NARUDNÍ

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na nněsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80b

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Slovanský kompromis. Z Vídně, 18. října. S velkým, ale po- chopitelným rozhořčením oznamuje nějaký zuřivý italienissimus v Kotoru »Neues Wie- ner Tagblattu« žalostnou pro něj zprávu pro volbydo sněmovny posla- necké uzavřeli Slované v Dal- macii proti Vlachům kompromis na celé čáře. Napřed obě strany chořvatsiké: národní a strana práva. Tato bude míti 2 nebo 3 mandáty. Spojené chorvatské strany uzavřely potom kom- promis se Srby proti t. z v. aut- nomistům vlašským. Oněm zajištěny mandáty dva Anonymní dopisovatel útočí následkem toho velmi prudce na vládu, že nezakročila na prospěch kompromisu chorvatské strany národní se stranou v l aš- skou. Spolek slovanských stran je prý proti zájmům země a také proti zájmům Ra- kouskaa Před volbami v Haliči. Ze Lvova, 18. října. Městský volební výbor tarnopolský zaslal 30 velkým městským obcím haličským dotaz, jsou-li ochotny vyslati své zástupce do polskéko hlavního výboru a takto se prohlásiti s ním solidárními. Z tázaných měst 27 odvětilo, že nechtějí míti žádné po- spolitosti s akcí polského výboru a pouze3 města odpověděla, že v této věci zaujímají stanovisko odchylné. Následkem toho měst ský volební výbor tarnopolsky se usnesl přidati se ke větši ně haličských měst a do polského cen- trálního výboru neposílati důvěrníků v o jen žádných. Ke kandidatuře bar. Dipaula. Z Vídně, 18. října. Ve příčině chancí bar. Dipaula sděluje »Vaterland«, že situace se pro něho zlepšila tou měrou, že možno pokládati mandát jeho za zaji- štěný. Zároveň však oznamuje »Vaterland«. že konala se schůze důvěrníků venkovských obcích bolzanských, na které bolzanský pro- bošt tlumočil přání kněž. biskupa brixen ského, by zvolen byl opět bar. Dipauli avšak při hlasování položili své votum pro not v Praze, ve čtvrtek dne 18. Fijna.

bar. Dipaula toliko přítomní kněží a něko- lik věrných jeho přívržeců. Naproti tomu starostově 7 obcí hlasovali proti němu. Ještě kompromis v tyrolských - velkostatcích. Z Vídně, 18. října. Z Meranu telegra- fují, že volební kompromis mezi klerikálními a liberálními velkostatkáři německými v Ty- rolích uzavřen byl na schůzi všech zemských i říšských poslanců liberálního velkostatku. Definitivní rozhodnutí stane se na schůzi li- berálních voličů této kurie. »Meraner Zeitung« sděluje, patrně po informacích dra. Grabmayra, že libe- rální velkostatkáři nemohli již uza- vříti kompromis s Italy následkem jich politiky, kterou provozují v zemi,a která ma ovšem vztah i na jich politiku na zemském sněmě tyrolském. Je to politika nenávisti vůči Němcům vůbec. Vůbec jde o existenční otázku německého velkostatku, neboť buď dříve nebo později budou kurie národnostně rozděleny, a pak v německé sotva budou míti liberálové většinu. Bylo tedy třeba zajistiti se hned.

Podobný názor vyskytuje se ve zprávě, která zaslána byla »Neue Freie Pressee z pramene konservativního. Z obšírného vy- líčení celé záležitosti výjímáme: Voličův kurii velkých statků je 200, a to 105 ně- meckoústaváckých a vlašských a 95 konser- vativních. Jsou však také zkušení znalci poměrů, kteří tvrdí, že by konserva- tivci mohli nabýti většiny proti spojeným Vlachům a německým ústavákům. Němečtí liberálové nebyli by zahájili jednání o kompromis vůbec, kdyby se nebyli báli, že ve volebním zápase podlehnou,a že 4 mandáty velkostatkářské připadnou všecky katolické straně lidové. Ministerská krise v Italii? Z Vídně, 18. října. »Reichswehre oznamuje na svůj vrub z Říma: Ministr- president Saracco vrátil se od krále, kte- rému podával zprávu. Myslí se, že Sa- racco nepředstoupí již před sněmovnu. naopak očekává se, že již v nejbližších dněch podá demissi, ježto se mu nepodařilo sjednotiti konstituční strany.

K číslu 288. čislo v Praze za 21 a na venkově za 3h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Hledají útočiště. Z Bělehradu, 18. října. Po několik dní již dochazejí sem neustále bosenští vystěhovalci na cestě do Caři- hradu. Zdejší listy uveřejňují četné projevy mohamedánských Bosňanů a Hercegovců, kteří konstatují, že jejich jmena do- stala se bez jejich vědomí na protest proti mohamedánské de- putaci. Potrestáni pro polské hlášení při kontrolním shromáždění. Ze Lvova, 18. října. Zdejší listy ozna- mují z Drokobycze, že tam předevčírem bylo zatčeno 9 záložníků, kteří se hlásili na kontrolním shromáždění polským »jestem«.

FEUILLETON.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 18. října. (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Ministr spravedlnosti přesadíl radu zemského soudu Františka Malkovského, přednostu okresního soudu v Jilemnici, ke krajskému soudu do Jičína. Z Kolína nad Rýnem, 18. října. (C.-B.) Zvláštní vydání »Kölnische Zei- tungu« oznamuje z Homburku ze dne 17. října: Císař jmenoval dnes stát- ního ministra hraběte Bülowa říš- ským kancléřem, pruským ministerským předsedou a ministrem zahraničních zále- žitostí. Z Londýna, 17. října. (C.-B.) Členové svazu vykládačů na Temži a svazu strážců doků, z nichž už tou dobou 1300 stávkuje, sešli se dnes za účelem opatření, aby mohli dále stávkovati a aby se stávka rozšířila na všechny firmy, které neplatí mzdu svazy usnesenou. Z Londýna, 17. října. (C.B.) »Laffa- nova kancelář« oznamuje z Nového Yorku ze včerejška: Ruská vláda zahájila vyjed- návání s předními bankovními domy na Wall- streetu stran půjčky 50 millionů dollarů. Bude-li skončeno vyjednávání se zdarem, praví se, že vyslovilo několik pařížských bankovních domů ochotu zapůjčiti stejnou summu.

ltor Vpád vzduchu a světla. orí (Báchorka.) Napsal Kara Ben Jehud a. Již třetí novou krví omládlá, ale starou kletbou rozkladu nedochůdná generace živořila tu, v díře plesnivé a odporné. Přistěhoval se sem děd s bábou. Časně ráno za šera opouštěli hnusný brloh; on, aby ve tmě a v dusivém čmoudu prochrchlal celý den u výhně továrních kotlů v černém podzemí a sytil vpadlou hrud chmourem a prachem uhelným, ona, aby ve sklepení vlhkých prádelen promarnila zbytky sil, které v hubeném těle dohasínaly po porodech pěti dětí. Z těchto n štěstí záhy šly čtyři na neobyčejný výlet, da- leko za město pod lahodnou klenbu nebes, kam nedostal se z té rodiny nikdo — a kdo se dostal, nikdy se nevrátil — do jámy olšan- ské, pátě, syn, obstal a sotva dovedl zdvihnouti lopatu, chodil s otcem přihazovat uhlí a na- kládat pod kotel. Děd zemřel. Syn převzal živnost a dědil domácnost. Vyhledl si ženu a den před sňatkem slavně vyzdobil svůj přibytek: přibil okénko pevně k rámu, neboť bylo zpuchřelé a hrozilo sesutím, a potom nahradil pevnou lepenkou skla, jež se pod údery kladiva vysypala. Sklepní příbytek oslepl takřka nadobro. Nevníkalo tam ani ono plesnivé šero, jež se

olinn vkrádalo do úzkého dvora jako komínem, stokrát drobeno, stokrát tlumeno. Těm lidem tam dole nebylo třeba san vzduchu ani slunce. Veliká okna nahoře ve vzdušných poschodích zachycovala si je hltavě, plníce jasem prostranné komnaty domácího pána a jeho bohatých nájemníkův. Ale což! I na plesnivé půdě, ba i na hnoji vyroste květ; a tak narodilo se za rok mladým manželům dítě. Byl to podivuhodný tvor! Rodiče jeho měli barvu bramborových výhonků, vzklíčených ve sklepě za beznadějné zimy; jeho tělíčko bylo popelavé a tmavomodré žíly křižovaly se po něm jako pruty. Leč i tak rostl a rostl do výšky. Ach, tak divně rostlo dítě to, jako bylina, již od malička tísní nepodajný balvan. Ramena sotva utáhla dlouhé, zvadlé paže, podobné pažím gibonůa hlava klátila se na tenkém krku jako bob, který právě na křehkém stonku vylezl ze země. A když z dítěte bylo pachole, přihodila s ona podivná událost. Přisli nádenníci a odklidili zeď sousedního domu, která tvořila východní stěnu těsného dvora a zachycovala světlo i vzduch. Stalo se to za pošmourného dne. S večerem padla cihla poslední a v brlohu ubohých trvalo šero tento- kráte nápadně dlouho. Druhý den ráno zadul přes uvolněný prostor plným dechem vítr, otočil se vírem na těsném dvorečku, hledaje východiště, potom vehnán do úzkých, opřel se o vetché okénko

sklepního bytu, výmáčkl papír do světnicea vítězně se za ním vhrnul. Přetřásl v chvatu slámu roztroušenou po zemi, na níž spalo dítě, prosmýkl se do všech skulin, zápasil s hnusným puchem hníloby a dlouhého rozkladu. Jásal a zpíval v polosbořených kamnech divnou, neslý- chanou pisní síly a života. A než se mdlé, choré dítě vzpamatovalo, již klusal za ním vzduch, vzduch svěžího jítra, přibylý z dálky, z niv, daleko za městem zro- sených, opilých vůní zadřimnuvších květin, kyprý a silný. A než dítě prohledlo a rozeznalo, co se děje, vpadlo na ně zlato. Což to bylo jiného než zlato teplé, tekuté, báječné, jež se vlilo proudem z rozpálené dálky hořící pece východu. Jaký zázrak, jaký neuvěřitelný zjev! Zde, po té vlhké, slizké hlíně podlahy rozteklo se zlato! Slyšte ! To dítě nepoznalo ani čerstvého vzduchu, nevidělo nikdý slunce. Krev otců, proudící v jeho těle váhavým pohybem, nezvyklá oma- mujícímu kolotu, do něhož přivádí plynný, vonný živel a bujná síla tepla, ta krev rozklá- dající se generaci od generace, zalila náhle, ne- zvykle mdlé srdce tak, že vetchý sval nestačil a — pukl. Dítě zemřelo — vzduch a slunce je zabily. Otec jeho současně vstal a přibíjeje znova vypadlou lepenku křikl: »Zatracený vítr !. . Je to pořádek !«