V Praze, v sobotu dne 18. dubna.

K číslu 106.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telegrafické zprávy. Papežská stolice do Vídně? Z Říma. 16. dubna. (W. C.) Ve va- tikánských kruzích přetřásá se (prý!) otázka, zdali by nemělo býti při příští změně v pontifikátu přeloženo sídlo papež- ství z Říma do — — Vídně. Posta- vení sv. otce stává se prý v Italii, spějící k republice, stále obtížnějším, čímž prý jeho prestige velice trpí. Francie, nejstarší dcera církve, je prý co den bezbožnějšía neposkytla by asi také papežství důstojného sídla- Španělsko jest prý ve svých zákla- dech do té míry otřeseno, že i při zdánlivě silné posici církve v této zemi neměl by tam papež spokojené hodinky. Ze všech ka- tolických velkých států zůstává prý jediné Rakousko-Uhersko a z měst jediná Vídeň, kde intensivní katolické smýšlení a šťastná zeměpisná poloha poskytují nejlepší pod- mínky pro zdárnou působnost sv. otce.

Výtržnosti v Rusku. Z Petrohradu, 17. dubna. (C.-B.) V úřadní části »Kavkazu« se sděluje: V trest- nici sočské v gubernii černomořské zemřel v noci na 30. března jistý rolník zatčený den před tím pro opilství. Jako příčina smrti bylo konstatováno nemírné požití alkoholu. Zástup, asi sto mužů čítající, kteří byli většinou opilí, žádal, aby byla mrtvola pitvána, poněvadž prý byl sedlák ve věznici strážníky utlučen. Zástup vnikl do věznice, hnal útokem na strážníky a osvobodil trestance. Pitvou bylo shledáno, že smrt sedlákova nastala násled- kem utrpěných ran. Vinní strážníci byli do- dáni soudu. Také krajský chef, jemuž jest trestnice podřízena, krajský lékař, který mrtvolu ohledal a vinníci ze zástupu byli po- hnáni k zodpovědnosti. Karocké nepokoje. Z Madridu, 17. dubna. (C.-B.) Dle zprávy z Melilly zaslal prý pretendent moc- nostem žádost, aby byl uznán za mo válčící. Také prý vyslal posly ke guver- nérovi Melilly, kteří mu odevzdali darya ujistili jej přátelským smýšlením pretendenta pro Španělsko.

Z Tangeru, 17. dubna. (C.-B.) Dl posledních zpráv z Fezu je tam veliké vzru- šení následkem pověsti, že jest proti městu na pochodě velké vojsko, vedené samým pretendentem. Z Madridu, 17. dubna. (C.-B.) Mini- sterský předseda Silvela prohlásil v roz- mluvě s jistým redaktorem, že jest vláda povinna zachovati v marocké záleži- tosti nejpřísnější nestrannost Ježto se nápadník marockého trůnu stal pánem celého okolí města Melilly, jest vláda nucena zastaviti službu na místech, kde cla dosud ještě se vybírala. Povstalci chovaji se oproti Španělsku způsobem, proti němuž není lze činiti námitek. Šetří zejmena co nejbedlivěji španělského území. Čínské zbrojení. Z Jokohamy, 16. dubna. (W. C.) „Japan Times“ oznamují, že se v Číně pomýšlí nyní na vážné vojenské reformy. V nejbližší době budou prý zřízeny dvě vojenské školy, v Tjencině a ve Wu-Čaunu a vyojenská akademie dle evropského vzoru v Ču-Tau. Generály budou prý jmenováni pouze absolventi této akademie. Každoročněz jara a na podzim budou se konati na různých mistech říše manévry. Občasně budou se schá- zeti v Pekině jednotliví velitelé vojsk ku po- radám. Především bude však provedena v celé Číně všeobecná branná povinnost.

Otevření nového pilotového mostu mezi Holešovicemi a Lib..i. Přiměřeným způsobem slavnostním byl dnes dopoledne veřejnému používání odevzdán most, spo- jující sedmou část král. hlav. města Prahy s částí osmou, vynikajícím to průmyslovým místem. Nutnost zřízení důležitého tohoto komunikačního spojení byla už delší dobu uznávána a zvláštní její potřeba na- stávala při rozvodnění Vltavy, kdy převozy byly uza- vřeny a kdo nevyhnutelně musil z jedné obce do druhé, musel vážiti dalekou zacházku. V roce 1897 kdy se rozhodovalo o stavbě nového kamenného mo- stu u Národního divadla, žádala rada městská, aby stavební úřad vypracoval provisorium podél stavby mostu a sice takového druhu, aby se ho dalo po- zději použít při stavbě mostu do Libně, o jejíž při- pojení ku Praze bylo tehdy vyjednáváno. Proto na- vrženo provisorium u Národního divadla tak, aby po skytlo možnost lehkého rozebrání a přenešení. Podle povahy břehu a řečiště, podle nejvyšší známé vody

Číslo v Praze za 2h a na venkově za ch Předplaceni a ingeráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

a plavebních poměrů navržena byla tehdy konstrukce věšadlových vzpěradel která se velmi osvědčila a také jí bylo použito při mostě holešovicko-libeňském. Prozatímní most u Národního divadla stál od 13. července 1898 do 23. května 1902. V tomto roce ovšem již nebyl používán a byl ponechán proto, že o jeho budoucnosti nebylo definitivně rozhodnuto. Vyskytly se totiž náhledy, že by snad bylo výhod- nějším, kdyby se konstrukce ta prodala a to bud veřejnou dražbou anebo ofertním řízením. Výsledek vypsaného řízení byl překvapující. Nejvyšší nabídka na rozebrání starého mostu délky 343.5 m., při šířce 7.5 m. zněla poprvé na 4000 K., při novém řízení na 8000 K, ačkoliv stavba vyžadovala nákladu 260 000 K. Potom konalo se místní ohledání k žá- dosti staroměstských zástupců, aby se vyšetřilo, zda není možno přenést dřevěný most do assanace. Ko- mise skončila rozhodnutím, že most do assanace se nehodí a sice z toho důvodu, že v místech, kde most byl žádán, je řečiště nepoměrně úzké a hluboké, tak že by se zabralo značně mnoho průtočné plochy náhozem v jařmách, což by v případě povodně bylo osudným pro Staré město. Mezitím stavební úřad pracoval na elaborátu, jehož výsledkem jest nynější most v Libni. Z na- vržených směrů byla schválena linie, tvořící pro- dloužený směr Dělnické třídy v Holešovicích a vy- bíhající na ochranné hrázi libeňského přístavu. Jeli- kož do těchto míst má přijít i budoucí most defini- tivní, bylo nutno prozatímní most umístit o 20 m. níže po proudu!

Traca mostu nynějšího i budoucího křižuje s bu- doucí okružní dráhou a ochrannou hrází, jichž pro- vedení má se státi do dvou let. K tomu cíli je území toto z plánu polohy pro dolní část Holešovic vylou- čeno a má při velké vodě šíři asi 760 metrů. Aby přemostění bylo umožněno, usneseno, že přemostí se pouze pruh 450 metrů a ostatní část inundační že se provede nasypanými rampami. Poněvadž kon- strukce mostu od Národního divadla byla 3431/2 m. dlouhá, bylo ji třeba nastavit a sice při straně libeň- ské jedním otvorem 40 m. světlosti, jedním 30 m., pak následovalo 17 polí starého mostu pilotovéhoa při straně holešovické přidány dva otvory po 17 me- trech. Má tedy nynější most libeňský 21 pole úhrnné délky 450 metrů a propustek betonový systému Moh- nierova o světlosti 17 m. Po projednání všech otázek bylo vypsáno ofertní řízení, jehož výsledkem bylo zadání stavby těmto firmám: provedení prací tesařských (bourání starého md- stu u Národního divadla, vyhrabání kamenného ná- hozu tamtéž, převezení všech hmot do Libně a po- stavení mostu v Libni s použitím všech starých schop- ných součástek) p. Ant. Kubešovi, tesařskému mistru v Praze, za obnos 258.203 K 63 h; provedení prací zednických (stavba dvou pobřež- ních pilířů a příjezdových ramp) p. Frant. Schlaff- rovi za 50 137 K 35 h; zřízení propustku betonového firmě Hrůza a Ro- senberg za paušál 11.440 K;

FEUILLETON. První jednoroční dobrovolník. Ze starého živola vojenského vypravuje J. Ch. Za dávných časů, když ještě chytali vojáky na provaz, byla hůl panující planetou. Od voje vůdce až do posledního poddůstojníka, všichn hodnostové nosili hůl, která potom vesele tan čila nebohým podřízeným po zádech i jiných čá- stech těla. Plukovník vyplácel ostatní štábní důstojníky, tito zase hejtmany, a tak to šlo dále po stupních dolů, až se to všecko sesypaloa zastavilo, na širokých zádech ubohých kmánů. Jak kronika poznamenává, byl to Ferdinand I. císař římsko-německý, král český a uherský který vydal přísný rozkaz, že pro příště nen dovoleno bíti polní kněze. V té době a ve sto- letích následujících byl voják vlastně loupežní- kem, stojícím pod ochranou vrch. velitele armády. nad touto, ze všech končin sebranou luzou, která ještě hůře pustošila naši říši, než sami Tataři a Turci, bylo i holí velice nesnadno kázeř udržeti. Marie Terezie potom důkladně zreformo- vala říšskou armádu. Z jakých živlů a z jakého „důstojnictva“ tato sestávala, charakterisuje do- statečně toto nařízení: 1. Praporečníkem budiž silný chlap, aby těžký prapor unesl. 2. Hejtmani, jsou-li pozváni ke dvorní ho- stině, nechť dostaví se ve stavu střízlivém a v ka bátech, dobře vyspravených.

3. Ať užívají nožů a vidliček, a nesáhají do mísy holýma rukama. 4. Ať se utírají svými ubrousky a nikol ubrusem. 5. Ať se nepřejedí a nenapijí tolik, aby jim nhy službu vypověděly. Moudrá císařovna, jejíž trestní zákonník vojenský s některými změnami až po dnešní den jest v platnosti, pod přísnými tresty tělesnými zakázala vojákům toupežení. Místo hole dala důstojníkům do rukou šavli. Ale poddůstojníkům od šikovatele dolů visela po boku vedle šavle hůl, aby ji v případě potřeby měli po ruce. V ra- kousko-uherské armádě dnes už jenom generá- lové a plukovní bubenníci nosí bandasky. Také zavedla běhání ulicí a bití holí, při čemž s nej- větší přesností určila, jak dlouhá a jak tlustá má být liskovka, a nařídila, že nemá míti suků. Běhání ulicí dělo se tak, že nešťastná obět s obnaženými zády a rukama, přes kříž sváza- nýma, zvolna probíhala mezi dvěma řadami vo- jáků, kteří za víření bubnu, mrskali nešťastník vrbovými pruty. Běda vojákovi, který z pouhé lítostí prut u dolního konce nalomil, aby rána tolik nebolela. Toho hned svlékli a musil sám jednou ulicí proběhnouti. Není třeba podotýkati, že tímto způsoben potrestaný voják měl kůži na zádech na hadry rozedranou a že první jeho cesta po přestálém trestu vedla ho do nemocnice. Vojenská legenda připisuje zásluhu o zru- šení tohoto trestu císařovně Alžbětě. Když se teto pani čtrnácte dní po své svatbě vracela z ob- vyklé vyjíždky domů, zaslechla z jedněch ka- sáren vycházeti děsný povyk. Na otázku jejíp

příčině toho, odpověděl jí císařský manžel, že to voják běhá ulicí. Dobrá paní tak dlouho pro- sila svého manžela, až jí slíbil, že tento nelidský trest zruší. Hůl však vesele řádila dále až do r. 1868. U našeho pluku byl jeden starý pěšák, jmé- nem Pavel Bílý, který uměl mnoho pěkných po- věstí ze života vojenského vypravovati. Mělt mnoho zkušeností, neboť sloužil císaři pánu plných čtyřicet roků. Od něho slyšel jsem vy- pravovati toto: Byl jednou jeden na provaz chycený voják, jenž byl neustále od svého hejtmana bit holí. At dělal cokoli, všecko bylo špatné. A přece byl to neobyčejně čistotný a pořádný chlapík, že v celé kumpanii mu nebylo rovného; nemělť chudák ani zrcadla, pročež, kdykoli se holil, užival za zrcadlo své vyleštěné boty. Ale hejtman přece pořád něco proti němu měl a skoro každý den mu vysázel dvacet ran holí. Jednou v noci o Vánocích, když ve Veroně hlídal prachárnu, ponořil se v hluboké myšlénky a dospel k výsledku, že ten jeho život za nic ne- stojí a že by bylo nejlepší, kdyby ho už čert vzal. Sotva to domyslil, najednou se tu před ním ob- jevila postava v černém plášti a s koňskými ko- pyty, a vlídně se našeho hrdiny tázala: „Volal jsi mne, synu? Nu, pověz, coti schází?“ Ubohý vojáček stěžoval si, co všecko musí snášeti a jak ho ten hejtman nelidsky bije. „Když tě jenom to bolí,“ těšil ho čert, „tomu lehce odpomůžeme. Tu máš tuhle čer- venou čepici; dáš-li si ji na hlavu, budeš nevidi- telným. Můžeš jíti, kam chceš, a nikdo tě ne-