1
masthead
V Praze, v pátek dne 24. června.
Praha
2
masthead
K číslu 1/3.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Pošton
4
article
Válka.
Válka.
Z Port Arturu.
Z Londýna, 24. června. Telegram z Char
bina oznamuje, že v Port Arturu je všemu do-
bře. Japonci dopravili do Dálného lokomotivu.
aby mohli používati vagonů, tam vybojovaných.
Z Čifu se sděluje, že Port Artur byl ve
středu napaden na souši i na moři.
Došlý však věrohodné zprávy dvou lodních ka-
pitánů, kteří prohlašují, že vypluli z Port Arturu
včera ráno o 1. hodině a že nesly šel
žádné palby.
Před hlavní srážkou.
Z Londýna, 24. června. Z Tokia se ozna-
muje, že přední hlídky generálů Oku a Nodzu
blíže Kajpinu (Kaiču) vešly ve styk s Rusy
Po několika srážkách ruské voj-
skoustoupilo na linii mezi Kajču
a Hajčenem. Kuropatkin má posici silně
opevněnou. Za to mají prý Japonci dvakráte
tolik děl.
Srážky předních stráží.
Z Petrohradu, 23. června. (C.-B.) Úřadní
zpráva. Generallieutenant Sacharov telegra-
fuje generálnímu štábu ze dne 22. června: Dne
21. června o 8. hod. ranní zahájil japonský
přední voj další postup proti našim předním
strážím, jež se nalezaly 6 kilometrů na jihu od
Sjunčenu na obou stranách železniční trati. Naše
jízdnél přední hlídky, nepřítelem tís-
něny, ustoupily zvolna dále na
Karču. Dne 22. června ráno chtěl oddíl nepřá-
telského vojska, silou asi jednoho praporu, za
trvající husté mlhy překvapiti naše přední
stráže u Vandziapudze na silnici ze Siujanu do
Kajču vedoucí, neočekávaným útokem. Avšak
jeho pohyby byly v čas zpozorovány a Ja-
ponci uvítáni našimi setninami
prudkou palbou z ručnic, načež
s nějakými ztrátami na Siujan
u sto upili. Na naší straně byl jeden střelee
Japonec
Artur
Kaič
Rus
Kajč
Hajčen
Generallieutenant Sacharov
Port Artur
Londýn
Chara
Tokio
Petrohrad
5
article
DNl
DNl
poraněn. Dne 19. června večer obsadili Ja-
ponci Vafantun, na velké silnici do Liao-
janu vedouci, praporem pěchoty a škadronou
jízdy. Jiný nepřátelský prapor se škadronou jízdy
obsadil Pšanlindzu v údolí řeky Tsaoke.
10 kilometrů na severu od Fenvančenu.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Stížnost na konfiskace.
Ze Záhřeba, 24. června. Bán hrabě Peja-
čevič, meškající v Karlových Varech, dostal
včera depeši, podepsanou všemi redaktory op-
posičních listů, ve které se vznáší obžaloba na
obnovenou praxi konfiskační.
Bouře proti sokolské slavnosti.
Z Vídně, 24. června. Ve Floridsdorfu,
průmyslovém místě na druhém břehu Dunaje
za Vídní, kde nalezá se četná kolonie česká,
kde tato má své spolky a své divadlo, chtějí
Sokolové pořádati v neděli dne
3. července slavnost. Proti této bouří
se všechno Němectvo ve Floridsdorfu, jejž usi-
luje připojiti k Velkovídni po několik již let
dr. Lueger. Proti slavnosti té bouří také způ-
sobem obvyklým, všeněmecký hlavní orgán, tak
zvaných křesťanských sociálů »Deutsches Volks-
blatt«. Tento list nazývá slavnost drzou pro-
vokací německého obyvatelstva a
německé obce Floridsdorfu. Tato hromadná
česká invase musí prý býti zakázána v zájmu
pořádku, pokoje a bezpečnosti.
List oznamuje v té věci dále: »Předevčí-
rem konala se ve Floridsdorfu schůze v šech
německých spolků, na které usneseno
vyslati 4člennou deputaci k okresnímu hejtma-
novi a policejnímu ředitelství se žádosti, a by
sokolská slavnost byla zakázána.
Zvláště z té příčiny prý, poněvadž téhož dne
odpoledne v sousedství slavnosti české mají
slavnost antisemité. Eventuálně chce jíti tato de-
putace k místodržiteli hr. Kielmanseggovi; ko-
nečně také zastupitelstvo obce je ochotno k roz-
hodnému projevu, aby prý chránilo německé
Pejo
Sokol
doktor
Lueger
Liao
Záhřeb
Karlová Vary
Vídeň
Floridsdorf
Dunaj
Deutsches Volk
6
article
LSIY
LSIY
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
7
article
obyvatelstvo před surovostmi a násilnostmi, které
se vyskytují v Čechách a na Moravě každý
den (l)«
Prusko a slovanské paralelky v Opavě
a Těšíně.
Z Vídně, 24. června. Pokaždé, čteme-li
anebo slyšíme-li o nějaké zpupnosti anebo suro-
vosti německé v Rakousku, myslíme si: cres-
cendo, stupňování, vzrůst neomalenosti té je už
nemožuým. Ale pokaždé jsme sklamáni. Vždy
ještě jsme svědky vyššího stupně, věcí horších.
Dnes ve všeněmeckém listě vídeňském jest
projev, který předstihuje vše, co zde dosud bylo
vytištěno. Ukazuje se na zprávu, také námi uve-
řejněnou, dle které chystá vyučovací správa
pobočky českou a polskou na uči-
telských ústavech opavském a tě-
šínském. Zvláště tomuto věnuje hlasatel
Velkoprušáctva v Rakousku svou pozornost. Po-
bočkou tou prý bude Těšín popolštěn. K profes-
sorům na polském gymnasiu přibudou professoři
polské pobočky na paedagogiu. A polský element
v Těšíně bude jeviti přitažlivost na pol-
ský element — v sousední říši pruské.
Čechy
Morava
Prusko
Opava
Těšín
Vídeň
Rakousko
8
article
Hine illae lacrimae! V německé říši prý
úzkostlivě chrání se všeho, co by jen zdaleka
vypadat mohlo jako vměšování se do vnitřních
záležitostí Rakouska. To se opovažuje napsat
vídeňský list přes skutečnost, že professoři
německých universit na podnět dra.
Jellinka, aniž ozval se rozhodný protest z
Rakouska, opovážili se vydati spo-
lečný protest proti jazykovým vý-
nosům Badenovým. To se opovažuje
tvrditi vídeňský list přes skutečnost známou, že
němečtí velevyslanci ve Vídni
agitovali až u stupňů trůnu stejně
za hr. Taaffa jako za hr. Fr. Thuna prot
všemu, co by mohlo býti splněním
spravedlivých požadavků če-
ských. To se opovažuje ve Vídni tvrditi list
přes známé faktum, že co chvíli jsme svědky
toho, kterak nejen slovem a písmem, nýbrž také
penězi, markami a tollary podporuje
se násilná germanisace, prováděná rozličnými
Jellinek
Badenův
Taaff
František
Thun
Rakousko
Vídeň
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z mého dvorku.
Slepičí historka. Napsal K. L. Fus.
Bylo z jara, z prvního, časného jara, kdy
ještě sviští studené větry, ale z hrud polí vyrážejí
jasně zelená stébla obilí a břeh i louka oživuje
prvními hebounkými výhonky travin. Nebylo to
jaro samo, ale byla to vlídná jeho předzvěst.
Po dlouhém, dlouhém zimním klidu slepice
seskočily s bidélek, nedůvěřivě rozhledly se ze
dvířek kurníku po dvoře, z něhož mizel poslední
sníh, zadívaly se po zahradě hluboko rozměklé,
celé nasáklé sněhovou vodou, zkoumaly i počasí.
Pak ale se přece snesly dolů na zemi.
Byla toho dne pohoda. Slunce lákavě roz-
svitlo a rozhřálo se, vzduch zavoněl mladou, k ži-
votu budící silou, v polích radostně zasykala sý-
korka, do křovin spadl chomáč hašteřivých
vrabců, rval se a křičel a po krátkém zápasu
zase se rozutekl.
Nastával nový život.
Slepice vesele natřásaly peří, rozčechrávaly
křídla a zvolna, krok za krokem měřily dvůr. Za
nimi, až naposled, skoro ostýchavě snesl se ko-
hout. Zahrabal radostně svými drápky, rozevřel
spodní péra křídel do vějíře až k zemi a dovádivě
zarejdil mezi slepice. Ty ale rozprchly se, pře-
letěly plot, dělící zahradu ode dvora a usedly
na bidle mezi jabloněmi.
Kohout zůstal na zemi a zlostně zakokrhal.
Z chování se slepic bylo pozorovati, že s ko-
houtem nežijí v dobré shodě. Na bidle začalo
také býti nepokojno. Slepice pocítivše volnos
v přírodě, zdály se býti plny bojovného ducha
Spor započat beze všech okolků.
Slepice, sedící uprostřed bidla, postavilase
Fus
10
article
načechrala se znovu, zatřásla hřebínkem, roz-
hledla se po svých družkách a spustila:
— Milé sestry, vzácné družky! Nastává nám
jaro, nastává doba práce. Bude nám starati se
o výživu. Nebylo nám nikdy lépe, starost tu bylo
nám nésti vždycky. Třeba ale jednou doznati
a uvědomiti si, že žily jsme a vyspívaly svým
vlastním přičiněním, řidíce se starým pořeka-
dlem, že dobrá slepice své zrnko vždycky najde.
Slepice posluchačky byly nadšeny posled-
ními slovy. Napířily se, vyskakovaly, křičely, má-
valy křídlama na důkaz souhlasu. Malá, krope-
natá slípka, sedící na kraji bidla, vedla si nej-
bujněji. Rozkřikovala se, nadnášela vzhůru, to-
čila se, až sletěla k zemi. Radostné nadšení ne-
bralo konce.
Řečnice pokračovala: — Třeba uvědomiti
sobě toho všeho, aby konečně poznal svět, že
život slepice není závislým na životě nějakého
kohouta. —
— Kokrhu! — durdil se dole kohout a
zlostně zahrabal drápky v půdě. Ale neodpovídal.
— Považte jen, co se ten hrdý, pánovitý
kohout naťoká pro každé zrnko a každého čer-
víka, kterého pro nás najde! To je svolávání a
urážejícího naparování se pro každý drobný, ne-
patrný zob! My máme spárky jako on, máme
bystrý zrak jako on, a v čem jsme nevyrovna-
telny, jest náš vybroušený zobák, jehož pomoci
dovedeme se o sebe postarati — —
— Kikirikifi! rozesmál se zdlouha, plným
hlasem kohout a natáhl krk do výše.
Slepice tou neslušností byly cely pomateny
že až zapomněly skvělý slepičí výrok odměniti
pochvalou.
— Jak je krásný v tom pohrdání námi, my-
slila si malá kropenatá na kraji bidla, mžourajíc
po kohoutovi očkama, a sladkostí té myšlenky
sploštila křídla do široka po bidle.
Kokrha
11
article
— Čím se nad nás vynášel a čím nás po-
kořoval, rozohňovala se slepice, byla jeho do-
mýšlivost a prázdná pýcha. Úkažme, že do-
vedeme býti také pyšnými. —
— Ukážeme! — volaly slepice.
— Tok, ťok, pohrdavě smál se kohout.
— A já doufám, pokračovala slepice, že
cvikem nabudeme i daleko slyšitelného kohou-
tího hlasu a že s vlastnostmi kohouta získá i náš
zevnějšek většího lesku. Třeba jen, abyste roz-
hodly, chcete-li býti neodvislými od kohouta.
— Chceme, chceme! — vpadly slepice jed-
ním hlasem.
— Kik, kik — uštěpačně si ulevoval kohout.
— Ustavíme svůj slepičí řád, jedna z nás
bdít bude nad jeho prováděním.
— Ty, tý! volaly slepice.
— Dobrá! Cvičila jsem již svůj hlas, abyste
mne vždycky poznaly. Podobá se valně hlasu
kohouta. Poslyšte!
Slepice nadmula se, natáhla krk, chtějíe
zakokrhat, ale v tom náhle se schoulila na bidle,
usedla, umlkla, sesmutněla.
Volně se snesla s bidla dolů, přeletěla plot
a ztratila se v kurníku, aby snesla první vajíčko.
— Oh, c'est cruel etre une femme — na-
říkala cestou, neboť byla francouzského původu.
Jediným rozmachem křídel vznesl se kohout
na bidlo mezi slepice a radostně zaťokal.
— Pamatujte si, končil slepičí kongres, ze
slepice kohout nebude nikdy. A zálibně ťupl
svoji sousedku do krku.
Pak se vypjal a naladiv hlas do nejvyšší
tóniny, jasně, slavnostně, vítězně zazpíval svoje
bezstarostné, rozveselující, třepotavé kikirikí!
Slepice ztulily se kolem něho, jak jen
mohly nejtěsněji a tetelily se blahem.
Kika
Dobrá