1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 10. listopadu 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iisty
přodplácí se
v Praze v alniništrael
za něele . . . . . . 2 K
za činst leta . . . . 6 K —
s dvojí čonáškou
zá niěsle
B dtnt leta . . . . 7 K 50h
ve ách: a K 9oh
na měilo . . . . ..
Poštout
n: . : . 9Kadnh
s dvojí zásllkou
a něs
nat.. .
Praha
5
title
Gnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Valka.
Valka.
L. Z Petrohradu, 9. listopadu. (Původn
telegran zvláštního zpravodaje »Národ. Listů«.
Vojenský agent dánský, jenž se vrátii
z dálného Východu do Moskvy, de-
tvrzuje, že Vladivostok jest velmi
silně opevněn. Vážné události v zim
na bojišti se prý neočekávají.
Pokládá se zde možným, že J-
ponci čihají na baltické loďstvo v Ru-
dém moři.
Čtyři lékaři, třicet mužů zdravot-
niho oddělení a několik raněných
vojákův, kteří byli Japonci zajati
byli nyní jimi propuštěni.
Linevič, jenž byl jmenován ve-
litelem první armády na místě K uro-
patkina, povýšeného za vrchního ve-
litele, přibyl již do Mukdenu.
Car odjel do Polska a Litvy, aby
se rozloučil s vojskem, odeházejícím
na bojiště.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Valk
Japonec
Linevič
Petrohrad
Moskva
Vladivostok
Mukden
Polsko
Litva
7
article
Středoškolské rozhledy.
Středoškolské rozhledy.
Úřadní věstník ministerstva vyučování při-
nesl statistické výkazy o návštévě středních škol
v Rakousku za běžný právě školní rok. Číslice
tyto poskytují mnoho vzácné látky k úvahám
o tom, kterak pečuje státní správa o toto, zajist
nikoli nedůležité odvětví v organisaci školské.
Tak bylo by na př. velezajímavo srovnati, jak
postarala se nejvyšší instance vyučovací o střed-
ní školství české a slovanské vůbec, jak o ně-
mecké. Ponechávajíce si úvahy v tomto směru
na dobu pozdější, chceme pro dnošek poukázati
jen ke dvěma momentům, jež z čísel, úřadně
zjištěných, bijí do oči nejvíce.
V Čechách je tou dobou 36 gymnasií
reálních gymnasií, z nichž 33 vydržuje stát.
rokycanské obec, gymnasium při Strakovské
akademii fond této a ženské gymnasium spolek
„Minerva“, nepožívající doposud ani haléř
státní subvence. Reálky jsou celkem 23, ze kte-
rých v Náchodě, Kostelci nad Orlici a Nymburee
jsou obecní, ostatní státní. Mnohem— na
nější obraz poskytují už střední školy české na
Moravě a ve Slezsku. Ze 16 českých gymnasií
na Moravě jen 11 je ve státní správě, ostatn
jsou jednak obecní (Kyjov), jednak je vydržuj
naše spolky školské (Mistek, Moravská Ostrava,
Zábřeh a Vyškov). Ještě křiklavější je tento ne-
poměr v oboru reálek. Je jich celkem 16, z nichž
jen 2, pravíme 2 vydržovány státem, 11 zemí,
1 (Litovel) obcí a 2 (Olomouc a Mor. Ostrava)
školskými spolky. Pro všecko české obyvatelstvo
ve Slezsku je všeho všudy jediná střední
škola, státní gymnasium v Opavě.
Minerva
Mor
Rakousko
Čechy
Náchod
Kostelec nad Orlice
Morava
Slezsko
Kyjov
Ostrava
Zábřeh
Vyškov
Litovel
Olomouc
Opava
Mistek
8
article
Jak nedostatečně pečuje vyučovací správa
o české střední školy, vysvítá nejlépe, že četné
z nich jsou přeplněny. Mnohé mají žáků, že i př
hojném počtu poboček stávají se výsledky vy-
učovací pochybnými.
Uvedeme na doklad svého tvrzení jen ně-
kolik číslic, zvláště křiklavých. Vykazujeť na př.
gymnasium na Král. Vinohradech 502 žáky, tak
že při 5 pobočkách připadá průměrně 39 žáků
Král
9
article
na jednu třídu. Týž průměr je na gymnasiuv
Českých Budějovicích (532 ž., 6 poboček). První
gymnaslum v Brně (639 žáků, 8 poboček) a re-
álné gymnasium v Přibrami (604 žáci, 7 po-
boček) mají průměrně v jedné třídě po 40 žá-
cích. Větší ještě přeplněnost se jeví na někte-
rých reálkách. V Plzni připadá při 573 žácích
a 7 pobočkách na jednu třídu průměrně 41
žáků, novoměstská reálka v Praze má 603 ž..
7 poboček, tedy průměr 43 žáky na jednu třídu
Karlínská reálka při 593 žácích a 6 pobočkách
vykazuje průměr 45 žáků na jednu třídu, žiž-
kovská při-616 žácích a 7 pobočkách 49, brněn-
ská při 595 žácích a 9 pobočkách 42.
Pravou evropskou ostudou, jejíž existenci
by vzdálený pozorovatel jistě nepovažoval ani za
možnou v kulturním státě, jsou poměry na reálee
n Král. Vinohradech. Ústav ten vykazuje obrov
skou číslici 726 žáků. Ačkoli je při něm 9 po-
boček, tak že parallelky převyšují o 2 počtem
třídy kmenové, zbývá i při tom ještě na jednu
třídu průměr přes 45 žáků.
Co vysvítá z uvedených dat? Předně to, že
stát spoří ve školství způsobem nedůstojným,
že si pomáhá tam, kde by bylo povinností jeho
rozděliti ústavy přeplněné ve dva samostat
né, paralleikami s lacinými silami supplent
skými.
Případ reálky vinohradské je sice nejkři
klavější, ve věci samé však nikoli ojedinělý
Také brněnská reálka má vedle 7 tříd kmeno
vých, devět poboček a dojista v čerstvé ještě je
paměti, jakým úkladem byl loni v samém zá-
rodku zmařen pokus, aby pobočky ty aspo
časem nebyly proměněny v ústav samostatný.
Král
Český Budějovice
Brno
Přibry
Plzeň
Praha
10
article
Vedle toho je však v Čechách a na Moravě
ještě 6 středních škol jiných, kde počet paralle-
lek rovná se počtu tříd kmenových. Jsou to:
První gymnasium brněnské a reálky žižkovská,
novoměstská a malostranská v Praze, plzeňská
a budějovická.
Na správu státní dolehne tu v čase nej
kratším povinnost, na kterou bude zajisté také
důrazně upomenuta kruhy poslaneckými.
aby rozdělením ústavů přeplněných učinila posa-
vadním zlořádům přítrž. Povinnost tato je tím
nutkavější, že na obzoru již nedalekém rýsují
se příšerné obrysy otázky supplentské, znovu
vystupující se starými bolestmi. Neuplyne mnoho
času, a stárá bída dlouholetých supplentů bude
v celé své nahotě opět klepati na dvéře kance-
láří ministerských a síní sborů zákonodárných.
Ministerstvo má povinnost starati se dle sil o do-
rost professorstva. Bojíme se, že i tak zůstane
ještě mnoho nerozřešeného při velikém počtu
kandidátův, pouštějících nyní co rok fakultu
ofičkoi
Čechy
Morava
Praha
11
article
Avšak ministerstvo má tuto povinnost i vůči
našemu žákovstvu. Také professor jest jen člo-
věk. Divno-li, že v třídě přeplněné dlouho trvá.
nežli učitel — máme tu na zřeteli zvláště mladé
začátečníky, kteří z fakulty přicházejí supplovat
na střední školu téměř i bez nejnutnějších prů-
prav didaktických a paedagogických — pozná
svoje žáky? A na důkladné znalosti jejich indivi-
duality záleží přece všechen zdar i nezdar vy-
učování.
Nejvíce překáží přeplněnost tříd v před-
mětech, které jsou založeny na methodě empi-
rické, tedy předně v naukách přírodních, jejichž
obrovské pokroky tak velice změnily tvářnost
naší doby. Je možno, aby 40 až 50 žáků (často
v místnostech zcela nedostatečných) současně
sledovalo pokus z fysiky, chemie atd.? Avšak
týž pokus demonstrovati několikráte za sebou
žákům, na skupiny rozděleným, je (nehledie
k nesnázím technickým), prostě nemožno proto.
poněvadž představení jeho žádají od professora
12
article
bezvýjimečně, aby předepsanou všechinu látku
učebnou probral.
O věcech těchto měli by uvažovati důkladně
i mnozí předsedové zkušebních komisí maturit-
ních, z nichž někteří dávno již sami odvyknuvše
praktickému vyučování, vedou si s drakonickou
přísností. Nemůžeme ovšem, jak to povaha věc
sama přináší, tvrzení své opříti o doklad stati-
stický, ale všichni znalei dají nám za pravdu
tvrdíme-li, že mnohý hodný a svědomitý jinoch.
který propadnutím při maturitě ztrácí rok, někdy
i více, trpí za to, že státní správa vyučovaci
nedbá přeplněnosti škol.
Výše zmíněná data mají však ještě zajíma-
vost po stránce jiné, ať tak díme, sociologické,
do budoucnosti. Jde z nich na je vo,
že studuje letos na českých střed-
ních školách v Čechách 10.089
gymnasistů a 9789 realistů, na Mo-
ravě 5142 gymnasisté a 4514 reali-
stů, ve Slezsku pak 226 gymnasistů.
V celku tedy má národ český tou dobou na stu-
diích středoškolských okrouhlým číslem asi
30.000 svých synů a deer.
Kam podějí se všichni tito lidé časem svým
po ukončení studit? Trapná otázka, trapná od-
pověď. Netvrdíme, že máme již intelligence nad-
bytek nebo dokonce nadbytek veliký; leč ne-
spouštějme se zřetele, že při hospodářských po-
měrech našich obrovské většině posluchačů jsou
vysoké školý nejen cestou k ideálnímu cíli vě-
deckého vzdělání, nýbrž i prostředkem k za-
jištění slušné existence hmotné.
Čechy
Slezsko
13
article
Jak neutěšené jsou poměry nynější právě
v ohledu tomto, dokázaly četné notice v li-
stech denních i úvahy v časopisech odborných
před početím nynějšího studijního roku. Práv-
nici varují veřejným prohlášením gymnasijní
abiturienty před studiem práv, poněvadž všecka
odvětví právnická jsou přeplněna do té míry
že nově příchozímu neslibují leč smutnou vy
hlídku na několikaleté, bezplatné praktikantství
starý, zkušený lékař zrazuje od studia mediciny
a doporučuje raději zvěrolékařství; sotva však
dozněl jeho hlas, ozývá se zvěrolékař, aby na
základě vlastních, smutných zkušeností pouká-
zal na mravní i hmotné nevýhody svého stavu
věstník českých professorů přímo vybízí mini
sterstvo vyučování, aby až do změny poměrů
každý druhý rok zakázalo zápis do prvního roč-
níku filosofické fakulty; chemikové, pozemnía
strojní taženýři ukazují, že jest jich příliš
mnoho, než aby všichni mohli dojíti slušného
opatření.
Tak se mají věci nyní. Jak bude ve vzdále-
nější budoucnosti? Ne-li hůře, lépe jistě ne,
proto máme za to, že jest už čas svrchovaný.
by příliv do středních škol byl roz
umně regulován, abychom se do budoue
nosti nemusili obávati přílišného vzrůstu t. zv
vzdělaného proletariátu.
14
article
Budiž nám dobře rozuměno: nezrazu-
jeme od návštěvy středních ško
principiálně, vždyť by to bylo v logickém
odporu s výtkou, již jsme na základě úřadních
dat učinili správě vyučovací. Radíme toliko, aby
se celému studiu středoškolskému s úmyslem
dalších studii na školách vysokých oddávali jen
ti, kdo skutečně vynikají schop-
nostmi, energií a pílí tou měrou,
že se mohou pustiti v nebezpečný
zápas konkurenční s oprávněno
nadějí ve zdar.
V této příčině měly by vážně a opravdově,
s plným vědomím své zodpovědnosti konati po-
vinnost svou naše sbory professorské. První
čtyři roky studia středoškolského poskytují zku-
šenému učiteli zajisté rozhledů dost, aby do-
vedl odděliti hluché zrno od těžkého, vynika
jící talenty od hlav prostředních a méně než pro-
středních. Jsou dosti rozsáhlá pole lidské čin-
nosti, kteráž i lidem, vědecky méně kvalifiko-
vaným, poskytují dosti činnosti. O odborných
školách řemeslnických a obchodních jsou v na-
šem obecenstvu, bohužel, rozšířena mínění, na-
mnoze nesprávná. Kdo proklouzne některou tří-
dou školy střední, třeba i jen s prospěchem
stěží dostatečným, jde z pravidla výše, až klest
pod břemenem, s kterého není, buď již na vyšší
škole střední nebo dokonce vysoké. Tak mnohý
z těchto nešťastníků mohl by se státi platným
členem stavů výrobních, kdyby se byl po na-
bytí jisté míry všeobecného vzdělání na nižš
střední škole v čas obrátil ku povolání sobě při
měřenému. Je v tom i důležitý kus otázky ná-
rodní, neboť okázalým tímto nedbáním vzdělán
praktického vyklizujeme ke své škodě dobro-
vělně pole svým národním odpůrcům. Jest už
nanejvýš na čase, se vším důrazem potírati před-
sudek, zvláště v našem venkovském lidu velmi
rozšířený, že písař je přece jen docela jiný
pán než samostatný řemeslník neb obchodník.
15
article
K tomu by, jak už řečeno, hojně mohly
přispěti naše sbory professorské, kdyby žákům
a zvláště jich rodičům odborné školy doporučo-
valy a o jejich významu je poučovaly. Vyučo-
vací správa zjednala by si opravdovou zásluhu
kdyby jim to přímo učinila příkazem.
Do vyššího gymnasia a do vyšší reálky ne-
měli by přicházeti než žáci skutečně vybraní
Pak by se stalo nemožným, co jest nyní, bohu
žel, zjevem zcela všedním, že totiž vyšší třídy
středních škol vykazují nepoměrně větší pro-
cento žáků propadlých nežli třídy nižší, ač by
se každý logicky myslíci vzdálený pozorovate
nadál poměru právě opačného.
Kdyby se tak stalo, potom by snad i s lepš
než doposud nadějí ve zdar bylo možno naléhati
na uznání práce učitelovy a zrušení zkoušek
maturitních, tohoto monstra horrenda, které
zhusta mladému, snaživému muži upírá vše-
obecné vzdělání pro neznalost (často jen naho-
dilou) jediného latinského neb řeckého tvaru.
jediné formulky mathematické, jediného data
dějepisného atd.
bůh
16
article
Theodor Roosevelt opět presidentem.
Theodor Roosevelt opět presidentem.
Americký lid projevil včera jasně a určitě
vůli svou. A projevil ji tak, jak se všeobecně
očekávalo. Hrdina santiagský zůstane na dále
v čele republiky. Po celá čtyři léta. A utvrzen
jest v úřadě svém většinou více než 100 hlasův
volitelských a snad i většinou dvoutřetinovou,
což byl by rekord v dějinách presidentských
voleb amerických. Příčiny velikého vítězství lze
krátce vystihnouti. Tím kratčeji, čím častěji jsme
se v posledních dnech vracoli k nim, věstíce
tento Rooseveltův triumf, jako jej věstil celý
svět. Jednou z nich jest osobní popularita Roose-
velta, kterýž má veškeré vlastnosti sympatické
lidu americkému, osobní chrabrost, výbojnost
a drsnou přímost ve styku s kýmkoliv a kterýž
dovedl i akty a zvláště slovy a manifestacem
svými učiniti se milým a libým lidu svému
Důvodem druhým jest pak, že lid americký
zvláště venkovský, není zralým ještě pro velik
reformy sociální a finančni, k jakýmž demokra-
tická strana směřuje nezadržitelně. Zvláště finan
ční svět americký věděl dobře, že Parker tvoři
by jen přechod k »revolučnímu reformářie
Bryanovi. Třeti pak příčinou včerejšího triumíu
byly peníze trustů. Osklivou příčinu tu vytkl
jsme naposled, ale ve volbě důvod ten sotva
hrál roli p o sled ni!
Roosevelt
Rooseveltův
Parker
Bryan
17
article
V úrobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za B h
odpolední . . . . . . . za 2 h
Ve flialkách na vezkovš:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí se hotevě napřeš.
Předplacení a inserty přijíná adnini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházají sa též rodakn
tiskárna a ezpedice „Národních Lista“,
Rukoplsy se nevracejí.
národní List
18
article
A význam volby této? Lze ho vystibnouti
ještě úsečněji. Systém zůstane tentýž. Zůstane
i přes ohnivé filipiky, přes volební šetrnost
k trustům a ryngům; podrží se ostrá politika
ochranářská i se zlatou ovšem měnou, a roz-
vine se snad ještě více imperialism americký.
Výbojnost americká, jež za Roosevelta zasaho-
vala stále více i do mimoamerických sporův
mezinárodních, bude posílena, a při impulsivní
povaze jeho a některých jeho přátel není vy-
loučeno, že nejen militarism slaviti bude vjezd
na celé čáře do Unie, ale že pohřbí i mír této
republiky. Že pohřbí jej v lesku a hluku výprav
válečných. Jak silna a výbojná politika zahraniční
lidu americkému lichotí, dokázala právě i volba
včerejší. Statisícové hlasovali pro Roosevelta,
tentokrát zajisté, protože mysli jejich rozníceny
byly nadšením nad jeho smělými kampaněmi
proti Španělsku a Portě, proti Evropě i Ko-
lumbii. Nadšením, kteréž zapomíná, že imperialism
a militarism si ruce podávají. Po slávě chu-
doba a po triumfech nesnesitelné oběti
Pravda, krásná slova pronesl Roosevelt
míru mezi státy a o snášelivosti národní. Učinil
tak 3. dubna 1903 ve Waukeshě (Wisconsin),
kdy pravil: »My si přejeme přátelství se všemi
lidmi. My se chceme dobře snášet s jinými ná-
rody, s malými národy právě tak, jakos
velkými. My chceme se chovati tak, aby pro
případ vzniknutí nějakého sporu s jinými, eož
se nepochybně nestane, bylo patrno, že není to
spor námi vyhledávaný, nýbrž že nám byl vnu-
cen. Bude-li nám spor vaucen, jak vás dobře
znám, dovedete se zastat sebe, bude li toho po-
třebí, ale věci své zastanete se tím více a lépe,
nebudeteli se napřed vyná šeti
nad jiné a nebudete-li tupit jin
náro dy.«
Žel ale, že imperialism americký neřídil
se častokrát krásnými slovy presidentovými!
Roosevelt
Španělsko
Evropa
Waukesh
Wisconsin
19
article
Rooseveltův život a činy jsou ještě příliš
v dobré paměti, než aby bylo třeba je obšírně
vyličovati. Nenít čtenářstvu našemu člen
»ostrých jezdcův« santisgských nikterak mužem
novým. Účasť jeho v čele tohoto chrabrého
jezdeckého sboru, kterýž byl za války se Špa-
nělskem nákladem svým sám do pole postavil,
při útocích na kubské město Santiago, za-
ložila vlastně jeho popularitu. Byl vůbec mu-
žem aktův a více ještě slov, jimiž lze se
vmlouvati ve vznětlivou mysl lidu, třeba i na
úkor vlastní důslednosti. Tak o jeho silných
projevech proti trustům před jeho zvolením
místopředsedou republiky a o jeho šetrnosti
k ním po jeho zvolení již minule jsme pro-
mluvili. Ve svých přednostech i chybách jest
Roosevelt — jak jsme kdysi již o něm na-
psali a jak lze dnes po několikaleté činnosti
jeho opakovati — pravým typem Ameri-
čana se svým smyslem pro praktičnost, ale
také s náchylností svou k výstřednosti, s drsností
a bojovností svou, i se svým chlubným vlaste-
nectvím americkým. Narodil se r. 1858 v No-
vém Yorku, jest tedy teprve 46 let stár.
V Novém Yorku žilo před ním již osm pokolení
holandského rodu Rooseveltů. Roosevelt přes
obrovské jmění po otci nechtěl zůstati povalečem.
Cítil od mládí již zálibu pro politický život
Sotva že odbyl universitu harvardskou, odebral
se do Nového Yorku a věnoval se politice. Ve
23. roku stáří byl již členem zákonodárného
sboru v Albany. Počal zde vystupovati zvláště
ostře proti korrupci vlastní i druhé strany. Jed-
noho dne obvinil ředitelství železniční společnosti,
v jejíž čele stál všemocný Gould, že jest »rotou
obyčejných zlodějů« a připojil od té chvíle okří-
Rooseveltův
Špa
Roosevelt
Santiago
vý York
Nový York
Alban
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác
Heller.
V době absolutismu.
XXIII.
(Sensační začátek roku 1859. — Hro-
tící válka. — Ukázky z tehdejšíh
stavu rakouskéhovojska.)
Rok 1859 začal velkou sensací a stal se
také pro celé Rakousko, tudíž také pro naš
vlast, navždy rokem památným. Jím dospěl
svého vrcholu a spolu svého konce politicky
neblahá a národně úmorná doba bachovského
absolutismu, doba poroby, doba hlubokého na-
šeho národního úpadku, doba bezpříkladného
poklesnutí všeho veřejného ducha, doba hnus-
ného pokrytectví a podlého patolízalství, doba
žandarmerie a policejní hrůzovlády, jejíž duch
ani po pádu libovlády ze správy naší země nezmi-
zel, nýbrž dlouhá léta potom ještě všemi pro-
atředky ducha i vzdoru potírán býti musil
snad dosud ještě docela není vymýcen.
doktor
Heller
Rakousko
21
article
Sensací, jež o novém roce 1859 celý po
Iiíický svět mocně vzrušila, byla slova, jež pro-
nesl císař Napoleon III., přijímaje novoroční
gralulace diplomatického sboru k rakouskému
vyslanci baronu Hübnerovi: »Lituji, že náš po-
něr k vaší vládě není tak dobrý, jako byl
dřivější době. Avšak, prosím vás, abyste císaři
řekl, že moje osobní smýšlení k němu se ne-
zménilo.« — Tento v diplomatické mluvě, jež
každé slůvko na zlatých vážkách odvažuje a
z vážných důvodů odvažovati musí, nápadně
příkrý způsob novoročního oslovení považoval se
všude ihned za první ohlášku války již předem
vjednané a způsobil také v celé Evropě mocné
vzrušení. Zejmena v Rakousku bylo všem poli-
tieky myslleím lidem ihned jasno, že se Francie
odhodlala přispěti přímým válečným zakročením
k vypuzení Rakouska z Italie a že tedy nastan
v nejbližší době Rakousku válka s Piemontem
s Francií na nivách italských.
Od prvního ledna řečeného roku začalo
tedy Rakousko svým způsobem zbrojit, odvolá-
vajic se, jak už před válkami vždy bývá, n
Napoleon III
Hübner
Evropa
Rakousko
Francie
Piemont
22
article
av
no
ší
válečné přípravy svého přímého soka, Piemontu
čili Sardinie.
Při této zmínce napadá asi leckterému čtenáři
otázka: Jak bylo tehda v rakouském
vojsku? Odpověď na tuto otázku vyžadovala
by celé knihy o několika stech stranách, té pak
by nejspíše nikdo nečetl; proto nechť vezm
čtenář za vděk několika jenom povrchními
črtami, ze kterých si však přece aspoň jakousi
představu o zřízení a duchu »naší« tehdejší
armády utvoří.
Piemont
Sardinie
23
article
Verbování k vojsku bylo již dávno odstra-
něno a branci byli již jako nyní, jenom že
menším rozsahu odváděni. Ale proto přece mlu-
vilo a psalo se i v úřadních aktech stále
ještě o »najímacích okresích« (německy »Re-
gimentswerbbezirke«) a teprve roku 1853
vydán nový »zákon o doplňování vojska« a dří-
vějším »najímacím okresům« dáno tu správné
jméno »doplňovací okresy«. — Mladíci, kteří
20 rok věku dovršili, byli povinni »se stavět«,
ale zásadně byli od vojenské povinnosti osvobo-
zeni všichni studující středních škol, kteří se pro-
kázati mohli vysvědčením aspoň I. třídy, dále
posluchači vysokých škol, kteří buď předepsané
zkoušky s dobrým prospěchem odbyli aneb
aspoň z hlavních předmětů »colloquia« odbyli
o nich průkazy měli; dále čekatelové učitel-
ského stavu, učilelové, kněži, úřadníci všech
kategorií, atd. Dále bylo odvedenému do-
voleno se vyplatit anebo zástupce si zjednati,
tak že celkem branné povinnosti buď vůbee
sproštěni byli nebo jí po zákonu vyhnouti se
mohli příslušníci třid intelligentních a zámož-
ných. Za to dodávány armádě z trestu živly
nesolidni a ničemné, které rodinám nebo obelm
všelijak byly za oblíž. Tehda, až do roku 1858,
mohlo se tedy právem říkat a řikalo se take
mladikům a mladým mužům, kteří nedělali do-
brotu: »Půjdeš na vojnu! Dáme tě odvést !«
a podobně. Studenti, kteří propadalí, ale jinak
zdravé údy měli, shledávali se u pluků, jestliže
jich totiž rodičové nevykoupili.
24
article
Dobrovolně mohl se arci hlásit kdokoli, avšak
činili tak — kromě šlechticů — z pravidla jenom
mladí muži, kteří buď s povoláním se minuli
aneb jinak ve svém postavení se promrzeli. Proto
byli dobrovolníci namnoze v opovržení, zejmena
u šikovatelů nebo desátníků hrubšího zrna.
Takový »světnicový tyran« uetíval dobrovolníky
nadávkami všeho druhu a bylli dobrovolník
»lepšího původu« nebo vyššího vzdělání škol-
ského či odborného, mluvil pan desátník neurčitě
o »přiběhlících«, o »sběři, která se k žádnému
řemeslu nehodí«, o »holotě, která si u vojska
vyhledala žlab a přístřeší« atd. Pak tázal se na
příklad desátník několika vojáků, jednoho po
druhém, dalli se dobrovolně na vojnu a když
každý — toť se rozumí — odpověděl, že ni-
koli, ukončil tyran svůj kárný hovor slovy
»Nu tak! Žádný slušný člověk vůbec k vojsku
nejde!« Když pak si dobrovolník večer ulebl,
dělal si z něho kaprál ještě úsměšky — zvolal
na příklad: »No, jak pak jim chutná císařský
štrozok? To je něco jiného, než za plotem na
trávě, to si myslím !« A podobně. — Nadávky
mezek, hovado, slon a tak dále byly obyčejný-
mi titulaturami dobrovolníků ještě více, než
ostatních mužův, ale bylo z nich vykoupení —
v kantině nějakou tou sklenici piva nebo ko
řalky.
Postele bývaly tehda v kasárnách dvojího
druhu: dřevěné pro dvě osoby a železné kava-
lety pro jednoho muže; slamník a polštář pod
hlavu byly velmi tvrdé, ale tomu každý mladý
vojin snadno přivykl, asi jako nyní.
25
article
Tehda, aspoň do vydání nového zákonao
doplňování vojska, nebyl ještě přesně upraven
způsob, jak a kdy rekruti k plukům se mají
dostavovat. Obyčejně přicházeli z jara, ihned po
assentýrce, ale bývali, když jich nebylo potřebí,
to jest, když v počtu mužstva žádných mezer
nebylo, zase až do podzimu aneb ještě na delší
dobu domů posíláni, musili však býti stále
připraveni, že budou do služby povoláni a ne-
směli tedy místo svojí dovolené opustit. Selšti
synkové a hospodářští dělníci (oráči atd.) nemě-
nili tehda, jsouce s hospodářstvím a s hospo-
dářovou rodinou jako srostlí, skoro nikdy svého
sídla, ovšem ale pomocníci řemeslní, tovární
dělníci a nádenníci. Předpisů o povinném hlá-
šení se nikde téměř nebylo jak náleží dbáno.
Následkem toho byli rekruti často jakožto sbě-
hové hledáni, násilně k pluku odváděni a ne-
milosrdně odsuzováni jenom proto, že změnu
svého bydliště neohlásili a proto při svolávání
nalezeni býti nemohli. Ba stávalo se zhusla.
že přišel branec sám, aby se otázal, zdalia
kdy do služby nastoupiti má a tu ke svému
zděšení uslyšel, že je už tak a tak dlouho jako
sběh hledán. Sběhů, čili, jak se obecně řikalo,
desertérů, bylo tou dobou v armádě velmi mnoho
a žandarmerie měla co dělat, aby je vypátrala.
Vyhýbání se vojenské službě bylo u mnohých
lidí oblíbeným, ačkoli nebezpečným sportem
zaznamenány případy, že se dovedli někteří de-
serléři až do vysokého stáří kasárnám vyhýbat.
26
article
Vojenská povinnost čili služba trvala od
r. 1853 zásadně 8 let v linii a 2 leta v re-
servě; po vyslouženi osmileté doby mohl se dát
vojín na dalších osm let najati, čili mohl dle
tehdejšího názvosloví »sloužiti druhou kapitu-
laci« a potom i třetí, ba třebas i čtvrtou. Vůbee
nesměl býti tehda žádný voják dříve propuštěn,
dokud sám o propuštění (Abschied) nepožádal
aneb ke službě neschopným se nestal. Stal-li
se vojín k další službě neschopným, dán byl
do některé invalidovny anebo propuštěn jakožto
»patentální invalida« s jakýmsi stálým platem,
jenž mu dle jeho šarže byl vyměřen. To dělo
se ovšem jenom u mužů, kleří několik kapitu-
lací vysloužili aneb ve válce poraněni byli. Slovo
»kapitulace« pocházelo z dob verbování žoldnéřů
a značilo najímání vojáků na určitou řadu let.
Toto najímání vojáků provádělo se i v dobách
ještě, když už nucený odvod zaveden byl, ja-
kožto doplňování armády, když výsledek rekru-
týrky nebyl jak náleží uspokojivým. Odvody
bývaly v různých zemích a v různých dobách
různého způsobu čili systému; roku 1781 za-
vedena v tak zvaných »dědičných zemích« ra-
kouských »konskripce«, to jest země rozdělily
se na jistý počet najímacích okresů a určeno
dle lidnatosti, dle zdatnosti a zdravotního stavu
obyvatelstva, mnoho-li asi v každém okresu
branců odvedeno býti má. Co do žádoucího
počtu scházelo, opatřilo se kapitulacemi. Místo
»služební doba« řikalo se až do roku 1853
»kapitulační závazek«.
»Znovu angažovaný« voják obdržel vždy
nějaký obnos na ruku a uložena mu na úrok část
výkupného, jež za osvobození od vojenské povin-
nosti bylo zaplaceno. Poddůstojník na příklad,
který po odbyté osmiletní službě znovu najati
27
article
se dal, obdržel 30 zl. konvenční měny na ruku
a dostával pětiprocentový úrok z celé výkupní
taxy jednoho osvobozence, po skončené pak
službě aneb když na důstojníky povýšení byli,
vyplacen jim celý kapitál v hotovosti. Výkupné
z vojenské povinnosti obnášelo do roku 1855
šest set zlatých konvenční měny, potom 1500 zl.
k. m. a roku 1859 stanovena taxa za osvobo-
zení na 1200 zl. rakouské měny.
Roku 1855 obdrželo rakouské vojsko nové
pušky na perkusi a ovšem ještě s nabíjením od
předu; pušky tyto nazývaly se »tažené ručnice
s kapslovým zámkem soustavy Lorenzovy«. Při
těchto puškách byly již hotové patrony. (Před
tím vojáci žádných patron neměli, nýbrž nosili
si prach v růžkách, zavěšených na zelené šňůře
ná prsou; při nabíjení nasypal voják do hlavně
prachu z mírky, jež upevněna byla na řemeni
pro brašnu (patrontaš), uepal jej trochu nabijá-
kem, vpustil pak do hlavně kulku, za-
tloukl ji a tak dále). Patrona Lorenzových
pušek byla z papíru a obsahovala 55 granů
(skoro 1/4 lotu čili o něco méně než 5 gramů)
prachu a špičatou olověnou »kompressivní« kulku
se dvěma zářezy, 349 granů (skoro 11/2 lotu,
čili asi 3 dekagramy) těžkou. Kulka byla vtla-
čena špicí do prachu a připevněna k patroně
namaštěným papírem, který při nábojí zůstal.
Lorenzův
gram
dekagram
28
article
Kapsliky čili zápalky byly velké, aby je hrubé
prsty vojínů snadno nahmatávaly, měly ohnutý
a rozstříhaný okraj a ukládaly se do »kapslíko-
vých kabelek, ovčí kožešinou vyloženýcha
na řemen od brašny (na prsou) upevněných. Na
týž řemen zastrkoval se nabiják do dvou koží
obšitých kroužků. Nabíjení bylo již prostší, než
za dřívějšího sypání prachu do hlavně, ale mělo
přec ještě slušnou řadu temp.
Tornistry byly tehda mnohem větší než
nyní a musily být při cvičeních vždy dle před-
pisu naplněny čili napakovány. Na plný tornistr
připjat řeminky stočený plášť a na plášť upev-
něny klobouk nebo čako. »Vzduchem naplněný«
tornistr byl přísně zakázanou větí a měl při po-
sližení za následek vážné tresty, kasárníka, vazhu
u profósa nebo na př. kárný úkol, nositi 8 dní
na zádech tornistr naplněný cihlami, u poddů-
stojníků časem i degradaci na prostého atd.