ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 0a3f0210-70e7-11dc-9492-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 12 celkem · entity: person 49, place 16, work 2, org 3
1 masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 106. ze dne 18. dubna 1903.
2 title
Různé zprávy.
3 article
= Děvčata přistižena při vloupání. Těchto dnů přistižena byla v Pešti tři děvčata ve chvíli, když se chystala provésti v jednom domě krádež vloupáním. Byla to 19letá Anna Smolenova, 23letá Anna Foeldova a 12letá Marie Foeldova. Spoluvinníkem jejich byl známý 20letý tulák Ludvík Foeldi. Zlodějská tlupa vnikla do domu, aby vyplenila, byty rodin právě ne- přítomných. Policejní strážník zpozoroval podivné jejich konání a zavřel vrata, aby je chytil do pasti, ale málem by se mu to zle bylo vyplatilo, neboť silné ženštiny se zuřivě na něho vrhly. Ale záhy přispěli ohroženému policistovi na pomoc dva soudruzi, jimž se teprve po dlouhém zápasu podařilo zatknouti zlo- dějky. U zatčených nalezeny četné zlodějské nástroje
Smolenův Foeldův Foeldi Pešť
4 article
= O zmizení auditora-plukovníka Hekailja ozna- muje se ze Lvova. »Dziennik Polski« přináší násle- dující překvapující odhalení o zmizení justičního re- ferenta Zikmunda Hekailja. Dle této zprávy jest zmi- zení auditora plukovníka v úzké souvislosti s osudem poručíka L. z Krakova, o němž před nedávnem vy- pravováno, že po svém oslepnutí opět započal svoje právnická studia a získal na vídeňské université diplom doktora práv. Proti tomuto mladému důstoj- níkovi, ještě kdýž byl posádkou v Jaroslavi, zave- deno bylo vyšetřování pro domnělé nesprávnosti, jež však bylo zastaveno, poněvadž se ukázalo, že sti- hání bylo bezdůvodno. Vyšetřování afféry svěřeno bylo auditoru-plukovníku Hekailjovi a zahájené vy- šetřování uvedlo mladého důstojníka v takové zou- falství, že se pokusil o sebevraždu, střeliv se do hlavy. Pozbyl následkem toho zraku a dobročinností cizích lidí bylo mu umožněno pokračovati v právni- ckých studiích a dokončiti je. Auditoru-plukovníku náleželo tehdáž vedle trestní stránky záležitosti upraviti též příjmy poručíka L., a v této záležitosti dopustil prý se zneužití důvěry. Předpokládá se, že auditor plukovník skončil sebevraždou.
Dziennik Polski Hekailja Lvov Krakov Jaroslav
5 article
= Výbuch ve tvrzi. Ve tvrzi Lafayette, v pří- stavu novoyorském, naproti tvrzi Hamiltonu, vybuchla onehdy odpoledne prachárna, při čemž byli čtyři muži okamžitě zabiti a na kusy roztrháni; jedenáct jiných mužů bylo raněno, někteří smrtelně. Jsou to vesměs dělníci zaměstnaní v kasárnách pro válečné loďstvo. Síla výbuchu byla strašlivá a země otřásla se skoro na angl. míli daleko. Katastrofa udála se následkem předčasného výbuchu bomby. Výbuch rozbil částečně skladiště atlantického loďstva, kde uloženo jest půl millionu liber třaskavin. Námořní důstojníci praví, že kdyby bylo vybuchlo toto skla- diště, půl velkého Nového Yorku bylo by prý bývalo zničeno. = Kostelníkova obstrukce. Z Verony se ozna- muje: Na náměstí před chrámem uspořádána byla v úterý socialistická schůze. Kostelník v úmyslu, aby řečníkům nebylo rozumět, počal zvonit na velký zvon jehož mohutný zvuk přehlušil i nejsilnější hlas. Roz- čilený dav vypáčil dveře zvonice, přeřezal provazy a důmyslný kostelník měl co dělat, aby se spasil útěkem. = Odhalení příšerné vraždy v Oděsse. Přítel na- šeho listu nám píše: Na předměstí Moldavance, v bytě M. Lešingrové, odehrálo se na Štědrý večer krvavé
Hamilton Kostelníkův Kostelník Moldavanka M Lešingrová Lafayette Nový York Verona
6 article
drama, jehož obětí se stala majitelka domu pí. Le- šingrová a její šestiletý vnuk Julian Stiegler. Hoch byl nalezen na posteli vedle své babičky mrtvý s roz- bitou lebkou a stařena Lešingrová s poraněnou hlavou a vyteklým okem byla dovezena do nemocnice, kde po dlouhém léčení se poněkud uzdravila. Na druhý den po vraždě byl zatčen domovník Lešingrové, kte- rého podezřívali z tohoto zločinu a proti němuž svěd- čily různé okolnosti. Nyní však následkem krádeže, spáchané hlavním vinníkem příšerného zločinu, všichni spoluúčastníci této štědrovečerní vraždy jsou již vypátráni. Hlavním původcem jest blízký příbuzný Lešingrové, rakouský poddaný Bělý, manžel sestry Lešingrovy. Jak se přiznal, úmysl, zavraždit svou švekruši, vznikl z násl. příčiny: Dům, jehož majitelkou je pí. Lešingrová, náležel kdysi jejímu švakrovi Po- lákovi, který se svou ženou Annou a její sestrou Bar- borou (později vdanou za Bělého) bydlel v tomto domě. M. Lešingrová v tu dobu v Oděsse nežila. Když žena Polákova těžce onemocněla, požádal nejstarší její se- stru, pí. Lešingrovou, aby přijela do Oděssy. Lešin- grová přijela a zastávala hospodyni. Za nedlouho Po- láková zemřela a její muž přivykl ještě více k své švekruši, která od té doby se stala paní celého domu.
Stiegler Lešingrův Anna M Lešingrová Polákův Oděssy
7 article
Brzo na to přemluvila Poláka, aby sestru Barboru s jejím mužem Bělým z bytu vypověděl a potom opa- novala tak domem, že nájemníci ji měli za majitelku domu a nájemné jí platili. Za nějaký čas zemřel i Polák. Jelikož neměl níjakých následníků, žádaly sestry od Lešingrové, aby pozůstalost byla mezi nimi stejným dílem rozdělena. Na druhý den, když přišel soudní komisař, aby sepsal pozůstalost, v bytě ne- našel ani peněz ani věcí. Následkem toho sestry se soudily s Lešingrovou, avšak bez výsledku. A z toho času u rozezleného Bělého uzrála myšlenka, zavraždit a oloupit Lešingrovou. Svůj úmysl oznámil uzenáři Ševcovi, který mu doporučil známého oděsského zlo- děje Albulu. Bělý ho navštívil a sdělil mu své tajem- ství. Albula souhlasil a vymínil si, aby mu „při práci“ Bělý a Ševcov pomáhali. Tak i bylo ujednáno. Na Štědrý večer okolo 12. hodiny v noci dostavili se všichni tři k domu Lešingrové. Byla tma. Lupiči po- mocí žebříku, přineseného z blízkého staveniště dostali se na střechu domu Lešingrové, a odtud se spustili po troubě na dvůr. V předsíni bytu Bělý vymáčkl okno, otevřel dvéře a všichni tři vstoupili do světnice, kde spala Lešingrová se svým vnukem Julianem. První přikradl se Bělý a silným železným prutem udeřil švekruši do hlavy. Ona vykřikla, a oblévajíc se krví, svalila se. V tu minutu probudil se malý Juliana začal křičet. Albul se zarazil a ustoupil zpět. — „Co ty koukáš? Udeř!“ křikl na něho Bělý. — Ještě vteřina a chlapec s roztříštěnou lebkou se svalil vedle babičky.
Polák Barbora Bělá Lešingrová Ševcov Julianus
8 article
Na to zločinci naházeli na své obětě podušky, peřiny a židle i počali hledat peníze. Ve skříni nalezli sáček, ve kterém bylo okolo 38 rublů a malou hliněnou po- kladničku, do které malý Julian házel uspořené mě- ďáky. Aby nepadlo podezření z vraždy na Bělého, rozházel drobné peníze v takovém směru, že poslední peníz se nalézal u domovníkových dveří. Takým způ- sobem padlo v prvopočátku podezření na nevinného domovníka. Peníze, které uloupili, rozdělili mezi sebou a pak se z bytu vytratili tou cestou, jakou přišli Lolicejní komisař Račinský, který po vinnících této vraždy pátral, podezřívál ihned Bělého a často ho sto- poval. Nemaje však důkazů, nemohl ho z vraždy ob- vinit. Konečně náhodou neb klatbou, vyvolanou Le- šingrovou nad zavražděním ubohého Juliana, hlavn
Julián Račinský
9 article
původce z vraždy a loupeže samému Račinskému se přiznal. Oděsský kupec Pilitovský poslední dva měsíce pozoroval, že z jeho skladu se systematicky ztrácí různé zboží. Tento týden v noci Pilitovský usly- šel, že ve skladišti se něco podezřelého děje. Vzbudil svého pomocníka a v průvodu ještě několika osob šel do skladu, kde mezi sudy zpozoroval neznámého muže. To byl Bělý. V ruce držel železný prut, kterým Pilitovského udeřil do hlavy a hrozil, že každého za- bije, kdo se k němu odváží. Konečně ho odzbrojili a odvedli na policejní komisařství. Noční službu právě konal komisař Račinský. Jakmile Bělý Račinského spatřil silně zbledl, zakryl si tvář rukama a svalil se na zemi. Račinskému okamžitě přišlo na mysl, že Bělý je skutečně vrahem Juliana. — „Ty jsi zavraždil Juliana!“ křikl Račinský. Bělý zasténal a za chvíli se přiznal a jmenoval spoluvinníky. Na druhý den odpoledne policie zatkla Albulu i Ševcova v jakés po- koutní krčmě. Neopomenu oznámit vám výsledek soudního řízení. = Drzí lupiči. Z Los Angelos, Cal., se ozna- muje: Onehdy mezi 9. a 10. hodinou večer dva lu- piči, mladistvého vzezření, přepadli trolleyovou káru, jedoucí odtud do Pasadeny a 32 cestujících, větši- nou to byly ženy, oloupili o hotové peníze a skvostv v úhrnné částce 700 dol. Lupiči namířili své revol- very na konduktora a řidiče motoru a donutili je, že opustili svá místa a uchýlili se do káry. Za nimi šli oba lupiči, kteří na cestující vykřikli: »Ven s pe- nězi a se skvosty a sice bez průtahů.« Na to jeden z banditů zůstal státi u dveří a mířil na cestující svým revolverem, kdežto druhý lupič šel od jednoho k druhému a odnímal jim peníze a skvosty. Ve chvatu zapomněli lupiči na konduktora, který mělu sebe přes 50 dol.
Bělá Pilitovský Račinský Bělá Račinský Julianus Ševcův Cal Los Angelos Pasadena dol
10 article
= O konkursu prince Djulipa Sínga oznamují se z Londýna následující podrobnosti: Princ Viktor Albert Jav Djulip, syn zesnulého maharadže Djulipa Singa, jehož roční příjem páčí se na 16.000 l. st., byl pohnán před konkursní soud. Dluhy jeho obnášejí as 110.680 I. st. Princ Djulip Sing, v Londýně velmi známá osobnost, byl již v srpnu minulého roku pro- hlášen za insolventního na žádost jakéhosi lichváře v Cardiffu; tehdaž byl pobyt jeho neznámý. Indický princ se svou mladou manželkou, dcerou earle o Coventry, hrál velkou roli ve zdejší společnosti, nebot jest kmotřencem královny Viktorie a byl pokřtěnv soukromé kapli ve Windsoru. Otec jeho, vládce Pen- džabu, byl majitelem obrovského jmění a diamantu Kohinur, jenž jest nyní nejvzácnějším skvostem korunního pokladu britského. Zemřel r. 1893. Po vzpouře Siků r. 1849 Angličané Pendžab zabrali. Ma- haradža jménem svým a svých dědiců vzdal se trůnu a jeho poklad i s Kohinurem sta se majetkem angli- cké koruny. Za to udělila mu anglická vláda roční důchod 40.000 1. st. a požíval poct královských. Tato ohromná pense nechránila maharadžu nikterak před peněžními nesnázemi a když ministerium pro záleži- tosti indické nechtělo mu přispěti ku pomoci, opustil Londýn a počal kout pikle proti Anglii. Později došlo ke smíru mezi maharadžou a královnou Viktorií. Synu jeho princi Viktorovi, udělen byl důchod z počátku 8000 l. st. a byl vychován na vysoké škole v Etonu. S pensí 8000 1. st. a ostatními svými důchody nedovedl prine Viktor Djulip Sing právě tak vystačit, jako jeho ote se 40.000 1. st. a tak se ocítil v konkursu.
Djulip Síng Viktor Albert Djulip Pen Sica Angličan Pendžab Londýn Cardiff Coventry Windsor Ma Anglie Eton Djulip Sing Viktoria královna Viktoria
11 article
prateta, když byla malá. Zdá se býti neobyčejně laskava a má tučný, supivý hlas. Její pokoj jest strašlivý; jest plný nábytku z prv- ních dob královny Viktorie a hrozných, alabastrových sošek pod skleněnými příklopy a potom několika moder- ních křesel, potažených drahocenným brokátem, ale všecko jest rozškrábáno od koček a umazáno od špinavých psích drápů a nemůžeš se odhodlati, kam bys bezpečně usedla. Nedovedeš si představiti, jaké to bylo, když se podával čaj, což bylo v zápětí. Bernardin a jeden pudl se připo- jili ke společnosti a když jsme se pokusili, vzíti si něco k jídlu nebo něco k pití, prosili neb štěkali či strkali čumáky pod puklici mísy s teplými máslovými koláčky, aneb kradli koláče z vedlejšího stolku; a lady Theodosia říkala neustále »Chytří drahouškové; hleďte, vědí, kde jsou jejich oblíbené kousky.« S ní není možno vésti ně- jaký souvislý rozhovor, protože vždy po několika slovech spustí o psech. Musila jsem svůj koláč prostě zhlinouti jako Francouz, aby mi ho nechňapli. Právě, když jsme dopíjeli čaj, přišel Mr. Doran a tři jiní páni. Jest to ma- linký domýšlivý človíček s velkou hlavou a dosti slabým zrakem a s ladv Theodosií se naprosto k sobě nehodí. Jak to asi vypadalo, když si vykračovali po oddavkách zhrámovou lodí ! Dobře, že lady Theodosia jest pouze Tvou vzdále- nější sestřenicí a že její podoba nepřejde do naší rodinné větve. Všechny »děti« — jak ona říká svým zvířatům — opět štěkaly, když páni vešli. Zbyl jim pouze bídný čaj a když se Mr. Doran odvážil říci, že psi skoro všechny věci zapatlali, lady Theodosia jej zničila. Bylo to tak, jakoby byl urazil, co jest jí nejbližším a nejdražším! Ale leden z pánů šel tiše ke zvonku a když sluhové vešli,
Bernardin Theodosius Musil Francouz Mister Doran Viktoria
12 article
pomněl, co bylo ujednáno, aby dal dnes večer Viktorině snubní prsten a řekl jí několik vhodných slov a že ji musí odvésti do sklenníku, ukázati jí květiny a tam si to odbýti. A musil jíti zasmušilý a rozladěný a odešli s Vik- torinou do sklenníku, vedouce se, střeženi oběma mat- kami — které stály u dveři, vydávajíce se nebezpeči nachlazení — a zmizeli za květináči s palmami. Vyšlo na jevo, že markýzka s hrabětem tam také byli a viděli, co se dělo a potom to pověděli mně a Hé- loise. Snoubenci přišli a postavili se až těsně k nim, jen skupina květin je dělila a řekli, že jsou ty palmy krásné a velice vyrostly a markýz odkašlal a Viktorine počala škrábati špičkou nohy po podlaze svým dráždivým způ- sobem a oba mlčeli. Konečně markýz počal a pravil, jak již ví, že ujednali jejich rodiče, aby se vzali a doufá, že ji učiní šťastnou. V tom okamžiku zavznělo v saloně hlučně piano a Viktorine nezaslechla a nerozuměla, co řekl; zarděl se silně, opakoval to znovu, ale mumlal tak, že mu ještě dobře nerozuměla a musila říci po druhé »Pardon!«. To markýza nesmírně rozrušilo, že řekl »Damn« (jest to jedinké anglické slůvko, které zná) a když se Viktorine tvářila úžasně překvapenou, vjel do kapsičky u vesty a vylovil odtud prstýnek. Vzal ji za ruku, stáhl ji rukavičku a nastrčil jí prsten na prvý prst, který se mu namanul, byl to náhodou prostřední. Řekl prostě, že jej snad bude nositi k vůli němu; a když prohlásila: »Ale, pane, na tento prst nepatří prsten«, tu nečekal ani, aby se omluvil neb věc napravil a táhl ji do salonu, kdež ji usadil k úzkostlivým matkám! Markýza de Vermondoise vyprávěla, že se div ne zalkli, přemáhajíce se, aby se nesmáli hlasitě. Není to komické, matinko? Jak by se mi hnusilo, takto býti za- dalí zprávy.
Vik Viktorin Damn Vermondois