Na »Národní Listy

ranní a odpolední předplácí ne v Praze v admínistraci

V Praze, ve středu dne 10. října.

K číslu 280. Čislo v Praze za 20 s na venkově za 3b

NARUDNÍ na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Případné slovo. Z Vídně, 10. října. »Vaterland- uděluje všem německým klerikálů m, kteří se dali do protestů proti českému stát- nímu právu a do ujišťování, že v této otázce jako v jiných stojí po boku bývalých stran německé obstrukce, důklad- nou lekci. Zároveň tyrolským odštěpencům, které vede posl. Schöpfer. Praví jim, že vydávají lehkomyslná hesla, zapomí- najíce na vlastní minulostibudouc- nost. Táže se jich, kde vlastní státoprávní boje začaly a odpovídá sám mladé generaci. jak ji nazývá: »Právě v Tyrolích. Tam byl zahájen a proveden boj za stará ty rol- ská práva zemská, za zemské právo jednoty víry. Tento státoprávní boj byl první. V království českém Schmerlingův sněm zemský zahájil svou činnost slavným jed- nomyslným projevem pro zem- ské právo. Tyrolané zápasili též proti porušování zemského práva hned. Dejme tomu — a tento případ je myslitelným — že bude povolán sněm s úmyslem a příka- zem, přivésti k lepší platnosti stará práva zemská; protivil by se p. prof. Schöpfe také všem státoprávním plánům? Se stano- viska státoprávního je těžko na tyrolském právu zemském trvati, ale české právo zemské popírati.« Částečná zápověď podomního obchodu v Rožnově. Z Vídně, 10. října. Rozhodnutím mi- nisterstva obchodu zapovídá se v Rož nově podomní obchod za lázeňské se- zony, t. j. od 15. května do 15. září. Roz- hodnutí to nabude platnosti dnem 15. května r. 1901. Udělená koncesse. Z Vídně, 10. října. Manželům Anto- nínu a Františce Wlachovým, majitelům pivovaru v moravském Šumperku, udělena koncesse ke zřízení »První moravské společnosti akciového šumper- ského pivovaru, dříve Ant. Wlacha se

sídlem v Šumperku« a zároveň schváleny její stanovy. Pojede či nepojede? Z Vídně, 10. října. Taková byla otázka: Pojede p. dr. Lueger nyní do Tyrol? Rozhodl sám otázku v pravdě ša- lomounsky. Pojede, ale nikoli teď, ne před volbami, nýbrž až po nich, v únoru. , pan dr. Lueger je opatrný pán! Myslí si: proč bych jezdil nyní se angažovati pro přítele P. Ambrože O pitze a se súčastnil nepříjemností, kdyby tento nepochodil jako protikandidát bar. Dipauliho? Počkám pěkně, až bude-li zvolen. Potom, po pěti měsících, se nějaká výmluva nebo záminka najde. Potom bude snad zasedati říšská rada. Potom budu snad s bar. Dipaulim v nejlepším přátelstvíl Nová poněmčovací městská škola ve Vídni. Z Vídně, 10. října. V X. okrese zdej- ším Favoritech, v nejčeštější její části, vy- svěcena včera nová městská škola. Po církevních obřadech ujal se slova purk- mistr dr. Lueger a pravil: Do této školy choditi bude mnoho dětí, které nejsou mocny jazyka ně- meckého. Proto bude třeba, aby učitelé měli s nimi dvojnásobnou trpěli- vost. Bude třeba vnuknouti dětem těmto, že znalost jazyka německého je nezbytnou pro ně potřebou, mají-li se ve Vídni živiti a také všude tam, kam přijdou jejich rodiče. Okresní školní dozorce k tomu doložil Úkolem této školy je poskyt- nouti příležitost dětem, jejichžto mateřský jazyk není německý, by již ve svém útlém mládí naučily se ja- zyku německému. Ustavičný styk dětí obou národností přispěje jen k úlevě protiv- Proto jest zřízení této školy státnickým aktem města Vídně. Tedy podle tohoto pána je státnickým aktem zakládati pro české děti ne- mecké školy. Patrně tento člověk — jmenuje se dr. Wiedenhofer — o paedagogice a hlavní její zásadě, že děti prospívati mohou jen v

LSIY Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

vzdělávání na základě jazyka mateřského, nemá ani ponětí. Klademe otázku, co by tomu řekli ve Vídni, kdyby nebylo v Praze ni jediné ně- mecké školy, a kdyby se při svěcení nové české veřejné školy, jedině pro německé děti určené, ujal slova starosta pražský a mluvil mutatis mutandis tak, jak mluvil včera ve Vídni dr. Lueger? Před volbami v Haliči. Ze Lvova, 10. října. Sociálně- demokratická strana uveřejňuje svou kandidátní listinu. Je v ní zajímavým fakt, že posl. Kozakiewicz v Krakově již kandidován nebude; místo něho Das- zyňski, který zastupoval dosud město Lvov. Revise bělehradského procesu? Z Vídně, 10. října. Z Bělehradu se oznamuje, že bude provedena revise pověstného procesu pro vybá- jený attentát. Četní a čelní vůdcové radikální strany společně s amnestovanými oběťmi procesu právě se usnesli, že budou za revisi žádati. Učiněna totiž důle- žitá odhalení o machinacích, které se děly za minulé vlády vzhledem na tento proces. Vypravuje se, že korunní svědek Kre- sovič vyhledával po attentátu styky s ra- dikálními vůdci. Většina jich však je od- mítla, majíc proti nim různé důminky, ti však, kteří s ním ve spojení vešli, byli při procesu kompromitováni. Útočník, jak se nyní tvrdí, byl poslán policejním prefektem k radikálům, aby je kompromitoval. Kromě toho bývalí obhájci odsouzenců vyslovili opětně své přesvědčení, že Kně- ževič, který byl zastřelen, s ostatními obžalovanými neměl žádného poměru, a že plán, sprovoditi krále Milana ze světa, pojal sám ve svém fanatismu. Přitěžující výpo- vědi učinil, protože mu pro tento případ slíbena byla milost. Byl však přece popraven. Spolehal však na milost do po- slední chvíle. — Propuštěný plukovník Ni- količ a-arcijerej Jurič byli opětně do- sazeni do svých hodností.

FEUILLETON. Navra t. Tatranská črta.

Nad horami rozbleskly se jásavé paprsky sluneční. Holé vrcholíky, zalesněná temena i černá úbočí, vše se rozjasnilo, a poslední mlhy ranní klesaly po svazích, smýkaly se po lesích horských boků, trhaly se a v bílém roz- ptýlení se válejíce, znenáhla mizely. Jen Dumbin dosud ještě tonul v bělavé záplavě. Vůně květů a stromů prosycovala svěží ovzduší srpnové. Mladý, jako divizna urostly muž, kráčející volným krokem po chodníčku, vedoucím k temeni Javorové, plnými doušky je lokal, a zamyšleně se rozhlížel po okolí, v němz nebyl již téměř deset let. Byl to Štěpán Krivoš, rodák z dědiny, o úpatí Javorové as dvě hodiny vzdálené. Byl nej- starším synem báčovým, a od mládí trávíval celé leto s otcem na salaši. Když však dorů- stal, znelíbil se mu tichý, jednotvárně plynoucí život salašnický, a poněvadž věděl, že otee chce, aby i po odbyté službě vojenské přišel zas nahoru a byl dále valáškem, jednoho dne zmizel — — Pracoval nejdříve někde v trenčanské sto- lici, pak dokonce až někde na Moravě, ale když dostal se na vojnu, spustl. Pak byl ně- jaký čas továrním dělníkem v Pešti, dokud ho nepokojná krev a divoké mravy nevyhnaly zase na venkov.

Konečně nasytil se bohaprázdného života a umínil si, že se navrátí domů, kde o něm téměř nevěděli. Již déle tří roků nepsal domů. Ušetřil si na nový oblek a jel. Nechtěl však, aby v dědině věděli o jeho návratu dříve, než usmíří se s otcem; a že usmíření to bude krušné a těžké, Štěpán věděl. Vždyť ani jednou mu otec neodpověděl na jeho psaní, ba ani po- zdravovat ho po matce nedal. Co asi řekne, když pojednou objeví se v kolibě jeho syn? Štěpán si představoval, jak na širém palouce bude klid a ticho. Z dálky snad bude slyšet znění zvonků. Ovce již všechny budou jistě vyhnány na pastvu. Vždyť on, Ště- pán, si právě tu dobu tak vyhlédl, aby mohl překvapiti otce samotna. Valášci všichni budou s ovcemi, honělník bude asi štípat dříví, a tak se on potichounku přeplíží po louce, nikdo ne- bude mít ani tušení, že se navrací mladý Krivoš. Pěkně přejde kolem košiaru, a než se kdo naděje, vkročí do koliby. Otec, báča, bude asi ležet v koutě na kožichu u plápolající vatry, ani se neotočí a jen se optá: To jsi ty, Pěter? — tak se totiž jmenoval honělník — a o řekne: Ne, ne, to jsem já, váš valášek Štefka. Štěpánovi se objevily v řasách řídcí hosté, slzy. Celá ta jeho láska k otci i ke kraji, kde prožil mládí, se v něm probudila, měkká duše jeho se rozehrála pod dojmem vzpomínek očekávání. A zase si vzpomínal, jak, jsa ještě malin- kým chlapcem, hrával si před kolibou, jak válel se s bílým štěnětem — bože, to už je ted z něho asi pes; jestli pak ho ještě pozná — jak honíval ovce do hory, jak za večera pálili

venku vatru, jak pískával tatuška na fujaru, že se všichni někdy až rozplakali, jak valášek Palko foukával na gajdy, že mu tváře div ne- praskly, jak ho učil druhý valášek vyřezávat geletky, jak večer při vatře v kolibě se vypra- vovalo — — Sivé oči Krivošovy se zalévaly slzami. Bože, bože, co on to urobil, že tolik krás opustil tak nevděčně! Jak ho asi přivítá otec, co mu řekne, odpustí mu — či se od něho otočí — — Srazil si hlouběji do čela těžký širák. Náhle se zastavil, a rozhlédl se kolem dokola po širém okolí. Tam nedaleko končilo pásmo hor Poludnicí. Úzkou prorvou mezi horami bylo vidět kousek liptovské roviny. Jen Paludzkua za ní Ondrašovou rozeznal. A pak tam v dálce, za pruhem roviny, zas hory. Tam nebetyčný Velký vrch, vedle něho Baraněc, a kolem nich plno, plno vyšších i nižších, lysých temena vrcholků. A všechno tak osvětleno, ozlaceno, že až pod balvany bylo vidět. Štěpán pospíchal dále. Již se blížil k te- meni Javorové, kde byla koliba. Srdce mu silně tlouklo. Jak asi vypadá stařičký otčík! Představa té obrovité postavy mu vešla před oči. Již tři leta o něm neslyšel; naposled mu psala matka, že churaví, a na něho se stále hněvá. Zamrazilo ho v prsou. Ten dumný nápěv báčovské písně mu zazněl v uších: Ja som bača velmi starý, nědožijem do jari — Zrychlil krok tak, že téměř utíkal. Nedo- čkavost ho hnala ku předu, a nejistota se mu propalovala krví. Bože, nedejl