Z Berlina, 18. října. (C.-B.) Po- jednávajíc o demissi říšského kancléře kníž. z Hohenlohe a o jmenování hr. Bu- lowa praví »Vossische Ztg.«: Odstupující kancléř může pohlížeti zpět na své úspěchy a pocty, ale také na ná- mahu a práci. Hr. Bülow těší se ne- omezené přízni císaře Viléma. Bude sku- tečným ředitelem zahraniční politiky, i když nyní se loučí s tajemnictvím zahraničního úřadu. »Berliner Tageblatt« klade dů- raz na to, že za správy kn. Hohenloha byly zachovávány přátelské styky Německa se zahraničními mocnostmi, jež byly navá- zány za hr. Capriviho, že byly skonco- vány německý občanský zákonník a reforma vojenského soudnictví a že počala za jeho řízení světová politika Německa. »Berliner Börsen- Courier- píše: Kníže Hohenlohe odůvodnil za- jisté svou žádost za própuštěnou tak nalé- havě svým vysokým stářím a potřebou od- počinku, že panovník musil vzíti ohled na přání tak zasloužilého státníka. a Z Filadelfie, 17. října. (C.- B.) Na konferencí podnikatelů uhelného průmyslua zástupců velkých uhelných společností bylo usneseno, přijati požadavky učiněné svazem horníků, čímž bude stávka bezprostředně skončena. Z Nového Yorku, 17. října. (C. - B.) Bryan promluvil zde včera před 60 000 posluchači, kteří jej nadšeně přivítali, čtyři volební řeči. Ve své řeči pronesené v sále tammanském pravil, že není nutno býti pá- nem národa s nímž se chce obchod vésti, a rovněž že není nutno míti právní nároky na zemi, kterou chceme chrániti. Bryan poukázal pak na to, že Amerika chránila Venezuelu v její sporu s Anglií a pravil, že týmž způsobem by mohla Amerika chrániti Filippiny.

Boje v Číně. Z Kolína nad Býnem. (C.B.) »Kčl- nische Zeitung« oznamuje z Tjencina ze dne 16. října: Rakousko-uherský vyslanec baron Czikann sem přibyl. Z Kolína nad Rýnem, 18. října. »Kölnische Zeitung« oznamuje z Tjencina ze dne 17. října: Ruský vyslanec Giers, kterýž dne 4. října s personálem vyslanectv sem přibyl, obdržel od své vlády rozkaz, a by se s vyslaneckým personálemv nejblíže příštích dnech do Peki- na navrátil. Z Londýna, 18. října. Zdejší čínský vyslanec pravil včera jistému žurnalistovi, že mocnosti Číňanům vrátily budovu státní rady, aby se v ní dělo jednání o mír. Vyjedná- vání bude prý zahájeno tedy v Pe- kině. Přesídlením dvora do Sinanu je prý spojení s ním značně usnad- něno. Vyslanec obdržel prý n. př. ode dvora te- legram ze dne 14. října. Vyslanec soudí, že bude míti zahájené vyjednávání konejšivý vliv na nepokoje v jižní Číně, kdežto prý by tamější buřiči považovali za známku slabosti, kdyby se ústřední vládě nepodařilo zahájiti vy- jednávání o mír. Z Washingtonu, 17. října. (C.-B.) »Reuterova kanceláře oznamuje z Pekina ze dne 15. října: Na severu za Pekinem pozo- ruje se obnovená činnost boxeru.

Císařské vojsko je prý s to boxery povaliti. — Americký vyslanec Conger, jakož i generálové Chaffée a Wilson opakovali Lichunčanovi ná- vštěvu. Prine Čin rokoval dnes s Lichunčanem ohledně první schůze jich s vyslanci cizích Z Washingtonu, 17. října. (C.-B.) Vy- slanec Wutinfan prohlašuje za bezpod- statné tvrzení, že edikt, jímž se nařizuje potrestání osob, zodpovědných za nepokoje, jest falšován a praví, že by bylo snadno lze zjistiti totožnost onoho, kdo by falešný de- kret vydal. Popravy byly prý sku- tečně vykonány. Z Washingtonu, 17. října. (C. - B.) Zdejší francouzský jednatel odevzdal státnímu sekretáři Hayovi pamětní spis fran- couzské vlády, ve kterémž se žádá, aby vyjednávání s Čí'nou ihned bylo zahájeno. — Čínský vyslanec Wu- tinfan odevzdal zase presidentovi Kinleyovi po- selství čínskáha císaře, v němž c ísař v z dá- mocí.

vá díky za šetrnost, již Spojené státy dosud Číně osvědčovaly.

Požár akciového pivovaru v Pardubicich. (Zvláštní telegrafická zpráva »Národních Listů«.) Z Pardublo, 18. října. Velký akciový pivovar pardubi cký včera vnoci úplně vyhořel. Po 10. hodině noční bylo celé město vyburco- váno poplachem, že pivovar hoří. Všecky jeho bu- dovy byly požárem zchváceny a také zničeny. Úplně shořely veliké zásoby sladu, které stačily na celou výrobu až do měsíce března. Shořel dále všecek chmel, kterého taktéž bylo na skladě veliké množství. Dále zničen byl veškerý ječmen, pro ce- lou kampaň již zakoupený. Požáru padly dále za oběť varna i strojovna, takže z celého pivovaru zu- staly vlastně jen sklepy. Škoda je obrovská a tou chvíli nebylo ještě možno zjistiti ji. Je však kryta pojištěním u První české pojišťovací společnosti.

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799., jejž sepsal Honoré de Balzac, str 189—192. — Německý liberalismus. Jisté směry jsou z jednotlivých národních celků principiálně vyloučeny. Tvrdili bychom tak na příklado pravé, skutečné svobodomyslnosti, která dosu níkdy útulku nenalezla v Němcích a sice zté příčiny, že s povahou německou nijak se ne- snáší. V Němcích je možný radikalismus toho či onoho politického vyznání, je tam možný konservatismus a také všeliké jiné směry. které v různé škatulky ukládá kritická sonda politického odborníka, ale liberalismus, čirý. pouhý, poctivý, bez přívěsků a přísad — tam domovem nikdy nebude. V sousední německé říši kvetl několik let, ale ovoce jeho tam ne- uzrálo. Dříve než se vyvinulo, zavál z jedné strany mrazivý vítr ultrakonservativního muker- ství a z druhé strany samum sociálního demo- kratismu a co bylo uprostřed — svobodomyslný pokrok — sevrkl se na hlouček lidl. A zde v Rakousku? Chtěli tu mít z počátku svo- bodu jako v Anglii a co zbylo z té školy, jež národům ostatním vnutila ústavní monstrum, které je dosud mučí? Radikální nacionalismus v levo, klerikální konservatismus v pravo. Libe- ralismus se jim z lebek vykouřil, neboť, coz něho zbylo, je na liberalism paskvil, vůbec poli- tický zmetek. Svobodomyslnost předpokládá jisté vybavení se z předsudků a slabostí i předpokládá nepopíratelné zušlechtění názorů, které jsou s to mírniti přirozenou brutálnost nacionalismu a do- dati mu ethického obsahu — však u Němců nacionalismus tou měrou zdivočil, že skutečně je pravdou, co napsal o nich jeden ruský cesto- vatel, že pendule němečtí vojáci si sice v roce 1870 a 1871 z Francie domů nepřinesli, ale že odtamtud odnesli »chauvina«, který byl druhdy

Francouzův od hlavy až k patě. Zde v Ra- kousku a zejmena v Čechách německého libe- rála nikdy nebylo. A ti, kteří zde byli, tvořili zde velikou politicko-ethnickou výjimku. Ba zde se neudržel ani onen lžiliberalismus, jenž se tu ně- kolik let roztahoval. Zbytek této mizerně strany žije tu sice, ale pod cizím jmenem, jako ně- mecká strana pokroková. Však strana ta, jez vládla Rakouskem a měla druhdy parlament v hrsti, tvořila posléze v říšské radě šestnáctý díl poslanců. Tou dobou namáhá se strana, aby se drobet opět vzmohla. Napíná všechny síly své, pořádá sjezdy, rozesílá emissary a působí tiskem svým, který jediný jí z dobrých dob zůstal, na důkaz, že mnohem snadněji ubije se mizerná politická strana, než dobré, zajímavé noviny. Se všech stran docházejí zprávy o nových poku- sech, vdechnouti k smrti odsouzené a dodělá- vající straně opět nového ducha. Marné namá- hání! Kdyby chtěla udržeti se při životě, nesměla by býti stranou německou. Skutečná svobodo- myslnost s němectvím naprosto se nesrovnává, i může snad opět jistého významu dodělati se nová politická formace německá, která ale ničím jiným nebude, než německou stranou nacionální, bez odia antisemitismu. Pochybujeme však, že i to se jim podaří, přes nepopíratelný talent páně Eppingrův. — Ubohý dr. Roser. Stařičký Rose hlásí se také o mandát. Tři a třicet let již bo- juje proti malé loterii, však drak ten napořád vyžaduje i nyní ještě oběti svých, kdežto ruka rytířovs, který tak dlouho s ním zápasí

umdlévá rok za rokem víc a více. Chudák Roser! Jakkoli by byl nejšťastnějším, kdyby mohl za- lézti někam do komůrky a tam ztrávíti zbytek života ve šťastných vzpomínkáeh, nucen je okolnostmi i nyní ucházeti se o mandát. A jak politování hodný stařee presentuje se svým vo- ličům? Tak, jakoby se u nich ucházel o ně- jaké místo šafářské. Píše ve svém provolání, že tři a třicet let už je poslancem a že tedy známo, jak namáhal se vždy v zájmu stavu rolnického a jak zasazoval se o povznesení hmotných zájmů lidových. Ke svým voličům dojížděl prý velmi často, aby zvěděl, jaká jsou jejich přání. Oč byl požádán, to prý vždy ne- zištně a ochotně vykonal, vůbeo tak se vezdy choval, jak se na řád- ného poslance přisluší. V říšské řadě byl prý jedním z nejpilnějších, neboť za 33 let vynechal prý — a to z důvodů rodin- ných — 3 schůze. Také k tomu poukázal, že je přes své stáří tělesně i duševně zdráv a že svým zásadám se nezpronevěří. A jakým zása- dám! Aby ho Wolf nechal na pokoji, navlékl si starý pošetilec na vpadlá prsa zmačkaný krunýř, narazil na hlavu přílbu s chocholem a oddekla- moval ve svém ubohém provolání též, že byl vždy pro právo německého lidu a pro německou staatssprache. — Měl jen přiložit ještě vy- svědčení, že je zachovalým a že byl s úspěchem očkován.

— To není přečin dle § 303. Neradi se pleteme slavným soudům citováním a appli- kací paragrafů do jejich metiru, je ale přiro- zeno, že když nás tak často stihne zlá ruka rakouského censora, všímáme si paragrafů, na základě kterých tak se děje, že uvažujeme o tom, co se pod onen paragraf shrnouti dá a zdali jen my jsme tak zatvrzelí hříšníci, že tak často proti němu se prohřešíme. Ve snaze nabýti jasného soudu o této věci, setkali jsme se onehdy se článkem v brněnském »Tagesbotu«, jenž zle pral do tamějších českých krejčovských mistrů proto, že zdržují prý zbytečně volbu výboru tamějšího krejčovského společenstva, poněvadž dobře vědí, že tentokráte zcela jistě propadnou. K tomu pak je připojeno: Jestli budou čeští krejčí v Brně v tomto svém vzdoru pokračovati, potom každý uvědo- mělý Němec brněnský se vzehopi a o to se postará, aby zde exi- stence takového člověka, který zdráhá se respektovati národní ráz města, stala se nemožno u. Potom nabude oprávnění heslo: »Ven s če- skými krejčími a krejčířkami!« Nám se aspoň zdá, že je-li štvanicí proti určité národnosti poukázati k výhradně německým firmám jistých velkozávodů, tím spíše je to štvanicí, když určitému stavu, určité národnosti hrozí se zničením existence, když nepřestane se v hlavním městě své české vlasti hlásiti k národu svému. Však toho si úřady, pro něž platí tytéž zákony jako pro pana Morstadta, ani nepovšimly. Však aby se nám rozumělo. Ni- čeho nejsme tak dalecí, jako touhy po konfiska- cích listů našich národních odpůrců. Naopak, jsme pro plnou svobodu tisku, nechtěli jsme tím nic jiného, než poukázati k pověstné dvojí míře, z nichž jednou měří se nám, druhou jim.

— Podél rakouských hranic provozuje se té doby v sousedním Německu zvláštní politika. Ministři, kteři se sjeli před čtrnácti dny do Poznaně, aby na místé rozhodli co vše- chno se státi má, aby toto město a celé Velko- knížectví i ostatní kraje polské byly co nej- rychleji poněmčeny, patrně nepřestali na věcech polských, nýbrž zabývali se i domnělou českou ná- rodní agitací v sousedním Slezsku a Sasku. Neboť nebyla zrušena pouze soukromá škola živnost- níků polských, kterou si vydržovali s velikými obětmi v Berlíně za tou jedině příčinou, aby děti ta- mějších polských rodičů nezapomněli úplně polsky, zardouseny také školy, či vlastně kursy, neb spíše ještě hodiny, které v některých průmyslových stře- diskách samých, kde žije mnoho Čechů, zřízeny byly pro české děti a jež byly výhradně českými dělníky vydržovány. Nikdo o těchto kursech ne- věděl a neslyšel, nikomu nepřekážely. Vyrostly z nezbytné potřeby a jen německý brutalism mohl míti tolik odvahy na ně se odvážiti. Ne- boť směšností bylo by domnívati se, že by mohly míti nějakého agitačního významu a že by se mohly státi nebezpečnými německé říši v ohledu národním. Opatření, jež dějí se ze strany pruské a saské vlády oproti Polákům a oproti nám, jsou toliko dokladem k onomu nepřátelství a k nenávisti, jakouž naplnění jsou rozhodující kruhy