Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 2.

2

NÁRODNÍ LISTY.

3

15. srpna 1905.

4

Číslo 223.

5 article

svobody moří, aby nedošlo ke sporům a ne- dorozuměním ohledně neutrality moří. Londýnský tisk naráží tu na hrozby německého tisku, že bude baltické moře uzavřeno manevrujícímu loďstvu anglickému. »Morning Post« píše dále; »Přátelství dvou velkých národů nesmí se omeziti na velkolepé přehlídky, skvělé bankety a všeobecné projevy bratrských pocitů. Ideálem dvou států spřátelených má býti použíti sily takto utvořené ve prospěch opravdových zájmů míru a utvoření dohody k blahobytu u všeci národů«. Uzavření anglického sněmu. V sobotu bylo ukončeno jednání parlamentu v Londýně. Bilance sněmu nevyzněla tak úspěšně, jak se dalo očekávat. Mnoho důležitých předloh a návrhů bylo odročeno, tak zejmena nebyly vyřízeny: nové rozdělení volebních okresů, no- vella o zákonu pro odškodnění dělníků při úra- zech v práci, novella pro zlepšení školních po- měrů ve Skotsku, zákon o falšování másla osnova zákona pro zvláštní otázku soudního řádu. Z vyřízených předloh všeobeeného zájmu dlužno jmenovati: zákon proti cizozemským, nemajetným přistěhovalcům, zákon o pomoe pro nezaméstnané a zákon, jímž vyřízen cír- kevní spor skotský. Kabinet odchází z tohot období sněmovního se značným seslabením své vážnosti a významu před veřejným míněním.

Londýn Skotsko Morning Post

6 article Něco z přestupkové praxe.

Něco z přestupkové praxe. Sdělili jsme před nedávnem svým čtenářům, že mínisterstvo spravedlnosti vydalo všem rozsuzováním přestupků pověřeným soudům výnos, jímž hledí od- kliditi různé nešvary, jež během doby v přestupkové praxi se zahnízdily a dáti do jisté míry direktivu pro správný postup v tomto oboru soudnictví. Poněvadž věc tato ani pro širší obecenstvo není bez významu a důležitosti, chceme zde o věci poněkud podrobněji pojednat. Že praxe přestupková, jak dosud byla prováděna byla neudržitelnou, cítili nejen soudci sami, nýbrž také obecenstvo, hledající u soudu, jakožto místa dl trvajících předpisů jedině k tomu příslušného, od- pomoc v případech, kde jeho cti, ať domněle čí sku- tečně, bylo ublíženo. Příčiny tohoto zjevu jsou různé a můžemeje zařaditi zvlášlě do tří skupin: nedoslatečnost zákona, dale způsob, jakým věci ty byly od jednollivých soudců vyřizovány a posléz jednání obecenstva sama. Že trostní zákon náš jest již více než nedosta- tečný, víme všichní; že v muohém směru naprost již nehoví změn ným poměrům životním i společen- ským, sezná každý, kdo jen poněkud se zásadami v něm stanovenými se obeznámí, ba i kdo jenom trochu více pozornosti věnuje zprávám ze soudní síně, v denních listech uveřejněným. A nedostateč- nost tato nejpatrnější jest v oddílu, kde jedná s o ochraně cti. Nejasnost, neúplnost a nesouměrnos ustanovení těchto jest tak velká, že pro soudce, který opravdově a poctivě chce se povinností svých v tomt směru zhostiti, jest praxe přestupková jednou z nej obtížnějších. Vinění z trestních činů, vinění z ne počestných jednání, vinění z opovržlivých vlastností, zlé nakládání, nadávání, pouhé brození zlým naklá- dáním, uvádění ve veřejný posměch a pod. pojmy.

7 article

které tak mnohému laikovi zdají se býti jasnýmia prostými, mají v sobě pro svědomitého soudce hojně úskali, hojně temnoty a překážek, o nichž často ni- komu ani se nezdá; rozdll, zdali čin spáchán byl veřejně nebo neveřejně, anebo má-li býli pachatel dovoleno prověsli důkaz pravdy nebo pravděpodob- nosti, jest otázkou k řešení často tak obližnou, že i soudce, který vykázali se může mnoholetou praxí, ociťuje se často v rozpacích. Vinu toho všeho nelze ovšem, jak poctivě doznati musíme, přičitati pouze zákonu, nýbrž ve značné míře obtižnosti předmětu sama, jde-li totiž o to, aby delikty sem spadající co do své povahy a svého způsobu tak rozličné, byt i zdánlivě stejné, vhodně byly roztříděny, aby vhodný, dle jich váhy a důležitosti přiměřený trest byl pro ně stanoven a aby počítáno bylo s pachate- lovou zlomyslností, záškodností, vynalezavostí a pro- hnaností. Právě tyto okolnosti v oboru přestupků proti bezpečnosti cti jsou význačnější a důležilější, než při ostatních odlilech trestního zákona a každý zku- šený soudce zajisté přizná, že někdy pouhá urážka na cti dá více práce soudci, který poctivě a svědo- milě úkol svů, plniti chce, než mnohý velký zločin A tu přicházíme k druhému bodu, totiž ke způ sobu, jakým ten který soudce na úkol svůj pohlíži

8 article

Bylo vždy a jest dosud u soudů pozorovati, že trestní soudnictví v přestupcích pokládá se jaksi za obon méně důležilý, snadný a do jisté míry vedlejší, sto jící co do svého významu pod ostatními obory čin nosti soudní. Zjev tento jest človčku, do věci zasvě- cenému, příliš patrný, aby mohl býti popřen a jesl znám i povolaným činitelům vyšším, jak z různých výnosů je jasno. Trestní referát, který dřive u okres- ních soudů venkovských pravidelně z větší části při padl na bedra auskultantův, pliděluje se nyní po vělšině vždy nejmladšímu adjunktovi a má-li k ně- kterému soudu přijíti nový »pikolo«, jest již napře rozhodnuto, že on vykonávati bude obor soudnictví tak důležitý, jako jsou přestupky. Při tom hraje ve likou úlohu také okolnost, že je to referát fysicky velmi obližný, poněvadž je s ním nerozlučně spojen každému soudci tak nepříjemný stálý osobní styk se stranami a to dle povahy věci ne právě s nejlep šími a poněvadž trestní soudce má zpracovati až i 1400 až 1600 přestupků ročně a že právě v tomto oboru zásada »ústního« jednání nejvíce platí.

9 article

Ani když nehledí se k tomu, že snad právě nej mladší soudce nemá vždy ještě dosti zkušenostía vědomostí, aby při takovém návalu práce mohl všem svým povinnostem řádně dostáti, mají okolnosti tyto přečasto za následek, že soudce hledí si práci pokud možno usnadniti a to jest možno jenom jedním způ- sobem, totiž při přestupcích »urážkových« strany po- kud možno smířovati, nebo nelze li tak, odbývati věc co možná paušálně. Podíváme-li se na statistiku, ko- lik žalob pro urážku na cti do roka u soudů jest po dáno a s druhé strany, kolik odsuzujících rozsudků bylo vydáno, setkáme se s takovým nepoměrem, že jinak si okolnosť tuto vůben vysvětliti nemůžeme, leč že ostatní případy skončily a k vůli soudci pře často skončiti musily smírem. Rozsudky osvobozu jící na tom nic nemění, neboť většinou jsou to roz sudky vynesené tehdy, když původní pokus o smír soudcem předsevzatý, se sice před líčením nezdařil. ale během ličení ustavičně a ustavičně byl opakován. až konečné k radosti a spokojenosti soudcově přece jen se zdarem se potkal.

10 article

Je pravda, že mnoho z případů těchto vyložiti nutno jinak. Zejmena u venkovských soudů často setká se soudce s případem, že i žalobce i žalovaný jsou lidě příliš prostí, aby předvídati mohli následel svého »kancelářování« a teprve, když věc jest právo- plstně rozsouzena a vinnik dostane vyzvání k na stoupení trestu, přichází k poznání, že vlastně celá věc nestála za to, aby pro několik neomalených slov ztratil svou zachovalosť, nebo nemá li jí už, aby se- děl ve vězení na škodu svou a své rodiny, jejíž vý- živa jest tím zkrácena. Jindy opět utkají se před soudnou stolicí dva lidě, staří, dobří přátelé, kteří at již z rozjařenosti nebo přičiněním různých teleka kmotrů pojednou na slaré přálelství zapomněli. V pří- padech takových ovšem jest nejenom právem, alei povinnosti a to povinnosti veimi důležitou pro soudce svědomitého, vyložiti věc, upozorniti strany na ná- sledky jich jednání a mírnou, dle potřeby častoi dosti ostrou domluvou hleděti smir dociliti. Leč pří- pady tyto přece nejsou tak časty, aby bylo lze vy- světliti jimi nepoměr mezi urážkami zažalovanými a rozsouzenými a stále ještě výtka soudci učiněná, že pro své pohodlí strany do smíru nutil, nepozbývá své oprávněnosti a ostrosti. Ze jednání o smír mezi roz- kvašenými sousedy často více času zabéře než pro- jednání samo, jest pravda, tím však není ještě nic řečeno, protože přece nejobtížnější a pro trestního soudce nejnepříjemnější práce, totiž psaní rozsudku. tím odpadá.

11 article

Že tomu tak jest, víme všichni a kdo jen poně kud do soudního zákulisí jest zasvěcen, nebude toho popírati. Musíme však i my býti spravedlivi k soudci, o něhož sami spravedlnosť požadujeme. Masíme uznati. že stálý, den co den se opakující slyk se stranam jest velice obtížný, že třeba jest hojně a hojně trpě- livosti, má-li kolik hodin jednati s lidmi, o nichž ví. že si často a více vynadali nebo vynadati dali, anit pokládali česť svou za dotčenu a pak pojednou ž pro slovo, kterého by si jinak byli ani nevšimli k soudu se ženou, celeu legii svědků vedou, ve své rozvážněnosti »ůstní« jednání před soudem přílii živě si vykládají, tak že soudce ať mírný, ať přisný. skulečně již často neví, co si počíti a že takove okolnosti svedou pak soudce, aby celé líčení si uše- třil a proto strany ke smíru nutí, místo aby v pří padě takovém pro věc, kteráž je hloupostí a pouhým následkem tvrdohlavosti stran kolik hodin času ztratil, jest zajisté přirozeno.

12 article

Musíme však dále uznati, že velkou vinu na věci té mají často odvolací soudy. Je známo a ne- může nikdo ani při nejlepší vůli nám vymluvili, že pokládáli se přestupková praxe u okresních soudů za něco pouze vedlejšího, za jakési nutné zlo pro soudce, jest tomu tak v míře ještě značnější u sto- lice druhé, v řízení odvolacím. Jsou ovšem i zde výjímky, ale tak nepalrné, jak soudci i právní zá stupcové dobře vědí, že na platnosti pravidla nie měnili nemohou. U odvolacího soudu, snad následkem nedostalečného ohsazení, snad i z jiných příčin, po- loží se na dopoledne, kterým u mnohých soudců roz- umí se doba od 9 do 11 hodin, často 15, 20, ba i více případů. Že jest naprosto nemožno materiál tento v době tak krátké řádně zpracovati, jest samo sebou jasno a nutným následkem toho jest pak, že se věci odbývají paušálně. Na námitku, že členové senátu již před ličením věcí se zabývají a ji tudíž znaji, nelze nie dáti, protože každý zasvěcenec ví, že tomu není tak. Poněvadž pak vyšší instance již

senát

13 article

není a poněvadž ve druhé instanci více ještě než v první na přestupkovou praxi se hiledí s opovržením a poněvadž dosud u většiny odvolacích senátů nad potřebu platila zásada sin dubiis mitiuse, nebyl první soudee nikdy jist, že i ten jeho nejsvědomitější roz sudek, vyplývající ze znalosti místních i osobních poměrů, nebude od druhé instance zcela paušálně a blanketově »zvrhnut«. Že tím chuť k práci prvního soudce se nezvyšuje a že tím jeho záliba a vážnost k vlastnímu zaměstnání neroste, je patrno a je pa- trnější ještě více u venkovských soudů, kde každý podobný urážkový »proces« je věcí celé obce, neb alespoň věcí dvou hospod, na které občanstvo jesl rozděleno a že aulorita prvního soudu se nezvýší tím, když jeho rozhodnutí, přečasto i v očích obo stran zcela správné, z libovolných důvodů jest zru- šeno, netřeba vykládati. A jak mnoho autorita trest- ního soudce na venkově značí, víme všichni, kteří jsme tam za svým povoláním byli.

14 article

Nepodaří li se soudci docíliti mezi stranami ml hledí aspoň pokud možno, aby věc nešla »výše«a to lze docíliti z pravidla pouze jedním způsobem že totiž věc projedná se, pokud možno dle blanketu a dle šablony uzná soudce na trest co možná mírný ba lze říci podle jistých tarifů. Že facka stojí pětku je přece již každému známo, a vidím dosud překva pení nejen žalovaného, ale i sama žalobce, když jednou za facku uložil jsem pokutu 50 K. Že takové tarifové ukládání pokut nemůže míti dobrý vliv na obecenstvo, jest jisto. Slýcháme více než často vy- kládati rozšafného otce, že dá-li tomu a tomu, který mu tím a tím ublížil, facku, zaplatí za to 10 korun na chudé, po případě ještě 6 K právnímu zástupeia že tento obnos 16 K stojí mu přece za to, aby si na svém odpůrci zchladil žáhu. Takovýmto způsobem trestání a jeho účel slává se illusorním, neboť ani polepšení vinníka ani odstrašení ostatních tím do- cíliti není lze a jsme pak se svými theoriemi o trest- nosti v koneích. Že při tomto postupování soudů na váhu padů praxe odvolacích senátů, je soudcům známo; jest jim známo, že jenom ve výminečných případech prosadí u druhé stolice potvrzení roz- sudku, znějícíbo na 200—300 K pokuty, a že odvo- lací soud vždy nalezne prostředek, ahy svému víc než »mimořádnému« právu zmírňovacímu zjednal průchod. Vzal-li první soud něco za »nepočestné jednání«, vezme to odvolací sond za »epovržen hodnou vlastnost« nebo naopak a hned je důvod ko změně rozsudku a zmírnění trestu.

15 article

Však i obecenstvo má velikou vinu na nešvan rech, o nichž tu mluvíme. Snad v 80% všech urážkových procesů nejde žalobci o potrestání žalovaného, nýbrž jen o to, aby mu nahnal strachu, aby mu udělal nepříjemnost s pochůzkou k soudu nebo jinak ho »posekýroval« Vím o případach, kde soudce nepustil se při urážce na cti do jednání o smír, věc projednal, rozsudek vynesl a že pak druhého dne žalobce sám přišel tázat se, nedalo-li by se to změnit, že prý nechce aby druhý k vůli němu suděl nebo platil, že ho chtěl jenom trochu potýrat, spolehaje na to, že soud strany smíří atd. Každý, kdo s věcí tou měl co dě- lat, ví, že často obě strany společné, na venku třeba tři hodiny, jdou spolu k soudu, aby je tam »pan sudí« smířil a neuznají, že by bylo mnohem prostši a rozumnější, aby si doma snědli, co si doma upekli. aby svou tvrduhlavostí neoblěžovali soudce, který i bez nich má dost co dělat. Že pak soudce z tako výchto případů soudi i na jiné a že pokládá často smír za jediné možné rozřešení přestupkového sporu, je na snadě. Na konec chceme se zmíniti ještě o jedné pří čině nynější naprosto pochybené praxe přestupkové.

16 article

Uznáváme stav právních zástupců, máme k němu všechnu úctu a vážnost, nenáležíme nikterak k těm, kdož na advokáta hledí pouze jako na člověka jehož úkolem jest »zatemniti pojem« soudci o věc o niž jde, ale přece nemůžeme se ubránili výtce, ku které jsme během své trestní praxe dospěli. Častos stává, že obě strany jdou k soudu se svými práv- ními zástupci, kteří by mohli jediným slovem celou věc vyříditi a kteří často tam jdou jenom proto, aby se smír mezi stranami již domácně docilený »do- dělal«. Že by k líčení došlo, je vyloučeno, jde jenom o to, aby strany viděly, že jejich »doktor« se jich zastal, že přece jen věc musila se skončit u soudu atd. atd.; k vůli věci promluví každý zástupce ně- kolik slov, saby se nezdálo«, započítá za intervenci tolik a tolik a všichni, strany, svědci i zástupci jdnu spokojeně domů; jenom soudce, který měl-li 4 až5 podobných případů za půldne, jež tím úplně zmařil, mimochodem táže se sama sebe, zdali tolik musil studevat, tolik zkoušek dělat, pak jestě soudcovskou zkoušku odbyt, kolik let bezplatně živořit a to všechno jenom k vůli tomu, aby — jak náš bodrý lid říká — »vik se vždy nažral a koza zůstala celá.

17 article

Vítáme Kleinův výnos upřímně jako důležitý. významný krok ku předu, jako pokyn, jakou cestou dlužno jíti, aby nynější, již naprosto nemožný pře- stupkový systém na poněkud lepší koleje byl zave- deu, trváme však na tom, že zlepšení nespočívá pouze v rukou přestupkových soudů, nýbrž že po- kroku dociliti lze jenom součinnosti soudů těch s soudy odvolacími, pomoci právních zástupců a roz- umným, celé věci důstojným postupem obecenstva. které by se dovolávalo pomoci soudní pouze v pří- padech, kde jeho česť skutečně byla poškozena kde o skutečné zadostučinění jde a nikoli o poub potýrání odpůrce nebo o jalovou komedii, při které soudce má hráti ne příliš příjemnou úlohu figuranta. Krajinská hospodářská výstava v Stankovech na Horšovotýnsku. (Původní zpráva »Národních Listů«.) [Od zvl, zpravodaje.)

Kleinův Stankovy

18 article

Dojista velice polěšilelným úkazem jest, že rol- nictvo valně ohroženého a zapomenutého kraje to- hoto v dohodě s tamějším živnostnictvem a obchod- nictvem českým uspořádalo tuto první krajinskou hospodářskou výstavku, jejíž význam bude dojista pro celý tento kraj dalekosáhlým. Výstava tato je novým dokladem, že i na Stankovsku počíná se to hýbati a že tamější bodrý český lid poznává sám sebe, svoji sílu a počíná k povznesení celého kraje v ohledu národohospodářském se zdokonalovati. Vla- stenecký duch tohoto našeho lidu se probouzía v příkladné svornosti rolnictvo se živnostnictvem chutě ujímá se práce, aby uspořádalo krajinskou vý- stavu, na které chce ukázati, ktersk živel český v těchto korporacích a spolcích mohutní a kterai pracuje ke svému povznesení. A práce tato, konaná k uspořádání první české výstavy krajin- ské na Stankovsku, plně se mu daří za zdatné. účinné i obětavé pomoci různých činitelů. zvlášt ale za přispění obecních zastupitelstev obcí Stankova města i vsi.

Stankův

19 article

Výstavnímu výboru, který s největší pílí a po- rozuměním ujal se připravných prací pro výstavu tuto, vedle různých obětavých jednotlivců a zvlášte učítelstva celého tohoto kraje, pomocnou rukou přispívají, radou, podporou hmolnou i morální Hospodářská družstva ve Stankově, v Osvračíně, ve Lštění, v Plzni, »Spolek smíšených živností« ve Stankovech, Ře- meslnická beseda ve Stankovech, Ústř výbor Národní jednoty pošumavské Praze, Ústřední výbor českého oddě- lení rady zemědělské, Obchodní a živ- nostenská komora v Plzni a Okresní zastupitelstvo horšovo-týnské a mají tito činitelé dojista velkou zásiuhu o úspěch této vy- stavy. Učelem výstavy ve Stankově tyto dny pořádané jest poskylnouti jasný, pravdivý obraz rozvoje vý- roby zemědělské a hospodářsko průmyslozé a půso- biti k dalšímu pokroku zemědělskému — Tak také oznamuje program výstavním výborem vydaný a vy- stavovatelům rozesllaný. Trvání výstavy stanoveno bylo na dny 13., 14. 15. a 16. srpna l. r. a rozdělena výstava takto a) Na výstavy zviřat, kturé jsou ohčasné a trvají: 1. Výstava koní v neděli dne 13. srpna od9 hod. dopol. 2. Výstava skotu v ponděll dne 14. srpnao 8. hod. depol. 3. Výstava drobnébo zvířectva v úter dne 15. srpna od 9. hod. dopol. 4. Výstava vepřového bravu ve středu dne 16. srpna od 8. hod. dopol. Výstavy: včelaiská, plodin hospodár ských, hospodářského nářadí a strojů jakož i místní výstavka řemeslných a průmy- slových výrobků, které počaly již v neděli dne 13. srpna od 9. hod. dopol. a potrvají až do ukončen výstavy, které nastává ve středu 16. srpna o 2. hod odpolední, kdy soudci uděleny budou odmněny vy- stavovatelům.

Stankův Osvračín Lštění Plzeň spolek smíšený živnost národní jednota pošumavský Praga

20 article

Výbor výstavní této nevelké, za to ale velice lad- ně, účelně a přehledně sestavené výstavy, utvořil se ze zástupců mistních obcí, Družstva pro chov do- bytka, hospodářských spolků, Všech odborů N. J. P. na Stankovsku se nalézajících, Včelařského spolku Remeslnicko-živnostenské besedy ve Stankově. Výstava otevřena byla slavnostním způsobem v neděli dne 13. srpna za hojné účasti nejen místního, ale i okolního obyvatelstva a četných hostí z Plzně, Domažlic, Nové Kdýně, Klatov, četných de- putací spolků hospodářských a řemeslnicko-živnoslen- ských spolků. Po uvítání přibyvších hostů vlaky o Plzně a Domažlic, zahájena výstava u hlavní brány výstavní (výstavy zvířectva), vkusně dekorované, pro- slovem, který učinil první radní městyse Stankova, p. Karel Zák, který vzpomenul dnešního význam- ného dne konání první české krajinské výstavy ho- spodářské ve Slankově, vítal nelíčenými, ale upřím- nými slovy veškeré účastníky a návštěvníky výstavy jménem obce stankovské a přál první této výstavě plného zdaru.

Stankův Karel zákon Stankův Plzeň Domažlice Nová Kdýně Klatovy spolek Remeslnickoživnostenský beseda spolek hospodářský a řemeslnickýživnoslen

21 article

Po něm ujal se slova předseda výstavního výboru p. Tomáš Janovec, klerý jménem výstavního výboru znovu vítal všecky přítomné a vzpomněl dů- ležitosti těto výstavy pro celý český kraj na Horšovo- Týnsku, vzpomněl toho, jak málo slýchá se v české naší velejnosti o Slankovsku, které ale není posledním místem českým v ohledu národohospodářském. Vzpo- mněl předsednictva českého oddělení zemědělské rady i všech jejch činitelů, kteří podporý hmotné i mo- rální dopřáli výslavnímu výboru, že mohl dnes před přítomné předstoupili a ukázati píli celého tohoto zapomínaného kraje. Vzpomněl, kterak tento český koutek byl čilým, pracovitým a ovládaným ryze če- ským duchem. Vzdal díky všem za veškeru podporu, která kdykoliv a kýmkoliv poskytnuta byla kraji to- muto, terý dnes předstupuje, aby ukázal veřejnosti české, klerak rolník, živnostník i obchodník vedesi na Slankovsku. Opčtně víla) přílomné návštěvníky výstavy o prosil je, aby prohlédli si výstavu, její části a byli nestrannými, ale spravedlivými posuzovatel.

Janovec Horšův český oddělený

22 article

Vyzvav pak všechny Čechy Stankovska k pospolitosti, součinnosti na společné práci k povznesení všebo českého lidu na Stankovsku, zahájil výstavu srdečným provoláním „Na zdar! všem Na to následovala prohlídka vkusně upravených mist výstavních, na nichž konala se právě výslava koní, výstava hospodářského nářadí a strojů a výstava včelařská Výstava hospodářských výrobků a míst- ní výstavka řemeslných a průmy slo vých výrobků nalézá se umístěna ve školní bu dově českých obecných škol, kde laké výstavní kan- celář se nalézá. K výslavě léto použily veškery míst- nosti školní jak v přízemí tak i v prvém palře a n chodbách školní budovy. Celá výstava zahrnuje v sobě osm oddělen a sice: I. koně. II. skot, III. vepřový brav, IV. drobné zvířectvo, V. včely, VI. hospodářské plodiny, VII. ho- spodářské nářadí a stroje, VIII. místní výstavku ře- meslných a průmyslových výrobků,

Čecho Stankovska I . kůň

23 article Denní zprávy.

Denní zprávy. — Pozoruhodné zjevy. Ve svém známém prohlášení učinil chef nynější vlády slib, že bude šetřeno v ohledu jazykovém při všech úřadech a soudech platných zákonů a nařízení. O tom, které jsou to zákony, nemůže býti dnes, kdy otázka jazyková ze všech stran tak zevrubně a důkladně byla probrána, nejmenší pochybnosti, nemůže býti nejasno také, kterým nařízením sluší přikládati význam zákonů; že mezi nimi nena- lezá se a nemůže nalezati známá ordonance Krausova, jež jednak již proto nemůže a nesmí býti respektována, poněvadž zjevně se platnému zákonu příčí, ona bezcennou je též z té příčiny, že se jí nedostává zjevných znaků, jaké by musila miti, by se ji kdo mohl dovolávati. Jestli mohlo býti ale kdy pochybnosti, co má býti soudům a úřadům směrodatným ve věcech jazykových, známé rozhodnutí nejvyššího soudu, jež stalo se v sezení plném, rozplýlilo v ohledu tom všechnu pochybnost. Prohlášení bar. Gautsche nemohlo míti tedy jiného významu a smyslu, než že dočasný nejvyšší ředitel státní správy veřejně a slavně uznal správným stanovisko, jež v otázce jazykové zaujali nejen všichni kompetentní činitelé v národě našem, nýbrž každý, kdo smysl má a cit pro právo vůbec,

Krausův Gautsch

24 article

Tím nápadnějším je, že ve všem a všude i nyní pokračuje se v praxi, jež měla býti za sméro- datnou povýšena pověstnými punktacemi, které stanovily zásadu němčině, že má býti všude na prvním místě, čeština jen v kraji českém na místě drubém. Rozhledněmež se vůkol i přesvědčíme se, že po prohlášení barona Gautsche praxe jazyková v ničem se nezměnila, že co pronesl, bylo prázdné slovo, pronešené pouze pro utišení mysli na venek s vědomím, že zů- stane všechno opět při slarém. Jenom si vší mejme toho, co nyní ve věcech jazykových se děje! Nejen že nerespektují se platné zákony, pokud jedná se o vnitřní češtinu, německá vý- bojnost a ochota podřízených i vyšších instancí státní správy odvažuje se i na ustanovení Stree- mayerovo, jež v platnosti je již čtvrt století.

Gautsch

25 article

Pozoruje se zejmena, že všnde, i na místech nejčeštějších, kde změna děje se v nápisech veřejných označeních a kde čeština byla na míště prvním, nyní vyvěšují se nápisy, kde němčiné dává se přednost, jazyk většiny oby vatelstva krčí se jako z milosti trpěný na místě druhém. Pozoruje se, že úřadové v kraji věl- šinou němackém, patrně u vědomí, že na vyš- ších místech k vůli tomu nijak nenarazl, nýbrž spíše se zavděčí, ignorují dnes již zminěně na- řízení a češtinu z kraje smíšeného znenáhla tlačí ven. O restituci úřadního jazyka vnitřního není ovšem ani řeči a je v ohledu tom zají mavý výrok representanta jisté úřadní instance oproti úřadníku poněkud nižšímu, jenž měl dosti odvahy oznámiti svému chéfu, že po pro- hlášení barona Gaulsehe říditi se bude platnými zákony a že ve všem šetřiti bude zevně i uvnitr úřadu rovnoprávnost. Představený mu odvětil »Dělejte si co chcete, ale ujišťuji vás z pra- mene na rozhodujících místech čerpaného, že tak jako vy prohlášení předsedy ministerstva na- hoře nerozumějí.« Za takových okolnosti bylo by ovšem pošetilostí očekávati, že praxe po od- volání jazykových nařízení se změní. Nemáme fondů, jakých zřizují nyní Maďaři, abychom z nich hradili škodu oněm úřadníkům, již proti vůli vyšších instanci postaví se na půdu zákona.

Gaulseh Maďar ministerstvo nahoře

26 article

Však co můžeme, je sbírati doklady ve všech oborech, že v praxi jazy kové zůstalo i po prohlášení Gau- tschově při starém a že je to le- genda, tvrdí-li se, že pán ten oproti nám dostojí slovu danému. Na zá kladě těchto dokladů musí býti oproti předse- dovi ministerstva provedena akce další, nebot to přece nejde, abychom se neustále dali krmiti jen slovy a sliby a při tom na místě abychom avanžovali, ustupovali pořád víc a více v zad. — Naší zprávy o vandalismu, jejž na skále Husově u Prachatic chystá se provésti »Böhmerwaldbund« zasazením Schillerovy desky, přichytil se pondělní orgán zdejší německé kul- turní obce takovým výlevem neličeného vzteku jaký přivádívá listy toho druhu úplně z formy a jaký by byl nesnesitelným, nebyl — jednou za čas — také zábavným, neboť přese všechnu jeho neomalenost zasmějete se nakonec ubo- hosti tohoto obliájce prachatických vandalů. jichž úmysl od nás nepochybně velmi přiléhavě charakterisován, má-li v zápětí takový výbuch Roz- horlení »Montagsblattu« je tak ohromné, že píše dokonce žargonem, působicím tím směšněji, že list pánů Kuhů mluví jménem — Schillerova národa (!), namílaje, že prý nám nic do toho není, má-li býti Friedrich Schiller od svého ná- roda v Pošumavi uctěn a na »Schillerfelsen« připevněna deska s jeho jménem; neboť Němei prý si smějí dělat na svém majetku a pozemku co chtějí. Vidíme, že je vyloučeno, aby »Mon- tagsblatt« pochopil banálnost nekulturního skutku ležící v tom, když věkovitý název určitého mí sta, daný přirozenému pomníku v krajině, k ně- muž víží se tradice několika věků, má býti pře- měněn v moderní název tak neodůvodněný, jako přeměna názvu Husovy skály v Schillerovu.

Husův Schillerův Kuh Schiller Gao Prachatice Husův skála

27 article

Jisto je, že tudy chodíval Hus jako hoch z Pra- chatic do Husince, zbožné podání vypravuje že tu začasté odpočíval, že tu blesk zapálil za jeho přílomnosti keř, v čemž prý žáček Hus viděl předzvěst své mučednické smrti, zbožná mysl lidu po staletí viděla ve skále otisknutou Husovu postavu v siluetě skály jeho hlavu atd. Při všem tom jest možno, že pověst vzala původ v dávných Prachaticích, jež rok 1620 stál 500 hlav nejlepších měšťanů, pro něžsi Buquci došel. Mečem předělal tenkráte české město na německé. Při stupni, na němž »Mon- tagsblatt« stojí, má ovšem všechno právo tyto věci neznati. Nazvali nyní skálu Husovu jmenem Schillerovým, je projevem neslýehané nevzděla- nosti, že nemohl vzniknouti v žádné hlavě, která ze Schillera četla i jen to, co stují z něho v čí- tankách na německých školách obvyklých. Každý skutečný Němec, který má právo nazývati s opravdu členem Schillerova národa, ví, že něco podobného je pro Schillera urážkou a že kdyby žil, podobné »uctěni« by s největší rozhodností odmitl.

Hus Husův Schillerův Schiller Němec Prachatice Mona

28 article

To vše je ovšem nepřístupno pro apercepci » Mon- tagsblattu« a slavnostn. komitétu v Prachaticích, který bude patrně sestávati většinou z podob- ných členů Schillerova národa jako obhájee jich v »Montagsblattu«. Čin jejich je podobný škandálu, a v pravdě ideovému vandalismu, který provedl národ německý před léty s po- mníkem Heineovým, který se musel vystěhovati do Ameriky, aby mohl býti vůbec někde na ze- měkouli, na níž se proslavil, umístěn. To byl projev žhavého antisemitismu Schillerova ná- roda, který i tenkrát ukázal, jak jest hoden toho jména. Šilená protičeská nenávisť, jejíž ukázkou jest i dnešní výbuch »Montagsblattu« také na místě úvodním (»Taboriten«), jest ně- mecko-židovským servitutem německému národu i není nedůstojnějšího postavení pro žurnalistiku na celém světě než jaké zaujímá žurnalistika odsouzená k vykonávání tohoto — servitutu.

Schillerův Heineová Prachatice Amerika

29 article

Zač? Za nevýslovné opovržení, s jehož doklady setkáváme se každodenně v jevech poměru mez Němci a německými židy. Kdo může trvati v takovém poměru, nechápe arci naše stanovisko vůči Prachaticům. — Bezvýsledné volby starosty v Podmokli cích u Semil. Jak povědomo, zmařila česká men šina obocního zastupitelstva v Podmoklicích volbu starosty svojí abstinenci a sice proto, že Němci nechtěli zvolit jednoho Čecha do obec ního představenstva. Za to německý starosta vy měřil českým členům zastupitelstva třikrát po- kutu po 40 K. Proti vyměření pokuty podalp Josef Miksánek a soudruzi rekurs k okrosnímu hejtmanství v Semilech, které nyní zaslalo stě- žovatelům vyřízení v ten smysl, že nepokládá se za kompetentní, rozhodovati v této věci a odká- zalo stěžovatele na instance samosprávné. Češí členové podmoklického zastupitelstva stížnost podobnou současně však již podali okresnímu výboru v Semilech. K vyřizování nalehavých zá- ležitostí obecních svoláváno je k zasedání bývalé zastupitelstvo obecní,

Němec Čecho Miksánek Prachatice Semily Podmoklice

30 article

— Osobní. Pan MUDr. Peyr odcestoval 15. srpna a počne opět ordinovati dne 4. září. — Pan MUD . Václav Moravec, odborný lékař vnitřních nemocí v Praze, vrátil se ze studijaí cesty po lázních belgi- ckých a holandských a ordinuje opět v obvyklých hodinách. — Pan MUDr. J. Horák, Řeznická ulice č. 1, vrátiv se do Prahy, ordinuje opět pravidelně. — Pan MUDr. František Svátek, zubní lékař na Smí- chově, počne pravidelně ordinovati 16. srpna. — Úmrti. V Praze zemřel 14. srpna p. A. Neu- gröschel, velkoobchodník, v 65. roce věku svého. Pohřeb koná se 16. srpna o 3. hodině odpolední. — Dne 14. srpna zemřela v Praze pí. Marie Patzeltová v 85. roce věku svého. Pohřeb koná se 16. srpna o 5. hod. odpol. na hřbitov vyšehradský. — Úmrtí professora dra. Maška, c němž jsme ze iiž znínili, naplnilo učitelsty, menšinových i ma- tičních škol, jež jeho dozoru podléhaly, největším zármutkem. Bylť zvěčnělý nejen znamenilým odbor- níkem školským, ale také opravdovým přílelem učitele. jemuž jeho blaho i zdar školy byly přední úřadní po- vinností. Je pravda, že s: tím nezavděčil tu a tam leckterému byrokratu, avšak uím větší jsou jeho zá- sluhy. Učitelstvo často mělo příležitost srovnávati po- sobení různých inspektorů na školách menšinových.

MUDr Peyr Moravec J Horák Svátek A Neu Patzeltová Mašek Praha řeznický ulice MUD

31 article

Úsudek vždy vyzněl na prospěch starého, avšak zku- šeného paedagoga Maška. Jesi známo, že bývaji u c. k. okresních školních rad pokládány maliční a menšinov školy za cvičebné objekty, kterými leckterý snaživec dokazuje, jak Němcům dovede licholiti. O Maškovi něco podobného se jen domnívati, bylo by zneuctěním jeho psmátky. Zdar škol byl mu nade vše a doved svým taktním chováním odstranili i u odpůrců če- ských škol leckterou prolivu, tak že i po télo stránce získal si zásluh nemalých. Budiž zachována čest jeho památcel — Za Karlem Hartigem . . . V lůno posvátné půdy Olšanského hřbilova uložen byl včera za veli- kého účastenství přečetných svých přátel starý a za- sloužilý vlastenec, zakladatel města Žižkova, stavite p. Karel Harlig. Zesnulý, jenž dosáhl věku 72 let, byl mužem svrchovaně zajímavým, rozhleduplným, ovědomělým, přítelem Baráka, Sladkovského, Julia Grégra a horlivým ctitelem a nadšencem pro doby husitské. Karel Hartig narodil se 4. května 183 v panském miýně u Sedlčan. Po odbytí hlavní školy v Příbrami studoval v památném roce čtyřicálém osmém v Praze, kdež byl svědkem prohlášení »kon- stituce«, zrušení roboty. Pohnutá doba vzbudilav mladistvém nitru jeho živé porozumění pro svobodu občanskou a dala pevný podklad jeho pozdějšímu působení. Po uzavření pražských škol věnoval s praktickému výcviku při slavitelství v Příbrami a po kračoval pak v letech 1850—1854 v studiích na praž- ské technice a v čelnějších stavitelských kancelářích Odbyv v roce 1854 zkoušku stavitelskou, působil pěi rozličných slavbách vodních, městských, hospodář- ských a železničních v Čechách, ve Vídni, v Úhrách a v Horních Rakousích. V roce 1860 vrátil se da

Mašek Němec Hartig Harlig Barák Sladkovský Grégr Žižkov Sedlčany Příbram Praha Čechy Vídeň Úhra Horní Rakousy

32 article

Prahy a po jednoročním zaměstnání při větších stav- bách usadil se trvale jakožto samostatný stavitel v Praze. Po vydání diplomu říjnového, když v Praze nastal čilejší ruch politický a zakládány národní spolky »Hlahol«, »Sokol«, Umělecká beseda a jiné, stal se Hartig členem všech a byl vezdy v prvních řadách bojovníků za svatá práva národa. Za invase pruské stavěl tak zv. Husův dům na Betlémském náměstí, na místě zbořeného domu, v němž Mist Jan Hus jako kazatel kaple betlemské bydlel. Po pruské válce, když nastal v Praze, krunýřem hra- deb obemknuté, nedostatek bytů, založil Karel Hartig na Vídeňské silnici poblíže »Bezovky« na pozemcích své tchyně paní Marie Stomeové osadu, jež tvořila čásť obce vinohradské a později byla k jeho návrhu Žižkovem na vána. Při obecních volbách zvítězil Karel Hdrtig proti straně německé a neuvědomělé, mající dotud obecní správu v rukách. Avšak do po- sobnosti Hartigovy nespadá pouze založení Žižkova, ale i hlavní části dnešních Král. Vinohradů. Když r. 1875 Karel Hartig úřad starešinský příjal, opřel s rázně rozdělení této obce, o něž usiloval tehdy ně- mecký zemský výbor s místodržitelstvím v domnění, že v části vinohradské dopomůže se tím německému živlu k veslu. Aby se však takové rozdělení proti vůli zastupitelstva provedío, musilo býti obecní zastu- pitelstvo rozpuštěno a nové volby v obou částech pro- vedeny. Byl tedy Karel Hartig posledním starostou nerozdělených Král. Vinohradů, od Vyšehradu až k Libni se rozprostírajících a když došlo přece jen k rozdělení, byl p. Hartig roku 1876 zvolen za prvního starostu obce žižkovské. Založil spolky: Občanskou a čtenářskou besedu, záložnu a spolek pro vystavění

Husův Hus Hartig Stomeová Hdrtig Hartigův Praha betlémský náměstí Bezovka Žižkov Vyšehrad Libeň národní spolek » Hlahol Sokol svatá práv národ

33 article

Žižkova pomníku na vrchu Žižkově, jichž všech byl prvním předsedou. Stavěl první školu a záloženskou budovu pro obecní úřad a besední místnosti. Na pa- měť historických událostí dával vztyčovati žerdě a prapory na vrchu Žižkově. Hlavní zřetel měl Hartig k uvědomění a národnímu probuzení českého lidu, pročež pojmenoval také všecky ulice a náměstí dle nej- slavnějších mužů doby husitské a od Husa počinaje až k hělohorským mučedníkům a učiteli národů Ko- menskému. Také mimo Žížkov zejmena v Praze byl Hartig činným. Po dlouhá léta byl členem družstva divadelního ve trudných jeho počátcích, pořadatelem obou poutí do Kostnice v letech 1868 a 1873, pak do Husince, k nimž opatřil prapor husitský, který nyní v kostnickém museu jest uložen. Byl členem výboru

Žižkův Hartig Hus Žižkov Praha ko

34 article

»Sokola« pražského, výboru pro zřízení Žížkova pomníku u Přibyslavi a horlivým členem výboru pro zbudování pomníku Husova v Praze. Po »krachu« národohospodářském v roce 1873, když upadaly fi- nanční ústavy světové důvěry požívající, štváno proti místní záložně, již v čele stál Hartig, aby pádem jejím byla vytlačena strana jeho z obecní správy. Úsilí toto za pomoci vládních orgánů se zdařilo. Harlig byl se čtyřmi soudruhy před porotu pohnán, ale za nevinna prohlášen. V době vyšetřování bylo obecní zastupitel- stvo rozpuš'ěno a vladní komisař v osobě kdys propu- štěného obecního úřadníka, nepřítele Hartigova, do- sazen a nové obecní volby za neslýchaného nátlaku vlády provedeny, kterými vnucena ryze českému Žiž- kovu správa němčourská. Pádem záložny pozby! Har- tig takměř úplně svého jmění a uchýlil se do zátiší na Král. Vinohrady — kdež jej stihlo jiné neštěstí — zemřelať mu jediná provdaná dcera a po dvouleté trapně nemoci i věrná choť jeho. V podzimu života svého věnoval se výchově dvou dítek po své dceři, jimž byl pečlivým dědem. Horlivě zúčastnil se pora spolku pro zbudování Husova pomníku, jsa přívržen- cem myšlenky postaviti pomník na náměstí Betlém- ském. Budiž mu čestná pamět!

Husův Hartig Hartigův Král Přibyslav Praha Haro Betlém Sokol výbor pro zřízený Žížkov pomník

35 article

— Slavnému dopravnímu ředitelství společnost státní dráhy na povšimnntí. Docházejí nás z obe- censtva četné stižnosti na přeplnění vozů a také na- prostý nedostatek místa, zejména ze zastávky Jiren Z této zastávky vyjíždí prý vlakem o 7.33 hod. več. co den nejméně 100 a po nedělích aspoň 200 praž- ských výletníků z okolí lesů jirenských. V pondělí ráno dojel prý vlak do Jiren místo o 6.52 až 7.20 h. přeplněný lidmi, kteří v době česání chmele pravi- delně dojíždějí do Žatce a jeho okolí, takže výlet- níci v Jirnách a na dalších zastávkách do přeplně- ných vozů se dráti, ba i na plošinách vagonů na stupálkách celou cestu projeti musili. Uznává se, že dráha za nepředvídané návaly cestujících netůže, avšak poukazuje se k tomu, že ze zastávky jirenské denně, tedy pravidelně na 100 osob jezdí do Prahy a že tedy v předvídaných případech velkého návalu o rozmnožení vozů má býti posta- ráno. Dáváme témto stížnostem veřejnost jsouce přesvědčení, že slavná dopravní správa, jako vždy. také v tomto případě nalehavé potřebě a oprávněné žádosti obecenstva vyhoví.

Jiren Žatec Jirny Praha

36 article

— Zlé poměry na trati c. k. státních drah Zdice- Protivín a jimi způsobené neštěstí. Píše se nám: Již mnohokrále bylo veřejně poukázáno na nepřístoj- nosti při dopravě osob na této trati, najmě z Při- brami. Při ranním vlaku bývají jenom tři, nejvýše 4 vozy, do kterých obecenstvo v pravém slova smyslu bývá cpáno. Nešetrnost tato měla v neděli v zápětí neštěstí, Když ranní vlak, přeplněn obecenstvem, přijel na stanici Jince, chtěla 2slelá slečna Foglová z Vyšehradu, kteráž jela z Příbrami, uzavříti okno, při čemž neuzavřenými dveřmi(!) vypadla na trať, načež jí nohy a ruce na dvou místech byly přejety a obličej potlučen. Ve slavu velmi povážli- vém, bezduchá dopravena byla vlakem o 10. hod. v průvodu dvou lékařů jineckých do všeobecné ne- mocnice příbramské. Neštěstí lo způsobilo v Příbrami ohromné vzrušení a přičítáno nehybnosti správy do- pravní, kteráž přese vžecky stížnosti městské rady. obchodních gremií a jiných korporací o bezpečnos obecenstva postarali se nechce. V celém světě není tak mizerná stanice, jako v Příbrami, která jest v pravém slova smyslu záchodem děsně páchnoucím

Foglová Zdice Protivín Jince Vyšehrad Příbram

37 article

Vozy, v nichž obecenstvo jest dopravováno, nebývají ani meleny a tvoří takto hotová smeliště. Žádáme příslušné kruhy o konečnou nápravu, aby obecenstvo těmito hroznými poměry dále netrpělo — Neslýchaná nešetrnosl severní dráhy. Z Ho- donína se nám píše: Veliká návštěva výstavy hodo- nínské včera měla přírozeně za následek mnoho- násobně zvýšenou dopravu na dráze. Ač správa se- verní dráhy dle příjezdu vlaků se vší jistotou shle- dala zvýšení frekvence a musila věděti, že k večer- ním vlakům odjezdovým bude ohromný nával, zdá se, že potřebných opatření neučinila. Prostranství u pokladny bylo přeplněno, ale drahnou dobu vy- dával lístky jediný úřadník. Ač pracoval korrektně, nestačil, i nastala u pokladny tlačenice, již zdolat naprosto nebylo možno. Občánstvo jalo se konečně