Ročníik XXXXV.

V Praze, v neděli dne 21. května 1905.

Číslo 138

Ja ranní a odpol. Histy předpláeí sen v Pruze v sěminlstrai näní lata . . . . 6 K — h s dvojí donáškou nant leta . . . . 7 K 60h vo mlíalkícht nněsío . . . . . . 2 K 30h Poštoní nant bia . . . . 9 K oo s drojí zisi lkou- ni tt tla . . . . 11 K e0 luešní čislo pra Frahu je o 18 straních

Komu se Gautschovy předlohy líbí? Vláda Gautschova tedy svoje ohlášené ná- nhy zákonů o změně volebního řádu němovního a o národních kurifch volebních v tomto zasedání sněmu českému ještě nepředloží. Omlouvá to krátkost ůty, již byla sama jarnímu zasedání sněmu našeho vyměřila. V pravdě však odkládá věe ssi z jiných příčin. Obdržela patrně zprávy vpanujíeí náladě ve veřejnosti české a srozuměla z nich, že by účinek těchto obou předloh na veřejné mínění v Čechách byl velice neblahý. Obmezila se tudíž prozatím jen ne to, poskytnouti, jak „Fremdenblatt“ sdě- duje — „pouze všem sněmovním stranám mož- tost, zjednati si jasno o zásadách jeji ch a připravovati dílo dorozumění, které teprvev příštím — podzimním zasedání sněmu če- ského může uzráti.““ Tedy opět staré, opatrné tajnůstkářství vůči národu, o nějž se jedná! Již z toho můžeme si domyslit, že z těch předloh vládních nám Čechům žádné růže ne- hnou, neboť věc rozumná, spravodlivá a dobrá nemná přece proč štítiti se světla veřejnosti. Však ještě jasněji mluví o povaze těchto Gaut- kkových „oprav“ volebního a zemského řádu etlo skutek. Na základě kusých pověstí a zpráv. kuré od počátku tohoto měsíce srkaly o jich dishu do veřejnosti, počal v Liberci vy- lívaný denník německé strany li- levé „Deutsche Volkszeitung“, z nimž stojí sám vůdce strany té, posl. Prade, o zásadách chystaného volebního řádu v řad článků projednávat a to způsobem velice oppo- sičním, ba téměř revolučním. Nestane-li se prý Němcům po právu, nedá-li se jim zcela jiný po- čet poslanců v kurii měst a v kurii velkostat- kářské, neobdrží-li zcela jiné zastoupení v zem- ském výboru, v komisích a v ústavech zem ských než dosud, pak prý ukážou tomu václav- skému sněmu, jenž se jim vůbec do duše pro- tví, záda a budou usilovat o svůj vlastní něme- eký sněm, buď v Liberci nebo v Ústí n. Labem.

— Tak ještě před několika dny bramarbasovala Pradeova „Deutsche Volkszeitung“. A nynt vizme, co oznamuje dnešní „Bohemi a“. „V klubevní schůzi německých lidovců (čili na- cionálů) podával poslanec Prade zprávu o zá- zadách zamýšlených reforem vlád- ních. Němečtí lidovci projevili svůj souhlas s lěmito zásadami a usnesli se ve sptjení s ostatními stranami německými vyzvati viala, aby ihned na počátku příštího zasedání sněmovníhe (někdy v říjnu t. r.) obě před- leby své sněmu podala, a ještě v tomt nsedání k tomu se zavázala.“ — Tím víme věru dosti! Tážeme se všech sudných a myslících Čechův: může býti něco ku prospěchu našemu národu, eo se teu měrou zamlouvá nej- zarputilejším nepřátelům našeh národa, jakými přece jsou před Hospodinem po tento den němečtí nacionálové v Čechách? Kdyby i jen mrvičky postřehli v obou těch chy- slaných předlohách Gautschových, z níž by ná- rodu českému kynul skutečný prospěch szisk, věru, němečtí nacionálové zdejší byli ky prvními, kteří by proti takovým návrhům vládním všechno Němectvo do krajnosti vzbou- Hli. A zatím oni osvědčují jim svůj sou- hlas, ba dokonce vyzývají vládu, aby se i nyní zavázala, do podzimu je sněmu

předložit. Z této nedočkavosti německých nacionálů přece každé dítě postřehne, komu chystané ty reformy prospěti mají. A jakž by se jim také nelíbila ta zásada Gautsehovy předlohy o razděleni sněmu českého na národní kure, českou a německou vedle velkostatkářské pro vykonávání všelikých voleb do zemského výboru, do ústavů zemských i do komisí sněmovních. Vždyť se tím vyplňuje jedno z nejluznějších něme- ckých přání, vždyť o to již od desíti le usilují, aby na sněmu českém byl prvně pro- lomen základní princip ústavnosti, platíci ve všech ostatních sborech zákonodárných jako samosprávných, princip to většiny a n jeho místo zavedla se platnost vůle men- šiny, chráněné řádem zemským nejznačnějšího království říše této. Na slezském sněmu jakživi práva toho menšině české, ani polsk nepřiznají, ale zde v Čechácb toho práva pro sebe pcžadují a Gautschovou předlohou také ho dosahují, pakli totiž poslanci naši budou takovými „hustými“ dobráky, aby jim v tom povolili . .. Což není jiné možnosti, aby se dostalo Němcům náležitého jim počtu zástupcův, které by si sami zvolili do výboru zemského i do ko- misí atd.? Což je zapotřebí k vůli tomu dě- liti sněm český po zásadě národnostní, a ve- dle zájmové kurie velkostatkářské zaváděti národní kurie poslanců lidových? Není naprosto.

Stačilo by pouhé ustanovení zákona, že volby dějí se dle kvocientálního klíče, tk že na př. volba 10 zemských výborů ve sně- movně, čílající 280 poslancův, vykoná se prostě tím způsobem, že se každé straně na 28 její peslancův dostane po 1 zástupci. Tudíž straně čítající na př. 84 poslancův — 3 zástupců. straně, čítající 115 poslancův, 4 zástupcův atd. které by si volila zcela samostatně. Toto spra- vedlivé rozřešení navrhoval náš nezapomenu- telný dr. Karel Sladkovský již před 30 lély. Nuže, proč se k němu nechce sáhnouti? Proč? Nuže, poněvadž P. T. Němcům jde o roz- dělení sněmu českého v národn kurie, aby, jak r. 1884 dr. Schmeykal v Če- ské Lípě veřejně propověděl, bylo tím zahájeno dělení Čech dle národnosti, aby t kurie národní, jednou zřízené, dostaly časem právo zákonodárné, t. j. právo „veta“, což by samozřejmě vedlo ke zničení českého sněmu a — ke zřízení německého sněmu v Liberci neb Ústí nad Labem, jak znějí doznané cíle pradeovcův. Proto také poslanci naši v lednu r. 1895 jako jeden muž hlasovali proti návrhu Schle- singrovu, žádajícímu to zřízení volebních kurií národních, proto dr. Herold v únoru 1896 ve výboru sněmovním tak ostře na dosah a smysl jeho posvítil. — Jakž by tedy neměli nyní býtiěmečtí na- cionálové na výsost spokojeni, když nyní vláda Gautschova tento jejich návrh při- jímá za svůj a jako vládní předlohu jej pro sněm chystá. Jakž by neměli netrpělivě ji žá- dati, aby najisto v podzimním zasedání si trou- fala s tímto návrhem před sněm přijíti.

Ale ty zásady vládní reformy vo- lební, proč ty se asi německým nacionálům tak zamlouvají? Inu, vždyť první slavnou zásadou té volebn opravy Gautschovy jest — — „zachov at posavadní zastoupení dle zájmů, „aby nabytá práva nebyla zkrácena“ — zacho vati zejmena privilej velkostatkářské kurie v neztenčeném jejím počtu 70 poslanců v (při 560 voličích !) — zacho- vati obchodním komorám jejich 15 poslancův vedle poslancův „průmyslových míst“ —a udržeti dále v platnosti neslýchané ty závory § 38. zemského zřízení, jakož i § 54. volebního řádu, znemožňující každou opravu základ- ních těch zákonů, jakmile i jen čtvrtina sněmu proti ní se opře. Jakž by se jim nelíbily všechny tyto zásady, vedoucí konec koncův ke hlavnímu vtipu, že národu českému nemá se na sně- mu českém nikdy dostati vlastn nadpoloviční většiny, nýbrž že me zůstat i nadále odkázán na milos a nemilost nespolehlivé, beznárodn šlechty, v čemž se ničeho nezmění tím- přidá-li se mu několik nových mandátů měst- ských a venkovských, anebo 11 mandátů za no- vou všeobecnou kurii. — Pochopujeme zúplna, že s takovým řá- dem volebním pro český sněm mohou být spokojeni i největší němečtí nacioná- lcvé, neboť když již sami většiny míti nemohou. jest jim vždy velikou útěchou, že jí nebudeme míti též my Čechové sami o sobě, ačkoliv by nám dle poměru lidnatosti naší, náležela téměi většina dvoutřetinová. Ale dovtipu- jeme se rovněž, proč netroufá si baron Gautsch dnes již vrhnouti toutc třaska- vinou v roztrpčenou naši českou veřejnost. Mohlť by účinek býti velice osudný pro celou další politiku jeho. —

Politické zprávy domáci. V Praze, 20. května. (Ze sněmů zem ských.) Bukovinský sněm, jenž se sešel dne 17. května, měl v pátek druhou schůzi, v níž projednána a schvělena vládní předloha o se- státnění policie v Černoveích. Po- slanec Aurel Ončul podal návrh na založení zem- ského pojišťovacího ústavu pro Bukovinu. V Praze, 20. května. (Poslání baron Buriana.) Po včerejší dvouhodinné konferenei bar. Buriana s Františkem Košutem sešli se me škající v Pešti členové koaličního výkonného výboru na důvěrnou poradu, v níž sdíleny do- jmy, vynesené z rozhovorů s bar. Burianem Shromáždění članové výkonného výboru nabyl přesvědčení, že jest třeba vyhledati vhodnou osobu, která by sestavila podrobný program, na jehož základě by se dala sestaviti kosliční vláda Osobě té vymůže se slyšení u panovníka, abysi opatřila schválení programu a po případě ujal se zřízení nového kabinetu. Za nejvhodnější tako- vou osobu pokládá se dosud hrabě Juli u A mdrássy. Kdyby hre Andrássyovi následkem nedávného úmrtí jeho bratra, hr. Theodora

Andrássye, nebylo možno v úkol takový se uvá- zati, pak by obtížným úkolem tím byl pověřen František Košut. Dnes koná se schůze celého výkonného výboru, jenž má rozhodnouti o návr- zích, přivezených do Pešti bar. Burianem. Hned po schůzi bude o výsledku porady podána zpráva bar. Burianovi, aby mohl bez odkladu podati sdělení panovníku. Dle »Pester Lloydu« poslanec Géza Polonyi, jenž navštívil bar. Buriana v pátek dopoledne, oznámil, že adresa sněmovn většiny uherské učinila ve Vídni dobrý do jem. Polonyi soudí, že levice zachová se k po slání Burianovu sympaticky. Dle zpráv, došlých dnes z Pešti, hr. Jul. Andrássy jest prý ochoten převzíti na sebe vypracování podrobného programu koalice předložiti jej panovníku. V dnešním rozhovoru s hr. Eug. Zichyem bar. Burian pravil prý, že ve Vidni si upřímně přejí míru a dorozuměn

s koalici a doufají, že koalice uzná nabídky Burianovy za přijatelné. Hr. Štěp. Tisza prohlásil v klubu libe- rální strany, že příští týden možno s jistotou očekávati propuštění nynějšího ministerstva aneh aspoň hr. Tiszy z úřadů, a sice i v tom pří padě, kdyby poslání bar. Buriana ztroskotalo. Zdaří-li se vyjednávání Burianovo s koalicí ustaví se ihned definitivní kabinet; nezdaří-li se, bude jmenováno přechodné ministerstvo (prý s bar. Fejervárem v čele.) Na všechen způsoh hr. Tisza bude již zbaven úřadu, třebas sám bude nahražen některým členem dosavadního kabinetu. »Slowu polsk.« sděluje se ve věci uherské krise z Vídně, že nutnost, rozhodnouti koncem června t. r. opět o kvotě, přiměla rozhodu- jící kruhy k vyslání bar. Buriana do Pešti. Pa- novníku jest ústavou vyhraženo právo určiti výši kvoty v tom případě, když se kvotové de- putace obou parlamentů, nebo parlamenty samy neshodnou o výši kvoty. Dříve tedy, než pa- novník může rozhodnouti, jest třeba, aby se sešly kvotové deputace, jež musejí býti parla- menty zvoleny. Nezvoli-li uherský parlament kvo- tovou deputaci, nebude vyjednávání a nebude také podmínky pro panovníkovo rozhodnutí. Bez prodloužení kvoty dualismus octnul by se ve vzduchu, poněvadž by nebylo příspěvků na spo- lečné potřeby. To ví i koalice a ohlásila již perem Košutovým, že nezvolí kvotové deputace. nebude-li krise v nejbližší době rozřešena. Na to vyslán do Pešti bar. Burian s novými návrhy.

V Praze, 20. května. (Rovnopráv nos vc Slezsku.) „Opav. Týden.“ zaznamenává následující křiklavé porušení rovnoprávnosti ja- zykové krajským soudem těšínským a vrchním soudem v Brně. Redakce „Ostr. Den.“ obrátila se k vrchnímu zemskému soudu v Brně se stíž- ností, že doprovod českého rozhodnutí byl jí krajským soudem v Těšíně zaslán německy. Vy- řízení, jehož se listu dostalo, bylo klassické. Stížnost se zamítá, prohlásil vrchní zemský soud. ježto podle platných zákonů a nařízení není po- vinností soudů ve Slezsku svoje usnesení v ji ne než v řečí německé vyhotovovati. Bez odůvodnění, bez důkazu, o jaký zákon a jaké nařízení se toto smělé rozhodnutí opírá, vrchní zemský soud v Brně pronáší se tu, jakoby nejed- nalo se o nejsvětější naše práva ve Slezsku. nýbrž o nějakou bozvýznamnou maličkost. Na- prostá neudržitelnost poměrů, kde zemský soud v Opavě češtinu prohlašuje za jazyk v zemi ne- obvyklý, krajský soud v Těšíně pak úmyslně če- ské strany ještě uráží a chikanuje, bije příliš do očí, aby neprobudila konečně náš lid k roz hodnému odporu proti řádění německého úřad nictva, které za každé příležitosti směle šlap zákony, na něž přísahalo.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 20. května. Polská reforma v Rusku. K carskému úkazu, kterým zrušují se roz- ličná hospodářská omezení Poláků v devíti zá padních guberniích Ruska, poznamenává » Novoje Vremja«: Nejdůležitějším z těchto omezen bylo, že Polákům v těch devíti guberniích za- povězeno bylo nabývati a najímati půdu. A spolu s tím nebyly jim dovoleny všeliké pozemkové obchody, ano ani zástava půdy. Omezení tat byla vyvolána povstáním r. 1863 a obavami, aby se neopakovalo. Ale od těch čas uběhlo více než 40 let. Poláci projevili svou lovalnost a v nich uzrálo poznání, že v jednotě s Ruskem

V drobném prodelit ranní čísla o sobě . . . za B odpolední . . . za lb Ve filialkách na venkovš ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . Bh Inserá ty plati se hotově Lnpře. Předplacení a inserty přijímá »dzninl- strsce v Marlanské ulici č. a. Tam nacházejí ne též redakce tlskárna a ezpediee „Národinich Listů“. Rukoplsy se nevraosji.

mohou dojíti i hmotného i duchovného rozvoje a současně ochraňovati svou národnosť proti germanisátorskému úsilí silné sousedky na zá- padě. Proto nyní v Rusku není důvodu k oba- vám, které by vládu nutily ku přísným omeze- ním. A jak vidno z úkazu, sedláci polského původu jsou již prosti všelikého omezení, ostat- ním pak stavům nabývání půdy značně usnad- něno. Zároveň poskytují se Polákům jiné ústupky Tak šlechtě zůstavuje se právo konati volby na obecných, měšťanských a středních školách dovoluje se učiti polsky a litevsky. Tím způ- sobem prvý krok ke sbližení s Po- láky učiněn samou vládou a zbývá si přáti, aby to Poláci ocenili jako o svěd- čení se strany Ruska, že si přeje úplného smíru mezi dvěma bratr- skými národy, mezi kterými bylo tolik důležitých epurů a kteří se již musejí na vzá- jem uznat a ocenit, aby mohli žiti s po- lečným kulturným životem. Angličané na Kavkaze. Z Kavkazu píšou, že Angličané víc a více stávají se jeho pány. Opanovali již průmysl naftový, měděný, manganový, skoupili ohromná prostranství lesů. V čele kaspijského naftového syndikátu stojí sám Chamberlaln. Bozenšti mohamedáni se hlásí. Mohamedáni bosenšti a hercegovšti podali novému vladaři okupovaných zemí, bar. Burianovi, petici, aby zrušil všecka výjimečná a nezákonná opatření, kterými je stísnil jeho předehůdce Kallay, aby jim vrátil eírkevní samosprávu a povolal na- zpět do vlasti jejich vůdce, Kallayem vypověděné. Žadatelé dovolávají se prohlášení Burianova v de- legacích, že hodlá vyhověti přání mohamedánů ve příčině jejich církevní samosprávy.

Zemský sobor v Anglii. »Rusi« oznamují, že Angličanům zalíbil se ruský projekt zemského soboru a chtéjí svolati podobný zemský sobor pro celou britanskou říši. Úlcha zemského soboru anglického byla by také pouze poradná, parlament by z něho ujmy ne- měl, nýbrž byl by jím doplněn. Britanský zem ský sobor bude rokovat o obecných otázkách celé říše, zůstavuje speciálné, technické předměty ministerstvům. Předpokládá se, že do zemského soboru budou zvoleni nejvíce vynikající státníei a odborníci. Někteří členové budou jmenováni králem. Předsedou soboru bude předseda mini- sterstva, členy soboru budou jmenováni kolonialní ministři, kteří však budou přijížděti do Londýna jen k rokování o koloniích, Francouzská akce v Marokku. Ministerstvo vnějších věcí v Paříži podalo na učiněné dotazy toto objasnění k marocká otázce: »Vyslanec Taillandier nebyl ještě s to maghzenovi program náš úplně vysvětliti. Zvláště hospodářská čásť našeho programu, zřízení státní banky, celních stanic atd. nebyly ještě předmětem diskusse. O věcech ostatnich se ještě vyjednává a s průběhem vyjednávání toho nemáť až dosud příčiny býti nespokojen. Není pravda, že zasahujeme návrhy svými do stykův cizích státův s Marokkem. Není možno, aby se sultán byl při přijímání Taillandierově tak zachoval, jak v německých zprávách se líčilo. Ale vylíčení situace po příjmuti Tatten-

FEUILLETON.

V Opatiji, 15. kvělna.

8— (Kronika.) Organisace slovanského novinářstva říše pokračuje utěšeně. O Palackého shvnostech před šesti léty konán první sjezd. Tenkrát nikdo nevěřil, že ještě dojde na druhý v dohledné době. Na společnou organisaci ještě nkdo nemyslil. A dnes společný Svaz trvá už na třetí rok a novinářstvo slovanské sjíždí se — po šesté ! A každý sjezd — krok ku předu. Letos ke Svazu dosavadnímu připojen nový článek: organisovaní Slovincil Před třemi léty, když Svaz uváděn v život ndalo se ještě mnoho » připojovat«. Jen Če- chové a Poláci byli organisováni. V tisku ostat- 1o Slovanstva panovala ještě rozpoutanost pří- nialho stavu, prvopočáteční chaos. Samý od- lilný zájem, soupeřství, nevraživost, vzájemná neehut, co list, to — strana! A celek? Vzá jimná paralysace, neschopnost jednoticí my Senky, žalostná malomoc. Na sjezdu v Dubrov- liee zdálo se ještě nemožno objeviti dokumeni pepclitosti mezi příslušníky tisku na slovan- skén lihu. Ale Svaz sám, jenom že vznikl, znamenal podvuhodnou silu. Působil kouzlem mravního inptnativu. Kde dosud panovaly zmatek a bez vlidi, začaly se ustrojovati sily. Hned v prvním nce na popud Svazu vznikla organisace halič skěho ruského tisku. Letos, semknuti řádem phlásili se Slovinci. Mezi Chorvaty a Srby po csly rok se jednalo. Poměry stěžuje zde politi- di hranice. Však i tu obtíže budou překo nárr Moenou suggeseí své hotovosti vyzvedí Svaz ideu pospolitosti a její působením jak mlha před paprskem slunce prchá a mizí zdán- livi nesrovnavost poměrů.

Arci, je působnost Svazu úzko vymezena Svaz má vytknuty účely čistě stavovs ké, na sjezdech projednávají se výhradně otázky záležitosti stavu. Žádná vysoká politika, žádná zvučnost fráze, žádná zápalnost hesla Nnohému nešla hned na mysl ta »skrom nost« záměrů. A nejde dosud! — Slovanský sjezd a na pořadu jednacím žádná slovanská otázka? Jaká úzkoprsost ! .. Muž měl by snad něco na srdci, nějakou myšlenku, názor, který si snad utvořil doma v svých poměrech českých, nebo polských, nebo jihoslovanských. Jak by bylo pěkné, získat své- mu názoru resonanci celé veřejnosti slovanské — K čemu jsou tedy novináři slovanšt pohromadě ? . .. Chtěl by povědět, co má na srdci. Věrí že by mu bylo porozuměno, kdyby pověděl A tu je právé klam. Tisk jako celek je zrcadlem veřejnosti svého národa. A je-li veřejné cítění zaujato předsud- kem, zreadlí se předsudek i v tisku. Po sta let žili Čechové, Poláci, Jihoslované na sama sebe odkázáni, bez vědomí pospolitosti zájmů. Úpravou veřejných poměrů uvykli považovati se za uzavřené o sobě celky. Český svět, polský, jihoslovanský byly od sebe odlouče n A v tom předsudku vyvíjela se všeck národní duše, všecko smýšlení. V něm vyrost i tisk.

Má-li nastati obrat, nelze postupovati rázem Třeba začíti od začátku. Jakési tušení ve spolných zájmů ve slovanské duši vždy bylo, ale přesvědčení nebylo. To třeba teprv zl- skávati, kus po kuse je dobývati. A začíti třeba u zájmů nejbližší c h. Před málo léty novináři čeští nic nevěděl o svých soudruzích v Haliči, v Kraňsku, v Dal- macii a naopak. A dnes se novináři slovanští — společně radí o svých zájmech. Objevili pospolitost svých zájmů. A stejný vzáený objev přínese čas i ostat- ním stavům a odborům. Vývoj věcí sám se postará. Stačí jen připomenouti, jak utěšeni se rozvijí poslední dobou pospolité styky slo- vanského peněžnictví, slovanského obchodul Až všecky stavy a vrstvy pronikne přesvěd- čení pospolitosti zájmů, bude proniknut přesvěd- čením všechen slovanský národ. A vědomí společného zájmu, co to jiného než pevná basis pro společnou politiku! Ve stanovách Svazu slovanského novinář- stva není tedy místa pro politiku, také z jed- nání novinářských sjezdů je vyloučena všeck

světy. politika, ale právě tím nabývá stavovský Svaz sjezd svůj vážný — význam politický Z úřadního jednání sjezdu je politika vy- loučena. Ze soukromého rozhovoru se vylouči Podvečer na lázeňské terase s rozkošným výhledem do modravé dálky rěckého zálivu Jihoslovanský publicista-politik nedal si ují chvilky! Projevil zvědavost po českých věcech. — A což vaše smíření s Němci. Dojde l na ně konečně? — Ba nedojde, Oktavio — Ale Gautsch prý přece doufá . .. — Doufá Gautsch jako Körber ! Doufal Thun, Windisebgrätz, Clary a ti ostatní doktot Doufalové až po Taafa ! Všichni doufali marně .. — Ale smíření je přece nutno ! Na česko- německém vyrovnání spoléhá všecka naděje. další utváření politických poměrů ! Stále se nám to tvrdí. — V tom je právě chyba, že se to tvrdí — Proč chyba — Protože vyrovnání v Čechách není mo žno. Dnes není! — Jsou snad Němci lidožrouti? — Nejsou lidožrouti. Každý o sobě velm slušný muž, uhlazený, způsobný, třeba lidu milný. Také naši zástupci jsou vesměs míru- milovní lidé. Přáli by si opravdově, aby národ- ním svárům byl jednou konec. — Kde to tedy vězí, ne-li v lidech? — V zákonech přírody to vězí. Mezi oběma národními celky v Čechách nen dnes možno vyrovnání. Zákon přírody nedovolí Anebo zákon kultury, což je jedno ! A politika která počítá na úspěch, neměla by se obracet směrem, kterému se příčí zákon přírody. — Ten zákon zní mi trochu kabalisticky — Je velmi jednoduchý! Němci se s námi smíří ihned, povolí nám všechno i vnitřní úřadn češtinu, jakmile my připustíme — státní něm- činu. A tu nemůžeme připustiti. — Proč nemůžete? — Žádný uvědomělý národ nemůže. Ciz státní jazyk znamená zatarasený vlastní vývoj Který národ by to připustil, sám by si hodi oprátku na krk. A tak stojí věci. Němci nemo

nedá. hou od státní němčiny upustit, my ji nemůžeme přijat . . . Co tu vyrovnáte? — Snad by nějaká diplomatická for mule . . — Kličky a zastíračky? Marno! Jakmile by zástupci kterékoliv strany se dopustili sebe menší falše, byť dobře míněné, ihned by byli smeteni s povrchu. Už to tu bylo a přišlo by znovu. Nastupuje přírodní zákon, živly samy bránl. — Ze smiřovaček nebude tedy nic? — Aspoň nic kloudného — Je-li ale tak ujednaná věc, že s česko- německými smiřovačkami jsme ve slepé uličce — a po zkušenostech plného čtvrtstoletí zd se věru, že jsme! — kam, u všech všudy, se obrátit? — Boga mi, gospodine! Tu jsme u jádra otázky! Je-li po jedné straně brána slepá, ne- zbývá, než obrátiti se na jinou stranu, kdeje otevřenol — A otevřeno je, kde? — U nás, po jediné straně — s lo v an ské! Němci nemohou nám povolit, dokud maj nadvládu! A nadvládu mají, dokud my Slovano se nedohodnem. Jakmile věci mezi námi Slovany tak uzrají, že se dohodneme a po svém zařl díme, přestávají všecky vyjednávačky. Postavíme své spolukrajany druhého jazyka prostě před — hotovou událost. Všecko na nás záleží, aby »naše věci« — uzrávaly ! . .. Na terase u moře se příjemně povídá. Ale sedmá bije! Večer je v Národním domně kon cert na počest sjezdovníků. Třeba se připravit — Ještě slovol — A »gospod doktor« se zvedl.

— Je-li všecko tak jasné a nepochybné Čím to, že všecko tihne spíše směrem do — slepé uličky? Jsme přece — intelligenti ? .. — Setrvačnost tělesa! Také duše národa v jistém smyslu je — těleso. Jsme vychovane starého zřízení! Ochočilo si nás pro své po- třeby. Ulička je slepá, ale všecko tu je tak po- hodlné, jde tak hladce! Umíme všickni tak dobře — německy! Zřízení se o to postaralo A protějším směrem je sice otevřeno, ale nic tu není hotovo, vše by bylo třeba teprv opatřit stvořit, vydupat !. . . Mimoděk tihneme směrem — svého pohodlíl — A setrvačnost našich ochočených ná- rodních těles, překáží li, abychom se my Slované na společném zájmu dohodli: jak ji — pře- konati? — Veliká otázka! Náš malý stavovský Svaz má tu prozatím dáti odpověď — v ma- lém!. .. Pojďme do koncertul

Krátké čtyři roky dělí sjezd v Opatiji od dubrovnického. Mimo nově přihlášených bezmála tytéž osobnosti jsou přítomny. Kdo byl v Du- brovníce, nepoznává dnes účastníky. Sjezd ko- nán tehdy v prostorách útulného městského di- vadélka. Prudké srážky názorů otřásaly hle- dištěm. Podrážděnost, rozmíška, nechopnost sje- dnotiti se, byly hlavním příznakem jednání. Ru podezíral Poláka, Polák osočoval Rusa, Chorvát upíral právo přítomnosti Srbovi, Srb s protestem obracel záda všemu shromáždění! Žalostný obraz slovanské malomoci! Samo trvání sjezdu bylo ohroženo. A dnes ! Jak se všecko změnilol Jaká podívaná dnes na promenádu sadem kavárny Quarnero v hodinách před rokováním sjezdu a po něm! Ve skupinách besedují tu přátelsky osobnosti, jež se kdysi nechtěly ani potkati ani pozdraviti. Nejbojovnější kohouti, dříve zježení proti sobě nechutí a odporem, ne- sbližitelní tehdy, promenují v důvěrném hovoru, paži v paži a ve sjezdové síni usedají klidně vedle sebe Bližší poznání, kouzlo společného zájmu se osvědčilol Stavovský program způsobil svůj divl Dnes novináři, zejtra jiní stavové, lékaři, učitelé, živnostníci . . . Kdož všecko ! Třeba na- jíti společnou basis! A každý zájem má svoji ! A s poznáním drobného zájmu roste smysl pro zájem celku! A souhrn všech zájmů dá zájem národa! A co se zdálo nepochopitelným, náhle se ujasňuje. Slované mají společné zájmy společný zájem vymahá — společný postupl A tak mezi tím, co ve staré aréně politik předsudků zoufale se točí kolem svého — mrtvého bodu, znenáhla vedle vyrůstá ze země nová pevná platforma budoucí všestranně úrodné a zdravé — politiky slovanskél