1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 106. ze dne 18. dubna 1903.
3
article
= Děvčata přistižena při vloupání. Těchto dnů
přistižena byla v Pešti tři děvčata ve chvíli, když se
chystala provésti v jednom domě krádež vloupáním.
Byla to 19letá Anna Smolenova, 23letá Anna Foeldova
a 12letá Marie Foeldova. Spoluvinníkem jejich byl
známý 20letý tulák Ludvík Foeldi. Zlodějská tlupa
vnikla do domu, aby vyplenila, byty rodin právě ne-
přítomných. Policejní strážník zpozoroval podivné
jejich konání a zavřel vrata, aby je chytil do pasti,
ale málem by se mu to zle bylo vyplatilo, neboť silné
ženštiny se zuřivě na něho vrhly. Ale záhy přispěli
ohroženému policistovi na pomoc dva soudruzi, jimž
se teprve po dlouhém zápasu podařilo zatknouti zlo-
dějky. U zatčených nalezeny četné zlodějské nástroje
Smolenův
Foeldův
Foeldi
Pešť
4
article
= O zmizení auditora-plukovníka Hekailja ozna-
muje se ze Lvova. »Dziennik Polski« přináší násle-
dující překvapující odhalení o zmizení justičního re-
ferenta Zikmunda Hekailja. Dle této zprávy jest zmi-
zení auditora plukovníka v úzké souvislosti s osudem
poručíka L. z Krakova, o němž před nedávnem vy-
pravováno, že po svém oslepnutí opět započal svoje
právnická studia a získal na vídeňské université
diplom doktora práv. Proti tomuto mladému důstoj-
níkovi, ještě kdýž byl posádkou v Jaroslavi, zave-
deno bylo vyšetřování pro domnělé nesprávnosti, jež
však bylo zastaveno, poněvadž se ukázalo, že sti-
hání bylo bezdůvodno. Vyšetřování afféry svěřeno
bylo auditoru-plukovníku Hekailjovi a zahájené vy-
šetřování uvedlo mladého důstojníka v takové zou-
falství, že se pokusil o sebevraždu, střeliv se do
hlavy. Pozbyl následkem toho zraku a dobročinností
cizích lidí bylo mu umožněno pokračovati v právni-
ckých studiích a dokončiti je. Auditoru-plukovníku
náleželo tehdáž vedle trestní stránky záležitosti
upraviti též příjmy poručíka L., a v této záležitosti
dopustil prý se zneužití důvěry. Předpokládá se, že
auditor plukovník skončil sebevraždou.
Dziennik Polski
Hekailja
Lvov
Krakov
Jaroslav
5
article
= Výbuch ve tvrzi. Ve tvrzi Lafayette, v pří-
stavu novoyorském, naproti tvrzi Hamiltonu, vybuchla
onehdy odpoledne prachárna, při čemž byli čtyři
muži okamžitě zabiti a na kusy roztrháni; jedenáct
jiných mužů bylo raněno, někteří smrtelně. Jsou to
vesměs dělníci zaměstnaní v kasárnách pro válečné
loďstvo. Síla výbuchu byla strašlivá a země otřásla
se skoro na angl. míli daleko. Katastrofa udála se
následkem předčasného výbuchu bomby. Výbuch
rozbil částečně skladiště atlantického loďstva, kde
uloženo jest půl millionu liber třaskavin. Námořní
důstojníci praví, že kdyby bylo vybuchlo toto skla-
diště, půl velkého Nového Yorku bylo by prý bývalo
zničeno.
= Kostelníkova obstrukce. Z Verony se ozna-
muje: Na náměstí před chrámem uspořádána byla
v úterý socialistická schůze. Kostelník v úmyslu, aby
řečníkům nebylo rozumět, počal zvonit na velký zvon
jehož mohutný zvuk přehlušil i nejsilnější hlas. Roz-
čilený dav vypáčil dveře zvonice, přeřezal provazy
a důmyslný kostelník měl co dělat, aby se spasil
útěkem.
= Odhalení příšerné vraždy v Oděsse. Přítel na-
šeho listu nám píše: Na předměstí Moldavance, v bytě
M. Lešingrové, odehrálo se na Štědrý večer krvavé
Hamilton
Kostelníkův
Kostelník
Moldavanka
M Lešingrová
Lafayette
Nový York
Verona
6
article
drama, jehož obětí se stala majitelka domu pí. Le-
šingrová a její šestiletý vnuk Julian Stiegler. Hoch
byl nalezen na posteli vedle své babičky mrtvý s roz-
bitou lebkou a stařena Lešingrová s poraněnou hlavou
a vyteklým okem byla dovezena do nemocnice, kde
po dlouhém léčení se poněkud uzdravila. Na druhý
den po vraždě byl zatčen domovník Lešingrové, kte-
rého podezřívali z tohoto zločinu a proti němuž svěd-
čily různé okolnosti. Nyní však následkem krádeže,
spáchané hlavním vinníkem příšerného zločinu,
všichni spoluúčastníci této štědrovečerní vraždy jsou
již vypátráni. Hlavním původcem jest blízký příbuzný
Lešingrové, rakouský poddaný Bělý, manžel sestry
Lešingrovy. Jak se přiznal, úmysl, zavraždit svou
švekruši, vznikl z násl. příčiny: Dům, jehož majitelkou
je pí. Lešingrová, náležel kdysi jejímu švakrovi Po-
lákovi, který se svou ženou Annou a její sestrou Bar-
borou (později vdanou za Bělého) bydlel v tomto domě.
M. Lešingrová v tu dobu v Oděsse nežila. Když žena
Polákova těžce onemocněla, požádal nejstarší její se-
stru, pí. Lešingrovou, aby přijela do Oděssy. Lešin-
grová přijela a zastávala hospodyni. Za nedlouho Po-
láková zemřela a její muž přivykl ještě více k své
švekruši, která od té doby se stala paní celého domu.
Stiegler
Lešingrův
Anna
M Lešingrová
Polákův
Oděssy
7
article
Brzo na to přemluvila Poláka, aby sestru Barboru
s jejím mužem Bělým z bytu vypověděl a potom opa-
novala tak domem, že nájemníci ji měli za majitelku
domu a nájemné jí platili. Za nějaký čas zemřel i
Polák. Jelikož neměl níjakých následníků, žádaly
sestry od Lešingrové, aby pozůstalost byla mezi nimi
stejným dílem rozdělena. Na druhý den, když přišel
soudní komisař, aby sepsal pozůstalost, v bytě ne-
našel ani peněz ani věcí. Následkem toho sestry se
soudily s Lešingrovou, avšak bez výsledku. A z toho
času u rozezleného Bělého uzrála myšlenka, zavraždit
a oloupit Lešingrovou. Svůj úmysl oznámil uzenáři
Ševcovi, který mu doporučil známého oděsského zlo-
děje Albulu. Bělý ho navštívil a sdělil mu své tajem-
ství. Albula souhlasil a vymínil si, aby mu „při práci“
Bělý a Ševcov pomáhali. Tak i bylo ujednáno. Na
Štědrý večer okolo 12. hodiny v noci dostavili se
všichni tři k domu Lešingrové. Byla tma. Lupiči po-
mocí žebříku, přineseného z blízkého staveniště dostali
se na střechu domu Lešingrové, a odtud se spustili po
troubě na dvůr. V předsíni bytu Bělý vymáčkl okno,
otevřel dvéře a všichni tři vstoupili do světnice, kde
spala Lešingrová se svým vnukem Julianem. První
přikradl se Bělý a silným železným prutem udeřil
švekruši do hlavy. Ona vykřikla, a oblévajíc se krví,
svalila se. V tu minutu probudil se malý Juliana
začal křičet. Albul se zarazil a ustoupil zpět. — „Co
ty koukáš? Udeř!“ křikl na něho Bělý. — Ještě vteřina
a chlapec s roztříštěnou lebkou se svalil vedle babičky.
Polák
Barbora
Bělá
Lešingrová
Ševcov
Julianus
8
article
Na to zločinci naházeli na své obětě podušky, peřiny
a židle i počali hledat peníze. Ve skříni nalezli sáček,
ve kterém bylo okolo 38 rublů a malou hliněnou po-
kladničku, do které malý Julian házel uspořené mě-
ďáky. Aby nepadlo podezření z vraždy na Bělého,
rozházel drobné peníze v takovém směru, že poslední
peníz se nalézal u domovníkových dveří. Takým způ-
sobem padlo v prvopočátku podezření na nevinného
domovníka. Peníze, které uloupili, rozdělili mezi
sebou a pak se z bytu vytratili tou cestou, jakou přišli
Lolicejní komisař Račinský, který po vinnících této
vraždy pátral, podezřívál ihned Bělého a často ho sto-
poval. Nemaje však důkazů, nemohl ho z vraždy ob-
vinit. Konečně náhodou neb klatbou, vyvolanou Le-
šingrovou nad zavražděním ubohého Juliana, hlavn
Julián
Račinský
9
article
původce z vraždy a loupeže samému Račinskému
se přiznal. Oděsský kupec Pilitovský poslední dva
měsíce pozoroval, že z jeho skladu se systematicky
ztrácí různé zboží. Tento týden v noci Pilitovský usly-
šel, že ve skladišti se něco podezřelého děje. Vzbudil
svého pomocníka a v průvodu ještě několika osob
šel do skladu, kde mezi sudy zpozoroval neznámého
muže. To byl Bělý. V ruce držel železný prut, kterým
Pilitovského udeřil do hlavy a hrozil, že každého za-
bije, kdo se k němu odváží. Konečně ho odzbrojili
a odvedli na policejní komisařství. Noční službu právě
konal komisař Račinský. Jakmile Bělý Račinského
spatřil silně zbledl, zakryl si tvář rukama a svalil se
na zemi. Račinskému okamžitě přišlo na mysl, že
Bělý je skutečně vrahem Juliana. — „Ty jsi zavraždil
Juliana!“ křikl Račinský. Bělý zasténal a za chvíli
se přiznal a jmenoval spoluvinníky. Na druhý den
odpoledne policie zatkla Albulu i Ševcova v jakés po-
koutní krčmě. Neopomenu oznámit vám výsledek
soudního řízení.
= Drzí lupiči. Z Los Angelos, Cal., se ozna-
muje: Onehdy mezi 9. a 10. hodinou večer dva lu-
piči, mladistvého vzezření, přepadli trolleyovou káru,
jedoucí odtud do Pasadeny a 32 cestujících, větši-
nou to byly ženy, oloupili o hotové peníze a skvostv
v úhrnné částce 700 dol. Lupiči namířili své revol-
very na konduktora a řidiče motoru a donutili je, že
opustili svá místa a uchýlili se do káry. Za nimi
šli oba lupiči, kteří na cestující vykřikli: »Ven s pe-
nězi a se skvosty a sice bez průtahů.« Na to jeden
z banditů zůstal státi u dveří a mířil na cestující
svým revolverem, kdežto druhý lupič šel od jednoho
k druhému a odnímal jim peníze a skvosty. Ve
chvatu zapomněli lupiči na konduktora, který mělu
sebe přes 50 dol.
Bělá
Pilitovský
Račinský
Bělá Račinský
Julianus
Ševcův
Cal
Los Angelos
Pasadena
dol
10
article
= O konkursu prince Djulipa Sínga oznamují
se z Londýna následující podrobnosti: Princ Viktor
Albert Jav Djulip, syn zesnulého maharadže Djulipa
Singa, jehož roční příjem páčí se na 16.000 l. st., byl
pohnán před konkursní soud. Dluhy jeho obnášejí as
110.680 I. st. Princ Djulip Sing, v Londýně velmi
známá osobnost, byl již v srpnu minulého roku pro-
hlášen za insolventního na žádost jakéhosi lichváře
v Cardiffu; tehdaž byl pobyt jeho neznámý. Indický
princ se svou mladou manželkou, dcerou earle o
Coventry, hrál velkou roli ve zdejší společnosti, nebot
jest kmotřencem královny Viktorie a byl pokřtěnv
soukromé kapli ve Windsoru. Otec jeho, vládce Pen-
džabu, byl majitelem obrovského jmění a diamantu
Kohinur, jenž jest nyní nejvzácnějším skvostem
korunního pokladu britského. Zemřel r. 1893. Po
vzpouře Siků r. 1849 Angličané Pendžab zabrali. Ma-
haradža jménem svým a svých dědiců vzdal se trůnu
a jeho poklad i s Kohinurem sta se majetkem angli-
cké koruny. Za to udělila mu anglická vláda roční
důchod 40.000 1. st. a požíval poct královských. Tato
ohromná pense nechránila maharadžu nikterak před
peněžními nesnázemi a když ministerium pro záleži-
tosti indické nechtělo mu přispěti ku pomoci, opustil
Londýn a počal kout pikle proti Anglii. Později došlo
ke smíru mezi maharadžou a královnou Viktorií. Synu
jeho princi Viktorovi, udělen byl důchod z počátku 8000
l. st. a byl vychován na vysoké škole v Etonu. S pensí
8000 1. st. a ostatními svými důchody nedovedl prine
Viktor Djulip Sing právě tak vystačit, jako jeho ote
se 40.000 1. st. a tak se ocítil v konkursu.
Djulip Síng
Viktor
Albert
Djulip
Pen
Sica
Angličan
Pendžab
Londýn
Cardiff
Coventry
Windsor
Ma
Anglie
Eton
Djulip Sing
Viktoria
královna Viktoria
11
article
prateta, když byla malá. Zdá se býti neobyčejně laskava
a má tučný, supivý hlas.
Její pokoj jest strašlivý; jest plný nábytku z prv-
ních dob královny Viktorie a hrozných, alabastrových
sošek pod skleněnými příklopy a potom několika moder-
ních křesel, potažených drahocenným brokátem, ale všecko
jest rozškrábáno od koček a umazáno od špinavých psích
drápů a nemůžeš se odhodlati, kam bys bezpečně usedla.
Nedovedeš si představiti, jaké to bylo, když se podával
čaj, což bylo v zápětí. Bernardin a jeden pudl se připo-
jili ke společnosti a když jsme se pokusili, vzíti si něco
k jídlu nebo něco k pití, prosili neb štěkali či strkali
čumáky pod puklici mísy s teplými máslovými koláčky,
aneb kradli koláče z vedlejšího stolku; a lady Theodosia
říkala neustále »Chytří drahouškové; hleďte, vědí, kde
jsou jejich oblíbené kousky.« S ní není možno vésti ně-
jaký souvislý rozhovor, protože vždy po několika slovech
spustí o psech. Musila jsem svůj koláč prostě zhlinouti
jako Francouz, aby mi ho nechňapli. Právě, když jsme
dopíjeli čaj, přišel Mr. Doran a tři jiní páni. Jest to ma-
linký domýšlivý človíček s velkou hlavou a dosti slabým
zrakem a s ladv Theodosií se naprosto k sobě nehodí.
Jak to asi vypadalo, když si vykračovali po oddavkách
zhrámovou lodí !
Dobře, že lady Theodosia jest pouze Tvou vzdále-
nější sestřenicí a že její podoba nepřejde do naší rodinné
větve. Všechny »děti« — jak ona říká svým zvířatům —
opět štěkaly, když páni vešli. Zbyl jim pouze bídný
čaj a když se Mr. Doran odvážil říci, že psi skoro všechny
věci zapatlali, lady Theodosia jej zničila. Bylo to tak,
jakoby byl urazil, co jest jí nejbližším a nejdražším! Ale
leden z pánů šel tiše ke zvonku a když sluhové vešli,
Bernardin
Theodosius
Musil
Francouz
Mister
Doran
Viktoria
12
article
pomněl, co bylo ujednáno, aby dal dnes večer Viktorině
snubní prsten a řekl jí několik vhodných slov a že ji
musí odvésti do sklenníku, ukázati jí květiny a tam si to
odbýti. A musil jíti zasmušilý a rozladěný a odešli s Vik-
torinou do sklenníku, vedouce se, střeženi oběma mat-
kami — které stály u dveři, vydávajíce se nebezpeči
nachlazení — a zmizeli za květináči s palmami.
Vyšlo na jevo, že markýzka s hrabětem tam také
byli a viděli, co se dělo a potom to pověděli mně a Hé-
loise. Snoubenci přišli a postavili se až těsně k nim, jen
skupina květin je dělila a řekli, že jsou ty palmy krásné
a velice vyrostly a markýz odkašlal a Viktorine počala
škrábati špičkou nohy po podlaze svým dráždivým způ-
sobem a oba mlčeli. Konečně markýz počal a pravil, jak
již ví, že ujednali jejich rodiče, aby se vzali a doufá, že
ji učiní šťastnou. V tom okamžiku zavznělo v saloně
hlučně piano a Viktorine nezaslechla a nerozuměla, co
řekl; zarděl se silně, opakoval to znovu, ale mumlal tak,
že mu ještě dobře nerozuměla a musila říci po druhé
»Pardon!«. To markýza nesmírně rozrušilo, že řekl »Damn«
(jest to jedinké anglické slůvko, které zná) a když se
Viktorine tvářila úžasně překvapenou, vjel do kapsičky u
vesty a vylovil odtud prstýnek. Vzal ji za ruku, stáhl ji
rukavičku a nastrčil jí prsten na prvý prst, který se mu
namanul, byl to náhodou prostřední. Řekl prostě, že jej
snad bude nositi k vůli němu; a když prohlásila: »Ale,
pane, na tento prst nepatří prsten«, tu nečekal ani, aby
se omluvil neb věc napravil a táhl ji do salonu, kdež ji
usadil k úzkostlivým matkám!
Markýza de Vermondoise vyprávěla, že se div ne
zalkli, přemáhajíce se, aby se nesmáli hlasitě. Není to
komické, matinko? Jak by se mi hnusilo, takto býti za-
dalí zprávy.
Vik
Viktorin
Damn
Vermondois