Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 288, ze dne 18. října 1900.

Různé zprávy.

= Neštěstí při zápase s býky. Z Madridu se oznamuje: Den 7. října byl pro španělské torery vskutku černou nedělí. Při zdejších zápasech rozsá- pal býk známému espadovi Bombitovi rohem pravou paži a picador Telillar zlomil si klíční kost. Při zá- pasech v blízkém Calabanchelu byli matadoři Laga- rito a Machaca těžce raněni na stehně. Táž nehoda udála se banderillerovi Colonnovi v Palmě a espa- dovi Parraovi v Granadě. V Barceloně byl zápasník Dominiguin hned prvním býkem, jenž se na něj zu- řivě vrhl, trknut tak prudce do života, že po něko- lika hodinách za hrozných bolestí zemřel, když mu byl duchovní udělil poslední pomazání. Dominiguin byl torero ještě mladistvý, jenž toužil získati si ry- chle slavného jmena, aby mohl podporovati svoje staré rodiče a vyznamenával se neobyčejnou neohro- žeností. V neděli před tím vystoupil v Bayonnua tam jej spořádal býk tak, že mu šaty skorem úplně strhal s těla, ale zápasník sám zůstal bez pohromy. Když se vrátil, ukazoval svým přátelům rozervané šaty a pravil: »Mám ohromné štěstí, jestliže jsem nepřišel o život v Bavonnu, tedy mi tak snadno žádný býk ničeho neudělá.« — Osm dní po té byl nebož- tíkem. Býk, jenž jej usmrtil, pochází z proslavené ganaderíe v Miuře, jejíž býci stali se osudnými čet- ným slavným zápasníkům, jakými byli na př. Pe- pete, Cannad a Espartero.

= Nehoda při stavbě pomníku. V Brestu měl být ve středu večer na jednom z tamějších ná- městí osazen bronzový pomník, dílo sochaře Mail- lera, na památku vojínů padlých za vlasť. Odhalení pomníku mělo býti konáno v nejbližších dnechu přítomnosti ministra války Andréa. Bronzová sku- pina, vážící as 4000 kilogramů, byla vytažena do výše as 7 metrů a měla býti spuštěna na sokl, když pojednou lano, jež ji drželo, se přetrhlo. Dělníci měli právě dosti času, aby se ubnuli a těžká socha sřítila se na zem. Pokud byla poškozena, nebylo možno ihned zjistit, poněvadž byla obklopena dřevěným bedněním, jež možno odstraniti toliko u přítomnosti soudní komise. Pomník pořízen byl z veřejné sbírky Odhalení pomníku mělo být konáno s velkou okáza- lostí. Pozoruhodno jest, že témuž umělci před ne- dávnem rozbito bylo sousoší Ikarus na světové vý- stavě kusem železa, spadlým se střechy velkého vý- stavního paláce.

= Zavraždil manželku. V domě Williama Knappa na Remson streetu v Brooklyně odehrála se v neděli po 10. hodině večer krvavá truchlohra. Otto Wolf, 30letý sklepník, zavraždil manželku, načež si podřezal břitvou krk. Wolfová byla u Knappa za- městnána, kdežto její manžel bydlel u svého bratra. V neděli odpoledne odebral se Otto Wolf s manžel- kou na procházku, avšak večer o 10. hodině vrátil se sám a žádal, aby směl v Knappově domě na svou manželku počkati, což mu bylo dovoleno. Wolf če- kal asi 15 minut, když se jeho manželka vrátila. Brzy na to zaslechla kuchařka Ericksonová prudkou hádku a když vnikla do světnice, kde manželé dleli, viděla, jak Wolf klečel na své manželce, kterou byl na zem porazil a podřezal jí krk. Na to pokusil se Wolf o sebevraždu a byl v stavu beznadějném do- praven do hospitálu. Wolfová na místě zemřela. = Ze vznešené společnosti anglické. Z Londýna se oznamuje: Trapnou sensaci vzbuzuje

v kruzích nejvyšší aristokracie anglické zpráva právě došlá z Capetownu o skandální aféře, do níž jsou zapleteny dvě osobnosti, v anglické vznešené společ- nosti velmi známé. Jde tu o útěk mladého vévodya millionáře, v poslední době často jmenovaného,s manželkou velícího důstojníka jízdního pluku, me- škajícího dosud v Africe. Uprchlý párek nalezá se tohoto času na parníku, vracejícím se do Anglie.

Ohromně bohatý vévoda-milenec, jenž vlastně byl vyslán na bojiště jen proto, aby se vzdal úmyslu oženiti se s dcerou jakési proslavené londýnské kra- savice, měl se oženiti dle přání své rodiny s nevě- stou z rodu knížecího. Tvrdí se nyní, že aristokrat, vyslaný na bojiště, únosem manželky důstojníka chtěl se citelným způsobem pomstit svým příbuzným za to, že překazili zasnoubení jeho s dívkou, již miloval. Matka oné mladé dámy byla následkem zlomyslných klepů přinucena prohlásiti veřejně, že nikdy nesvolí ke sňatku své dcery s vévodou. Mi- lenka vévody, jedva čtyřiadvacítiletá, uprchnuvší svému manželu, jest neobyčejná krasavice v pokro- čilejších létech s tizianovsky ryšavým vlasem a zá- řivýma očima Rusalky. Šatí se s rafinovanou ele- gancí a má ve svém chování cos tak okouzlujícího, že jest snadno pochopitelno, že muž značně mladší upadl do osidel její koketerie. Brzy po vypuknutí války následovala lady svého manžela do jižní Afriky, ale nikoliv aby ošetřovala raněné, anebo byla jiným způsobem prospěšna, nýbrž pro vlastní svoji zábavu. Byla tam náčelnicí celé čety světaček, lačnících po sensaci, jež svým chováním a svým způsobem zábavy, svědčícím o sesurovění srdce, vzbuzovaly největší rozhorlení. Dámy následovaly voje generála Methuena a pořádaly picknicky, při nichž z bezpečné vzdálenosti dalekohledy přehlížely bojiště. Navštěvovaly každý polní lazaret, jenž se jim namanul na cestě a obtěžovaly raněné beztakt- ními otázkami. Mezi muži, kteří se s uprchlou že- nou důstojníkovou kompromitovali, uvádí se též jmeno bratra světoznámého jihoafrickéoh magnáta.

= »Čtrnáctý«. Z Paříže se oznamuje: Po- věra, že je-li u stolu 13 osob, musí jedna z nich zemřít, vyžádala si opět oběť. Jakýs obchodníks obuví uspořádal na oslavu jubilea svého závodu ma- lou hostinu, k níž bylo pozváno 15 osob. Dvě z nich v posledním okamžiku odřekly a společnost, čítající nyní 13 osob, vzhledem k oné pověře zdráhala se zasednout ke stolu. Tu konečně se pořadatel hostiny odhodlal opatřiti stůj co stůj čtrnáctého. Sešel do přízemních místností restaurace a požádal tam ja- kéhos mladíka, jehož zevnějšek se mu zalíbil, aby se zúčastnil hostiny. Mladík dlouho se nerozmýšlel, přijal pozvání a při jídle jak náleží se činil. Když bylo po hostině, odměnil hostitel »ochotníka« ještě mimo to pětifrankem, načež se mladík, zdvořile po- děkovav, poroučel. Když ostatních 13 hostů chtělo opustit místnost, zpozoroval hostitel k nemalému svému ustrnutí, že jeho nový svrchník zmizel a na místě něho visel na věšáku obnošený kabát »ochot- níka«. Zemřelí v Praze. Dne 12. října 1900: Kebert Vilém, hostinský 62 roky, 569—III. — Ve všeobecné nemo- nici: Ctibor Václav, rada c. k. zemského soudu, 49 roků. Pecharová Marie, manželka kartáčníka, 41 rok Vaněk Josef, dělník, 19 roků. — U milosrdnýc sester: Rovný Matěj, dělník, 70 roků.

Dne 13. října 1900: Dvořák Václav, obuvník, 75 roků, 125—VI. Krausová Josefa, vdova po krejčím, 77roků, 361—III. — Ve všeobecné nemoc- nici: Schmied Karel, invalida, 27 roků. Málek Jan, skladník, 54 roky. Šulc Jan, hodinář, 66 roků. — U milosrdných sester: Dušková Anna, man- želka dělníka, 25 roků. Stumpfová Josefa, posluho- vačka, 72 roky. Nosková Josefa, pradlena, 32 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 34. hra v předpl. Ve čtvrtek 18. října. 2. čtvrtka. Pátý koncert virtuosa na housle Jana Kubelíka. Poř a d. 1. F. Ernst: Koncert Fis-moll s průvodem piana. 2. E. Del!' Acqa: »Vlašťovička«. Píseň. Před- nese Cilka Šmídova. 3. a) L. Spohr: Andante z 9. koncertu. b) N. Paganini: Thema a variace. 4. Ot. Ševčík: Fantasie na české motivy 5. Jindř. Proch: Variace. Op. 210. Přednese Cilka Šmídova. 6. N. Paganini: I palpiti. U klavíru pan L. Šváb. Koncertní klavír z c. a k. dv. továrny Ant. Petrofa. Po třetím čísle přestávka. Konec o 9. hod. Začátek o 7. hodině.

Svandovo divadlo na Smichové. Začátek o 7. hod. Ve čtvrtek 18. října. Ve prospěch pana Aloisa Ludvík a. Válka v míru. Veselohra o 5 jedn. od G. Mosera a Fr. Schönthana. Režisér pan J. Kubík.

Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech. Ve čtvrtek 18. října. Ve prospěch vdov a sirotků po hornících neštěstím postižených v Duchcově. Po prvé: Břetislav Bezejmenný aneb Zápas o korunu českou. Drama o 5 jednáních. Dle dra. Šmída spracoval 24257 J. V. Frič.

J. Novák v Praze, ž Vodičkova ulice, „U Štajgrů“. Illustrovaný cenník franko. — Vyžnamenán čestným 2823 diplomem za vzornou práci.

Začátek o 6. hod.

ani stopy nějakého zastání pro ni. To ranilo její srdce na smrt, život se jí stal nenáviděným. Muž, který k ní projevil tolik lásky, slyšel tedy úsměšky, kterýmiž byla zahrnuta, a zůstal chladným svědkem pohany, již právě utrpěla, když vnady, které žena ukrývá pro svého mi- lence, byly vydány na pospas všem zrakům ! Snad by byla odpustila Montauranovi jeho pohrdání, bouřila se však nad pomyšlením, že ji viděl v potupném postavení; změ- řila jej zrakem upřeným a plným zášti, neboť cítila, že v její srdei vzniká hrozná touha po pomstě. Vidoue, že- jí hrozí smrt, potlačila vědomí své slabosti. Hlava jí šla. kolem jako ve víru šilenství; krev jí vřela v žilácha žhavým zrakům jejím se objevoval svět jako v plame- nech; pak místo aby sebe samu usmrtila, uchopila kord a bodla jím po markýzovi, takže ostří jeho se ponořilo až po jílec. Avšak kord projel pouze pod ramenem Mon- tauranovým; Gars chopil Marii za paži a s pomocí Pille- Micha, kterýž se vrhl na tuto zuřívou ženu, právě když chtěla markýze usmrtit, vlekl ji ze sálu. Francine vidouc to, vzkřikla pronikavým hlasem: — Petře! Petře! Petře! volala hlasem úpěnlivým a křičie takto neustále, šla za svojí velitelkou. Markýz zanechal shromáždění v úžasu a odešel, zavřev dvéře sálu. Když došel na předschodí, držel ještě zápěstí této ženy a tiskl je křečovitě, zatím co svalnaté prsty Pille-Michovy téměř drtily její rámě. Avšak Marie cítila pouze palčivou růku mladého vůdce, na něhož zra- kem chladným pohlížela. — Ubližujete mi, pane ! Místo odpovědi zahleděl se murkýz na okamžik na svoji milenku. dovseno oe

Zdálo se, jakoby setník smrtelně ranil markýza, který se za ním s bledou tváří, strhaným a zachmuřeným zrakem, nejistým krokem potácel. Zatím se odehrál v jí- delně jiný výjev, kterýž za nepřítomnosti markýzově nabyl rázu tak neblahého, že Marie zbavená svého ochránce mohla čísti ortel smrti, vepsaný v očích její sokyně. Když zahřměl hromadný výstřel, vyskočili všichni hosté, až na paní du Gua, ze svých sedadel. — Posaďte se opět, pravila tato, není to nic, naši lidé pouze zabíjí modré. Když viděla, že markýz odešel, povstala. — Tato slečna zde, vzkřikla s klidem tlumené zu- řivosti, chtěla nám odvésti Garsa. Chtěla se pokusiti vy- dat jej republice. — Ode dnešního rána mohla jsem jej vydati dvacet- krát a zachránila jsem mu život, odvětila slečna de Verneuil. Paní du Gua přiskočila s rychlosti blesku ku své sokyni, přervala ve slepé zběsilosti slabé šnůry živůtku mladé dívky, překvapené tímto náhlým přepadením, zne- světila surovou rukou posvátný asyl, kdež byl ukryt list, rozervala živůtek, vyšívání, šněrovačku i košili; pak po- užila této násilné prohlídky k tomu, aby současné uko- jila výbuch své žárlivosti: stiskla chvějící se ňadra své sokyně s takovou obratností a zuřivostí, že na nich za- nechala krvavé stopy svých nehtů, pociťujíe v tom ponu- rou rozkoš, že vydává neomaleně zrakům všech na po- spas vnady své sokyně. Při slabém odporu, který kladla Marie této litici, spadl jí klobouk, jehož stužky se roz- vázaly a její vlas se uvolnil a rozvlnil v bujných kade- řích; jeji tvář zaplála panenským studem a dvě velké slzy skanuly po jejích zvlhlých a planoucíeh líéfeha

Chouaní. — 189 —