2
masthead
V Praze, v sobotu dne 15. června 1901.
Praha
4
article
Na rnuní n odpel. listy
O přilohami („Nančný Obzor“ ve
středu a „Literárni Hlidka
v pátek) předpláčí set
Praze v admainistraei
na viěuí
2 K —h
na ctvrt lsta . . . . .
6 K —
s dvojí denáško
K 50
na měsíe
na vtri lel. . .
7KSnh
ve hiialkich
na měsie . . . ..
2 K 80h
Poštout
8 K 90n
na měsíe. . . . . .
ko
na čtvrt lela
s dvojí zášiliou
so
* veřsj
tvrt. Jela
Praha
Literárni Hlidek
5
title
Dnešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Praha
6
article
Na srozuměnou.
Na srozuměnou.
Slavnostní dny pobytu panovníkova
v Praze jsou spolu odleskem ryzí, upřímné
a ve své důvěře nevyčerpatelné hloubky
slovanské podstaty českého člověka, kterýž
nemudruje Istivě a potutelně, ale cele, širo-
kými proudy dává plný průchod citům svého
nitra, jež v těchto historických okamžicích
blizkému i vzdálenému pozorovateli vnukají
bezděčně myštenku, že zde na rozhraní světa
germánského pracuje a zápolí sebevědomý,
svérázný a svěži činitel, náš národ český, že
žije svým zvláštním životem, a takto tvoři
zároveň nejpevnější baštu na severovýchodě
Dobře postihl tento ráz dopisovatel
anglického časopisu slovy, že Rakousko cít
zde pod svými nohami pevnou půdu,
že moc jeho spočívá na zásadách a zá-
jmech, kteréž jsou starší a hlou-
běji zakořeněny než ústava.
Po všecky posavadní dny a zajisté i ve
zbývajících slavnostních dnech všichni pří-
slušníci národa českého jakoby byli splynuli
v jediné, zocelené vědomí a pravili: Hle.
zde jest živá, neochabující a neustupující
síla; sbližujíc se s ní, shledává se všecka
říše se zřídlem vlastní moci právě v oněch
končinách, odkud nejhlučněji se ozývaly
hlasy poplašné a znepokojivé.
Rozpomeneme-li se na některé pozoru-
hodné projevy, kteréž udály se letos jak
v rakouské tak v uherské delegaci, pokud
povšimly si oněch známek poplašných, se-
znáváme zároveň, že nynější osvědčení lidu
českého jsou k nim mohutným závěrečným
akordem, jenž vyznívá v myšlence neodvi-
slosti a samostatnosti tohoto soustátí i samo-
statného rozvoje národů je tvořících.
Praha
Rakousko
7
article
Pohled na královskou Prahu a její nád-
hernou výzdobu dokazuje zároveň, že roz-
hodující, obrovská většina jeho obyvatelstva
jest povahy veskrze snášelivé a soudružné
přející německé, nečetné menšině všecku
jinde nebývalou a neznámou volnost u pro
jevování její podstaty, jak toho příslušníci
našeho národa v německých městech v ze-
mích českých, v nichž tvoří na mnoze az
i polovinu všeho obyvatelstvu, nikdy a nikde
nepoznávají. Výminečný případ pohoršení
zaznamenati bylo jen při ústavu, zaJoženěm
českou, vlasteneckou šlechtou v první polo-
vině minulého století, kterýž ústav okázale
zapřel úmysly svých zakladatelův a v ojedi-
nělém pokusu židovského studentského spolku,
jenž chtěl osobiti si poslání »velkoněmecké«,
ač jeho členům se nedostává naprosto cha
rakteru plemenného, arijsko- germánského.
Avšak nejen slavnostní dny jsou důka-
zem snášelivosti a spravedlivosti českého
obyvatelstva pražského, o těchto českých
vlastnostech svědčí nádherně, pro německou
mládež postavené školní paláce, počínaje od
škol nejmenších až do nejvyšších, z nichž
zvláště prvé postaveny nákladem obce praž-
ské, svědčí dále ostatní kulturní ústavy a
podniky, jakýmiž se ani jediné město
v říši s obráceným poměrem národnostním
nemůže vykázati.
Po této stránce může královské město
Praha s jasným pohledem předstoupiti před
Praha
8
article
říšel
soudce nejpřísnější, bez obavy, že by ji sti
hnouti mohly výtky oprávněné.
Proto tím více překvapuje, když zdejšt
»Bohemie« den za dnem se pokouší, aby do
ryzosti dní slavnostních nakapala pelyňku
nevraživosti, jako včera opět ve své úvodní
stati, v níž jeví nespokojenost se slavnostním
programem, kterýž prý »jest sestaven více
dle střízlivých úvah denních politických otá-
zek a neodpovídá přání Němcův,
aby zasvětil panovníka do nej-
vniternějšího života — a utrpen
jejich národnosti v tomto městě
ale pobyt panovníkův dodavá prý Němcům
»nových nadějí a vrací jim aspoň pr
tyto dny víru, že konečně přece musí do-
spěti vítězství spravedlnost a slušnost«.
Jako »Bohemie« se namáhá takovýmito
povšechnými a ničím nedoloženými pomlu
vami zkaliti jas nynějších dní slavnostních,
tak část žurnalistiky vídeňské, zejmena oba
»Tagblatty« a orgán sociální demokracie, na-
máhá se vrhnouti stíny podezření na českou
šlechtu a duchovenstvo, jakoby cesty, jimiz
kráčejí, nebyly vždy na prospěch míru v zemi
zvláště prý překážely »radikálnímu ohrani-
čení národních zájmových obvodův a stály
na stanovisku státního práva«.
Nejsme povoláni, abychom hájili stano
viska zmíněných stavů, ale to říci můžeme
že nepokládáme nynější okamžik za vhodný
aby se metaly do Čech z Vídně smolne
věnce.
Záleží-li německé žurnalistice opravdu
na tom, aby v Čechách nastal mezi oběma
národy opravdový mír, nutno chopiti se
otázky této v jejím celku a nikoli jen v oněch
částech, kteréž nehovi výhradně stanovisku
německému.
Němcův
Němec
Čechy
Vídeň
Bohemia
státní práv
9
article
Zaráželo nás z počátku sice, že bohužel
dosud nic nebylo pronešeno ze středu vůd-
čích stran, pokud se týče jejich povolaných
mluvčích, co by bylo možná pokládatiza
mužný krok k dorozumění obou národů, ale
nyní, vidíme-li neustávající zarputilost a zlo
myslnost v části německého tisku, jsme sko-
rem povděčni za to, že se tak nestalo.
Vždyť postavení národa českého, jeho
nynější vývoj, jeho bližší i další budoucnost
není závislou jen a jedině na diktá-
tech menšiny obyvatelstva v zemích če-
ských, kteréž příliš bylo zhýčkáno příznivou
minulostí a navyklo si stotožňovati obmezené
síly a význam svůj s propůjčeným leskem
říšské centralisace a rozsahlostí svého pří-
buzenstva.
Tyto propůjčené síly nejsou však silam
nezměnnými.
Pokud politika centralistická byla v plném
květu, ztratila svou posici v Německu
odtud samo sebou nastalo uvolnění pro ne-
německé národy této říše. Jejich zdar a roz
květ, založený na soustavné práci a vnitřn
síle, jest zejmena za nynějších dob předn
podminkou svrchovanosti tohoto soustátí
zvláště pak jeho západní polovice, a proto
jest stanovisko někdejší centralistické všemoci
německé stanoviskem překonaným
a odžilým, k němuž se nemůže již
vrátiti žádný opravdový ra-
kouský státník! Pokud pak se týče
rozsáhlosti příbuzenstva německého, ani ono
nemůže neviděti stejný, ne-li mohutnější vý-
znam příbuzenstva jiného, kteréž, pokud
Německo
10
article
se týká soustátí rakousko-uherského, nen
obmezeno jen na svět slovanský.
Jako nás doba našla jakožto nejdůleži
tější oporu nedotknutelnosti a nedělitelnosti
severozápadní bašty říše, tak bohda naše
neunavná práce a přičinlivost zjedná nám
i u německých krajanů v zemích českých
náležitou úctu a respekt, bez nichž by tak
jako tak žádný vyumělkovaný smír nemě
dosti účinlivosti a trvání.
Rovní s rovnými — na tom sto-
jíme a vyčkáme
11
title
Císař a král v Praze.
Praha
12
article
V těchto královských dnech slavnostníh
V těchto královských dnech slavnostníh
lesku, šumu a hlaholu, jež jsou provázeny též
neobyčejnou přízní slunce — krále oblohy —
mohbu se oddati Pražané krásné illusi Prahy.
jsoucí aspoň občasným sídlem krále českého
mohou sniti o Velké Praze. Všechny podmínky
skvělého města sídelního i nesmírného a hrdého
veleměsta má Praha královská, jejíž minulos
je tak slavná a tak nezapomenutelně a krásně
je vepsána v krásné památky a monumenty
pražské.
Praha, jež byla prvním městem kulturním,
politickým i obchodním ve střední Evropě, jež
po zázraku našeho znovuzrození stala se opě
vůdčím městem Slovanstva rakouského a mě-
stem práce, myšlení, osvěty, dokazuje v tyto
slavné dny, že by dovedla se hravě vpraviti do
své bývalé velké role . ..
Ten závratný šum tisíců procházejících
ulicemi, ten shon kočárů a ekvypáží, oživujícíeh
hlavní třídy pražské i idyllický klid Hradčan
vzbuzují v nás žádostivé představy o velko-
měsiském, pohyblivém a šumném životě Velke
Praby.
Pražan
Praha
Velká Praha
Evropa
Hradčany
Velke Praba
13
article
Snad události poslední přispějí k uspíšení
provedení myšlenky Velké Prahy. Aspoň zdá se
že není skutečnost ta tak vzdálena. Rakouskému
mocnáři zajisté imponovala Praha svou krásou
svým pokrokem, který učinila od poslední jeho
návštěvy před deseti lety i svým vzorným po-
řádkem, zachovaným obecenstvem i při ohrom-
ných návalech mass při vjezdu krále do Prahy
Zajistě jen příjemné a příznivé pocity ovládaly
mysl panovníkovu, když po vzrušení slavného
vjezdu pohližel o samotě z okna hradu na velko
lepé panoráma pražské.
Avšak jakým čárokrásným a majestátním
městem zjevila by se mu Praha, kdyby vedle
svých historických skvostů, vedle chrámů, pa
láců a starobylých památek, odkázaných věky
slavnějšími, mohla se vykázati též podobnou
bohatostí a nádherou staveb moderních ! Kdyby
Praze dostalo se jen z části těch štědrých
podpor, těch millionových darů, které vytvořily
celý přepych moderní Vídně a magnátskou
hrdost Pešti, kdyby Praha nemusíla zápolit
každý krejear, který může sama obětovat nebo
který musí na vládě vymáhati pro svou úpravu,
pro své stavby veřejné — jaký by to byl skvost
Evropy!
Praha
Vídeň
Pešť
Evropa
Velká Praha
14
article
Zatím musíme se jen kochati ve snech
o budoucnosti Velké Prahy, té Prahy, jež za
ujme všechny okolní obce, Žižkov, Král. Vino
hrady, Karlín, Smíchov, Podoli, Nusle- Pankrác
Košíře, Vršovice, Dejvice, Bubenč a musíme
doufati, že tato Velká Praha konečně uzří štěst.
a slávu, vyplnění našich nejvroucnějších tužel
vlasteneckých . .
Císař o požadavcích obce pražské
Po vysvěcení nového kamenného mostu
odjel císař se svojí družinou na královský hrad
kde udilel audience. Mezi prvními byla přijat
deputace král. hlav. města Prahy, vedená sta-
rostou p. drem. Srbem. Deputace odevzdala
panovníkovi promemoria, obsahující kárdináln
požadavky obce pražské. Starosta dr. Srk
mocnáři ve stručnosti ústně opakoval obsa
spisu, ve skvostných deskách vázaného ana
pergamenovém papíře napsaného. Ve své odpo
vědi panovník dotkl se všech požadavků.
Král
Srb
doktor
Praha
Žižkov
Karlín
Smíchov
Podoli
Nusle
Vršovice
Dejvice
Bubenč
Pankrác Košíře
15
article
Co se týče postoupení jisté části forti-
fikačních pozemků a zří z e n
galerie umění na místě kasáren n
Újezdě, ujistil císař deputaci, že v mezích
možnosti tužbu tuto bude podporovati. Se
zvláštním despektem vysl0 il se
císař o újezdských kasárnách, jimž
neprospěla nic obilená zeď, podél ulice se
táhnoucí. Císař pravil: Musím se vám při-
znati, že tato budova není krásná.
O požadavku připojení předměsti ku
Praze pravil císař, že jest to velmi žá-
doucí, ač si některá místa připojení nepřeji,
Spojení to však je přirozenou nutnostía
panovník slibil v té příčině příslušné kroky
zaříditi. O výdatné pomoci finanční na
provedení rozsáhlých projektů obecních vyslovil
se císař v ten smysl, že uznává, že obec z
svých vlastních prostředků mnoho vykonala
že ku provedení dalších objektů ještě velkých
prostředků má zapotřebí. Konečně také zmini
se panovník o tužbě obce pražské, aby někter
člen panovnické rodiny trvalo sídlil na staro
slavném hradě pražském. Císař ujistil, že tétc
záležitosti věnuje náležitou pozornost, aby přán
obce bylo vyhověno. Potom císař deputaci pro
pustil.
Újezd
Praha
e můj galerie
16
article
Všeobeené audience.
Mezi jinými byla přijata ve slyšení efsařem
deputace města Žižkova a sice starost
p. Ed. Ždárský a farář dp. Šitler. D
putace odevzdala císaři pamětní spis ve skvost-
ných deskách vázaný a obsahující žádosti:za
další subvenči na stavbu kostela žižkovského.
za zřízení českého gymnasia a stáťní průmy-
slové školy v Žižkově. Císař tázal se, kolik je
obyvatelstva v Žižkově a s patrňým překvape-
ním vyslochl odpověď, že sídli tam přes 60.000
obyvatelů. K dotazu panovníka, mnoho-lí je za-
potřebi na dostavění kostela, odvětil starosta
pan Ždárský, že dostačilo by okrouhle a
60—70.000 korun. V dalším průbéhu slyšení
panovník podivil se velikému vzrůstu města
slibil, že přihlížeti bude k tomu, aby gymna-
sium v Žižkově stalo se skutkem.
Dále přijata deputace měšťans kého
společenstva výčepníků a sice pp.
Hauner, Zelenka a Němeček a ta-
jemník Řežábek, kteří předložili žádost, aby
fond ku podpoře zchudlých členů společenstva,
na oslavu přítomnosti panovníka v Praze smě
míti jeho jmeno. Panovník dal k tomu svolení
Pak byla uvedena deputace spolku pre
české feriální osady pp. F. Mell an.
dr. Klíma a Turinský a žádali panov-
níka o další přízeň, spolku projevovanou. Když
p. Mellan k dotazu císaře uvedl, že spolek vy
pravil již přes 5000 dítek do osad feriálních,
uvedl panovník, že takový spolek zasluhuje
podpory a ujistil, že se ji od něho spolek
může nadíti.
Ždárský
Šitler
Hauner
Zelenka
Němeček
Řežábek
doktor
Klím
Mellan
Žižkov
Praha
spolek pre český feriální
17
article
V drobnén prodejtt
rsnní číslo o sobě . . . za 9h
odpolední
. . . . zs 2k
Ve dllalkšch na venkově-
ranní člo. . . . . . . . 10h
sdpolední . . . . . . . . 5h
Inserát
plati se hetově napřeě.
Fředplacení a Inaerty přijímá s dminl-
strace v Mlarianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redaken
Uiskárna a ezpelise „Márodních Lirts“.
Bukoplsy se novrscejí.
Mlarianský ulice
Márodne Lirt
18
article
Deputace společnosti ku povzbuzení vědy
a umění poděkovala císaři za dar pro uměle-
ckou akademii. Panovník uvedl, že zřízení ga-
lerie umění přispěje k usmíření obou národností
v zemi.
Dále byli přijati zástupcové města Král.
Hradce starosta p. Ullrich a náměstek
p. Weinhängst, kněžna Zdeňka Lobkovi-
cová, hr. Volkenstein, hr. Pálffy, dvor. rada
Kotsmích, vrchní finanční radové Kubeš, Kor-
nalik a deputace lesnické jednoty a j. v.
Celkem předpuštěno k audienci asi 80
osob. Ponejvíce chudýeh, které žádaly za pod-
pory. Zvláště vdovy byly četně zastoupeny.
Císař slíbil, že dle vyšetřených okolností žada-
telům vyhoví. Přemnoho však bylo prosebníků,
kteři k audienci vůbec nebyli připuštěni.
V městské spořitelně.
Hned po poledni bylo prostranství pře
budovou městské spořitelny pražské hustě obsa-
zeno lidem, čekajícím příjezdu císaře do spoři-
telny. Ve vestibulu, vyzdobeném velmi vkusně
exotickou zelení, shromážděni byli všichni čle-
nové správní rady ředitelstva: starosta dr. Srb,
B. Stýblo, dr. Vlček, H. Kreutzer, dr. Kühn,
dr. Černohorský, kanovník dr. Karlach, prof.
dr. Talir, V. Kroupa, J. Portík, V. Mellan, dr.
Groš, F. Červený, J. Schrötter, J. Jirousek,
Jindř. Havlíček, MUDr. Štych, V. Voitl a ředitel
dr. Hubený jmenem úřadnictva. Ze zeměpan-
ských úřadníků přitomen byl okresní hejtma
Kosina.
Když elsař vstoupil, oslovil jej starosta
dr. Srb takto: Vaše Veličenstvo! Nás nejmilo-
stivější eísaři a králi! Jakožto předseda výboru
městské spořitelny pražské osměluji se Vase
Veličenstvo na prahu této budovy co nejuctivěji
uvítati a Vašemu Veličenstvu vzdáti nejodda-
nější dík za vyznumenání, kterého se vysokou
návštěvou Vašeho Veličenstva tomuto ústavu
bylo dostalo.
Král
Ullrich
Weinhängst
Lobk
Volkenstein
Pálffy
Kubeš
doktor
Srb
B Stýblo
Vlček
H Kreutzer
Kühn
Černohorský
Karlach
profesor
Talir
V Kroupa
J Portík
V Mellan
Groš
F Červená
J Schrötter
J Jirousek
Jindřichův
Havlíček
MUDr
Štych
V Voitl
Hubená
Kosina
Vasa
Hradec
výbor městský spořitelna
19
article
Císař tiše odpověděl, načež byli mu před-
staveni členové správní rady a ředitelstva. Pr
této příležitosti promluvil elsař nejprve s před-
sedou ředitelstva panem B. Stýblem, jehož se
tázal, jak dlouho je funkcionářem spořitelny.
Pan Stýblo odvětil, že 15 let, od posledních
6 leť jako místopředsada a pak předseda re-
dítelstva. Císař tázal se pak na prosperitu
ústavu a na výší reservního fondu; když pan
Stýblo vysvětlil, že fond ten obnáší 7 mill. K.
ísař pr jevil plnou spokojenost, načež obrátil
se k panu dru. Vlěkovi s poznámkou, že městská
spořitelna pražská trvá již velmi dlouhou dobu.
Dr. Vlček odvětil, že je jedním z nejslarších
ústavů svého druhu. Cisař tázal se pak, jak se
spořitelně daří a jaké má přebytky.
Dr. Vlček zmínil se o fluktuaci vkladů
vyložil, pokud souvisí s úrokovou mírou; na
konec dodal, že spořitelna v poslední době utě-
šeně vzrostla.
Pak následovala prohlídka budovy; výkla
podával panovníkovi ředitel p. dr. Hubený.
V I. patře stálo úřadnictvo ve svých oddělenich.
Císař jevil pro vše, co spatřil, velmi živý zájem.
Ředitel p. dr. Hubený upozornil mocnáře, že
městská spořitelna pražská je prvním ústavem
svého druhu v Praze, který má centrální dvo-
ranu, i dodal pak, že spořitelna městskáje
největší kommunální spořitelnou v Rakousku.
Rozhlížeje se po stavbě tázal se císař, odkud
pochází materiál; řed. dr. Hubený odpověděl,
že vyjma dlažbu, která je původu cizího, všecek
ostatní materiál je z kraje pražského. Mocenát
Stýblo
doktor
Vlček
Cisař
Hubená
Praha
Rakousko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Do Novgorodu-
Z ruských vzpomínek Antonoviče
Vsedli jsme v Muromu kolem půl jedné
s poledne na »parochod« Ilje Fantalova, aby nás
dovezl po řece Oce do Nižního Novgorodu. Lo
byla velká, pohodiná a čistá. Paluba s přísluš-
nými kajutami a přistřešky určena třídě prvnía
druhé, podpalubí třídé třeti. Všude svaté ikony,
v čele palubní střechy, v kajutách, v průčel
strojovny ...
Velké stroje hukaly pod námi a otřásaly
zlehka lodí, která plula opatrně, vyhýbajíe se
písečným výspám, které se hojně usazuji v Oce
plynoucí mezi plochými, plačitými břehy. Lo
nebyla naplněna tak, jako prý bývá v době nej-
vělšího rozvoje nižegorodské jarmarky a bylo
lze projiti pohodlně a bez obtíží veškeré jej
třídy a místnosti.
Antonovič
Novgorod
Oka
nižní Novgorod
Ilje Fantalov
21
article
Jakmile jsme odrazili od přístaviště, hlučíee
hrozně výtrubou, usadilo se mužstvo kromě ně-
kolíka, kterým svéřena na tu chvíli práce
strojův a u kormidla, k velké dřevěné míse
s vonnou »grečnou« kaší. Stálo za podívanou,
s jakou chutí se bořily do vařeného prosa lžíce,
lakované stejně pestře jako mísa a jak při tom
lodníci vesele hovořili dialektem vladiměřským.
kterému rozumí našinec snadněji, nežli správné
ruštině, protože se tu nejevi tak ostře přehlaso-
vání, které v řeči spisovné ucho naše tolik
klame.
Řeka Oka jest na široko rozložena, břehy
jsou ploché, písčité a místem trčí uprostřed toku
malá zakotvená lodice, na které rybáři loví hla-
dovější či zvědavější občánky z velkého počtu
chutného obyvatelstva tichých těch proudů.
Na břehu nedaleko míst, kde se lodice
houpe, stojí jedna či několik rybářských chat.
Jsou nízky, polo do písku zahrabány a nebýt
vyzdobeny sítěmi, kterým našinec není valně
zvyklý, mohly by se považovati za plastiekou
illustraci písničky: »Roztrhaná chalupa, slunce
do ní svíti«, leda by chtěl člověk parafrasovati
Roztrhaná chalupa ..
vida, na mou dusi,
slunce u ní okouny.
štiky, parmy suší.
22
article
Takové sušené ryby jsou velmi výdatné.
Člověk jich má plný žaludek, když jen jde
kolem.
Podpalubí parníku našeho bylo úplně vzdu-
šné, protože za dne se stény jeho, zřízené ža-
luziovitě, stranou shrnují a teprve na noc roz-
táhnou.
Bylo mírně naplněno mužíky. Každý z nich
měl s sebou ranec pirohů, čajník, kožich nebo
nějakou houni a — pašport. Ty pirohy, čajníky.
kožichy a houně jsme viděli. Že měl každý
s sebou pašport, poznali jsme z úkazu negativ-
ního. V Muromu vešel totiž na loď mužík
»Bilet« měl správný, ale jakmile vstoupil na
loď, zeptal se ho na něco zřízenec lodní v úzké
chodbičce, kterou bylo každému projiti a když
sedlák pronesl bázlivé »nět«, pokynul zřízene
a dva důkladní lodníci chopili mužíka za ra-
meno a vrátili jej na břeh, jakoby to byl pytel
obilí. Mužík zabědoval a znovu se rozběhl na
loď, ale dostal se opět po lodním můstku zpět.
rychleji, nežli se dostal po něm na loď a ostatní
— mužíci i nemužíci — pokyvovali povážlivě
hlavami a uznávali, že je to buď hlupák, nebo
darebák, an chce bez pašportu do Žajska-
Požogy.
Mužík
Murom
Žajsko
23
article
Je to vskutku opovážlivost! Jakoby u ná
někdo chtěl bez pasu po lodi do Mělníka!
Ostatní šťastnější mužíci, kterým dával
pašport právo k existenci, rozložili se pohodlně
po laťových lavicích podpalubí na kožichyč
houně, vyndali čajníky a pirohy a hodovali.
U kotle parostroje jest malý kotlik, zahří-
vaný parou z velkého a z něho si smí natočiti
horkě vody do čajníku každý, komu libo, takže
každému lze napojiti se čajem kdykoliv, má-li
s sebou jen konvici a čajový list.
Krom toho jest v podpalubí ještě pumpa.
kterou si lze z řeky načerpati vody do lesklého
»kovšiku«, připoutaného k čerpadlu řelízkem
Z toho zapíjejí mužíci každé souslo pirohu.
které nezalili čajem. Rusové totiž neradi poží-
vají pečiva o suchu; piroh masitý zavlažují či-
stou polévkou hovězi, piroh z ryb »uchou« —
rybím bouillonem a piroh, naplněný vejci, rýží.
zavařeninou, či i jen — těstem, zapljejí čajem
anebo aspoň douškem vody po každém soustu
Zajimavým byl život v mezipalubí, protože
tam hledí mužíci bez nedůvěry na diváka, ale
pohled s paluby lákal nás ještě více.
Rus
Mělník
24
article
Široká pláň vodní, rozložená většinouv
plochých březích, místy porostlých nízkými vrbi-
nami a zelenajících se místem jehličnatým
stromy, stála sama za podívanou. Tmavě zelená
voda se místem čeřila nad písčinami, nadní
přeletovalo množství rychloletých, malebnýeh
čejek a časem i velký vodní dravý pták, popla-
šen hukáním lodi, přenesl se širokým křídlem
do blízkého lesa. Na březích střídaly se vesničky
s kostelíky buď o pěti cibulovitých věžičkách,
karakteristických při většině církevních staveb
ruských, nebo o jedné větší kopuli, mile vy-
slupující ze spousty stromů a keřů a na výši-
nách, které tu a tam zvedaly se z břehův-
tisnice liné proudy v užší řečiště a pobádajíce
je tím do prudčiho pohybu, zmítaly dlouhým
rameny řady větrných mlýnů.
Proti nám pluly osobní parníky, zdravíee
nás táhlým hukotem parní píšťaly a máváním
signálového praporce a my předháněli řady těž
kých, rozsáhlých, železných pramic, naložených
hojně zbožím a vlečených supajícím mastodon-
tem — parníkem, který jakoby byl vyšel z ru
kou kováře a nikoliv strojníka — tak byla každá
jeho součást ohromná, mohutná a neohrabaná.
V dačích, místem k samě vodě usazených.
seděli na verandách lidé kol samovaru a má-
vali bilými čapkami a šátky pozdrav neznámým
poutníkům na parníku a na každé stanici —
do Nižního Novgorodu jest jich z Muromu
sedm — čekali noví cestující, loučice se s pro-
vázejícími je přibuznými či známými.
Novgorod
Murom
25
article
Co jsme tu viděli povozův, koní a staro-
světských krojů. Při nejednom tarantasu jsme
si vzpomněli rázem na dávno zesnulého strýe
faráře v horách, který na podobném nemožněn
kočárku jezdival po své kolátuře na nedělní od
polední cvičení, či zaopatřovat, a nejeden kro
nám připomněl staršího ještě kmotřička-učitele
který také nosíval takový zelený, šosatý kabá
a takovou připlesklou černou čepici.
Na přídě lodi co chvíli měřili hloubku
Dno Oky je tak klamivé, jako povreh Sahary
Kde byl včera dol, je dnes už snad vršek, kde
včera hrozila písčina, vymlel nenadálý vír hlu-
boký kráter.
Měření to děje se způsobem zajímavým
Plavěík sleduje olovnicí na nebezpečných ml
stech stále hloubku a volá čísla. Analogie vy
volávání »uzlů« na moři. Jsou-li čísla nízká
zaráží strojník zvolna páru a loď se nese na
hladině lehoučce, opatrně, jakoby se kradla p
špičkách. A náhle z těch jednotvárných číse
zvolá plavčík vesele: »pod tabák!« a stroj
nik přidává páry. Volání to, které zní úplně
jako stejná slova česká, ozývá se zpěvavě, sla-
biky »pod ta-« zni hluboce a konec »bák« s
ozývá o kvintu výše a táhle.
Rozumi se, že jsem se pídil po významu
podivného toho volání a vysvětlili mi toto:
Starší plavci po Oce a Volze, kterým bý-
valo mnohem bedlivěji šetřiti dno řeky proto
že nebylo tehdy ještě baggrův, a lodi, stavěné
méně uměle, mívaly hlubší ponor a nedávaly
sebou lehce vládnouti, skákali na nebezpečných
místech oblečeni do řeky a měřili vlastním té-
lem hlonbku vody. Tehdy nosívali plavci ne-
ustále pyllik tabáku na řeminku kolem krku
dokud jim voda sáhala k bokům či pod prsa.
nebylo dosti hloubky, aby těžká loď proplula.
Oka
Volha
26
article
Jakmile však voda sáhala urostlému lodníku
pod tabák, byla dráha volna a veselé volání to
zachovalo se i teď, kdy lodi hnané výhradné
veslem a plachtou na Oce a Volze téměř zcela
zmizely a kdy také již neuzřite tabákového
váčku na hrdle lodníkovu.
Roviny s vesničkami, lesíky a hustými
vrbinami měnily se zvolna v pahorkatinu a břehy
se zvedaly nad řekou kolmými stěnami, na kte-
rých bylo znáti, že je jarní povodně podrývají,
a často od nich velkou plochu urvou. Na barv
stěn, bylo ledakdes znáti, že se tam utrhl pře
nedávnou dobou kus půdy, který nejednou ještě
napolo z vody trčí a jinde byl břeh již natr-
žen, očekávaje trpělivě, až jej nejbližší povoden
dorazí.
Kde však byl kolmý břeh zachovalejší, byl
mi nápadným množství černých otvorů, které
se v jeho stěně zřejmě jevily a kolem kterých
poletovala hejna hvizdajících ptáků. Ostré ku-
kátko mi tu záhadu vysvětlilo: byl to nějaký
druh vlašťovek, který si ve strmých březích vy
hrabává díry a patrně i chodby a v těch hnízdí
Místy vypadal břeh jako voštiny a na zahučen
naší lodní píšťaly vyhrnul se ptáků celý roj,a
pištěl a ozýval se krátkými, ostrými vzkřeky.
až uši zaléhaly.
Zatím dojela loď ještě před západem slunee
do Vareže. Jako na všech stanicích přišli i tam
na loď nosiči s nosltky, podobnými těm, jaké
Oka
Ostrá
27
article
nosívají vesničti sklenáři na svých pochůzkách,
a odvlékali na nich bedny a kufry úcty-
hodné velikosti a váhy. Jenže jinde se
zdržela loď nějakých pět až deset minuť a zde
si odpočivala skoro hodinu. Proč se tak stalo,
nevím, ale patrně byla to zastávka obvyklá,
neboť na břehu čekaly již spousty »národa«
vrazily ihned na loď. Jako když mravenci čí
kobylky něco přepadnou. Nebylo mistečka, které
by nebyli prolezli, nebylo cestujícího, kterého
by si nebyli prohlédli; byl-li nápadnější, jako
my, cizinci, a neuzamkl-li se ve své kabině,
obstoupili si jej, — či lépe řečeno, obstoupily
si jej, protože to bylo vesměs ženské pohlaví
— a prohlédly si jej do niti. Ovšem, toho dne
byl svátek a bylo tedy popřáti jim trochu zá-
bavy. Na břehu stálo pod košatými stromy
mnoho postrých těleg a jiných povozův, a bylo
pateno, že přijezd parníku jest vyzváním, aby
se celý kraj sjel na výlet — na jeho palubu.
28
article
Prohliželi si nás všichni tak bedlivě a ne-
nuceně, chechtajíce se tomu, co jim připadalo
směšným, že jsem jen čekal, že vystoupi ještě
nějaký vyvolavač a spustí, ukazuje na nás
rákoskou:
»Rračte se podívat, mnohovážené publikum,
zde je několik Jevropanů, kteří vypadají skoro
jako lidé, ale přece nejsou lidé, protože, chu-
dáci, nejsou z Vareže !«
Zajímavých obličejů jsem v tom množstv
návštěvníků mnoho neviděl, kromě, že jsem
zahlédl na břehu starého muže se šedivými
vlasy a kníry, který by se znamenitě hodil za
model kozáckého atamana.
Konečně omrzelo diváky prohlížení a lod
čekání; návštěvnice odešly na břeh, chechta jíee
se vesele, a loď, hučíc z hluboka parní píšta-
lou, odrazila od břehu.
Po krátké jízdě naskytl se nám čarovný
pohled. Jeli jsme k východu a slunce zapadalo
daleko za lodi přímo do řeky, takže vlny rov-
ného proudu zdaleka od západu až k nám pro-
měnily se v jedinou žhavou výheň. Stromy,
stojící po různu na březích a na ostrůvcích
v řece, stále se šířící, rýsovaly se ostře a temně
v západní záplavě, voda jen hořela a každé
zavlnění, každé začeření proudu nad písčinami
rozzařovalo se novou žhavou krásou, hýřie
plameny a žárným leskem, až oslňovalo zrak.
Lodička jakás, houpající se na tekutém tom