Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 98. ze dne 9. dubna 1903.

= Suggerovaná sebevražda. Z Lodzi se ozna- muje: Zdejší lékaře zaměstnává podivná afféra. Před nedávnem vrátila se sem mladá dáma z naší nejlepší spo- lečnosti, jež se byla as před rokem provdala ve Varšavě a po celou tu dobu byla s manželem na cestáchv Paříži, ve Vídni, v Berlíně atd, úplně sklíčenaa chorá ke svým rodičům, vzezření její vzbuzovalo značné obavy a bylo jejím rodičům nápadno tím více, jelikož mladá panička ve svých dopisech stále vypravovala, kterak je šťastna po boku svého milo- vaného manžela. Nejvíce bylo nápadno a největší zármutek rodičů vzbuzovalo, že dáma, jindy tak ve- selá, nyní se lidí takřka štítila, vyhýbala se všem stykům a stále plakala, při čemž neustále toužila po smrti. Povolán kde jaký lékař, ale žádný nedovedl pomoci. Povoláni specialisté z ciziny, ale také on jen potřásali hlavami, až konečně mladý lékař nervo- vých nemocí připadl na myšlenku, zkusit to s hypno- sou a suggescí. Rodičové svolili a mladý lékař počal svoje pokusy. Z počátku kladla pacientka tvrdošijný odpor, ale na konec uvedena přece v hypnotický spánek.

Tu vypravovala, že manžel její před půl rokem po- jistil ji na velmi značnou sumu u zahraniční poji- šťující společnosti. V pojistce stanovena byla pod- mínka, že pojištěná suma bude vyplacena manželui pak, skončí-li pojištěná po roce sebevraždou. A nyní počal manžel manipulaci vskutku ďabelskou. Hypno- tisoval svoji manželku a suggeroval jí neustále, že v určitý den, až mine první rok pojištění, musí pro- vést sebevraždu. Zároveň jí rozkázal, aby ve bdění zapomenula na vše, co jí suggeroval. Toto zhoubné dílo dařilo se mu znamenitě, manželka jeho upadala čím dále tím víc. Co vyznala v hypnose, bude moci nyní následkem nové hypnosy opakovat i ve bdění. Rozumí se, že rodičové ihned učinili potřebné kroky, aby manželství bylo rozvedeno: mladá dáma zatím se odebrala do sanatoria za branicemi. Čistý pan manžel mešká v Paříži a neodvažuje se, vrátit se sem.

= Pokus vraždy ve vlaku. Z Paříže se ozna- muje: Paní Friedauerová, soukromnice ze Saint Cloudu, jež byla v Paříži obstarala některé koupě. vstoupila na nádraží Saint Lazare do vlaku, jenžji měl odvézti domů. Právě když se vlak hnul, skočil do jejího kupé prvé třídy, kdež seděla samotna, muž vysoké postavy, špatně oděný a divokého vzezření. Obavy, jež v ní vznikly při pohledu na něho, nebyly bez podstaty, neboť hned za stanicí Amires vrhl se neznámý na ni a počal ji rdousit. Avšak mezi zápa- sem podařilo se napadené stisknout knoflík popla- šného signálu, aniž to zločinec zpozoroval. Vlak ihned zastavil a dáma ještě v poslední chvíli vyrvána z rukou vraha. V zatčeném poznán jakýs Le Bivon- nais, známý anarchista, jenž byl propuštěn ze zbro- jovky v Puteaux. Zločinec, jenž jen s největším na- máháním mohl býti přemožen, vychloubal se ještě že provedl již několik podobných kousků s pěkným úspěchem. Nalezeno u něho několik šátků, zadrhnu- tých ve smyčky a zbrocených krví. = Výbuch na parníku. Na dopravním parníku „Indiawaddi“, který kotví u doku na úpati Coffe streetu v Brooklyně, udál se onehdy odpoledne vý- buch, který povstal bezpochyby tím, že se samy od sebe vzňaly hořlavé látky. Dva čínští kuchaři byli při výbuchu tak těžce poraněni, že záhy na to zemřeli.

Různé zprávy. Oba byli vyvlečeni od hasičů z předního skladiště. kde se výbuch přihodil. Kuchaři najati byli v Šan- chaji. Výbuch přihodil se ve skladišťi barev a olejů. V té době pracovali na parníku 22 nakládači, kteří však vyvázli beze všeho úrazu. K požáru přichvátaly tři stříkačky a hasiči měli veimi nesnadnou práci neboť jim překážel dusivý kouř, který z lodi unikal. Škoda způsobena páčí se na 10.000 doll. = Trapný výjev na hřbitově. Ze Lvova se ozna- muje: Obchodní agent Orest Czerkawski postřelil svoji manželku, načež sám učinil konec svému životu vý- střelem z revolveru. Příčinou této rodinné tragedie byla nevěra jeho manželky. Při pohřbu, jenž konán v sobotu večer, udál se trapný výjev. Mimo věnce ro- diny sebevrahovy, položen byl na rakev též věnec manželky, jež byla jen lehce raněna, s nápisem: „Drahému manželi, hluboce zarmoucená choť.“ Ro- dina proti tomu protestovala a 1ozjitření účastníci pohřbu rozervali stuhy a věnec. Sestry manželky sebe- vrahovy musily ze hřbitova uprchnouti. = Vojenské výtržnosti v jižní Africe. Z Pretorie se oznamuje: Ve zdejších dělostřeleckých kasárnách kde jest v tu dobu posádkou prapor leinsterského pluku, došlo těchto dnů k hlučným výtržnostem. Ja- kýs desátník pluku byl zatčen a dopraven na stráž- nici. To přimělo jeho soudruhy, pokusit se o jeho osvobození. Podnikli útok na kasárny, zmocnili se pušek a obsadili balkon budovy. Rozkazu, aby se stoupili na dvůr kasáren, neposlechli a proto dán rozkaz, aby byli zatčeni. Při zatýkání zranili 18 mužů střelbou z pušek. Zatčeni byli 22 muži. = Vysoká škola vyhořela. Westerleigb College velká to soukromá škola ve Westerleigh, Staten Is- land, onehdy odpoledne vyhořela až do základů.

Když požár vypukl, nalezalo se v budově asi 300 žáků, avšak učitelé svým klidným zakročením za- bránili panice. Dítky byly dovedeny do šaten, kde se oblékly do zimníků, načež teprve bylo jim dovo- leno spěchati na ulici. Tak šťastným nebyl však učitel hudby Louis Griffith; málo dbal na svou vlastní bezpečnost, až konečně musel skočiti oknem s 3. poschodí (výška 75 stop), při čemž se tak vážně poranil, že musil býti dopraven do hospitálu v New Brightonu. Ředitel ústavu, professor Wilbur Strong, byl první, který plameny spozoroval a upozornil na požár ostatní učitele, kteří žákům sdělili, že v bu- dově hoří, že však nehrozí žádné nebezpečí. Na to byli žáci bez odkladu vyvedeni na ulici. Plameny šířily se s úžasnou rychlostí po celé dřevěné budově a zamezily učiteli Griffithovi cestu k útěku. Když se hasiči na místo dostavili, nebylo na zachránění hlavní budovy již ani pomyšlení. Škoda ohněm způ- sobená páčí se na 40.000 dollarů, je však pojištěním úplně hrazena. = Čínské poměry Ze Šanchaje se oznamuje: V nejvyšších čínských kruzích panuje jako před tím nejhorší korrupce. Čísařovna vdova má v úmyslu, dáti zřídit na jakéms pozemku v Pekině, jenž se souborně nazývá Juenmingjuen (letní palác), zcela podle evrop- ských vzorů palác, aby tam mohla důstojně vítat svoje. Kdežto rozpočtený skutečný náklad na novou budovu nepřesahuje million taelů, bylo císařovně- vdově namluveno, že věc nelze provést pod dvacet millionů taelů. Komonstvo císařovny-vdovy tudíž bu- de moci mezi sebe rozděliti 19 millionů taelů čili sko- rem million lib. st. Tato historie zní neuvěřitelně, avšak velmi spolehlivé „North China Daily News?

ujišťují, že pochází z pramene tak bezpečného, že nelze pochybovat o její pravdivosti. A při tom ne- může osvícený princ Su, jenž konečně hlavnímu městu říše hodlá opatřit slušné dláždění, dostat po- třebnou k tomu sumu pouze 200.000 taelů. Zdá se, že si nedovedl získat přízeň kleštěnců, což je vždycky nepříjemno. To musii zakusit i starý Lichunčan přese všecku svou znalost lidí a zkušenost v těchto věcech v posledních létech svého života. Císařovna-vdova hodlala lát ve svém pekinském paláci některé změny a nařídila Liovi, aby dbal toho, by všechno bylo pro- vedeno dle jejího přání. Když vše chtěl prohlédnout, setkal se s kleštěncem, jenž se ho tázal, kteřak se dostal do soukromých pokojů císařovny- vdovy. Žádal za mlčení 25 taelů, jinak prý musí věc udat. Li zachoval se k vyděrači pánovitě a nechal jej stát. Ihned došel kleštěnec k censorovi, jenž má bdíti nad mravy v paláci a jenž se nemálo těšil, že má vhodnou záminku, způsobit mocnému mandarinu malou mrzutost. Na konec Li jen s největším nama- háním věc urovnal a stálo ho to neméně než dvakrát stotisíc taelů. Také tuto historii prohlašují „North China Daily News“ za zcela pravdivou.

Zemřelí v Praze. Dne 2. dubna 1903: Veszerlová Klára, man- k. uh. fin. tajemníka v. v., 69 roků, 174—IV. Edel- steinová Rosalie, majitelka kravařství, 60 r., 467—II Brandeisová Marie, obročnice, 85 roků, 1180—II Ungermann Miloš, obch. praktikant, 16 roků, 1932—II. Šípkova Miloslava, dcera konduktora, 21 r., 486—VII. Slabihoudek František, úřadník dráhy v. v., 72 roky, 547—VII. Matějoveová Josefa, manželka vzorkáře, 81 rok, 365—VIII. — Ve všeobecné nemoc- nici: Hrabě Josef, jednatel, 36 roků. Kolářová Anto- nie, manželka barvíře koží, 60 roků. Topilova Filo- mena, služka, 23 roky. — U Milosrdných bra- tří: Tillinger Václav, sklářský dělník, 33 roky. — U Milosrdných sester: Dvořáková Kateřina, pletařka, 45 roků. Stehlík Jan, nádenník, 76 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. O noremních dnech ve čtvrtek dne 9. dubna, v pátek dne 10. dubnaa v sobotu dne 11. dubna v Národním divadle se nehraje. neděli 12. dubna Odpoledne Ve prospěch Sirotčího vdovského a podpůrného spolku členů Národního divadla. Monna Vanna. Večer mimo předplacení prospěch Pensijního ústavu solistů Národníh divadla. Louisa pondělí dne 13. dubna Pod jabloní. Večer Poprvé po delší nemoci vystoupí Jindřich Mošna. Revisor.

Odpoledne

koně a jel celou cestu tryskem, podařilo se mu přijíti v čas na dostaveníčko. Nevěřím, že by některý Angličan, jehož znám, tolik pro mne učinil, byla jsem dojata. Poštěstilo se nám, že jsme byli první kočár za vůdcem, oním důstojníkem s rohem a on nás vedl po cestách a konečně zastavil na místě, odkud jsme viděli celý hon, blížicí se k jakýmsi košatinám, rozestaveným po alejí na několik loket od sebe. To bylo úchvatné! Každý je povzbuzoval co nejhlasitěji, uniformy jejich se třpýtily na slunci. Překážky nebyly příliš vysoké a důstojníci dostali se přes ně většinou zcela dobře, jen jeden kyrysar spadl a všichni vykřikli, ale neublížil si ani dost málo. Tleskali jsme těm, kteři zvláště pěkně skočili a volali jsme »Bravo!« To byla švanda. Potom, když všichni přejeli, vedli nás opět několika krátkými průseky k jiné řadě lís, pokrytých zelenou chvojí a ty byly poněkud vyšší. Znělo to tak bujaře, jak neustále rohy hlaholily a lidé vykři- kovali. Vikomt byl mezi posledními, když jel kolem nás, mával však na nás vesele. Musili jsme jeti velmi rychle, abychom se dostali v čas k následujícím překážkám a tak to šlo dále. Když jsme pozorovali poslední, byl vikomt mezi čtyřmi prvními. Teď nastala nejvíce rozčilující část, proto že měli závoditi o stuhy, bílou pro vítěze a modrou pro druhého; ale bylo to daleko, proto nám zbyl ještě čas, abychom se dostali k cíli, rovnému prostranství, nedaleko něhož stával dříve hrad. Tam byly dlouhé stoly, na nichž byla připravena svačina a kapely pluků hrály krásné kousky. Viktorine se stávala nesnesitelnou, když jsme je viděli, jak se blíží, vikomt hezky v předu. »Je to ukrutník, ten pan de la Trémors, že tak žene svého koně,« pronesla,

Ostatně vím, že sňatky únosem jsou ve Francii ne- platné, dle toho, co jsem slyšela od Jeana přede dvěma dny při obědě; řekla jsem mu to konečně a to jej patrně dorazilo. Právě šel průvod kolem a já jsem podala ruku poslednímu pánovi a byla jsem unášena zpět k pavillonu a mezi lidi. Byla jsem ráda, že jsem se dostala pryč od markýza, protože vypadal zoufale a cizincům se nemůže věřiti, mají pistole a všelicos v kapsách a mohl by mne zastřeliti. Když jsme se vrátili na svá místa, počalo »defilé«, přijala jsem vikomtovo rámě a šli jsme učiniti poklonu hraběnce a baronce. Bylo dobře, že byl markýz pryč, protože by se možná byli pohádali, čí rámě mám přijati. Monsieur de Beaupré se opět vrátil, právě než při- nesli stoly k večeři. Tvář jeho byla zsinalá; postavil se za mne a šeptal skrze zuby, že jsem mu rozervala srdce a že se ožení s Viktorinou! Vidíš, matinko, nemohlo t ani lépe dopadnouti a měli by mi býti vděčni. Měli jsme nesmírně veselou večeři u malých stolků; a ujednalo se, že dnes půjdeme s de Tournellovými a baronkou na »Ralli de Papier«, jež dává 75. pluk střelců v lesíku de Marly. Když jsme šli do zámku pro svrchní šatstvo, za- slechla jsem dvě dámy, jež mluvily o kmotře. Říkaly, že ze sebe mnoho dělá a uváží-li se, že každý ví, jak před lety byla »amie« *) onoho hezkého Angličana z vysla- nectví, jsou tyhle vysoké chůdy ctnosti směšné. Býti »amie« jest nejspíše ve Francii něco zlého, ale nezní to tak špatně, viď, matinko? A nechť jest to cokoliv, ráda bych znala, věděl-li to nebožtík tatínek, proto že on bvl *) Přítelkyně. Její zprávy.