1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k číslu 173. ze dne 24. června 1904.
4
article
= Dobrodružství v sakristii. Z Madridu se ozna-
muje: Neobyčejně smělý podvod spáchán zde těchto
dnů v jednom z nejčelnějších chrámů. Člověk, jenž
se vydaval za kostelníka a byl mu svým zevnějškem
také podoben, přišel onehdy ráno do jednoho z před-
ních zlatnických závodů a žádal majitele jeho jme-
nem faráře, aby poslal někoho s nejpěknějšími zla-
tými a stříbrnými kostelními nádobami do chrámu,
poněvadž jakási dáma, kterou prý hněte svědomí, že
svého jmění nenabyla správným způsobem, chce uči-
niti chrámu značnější dar. Poněvadž tento způsob,
konejšiti svědomí, není ve Španělsku neobyčejný,
zdálo se to zlatníku zcela věrohodné a poslal žá-
dané věcí po svém příručím, jemuž po příchodu do
chrámu domnělý kostelník ukázal ve zpovědníci ele-
gantně oděnou dámu, jež prý zamýšlí obdarovati
kostel. Pak přikročil kostelník ke zpovědnici a pro-
mluvil několik slov s duchovním. Vrátiv se, oznámil
Madrid
Španělsko
5
article
příručímu, že duchovní prosí, aby tu chvili posečkal,
že bude brzy po zpovědi. Zatím prý kostelník ukáže
v sakristii věci dámě, jež zatím byla svoji zpověd
skončila a čeká prý v sakristii. Příručí, netuše ni-
čeho zlého, vydal drahocenné kostelní nádoby kostel-
níkovi, jenž s nimi odešel do sakristie. Zatím přišel
ke zpovědi jakýsi mladík, jehož vyznání hříchů
trvalo velmi dlouho. Konečně, když uplynulo as
čtvrt hodiny, byl hotov a opustil kvapně kostel. Ted
se přiblížil ke zpovědnici příručí, ale duchovní se na
něho obořil, že neklekl. Teď však pozbyl příručí trpě-
livosti a vyložil duchovnímu stručnými slovy, že
chce toliko vědět, které z objednaných věcí hodlá si
podržet. Duchovní polekán vyskočil ze zpovědnice
a vykládal příručímu, že pranic neobjednal, že do-
mnělý kostelník byl člověk zcela cizí, jenž ho toliko
žádal, aby vyzpovídal nejdříve onoho mladíka, po-
něvadž prý hodlají spolu odcestovat. Farář i příručí
spěchali do sakristie, jež ovšem byla prázdna, nebot
šejdíř byl měl dosti času, aby se svou bohatou ko-
řistí upláchl.
Ted
6
article
= Astronomický román mohla by se zváti kniha.
kterou právě vydal pařížský autor Delaire. Hrdina
historie jest mocně dojat známým faktem, že vzdá-
lenost země od nejbližší stálice jest tak velká, že
i světlo při rychlosti 300.000 kilometrů za vteřinu
potřebuje více než tři leta, aby dostalo se k našemu
zraku. Z toho následuje, že tuto hvězdu nevidíme
tak, jak nyní jest, nýbrž jak byla přede třemni lety.
U jiných stálic, jež jsou nás mnohem vzdálenější.
vzrůstá tento počet v přiměřeném poměru. Vmyslí.
me-li se na stálici, odkud bychom mohli hleděti na
zemi dalekohledem dosti silným, abychom rozpo-
znali události odehrávající se na naší planetě, viděli
bychom s této nejbližší stálice události, jež se ode-
hrály před třemi lety. Letíme-li však dále světovým
prostorem až k nejvzdálenější stálici, spatřili bychom
okem náležitě ozbrojeným události, jež se staly před
mnoha sty lety. Hrdina románu pochybuje o pravdě
evangelia a proto, opatřiv se dalekohledem million-
krát silnějším, než dosud kdy byl sestrojen, dostane
se pomocí jakéhos vzdušného torpéda na hvězdu tak
vzdálenou od země, že světlo z ní potřebuje k cestě
na zem přes 1900 let. Takto stává se takřka součas-
níkem událostí za života Kristova. — Podobnou my
šlenku měl také Jakub Arbes ve svém romanstiu
Kristův
Arbes
7
article
»Newtonův mozek«, ale neprovedl ji, nýbrž přetrhl
ji v nejzajímavějším stadiu prostě probuzením ze sna.
= Neslýchaný skandál v klášteře. Přítel našeho
listu píše nám z Nauplie: Jednání řeckých mnichů
přečasto dává podnět k veřejnému pohoršení a skan-
dálu, neboť se příčí nejen církevním, ale i policejním
zákonům, avšak již dlouhý čas nezpůsobilo nic taký
skandál, jako počínání si mnichů kláštera Fanero-
meni. Tři z tamějších mnichů přivedli si do kláštera
tajně tři veřejné divky, s kterými žili. Když se to
po několika dnech ostatní staří mniši dovědělia
udali to igumenovi, chtěl představený zavésti s pa-
chateli vyšetřování a vyhnal dívky z kláštera. To
rozčililo zamilované mnichy tak, že přepadli igumena
a zranivše ho noži, vyhodili ho s ostatními, kteří
mu přispěli na pomoc, z kláštera. Teprv když igu-
men přivolal ze sousední vesnice četníky, mohl se
pomocí jejich vrátiti do kláštera, kdežto mniši po
delším zápasu s četníky byli odzbrojeni a v poutech
odvedeni do vězení, by nemohli zavražditi z pomsty
igumena a jeho přivržence, jak jim vyhrožovali. O
dalším osudu jejich rozhodne athénský metropolita,
ale není pochybnosti, že až budou puštěni na svo-
bodu, přidruží se k některé loupežnické tlupě nebo
se odeberou do některého kláštera v Makedonii, od-
kud budou provozovati dále svoje nekalé řemeslo ve
službách Turků pro zájmy řecké věci, které Řekové
považují zavedením oprav a rovnoprávnosti jiných
národností za ohrožené.
Newtonův
Turek
Řek
Fanero
Makedonie
8
article
— Kterak se možno zbaviti věřitelů. V delším
pojednání o oblíbených zvířatech v Indii uvádí
jakýsi anglický cestovatel následující roztomilou epi-
sodu: „Nepřekvapí, že v zemi jako jest Indie, kde
člověk jest tolik uvyklý divokým šelmám, konečně
i oolíbená zvířata, která chová ve svém okoli, zdají
se dle našich názorů poněkud zvláštní. Hadi a hyény
nalézáme často jako „domácí“ zvířata, ale nejpo-
divnější miláček člověka, jakého jsem kdy viděl, byl
přece jen dospělý tygr, jenž byl majetkem majora
Manseli-Phydella. Ležel na řetězu před vchodem k jeho
letokrádku. Major měl velké dluhy u místních ob-
chodníků, ale bylo velmi těžko, dostati od něho pe-
níze, neboť nikdo ze neodvážil, jíti mimo tohoto ne-
bezpečného vrátného. Byl-li major upomínán, aby za-
platil svoje dluhy, bavilo ho nemálo, když odpověděl:
Indie
Manseldella
9
article
„Vy jste mi poslal svůj účet? Ale vždyt ho nikdo
v mém domě nedoručil.“ — Brutus, jak nazývali
tygra, jak se zdá věděl, co se od něho žádalo. Leže
s hlavou mezi předními tlapami a střežil vchod. Při-
cházel-li kdos neznámý, pozvedl hlavu a z hluboka
vydechl, to pak stačilo, aby i nejvytrvalejší věřitel da
se na útěk. Dal by se snad tento bengálský tygr také
u nás vycvičiti jako domácí zvíře? Leckde by ho po-
třeboval
= Ukradený poštovní vak. Z Nizzy se oznamuje
Z nočního vlaku, jenž těchto dnů o 10 hod. 40 min
v noci vyjel odtud do Paříže, ukraden byl blíže An-
tibes vak, v němž se nalezaly tři zásilky rekoman-
dovaných dopisů. Zloděj, jenž patrně byl poštovním
zřízencem, byl bezpochyby skryt ve vagoně, v němž
toliko dvě přihrádky byly zabrány poštou, odemkl
jednu z přihrádek paklíčem a vyhodil vak určený pro
Marseille z vagonu. Vystoupil v Antibes, sebral na
trati vak, otevřel jej podle všech poštovních pravidel,
vybral skorem všechny poštovní zásilky a nechal vak
s ostatním obsahem ležeti na trati, kde byl druhého
dne nalezen. — Při požáru kolny na automobily
Brutus
Nizza
Paříž
Marseille
Antibes
10
article
shořelo též několik balíčků bankovek zdejšího auto-
klubu. Peníze za shořelé bankovky mohly by byt
vráceny, kdyby hromádka popela, aniž by se roz-
padla, dopravena byla ke státní pokladně v Paříži,
poněvadž čísla bankovek dosud lze rozeznat. Ale ma-
jitelé bankovek dosud se nemohli odhodlat k této
choulostivé práci.
Paříž
11
article
Zemřeli v Praze.
Praha
12
article
Dne 20. června 1904: Exnerová Antonie, býv.
choristka u divadla, 35 roků, 292—II. Grohmann Ant.,
krejčí, 86 roků, 159—II. Steiner Šimon, obchodník,
50 roků, 1402—II. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Voděrková Kateřina, vdova po nádenníku, 75
roků. Těšínská Antonie, 22 roky. Nohová Růžena,
dělnice, 25 roků. Marková Terezie, 80 roků. Rejdal
František, čeledín, 43 roky. Plejza Jan, nádenník, 45
roků. Křemenčík František, 77 roků. — U Milosrd-
ných sester: Wozefeldová Terezie, vdova po hlí-
dači na dráze, 76 roků. Chudomelová Marie, vdova
po zedníku, 74 roky. Zima Jan, zedník, 71 rok. Třešňák
Václav, jirchář, 34 roky. Čurda Václav, kolář, 56 roků.
Grohmann
Steiner
Růžena
Plejza
Chudomelová
Marie
Jan
Třešňák
Čurda
u divadlo
Rejdal František
Křemenčík František
Exnerová Antonia
Voděrková Kateřina
U Milosrd
Wozefeldová Terezia
13
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátěk 24. června.
Král
Praha
národní divadlo
14
article
212. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Zvonky corneviliské.
Romanticko-komická opereta o třech dějstvícha
čtyřech obrazech od Clairvilla a Gabeta. Hudbu
složil Robert Planquette
Dirigent Moric Anger. Režisér Adolf Krössing.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/210. hod.
V sobotu 25. června.
213. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Zvonek
Clairvill
Planquette
Anger
Krössing
16
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 24. června.
Začátek o 7. hod.
Druhé vystoupení nově angažovaného člena
p. Ant. Jiříkovského.
Po 6.: Milostpánova komorná.
Veselohra o 3 jedn. Napsali Paul Bilhand a M. Hene-
quin. Přel. Jar. Tišnov. Režisér V. Spurný.
(bliže Palackého
Jiříkovský
Bilhand
V Spurná
Palacký
Praha
Tišnov
lidový divadlo
17
article
Aréna na Smíchově
Aréna na Smíchově
mostu).
V pátek 24. června.
Začátek o 7. hod.
Novinka: Stohlavý muž.
Fraška se zpěvy o 5 odděl. Napsali E. a A. Golzové.
Přel. a scénoval Josef Kubik.
Fraško
A Golzová
Kubik
Smíchov
18
article
Pištěkovo lidové divadlo vnehrod
Pištěkovo lidové divadlo vnehrod
na Král.
V pátek 24. června.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Cesta k srdci.
Veselohra o 4 jedn. Dle Ad. L'Arrongea volně zpra-
coval J. Kuhnel.
1394
Král
L Arronge
J Kuhnel
Pištěkův lidový divadlo
19
article
Aby mohl býti označen sbor, k němuž náležejí ko-
záci ti, třeba jest již veliké znalosti, neboť veliká různost
a pestrost uniforem, jež existovala jindy v armádě ruské,
zmizela.
Všechny pluky, jízda i pěchota, nosí týž národní
kroj ruský.
Jest to halena krátká neb kabátec bez knoflíků ko-
vových, nahražených háčky, s límcem stojatým, jenž
různí se podle pluků barvou.
Spodky pak jsou u všech vesměs stejné, ale za-
kryté skorem až po kolena vysokými botami.
Na místě přilbice a čáky někdejší nastoupila čapka,
odpovídající rázu národnímu, čapka astřachanová.
Rozdíl mezi jízdou a pěchotou jeví se jedině v
spauletách, kteréž jsou u jízdy z kovu kutého.
Jedině jízdecké pluky gardy carské a některé pluky
téhož sboru zachovaly si někdejší uniformy své.
Pokud se kozáků týče, nosí tito ovšem jen sváj
kroj národní.
20
article
Vůz Rochemondův dojel až k domu, odloučenému
od cesty příkopem a zahrádkou, obklopenou mříží.
V tom předjeli povoz čtyři vojáci v zelených kafta-
nech s kopím vysoko vztýčeným.
Poddůstojník, jenž vojákům velel, předjížděje za-
volal rozkaz nějaký na kočího.
Vozka zastavil na ráz, skočil s kozliku, pojal koně
za úzdu a zatáhl povoz až po samý kraj cesty, takže
levá kola jeho zapadala již do přikopu.
Rochemond snažil se dotazovati se vozky.
Rochemondův
Vozka
21
article
»To si komandant nepomyslí nikterak. On zná se
spíše než kdokoliv jiný v lidech a propůjčil-li vám dů-
věru svou, vi dobře, jakou máte pro něj cenu. Ano, jdu
dále a tvrdím dokonce, že kdybyste i končil výpravu svou
úplným nezdarem, že nebude vás nijak viniti z neobrat-
nosti. Zná lépe než kdokoliv jiný nesnáze vašeho pod-
23
article
»Toť jedno! Bude jistě ale shledávati čas ten
dlouhým, zvlášté když nemá zpráv od nás. Čtli jste listy
francouzské, jež došly dnes?«
»Ano, listy ty nepodávají valně informací pro
nás cenných: ano neprovázejí ani zatýkání, jež jsem
vám včera oznámil a jež sami jste včera čtli, dalším
komentářem. Lze čísti mezi řádky, že noviny si daly heslo
společné, heslo mlčeti... Daly si je pozdě, ale jest přece
lépe, že aspoň nyní tak učinily.«
Pařížští agenti se obrátili a vraceli se zvolna mezi
prochazeče, obdivujíce mimochodem skvostné sáně, jež
každé chvíle mihaly se tichounce po husté ještě vrstvě
sněhu, taženy rychlostí neobyčejnou skvělými černými oři.
Obyčejně připřaženi jsou dva koně do saní, jeden
připjat pevně k povozu a k prostraňkům táhne sáňky,
druhý po levé straně připojen bývá jen spíše z přepychu.
Hlavu chýle k zemi pádí s větrem o závod.
Koči na kozliku obyčejně skorem stojí s nohama
poněkud roztaženýma a s rukama k předu napjatýma,
aby lépe úzdu držel, oděn jsa ve velký kaftan svůja
hlavu maje pokrytu zvláštní čapkou z rudého neb modré-
ho sametu, dodává zvláštní originálnosti tomuto obrazu,
jenž sotva se před zraky zjeví, již zase mizí.
Zaprodáni nepřiteli.