1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 321. ze dne 20. listopadu 1900.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= K tajemné vraždě v Londýně ozna-
mují se následující podrobnosti. Tajemství obklopující
smrt paní Köhlerovy, jejíž mrtvola nalezena minu-
lého týdne v Temži, stává se stále záhadnějším.
Onen tajemný Maďar, s nímž týden před svou smrt
mluvila u mostu Towerského, když byl s ní pro-
mluvil, poslal jí téhož dne ještě dopis psaný ně-
mecky, v němž poukazuje na podivné okolnosti, za
jakých se s ní setkal, označuje je jakožto »prst boží«.
Má prý a musí prý něco pro něho učinit. Dále pro-
hlašoval, že ji bude následovati až na konec světa,
jen že se mu k tomu nedostává peněz. Poněvadž
pak ona má dostatek prostředků, prosí ji, aby mu
pomohla. Na to se odhodlala paní Köhlerová, že
Londýn opustí a odejela posledním vlakem do Do-
veru. Proč se potom opět objevila v Londýně, není
dosud vysvětleno. Onehdy večer sešli se kapitán
Brock parníku »Ophelia« a kapitán Ostermann par-
níku »Olivia« v hotelu. Hovoříce o tomto případu.
souhlasili oba o totožnosti muže, jenž ony dopisy
paní Köhlerové psal. Pátráním v Berlíně a ve Vrati-
slavi nebylo zjištěno ničeho o minulosti paní Köhle-
rové. »Daily Mail« tvrdí, že u příležitosti sensačního
procesu (Sternbergova) zmizeli jeden nebo dva svěd-
kové tajemným způsobem a snad že prý jest jakási
souvislost mezi zavražděnou a oním procesem.
= Duchapřítomnost sedláka. Ze Splitu se
oznamuje: Duchapřítomností sedláka Jurčeviče bylo
těchto dnů zabráněno velké katastrofě na dráze.
Köhlerův
Maďar
Towerský
Köhlerová
Brock
Ostermann
Olivie
Köhler
Sternbergův
Jurčevič
Londýn
Temže
Berlín
Vrat
Split
Daily Maila
3
article
Jurčevič, pracuje na poli, zpozoroval, že mezi stani-
cemi Stari Grad a Labin hráz, spojující dva pahorky,
uvolněná průtrží mračen se sesula, takže koleje
i s pražci visely volně nad propastí skorem 30 metrů
hlubokou. Jurčevič věda, že za nedlouho musí tudy
jeti vlak ze Spitu, spěchal ke hlídačské budce dosud
zamčené, vyrazil její dvéře sekerou, chopil se dvou
pochodní, jež rozžal a spěchal vlaku vstříc až asi na
sto metrů a postavil se do prostřed kolejí, mávaje
neustále pochodněmi. Díky tomuto výstražnému si-
gnálu, mohl strojvedoucí přijíždějícího vlaku Ant.
Polednjak zastaviti vlak, jenž vezl 25 pasažerů ag
železničních zřízenců. Po hodině přibyl vlak, přijí-
ždějící z Perkovice, jenž byl již varován, k nebez-
pečnému místu. Ve vlaku nalezali se náhodou želez
niční inspektor Cicin a železniční ředitel Hrabal
kteří ihned učinili potřebná opatření ku přestupo-
vání pasažerů.
= Sensační vražda. Z Londýna se ozna-
muje: V neděli dne 23. září ráno o 6. hodiné nale-
zena na pobřeží mořských lázní v Yarmouthu
mladá, hezká dáma ve světlé letní toiletě zavraž-
děna. Patrně byla pozdě večer zavedena na osamělé
místo na pobřeží, kde mrtvola její nalezena a zde
zardousena tkanicí od střevíce, jež byla zadrhnuta
kolem jejího brdla. Klobouk a závoj, jež ležely na
pobřeží vedle mrtvoly, byla bezpochyby sama odlo-
žila, poněvadž bylo velké horko. Kdo zavražděná
byla, nemohlo býti zjištěno, tím méně mohla býti
nalezena stopa vraha. Jen tolik bylo známo, že za-
vražděná týden před tím přibyla do Yarmouthu
dvouletým děvčátkem a najala si v jednom hotelu
pokoj na týden. Vydávala se tam za vdovu Hoodovu
a udávala, že byla se svým svakem v jižní Africe.
On prý ji miluje a bezpochyby ji v Yarmonthu na-
vštíví. V pátek 21. září ráno dostala domnělá vdova
Jurčevič
Hoodův
Londýn
jižní Afrika
4
article
dopis, v němž dcera majitelky holelu četla následu-
jící: »Čekej na mne pod velkýma hodinama o de-
váté hodině a uspi dříve svoje dítě.« Dopis byl po-
depsán Hood a dcera majitele hotelu pámatovala si
též, že měl poštovní razítko Woolwich. Dopis sám
nebyl již nalezen, neboť kabelka u pasu, v níž za-
vražděná dopis měla uložený, zmizel. V neděli večer
viděla dcera majitelky hotelu mrs. Hoodovu mluvits
jakýmsi pánem a slyšela, kterak pravila: »Nalezám
se tu v situaci nanejvýš nepříjemné.« Pak viděla,
kterak mrs. Hoodovu políbil a rozloučil se s ní.
Mimo to viděla dcera majitelky hotelu mrs. Hoodovu
státi před yarmouthským aquariem, kdež jí pravila,
že čeká na svého svaka. Po zavražděné zůstalo to-
liko trochu prádla a zpáteční lístek první třídy z
Londýna, Liverpoolstreet do Yarmouthu. To bylo
vše, co bylo lze zjistit a tajemná vražda dosud zů-
stala zahalena v naprosté tajemství. Okolnost, že
minulého úterka zatčen byl jakýs nádenník, jenž
zaměstnán byl v dílnách arsenálu woolwich-
ského pro podezření z této vraždy, spáchané
v září, vzbudila jakousi sensaci. Mnohem větší sen-
saci způsobily však romantické okolnosti, jež vraždě
předcházely a částečně nanejvýš sensační způsob,
jakým ponenáhlu byly objeveny. Nejdůležitějším
klíčem k objevení vraha zdá se být zdánlivě dosti
bezvýznamný dopis z Bexley Heathu u Woolwichu,
jenž nalezen u zavražděné a jenž obsahoval několik
řádek o jakémsi domě v jedné tamější ulici. Prostřed-
nictvím tamějšího agenta pro nemovitosti nalezen
dům, jehož se dopis týkal a tu nalezena první bez-
pečná stopa o původu zavražděné neznámé. Jiná
okolnost, jež vedla k zatčení vraha, bylo faktum, že
zatčený před několika měsíci v Blackheathu vydával
Hood
Hoodův
Londýn
Valley Heath
Blackheath
Woolwich
5
article
se za soukromého detektiva Bartletta. V Blackheathu
jest náhodou skutečný detektiv Bartle. Tomu zdála
se osoba domnělého soukromého detektiva podezřelou,
pozoroval jej a když se přestěhoval do Woolwichu,
oznámil woolwichské policii svoje podezření. V arse-
nále woolwichském byl domnělý soukromý detektiv
náhodou bezprostředním sousedem sergeanta detek-
tivů Halforda, jenž jej bedlivě pozoroval, až sebral
dosti materiálu, by jej mohl dát zatknout. V onom
domě v Bexley-Heathu bydlela letos v červenci
elegantně oděná mladá dáma, jež udala, že se
jmenuje mrs. Bennettova a byla nápadna zlatou
barvou svých vlasů. Seznáno, že tato Bennettova
jest totožna se zavražděnou dámou. Mrs. Bennettova
vypravovala, že manžel její tjest obchodní cestující
a že proto bývá často mimo dům. Vskutku navště-
voval ji její manžel, zatčený nyní dělník z arsenálu,
jednadvacetiletý Herbert John Bennett toliko jednou
týdně a sice ve středu. Jedna ze sousedek tvrdila,
že Bennett nikdy v bytě nepřenocoval. Nápadno je
též, že někteří obchodníci nazývali mrs. Bennettovu
Mrs. Goodova, kteréžto jméno připomíná jméno Hood,
jež si zavražděná osvojovala v Yarmouthu. Zdálo
se, že mrs. Bennettova není šťastna a byla prý
»vždy unavená«. Když mrs. Bennettova počátkem
července najala byt ve Bekleyheathu, udala jako svoji
dřívější adresu villu v Plumsteadu u Woolwichu
jež jest majetkem jakéhos policisty a jeho ženy.
Tento byt najala mrs. Bennettova 12. května za
podivných okolností. Vypravovala, že bezpochyby
téhož dne, bylo to v sobotu, její manžel vrátí se
z jižní Afriky, ona sama pak musí prý do Yarmou-
thu pro svoje děti a že se vrátí v pondělí neb úterý.
Bartlett
Bartl
Halford
Heath
Bennettův
Herbert
John
Bennett
Goodův
Hood
Woolwich
Valley
Plumstead
jižní Afrika
6
article
Vskutku přibyl Bennett ještě téhož večera o půl
desáté hodině, jeho manželka pak přijela v pondělí
večer s dítětem. Byla však manželem velmi nevlídně
uvítána, což se zdálo býti podivné shledání po
návratu z jižní Afriky.
= Skandální výjev ve chrámu. Z Atbén
se oznamuje: Pohoršlivý výjev udál se při slavné
bohoslužbě ve zdejším chrámě sv. Ireny, jenž zde
náleží k největším a nejvíce navštěvovaným. Při li-
turgii nebyl knězi sloužícímu mši vhod zpěv přislu-
hujícího kněze, neboť pojednou přerušil bohoslužbu
a vyzval přisluhujícího kněze příkrým tónem, » aby
s tím hrozným zpíváním přestal« a mimo to mu na-
řídil, aby ihned opustil chrám. Zpěvák si to nechtěl
dát líbit, odpověděl podobným způsobem a oba kněži
dostali se do rvačky. Jen s největším namáháním od-
trhli přítomní od sebe oba kněze, kteří nevyvázli
bez zranění a jiný duchovní musil bohoslužbu
dokončit.
Zemřelí v Praze.
Dne 14. listopadu 1900: Kácovská Marie,
dcera dělníka, 31/2 měsíce, 272—III. Ehrlichová Marie,
vdova po sladovnickém, 72 roky, 1213—II. Michal-
cova Marie, dcera pekařského, 7 neděl, 1269—II. See-
mannová Marie, vdova, 79 roků, 112—VI. Ročková
Marie, manželka hlídače železničního, 23 roky,
750—VII. — Ve všeobecné nemocnici:
Šafka Josef, zedník, 18 roků. Menšík Josef, dělník,
18 roků. — U milosrdných bratří: Siebert
Vojtěch, nádenník, 27 roků. Fortýr Jan, preclíkář,
60 roků.
Bennett
svatý . Irena
Ehrlichová
Marie
Michal
Ročková
Menšík
Josef
jižní Afrika
Praha
Fortýr Jan
kácovský Marie
Šafka Josef
Siebert Vojtěch
7
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
62. hra v předpl.
V úterý 20. listopadu.
2. čtvrtka.
Pád Arkuna.
Zpěvohra o předehře »Helga« a třech dějstvích
»Dargun«. Slova od Anežky Schulzové. Hudba o
Zdeňka Fibicha.
Začátek o 7. hodině.
Konec o 101/2. hod.
Král
Helga
Schulz
Fibich
Praha
národní divadlo
8
article
Švandovo divadlo na Smíchove
Švandovo divadlo na Smíchove
Začátek o 7. hod.
V úterý 20. listopadu.
9. hra v předplacení.
Mládí.
Drama lásky o 3 jednáních. Napsal Max Halbe.
Přeložil J. Šedivý.
Max Halbe
J Šedivá
Smíchov
Švandův divadlo
Drama láska
9
article
v Praze, Vodičkova ulice, „U Štajgrů“,
v Kolíně: Rubešova ulice.
Praha
Vodičkův ulice
Kolín
Rubešův ulice
11
article
vili se tam nově naverbovaní chouani. Tento zástup, po-
strádající vší kázně, byl veden rektorem, jenž drželv
ruce hrubý kříž, proměněný v prápor, a za ním kráčel
gars plný hrdosti nad tím, že nese korouhev své farní
osady. Slečna de Verneuil byla nucena přidružiti se k této
tlupě, kteráž se ubírala jako ona do Saint-Jamesu a kte-
ráž ji chránila ovšem proti každému nebezpečí odté
chvíle, kdy Galope-Chopine se dopustil šťastné nediskret-
nosti, sděliv vůdci této tlupy, že krásná garce, kterou pro-
vázel, je dobrou přítelkyní Garsovou.
Při západu slunce dorazili tři cestovatelé do Saint-
Jamesu, malého města, jež děkuje za své jmeno Angli-
čanům, od nichž bylo vystavěno v čtrnáctém věku, kdy
bylo Bretoňsko pod jich panstvím. Dříve než slečna de
Verneuil vešla do města, stala se svědkyní neobyčejného
výjevu válečného, jemuž však nevěnovala příliš pozorno-
sti, obávajíc se, aby nebyla poznána některým ze svých
nepřátel, a tato bázeň urychlila její kroky. Pět nebo šest
tisíc venkovanů tábořilo na poli. Jejich šat, dosti se po-
dobající oděvu nováčků s vrchu Pělerinského, vylučoval
každé pomyšlení na válku. Tento hlučící dav podobal se
shluku lidí na trhu. Bylo nutno zbystřiti pozornost, aby
se poznalo, že tito Bretoňci jsou opatřeni zbraní, nebot
jejich tak rozmanitě střížené kozí kože ukrývaly jich pušky
téměř úplně a nejviditelnější zbraní byla kosa, kterouž
někteří zatím nahražovali pušky, jež se jim měly rozdí-
leti. Jedni pili a jedli, druzí se bili nebo hlasitě hádali,
většina však ležela na zemi a spala. Nikde nebylo ani
známky pořádku a kázně. Důstojník v rudém stejnokroji
upoutal pozornost slečny de Verneuil; dle jejího do-
mnění byl ve službách Anglie. Dále dva důstojníci, jak
se zdálo, se snažili naučiti několik chouanů, kteří byli
jít Verneuil
Chopin
SaintJames
Angl
Anglie
12
article
peníze, kteréž ukradnou; neboť ježto vaše role po čas,
kdy budete ve válce, nebudou vzdělávána, dovolí vám
Hospodin i král pleniti své nepřátele. Chcete dopustit,
křesťané, by se řeklo, že garsové Marignayští zůstali po-
zadu za garsy z Morbihanu, za garsy ze Saint-Georgesu,
z Vitré, z Antrainu, kteří vesměs jsou ve službě boha a
krále? Dopustíte, aby se tito všeho zmocnili? Zůstanete
státi jako kacíři se založenýma rukama, když tolik Bre-
toňců zjednává si věčné spásy a zachraňuje svého krále?
»Zanecháte všeho pro mne,« praví evangelium. Neoběto-
jsme již my, duchovní, desátek? Opusťte tedy vše, aby-
ste v tomto svatém boji bojovali! Budete jako Makka-
bejští, a vše vám bude odpuštěno. Naleznete ve svém
středu rektory a faráře a zvítězíte. A dejte pozor, kře-
sťané, pravil, konče svoji řeč, toliko dnes máme moc po-
žehnati zbraně vaše. Ti, kteří nepoužijí této milosti, ne-
naleznou nikdy více světici Aurayskou tak milosrdnou,
a ona jich již nevyslyší, jak to učinila ve válce pře-
dešlé.
Tato řeč, přednesená zvučným hlasem, podporova-
ným tak živou gestikulací, že kazatel se celý potil, způ-
sobila na posluchače dojem na pohled jen nepatrný. Se
zrakem na kazatele upřeným stáli venkované bez pohnutí
jako sochy; ale slečna de Verneuil pozorovala brzy, že
všeobecné toto strnutí jest účinkem kouzla, kterýmž abbé
tento dav upoutal. On zacházel se svým posluchačstvem
po způsobu slavných herců jako s jediným člověkem,
mluvě k jeho zájmům a vášním. Neodpustil-li hned
z předu všecky přehmaty a nepřerval-li jediné pouto, jež
tyto zdivočilé lidi přidržovalo k zachovávání příkazů ná-
boženských a společenských? On snížil kněžství, použiv
ho k účelům politickým; ale v této revoluční době uži
Chouani.
Makk
jít Verneuil
SaintGeorges
Vitrý