ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 12a77f20-71f7-11dc-a1d1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 47, person 21, org 2, work 2
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 10. listopadu 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 3Il.
4 article
Na ranní a odpol. Iisty přodplácí se v Praze v alniništrael za něele . . . . . . 2 K za činst leta . . . . 6 K — s dvojí čonáškou zá niěsle B dtnt leta . . . . 7 K 50h ve ách: a K 9oh na měilo . . . . .. Poštout n: . : . 9Kadnh s dvojí zásllkou a něs nat.. .
Praha
5 title
Gnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6 article Valka.
Valka. L. Z Petrohradu, 9. listopadu. (Původn telegran zvláštního zpravodaje »Národ. Listů«. Vojenský agent dánský, jenž se vrátii z dálného Východu do Moskvy, de- tvrzuje, že Vladivostok jest velmi silně opevněn. Vážné události v zim na bojišti se prý neočekávají. Pokládá se zde možným, že J- ponci čihají na baltické loďstvo v Ru- dém moři. Čtyři lékaři, třicet mužů zdravot- niho oddělení a několik raněných vojákův, kteří byli Japonci zajati byli nyní jimi propuštěni. Linevič, jenž byl jmenován ve- litelem první armády na místě K uro- patkina, povýšeného za vrchního ve- litele, přibyl již do Mukdenu. Car odjel do Polska a Litvy, aby se rozloučil s vojskem, odeházejícím na bojiště. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Valk Japonec Linevič Petrohrad Moskva Vladivostok Mukden Polsko Litva
7 article Středoškolské rozhledy.
Středoškolské rozhledy. Úřadní věstník ministerstva vyučování při- nesl statistické výkazy o návštévě středních škol v Rakousku za běžný právě školní rok. Číslice tyto poskytují mnoho vzácné látky k úvahám o tom, kterak pečuje státní správa o toto, zajist nikoli nedůležité odvětví v organisaci školské. Tak bylo by na př. velezajímavo srovnati, jak postarala se nejvyšší instance vyučovací o střed- ní školství české a slovanské vůbec, jak o ně- mecké. Ponechávajíce si úvahy v tomto směru na dobu pozdější, chceme pro dnošek poukázati jen ke dvěma momentům, jež z čísel, úřadně zjištěných, bijí do oči nejvíce. V Čechách je tou dobou 36 gymnasií reálních gymnasií, z nichž 33 vydržuje stát. rokycanské obec, gymnasium při Strakovské akademii fond této a ženské gymnasium spolek „Minerva“, nepožívající doposud ani haléř státní subvence. Reálky jsou celkem 23, ze kte- rých v Náchodě, Kostelci nad Orlici a Nymburee jsou obecní, ostatní státní. Mnohem— na nější obraz poskytují už střední školy české na Moravě a ve Slezsku. Ze 16 českých gymnasií na Moravě jen 11 je ve státní správě, ostatn jsou jednak obecní (Kyjov), jednak je vydržuj naše spolky školské (Mistek, Moravská Ostrava, Zábřeh a Vyškov). Ještě křiklavější je tento ne- poměr v oboru reálek. Je jich celkem 16, z nichž jen 2, pravíme 2 vydržovány státem, 11 zemí, 1 (Litovel) obcí a 2 (Olomouc a Mor. Ostrava) školskými spolky. Pro všecko české obyvatelstvo ve Slezsku je všeho všudy jediná střední škola, státní gymnasium v Opavě.
Minerva Mor Rakousko Čechy Náchod Kostelec nad Orlice Morava Slezsko Kyjov Ostrava Zábřeh Vyškov Litovel Olomouc Opava Mistek
8 article
Jak nedostatečně pečuje vyučovací správa o české střední školy, vysvítá nejlépe, že četné z nich jsou přeplněny. Mnohé mají žáků, že i př hojném počtu poboček stávají se výsledky vy- učovací pochybnými. Uvedeme na doklad svého tvrzení jen ně- kolik číslic, zvláště křiklavých. Vykazujeť na př. gymnasium na Král. Vinohradech 502 žáky, tak že při 5 pobočkách připadá průměrně 39 žáků
Král
9 article
na jednu třídu. Týž průměr je na gymnasiuv Českých Budějovicích (532 ž., 6 poboček). První gymnaslum v Brně (639 žáků, 8 poboček) a re- álné gymnasium v Přibrami (604 žáci, 7 po- boček) mají průměrně v jedné třídě po 40 žá- cích. Větší ještě přeplněnost se jeví na někte- rých reálkách. V Plzni připadá při 573 žácích a 7 pobočkách na jednu třídu průměrně 41 žáků, novoměstská reálka v Praze má 603 ž.. 7 poboček, tedy průměr 43 žáky na jednu třídu Karlínská reálka při 593 žácích a 6 pobočkách vykazuje průměr 45 žáků na jednu třídu, žiž- kovská při-616 žácích a 7 pobočkách 49, brněn- ská při 595 žácích a 9 pobočkách 42. Pravou evropskou ostudou, jejíž existenci by vzdálený pozorovatel jistě nepovažoval ani za možnou v kulturním státě, jsou poměry na reálee n Král. Vinohradech. Ústav ten vykazuje obrov skou číslici 726 žáků. Ačkoli je při něm 9 po- boček, tak že parallelky převyšují o 2 počtem třídy kmenové, zbývá i při tom ještě na jednu třídu průměr přes 45 žáků. Co vysvítá z uvedených dat? Předně to, že stát spoří ve školství způsobem nedůstojným, že si pomáhá tam, kde by bylo povinností jeho rozděliti ústavy přeplněné ve dva samostat né, paralleikami s lacinými silami supplent skými. Případ reálky vinohradské je sice nejkři klavější, ve věci samé však nikoli ojedinělý Také brněnská reálka má vedle 7 tříd kmeno vých, devět poboček a dojista v čerstvé ještě je paměti, jakým úkladem byl loni v samém zá- rodku zmařen pokus, aby pobočky ty aspo časem nebyly proměněny v ústav samostatný.
Král Český Budějovice Brno Přibry Plzeň Praha
10 article
Vedle toho je však v Čechách a na Moravě ještě 6 středních škol jiných, kde počet paralle- lek rovná se počtu tříd kmenových. Jsou to: První gymnasium brněnské a reálky žižkovská, novoměstská a malostranská v Praze, plzeňská a budějovická. Na správu státní dolehne tu v čase nej kratším povinnost, na kterou bude zajisté také důrazně upomenuta kruhy poslaneckými. aby rozdělením ústavů přeplněných učinila posa- vadním zlořádům přítrž. Povinnost tato je tím nutkavější, že na obzoru již nedalekém rýsují se příšerné obrysy otázky supplentské, znovu vystupující se starými bolestmi. Neuplyne mnoho času, a stárá bída dlouholetých supplentů bude v celé své nahotě opět klepati na dvéře kance- láří ministerských a síní sborů zákonodárných. Ministerstvo má povinnost starati se dle sil o do- rost professorstva. Bojíme se, že i tak zůstane ještě mnoho nerozřešeného při velikém počtu kandidátův, pouštějících nyní co rok fakultu ofičkoi
Čechy Morava Praha
11 article
Avšak ministerstvo má tuto povinnost i vůči našemu žákovstvu. Také professor jest jen člo- věk. Divno-li, že v třídě přeplněné dlouho trvá. nežli učitel — máme tu na zřeteli zvláště mladé začátečníky, kteří z fakulty přicházejí supplovat na střední školu téměř i bez nejnutnějších prů- prav didaktických a paedagogických — pozná svoje žáky? A na důkladné znalosti jejich indivi- duality záleží přece všechen zdar i nezdar vy- učování. Nejvíce překáží přeplněnost tříd v před- mětech, které jsou založeny na methodě empi- rické, tedy předně v naukách přírodních, jejichž obrovské pokroky tak velice změnily tvářnost naší doby. Je možno, aby 40 až 50 žáků (často v místnostech zcela nedostatečných) současně sledovalo pokus z fysiky, chemie atd.? Avšak týž pokus demonstrovati několikráte za sebou žákům, na skupiny rozděleným, je (nehledie k nesnázím technickým), prostě nemožno proto. poněvadž představení jeho žádají od professora
12 article
bezvýjimečně, aby předepsanou všechinu látku učebnou probral. O věcech těchto měli by uvažovati důkladně i mnozí předsedové zkušebních komisí maturit- ních, z nichž někteří dávno již sami odvyknuvše praktickému vyučování, vedou si s drakonickou přísností. Nemůžeme ovšem, jak to povaha věc sama přináší, tvrzení své opříti o doklad stati- stický, ale všichni znalei dají nám za pravdu tvrdíme-li, že mnohý hodný a svědomitý jinoch. který propadnutím při maturitě ztrácí rok, někdy i více, trpí za to, že státní správa vyučovaci nedbá přeplněnosti škol. Výše zmíněná data mají však ještě zajíma- vost po stránce jiné, ať tak díme, sociologické, do budoucnosti. Jde z nich na je vo, že studuje letos na českých střed- ních školách v Čechách 10.089 gymnasistů a 9789 realistů, na Mo- ravě 5142 gymnasisté a 4514 reali- stů, ve Slezsku pak 226 gymnasistů. V celku tedy má národ český tou dobou na stu- diích středoškolských okrouhlým číslem asi 30.000 svých synů a deer. Kam podějí se všichni tito lidé časem svým po ukončení studit? Trapná otázka, trapná od- pověď. Netvrdíme, že máme již intelligence nad- bytek nebo dokonce nadbytek veliký; leč ne- spouštějme se zřetele, že při hospodářských po- měrech našich obrovské většině posluchačů jsou vysoké školý nejen cestou k ideálnímu cíli vě- deckého vzdělání, nýbrž i prostředkem k za- jištění slušné existence hmotné.
Čechy Slezsko
13 article
Jak neutěšené jsou poměry nynější právě v ohledu tomto, dokázaly četné notice v li- stech denních i úvahy v časopisech odborných před početím nynějšího studijního roku. Práv- nici varují veřejným prohlášením gymnasijní abiturienty před studiem práv, poněvadž všecka odvětví právnická jsou přeplněna do té míry že nově příchozímu neslibují leč smutnou vy hlídku na několikaleté, bezplatné praktikantství starý, zkušený lékař zrazuje od studia mediciny a doporučuje raději zvěrolékařství; sotva však dozněl jeho hlas, ozývá se zvěrolékař, aby na základě vlastních, smutných zkušeností pouká- zal na mravní i hmotné nevýhody svého stavu věstník českých professorů přímo vybízí mini sterstvo vyučování, aby až do změny poměrů každý druhý rok zakázalo zápis do prvního roč- níku filosofické fakulty; chemikové, pozemnía strojní taženýři ukazují, že jest jich příliš mnoho, než aby všichni mohli dojíti slušného opatření. Tak se mají věci nyní. Jak bude ve vzdále- nější budoucnosti? Ne-li hůře, lépe jistě ne, proto máme za to, že jest už čas svrchovaný. by příliv do středních škol byl roz umně regulován, abychom se do budoue nosti nemusili obávati přílišného vzrůstu t. zv vzdělaného proletariátu.
14 article
Budiž nám dobře rozuměno: nezrazu- jeme od návštěvy středních ško principiálně, vždyť by to bylo v logickém odporu s výtkou, již jsme na základě úřadních dat učinili správě vyučovací. Radíme toliko, aby se celému studiu středoškolskému s úmyslem dalších studii na školách vysokých oddávali jen ti, kdo skutečně vynikají schop- nostmi, energií a pílí tou měrou, že se mohou pustiti v nebezpečný zápas konkurenční s oprávněno nadějí ve zdar. V této příčině měly by vážně a opravdově, s plným vědomím své zodpovědnosti konati po- vinnost svou naše sbory professorské. První čtyři roky studia středoškolského poskytují zku- šenému učiteli zajisté rozhledů dost, aby do- vedl odděliti hluché zrno od těžkého, vynika jící talenty od hlav prostředních a méně než pro- středních. Jsou dosti rozsáhlá pole lidské čin- nosti, kteráž i lidem, vědecky méně kvalifiko- vaným, poskytují dosti činnosti. O odborných školách řemeslnických a obchodních jsou v na- šem obecenstvu, bohužel, rozšířena mínění, na- mnoze nesprávná. Kdo proklouzne některou tří- dou školy střední, třeba i jen s prospěchem stěží dostatečným, jde z pravidla výše, až klest pod břemenem, s kterého není, buď již na vyšší škole střední nebo dokonce vysoké. Tak mnohý z těchto nešťastníků mohl by se státi platným členem stavů výrobních, kdyby se byl po na- bytí jisté míry všeobecného vzdělání na nižš střední škole v čas obrátil ku povolání sobě při měřenému. Je v tom i důležitý kus otázky ná- rodní, neboť okázalým tímto nedbáním vzdělán praktického vyklizujeme ke své škodě dobro- vělně pole svým národním odpůrcům. Jest už nanejvýš na čase, se vším důrazem potírati před- sudek, zvláště v našem venkovském lidu velmi rozšířený, že písař je přece jen docela jiný pán než samostatný řemeslník neb obchodník.
15 article
K tomu by, jak už řečeno, hojně mohly přispěti naše sbory professorské, kdyby žákům a zvláště jich rodičům odborné školy doporučo- valy a o jejich významu je poučovaly. Vyučo- vací správa zjednala by si opravdovou zásluhu kdyby jim to přímo učinila příkazem. Do vyššího gymnasia a do vyšší reálky ne- měli by přicházeti než žáci skutečně vybraní Pak by se stalo nemožným, co jest nyní, bohu žel, zjevem zcela všedním, že totiž vyšší třídy středních škol vykazují nepoměrně větší pro- cento žáků propadlých nežli třídy nižší, ač by se každý logicky myslíci vzdálený pozorovate nadál poměru právě opačného. Kdyby se tak stalo, potom by snad i s lepš než doposud nadějí ve zdar bylo možno naléhati na uznání práce učitelovy a zrušení zkoušek maturitních, tohoto monstra horrenda, které zhusta mladému, snaživému muži upírá vše- obecné vzdělání pro neznalost (často jen naho- dilou) jediného latinského neb řeckého tvaru. jediné formulky mathematické, jediného data dějepisného atd.
bůh
16 article Theodor Roosevelt opět presidentem.
Theodor Roosevelt opět presidentem. Americký lid projevil včera jasně a určitě vůli svou. A projevil ji tak, jak se všeobecně očekávalo. Hrdina santiagský zůstane na dále v čele republiky. Po celá čtyři léta. A utvrzen jest v úřadě svém většinou více než 100 hlasův volitelských a snad i většinou dvoutřetinovou, což byl by rekord v dějinách presidentských voleb amerických. Příčiny velikého vítězství lze krátce vystihnouti. Tím kratčeji, čím častěji jsme se v posledních dnech vracoli k nim, věstíce tento Rooseveltův triumf, jako jej věstil celý svět. Jednou z nich jest osobní popularita Roose- velta, kterýž má veškeré vlastnosti sympatické lidu americkému, osobní chrabrost, výbojnost a drsnou přímost ve styku s kýmkoliv a kterýž dovedl i akty a zvláště slovy a manifestacem svými učiniti se milým a libým lidu svému Důvodem druhým jest pak, že lid americký zvláště venkovský, není zralým ještě pro velik reformy sociální a finančni, k jakýmž demokra- tická strana směřuje nezadržitelně. Zvláště finan ční svět americký věděl dobře, že Parker tvoři by jen přechod k »revolučnímu reformářie Bryanovi. Třeti pak příčinou včerejšího triumíu byly peníze trustů. Osklivou příčinu tu vytkl jsme naposled, ale ve volbě důvod ten sotva hrál roli p o sled ni!
Roosevelt Rooseveltův Parker Bryan
17 article
V úrobném prodeji: ranní číslo o sobě . . . za B h odpolední . . . . . . . za 2 h Ve flialkách na vezkovš: ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotevě napřeš. Předplacení a inserty přijíná adnini- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházají sa též rodakn tiskárna a ezpedice „Národních Lista“, Rukoplsy se nevracejí.
národní List
18 article
A význam volby této? Lze ho vystibnouti ještě úsečněji. Systém zůstane tentýž. Zůstane i přes ohnivé filipiky, přes volební šetrnost k trustům a ryngům; podrží se ostrá politika ochranářská i se zlatou ovšem měnou, a roz- vine se snad ještě více imperialism americký. Výbojnost americká, jež za Roosevelta zasaho- vala stále více i do mimoamerických sporův mezinárodních, bude posílena, a při impulsivní povaze jeho a některých jeho přátel není vy- loučeno, že nejen militarism slaviti bude vjezd na celé čáře do Unie, ale že pohřbí i mír této republiky. Že pohřbí jej v lesku a hluku výprav válečných. Jak silna a výbojná politika zahraniční lidu americkému lichotí, dokázala právě i volba včerejší. Statisícové hlasovali pro Roosevelta, tentokrát zajisté, protože mysli jejich rozníceny byly nadšením nad jeho smělými kampaněmi proti Španělsku a Portě, proti Evropě i Ko- lumbii. Nadšením, kteréž zapomíná, že imperialism a militarism si ruce podávají. Po slávě chu- doba a po triumfech nesnesitelné oběti Pravda, krásná slova pronesl Roosevelt míru mezi státy a o snášelivosti národní. Učinil tak 3. dubna 1903 ve Waukeshě (Wisconsin), kdy pravil: »My si přejeme přátelství se všemi lidmi. My se chceme dobře snášet s jinými ná- rody, s malými národy právě tak, jakos velkými. My chceme se chovati tak, aby pro případ vzniknutí nějakého sporu s jinými, eož se nepochybně nestane, bylo patrno, že není to spor námi vyhledávaný, nýbrž že nám byl vnu- cen. Bude-li nám spor vaucen, jak vás dobře znám, dovedete se zastat sebe, bude li toho po- třebí, ale věci své zastanete se tím více a lépe, nebudeteli se napřed vyná šeti nad jiné a nebudete-li tupit jin náro dy.« Žel ale, že imperialism americký neřídil se častokrát krásnými slovy presidentovými!
Roosevelt Španělsko Evropa Waukesh Wisconsin
19 article
Rooseveltův život a činy jsou ještě příliš v dobré paměti, než aby bylo třeba je obšírně vyličovati. Nenít čtenářstvu našemu člen »ostrých jezdcův« santisgských nikterak mužem novým. Účasť jeho v čele tohoto chrabrého jezdeckého sboru, kterýž byl za války se Špa- nělskem nákladem svým sám do pole postavil, při útocích na kubské město Santiago, za- ložila vlastně jeho popularitu. Byl vůbec mu- žem aktův a více ještě slov, jimiž lze se vmlouvati ve vznětlivou mysl lidu, třeba i na úkor vlastní důslednosti. Tak o jeho silných projevech proti trustům před jeho zvolením místopředsedou republiky a o jeho šetrnosti k ním po jeho zvolení již minule jsme pro- mluvili. Ve svých přednostech i chybách jest Roosevelt — jak jsme kdysi již o něm na- psali a jak lze dnes po několikaleté činnosti jeho opakovati — pravým typem Ameri- čana se svým smyslem pro praktičnost, ale také s náchylností svou k výstřednosti, s drsností a bojovností svou, i se svým chlubným vlaste- nectvím americkým. Narodil se r. 1858 v No- vém Yorku, jest tedy teprve 46 let stár. V Novém Yorku žilo před ním již osm pokolení holandského rodu Rooseveltů. Roosevelt přes obrovské jmění po otci nechtěl zůstati povalečem. Cítil od mládí již zálibu pro politický život Sotva že odbyl universitu harvardskou, odebral se do Nového Yorku a věnoval se politice. Ve 23. roku stáří byl již členem zákonodárného sboru v Albany. Počal zde vystupovati zvláště ostře proti korrupci vlastní i druhé strany. Jed- noho dne obvinil ředitelství železniční společnosti, v jejíž čele stál všemocný Gould, že jest »rotou obyčejných zlodějů« a připojil od té chvíle okří-
Rooseveltův Špa Roosevelt Santiago vý York Nový York Alban
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác Heller. V době absolutismu. XXIII. (Sensační začátek roku 1859. — Hro- tící válka. — Ukázky z tehdejšíh stavu rakouskéhovojska.) Rok 1859 začal velkou sensací a stal se také pro celé Rakousko, tudíž také pro naš vlast, navždy rokem památným. Jím dospěl svého vrcholu a spolu svého konce politicky neblahá a národně úmorná doba bachovského absolutismu, doba poroby, doba hlubokého na- šeho národního úpadku, doba bezpříkladného poklesnutí všeho veřejného ducha, doba hnus- ného pokrytectví a podlého patolízalství, doba žandarmerie a policejní hrůzovlády, jejíž duch ani po pádu libovlády ze správy naší země nezmi- zel, nýbrž dlouhá léta potom ještě všemi pro- atředky ducha i vzdoru potírán býti musil snad dosud ještě docela není vymýcen.
doktor Heller Rakousko
21 article
Sensací, jež o novém roce 1859 celý po Iiíický svět mocně vzrušila, byla slova, jež pro- nesl císař Napoleon III., přijímaje novoroční gralulace diplomatického sboru k rakouskému vyslanci baronu Hübnerovi: »Lituji, že náš po- něr k vaší vládě není tak dobrý, jako byl dřivější době. Avšak, prosím vás, abyste císaři řekl, že moje osobní smýšlení k němu se ne- zménilo.« — Tento v diplomatické mluvě, jež každé slůvko na zlatých vážkách odvažuje a z vážných důvodů odvažovati musí, nápadně příkrý způsob novoročního oslovení považoval se všude ihned za první ohlášku války již předem vjednané a způsobil také v celé Evropě mocné vzrušení. Zejmena v Rakousku bylo všem poli- tieky myslleím lidem ihned jasno, že se Francie odhodlala přispěti přímým válečným zakročením k vypuzení Rakouska z Italie a že tedy nastan v nejbližší době Rakousku válka s Piemontem s Francií na nivách italských. Od prvního ledna řečeného roku začalo tedy Rakousko svým způsobem zbrojit, odvolá- vajic se, jak už před válkami vždy bývá, n
Napoleon III Hübner Evropa Rakousko Francie Piemont
22 article
av no ší válečné přípravy svého přímého soka, Piemontu čili Sardinie. Při této zmínce napadá asi leckterému čtenáři otázka: Jak bylo tehda v rakouském vojsku? Odpověď na tuto otázku vyžadovala by celé knihy o několika stech stranách, té pak by nejspíše nikdo nečetl; proto nechť vezm čtenář za vděk několika jenom povrchními črtami, ze kterých si však přece aspoň jakousi představu o zřízení a duchu »naší« tehdejší armády utvoří.
Piemont Sardinie
23 article
Verbování k vojsku bylo již dávno odstra- něno a branci byli již jako nyní, jenom že menším rozsahu odváděni. Ale proto přece mlu- vilo a psalo se i v úřadních aktech stále ještě o »najímacích okresích« (německy »Re- gimentswerbbezirke«) a teprve roku 1853 vydán nový »zákon o doplňování vojska« a dří- vějším »najímacím okresům« dáno tu správné jméno »doplňovací okresy«. — Mladíci, kteří 20 rok věku dovršili, byli povinni »se stavět«, ale zásadně byli od vojenské povinnosti osvobo- zeni všichni studující středních škol, kteří se pro- kázati mohli vysvědčením aspoň I. třídy, dále posluchači vysokých škol, kteří buď předepsané zkoušky s dobrým prospěchem odbyli aneb aspoň z hlavních předmětů »colloquia« odbyli o nich průkazy měli; dále čekatelové učitel- ského stavu, učilelové, kněži, úřadníci všech kategorií, atd. Dále bylo odvedenému do- voleno se vyplatit anebo zástupce si zjednati, tak že celkem branné povinnosti buď vůbee sproštěni byli nebo jí po zákonu vyhnouti se mohli příslušníci třid intelligentních a zámož- ných. Za to dodávány armádě z trestu živly nesolidni a ničemné, které rodinám nebo obelm všelijak byly za oblíž. Tehda, až do roku 1858, mohlo se tedy právem říkat a řikalo se take mladikům a mladým mužům, kteří nedělali do- brotu: »Půjdeš na vojnu! Dáme tě odvést !« a podobně. Studenti, kteří propadalí, ale jinak zdravé údy měli, shledávali se u pluků, jestliže jich totiž rodičové nevykoupili.
24 article
Dobrovolně mohl se arci hlásit kdokoli, avšak činili tak — kromě šlechticů — z pravidla jenom mladí muži, kteří buď s povoláním se minuli aneb jinak ve svém postavení se promrzeli. Proto byli dobrovolníci namnoze v opovržení, zejmena u šikovatelů nebo desátníků hrubšího zrna. Takový »světnicový tyran« uetíval dobrovolníky nadávkami všeho druhu a bylli dobrovolník »lepšího původu« nebo vyššího vzdělání škol- ského či odborného, mluvil pan desátník neurčitě o »přiběhlících«, o »sběři, která se k žádnému řemeslu nehodí«, o »holotě, která si u vojska vyhledala žlab a přístřeší« atd. Pak tázal se na příklad desátník několika vojáků, jednoho po druhém, dalli se dobrovolně na vojnu a když každý — toť se rozumí — odpověděl, že ni- koli, ukončil tyran svůj kárný hovor slovy »Nu tak! Žádný slušný člověk vůbec k vojsku nejde!« Když pak si dobrovolník večer ulebl, dělal si z něho kaprál ještě úsměšky — zvolal na příklad: »No, jak pak jim chutná císařský štrozok? To je něco jiného, než za plotem na trávě, to si myslím !« A podobně. — Nadávky mezek, hovado, slon a tak dále byly obyčejný- mi titulaturami dobrovolníků ještě více, než ostatních mužův, ale bylo z nich vykoupení — v kantině nějakou tou sklenici piva nebo ko řalky. Postele bývaly tehda v kasárnách dvojího druhu: dřevěné pro dvě osoby a železné kava- lety pro jednoho muže; slamník a polštář pod hlavu byly velmi tvrdé, ale tomu každý mladý vojin snadno přivykl, asi jako nyní.
25 article
Tehda, aspoň do vydání nového zákonao doplňování vojska, nebyl ještě přesně upraven způsob, jak a kdy rekruti k plukům se mají dostavovat. Obyčejně přicházeli z jara, ihned po assentýrce, ale bývali, když jich nebylo potřebí, to jest, když v počtu mužstva žádných mezer nebylo, zase až do podzimu aneb ještě na delší dobu domů posíláni, musili však býti stále připraveni, že budou do služby povoláni a ne- směli tedy místo svojí dovolené opustit. Selšti synkové a hospodářští dělníci (oráči atd.) nemě- nili tehda, jsouce s hospodářstvím a s hospo- dářovou rodinou jako srostlí, skoro nikdy svého sídla, ovšem ale pomocníci řemeslní, tovární dělníci a nádenníci. Předpisů o povinném hlá- šení se nikde téměř nebylo jak náleží dbáno. Následkem toho byli rekruti často jakožto sbě- hové hledáni, násilně k pluku odváděni a ne- milosrdně odsuzováni jenom proto, že změnu svého bydliště neohlásili a proto při svolávání nalezeni býti nemohli. Ba stávalo se zhusla. že přišel branec sám, aby se otázal, zdalia kdy do služby nastoupiti má a tu ke svému zděšení uslyšel, že je už tak a tak dlouho jako sběh hledán. Sběhů, čili, jak se obecně řikalo, desertérů, bylo tou dobou v armádě velmi mnoho a žandarmerie měla co dělat, aby je vypátrala. Vyhýbání se vojenské službě bylo u mnohých lidí oblíbeným, ačkoli nebezpečným sportem zaznamenány případy, že se dovedli někteří de- serléři až do vysokého stáří kasárnám vyhýbat.
26 article
Vojenská povinnost čili služba trvala od r. 1853 zásadně 8 let v linii a 2 leta v re- servě; po vyslouženi osmileté doby mohl se dát vojín na dalších osm let najati, čili mohl dle tehdejšího názvosloví »sloužiti druhou kapitu- laci« a potom i třetí, ba třebas i čtvrtou. Vůbee nesměl býti tehda žádný voják dříve propuštěn, dokud sám o propuštění (Abschied) nepožádal aneb ke službě neschopným se nestal. Stal-li se vojín k další službě neschopným, dán byl do některé invalidovny anebo propuštěn jakožto »patentální invalida« s jakýmsi stálým platem, jenž mu dle jeho šarže byl vyměřen. To dělo se ovšem jenom u mužů, kleří několik kapitu- lací vysloužili aneb ve válce poraněni byli. Slovo »kapitulace« pocházelo z dob verbování žoldnéřů a značilo najímání vojáků na určitou řadu let. Toto najímání vojáků provádělo se i v dobách ještě, když už nucený odvod zaveden byl, ja- kožto doplňování armády, když výsledek rekru- týrky nebyl jak náleží uspokojivým. Odvody bývaly v různých zemích a v různých dobách různého způsobu čili systému; roku 1781 za- vedena v tak zvaných »dědičných zemích« ra- kouských »konskripce«, to jest země rozdělily se na jistý počet najímacích okresů a určeno dle lidnatosti, dle zdatnosti a zdravotního stavu obyvatelstva, mnoho-li asi v každém okresu branců odvedeno býti má. Co do žádoucího počtu scházelo, opatřilo se kapitulacemi. Místo »služební doba« řikalo se až do roku 1853 »kapitulační závazek«. »Znovu angažovaný« voják obdržel vždy nějaký obnos na ruku a uložena mu na úrok část výkupného, jež za osvobození od vojenské povin- nosti bylo zaplaceno. Poddůstojník na příklad, který po odbyté osmiletní službě znovu najati
27 article
se dal, obdržel 30 zl. konvenční měny na ruku a dostával pětiprocentový úrok z celé výkupní taxy jednoho osvobozence, po skončené pak službě aneb když na důstojníky povýšení byli, vyplacen jim celý kapitál v hotovosti. Výkupné z vojenské povinnosti obnášelo do roku 1855 šest set zlatých konvenční měny, potom 1500 zl. k. m. a roku 1859 stanovena taxa za osvobo- zení na 1200 zl. rakouské měny. Roku 1855 obdrželo rakouské vojsko nové pušky na perkusi a ovšem ještě s nabíjením od předu; pušky tyto nazývaly se »tažené ručnice s kapslovým zámkem soustavy Lorenzovy«. Při těchto puškách byly již hotové patrony. (Před tím vojáci žádných patron neměli, nýbrž nosili si prach v růžkách, zavěšených na zelené šňůře ná prsou; při nabíjení nasypal voják do hlavně prachu z mírky, jež upevněna byla na řemeni pro brašnu (patrontaš), uepal jej trochu nabijá- kem, vpustil pak do hlavně kulku, za- tloukl ji a tak dále). Patrona Lorenzových pušek byla z papíru a obsahovala 55 granů (skoro 1/4 lotu čili o něco méně než 5 gramů) prachu a špičatou olověnou »kompressivní« kulku se dvěma zářezy, 349 granů (skoro 11/2 lotu, čili asi 3 dekagramy) těžkou. Kulka byla vtla- čena špicí do prachu a připevněna k patroně namaštěným papírem, který při nábojí zůstal.
Lorenzův gram dekagram
28 article
Kapsliky čili zápalky byly velké, aby je hrubé prsty vojínů snadno nahmatávaly, měly ohnutý a rozstříhaný okraj a ukládaly se do »kapslíko- vých kabelek, ovčí kožešinou vyloženýcha na řemen od brašny (na prsou) upevněných. Na týž řemen zastrkoval se nabiják do dvou koží obšitých kroužků. Nabíjení bylo již prostší, než za dřívějšího sypání prachu do hlavně, ale mělo přec ještě slušnou řadu temp. Tornistry byly tehda mnohem větší než nyní a musily být při cvičeních vždy dle před- pisu naplněny čili napakovány. Na plný tornistr připjat řeminky stočený plášť a na plášť upev- něny klobouk nebo čako. »Vzduchem naplněný« tornistr byl přísně zakázanou větí a měl při po- sližení za následek vážné tresty, kasárníka, vazhu u profósa nebo na př. kárný úkol, nositi 8 dní na zádech tornistr naplněný cihlami, u poddů- stojníků časem i degradaci na prostého atd.