1
masthead
a němž nyní Holland hodla podniknouti cestu do
Holland
2
article
hodinu. Pričina nestěsti klade se za vinu ředítelstvu
dráhy, jež se nepostaralo o řádnou opravu tratě.
ačkoli bylo zřízenci na tuto okolnost několikráte
upozorněno. Proto také nebylo zavedeno soudní vy-
šetřování proti zřízencům vlaku, nýbrž proti ře-
ditelstvu dráhy Orleanské.
3
article
= Ibsen karrikaturistou. »Journal des Dé-
batse přináší zajímavý článek o slavném norském
básníku, v němž se praví mimo jiné: »Nekreslíme
dost,« pravil Goethe a on sám považoval se za ma-
líře, dříve než se cítil básníkem. Victor Hugo kresli
hodně mnoho. Théophile Gautier maloval způsobem
velmi správným, ale poněkud plochým. Jako oni bás-
níci kreslil též Ibsen, než počal psát. Připravoval se
tehdáž pro lékárnictví, ale četl již s nadšením sagy
své vlasti. Byl to mladík poněkud zdivočilý a ne-
vlídný vůči lidem. Byl-li ve špatném rozmaru, kre-
slil, aby ulevil svému hněvu, totiž karrikoval hlavu
svého nepřítele ve skizzách, v nichž s bystrozrakem
nastávajícího genia přivedl ku platnosti veškeré chyby
a slabosti své oběti. Těmito kresbami vylepil si stěny
své malé podkrovní světničky. Bydlel tehdáž se svými
sestrami na malém statku blíže Snipetorpu. Po jeho
odchodu ze Snipetorpu zůstaly jeho kresky na stěně,
až konečně z lékárnického učedníka se stal slavný
básník. Majitel domu zařídil pak v pokojíku, v němž
byl Ibsen obýval, malé Ibsenovo museum, jež cizin-
cům ukazoval za peníze. Se zvláštní hrdostí ukazoval
kresby, jež tvořily hlavní součásť sbírky. Dům s mu-
seem přešel pak v ruce jiného majitele, jenž před
nějakou dobou se odhodlal, odstěhovat se do Ame-
riky. Poněvadž chtěl kresby básníkovy vzíti s sebou,
dal je odlepit a svinout, chtěje je složit do svých
zavazadel. Avšak právě když chtěl odcestovat, přibyl
právě ještě v čas ředitel musea ve Skiemu, rodišti
básníkově a kresby koupil. Byly tudíž zachráněny.
Ibsen
Goethe
Hugo
Gautier
Ibsenův
ame
Skie
4
article
Pocházejí většinou ze 17. a 18. roku života básní-
kova. Jest velmi zajímavo pozorovat, kterak Ibsen
již tebdáž a ještě mnohem dříve vyjadřoval své my-
šlenky ve formě symbolů a allegorií. Po hádce po-
někud prudké se svým bratrem ocítila se také jedna
ze sester basníkových na stěnách jeho komůrky, vy-
obrazena — jako opice. Jednoho ze svých přátel.
jehož chůze byla poněkud podivná, vyobrazil na chů-
dách. Pozvolna vytvořil si Ibsen takto celou zoolo-
gickou gallerii, jež znázorňovala nejlepší jeho přátele.
Jestliže sochař v jeho kuse »Když se my mrtví pro-
bouzíme« vypravuje, že ve všech svých podobiznách
pod rysy lidí ukazuje pošklebek zvířete, připominá
nám malého lékárnického učně ze Snipetorpu. Oba
jsou stejně psychology.
= Cesta z Ameriky do Lisabonu pod
mořem. Podnik, jenž dosud byl považován toliko
za fantasii Julesa Vernea, bude prý skutečně prove-
den. V New Yorku konají se přípravy k tomuto zají-
mavému pokusu. Má býti podniknut s podmořským
torpedovým člunem »Holland«, jejž sestrojil John .
Holland a jenž jest majetkem Spojených států po
jmenem »Číslo 7« a při posledních námořských ma-
névrech v Newportu hrál značnou roli. Loď bude vy-
strojena pro cestu přes ocean v Elizabethportu v New
Jersey. Podmořské čluny, s nimiž v posledních letech
konány pokusy, neodvažovaly se dosud daleko od
přístavu. Nejdelší plavba posud vykonaná byla 150
angl. mil a sice podie pobřeží. Česta přes ocean
v podmořské lodi byla dosud vůbec považována za
nemožnou. Tento sen hodlá nyní kapitán Holland
uskutečnit a plouti se svou novou lodí přes Bermudu
a Faval do Lisabonu. Hodlá tedy vykonati cestu 3496
mil. Bezpochyby bude plavba podniknuta v únoru.
Ibsen
Verne
Holland
John
Amerika
Lisabon
New York
Newport
Elizabethport
New Jersey
Bermuda
Favat
5
article
Čekáť kapitán Holland na přiměřenou pohodu, což
v tomto případě znamená bouři a prudce vzedmuté
moře, neboť tato cesta má zároveň dokázati schop-
nost podmořské lodi za nejnepříznivějších podmínek.
Tato cesta má dokázat, že podmořské lodi mohou se
osvědčiti také ve velké vzdálenosti od operační base.
že mohou konati služby též k útočení na země zá-
mořské a že neslouží tolíko k hájení pobřeží. Pak
má býti člun v cizích přístavech ukázán zástup-
cům dotýčných vlád. Na lodi bude mimo vyná-
lezce ještě osm mužů. Až dosud považováno
vždycky za nemožné, že by mužstvo mohlo vydržeti
dlouhý pobyt v uzavřených prostorách. Cesta do Li-
sabonu také tuto otázku rozhodne. Malá průvodní
loď bude provázeti »číslo 7« a pokud podmořská lod
zůstane na povrchu, pokud možno míti na ni dozor.
což však, bude-li, jak se předpokládá, bouřlivá po-
hoda, dlouho nepotrvá. Za bouřlivé pohody sestoupí
»číslo 7« do hlubiny, kde jsou klidné vody, takže
netrpí pranic vlnobitím. Učiněna byla opatření, aby
loď měla zásobu 1 pro případ, že by se plavba ná-
sledkem nepohody co nejdéle protábla. Loď hnána
jest gazolinovým strojem dle vzoru Deimlerova, jenž.
pluje-li loď na povrchu, vyvozuje elektrickou sílu
pro dynamoelektrický stroj, jenž žene loď pod vodou.
Holland
6
article
Vaření děje se elektřinou. Přístroje jsou vzorem do-
konalosti a pevnosti, také osvětlování a topení ob-
starává elektřina. O ventilaci jest výdatně postaráno.
Automatický přístroj obstarává výměnu vzduchu
v lodi, jež má dostatečnou zásobu nádržek stlače-
ného vzduchu, jež jsou stále naplněny a chovány
pod vysokým tlakem. Tím má býti vyvarováno dusnu.
jež jinak panuje ve vzduchu podmořských lodí.
»Číslo 7« může při stoupání ve třech vteřinách vy-
vrhnouti z nádržky pro přítěž skorem tunu vody.
takže vížky pro pozorování nepřítele vynikají nad
hladinu vody. Skoro v témž okamžiku možno
nádržky na vodu naplnit zvenčí, takže loď s neoby-
čejnou rychlostí může se vynořovat a potápět, aniž
by nepřítel měl pokdy vystřelit. Loď jest sedmým
podmořským člunem, vystaveným Hollandem a bude
před svou cestou přes ocean ještě slavně pokřtěna.
Bude bezpochyby nazvána na počest muže, jenž
první v Americe vymyslil podmořskou loď »Bush-
nell«. Před vyplutím bude »číslo 7« ještě jednou dů-
kladně ohledán, pokud se týče jeho schopnosti k
plavbě. Před 25 jety podal Holiand ministeriu ná-
mořnictva první plány podmořského člunu, jejž mohl
řídit jediný muž. Tehda považován takový typ za
nepraktický. Předně proto, poněvadž by nebylo
možno nikoho získati k řízení člunu a za druhé, že
Joď pod vodou nelze řídit. Tehdejší plán, jenž pova-
žován za nepraktický sen, jest pravzorem »čísla 7
Holland
Bush
Joď
7
article
Evropy.
= Padělaná závěť. Z Říma se oznamuje
Před trestním soudem v Cosenze v Calabrii počal
těchto dnů proces pro padělání závěti, jenž vzbuzuje
značnou sensaci, poněvadž zúčastněné osoby svým
sociálním postavením v celé dolní Italii jsou známy.
V lednu 1893 zemřel v Brusselu bohatý baron Giro-
lamo Cosentino, pocházející z Arpigliana v provincii
Cosenzské, ze staré legitimistické, klerikální rodiny.
Vzdal se proti své vůli na nalehání své matky, je-
jímž jediným synem byl, úmyslu vstoupici do klá-
štera. Po vybnání Bourbonů a pádu papežského
panství jat byl takovou nenávistí k nové Italii, že
opustil svůj domov, dal se naturalisovati v Kanadě
a přerušil veškeré svoje styky s příbuznými. Nechá-
val bez odpovědi všecky dopisy i nejúpěnlivější žá-
dosti chudých příbuzných o podporu a nevyhověl
ani přání své matky, jež jej ještě před svou smrtí
chtěla vidět. Jedinému ze svých vzdálených pří-
buzných, jehož si vážil pro jeho klerikální smýšlení,
prokazoval stálou přízeň. Byl to v Neapoli velmi
známý náčelník strany bourbonské, Giovanni Capoc-
chiani, jemuž svěřil rodinné klenoty a papíry a často
mu poskytoval pohostinství. Na zprávu o jeho smrti
odebralo se několik jeho bližších příbuzných do
Brusselu. Při pořádání pozůstalosti nalezena závěť,
psaná, jak se zdálo, rukou baronovou, jímž Capoc-
chiani ustanoven jediným dědicem. Capocchiani do-
stavil se do Brusselu a belgický soud přiřknul mu
pozůstalost. Následoval několikaletý proces mezi ním
a ostatními oprávněnými dědici, kteří žádali u ital-
ských soudů a dosáhli toho také, že Capocchiani byl
vyzván, aby hotové peníze z dědictví složil u soudu.
Gira
Cosentino
Capoc
Capocchiani
Evropa
Řím
Cosenza
Calabrie
Brusel
Cosenzský
Kanada
Neapol
8
article
Avšak on dovedl je skrýt. Jakožto zástupce příbuz-
ných baronových obvinil baron Angelo Guzzolino
Capocchianiho z padělání závěti. Obviněný opírá se
zvláště o podivnou okolnost, že ona závěť, jež v
Brusselu nalezena mezi hromadou jiných papírů,
nalezala se v obálce s adresou barona Cosentina a
adresa byla psána touž rukou jako závěť sama. Ca-
pocchianí jest obviněn, že pobytu svého v domě
Cosentinově použil, aby listinu vpašoval mezi papíry
baronovy.
= Záhadný případ otravy. Z Petrohradu se
oznamuje: Velmi mnoho se mluví o případu hro-
madné otravy, jenž se v poslední době udál ve Smo-
lenském ústavě, pensionátu pro šlechtické dívky, za-
loženém před více než 100 let. Onemocněloť náhle
na 150 chovanek. Lékař ústavu zjistil příznaky otravy
a předepsal přiměřené léky, takže všechny dívky
záby opět se zotavily. V chorobinci blíže Smolen-
ského ústavu onemocnělo téhož dne několik stařen
za týchž příznaků otravy a z nich 2 zemřely. Vyšetřo-
váním, jež zavedla policie, bylo zjištěno, že koláče,
jež dodal pekař Handmann oběma ústavům, byly
otráveny. Jde tu o pomstu pekařského dělníka, jenž
se před nedávnem byl s pekařem pohádal a byl
propuštěn.
Cosentin
Brusel
Ca
Petrohrad
Smolen
Angela Guzzolin
9
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Dnešní číslo přináší pokračování ro
mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce
1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str
293—296.
— Nový vrchni president nemá patrně
ještě ani potuchy, kdy přestěhuje se do Prahy
však »Bohemia« již mu předkládá dlouhý »se-
znam nalehavých přání«, jež prý splniti musí,
ne snad k vůli krásným očím Němců a přízni
»německého domu«, nýbrž k vůli — spravedl-
nosti. Toť se ví, že prvním jeho úkolem musí
býti přistoupiti do kasina, dát se zapsat do
Austrie, vyhledat si několik sloupů pražského
Němectva a dát se od nich zvát na dychánky.
Jako neznámému budou mu dány v tomto případě
náležité pokyny. Potom 'musí se zavázati, že
co bude v Praze nepronese v úřadě jedin-
kého českého slova, jinak že užije nízkého
tohoto idionu jen v nejnutnější potřebě, aby-
chom tak řekli, jen v nezbytné »sebeobraně«
jestli ji překroči, nechť přičte si následky sám.
Balzac
Němec
Praha
Bohemia
Austria
Němectva
10
article
Toť se ví, že v českém divadle, v českém
koncertě a vůbec v uspořádání, jež nemá úplně
ráz zněmecký, nesmí se ukázati. Kdyby některý
z jeho úřadníků odvážil se nedopatřením za-
bočiti na zapovězenou cestu jazykových naří-
zení, má býti disciplinován, guillotinou bez milosti
popraven. Tak tomu chce »Bohemia« — ki vůli
spravedlnosti. Stalo se kdysi, že okresní soud
pro přestupky neměl pro jistého Němce po
ruce německého zapisovatele: vrchní president
má povinnost jej opatřit. Odkud ale? Když dnes
mladých lidí, kteří by byli takovými osly, aby
se bez naděje na lepší osud u soudu od rána
do noci dřeli a uměli psát správně česky a ně-
mecky, znenáhla vůbec již nebude. A že ob-
noviti musí potupné pro národ náš nařízení
Schönbornovo ze dne 3. února 1890, dle něhož
»není to žádná hanba a nebude to překážeti
soudnímu úřadníku v kariéře, umí-li ne pouze
německy, nýbrž také česky«, rozumí se samo
sebou, rovněž musí sestaviti tak zvaný disci-
plinární senát tak, aby v něm měli Němci
v každém případě převahu a mohli každému
zakroutiti krk, kdo by se opovážil vnášet
do soudnictví v Čechách češtinu a kazit tím
Němcům v tomto oboru kariéru. Konečně si
musí vyjeti na Žižkov a prohlédnouti si, jak tam
to na okresním soudě vrpads. Nikde ani slova
Němec
Schönbornův
Čechy
Žižkov
Bohemia
11
article
německého. A to v obvodu, kde mezi těmi 60
tisíci českými obyvately je aspoň deset něme-
ckých konduktérů! Také Žižkov musí býti
zgermanisován. Tak tomu chce »Bohemia«. —
Jsme zvědaví, jak nový pan president svou čin-
nost zahájí. A jak bude vypadati ta německá
»spravedlnost«, která dle »Bohemie«, jak známo,
zvláště v tom spočíva, dovedné, obratné úřad-
níky národnosti české přehazovat a na jejich
místo dosazovat Němce, nezpůsobilé a líné, ja-
kých bez toho v různých úřadech i za »české
éry« se jich povalovalo dost. O, německá
»spravedlnost« je docela zvláštní. Přečtěte
si na příklad »Neue Freie Presse«. Na jednom
místě praví se tam o bývalém presidentovi Jan-
sovi, že byl za éry německo-ů sta-
vácké rychle povyšován, po-
něvadž se zdálo, že te úřadník
ústavě věrný, německý a na
druhém se mu spílá proto, že když sám prý
se stal presidentem, dělal totéž, co ti, kteří ho
byli povýšili a že nestalo se povyšování dle
kvalifikace a způsobilosti, nýbrž dle toho, kdo
který kandidát byl a jaký Čech. Povyšuje-li
Němec kandidáta k vůli tomu, že je Němec,
je to v pořádku, dá-li Čech ale přednost Čechu,
je to — nespravedlnost. Ostatně je známo, že
se páni čeští chefové v úřadech doporučováním
a fedrováním českých kandidátů příliš nena-
mahali.
Němec
Jan
Čo
Čech
Žižkov
Bohemia
Neue Frei Presse
12
article
— Pravda. Jistý český list hledá v tom
svě publicistické poslání, že v době nynější, kdy
přece nepřátelská tendence Vídně oproti národu
našemu je tak zjevna a jen bezcitný pařez klidným
mohl by zůstati při tom, co se děje, seslabovati
opatření vládní a těšiti nás, v jichž těle nepřá-
telský hrot již zabodnut, tím, že by nás byli
mohli probodnout z Vídně docela a že šťastni,
ba vděčni můžeme býti za to, že dopadlo to
ještě tak dobře. Nyní snaží se všemožně dokázati,
jak hodným, vlídným, rytířským pánem je nové
jmenovaný president vrchního soudu pan Wessely,
jak pěkně umí česky a že tedy můžeme býti
rádi, že takového nám dali chlapíka. Naproti
tomu prohlašujeme následující: Pan rytíř Wessely
měl býti jmenován presidentem vrchního soudu
již po odstoupení páně Rummllerově. Však český
klub tehdy pokládal za povinnost svou, infor-
movati se náležitě o tomto kandidátu i svěřil
úkol ten muži naskrze svědomitému a spravedli-
vému. A týž referoval o něm způsobem takým,
že klub rozhodl se napjati všechny síly, aby
pan Wessely presidentem vrchního soudu českého
jmenován nebyl. To snad postačí. — K nedávné
zprávě »President Jansa ve dvojím světle« sluší
připomenouti, že právě pensionovaný president
vrchního zemského soudu pan F. Jansa a onen
president budějovického krajského soudu Jan
Jansa, o kterém píše »Deutsche Correspondenz«,
jsou dvě různé a asi příbuzné osobnosti.
Zmíněný Jan Jansa zemřel již před několika
lety v hodnosti presidenta krajského souduv
Budějovicích. Byl rozhodným Němcem, svého
času miláčkem vrchního presidenta Streita a
počal karieru svou v Uhrách. Jeden syn ze-
mřelého Jana Jansy jest ředitelem zemské po-
lepšovny v Pardubicích, druhý úřadníkem Hyp.
banky; oba hlásí se k Němcům.
Wessel
Rummllerův
Jansa
F Jansa
Němec
Streit
Vídeň
souduv Budějovice
Uhry
Pardubice
Deutsche Correspondenz
13
article
— Nový president vrchního zemského
soudu ryt. Wessely rozloučí se zejtra v ne-
děli s úřadnictvem vrchního zemského soudu
moravského. V přištím týdnu přibude do Prahy
a nastoupí nové své místo. Ku svému jmeno-
vání obdržel prý dle zprávy »Tagesbote« četná
telegrafická, písemná i osobní blahopřání. Kolik
z nich bylo českých, list tento ovšem neudává.
— Rodinné zprávy. Pan Karel Schind-
ler, poštovní officiál a správce druhé telefonní
centrálky v Praze a paní Pavla Schindlerová
rozená šl. z Russheimů, slavili sňatek svůj dne
21. t. m. v basilice sv. Václava na Smíchově.
— Čeština a celní úřady. [Zboží z cizozem-
ska došlé smí se dle platného dosud celního řádu
z r. 1835 pouze německy a v některých místech též
vlašsky deklarovati. Za ministra dra. Kaizla zave-
deno tak zv. ústní proclívání, při kterém v přípa-
dech, kde clo nepřevyšuje obnos 15 zl. ve zlatě, vy-
dávány stranám též české kvitance. Hned po zrušení
jazykových nařízení usilovaly jisté kruhy o to, by
vydávání českých kvitancí bylo zastaveno, ač české
celní kvitance vydávány byly již před jazykovými
nařízeními. Případ, který právě včera se udál, svědčí,
že české celní kvitance jsou zrušeny. Bylo ke zru-
šení jich použito první příležitosti, která byrokracii
se naskytla. Zásoby českých kvitancí totiž byly vy-
čerpány a nové prostě nebyly vydány. Tak se pá-
nové z finančního ředitelství nenáviděné češtiny zba-
vili docela po tichu. Že věc se má, jak tuto vylo-
ženo, o tom svědčí následující případ, který nám byl
Wessel
Schind
Pavel Schindlerová
svatý . Václav
Kaizl
Praha
Smíchov