1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v sobotu 27. července 1907.
Praha
3
masthead
tplbo vd stolia áol nasž
5
article
Na ranní a odpol. Htst
předplácí ser
v Praze v adminivtraeí
a n řale
a livrt leta . . . . 6 K —t
s dvojt denáčkeu
atrt la . : . . 7 K 50h
ve štřalkáel
. 2 K90
na měsíe .
Pošíeni
n . . . . k eo
s dvají zisilkou
n.: : k e
Praha
6
article
K poměrům v okupovaném
území.
K poměrům v okupovaném
území.
Záležitosti srbské a chorvatské — ne
hlede k neúspěšnému dosud vyjednávání
Srbska o obchodní smlouvu s Rakousko
Uherskem a vzájemně si odporující zprávy
o vnitřních poměrech v Srbsku, kdež dle
jedněch jest postavení krále Petra nejisté, tak
že prý ve schůzi bar. Aehrenthala s Titto-
nem v Desiu i v této příčině se uvažovalo
o možných případech — vystupují čím dále
tím napínavěji do popředí a to již od doby.
kdy za sporů uherské koalice s Vídní došlo
na shodu vážných částí politiků chorvatských
a srbských, jež na veřejnost byla ohlášena
tak zvanou resolucí rěckou a týkala
se zvláště i otázky dalmatské. Tehdy to byl
zejména pozdější uherský koaliční ministr
spravedlnosti Polonyi, kterýž vyjednával s
nově utvořenou koalicí srbsko chorvatskou,
když však zatím uherská koalice s Vídní se
smířila, politikové maďarští obrátili se proti
Chorvalům, a informací, Polonyem získaných.
použito, jak dále uvidíme, k dalšímu kroku
proti snahám srbsko-chorvatským. Olázka dal
matská nedá se dobře řešiti bez územního
pozadí, jež tvoří pro Dalmacii Bosna a Her
eegovina.
V obou zemích těchto vznikl v nedávné
době ruch, kterýž směřuje především k tomu,
aby konečně dostalo se tamnímu obyvatelstvu
vlivu na správu země, což by se dosáhlo
zřízením skupštiny neb sněmu, a ruch tento
dospěl k pozoruhodné jednomyslnosti veške-
rých předáků tamních a jeho výsledkem byla
resoluce sarajevská, v níž hlavní
těžisko spočívá na společném postupu jak
v resoluci rěcké.
Srbsko
Rakousko
Vídeň
Dalmacie Bosna
7
article
Obrat koaliční vlády uherské proti Chor
vatům, zahájený návrhem železniční pragma
tiky, pomocí jejíž měla býti prolomena plat
nost řeči chorvatské jakožto úřadní řeč
v trojjediném království, měl za následek roz
hodný odpor chorvatské delegace v pešťské
sněmovně, dospěl k úplné roztržce mezi
koaliční vládou uherskou a Chorvaty, a dnes
rozšířil se zápas i na pole hospodářské.
Současně zahájili maďarští politikové
i akci ve příčině zemí okupovaných, před-
seda ministerstva uherského Wekerle učinii
známý projev o nárocích Uher na Bosnu
Hercegovinu, aniž by se mu bylo dostalo
ústy předsedy ministerstva vídeňského bar
Becka příslušné opravy, pokud země okupo-
vané spravovány jsou na základě mandatu.
berlínskou konferencí daného, celému soustát
rakousko-uherskému.
Za to ozvalo se jak na sněmě chorvat
ském, tak na radě říšské několik poslaneů
jihoslovanských, kteří dovolávali se s a mo
správy pro země okupované. Tak Svetozat
Přibičevič v lednovém zasedání chorvatského
sněmu zvláště na to kladl důraz, aby oby
vatelstvo zemí okupovaných hlasováním samo
rozhodlo, kam chce přináležeti, v podobném
smyslu vyslovil se Biankini na radě říšské
že jest ponechati rozhodnutí vůli národa,
dalmatský poslanec říšský dr. Baljak, ujav
se při otázce tureckých cel slova, poukázal
i na slabé stránky správy bosenské a pravil
Mělo by býti povinnosti parlamentu kontro-
lovati správu okupovaných zemí a otázati se
jí, proč se tamějšímu obyvatel
stvu dosud odpírá účastenstv
při správě zemé? Byl by to požadavek
spravedinosti a slušnosli už proto, že z ve
likých důchodů zemských během 25 let vy
dáno bylo na vydržování četnictva a kasáre
četnických 75 milionů, kdežto v cele zem
je dnes ještě pouze 350 národních škol
tak že jen 123 školou povinné mládeže má
možnost navštěvovati národní školu. Na
Chorvat
Beck
doktor
Baljak
Bosna Hercegovina
Svetozat Přibičevič
8
article
výmluvy, že ústavní poměry se nedají za-
vésti přes noc, možno klidně odvětiti, že
během 30 let bylo na to dosti času. Všichn
srbští notáblové, kteří podepsali resoluci
v níž se žádalo zavedení ústavy pro Bosnu
a Hercegovinu, byli místními úřady odsou
zení ke značným pokutám peněžitým a nad
to jim bylo pohroženo, že mohou býti stiháni
i pro velezrádu!
Co se týče zvláště projevu Wekerlova
nárocích Uher na Bosnu a Hercegovinu, má
dvorní rada ryt. Vukovič, poslanec na radě
říšské, za to, že spoluvinnou na těchto kon-
fliktech jak chorvatském tak bosenském jest
rada říšská, která si dosud málo všímala zá-
ležitostí jihoslovanských. Přičiněním srbsko-
chorvatské koalice rozšířila se politická zá-
kladna a bylo proto nutno vzíti i Bosnu a
Hercegovinu do kombinace; to jest politické
stanovisko. Z právního hlediska Uhry mohou
se dovolávati zabraných zemí pouze z práv
Chorvatska. Vůbec pak pokládá za netakti-
cké, že vláda uherská nyní nadhodila otázku
bosenskou, jako bylo netaktické, že v době
vyjednávání o rakousko uherské vyrovnání
zahájila spor s Chorvaty.
Všichn
Wekerlův
Uher
Vukovič
Chorvat
Bosna a Hercegovina
Bosna
Hercegovina
Chorvatsko
9
article
Když tákto vznikly spory ony s Chor-
vaty a o postavení zemí okupovaných, po-
čalo dne 24. června t. r. na novo vyjedná-
vání s bosenskými mohiamedány o upravení
jejich náboženských požadavků, kteréž se
vedlo sice již v r. 1901, ale od té doby
bylo přerušeno a takřka zapomenuto — až
po nynější okamžik, kdy se asi uznaloza
vhodné vyněsti ve sporných těchto otázkách
nového trumfa. V r. 1901 neshodla se vláda
sarajevská s předáky mohamedánů v násle
dujících čtyřech věcech: o způsobu jmeno
vání vrchního mohamedánského duchovního
o sestavení rady duchovní, o příspěvku země
na mohamedánské potřeby náboženské ao
autorisaci (menšuru) vrchního duchovního
nejvyšším duchovním sborem mohamedán
ským (mešihatem) v Cařihradě Roztržka
vznikla vlastně jen pro tuto menšuru, na
niž vláda nechtěla tehdy přistoupiti. Letos
sice požadavek ten v zásadě uznala, ale
chtěla, aby si vrchní duchovní sám menšuru
po svém jmenování vymohl, kdežto
zástupci mohamedánští nyní žádali, aby men-
šura byla dohodou s Portou (diplomatickým
ujednáním) osobě, o niž se shodly obě vlady.
ihned s jmenovacím dekretem opatřena, aby
takto zachován byl vliv na jmenování vládě
turecké t j. sultánu, jehož suverenní práva
konferencí berlinskou vedle mandátu oku-
pačního byla zachována.
V ostatním odkazujeme na obšírné sdě-
lení kor. kanceláře o nezdaru vyjednáván
s mohamedány, kteréž mezi telegramy oti
skujeme a jež jest spolu odpovědí na pro-
hlášení všech 19 mohamedánských účast-
níků porad sarajevských od měsíce června
konaných, o němž jsme rovněž již přinesli
zprávu.
Cařihrad
10
article
Zajímavo jest, že tito důvěrníci moha
medánští zároveň ohlásili, že pošlou zvláštní
výbor do Pešti, aby odtud podali zprávu,
jaká křivda se stala mohamedánům tím, že
jednání s nimi bylo opět přerušeno a jejich
hlavních náboženských práv nedbáno.
Zbývá nyní vyčkati, zda výbor tento
hledá v Pešti oporu pro své požadavky,č
zda se spokojí pouhou další publicitou je-
jich. Mohamedání jsou dosud držiteli ve-
škeré půdy, a tím velmi důležitý činitel,
kdyby se pomýšlelo na zavedení jakéhosi
zemského zastupitelstva. Pro případ, že by
pro volby byl zaveden census, dosáhli by
asi mohamedáni většiny, kdyby však zavedlo
se všeobecné právo hlasovací, byl by po-
měr vyznání jako 7 (pravoslavní), 6 (moha-
medáni), 4 (katolíci). Ať tak neb jinak ocitla
by se v popředí opět dosud nerozřešená
otázka agrární, jež byla původem i všech
dřívějších nesnází za vlád tureckých.
Konečně ještě připomínáme, že emi-
granti z Bosny a Hercegoviny snaží se
zvláštním pamělním spisem upozorniti členy
mírové konference v Haagu na stav věci
v zemích okupovaných a dovolávají se týchž
práv, jakých požívají jiní národové, ježto se
pokládá obyvatelstvo zemí oněch za dosti
silné, aby se samo spravovalo a rozhodo-
valo o svých osudech.
Pešť
Bosna a Hercegovina
Haag
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 26. července. (Česká ná rod-
ní idea.) První parlamentní kampaň nové po
slanecké sněmovny měla výsledky dosti skrovné
Plodem zákonodárné práce nové sněmovny jest
vedle některých drobnějších věcí vlastně jen za-
tímný rozpočet do konce tohoto roku. Více se
od ní také nečekalo. Hlavním úkolem minulé
letní kampaně bylo, aby se poslanci seznámili
mezi sebou a vláda aby zvěděla, s kým bude
mít pracovat. S té stránky se situace dosti vy-
jasnila a zdá se, že značné nespokojenosti
není zatím na žádné straně. Pokud nás Čechů
se týče, posuzuje se výsledek minulé sněmovní
kampaně u nás mnohem nepříznivěji, než u ná-
rodů jiných. Pozoruhodný jest v tom vzhledě
hlas „Slowa pol.“, které nemůžeme počítati
mezi vřelé přátele českého národa, které však
ve výsledcích prvního zasedání nově sněmovny
spatřuje „triumí české národní ide-
je.“ Jako listy vídeňské, tak totiž překvapil
i „Slowo polské“ vystoupení prof. Masaryka ve
prospěch národních požadavků českých. „Tento
filosof-atheista (?), filosof, neuznávající nyněj-
šího pořádku hospodářského a sociálného, se
hnul koleno před myšlenkou národní. Přiznal
veřejně — praví „Sl. pol.“ — že národní my-
šlenku pokládá za mocného a rozhodujícího či-
nitele. Ve jménu této myšlenky národní domáhal
se od vlády rovnoprávnosti jazykové pro Čechy.
rovnoprávnosti, jdoucí až do drobností. V otáz-
ce obrany národní myšlenky prof. Masaryk ne-
lišil se ani čárkou od českých řečníků, patřícíel
k jiným stranám.
Čecho
profesor
Masaryk
Praha
Čechy
12
article
Polský list zmiňuje se pak o referátech vi
deňských listů o řeči Masnrykově a pokračuje
Jak duševně omezený jest tento centralisticko-
německý svět ve Vídni, svět, jehož hlásnou trou-
bon jsou časopisy, nazývající se liberálnými
Tento svět neumí pochopit, že právě ona ná-
rodní sehopnost, opirající se o zdravý národní
egoismus (?), spojitost, která slučuje v jeden
tábor socialisty, demokraty a filosofy volné my-
šlenky, kdykoli běží o národní olázky, jes
zřídlem rozvoje a síly českého národa. Český
národ může si dovoliti luxas, že posílá do Vídně
až šest různých politických stran, poněvad
ví, že tam, kde jde o česká národní práva, o če-
ský jazyk, o českou školu, o české university.
o české úřadníky, všichni čeští poslanci, Mlado-
češi i Staročeši, socialisté i katolici, radikálové
i agrárníci srazí se jako jeden muž a budou bo
jovati svorně. A to nejen tehdy, když jde o no
vou kořist českou; stejně svorni jsou, když je
třeba vzepříti se útokům na český národ, poku-
sům germanisačním, útokům na české úřadník
a němčení českých menšin v německých okre-
sích.
Dotknuvši se národní neuvědomělosti mez
Poláky, „Sl. pol.“ pokračuje ve svém chvalo-
zpěvu: „Mezi Čechy je jinak, lépe! Napjatou
prací dospěli ke všeobecné národní uvědomě-
losti, která zasáhla i do nejcbudší chaty. Mez
Čechy i socialista a realista schyluje čelo před
národní myšlenkou. Mezi Čechy není poslanců,
kteří by se sice pokládali za Čechy, ale šli by
s Němci proti stranám českým. Proto ani veliké
vítězství českých socialistů neuškodilo české ná-
rodní věci, poněvadž tito socialisté slouží na-
před (?) dobré věci národní a pak teprve slouži
Mlada
Polák
Němec
Vídeň
Čechy
všeobecný národní uvědomitlost
14
article
socialismu. A proto — končí „Sl. pol.“ — Če
chové mohou spokojeně pohlížeti na prvé týdny
práce nové říšské rady: jako národ jsou tak
silni, jako byli dříve, všeobocné hlasování ne
stalo se jich národní myšlence otravou, jak
předpovídá bar. Gnutsch.
K tomuto pochlebnému hlasu, o němž jinak
pochybujeme, že šel pisateli ze srdce, připojme
několik slov, jimiž orgán polských lidoveů
„Kur. Lwow.“, doprovází zprávu, že dr. Žá-
ček do svého poděkování za volbu do předsed-
nictva vložil též několik slov českých.
Episodka tato jest prý proto významnou, že
sněmovna proti ní neprotestovala. Jazyková otáz-
ka počíná se viírati i do nejvyšší sněmovní magi-
stratury a jeden ze členů předsednietva takovým
způsobem prohlašuje, že úplná rovnoprávnost
všech jazyků musí se státi faktem, poněvadž
jest nepopíratelným právem. České promlu-
vení dra. Žáčka, dnes německým tiskem igno-
rované, vystoupí po čase v době zostřeného ja
zykového boje jako živý dokument, že v ději-
nách rakouského parlamentarismu byl moment
kdy poslanecká sněmovna přijala mlčky fakti-
ckou rovnoprávnost jazyků neněmeckých.
doktor
Žá
poslanecký sněmovna
15
article
Ze Záhřeba, 24. července. (Sesílen
srbsko-chorvatské koalice.) Při loň-
ských sněmovních volhách zvoleni byli na pro-
gram býv. národni strany též člyři poslanci, kteli
před tím ve sněmovně nezasedali a nejsou tedy
zodpovědni za maďaronskou politiku, provádě-
nou národní stranou za vlády Khuenovy. Když
se národní strana rozešla, tito čtyři poslan
s drem. Tropschem v čele ustavili se jako
samostatná sněmovní skupina. Po letošních uda-
lostech ve sněmovně pešťské skupina Tropscho-
va ohlásila předsedovi koalice dru. Medakovičí.
že jest ocholna vstoupiti do srbsko-chorvatské
koalice. Na tuto přihlášku dr. Medakovi
odpověděl: „Poněvadž se prohlašujete solidárný
mi s postupem chorvatsko-srbské koalice v Pe-
šti, zveme na základě jednomyslného usnesení
klubovního všechny čtyři členy vaší skupiny,
aby se připojili k našemu klubu.“ Na základě
tohoto pozvání ohlásili již své přistoupení k
koalici posl. dr. Tropsch, Jovan Sekulič
a bar. Jos. Rajačič.
Tropsch
Medak
doktor
Sekulič
Záhřeb
Tropscho
Sesílen srbský
16
title
Politické zprávy zahraničné.
17
article
V Praze, 26. července.
Praha
18
article
P. B. Struve o spolku s okťabristy.
Vůdce pravého křidla ruské strany národní
svobody (kadotů), Petr B. Struve, přál spolk
s oktabristy za doby voleb a po připadě i v nové
dumě. Dnes zdá se, že pokus o součinnost, jejž
učinil kn. Trubeckoj, je pochován, poněvadž
nedošel ohlasu ani mezi oktabristy, ani mezí ka-
doty. P. Struve vyslovuje se nyní v „Birž. V.-
dom. o tomto nezdaru s politováním. Kade
levého křídla odmítli součinnost s oktabristy
proto prý, že se jim nelíbí minulost oktabristů.
Ale politik má dle mínění Struvova počítati s př-
tomností a nikoli s krilikou minulosti. Nebez-
pečí, jež hrozi ústavě se strany „svazku ru-
ských lidí“ a vůbec všech nepřátel ústavy, jest
tak veliké, že pátrání po minulosti oktabristů
má asi takový význam, jako kdyby se byl ve
Francii v letech sedmdesátých někdo ptal, byl-l
Thiers dříve republikánem. Lidé se mění. Sipo
na př. na prvém zemském sjezdě byl ještě při-
vržencem samodržaví a dnes je rozhodný stou-
penec ústavnosti. Oktabristé jsou dnes sílaa
úkolem politika jest převésti tuto sílu na svou
stranu. Stejně měli si počínali okťabřisté a místo
toho, aby zkoumali ledví kadelů, měli by se sna
žiti o obranu konstituce proti hrozícímu nebez
Situace se stává vážnou. Utvoření ústav
ného středu, jež se zdálo tak snadným, jeví se
nyní pochybným. Ústavě nepřátelské proudy na-
bývají nyní převahy ve vládních kruzích, což
činí přátelům ústavy nemožným, aby uzavírali
kompromisy s vládou. Situace je podobná, jako
pečí.
Struve
Trubecký
P Struve
Thiers
Francie
národní svoboda
19
article
V drovném prodejit
canni číslo o sobě . . . sa 9 h
vdpolečni
. nsh
Ve flialkách na venkově:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
vdpolední . . . . . . . . 4 h
Inseráty
plali se hožově napřei
Přečplssení a insorty přijímá sdmini-
struce v Marlanské slici č. 3.
Tam nasbázají se též redake
tlskárna a expedice „Národnich Listů“
Rukoplsy se nevraceji.
20
article
před vydáním ústavy; jen že tehda vláda se sna-
žila přiměti levici ku práci, kdežto nyní se k její
práci chová odmítavě. Položení je tedy dosti
tragické; jeví se potřeba hájiti ústavy ve spolku
s vládou, ale vláda jeví snahy protiústav-
ní. Dle měho soudu — skončil P. Struve —
dohoda ústavných stran jest nezbytna; ale jest
nejasno, dojde-li na ni. Není ani tak důležita
dohoda na dobu volební, nýbrž jest třeba vytvo-
řiti atmosferu, ve které by se všechny ústavné
síly mohly sloučiti.
Osud varšavské universily.
Ke včerejší zprávě o nejistém osudu uni-
versity varšavské dodáváme následující úřad-
ní sdělení, došlé z Petrohradu. Ministerstvo
osvěty, majíe na mysli zabezpečení saratov-
ské university, která se má zříditi, potřebný mi
učitelskými silami a peněžitými prostředky, chce
pro prvou dobu užiti profesorů varšavské uni-
vorsily, kteří nejsou nyní zaměstnáni, ale s pod-
mínkou, že profesoři tito ihned se zase vráti na
dosavadní svá místa, jakmile bude možno za-
hájiti přednášky na universitě varšovské. Ruská
vláda se tedy nevzdává dosud naděje, že bude
opět možno — ovšem až po čase — otevřiti uni
versitu varšavskou.
P Struve
Petrohrad
21
article
Návrat černohorského knižete.
Kníže Nikola černohorský vrátil se na Ce-
tyň z cesty do Vídně právě před pravoslavným
svátkem Petra a Pavla. Na ten den seslo se o.
Cotyně množství Černohorců z celé země, aby
shlédli knížete a kněžnu Milenu. Když lid před
knížecím palácem počal tančiti kolo, připojil se
k němu i kněžic Mirko a tu kn. Nikola pro-
mluvil k lidu. Děl lapidárnými slovy: „Černo-
horei! Jsem ode dávna s vámi, ode dávna sdí-
lím s vámi dobro i zlo. Ale nemrzelo mne ani
zlo s vámi snášeti, protože jste mi drazí, jako
tuhle mé děti. Nebojte se, s vámi jsem já a nic
nne od vás neodloučí, než smrt.
„Dubrovnik“, líče návrat knížete na Černou
boru praví, že pověsti o vření v knížectví jsou
silně přepjaty. Snad není v zemi všechno v po-
řádku, jsou jednotlivci nespokojení s nynějším
režimem, ale není pravda, že se tam chystá ja-
kýsi náhlý převrat a že v zemi vládne teror.
Nikola černohorský
Petro
Pavel
Milena
Mirka
Vídeň
Dubrovník
22
article
Demisse francouzských generálů.
Za příčinou odstoupení vynikajících gene-
rálů z nejvyšších míst ve francouzské armádě
pskládalo se posud vedle osobní nechuti k pa-
nujícímu politickému směru, že dotyční gene-
rálově byli nespokojeni s předčasným propuště-
ním dvou vojenských tříd následkem zavedení
lvouleté vojenské služby. Nyní poukázal jeden
z nich ještě na jiný moment, jenž působil na
jejich rozhodnutí; nedůvěřují totiž dis-
ciplině v armádě pro případ vál ky.
Generál Metzinger, jenž již před ně-
kolika nedělemi byl na svou žádost jako člen
vrehní vojenské rady dán do disposice, prohlá-
sil v inlerviowu, že chápe, kterak generálové
jako Hagron raději podali demissi. Nejde
pouze o to, že obrana hranic jest propaštěním
ddvou vojenských tříd seslabena, také duch muž-
stva se změnil. Myšlenka vlasti a disciplina jest
otřesena. Člověk nemusí býti prorokem, aby
mohl předvídati, že při nejmenším nezdaru
budou žáložníci a zeměbranci křičeti, že je
generálové jejich zradili. Jako důvod vlastního
odstoupení udal Melzinger, že jeho návrhy ve
příčině povýšení důstojníků zůstaly nepovším-
nuty. Soudí se, že na místo Metzingeraa
Michala budou povoláni do vrehní vojenské
rady generálové Bailloud a G a llie n
»Matin« však tvrdí, že vláda se rozhodla nena-
hražovati generály Melzingera a Michala ve
vrchní vojenské radě, která byla nedávným
jmenováním dle předpisů ob- azena.
Metzinger
Michalus
Bailloud
Melzinger
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Historie o vouseck.
Historia magistra vitae — napsal kdysi Ci
cero. Jako že dějepis jest učitelem života. Je
však známo, že se dosud nikdo z dějin ničemu
nenaučil. A spíše je pravda opak tohoto tvrzeni
— živol jest učitelem dějenisu.
To jest: my všichni nejčastěji představu-
jeme si a oblibujeme historické osoby a děje
podle své nepatrně maličkosti. A to nejen sym
pathie a antipathie, nýbrž i vnější podobu, šat
chůzi, řeč..
A zapomináme při tom pralehounce, jak ne
známy jsou nám vlastně osoby a události, jen
lidský věk od nás vzdálené — a jaká propast
teprve dělí naše představy od skutečných osol
nb s
a dějů historických.
A při tomí rádi se usmíváme nad anachro-
nismy lidí středověkých. Bývá nám k smíchu.
když vidíme Lukrecii v kroji bohaté měšťanky
střédověké. Bruta jako benůtského nobíla, sva-
tého Petra v hávu kardinálském... Ale na krás-
ném obrazu Leönarda da Vincia „Večeře Páně“
docela přehližíme naprosté nemožnosti histo-
rické — od onoho táflovaného stropu a zaskle-
ných oken až k těm sedadlům a ubrusu, docelu
nemožným a nehistorickým. Zvykli jsme krátce,
představovati si Krista s apoštoly sedícího
u stolu, v kalichu podávajícího víno a předklá-
dajícího chléb, že zapomináme na všeclinu hi-
storii a archaeologii.
Tak isme zvykli i v českých dějináchi cel
spoustě nemožností nehistorických. Jakou sen-
smi uděllo nedávno několik poznámek Tillo-
vých v „Lumíru“ o naprosto nemožném sceno-
vání „Nosi na Kařlštejně“ na první naší scéně
národní A přece beze všeho podivu přohiižíme
Lukrecius
Brutus
Petro
Páně
Krist
Kařlštejn
Leönard da Vincia
24
article
denně obrazy našich historických malířů, kteří
nám na př. zcela klidně malují při Dívčí válee
pelonahé jezdkyně na způsob nějakých Amazo-
nek nebo v boji s Lučany stavějí proti sobě
obrněné jezdce se štíty a znaky, jako rytíře
XIII. věku... a kleří nám vytvořili celou řadu
historických tváří — docela nehistorických.
A jsou to zvláště vousy, přední ozdoba
mužských tváří. Ty vousy, které přežily již tolik
stíhání a tolik kaceřováni! Humanisté je dali do
klatby, třicetilelá válka je přivedla ke cti; ro-
koko opět mužům tváře oholilo, Velká Revoluce
je zase mužům navrátila; Restaurace je znovu
zavrhla — ale rok osmačtyřicátý je znovu re-
stauroval. Jak by se tyto jejich střídavé osudy
neměly jeviti i v naší ikonografii?
A zvlášť nápadně jeví se tyto osudy vousů
u našeho kněžstva. Není pochyby, že záhy již
naši kněží vousy si holili — na rozdíl od ne-
mnohých stoupenců ritu východního, kteřis
nechávali bradu růsti. A čím přísnější byla ká-
zeň církevní, čím vice přibývalo předpisů a vrch-
nosti, tím přisněji hleděli si toho, aby brada
byla naprosto holá. Ano, jako někleré nynější
řády mnišské, ve středověku i světští kněží (ze-
jména kanovníci) holili si i vlasy, ponechávajíce
jen řídký věneček kol dokola — „magna platta“
veliká pleš slula tato móda módních kněží
zrovna tak oblíbená, jako nyní na př. lesklé klo
bouky a střevíce s přeskami podle římských
abbatu.
Není tedy pochybnosti, že horlivý stoupono
Říma, sv. Vojtěch, vousů neměl. Víme to ze
souvěkého živolopisu jeho, že se nemálo divil
když viděl v Italii bradaté kněze církve vý-
chodní; víme to ze starých obrazů. Na př. v ka-
pilulním rukopise sv, Augustina (sign. A 7) jsou
ve XIII. stoleti zobrazeni čtyři čeští světci; mez
nimí na prvním místě, jak náleži, biskup sv. Voj-
třch, bezvousý (sv. Václav arci s černým plno
Lučan
svatý . Vojtěch
Augustin
svatý . voj
Václav
Řím
25
article
vousem, tak jako v rukopise wolfonbüttelském
z XI. stol.) A přece dnos — kdo by neznal svato-
vojtěšský plnovous? Vznikl v té době, kdy kolem
r. 1600 církev trpěla u biskupů, arcibiskupů
kardinálů vousy, ano kdy dokonce zamhouřila
oko i nad sňatky vysokých hodnostů: kardiná
Mazarin, jak známo, byl ve velmi důvěrném po-
měru se svou královnou, Annou Rakouskou.
v Čechách opat sedlecký, Ondřej II., byl žena
s krásnou Estherkou a dal si jl, když zemřela
pochovati před okny ( 1582), Ale co bylo
možno v době kolem r. 1600, nebylo možno
u prvního světce českého — vousy jeho náleží
legendě, nikoli historii.
A podobně neprávem tradice přídala vous
Prokopu Holému, knězi a slavnému válečníku
táborskému. Kdo nezná slavného Čermákova
obrazu „Husité před Naumburkem“, kde lysí
Prokop s dlouhým patriarchálním vousem při-
jímá orodující děti naumburské? Kdo nevzpo-
míná slavných slov Čechových v „Posledním
máji“, kde zapadající slunce srití na lysou leb
Prokopovu? Vznikl tento vous u táborského
kněze, jenž však sloužil mši v ornátu, neporoz-
uměním slovu „Holý“. Holý není = Lysý, zna-
mená člověka bez vousů; latinský slove Proco-
pius „Rasus“, t. j. holený; Prokop nebyl do-
konce žádný stařec, jak jej líčí legendy nebo
obrázky pro mládež. Jest to věc dnes již dosti
známá — a přec stále se vrací na obrazích tento
nehistorický lysce v čele Táborů.
Zrovna tak nevykořenitelný — čtenář od-
pustí tomuto trochu prodlouženému slovu —
jest nynější vous Husův. Kdo byl loni na Husově
výstavě v Táboře, byl málo polěšen onou spou-
stou soch, jichž největší část jevila Husa v se-
cesi, se španělským vousiskem krátce přistřiže-
ným. Že Hus neměl vousů, to při jeho přísnén
názoru o kněžství a jeho důstojnosti jest každé
mu samozřejmo. A dávno to již — před drahnj
Mazarin
Anna rakouský
Ondřej II
Prokop Holý
Čermákův
Čechův
Holá
Prokop
Husův
Hus
Čechy
Naumburk
Lysá
Tábor
26
article
mi lety — dokázali Winter, Kalousek a j. Nově
to opět pozvedly z prachu zapomenutí listy kle
rikální — a také němečtí dva diletanti, kteří
podle dávno *) známých obrázků Litoměřického
kancionálu z r. 1510 (ne z XV. stoleti, jak bylo
psáno) a podle pražského exempláře kroniky
Riehenthalovy (nevědouce, že to není originál,
nybrž jeden z více opisů) dokazovali věc již
dávno u nás rozřešenou. Všechny obrazy Hlusn
— a máme jich z XV. stol. dosti — jeví touž
tvář: bezvousou, kulatou, s velikou tonsurou —
a menší, zavalitou postavu, trochu lutherskou
a trochu našeho jihočeského sedláka. Teprve
v XVI. století, když reformace opět kněžím do-
velila vousy, jeví se Hus vousatý — zrovna tak,
jako tehdejší malíři malují rakev praotce Čecha
s křížem, trojské reky v laneknechtském úboru,
svatého Josefa v nabíraném krejzlíku atd. Prote-
stantští malíři XVI. věku malovali předehůdce
roformace tak, jako své pastory. Ale dlouho
vedle té moderní postavy Husovy se svatováclav-
ským černým plným vousem drží se starý Hus
bez vousů: ještě 1520 při otisku Výkladu Hlu-
sova, 1558 při latinském vydání spisů Huso-
vých, 1563 při tisku Postilly atd. nalezneme Hu-
sovu tvář po způsobu starém: ale místo tonsury
shlodáváme již (zrovna tak nesprávně) vlasy p
šíji splývající. Konečně ovládá Hus vousatý, ale
ještě vousů různých; bralrské kancionály z kon-
ce XVI. století ustalují podobu nynější jen po-
malu. Ale tradici stvořil 1883 Brožik svým Hu-
sem před koncilem. Ačkoli již tehdy bylo uká-
záno a dokázáno, že tato podoba jest nehisto-
rická, zůstal život učitelem historie. „Via faeti“
rozšířilo se pojeti Brožíkovo po Čechách —a
Winter
Kalousek
Riehenthalův
Hus
Čecho
svatý Josef
Husův
Hu
Brožíkův
Čechy
27
article
*) Neboť popsal je již v charakterisoval před více
než 40 lety Höfler: „Mag. Joh. Huss und dor Abzug
der deutschen Professoren und Studenten au. Prag
1409; 1864, str. 318—319.
konec věku dokonce postavu Husovu uvedl
v souhlas s moderním eítěním. Secesní, štíhlá,
od země k nebesům rostoucí postava Husa, jak
jej nyní sochaři modelují a malíři malují, v čer-
ném hůbitu evangelického duchovního, s řídkými
a splývajícími vlasy, vysokým čelem a aristokra-
tickými tenkými prsty dnes ovládla úplně
A kdyby snad někdo pojal úmysl upozorniti a
opraviti, neprorazí. Pracoval vedle mne kdysi
před lety Klementinu mladý malíř Spolku pro
pomník Husův podle známého kancionálu malo-
stranského z r. 1576 obrázek Husův s tím svato-
václavským plným vousem; upozornil jsem ho
arci, že je to podoba nejen nehistorická, ale do-
cela nemožná: leč milý umělec měl přesný pří-
kaz a nebylo mu do historie pranie.
Höfler
Joh
Husův
Klementina mladý
Praga
Professore und Studenten
28
article
Kdyby dnes někdo postavil vedle sebe so-
chu Napoleona a nynějšího Husa, bude mnohem
podobnější skutečné osobě Husově Napoleon —
a nynější Hus to je starý svatý Václav. Tak
ohromný je rozdíl mezi Husem historickým a ny-
nějším secesním výtvorem módy. Pro znalce hi-
storika je tak urážlivý výtvor nynější, jako kdyby
mu chtěl někdo nynějšího Husa vydávati za Na-
poleona.
A příčina, proč od starých správných obra-
zů (takové máme v rukopise budyšinském, kde
vistevník a posluchač Husa zobrazil, nebo v kro-
nice Richenthalově, kde zpodobil Husa tehdejší
náčelník policie kostnické a j.) upuštěno v XVI.
století? Jest prostě ta, že cizí umělci věrných
podobizen neznali — a dílo umělce, třebas ei-
zího, zvítězilo nad dílem domácích diletantů.
A proč po pětadvaceti letech nepronikla podnes
jasná pravda historická, již 1883 dokázaná?
Peněvadž opět dílo umělce (Brožíka) zvítězilo
nad suchou vědou; ta mluví jenom k rozumu,
ale dílo umělce k srdci. Život je tu opět, jako
Napoleon
Hus
Husův
Václav
Brožík
Richenthalov
29
title
V. Flajšhans.
čnsto, mistrem historie.
V Flajšhans