1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 34. ze dne 3. února 1904.
4
article
= Hlas z ráje. A. J. Dawson v zajímavém
článku o Maroku, jejž uveřejňuje »Forthnighthy Re-
view«, vypravuje o podivné válečné lsti nápadníka
trůnu marockého Bu Hamary. Bu Hamara, »ote
oslice«, dovedl svoje přívržence i když jsou stiháni
porážkami, vždycky krotit, aby mu zachovali posluš-
nost. Nedaleko Tanny podařilo se vojsku sultánovu
způsobiti vojům nápadníkovým těžkou porážku. Je-
den z přívrženců nápadníkových, jenž mu byl bez
podmínky oddán, varoval jej pak, že v táboře panuje
velká nespokojenost. Nápadník radil se s ním, co by
měli počít. Výsledek byl, že dal ve svém stanu vy-
kopati hrob, do něhož se jeho stoupenec položil. D
úst dal mu dutý bambus, aby mohl v zasypaném
hrobě dýchat. Na to svolal zástupce nespokojenců a
oslovil je: »Milí synové, zvěděl jsem, že jsou mezi
vámi blázni a pochybovači, kteří reptají, pro-
tože někteří z vašich soudruhů trpěli rukou vašich
nepřátel, přátel nevěřících a přívrženců arcirenegáta.
jenž se zve vaším sultánem. Jest to od vás pošetilé.
A J Dawson
Hamar
Maroko
Tanny
5
article
ale rád bych vás upokojil. Budete tudíž mluvit s někým,
kdo v mých službách byl usmrcen a jenž mi slouží
ještě na onom světě bez reptání. Promluvíme na
příklad s Abder-Rachmannem, jehož nevěřící včera
zastřelili. Ho! Abder-Rachmanne. Ho! Ty tamv
ráji, promluv, prosím, k těmto mým učedníkům cha-
bých srdcí.« Při tom zamával rukou a patrně z vnitra
země zaslechli pověrčiví jeho přívrženci hlas usmr-
ceného soudruha, jenž se jim posmíval pro nedosta-
tek statečnosti a víry. Hlas líčil nádherný stan v ráj
při řece, jako křišťál čisté, kde úplně zralé plody ce-
kají toliko na ruku, aby je utrhla, kde na tisíc vel-
kookých hurisek skvoucí krásy ošetřuje třikrát pože-
bnaného Abder-Rachmanna, jenž zemřel pro své
štěstí v boji za nápadníka a těší se nyní blaženost
tak velké, že aby dosáhl jen desátého dílu toho
každý z vojínů Bu Hamarových měl by toužiti p
smrti v boji proti nepříteli. Nespokojenci plni po-
svátné hrůzy a úžasu odešli uspokojeni a šťastni
Od té chvíle náleželi nápadníkovi tělem a duší. »Do
brá, milí synové,« pravil Bu Hamara, ustoupil a sta-
nul nohou na otvoru, kterým nešťastný jeho přivr-
ženec mluvil a dýchal. »Ale to je teď posvátná půda
Jděte a každý z vás přines velký kámen, abychom
zřídili oltář, by všichni lidé viděli toto místo, kde
jsem povolal někoho, aby vám vypravoval o rozko-
ších ráje.« — Přinesli kameny a postavili oltář. Tak
skončila válečná lesť Bu Hamarova, ale také nejvěr-
nější jeho přívrženec.
Rachmann
Hamarův
Hamar
6
article
= Moderní lupiči. Z Londýna se oznamuje: Tř
potomci nanejvýš urozené rodiny, jež má svoje sídl
na venkově, připadli na myšlenku, aby jednou pro-
vedli některou z romantických loupežnických historií.
o nichž možno čísti v anglických novellách, také
prakticky. Umínili si, že přepadnou kočár. Tři lupiči
ochotníci, patnáctiletá slečinka a dva rovněž mla-
diství její bratři maskovali se, ozbrojili se pistol-
kami-flobertkami a vsedli na koně. Postavili se na
číhanou ve křoví, jsouce zpraveni, že tudy pojede
majitelka sousedního panství se svojí dcerou. Měli
v úmyslu obrati obě dámy o šperky. Povoz s oběma
damami přijel v očekávanou dobu a mladá dáma
přestrojená v mužské šaty, vyrazila ze křoví na sil-
nici a zahradila povozu cestu. Zároveň vyrazili
ostatní lupiči s pozdviženými pistolemi po obou stra-
nách vozu a vyzvali obě dámy, aby vydaly svoje
šperky. Vše bylo by proběhlo co nejkrásněji podle
programu, kdyby byl měl hloupý kočí jen trochu
smyslu pro romantiku minulých dob, ale tak pokazil
celou hru. Obrátil bičiště a srazil jednoho z mladých
pánů ranou přes hlavu s koně, druhou ranou pobídl
svého koně a málem by byl přejel mladou lupičku.
Londýn
7
article
A tak z celého podniku nezbylo nic, než že jeden
z mladých lupičů bude mít na dosmrti na čele jízvu,
jež jej poučí, že udeření ruky prostého, rozšafné my-
slícího člověka, mnohdy má větší cenu, než udeření
meče při pasování na rytíře. Taková rána dává
rozum, kdežto mnohý, jemuž se dostalo čestné rány
mečem, nadobro rozumu pozbyl.
= Gsologie a zlato. Ve schůzi geologů, jež ko-
nána onehdy večer v geologické společnosti londýn-
ské, udála se velmi veselá příhoda. Učení páni geo-
logové rokovali velmi důkladně o theorii těžení zlata.
Pojednou povstal jakýs pán, jenž byl debattu sledo-
val s velkým účastenstvím a představil se jako muž.
jenž nikoliv theoreticky, ale prakticky hledal zlato.
Rozumí se, že učení páni geologové byli ochotni vy-
slechnouti praktického zlatokopa tím spíše, jelikož
doufali, že se vysloví pro tu neb onu theorii, jež
projednávány s takým nákladem vědomostí. Avšak
zlatokop pravil: »Nevěřím v žádnou theorii hledání
zlata, neměl jsem nikdy theorie a nemám dosud
žádné. Jediné, co možno povědět o zlatě jest: Kde
je, tam je. Jak se tam dostalo, neví nikdo, nalezne-
te-li je, zvedněte je a buďte vděčni. Hledal jsem přes
třicet let zlato a ani jediný geolog nemohl mi po-
skytnouti ani nejmenší praktické rady. Že zde sedíte
a smolíte theorie, nemá pražádného účelu; chcete-li
dostat zlato, musíte nalézt žílu a jít podle žíly.«
Řka to, uklonil se pánům geologům a odešel.
8
article
= Podpláceli croupiera. Z Nizzy se oznamuje
Těchto dnů zatčen zde jakýs Rumun, jenž byl sle
dován již z Paříže a dlouho pozorován policií. Tento
vznešený světák, jenž se dával titulovat »hrabě«.
přiměl jakous polskou baronku, aby mu svěřila
dvacet tisíc franků na podplaceni croupiera. Rovněž
tolik dal mu jakýs mladý hlupáček a pomocí těchto
40.000 franků hodlal obsaditi všechna čísla v kom-
binacích a propašovati na vedlejším stole falešnou
hrou v karty při trente et quarante. Prohrál a pro-
býřil svěřené sobě peníze za jedinou noc a pak
zmizel. Podvedená dáma svěřila se svému tchánu
plukovníku St., jenž udal věc polícii, načež bývalý
státní inženýr rumunský a nyní »hrabě« byl zatčen.
— Podvody u klenotníků přiházejí se nyní řidčeji,
poněvadž se klenotníci stali příliš opatrnými. Tím
hůře bývají stíženi obchodníci s prádlem a šaty.
Jakás lady S. dala si počátkem prosince přinésti do
tří různých víll několikeré výbavy, načež vždy
zaplatila čtvrtinu ceny. Měla vkladní knížku banky
»Crédit Lyonnais«, což vzbuzovalo velkou důvěru.
Ale překročila svoje úvěry desateronásobně a zmi-
zela 20. ledna i s osmičlenným stužebnictvem a ve-
škerým nakoupeným zbožím.
= Tragický osud. Z Paříže se oznamuje: Těž
kým duševním konfliktem stižen byl policejní komi-
sař Bacot. Bylo mu uloženo pátrati po zloději, jenž
byl z jednoho kláštera v okresu Passy ukradl' 50. 000
Rumun
Nizza
Paříž
St
Crédit Lyonnais
9
article
franků. Bacot byl zloději na stopě, sledoval jej a zlo-
děje vypátral. Avšak tu učinil zdrcující objev, že
vinník jest vlastní jeho syn, jenž sveden lehkomysl-
uým děvčetem, dopustil se zločinu, Mladý Bacot po-
znav, že jest stíhán, uprchl do Brusselu. Otec spě-
chal za ním, zatkl jej na belgické půdě a odevzdal
jej francouzským úřadům. U nezdárného syna nalezl
komisař největší část ukradených peněz, ostatek do-
plnil ze svého a takto klášter úplně odškodnil.
Brusel
10
article
— Dobrý čin »cizích ďáblů«. Ze Šanchaje ozna-
muje »Hongkong Daily Press« případ, jenž potěšitel-
ným způsobem dokazuje, kterak Číňané si zvykli dů-
věřovati smyslu pro spravedlnost u cizinců. Před ně-
jakou dobou byla v jižní Číně uloupena mladá dívka
a lupiči pluli s ní již na parní barkase do Kantonu,
kdež ji chtěli prodati do vykřičeného domu. Starý ja-
kýs venkovan, jenž si povšiml nářku dívky nad
jejím smutným osudem, pošeptal jí opatrně, aby v
Kantonu pokusila se uprchnouti do cizinecké čtvrti,
tam že bude úplně bezpečna. Vylíčil jí tuto čtvrt,
zvanou Šamjen jako ostrov v řece s mnohými zna-
menitými budovami. Podle tohoto popisu poznala
dívka ihned Šamjen, když se v průvodu svých strážců
dostala do okolí cizinecké čtvrti. Nerozmýšlejíc se
dlouho, běžela co nejrychleji mohla a dostala se také
šťastně ke stráži, jejíž úkolem jest zabrániti nepovo-
lanému vniknutí Číňanů a hledala útulek v nejbliž-
ším domě cizinců. Tam měli soucit s jejím smutným
osudem a odevzdali ji anglickému policistovi, který
ji ponechal pod ochranou své manželky. Za chvíli
přišel ctihodný párek, jemuž dívka byla uprchlaa
vypravoval historii o své dceři, jež se byla v Šamjenu
ztratila. Policista vyslovil jim svůj soucit a přiměl
je, aby vešli k němu do domu, že má pro ně důle-
žité zprávy. Jakmile však je měl v pasti, dal je za-
tknout a odevzdat mandarinovi, aby je potrestal.
Číňan
Hongkong
Čína
Daily Press
ší dům cizinec
11
article
Dívka pak dopravena do svého domova, kdež zpráva
o přispění bělochů přijata byla s radostným pře-
kvapením.
= O noštěstí v dolech harwichských u Ches-
wicku oznamují se následující podrobnosti: Není již
nijaké naděje, že by některý ze 184 horníků, zasy-
paných při výbuchu, mohi býti zachráněn. Po celý
úterek odehrávaly se u vchodu k dolu, kam se byly
nahrnuly ženy a děti pohřešovaných horníků, srdce-
rvoucí výjevy. Záchranné mužstvo pracovalo ne-
unavně a s neobyčejnou statečností; ačkoliv bylo
pracováno po celou noc, přece nechtěli od práce
upustit. Avšak nebylo nikoho, kdo by se byl odvá-
žil sestoupiti do dolu navzdor vysoké odměně, jakou
nabízela správa dolů. Některé zoufalé ženy byly
sice ochotny, spustit se do smrtonosných plynů, ale
tu mohl prospěti toliko znalec. Konečně báňský in-
ženýr Taylor, jenž důl dokonale zná, postavil se
sám v čelo oddělení, jež bylo ochotno proniknouti
dovnitř. Avšak mužstvo nemohlo ničeho poříditi
proti plynu a vyneslo s sebou soudruha omráčeného.
Toliko inženýr zůstal dole a stal se obětí svého
hrdinství. Teprve po několika hodinách dovolil stav
vzduchu proniknouti dovnitř. Pojednou roznesla se
radostná zpráva, že inženýr a 75 pohřešovaných
horníků bylo nalezeno, ale bohužel se nepotvrdila,
nalezenať toliko mrtvola Taylorova 220 stop pod
povrchem půdy. Poněvadž již zde byl vzduch pln
jedovatých plynů, nebylo pochybnosti, že všichni
horníci, zaměstnaní v hlubinách, zahynuli. V úterý
odpoledne byly zachraňovací práce zastaveny.
128 —
Taylor
Taylorův
12
article
Pozdravil a odešel, zmizev na chodbu, odkud vstou-
pil již do síně komandant Tardin, provázen jsa tajem-
níkem páně Cocheboisovým.
Na dotaz jeho odpověděl náčelník služby bezpeč-
»Nic nového, pane komandante, ale snad nového
něco zvíme již v několika okamžicích. Zahájíme útok.«
Obrátiv se pak k tajemníku svému, pan Cochebois
»Saulire, dejte přivěsti zatčeného.«
Stiskem prstu na jeden z mnohonásobných kno flíků
ozval se v dálce zvonek.
Agent vstoupil.
Cocheboisův
Cochebois
Saulire
15
article
Komandant Tardin a pan Cochebois hovořili mezi-
tím, stojíce u krbu.
Saulire děl agentovi prostě:
»Vězně !«
Tři minuty na to Siegfried, maje po každém boku
jednoho agenta a oděn jsa ve svěrací kazajku, vstoupil
do úřadovny náčelníka stráže bezpečnostní.
Tvář jeho byla velmi bledá, oči přimhouřeny a vlas
i vous byl rozeuchán, neboť nebyl mohl ještě napraviti
stopy včerejšího zápasu.
Vězeň ale kráčel s hlavou vztýčenou a krokem
pevným
Jeden z agentů postavil stolici dva kroky jen od
psacího stolu.
Pravil k zatčenému:
»Usedněte!«
Cochebois
Siegfried
16
article
Siegfried se posadil a oba agenti zůstali státi po
Siegfried se posadil a oba agenti zůstali státi po
boku jeho.
Siegfried
18
article
Nescházelo zde ni želízek a pout a jiných před-
mětů podobného druhu.
Slovem, byla to výzdoba velmi bizarrní, jež dodá-
vala vzhledu této sině značné zajímavosti, zbavujíc ho
rázu banálního.
Pan Cochebois seděl u psacího stolu a otvíral kor-
respondenci.
Když byl hotov s prací tou, jal se prohlížeti ranní
noviny a zrak jeho smekl se ihned k sloupcům, v nichž
líčena byla afféra včerejšího dne; tajemník jeho byl již
předem, aby mu usnadnil čtení a hledání, dotyčná místa
zaškrtal modrou tužkou.
Pan Cochebois přerušil náhle četbu svou, aby na-
psal několik poznámek
Učiniv tak, vzal jedno z četných slachátek, zavěše-
ných u jeho stolu v dosahu ruky jeho, i zavolal.
Na odpověď mu danou velel
»Pošlete mi sem Ficella.«
Několik okamžiků na to muž asi čtyřicetiletý vstou-
pil do úřadovny náčelníkovy
Ficelle — neboť on to byl — stanul asi tři kroky
od představeného svého a čekal.
Byl postavy nesmírně vysoké a šaty jeho na něm
visely až tuze volně. Hlava jeho, zcela maličká, lysá, bez
jediného vlásku i vousku připominala ihned na kunu,
známou slídivostí svou.
Oči velmi živé a neustále pohyblivé, prohlížely
všechno s pronikavostí neodolatelnou. Ruce byly úzké a
nesmírně dlouhé; nohy ohromné obuty byly ve- velké
boty, jež zveličovaly značně ještě objem jich.
Podobizna tato, rychle načrtnutá, vysvětluje název
Ficelle, jímž agent tento překřtěn byl soudruhy svými
Zaprodáni nepřiteli.
Cochebois
Ficelle