ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 123a7060-660d-11dc-888e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 47, org 11, person 55
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 15. června 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 163.
4 article
Na rnuní n odpel. listy O přilohami („Nančný Obzor“ ve středu a „Literárni Hlidka v pátek) předpláčí set Praze v admainistraei na viěuí 2 K —h na ctvrt lsta . . . . . 6 K — s dvojí denáško K 50 na měsíe na vtri lel. . . 7KSnh ve hiialkich na měsie . . . .. 2 K 80h Poštout 8 K 90n na měsíe. . . . . . ko na čtvrt lela s dvojí zášiliou so * veřsj tvrt. Jela
Praha Literárni Hlidek
5 title
Dnešní číslo pro Prahu Je o 10 stranách.
Praha
6 article Na srozuměnou.
Na srozuměnou. Slavnostní dny pobytu panovníkova v Praze jsou spolu odleskem ryzí, upřímné a ve své důvěře nevyčerpatelné hloubky slovanské podstaty českého člověka, kterýž nemudruje Istivě a potutelně, ale cele, širo- kými proudy dává plný průchod citům svého nitra, jež v těchto historických okamžicích blizkému i vzdálenému pozorovateli vnukají bezděčně myštenku, že zde na rozhraní světa germánského pracuje a zápolí sebevědomý, svérázný a svěži činitel, náš národ český, že žije svým zvláštním životem, a takto tvoři zároveň nejpevnější baštu na severovýchodě Dobře postihl tento ráz dopisovatel anglického časopisu slovy, že Rakousko cít zde pod svými nohami pevnou půdu, že moc jeho spočívá na zásadách a zá- jmech, kteréž jsou starší a hlou- běji zakořeněny než ústava. Po všecky posavadní dny a zajisté i ve zbývajících slavnostních dnech všichni pří- slušníci národa českého jakoby byli splynuli v jediné, zocelené vědomí a pravili: Hle. zde jest živá, neochabující a neustupující síla; sbližujíc se s ní, shledává se všecka říše se zřídlem vlastní moci právě v oněch končinách, odkud nejhlučněji se ozývaly hlasy poplašné a znepokojivé. Rozpomeneme-li se na některé pozoru- hodné projevy, kteréž udály se letos jak v rakouské tak v uherské delegaci, pokud povšimly si oněch známek poplašných, se- znáváme zároveň, že nynější osvědčení lidu českého jsou k nim mohutným závěrečným akordem, jenž vyznívá v myšlence neodvi- slosti a samostatnosti tohoto soustátí i samo- statného rozvoje národů je tvořících.
Praha Rakousko
7 article
Pohled na královskou Prahu a její nád- hernou výzdobu dokazuje zároveň, že roz- hodující, obrovská většina jeho obyvatelstva jest povahy veskrze snášelivé a soudružné přející německé, nečetné menšině všecku jinde nebývalou a neznámou volnost u pro jevování její podstaty, jak toho příslušníci našeho národa v německých městech v ze- mích českých, v nichž tvoří na mnoze az i polovinu všeho obyvatelstvu, nikdy a nikde nepoznávají. Výminečný případ pohoršení zaznamenati bylo jen při ústavu, zaJoženěm českou, vlasteneckou šlechtou v první polo- vině minulého století, kterýž ústav okázale zapřel úmysly svých zakladatelův a v ojedi- nělém pokusu židovského studentského spolku, jenž chtěl osobiti si poslání »velkoněmecké«, ač jeho členům se nedostává naprosto cha rakteru plemenného, arijsko- germánského. Avšak nejen slavnostní dny jsou důka- zem snášelivosti a spravedlivosti českého obyvatelstva pražského, o těchto českých vlastnostech svědčí nádherně, pro německou mládež postavené školní paláce, počínaje od škol nejmenších až do nejvyšších, z nichž zvláště prvé postaveny nákladem obce praž- ské, svědčí dále ostatní kulturní ústavy a podniky, jakýmiž se ani jediné město v říši s obráceným poměrem národnostním nemůže vykázati. Po této stránce může královské město Praha s jasným pohledem předstoupiti před
Praha
8 article
říšel soudce nejpřísnější, bez obavy, že by ji sti hnouti mohly výtky oprávněné. Proto tím více překvapuje, když zdejšt »Bohemie« den za dnem se pokouší, aby do ryzosti dní slavnostních nakapala pelyňku nevraživosti, jako včera opět ve své úvodní stati, v níž jeví nespokojenost se slavnostním programem, kterýž prý »jest sestaven více dle střízlivých úvah denních politických otá- zek a neodpovídá přání Němcův, aby zasvětil panovníka do nej- vniternějšího života — a utrpen jejich národnosti v tomto městě ale pobyt panovníkův dodavá prý Němcům »nových nadějí a vrací jim aspoň pr tyto dny víru, že konečně přece musí do- spěti vítězství spravedlnost a slušnost«. Jako »Bohemie« se namáhá takovýmito povšechnými a ničím nedoloženými pomlu vami zkaliti jas nynějších dní slavnostních, tak část žurnalistiky vídeňské, zejmena oba »Tagblatty« a orgán sociální demokracie, na- máhá se vrhnouti stíny podezření na českou šlechtu a duchovenstvo, jakoby cesty, jimiz kráčejí, nebyly vždy na prospěch míru v zemi zvláště prý překážely »radikálnímu ohrani- čení národních zájmových obvodův a stály na stanovisku státního práva«. Nejsme povoláni, abychom hájili stano viska zmíněných stavů, ale to říci můžeme že nepokládáme nynější okamžik za vhodný aby se metaly do Čech z Vídně smolne věnce. Záleží-li německé žurnalistice opravdu na tom, aby v Čechách nastal mezi oběma národy opravdový mír, nutno chopiti se otázky této v jejím celku a nikoli jen v oněch částech, kteréž nehovi výhradně stanovisku německému.
Němcův Němec Čechy Vídeň Bohemia státní práv
9 article
Zaráželo nás z počátku sice, že bohužel dosud nic nebylo pronešeno ze středu vůd- čích stran, pokud se týče jejich povolaných mluvčích, co by bylo možná pokládatiza mužný krok k dorozumění obou národů, ale nyní, vidíme-li neustávající zarputilost a zlo myslnost v části německého tisku, jsme sko- rem povděčni za to, že se tak nestalo. Vždyť postavení národa českého, jeho nynější vývoj, jeho bližší i další budoucnost není závislou jen a jedině na diktá- tech menšiny obyvatelstva v zemích če- ských, kteréž příliš bylo zhýčkáno příznivou minulostí a navyklo si stotožňovati obmezené síly a význam svůj s propůjčeným leskem říšské centralisace a rozsahlostí svého pří- buzenstva. Tyto propůjčené síly nejsou však silam nezměnnými. Pokud politika centralistická byla v plném květu, ztratila svou posici v Německu odtud samo sebou nastalo uvolnění pro ne- německé národy této říše. Jejich zdar a roz květ, založený na soustavné práci a vnitřn síle, jest zejmena za nynějších dob předn podminkou svrchovanosti tohoto soustátí zvláště pak jeho západní polovice, a proto jest stanovisko někdejší centralistické všemoci německé stanoviskem překonaným a odžilým, k němuž se nemůže již vrátiti žádný opravdový ra- kouský státník! Pokud pak se týče rozsáhlosti příbuzenstva německého, ani ono nemůže neviděti stejný, ne-li mohutnější vý- znam příbuzenstva jiného, kteréž, pokud
Německo
10 article
se týká soustátí rakousko-uherského, nen obmezeno jen na svět slovanský. Jako nás doba našla jakožto nejdůleži tější oporu nedotknutelnosti a nedělitelnosti severozápadní bašty říše, tak bohda naše neunavná práce a přičinlivost zjedná nám i u německých krajanů v zemích českých náležitou úctu a respekt, bez nichž by tak jako tak žádný vyumělkovaný smír nemě dosti účinlivosti a trvání. Rovní s rovnými — na tom sto- jíme a vyčkáme
11 title
Císař a král v Praze.
Praha
12 article V těchto královských dnech slavnostníh
V těchto královských dnech slavnostníh lesku, šumu a hlaholu, jež jsou provázeny též neobyčejnou přízní slunce — krále oblohy — mohbu se oddati Pražané krásné illusi Prahy. jsoucí aspoň občasným sídlem krále českého mohou sniti o Velké Praze. Všechny podmínky skvělého města sídelního i nesmírného a hrdého veleměsta má Praha královská, jejíž minulos je tak slavná a tak nezapomenutelně a krásně je vepsána v krásné památky a monumenty pražské. Praha, jež byla prvním městem kulturním, politickým i obchodním ve střední Evropě, jež po zázraku našeho znovuzrození stala se opě vůdčím městem Slovanstva rakouského a mě- stem práce, myšlení, osvěty, dokazuje v tyto slavné dny, že by dovedla se hravě vpraviti do své bývalé velké role . .. Ten závratný šum tisíců procházejících ulicemi, ten shon kočárů a ekvypáží, oživujícíeh hlavní třídy pražské i idyllický klid Hradčan vzbuzují v nás žádostivé představy o velko- měsiském, pohyblivém a šumném životě Velke Praby.
Pražan Praha Velká Praha Evropa Hradčany Velke Praba
13 article
Snad události poslední přispějí k uspíšení provedení myšlenky Velké Prahy. Aspoň zdá se že není skutečnost ta tak vzdálena. Rakouskému mocnáři zajisté imponovala Praha svou krásou svým pokrokem, který učinila od poslední jeho návštěvy před deseti lety i svým vzorným po- řádkem, zachovaným obecenstvem i při ohrom- ných návalech mass při vjezdu krále do Prahy Zajistě jen příjemné a příznivé pocity ovládaly mysl panovníkovu, když po vzrušení slavného vjezdu pohližel o samotě z okna hradu na velko lepé panoráma pražské. Avšak jakým čárokrásným a majestátním městem zjevila by se mu Praha, kdyby vedle svých historických skvostů, vedle chrámů, pa láců a starobylých památek, odkázaných věky slavnějšími, mohla se vykázati též podobnou bohatostí a nádherou staveb moderních ! Kdyby Praze dostalo se jen z části těch štědrých podpor, těch millionových darů, které vytvořily celý přepych moderní Vídně a magnátskou hrdost Pešti, kdyby Praha nemusíla zápolit každý krejear, který může sama obětovat nebo který musí na vládě vymáhati pro svou úpravu, pro své stavby veřejné — jaký by to byl skvost Evropy!
Praha Vídeň Pešť Evropa Velká Praha
14 article
Zatím musíme se jen kochati ve snech o budoucnosti Velké Prahy, té Prahy, jež za ujme všechny okolní obce, Žižkov, Král. Vino hrady, Karlín, Smíchov, Podoli, Nusle- Pankrác Košíře, Vršovice, Dejvice, Bubenč a musíme doufati, že tato Velká Praha konečně uzří štěst. a slávu, vyplnění našich nejvroucnějších tužel vlasteneckých . . Císař o požadavcích obce pražské Po vysvěcení nového kamenného mostu odjel císař se svojí družinou na královský hrad kde udilel audience. Mezi prvními byla přijat deputace král. hlav. města Prahy, vedená sta- rostou p. drem. Srbem. Deputace odevzdala panovníkovi promemoria, obsahující kárdináln požadavky obce pražské. Starosta dr. Srk mocnáři ve stručnosti ústně opakoval obsa spisu, ve skvostných deskách vázaného ana pergamenovém papíře napsaného. Ve své odpo vědi panovník dotkl se všech požadavků.
Král Srb doktor Praha Žižkov Karlín Smíchov Podoli Nusle Vršovice Dejvice Bubenč Pankrác Košíře
15 article
Co se týče postoupení jisté části forti- fikačních pozemků a zří z e n galerie umění na místě kasáren n Újezdě, ujistil císař deputaci, že v mezích možnosti tužbu tuto bude podporovati. Se zvláštním despektem vysl0 il se císař o újezdských kasárnách, jimž neprospěla nic obilená zeď, podél ulice se táhnoucí. Císař pravil: Musím se vám při- znati, že tato budova není krásná. O požadavku připojení předměsti ku Praze pravil císař, že jest to velmi žá- doucí, ač si některá místa připojení nepřeji, Spojení to však je přirozenou nutnostía panovník slibil v té příčině příslušné kroky zaříditi. O výdatné pomoci finanční na provedení rozsáhlých projektů obecních vyslovil se císař v ten smysl, že uznává, že obec z svých vlastních prostředků mnoho vykonala že ku provedení dalších objektů ještě velkých prostředků má zapotřebí. Konečně také zmini se panovník o tužbě obce pražské, aby někter člen panovnické rodiny trvalo sídlil na staro slavném hradě pražském. Císař ujistil, že tétc záležitosti věnuje náležitou pozornost, aby přán obce bylo vyhověno. Potom císař deputaci pro pustil.
Újezd Praha e můj galerie
16 article
Všeobeené audience. Mezi jinými byla přijata ve slyšení efsařem deputace města Žižkova a sice starost p. Ed. Ždárský a farář dp. Šitler. D putace odevzdala císaři pamětní spis ve skvost- ných deskách vázaný a obsahující žádosti:za další subvenči na stavbu kostela žižkovského. za zřízení českého gymnasia a stáťní průmy- slové školy v Žižkově. Císař tázal se, kolik je obyvatelstva v Žižkově a s patrňým překvape- ním vyslochl odpověď, že sídli tam přes 60.000 obyvatelů. K dotazu panovníka, mnoho-lí je za- potřebi na dostavění kostela, odvětil starosta pan Ždárský, že dostačilo by okrouhle a 60—70.000 korun. V dalším průbéhu slyšení panovník podivil se velikému vzrůstu města slibil, že přihlížeti bude k tomu, aby gymna- sium v Žižkově stalo se skutkem. Dále přijata deputace měšťans kého společenstva výčepníků a sice pp. Hauner, Zelenka a Němeček a ta- jemník Řežábek, kteří předložili žádost, aby fond ku podpoře zchudlých členů společenstva, na oslavu přítomnosti panovníka v Praze smě míti jeho jmeno. Panovník dal k tomu svolení Pak byla uvedena deputace spolku pre české feriální osady pp. F. Mell an. dr. Klíma a Turinský a žádali panov- níka o další přízeň, spolku projevovanou. Když p. Mellan k dotazu císaře uvedl, že spolek vy pravil již přes 5000 dítek do osad feriálních, uvedl panovník, že takový spolek zasluhuje podpory a ujistil, že se ji od něho spolek může nadíti.
Ždárský Šitler Hauner Zelenka Němeček Řežábek doktor Klím Mellan Žižkov Praha spolek pre český feriální
17 article
V drobnén prodejtt rsnní číslo o sobě . . . za 9h odpolední . . . . zs 2k Ve dllalkšch na venkově- ranní člo. . . . . . . . 10h sdpolední . . . . . . . . 5h Inserát plati se hetově napřeě. Fředplacení a Inaerty přijímá s dminl- strace v Mlarianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redaken Uiskárna a ezpelise „Márodních Lirts“. Bukoplsy se novrscejí.
Mlarianský ulice Márodne Lirt
18 article
Deputace společnosti ku povzbuzení vědy a umění poděkovala císaři za dar pro uměle- ckou akademii. Panovník uvedl, že zřízení ga- lerie umění přispěje k usmíření obou národností v zemi. Dále byli přijati zástupcové města Král. Hradce starosta p. Ullrich a náměstek p. Weinhängst, kněžna Zdeňka Lobkovi- cová, hr. Volkenstein, hr. Pálffy, dvor. rada Kotsmích, vrchní finanční radové Kubeš, Kor- nalik a deputace lesnické jednoty a j. v. Celkem předpuštěno k audienci asi 80 osob. Ponejvíce chudýeh, které žádaly za pod- pory. Zvláště vdovy byly četně zastoupeny. Císař slíbil, že dle vyšetřených okolností žada- telům vyhoví. Přemnoho však bylo prosebníků, kteři k audienci vůbec nebyli připuštěni. V městské spořitelně. Hned po poledni bylo prostranství pře budovou městské spořitelny pražské hustě obsa- zeno lidem, čekajícím příjezdu císaře do spoři- telny. Ve vestibulu, vyzdobeném velmi vkusně exotickou zelení, shromážděni byli všichni čle- nové správní rady ředitelstva: starosta dr. Srb, B. Stýblo, dr. Vlček, H. Kreutzer, dr. Kühn, dr. Černohorský, kanovník dr. Karlach, prof. dr. Talir, V. Kroupa, J. Portík, V. Mellan, dr. Groš, F. Červený, J. Schrötter, J. Jirousek, Jindř. Havlíček, MUDr. Štych, V. Voitl a ředitel dr. Hubený jmenem úřadnictva. Ze zeměpan- ských úřadníků přitomen byl okresní hejtma Kosina. Když elsař vstoupil, oslovil jej starosta dr. Srb takto: Vaše Veličenstvo! Nás nejmilo- stivější eísaři a králi! Jakožto předseda výboru městské spořitelny pražské osměluji se Vase Veličenstvo na prahu této budovy co nejuctivěji uvítati a Vašemu Veličenstvu vzdáti nejodda- nější dík za vyznumenání, kterého se vysokou návštěvou Vašeho Veličenstva tomuto ústavu bylo dostalo.
Král Ullrich Weinhängst Lobk Volkenstein Pálffy Kubeš doktor Srb B Stýblo Vlček H Kreutzer Kühn Černohorský Karlach profesor Talir V Kroupa J Portík V Mellan Groš F Červená J Schrötter J Jirousek Jindřichův Havlíček MUDr Štych V Voitl Hubená Kosina Vasa Hradec výbor městský spořitelna
19 article
Císař tiše odpověděl, načež byli mu před- staveni členové správní rady a ředitelstva. Pr této příležitosti promluvil elsař nejprve s před- sedou ředitelstva panem B. Stýblem, jehož se tázal, jak dlouho je funkcionářem spořitelny. Pan Stýblo odvětil, že 15 let, od posledních 6 leť jako místopředsada a pak předseda re- dítelstva. Císař tázal se pak na prosperitu ústavu a na výší reservního fondu; když pan Stýblo vysvětlil, že fond ten obnáší 7 mill. K. ísař pr jevil plnou spokojenost, načež obrátil se k panu dru. Vlěkovi s poznámkou, že městská spořitelna pražská trvá již velmi dlouhou dobu. Dr. Vlček odvětil, že je jedním z nejslarších ústavů svého druhu. Cisař tázal se pak, jak se spořitelně daří a jaké má přebytky. Dr. Vlček zmínil se o fluktuaci vkladů vyložil, pokud souvisí s úrokovou mírou; na konec dodal, že spořitelna v poslední době utě- šeně vzrostla. Pak následovala prohlídka budovy; výkla podával panovníkovi ředitel p. dr. Hubený. V I. patře stálo úřadnictvo ve svých oddělenich. Císař jevil pro vše, co spatřil, velmi živý zájem. Ředitel p. dr. Hubený upozornil mocnáře, že městská spořitelna pražská je prvním ústavem svého druhu v Praze, který má centrální dvo- ranu, i dodal pak, že spořitelna městskáje největší kommunální spořitelnou v Rakousku. Rozhlížeje se po stavbě tázal se císař, odkud pochází materiál; řed. dr. Hubený odpověděl, že vyjma dlažbu, která je původu cizího, všecek ostatní materiál je z kraje pražského. Mocenát
Stýblo doktor Vlček Cisař Hubená Praha Rakousko
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Do Novgorodu- Z ruských vzpomínek Antonoviče Vsedli jsme v Muromu kolem půl jedné s poledne na »parochod« Ilje Fantalova, aby nás dovezl po řece Oce do Nižního Novgorodu. Lo byla velká, pohodiná a čistá. Paluba s přísluš- nými kajutami a přistřešky určena třídě prvnía druhé, podpalubí třídé třeti. Všude svaté ikony, v čele palubní střechy, v kajutách, v průčel strojovny ... Velké stroje hukaly pod námi a otřásaly zlehka lodí, která plula opatrně, vyhýbajíe se písečným výspám, které se hojně usazuji v Oce plynoucí mezi plochými, plačitými břehy. Lo nebyla naplněna tak, jako prý bývá v době nej- vělšího rozvoje nižegorodské jarmarky a bylo lze projiti pohodlně a bez obtíží veškeré jej třídy a místnosti.
Antonovič Novgorod Oka nižní Novgorod Ilje Fantalov
21 article
Jakmile jsme odrazili od přístaviště, hlučíee hrozně výtrubou, usadilo se mužstvo kromě ně- kolíka, kterým svéřena na tu chvíli práce strojův a u kormidla, k velké dřevěné míse s vonnou »grečnou« kaší. Stálo za podívanou, s jakou chutí se bořily do vařeného prosa lžíce, lakované stejně pestře jako mísa a jak při tom lodníci vesele hovořili dialektem vladiměřským. kterému rozumí našinec snadněji, nežli správné ruštině, protože se tu nejevi tak ostře přehlaso- vání, které v řeči spisovné ucho naše tolik klame. Řeka Oka jest na široko rozložena, břehy jsou ploché, písčité a místem trčí uprostřed toku malá zakotvená lodice, na které rybáři loví hla- dovější či zvědavější občánky z velkého počtu chutného obyvatelstva tichých těch proudů. Na břehu nedaleko míst, kde se lodice houpe, stojí jedna či několik rybářských chat. Jsou nízky, polo do písku zahrabány a nebýt vyzdobeny sítěmi, kterým našinec není valně zvyklý, mohly by se považovati za plastiekou illustraci písničky: »Roztrhaná chalupa, slunce do ní svíti«, leda by chtěl člověk parafrasovati Roztrhaná chalupa .. vida, na mou dusi, slunce u ní okouny. štiky, parmy suší.
22 article
Takové sušené ryby jsou velmi výdatné. Člověk jich má plný žaludek, když jen jde kolem. Podpalubí parníku našeho bylo úplně vzdu- šné, protože za dne se stény jeho, zřízené ža- luziovitě, stranou shrnují a teprve na noc roz- táhnou. Bylo mírně naplněno mužíky. Každý z nich měl s sebou ranec pirohů, čajník, kožich nebo nějakou houni a — pašport. Ty pirohy, čajníky. kožichy a houně jsme viděli. Že měl každý s sebou pašport, poznali jsme z úkazu negativ- ního. V Muromu vešel totiž na loď mužík »Bilet« měl správný, ale jakmile vstoupil na loď, zeptal se ho na něco zřízenec lodní v úzké chodbičce, kterou bylo každému projiti a když sedlák pronesl bázlivé »nět«, pokynul zřízene a dva důkladní lodníci chopili mužíka za ra- meno a vrátili jej na břeh, jakoby to byl pytel obilí. Mužík zabědoval a znovu se rozběhl na loď, ale dostal se opět po lodním můstku zpět. rychleji, nežli se dostal po něm na loď a ostatní — mužíci i nemužíci — pokyvovali povážlivě hlavami a uznávali, že je to buď hlupák, nebo darebák, an chce bez pašportu do Žajska- Požogy.
Mužík Murom Žajsko
23 article
Je to vskutku opovážlivost! Jakoby u ná někdo chtěl bez pasu po lodi do Mělníka! Ostatní šťastnější mužíci, kterým dával pašport právo k existenci, rozložili se pohodlně po laťových lavicích podpalubí na kožichyč houně, vyndali čajníky a pirohy a hodovali. U kotle parostroje jest malý kotlik, zahří- vaný parou z velkého a z něho si smí natočiti horkě vody do čajníku každý, komu libo, takže každému lze napojiti se čajem kdykoliv, má-li s sebou jen konvici a čajový list. Krom toho jest v podpalubí ještě pumpa. kterou si lze z řeky načerpati vody do lesklého »kovšiku«, připoutaného k čerpadlu řelízkem Z toho zapíjejí mužíci každé souslo pirohu. které nezalili čajem. Rusové totiž neradi poží- vají pečiva o suchu; piroh masitý zavlažují či- stou polévkou hovězi, piroh z ryb »uchou« — rybím bouillonem a piroh, naplněný vejci, rýží. zavařeninou, či i jen — těstem, zapljejí čajem anebo aspoň douškem vody po každém soustu Zajimavým byl život v mezipalubí, protože tam hledí mužíci bez nedůvěry na diváka, ale pohled s paluby lákal nás ještě více.
Rus Mělník
24 article
Široká pláň vodní, rozložená většinouv plochých březích, místy porostlých nízkými vrbi- nami a zelenajících se místem jehličnatým stromy, stála sama za podívanou. Tmavě zelená voda se místem čeřila nad písčinami, nadní přeletovalo množství rychloletých, malebnýeh čejek a časem i velký vodní dravý pták, popla- šen hukáním lodi, přenesl se širokým křídlem do blízkého lesa. Na březích střídaly se vesničky s kostelíky buď o pěti cibulovitých věžičkách, karakteristických při většině církevních staveb ruských, nebo o jedné větší kopuli, mile vy- slupující ze spousty stromů a keřů a na výši- nách, které tu a tam zvedaly se z břehův- tisnice liné proudy v užší řečiště a pobádajíce je tím do prudčiho pohybu, zmítaly dlouhým rameny řady větrných mlýnů. Proti nám pluly osobní parníky, zdravíee nás táhlým hukotem parní píšťaly a máváním signálového praporce a my předháněli řady těž kých, rozsáhlých, železných pramic, naložených hojně zbožím a vlečených supajícím mastodon- tem — parníkem, který jakoby byl vyšel z ru kou kováře a nikoliv strojníka — tak byla každá jeho součást ohromná, mohutná a neohrabaná. V dačích, místem k samě vodě usazených. seděli na verandách lidé kol samovaru a má- vali bilými čapkami a šátky pozdrav neznámým poutníkům na parníku a na každé stanici — do Nižního Novgorodu jest jich z Muromu sedm — čekali noví cestující, loučice se s pro- vázejícími je přibuznými či známými.
Novgorod Murom
25 article
Co jsme tu viděli povozův, koní a staro- světských krojů. Při nejednom tarantasu jsme si vzpomněli rázem na dávno zesnulého strýe faráře v horách, který na podobném nemožněn kočárku jezdival po své kolátuře na nedělní od polední cvičení, či zaopatřovat, a nejeden kro nám připomněl staršího ještě kmotřička-učitele který také nosíval takový zelený, šosatý kabá a takovou připlesklou černou čepici. Na přídě lodi co chvíli měřili hloubku Dno Oky je tak klamivé, jako povreh Sahary Kde byl včera dol, je dnes už snad vršek, kde včera hrozila písčina, vymlel nenadálý vír hlu- boký kráter. Měření to děje se způsobem zajímavým Plavěík sleduje olovnicí na nebezpečných ml stech stále hloubku a volá čísla. Analogie vy volávání »uzlů« na moři. Jsou-li čísla nízká zaráží strojník zvolna páru a loď se nese na hladině lehoučce, opatrně, jakoby se kradla p špičkách. A náhle z těch jednotvárných číse zvolá plavčík vesele: »pod tabák!« a stroj nik přidává páry. Volání to, které zní úplně jako stejná slova česká, ozývá se zpěvavě, sla- biky »pod ta-« zni hluboce a konec »bák« s ozývá o kvintu výše a táhle. Rozumi se, že jsem se pídil po významu podivného toho volání a vysvětlili mi toto: Starší plavci po Oce a Volze, kterým bý- valo mnohem bedlivěji šetřiti dno řeky proto že nebylo tehdy ještě baggrův, a lodi, stavěné méně uměle, mívaly hlubší ponor a nedávaly sebou lehce vládnouti, skákali na nebezpečných místech oblečeni do řeky a měřili vlastním té- lem hlonbku vody. Tehdy nosívali plavci ne- ustále pyllik tabáku na řeminku kolem krku dokud jim voda sáhala k bokům či pod prsa. nebylo dosti hloubky, aby těžká loď proplula.
Oka Volha
26 article
Jakmile však voda sáhala urostlému lodníku pod tabák, byla dráha volna a veselé volání to zachovalo se i teď, kdy lodi hnané výhradné veslem a plachtou na Oce a Volze téměř zcela zmizely a kdy také již neuzřite tabákového váčku na hrdle lodníkovu. Roviny s vesničkami, lesíky a hustými vrbinami měnily se zvolna v pahorkatinu a břehy se zvedaly nad řekou kolmými stěnami, na kte- rých bylo znáti, že je jarní povodně podrývají, a často od nich velkou plochu urvou. Na barv stěn, bylo ledakdes znáti, že se tam utrhl pře nedávnou dobou kus půdy, který nejednou ještě napolo z vody trčí a jinde byl břeh již natr- žen, očekávaje trpělivě, až jej nejbližší povoden dorazí. Kde však byl kolmý břeh zachovalejší, byl mi nápadným množství černých otvorů, které se v jeho stěně zřejmě jevily a kolem kterých poletovala hejna hvizdajících ptáků. Ostré ku- kátko mi tu záhadu vysvětlilo: byl to nějaký druh vlašťovek, který si ve strmých březích vy hrabává díry a patrně i chodby a v těch hnízdí Místy vypadal břeh jako voštiny a na zahučen naší lodní píšťaly vyhrnul se ptáků celý roj,a pištěl a ozýval se krátkými, ostrými vzkřeky. až uši zaléhaly. Zatím dojela loď ještě před západem slunee do Vareže. Jako na všech stanicích přišli i tam na loď nosiči s nosltky, podobnými těm, jaké
Oka Ostrá
27 article
nosívají vesničti sklenáři na svých pochůzkách, a odvlékali na nich bedny a kufry úcty- hodné velikosti a váhy. Jenže jinde se zdržela loď nějakých pět až deset minuť a zde si odpočivala skoro hodinu. Proč se tak stalo, nevím, ale patrně byla to zastávka obvyklá, neboť na břehu čekaly již spousty »národa« vrazily ihned na loď. Jako když mravenci čí kobylky něco přepadnou. Nebylo mistečka, které by nebyli prolezli, nebylo cestujícího, kterého by si nebyli prohlédli; byl-li nápadnější, jako my, cizinci, a neuzamkl-li se ve své kabině, obstoupili si jej, — či lépe řečeno, obstoupily si jej, protože to bylo vesměs ženské pohlaví — a prohlédly si jej do niti. Ovšem, toho dne byl svátek a bylo tedy popřáti jim trochu zá- bavy. Na břehu stálo pod košatými stromy mnoho postrých těleg a jiných povozův, a bylo pateno, že přijezd parníku jest vyzváním, aby se celý kraj sjel na výlet — na jeho palubu.
28 article
Prohliželi si nás všichni tak bedlivě a ne- nuceně, chechtajíce se tomu, co jim připadalo směšným, že jsem jen čekal, že vystoupi ještě nějaký vyvolavač a spustí, ukazuje na nás rákoskou: »Rračte se podívat, mnohovážené publikum, zde je několik Jevropanů, kteří vypadají skoro jako lidé, ale přece nejsou lidé, protože, chu- dáci, nejsou z Vareže !« Zajímavých obličejů jsem v tom množstv návštěvníků mnoho neviděl, kromě, že jsem zahlédl na břehu starého muže se šedivými vlasy a kníry, který by se znamenitě hodil za model kozáckého atamana. Konečně omrzelo diváky prohlížení a lod čekání; návštěvnice odešly na břeh, chechta jíee se vesele, a loď, hučíc z hluboka parní píšta- lou, odrazila od břehu. Po krátké jízdě naskytl se nám čarovný pohled. Jeli jsme k východu a slunce zapadalo daleko za lodi přímo do řeky, takže vlny rov- ného proudu zdaleka od západu až k nám pro- měnily se v jedinou žhavou výheň. Stromy, stojící po různu na březích a na ostrůvcích v řece, stále se šířící, rýsovaly se ostře a temně v západní záplavě, voda jen hořela a každé zavlnění, každé začeření proudu nad písčinami rozzařovalo se novou žhavou krásou, hýřie plameny a žárným leskem, až oslňovalo zrak. Lodička jakás, houpající se na tekutém tom