbec ten škandál libil.« V těmž listu vy
bízi Jungmann Marka a gymnasijního professora
v Jičině Fr. Šíra, aby překládali operní texty
a oznamuje jim, že k tomu také »svě ztuhle
nohy veršovské pozdvihne.« Jungmann přeloži
libretto k Mozartově opeře »Únos ze Serailu«.
která česky byla po prvé dávána 8. listopadu
1829. Marek jeho žádost oslyšel, Šir upravi
text k opeře »Cosi fan tutte« od Mozarta, jejía
premiera byla v lednu 1831.
Ještě po sletech Chmelenský (v » České V čele
z 10. března 1835) stesku na tehdejší zane-
dbávání české zpěvohry předesílá živou vzpomínku
na její první krok. »Mohou-li se provozovat
české zpěvohry?« píše. »A, mohou-li se, pro
se tedy neprovozují?« . .. Provozena byla Ro-
dina švejearská! A hle! zastyděli se nepřátelé.
lhostejní úznali cenu našeho zpěvu, ano i divili
se jemu a krajané naši plesali. Krásnějšího
triumfu nemohla naše řeč slaviti, jako toho dne
v divadle ve všech lóžích a ostatních oddílech
naplněném ! ..
Nejedlá
Jungmann
Šír
Mozartův
Mozart
Moha
Francie
24
article
Čtvrtého dne po reprise »Rodiny švýcarské«,
která byla 18. ledna 1824 ve prospěch chudýei
u sv. Bartoloměje, psal Palacký do Pešti Janu
Kollárovi: »Po dvakrát již měli jsme to potě-
šení slyšeti na zdejším stavovském divadle prvn
časoměrnou operu českou »Rodinu švejearskou«,
jejíž přeložení panu Macháčkovi výborně se po
dařilo. Jde o ní všeobecná pochvala po Praze
snatě první veřejný triumí časoměrné prosodie.
Operami a zpěvem vůbec tuším nejlépe se nán
podaři mateřčinu naši u vyšších v obliben
uvésti; i sami zajisté Němci pociťuji přednos
zpěvu českého nad německý.«
Společnost ochotníků, povzbuzena úspěchem.
brzo se odhodlala k dalšímu kroku. Dne 25.
dubna 1824 provedla Cherubinova »Vodařee
v překladu Macháčkové. »Ondy se tu provozova
Vodař,« píše Jungmannův syn Josef počátkem
července 1824 faráři Václavu Karešovi do Vla-
chova Březi, »jak náleží dobře vypadl, a jak
to každý připustí, lépe než by ho Němci dáti
mohli.«
Události blízké budoucnosti byly příčinou,
že timto představením »společnost milovníků če-
ských her, obzvláště oper« skončila svou činnost.
Doba, do které stavovské divadlo bylo propůjčeno
Ignáci Holbeinovi, minula a od 1. května 1824
bylo divadlo svěřeno trojčlennému ředitelství
Herec Polavský převzal réžii německé činohry
basista Kainz stal se ředitelem opery a Štěpánek
ujal se administrativní a hospodářské v stránky
podniku. Byl zároveň ředitelem, dramaturgem
a režisérem českých představeni. Štěpánek, po-
vzbuzen úspěchy českých zpěvoherních před-
stavení ochotnických, dal jim významné místo
ve svém prográmu a za desetiletého ředitelství
přivedl je k znamenitému rozkvětu. Účinkovali
v nich zpěváci rodem Češi nebo češtiny znalí,
kteří zároveň byli engažováni pro německou
operu. Někdy spolupůsobili také ochotníci.
Bartoloměj
Palacká
Kollár
Macháček
Němec
Cherubinův
Onda
Jungmannův
Josef počátek
Kareš
Březi
Holbein
Polavský
Kainz
Štěpánek
Čech
Pešť
Praha
Vl
stavovský divadlo
25
article
Hlavním sloupem české opery oné doby byl
Kateřina Kométova. Narodila se z české rodiny
8. listopadu 1807 v Praze ve Faustově domě nia
Dobytčím trhu. V dětství osiřelé ujala se její
teta Pátková, někdejší operní zpěvačka vévodkyně
kuronské a poskytla neteřihudebního vzdělání.
V útlém mládí byla engažována pro koncertní sín
v Lipsku. Roku 1822 přijata k divadlu stavov-
skému v Praze, kde ze zpěvačky ve sboru do-
stoupila k výši primadony. V únoru 1827 pro-
vdala se za Matěje Podhorského, rodilého z Vršo-
vic, který, zahájiv divadelní činnost ve sboru
posléze stal se přvním barytonistou. Roku 1849
odebrala se Podhorská na odpočinek. Zemřela
28. listopadu 1889 v Praze. Jako ochotníci často
působili skladatel sborových písní Alois Jelen
a Škroup, který horlivě se účastnil také při stu-
dování zpěvoher. Škroup zpíval už v premiéře
»Rodiny švýcarské«.
Dne 6. května 1824 bylo první české zpěvo-
herní představení za nové správy. Dáván poprvé
Webrův »Střelec kouzelník« zčeštěný Štěpánkem
Představení mělo veliký úspěch. Příjem obnáše
Kométův
Pátková
Matěj
Jelen
Škroup
Webrův
Štěpánek
Praha
Lipsko
Vršo
Faustův dům
26
article
1264 zl. 40 kr. V damských úlohách vystoupily
Kometova a Králova, jimž Chmelenský za je-
jich výkony věnoval v »Čechoslavu« znělku.
Michalesi zpíval Borovského a Jelen Liborina.
Čelakovský o představení nadšeně referoval
v »Čechoslavu«. Psal o něm 12. kvělna Kama-
rýtovi: »Přeložení někde trošinku zakulhávalo,
však jedva bylo k pozorování pro výbornost herců
a hudby! Katinka zpívala, tu mně nemožná na-
jíti přirovnání. Též i panna Králova. To jsou
Češky! A pan Jelen, pravý mistr ve zpévu a v
herectví . . Český zpěv vždy vlce a více mi-
lovníků i mezi vyššími nalezá. Sám, nejvyšší
purkrabí posledně, který sic nikdy, aspoň zřídka
hernu navštěvuje, v českém se viděti dal.«
Jungmann, odvozuje z úspěchu Macháčkem
upravených zpěvoher vítézství časoměrné proso-
die, jejíž oprávněnost tehdy byla stejně horlivé
hájena jako popírána, stěžuje si v listu Kollárovi
z 8. května 1824, že přeložení »Střelce kou-
zelníka« dle přízvuku »velmi ucho uráželo.
Čechoslav
Michalesi
Borovski
Jelen Liborin
Čelakovský
Králův
Češka
Jelen
Jungmann
Macháček
Kollár
Kama
27
article
Publikum ovšem chválilo dekorací a hudbu atd.
ale ti, kteří neslyšeli předešlých, vyjevili starý
předsüdek, že český jazyk néhodí se k opeřel“
Dne 23. května 1824 byla reprisa »Střelce«.
V přítomnosti cisaře Františka a choti jeho Karo-
liny, kteří tehdy návštévou meškali v Praze,
býla před německým představením zpívána dvě
poslední jednání »Střelce«! V Tomsově »Čecho-
slavu« oslavil Linda císařskou návštěvu zvláštní
básní. »Herna se stkvěla pěknou osvětou«, píše
Čelakovský 27. května Kamarýtovi, »plným tle-
skáním císaře přijali; já však raději ve hře
našlm roztomilým děvuškám Kometové a Králové
bych byl přitleskával, ale nebylo volno. Volal
jsem tedy, co zbývalo, duchem: »Výborně l
Výborně !«
Nejbližší zpěvoherní novinka Chmelenským
zčeštěný Méhulův »Josef a jeho bratrie
byla poprvé provedena 12. prosince 1824. Ko-
metová zpívala Benjamina, Podhorský Joseťaa
Michalesi Jakuba.
O Hromnicích roku 1825 byla premiěra
Rossiního »Lazebníka Sevillskéh os
v překladu Macháčkově. Komelová zpívala Ro-
sinku a Podhorský hraběte.
František
Tomsův
Čecho
Linda
Čelakovský
Kamarýt
Král
Méhulův
Josef
Benjamin
Joseťaa Michalesi
Jakub
Macháčkův
Kara
Praha
ko