ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 0b125d20-681f-11dc-a102-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 12 celkem · entity: person 42, place 27, org 5, work 4
1 masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 321. ze dne 20. listopadu 1900.
2 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = K tajemné vraždě v Londýně ozna- mují se následující podrobnosti. Tajemství obklopující smrt paní Köhlerovy, jejíž mrtvola nalezena minu- lého týdne v Temži, stává se stále záhadnějším. Onen tajemný Maďar, s nímž týden před svou smrt mluvila u mostu Towerského, když byl s ní pro- mluvil, poslal jí téhož dne ještě dopis psaný ně- mecky, v němž poukazuje na podivné okolnosti, za jakých se s ní setkal, označuje je jakožto »prst boží«. Má prý a musí prý něco pro něho učinit. Dále pro- hlašoval, že ji bude následovati až na konec světa, jen že se mu k tomu nedostává peněz. Poněvadž pak ona má dostatek prostředků, prosí ji, aby mu pomohla. Na to se odhodlala paní Köhlerová, že Londýn opustí a odejela posledním vlakem do Do- veru. Proč se potom opět objevila v Londýně, není dosud vysvětleno. Onehdy večer sešli se kapitán Brock parníku »Ophelia« a kapitán Ostermann par- níku »Olivia« v hotelu. Hovoříce o tomto případu. souhlasili oba o totožnosti muže, jenž ony dopisy paní Köhlerové psal. Pátráním v Berlíně a ve Vrati- slavi nebylo zjištěno ničeho o minulosti paní Köhle- rové. »Daily Mail« tvrdí, že u příležitosti sensačního procesu (Sternbergova) zmizeli jeden nebo dva svěd- kové tajemným způsobem a snad že prý jest jakási souvislost mezi zavražděnou a oním procesem. = Duchapřítomnost sedláka. Ze Splitu se oznamuje: Duchapřítomností sedláka Jurčeviče bylo těchto dnů zabráněno velké katastrofě na dráze.
Köhlerův Maďar Towerský Köhlerová Brock Ostermann Olivie Köhler Sternbergův Jurčevič Londýn Temže Berlín Vrat Split Daily Maila
3 article
Jurčevič, pracuje na poli, zpozoroval, že mezi stani- cemi Stari Grad a Labin hráz, spojující dva pahorky, uvolněná průtrží mračen se sesula, takže koleje i s pražci visely volně nad propastí skorem 30 metrů hlubokou. Jurčevič věda, že za nedlouho musí tudy jeti vlak ze Spitu, spěchal ke hlídačské budce dosud zamčené, vyrazil její dvéře sekerou, chopil se dvou pochodní, jež rozžal a spěchal vlaku vstříc až asi na sto metrů a postavil se do prostřed kolejí, mávaje neustále pochodněmi. Díky tomuto výstražnému si- gnálu, mohl strojvedoucí přijíždějícího vlaku Ant. Polednjak zastaviti vlak, jenž vezl 25 pasažerů ag železničních zřízenců. Po hodině přibyl vlak, přijí- ždějící z Perkovice, jenž byl již varován, k nebez- pečnému místu. Ve vlaku nalezali se náhodou želez niční inspektor Cicin a železniční ředitel Hrabal kteří ihned učinili potřebná opatření ku přestupo- vání pasažerů. = Sensační vražda. Z Londýna se ozna- muje: V neděli dne 23. září ráno o 6. hodiné nale- zena na pobřeží mořských lázní v Yarmouthu mladá, hezká dáma ve světlé letní toiletě zavraž- děna. Patrně byla pozdě večer zavedena na osamělé místo na pobřeží, kde mrtvola její nalezena a zde zardousena tkanicí od střevíce, jež byla zadrhnuta kolem jejího brdla. Klobouk a závoj, jež ležely na pobřeží vedle mrtvoly, byla bezpochyby sama odlo- žila, poněvadž bylo velké horko. Kdo zavražděná byla, nemohlo býti zjištěno, tím méně mohla býti nalezena stopa vraha. Jen tolik bylo známo, že za- vražděná týden před tím přibyla do Yarmouthu dvouletým děvčátkem a najala si v jednom hotelu pokoj na týden. Vydávala se tam za vdovu Hoodovu a udávala, že byla se svým svakem v jižní Africe. On prý ji miluje a bezpochyby ji v Yarmonthu na- vštíví. V pátek 21. září ráno dostala domnělá vdova
Jurčevič Hoodův Londýn jižní Afrika
4 article
dopis, v němž dcera majitelky holelu četla následu- jící: »Čekej na mne pod velkýma hodinama o de- váté hodině a uspi dříve svoje dítě.« Dopis byl po- depsán Hood a dcera majitele hotelu pámatovala si též, že měl poštovní razítko Woolwich. Dopis sám nebyl již nalezen, neboť kabelka u pasu, v níž za- vražděná dopis měla uložený, zmizel. V neděli večer viděla dcera majitelky hotelu mrs. Hoodovu mluvits jakýmsi pánem a slyšela, kterak pravila: »Nalezám se tu v situaci nanejvýš nepříjemné.« Pak viděla, kterak mrs. Hoodovu políbil a rozloučil se s ní. Mimo to viděla dcera majitelky hotelu mrs. Hoodovu státi před yarmouthským aquariem, kdež jí pravila, že čeká na svého svaka. Po zavražděné zůstalo to- liko trochu prádla a zpáteční lístek první třídy z Londýna, Liverpoolstreet do Yarmouthu. To bylo vše, co bylo lze zjistit a tajemná vražda dosud zů- stala zahalena v naprosté tajemství. Okolnost, že minulého úterka zatčen byl jakýs nádenník, jenž zaměstnán byl v dílnách arsenálu woolwich- ského pro podezření z této vraždy, spáchané v září, vzbudila jakousi sensaci. Mnohem větší sen- saci způsobily však romantické okolnosti, jež vraždě předcházely a částečně nanejvýš sensační způsob, jakým ponenáhlu byly objeveny. Nejdůležitějším klíčem k objevení vraha zdá se být zdánlivě dosti bezvýznamný dopis z Bexley Heathu u Woolwichu, jenž nalezen u zavražděné a jenž obsahoval několik řádek o jakémsi domě v jedné tamější ulici. Prostřed- nictvím tamějšího agenta pro nemovitosti nalezen dům, jehož se dopis týkal a tu nalezena první bez- pečná stopa o původu zavražděné neznámé. Jiná okolnost, jež vedla k zatčení vraha, bylo faktum, že zatčený před několika měsíci v Blackheathu vydával
Hood Hoodův Londýn Valley Heath Blackheath Woolwich
5 article
se za soukromého detektiva Bartletta. V Blackheathu jest náhodou skutečný detektiv Bartle. Tomu zdála se osoba domnělého soukromého detektiva podezřelou, pozoroval jej a když se přestěhoval do Woolwichu, oznámil woolwichské policii svoje podezření. V arse- nále woolwichském byl domnělý soukromý detektiv náhodou bezprostředním sousedem sergeanta detek- tivů Halforda, jenž jej bedlivě pozoroval, až sebral dosti materiálu, by jej mohl dát zatknout. V onom domě v Bexley-Heathu bydlela letos v červenci elegantně oděná mladá dáma, jež udala, že se jmenuje mrs. Bennettova a byla nápadna zlatou barvou svých vlasů. Seznáno, že tato Bennettova jest totožna se zavražděnou dámou. Mrs. Bennettova vypravovala, že manžel její tjest obchodní cestující a že proto bývá často mimo dům. Vskutku navště- voval ji její manžel, zatčený nyní dělník z arsenálu, jednadvacetiletý Herbert John Bennett toliko jednou týdně a sice ve středu. Jedna ze sousedek tvrdila, že Bennett nikdy v bytě nepřenocoval. Nápadno je též, že někteří obchodníci nazývali mrs. Bennettovu Mrs. Goodova, kteréžto jméno připomíná jméno Hood, jež si zavražděná osvojovala v Yarmouthu. Zdálo se, že mrs. Bennettova není šťastna a byla prý »vždy unavená«. Když mrs. Bennettova počátkem července najala byt ve Bekleyheathu, udala jako svoji dřívější adresu villu v Plumsteadu u Woolwichu jež jest majetkem jakéhos policisty a jeho ženy. Tento byt najala mrs. Bennettova 12. května za podivných okolností. Vypravovala, že bezpochyby téhož dne, bylo to v sobotu, její manžel vrátí se z jižní Afriky, ona sama pak musí prý do Yarmou- thu pro svoje děti a že se vrátí v pondělí neb úterý.
Bartlett Bartl Halford Heath Bennettův Herbert John Bennett Goodův Hood Woolwich Valley Plumstead jižní Afrika
6 article
Vskutku přibyl Bennett ještě téhož večera o půl desáté hodině, jeho manželka pak přijela v pondělí večer s dítětem. Byla však manželem velmi nevlídně uvítána, což se zdálo býti podivné shledání po návratu z jižní Afriky. = Skandální výjev ve chrámu. Z Atbén se oznamuje: Pohoršlivý výjev udál se při slavné bohoslužbě ve zdejším chrámě sv. Ireny, jenž zde náleží k největším a nejvíce navštěvovaným. Při li- turgii nebyl knězi sloužícímu mši vhod zpěv přislu- hujícího kněze, neboť pojednou přerušil bohoslužbu a vyzval přisluhujícího kněze příkrým tónem, » aby s tím hrozným zpíváním přestal« a mimo to mu na- řídil, aby ihned opustil chrám. Zpěvák si to nechtěl dát líbit, odpověděl podobným způsobem a oba kněži dostali se do rvačky. Jen s největším namáháním od- trhli přítomní od sebe oba kněze, kteří nevyvázli bez zranění a jiný duchovní musil bohoslužbu dokončit. Zemřelí v Praze. Dne 14. listopadu 1900: Kácovská Marie, dcera dělníka, 31/2 měsíce, 272—III. Ehrlichová Marie, vdova po sladovnickém, 72 roky, 1213—II. Michal- cova Marie, dcera pekařského, 7 neděl, 1269—II. See- mannová Marie, vdova, 79 roků, 112—VI. Ročková Marie, manželka hlídače železničního, 23 roky, 750—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Šafka Josef, zedník, 18 roků. Menšík Josef, dělník, 18 roků. — U milosrdných bratří: Siebert Vojtěch, nádenník, 27 roků. Fortýr Jan, preclíkář, 60 roků.
Bennett svatý . Irena Ehrlichová Marie Michal Ročková Menšík Josef jižní Afrika Praha Fortýr Jan kácovský Marie Šafka Josef Siebert Vojtěch
7 article Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 62. hra v předpl. V úterý 20. listopadu. 2. čtvrtka. Pád Arkuna. Zpěvohra o předehře »Helga« a třech dějstvích »Dargun«. Slova od Anežky Schulzové. Hudba o Zdeňka Fibicha. Začátek o 7. hodině. Konec o 101/2. hod.
Král Helga Schulz Fibich Praha národní divadlo
8 article Švandovo divadlo na Smíchove
Švandovo divadlo na Smíchove Začátek o 7. hod. V úterý 20. listopadu. 9. hra v předplacení. Mládí. Drama lásky o 3 jednáních. Napsal Max Halbe. Přeložil J. Šedivý.
Max Halbe J Šedivá Smíchov Švandův divadlo Drama láska
9 article
v Praze, Vodičkova ulice, „U Štajgrů“, v Kolíně: Rubešova ulice.
Praha Vodičkův ulice Kolín Rubešův ulice
11 article
vili se tam nově naverbovaní chouani. Tento zástup, po- strádající vší kázně, byl veden rektorem, jenž drželv ruce hrubý kříž, proměněný v prápor, a za ním kráčel gars plný hrdosti nad tím, že nese korouhev své farní osady. Slečna de Verneuil byla nucena přidružiti se k této tlupě, kteráž se ubírala jako ona do Saint-Jamesu a kte- ráž ji chránila ovšem proti každému nebezpečí odté chvíle, kdy Galope-Chopine se dopustil šťastné nediskret- nosti, sděliv vůdci této tlupy, že krásná garce, kterou pro- vázel, je dobrou přítelkyní Garsovou. Při západu slunce dorazili tři cestovatelé do Saint- Jamesu, malého města, jež děkuje za své jmeno Angli- čanům, od nichž bylo vystavěno v čtrnáctém věku, kdy bylo Bretoňsko pod jich panstvím. Dříve než slečna de Verneuil vešla do města, stala se svědkyní neobyčejného výjevu válečného, jemuž však nevěnovala příliš pozorno- sti, obávajíc se, aby nebyla poznána některým ze svých nepřátel, a tato bázeň urychlila její kroky. Pět nebo šest tisíc venkovanů tábořilo na poli. Jejich šat, dosti se po- dobající oděvu nováčků s vrchu Pělerinského, vylučoval každé pomyšlení na válku. Tento hlučící dav podobal se shluku lidí na trhu. Bylo nutno zbystřiti pozornost, aby se poznalo, že tito Bretoňci jsou opatřeni zbraní, nebot jejich tak rozmanitě střížené kozí kože ukrývaly jich pušky téměř úplně a nejviditelnější zbraní byla kosa, kterouž někteří zatím nahražovali pušky, jež se jim měly rozdí- leti. Jedni pili a jedli, druzí se bili nebo hlasitě hádali, většina však ležela na zemi a spala. Nikde nebylo ani známky pořádku a kázně. Důstojník v rudém stejnokroji upoutal pozornost slečny de Verneuil; dle jejího do- mnění byl ve službách Anglie. Dále dva důstojníci, jak se zdálo, se snažili naučiti několik chouanů, kteří byli
jít Verneuil Chopin SaintJames Angl Anglie
12 article
peníze, kteréž ukradnou; neboť ježto vaše role po čas, kdy budete ve válce, nebudou vzdělávána, dovolí vám Hospodin i král pleniti své nepřátele. Chcete dopustit, křesťané, by se řeklo, že garsové Marignayští zůstali po- zadu za garsy z Morbihanu, za garsy ze Saint-Georgesu, z Vitré, z Antrainu, kteří vesměs jsou ve službě boha a krále? Dopustíte, aby se tito všeho zmocnili? Zůstanete státi jako kacíři se založenýma rukama, když tolik Bre- toňců zjednává si věčné spásy a zachraňuje svého krále? »Zanecháte všeho pro mne,« praví evangelium. Neoběto- jsme již my, duchovní, desátek? Opusťte tedy vše, aby- ste v tomto svatém boji bojovali! Budete jako Makka- bejští, a vše vám bude odpuštěno. Naleznete ve svém středu rektory a faráře a zvítězíte. A dejte pozor, kře- sťané, pravil, konče svoji řeč, toliko dnes máme moc po- žehnati zbraně vaše. Ti, kteří nepoužijí této milosti, ne- naleznou nikdy více světici Aurayskou tak milosrdnou, a ona jich již nevyslyší, jak to učinila ve válce pře- dešlé. Tato řeč, přednesená zvučným hlasem, podporova- ným tak živou gestikulací, že kazatel se celý potil, způ- sobila na posluchače dojem na pohled jen nepatrný. Se zrakem na kazatele upřeným stáli venkované bez pohnutí jako sochy; ale slečna de Verneuil pozorovala brzy, že všeobecné toto strnutí jest účinkem kouzla, kterýmž abbé tento dav upoutal. On zacházel se svým posluchačstvem po způsobu slavných herců jako s jediným člověkem, mluvě k jeho zájmům a vášním. Neodpustil-li hned z předu všecky přehmaty a nepřerval-li jediné pouto, jež tyto zdivočilé lidi přidržovalo k zachovávání příkazů ná- boženských a společenských? On snížil kněžství, použiv ho k účelům politickým; ale v této revoluční době uži Chouani.
Makk jít Verneuil SaintGeorges Vitrý