ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1023a220-71f1-11dc-8448-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 11 celkem · entity: place 24, org 1, person 19, work 1
1 masthead
V Praze, v pátek dne 24. června.
Praha
2 masthead
K číslu 1/3. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha Pošton
4 article Válka.
Válka. Z Port Arturu. Z Londýna, 24. června. Telegram z Char bina oznamuje, že v Port Arturu je všemu do- bře. Japonci dopravili do Dálného lokomotivu. aby mohli používati vagonů, tam vybojovaných. Z Čifu se sděluje, že Port Artur byl ve středu napaden na souši i na moři. Došlý však věrohodné zprávy dvou lodních ka- pitánů, kteří prohlašují, že vypluli z Port Arturu včera ráno o 1. hodině a že nesly šel žádné palby. Před hlavní srážkou. Z Londýna, 24. června. Z Tokia se ozna- muje, že přední hlídky generálů Oku a Nodzu blíže Kajpinu (Kaiču) vešly ve styk s Rusy Po několika srážkách ruské voj- skoustoupilo na linii mezi Kajču a Hajčenem. Kuropatkin má posici silně opevněnou. Za to mají prý Japonci dvakráte tolik děl. Srážky předních stráží. Z Petrohradu, 23. června. (C.-B.) Úřadní zpráva. Generallieutenant Sacharov telegra- fuje generálnímu štábu ze dne 22. června: Dne 21. června o 8. hod. ranní zahájil japonský přední voj další postup proti našim předním strážím, jež se nalezaly 6 kilometrů na jihu od Sjunčenu na obou stranách železniční trati. Naše jízdnél přední hlídky, nepřítelem tís- něny, ustoupily zvolna dále na Karču. Dne 22. června ráno chtěl oddíl nepřá- telského vojska, silou asi jednoho praporu, za trvající husté mlhy překvapiti naše přední stráže u Vandziapudze na silnici ze Siujanu do Kajču vedoucí, neočekávaným útokem. Avšak jeho pohyby byly v čas zpozorovány a Ja- ponci uvítáni našimi setninami prudkou palbou z ručnic, načež s nějakými ztrátami na Siujan u sto upili. Na naší straně byl jeden střelee
Japonec Artur Kaič Rus Kajč Hajčen Generallieutenant Sacharov Port Artur Londýn Chara Tokio Petrohrad
5 article DNl
DNl poraněn. Dne 19. června večer obsadili Ja- ponci Vafantun, na velké silnici do Liao- janu vedouci, praporem pěchoty a škadronou jízdy. Jiný nepřátelský prapor se škadronou jízdy obsadil Pšanlindzu v údolí řeky Tsaoke. 10 kilometrů na severu od Fenvančenu. (Ostatní zprávy viz na str. 3.) Telefonické zprávy „Nár. Listů. Stížnost na konfiskace. Ze Záhřeba, 24. června. Bán hrabě Peja- čevič, meškající v Karlových Varech, dostal včera depeši, podepsanou všemi redaktory op- posičních listů, ve které se vznáší obžaloba na obnovenou praxi konfiskační. Bouře proti sokolské slavnosti. Z Vídně, 24. června. Ve Floridsdorfu, průmyslovém místě na druhém břehu Dunaje za Vídní, kde nalezá se četná kolonie česká, kde tato má své spolky a své divadlo, chtějí Sokolové pořádati v neděli dne 3. července slavnost. Proti této bouří se všechno Němectvo ve Floridsdorfu, jejž usi- luje připojiti k Velkovídni po několik již let dr. Lueger. Proti slavnosti té bouří také způ- sobem obvyklým, všeněmecký hlavní orgán, tak zvaných křesťanských sociálů »Deutsches Volks- blatt«. Tento list nazývá slavnost drzou pro- vokací německého obyvatelstva a německé obce Floridsdorfu. Tato hromadná česká invase musí prý býti zakázána v zájmu pořádku, pokoje a bezpečnosti. List oznamuje v té věci dále: »Předevčí- rem konala se ve Floridsdorfu schůze v šech německých spolků, na které usneseno vyslati 4člennou deputaci k okresnímu hejtma- novi a policejnímu ředitelství se žádosti, a by sokolská slavnost byla zakázána. Zvláště z té příčiny prý, poněvadž téhož dne odpoledne v sousedství slavnosti české mají slavnost antisemité. Eventuálně chce jíti tato de- putace k místodržiteli hr. Kielmanseggovi; ko- nečně také zastupitelstvo obce je ochotno k roz- hodnému projevu, aby prý chránilo německé
Pejo Sokol doktor Lueger Liao Záhřeb Karlová Vary Vídeň Floridsdorf Dunaj Deutsches Volk
6 article LSIY
LSIY Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
7 article
obyvatelstvo před surovostmi a násilnostmi, které se vyskytují v Čechách a na Moravě každý den (l)« Prusko a slovanské paralelky v Opavě a Těšíně. Z Vídně, 24. června. Pokaždé, čteme-li anebo slyšíme-li o nějaké zpupnosti anebo suro- vosti německé v Rakousku, myslíme si: cres- cendo, stupňování, vzrůst neomalenosti té je už nemožuým. Ale pokaždé jsme sklamáni. Vždy ještě jsme svědky vyššího stupně, věcí horších. Dnes ve všeněmeckém listě vídeňském jest projev, který předstihuje vše, co zde dosud bylo vytištěno. Ukazuje se na zprávu, také námi uve- řejněnou, dle které chystá vyučovací správa pobočky českou a polskou na uči- telských ústavech opavském a tě- šínském. Zvláště tomuto věnuje hlasatel Velkoprušáctva v Rakousku svou pozornost. Po- bočkou tou prý bude Těšín popolštěn. K profes- sorům na polském gymnasiu přibudou professoři polské pobočky na paedagogiu. A polský element v Těšíně bude jeviti přitažlivost na pol- ský element — v sousední říši pruské.
Čechy Morava Prusko Opava Těšín Vídeň Rakousko
8 article
Hine illae lacrimae! V německé říši prý úzkostlivě chrání se všeho, co by jen zdaleka vypadat mohlo jako vměšování se do vnitřních záležitostí Rakouska. To se opovažuje napsat vídeňský list přes skutečnost, že professoři německých universit na podnět dra. Jellinka, aniž ozval se rozhodný protest z Rakouska, opovážili se vydati spo- lečný protest proti jazykovým vý- nosům Badenovým. To se opovažuje tvrditi vídeňský list přes skutečnost známou, že němečtí velevyslanci ve Vídni agitovali až u stupňů trůnu stejně za hr. Taaffa jako za hr. Fr. Thuna prot všemu, co by mohlo býti splněním spravedlivých požadavků če- ských. To se opovažuje ve Vídni tvrditi list přes známé faktum, že co chvíli jsme svědky toho, kterak nejen slovem a písmem, nýbrž také penězi, markami a tollary podporuje se násilná germanisace, prováděná rozličnými
Jellinek Badenův Taaff František Thun Rakousko Vídeň
9 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z mého dvorku. Slepičí historka. Napsal K. L. Fus. Bylo z jara, z prvního, časného jara, kdy ještě sviští studené větry, ale z hrud polí vyrážejí jasně zelená stébla obilí a břeh i louka oživuje prvními hebounkými výhonky travin. Nebylo to jaro samo, ale byla to vlídná jeho předzvěst. Po dlouhém, dlouhém zimním klidu slepice seskočily s bidélek, nedůvěřivě rozhledly se ze dvířek kurníku po dvoře, z něhož mizel poslední sníh, zadívaly se po zahradě hluboko rozměklé, celé nasáklé sněhovou vodou, zkoumaly i počasí. Pak ale se přece snesly dolů na zemi. Byla toho dne pohoda. Slunce lákavě roz- svitlo a rozhřálo se, vzduch zavoněl mladou, k ži- votu budící silou, v polích radostně zasykala sý- korka, do křovin spadl chomáč hašteřivých vrabců, rval se a křičel a po krátkém zápasu zase se rozutekl. Nastával nový život. Slepice vesele natřásaly peří, rozčechrávaly křídla a zvolna, krok za krokem měřily dvůr. Za nimi, až naposled, skoro ostýchavě snesl se ko- hout. Zahrabal radostně svými drápky, rozevřel spodní péra křídel do vějíře až k zemi a dovádivě zarejdil mezi slepice. Ty ale rozprchly se, pře- letěly plot, dělící zahradu ode dvora a usedly na bidle mezi jabloněmi. Kohout zůstal na zemi a zlostně zakokrhal. Z chování se slepic bylo pozorovati, že s ko- houtem nežijí v dobré shodě. Na bidle začalo také býti nepokojno. Slepice pocítivše volnos v přírodě, zdály se býti plny bojovného ducha Spor započat beze všech okolků. Slepice, sedící uprostřed bidla, postavilase
Fus
10 article
načechrala se znovu, zatřásla hřebínkem, roz- hledla se po svých družkách a spustila: — Milé sestry, vzácné družky! Nastává nám jaro, nastává doba práce. Bude nám starati se o výživu. Nebylo nám nikdy lépe, starost tu bylo nám nésti vždycky. Třeba ale jednou doznati a uvědomiti si, že žily jsme a vyspívaly svým vlastním přičiněním, řidíce se starým pořeka- dlem, že dobrá slepice své zrnko vždycky najde. Slepice posluchačky byly nadšeny posled- ními slovy. Napířily se, vyskakovaly, křičely, má- valy křídlama na důkaz souhlasu. Malá, krope- natá slípka, sedící na kraji bidla, vedla si nej- bujněji. Rozkřikovala se, nadnášela vzhůru, to- čila se, až sletěla k zemi. Radostné nadšení ne- bralo konce. Řečnice pokračovala: — Třeba uvědomiti sobě toho všeho, aby konečně poznal svět, že život slepice není závislým na životě nějakého kohouta. — — Kokrhu! — durdil se dole kohout a zlostně zahrabal drápky v půdě. Ale neodpovídal. — Považte jen, co se ten hrdý, pánovitý kohout naťoká pro každé zrnko a každého čer- víka, kterého pro nás najde! To je svolávání a urážejícího naparování se pro každý drobný, ne- patrný zob! My máme spárky jako on, máme bystrý zrak jako on, a v čem jsme nevyrovna- telny, jest náš vybroušený zobák, jehož pomoci dovedeme se o sebe postarati — — — Kikirikifi! rozesmál se zdlouha, plným hlasem kohout a natáhl krk do výše. Slepice tou neslušností byly cely pomateny že až zapomněly skvělý slepičí výrok odměniti pochvalou. — Jak je krásný v tom pohrdání námi, my- slila si malá kropenatá na kraji bidla, mžourajíc po kohoutovi očkama, a sladkostí té myšlenky sploštila křídla do široka po bidle.
Kokrha
11 article
— Čím se nad nás vynášel a čím nás po- kořoval, rozohňovala se slepice, byla jeho do- mýšlivost a prázdná pýcha. Úkažme, že do- vedeme býti také pyšnými. — — Ukážeme! — volaly slepice. — Tok, ťok, pohrdavě smál se kohout. — A já doufám, pokračovala slepice, že cvikem nabudeme i daleko slyšitelného kohou- tího hlasu a že s vlastnostmi kohouta získá i náš zevnějšek většího lesku. Třeba jen, abyste roz- hodly, chcete-li býti neodvislými od kohouta. — Chceme, chceme! — vpadly slepice jed- ním hlasem. — Kik, kik — uštěpačně si ulevoval kohout. — Ustavíme svůj slepičí řád, jedna z nás bdít bude nad jeho prováděním. — Ty, tý! volaly slepice. — Dobrá! Cvičila jsem již svůj hlas, abyste mne vždycky poznaly. Podobá se valně hlasu kohouta. Poslyšte! Slepice nadmula se, natáhla krk, chtějíe zakokrhat, ale v tom náhle se schoulila na bidle, usedla, umlkla, sesmutněla. Volně se snesla s bidla dolů, přeletěla plot a ztratila se v kurníku, aby snesla první vajíčko. — Oh, c'est cruel etre une femme — na- říkala cestou, neboť byla francouzského původu. Jediným rozmachem křídel vznesl se kohout na bidlo mezi slepice a radostně zaťokal. — Pamatujte si, končil slepičí kongres, ze slepice kohout nebude nikdy. A zálibně ťupl svoji sousedku do krku. Pak se vypjal a naladiv hlas do nejvyšší tóniny, jasně, slavnostně, vítězně zazpíval svoje bezstarostné, rozveselující, třepotavé kikirikí! Slepice ztulily se kolem něho, jak jen mohly nejtěsněji a tetelily se blahem.
Kika Dobrá