1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 19. srpna 1904
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. list
předelácí se
Praze v kdninistra
s drojí čonán loe
ve nllslkác
Praha
6
article
le . roštoni
rrnso
n ltrrr ie i
vdroji aicntko
7
article
Válka.
Válka.
Z Londýna, 18. srpna. (C.-B.) »Reut
kanceláři« sdělují: Z Tokia sděluje
se ze včerejška večer: Jak se pro-
slýchá, ohlásil velitel oblehací ar-
mády, že velitel portarturský odmíti
vyzvání, aby se i s pevnesti vzdal, ja-
kož i s díky nabídku císaře japon-
ského, by nekombatanti se z pevnosti
vystěhovali.
Z Londýna, 18. srpna. (C.-B.) »Rtent
kanceláře sděluje ze Šanchaje ze
dneška, že se tam očekává pří-
jezdjaponského loďstva. Ja-
ponsko jest prý odhodláno žádati
okamžité vyplutí ruských lodí ze
šauchaje aneb jich odzbrojení, jako
v Cintau, vynutiti.
Z Petrohradu, 18. srpna. Ze Ljao-
janu sdělují: Všeobecný pohyb japon-
ské armády k severu je patrný, což
dokazuje, že Japonci mají — nový
plán.
Z Tokia, 18. srpna. (C.-B.) (Úřadní
zpráva.) Velící generál oblehací ar-
mády před Port Arturem sděluje, že
16 t. m. poslal parlamentáře k před-
ním strážím nepřátelským, kterýž
podal sdělení, v němž vyjádřeno přáni
císnře japonského, propustit nekom-
batanty z Port Arturu, a v němž dále
doporučena kapitulace. Sdělení bylo
doručeno náčelníku generálního štábu,
kterýž 17. t. m. vyslal ruského par-
lamentúře k oblehací armádě s odpo-
vědí, odmítající oba návrhy.
L. Z Petrohradu, 18. srpna, v 9 hod.
45 m. (Pův. tel. zvl. dopis. »N. L. «.) První
oddíl baltického loďstva odplul dne
13. srpna a vyčká druhého oddíluu
mysu Hornova. Oddil druhý vyčká
návratu velkoknížete Cyrilla, který
určen jest na den 3. září.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
Japonec
Artur
Hornův
Cyrill
Londýn
Reut
Tokio
Petrohrad
Ljao
8
article
Německá „oslava“ 18. srpna
V Opavě!
Německá „oslava“ 18. srpna
V Opavě!
Jest tomu asi měsle, co officiosové cisl j
tánští se zdejším »Prager Abendblattem« v čele
pochlebovali Němcům slezským jako vzorům
loyálních občanů, kteří mají věrnost k dynasti
a oddanost k císařství rakouskému od věko
zrovna v krvi.
Nuže, včera a dnes, v den narozenin cís-
fových, měl c. k. zemský president slezský vý-
bornou příležitost přesvědčiti se s balkonu svého
vládního paláce v Opavě o té loyalitě Něm
slezských na vlastní oči a uš.
Jako každého roku v předvečer narozenin
císařových nařídilo i letos velitelství vojenské
posádky v Opavě velké čepobití, to jest vyslalo
svou kapelu, aby pod okny c. k. zeměvládc
zahrála císařskou hymnu a slavnostní serenádu.
Ale letos dopadlo to slavné vojenské čepobit
v Opavě — schönererovsky. Několik tisíc Němet
Prager
Němec
Opava
Německo
9
article
spustilo před vládní budovou takový pekelný řev
a pískot, takové pokřikování: »Fuj!2 a »Abzug
Thun !«, že vojenská hudba, úplně jsouc pře-
hlušena, netroufala si ani zahráti eisařskou hymnu
nýbrž raději před hrozivým davem sebrala svě
partesy a vrátila se z ticha do kasáren. Tam
teprv, ve dvoře kasáren, mohla císařskou hymnu
vojákům sehrát, kdežto německé občanstvo opav-
ské venku před kasárnami rušilo ji hulákáním
velkoněmecké »Wacht am Rhein«. Na to vzorní
němečti Rakušané opavští, vytřískavše cestou
»Sokolu« opavskému všechna okna jeho tělo-
cvičny, táhli poznovu před budovu zemského
vládce, aby mu ještě jednou uspořádali pěknou
kocovinu. Zemský president uznal vůči těmto
ovacím záhodno, dát shasit světla ve svých sa-
lonech, sám ale, zahalen ve tmu, shlížel s pa-
vlánu na ten ječící dav »vzorných Rakušanů«
které si Rakousko více než stoletou germani
sační politikou svou tak nadějně vychovalo.
Abzug Thun
Rakušan
Rakousko
Sokol
Wacht be Rhein
10
article
Nadešlo jitro 18. srpna, den narozenin pa-
novníkových. Opava plna lidu německého, zbu-
bnovaného na německý protestní »Volkstag« na
kterém hráli Rakousku vlastenci šíroznámí: jak
Krommer, Türk, Bendel, Sehreiten
a Wolf.
Řeči všech těch výtečníků byly naladěny
na toninu přímo vražedně teutonské zuřivosti
proti většině slovanského obyvatelstva slezského,
kterážto zuřivost sálá i z připravené reso-
luce, v níž se pravl: »Německý Volkstag spa-
třuje v chystaném zřízení slovanských poboček
při učitelských ústavech v Opavě a Těšině nej-
drzejší ze všech posavadních kroků, k vydání
našeho, Němeům slezským nad vše drahéhoa
vysoce vývinutého školství slezského Slova-
nům. On spatřuje v tomto, jakož i v předcho-
zích poslovanšťujících (!) opatřeních promy
šleně prováděný úmysl, aby naš
pokojné a vysoce vdělané něme-
cké (l) Slezsko bylo vydáno násilí
a nevzdělanosti méně cennéhoa
výboje lačného kmene národního.«
Krommer
Türk
Bendel
Sehreiten
Wolf
Opava
Rakousko
11
article
— Zjevný-li již z tohoto surově zpupného tónu
přijaté resoluce dostatečně neurvalý duch haka-
tistův opavských, ozýval se ovšem v řečích
Krommerů, Turků možnoli, ještě libezněji. —
Dle došlých zpráv dr. Körber ještě
poslední chvíli pokusil se o uchlácholení
křiklounův. Vzkázal jim po poslanci Demlovi,
že předloži věe, jak si přáli, zemské
školní radě slezské (v níž Němci
vládnou), aby tedy netropili v den císařových
narozenin žádných demonstrací. Konala se na
rychlo porada v té příčině na radnici, avšak
konec její byl, ten — že purkmistr opavský.
pověstný renegát Rochanovski, nešel na hostinu
císařskou k zemskému presidentovi hr. Thunovi,
nýbrž na německý »Volkstag« ke »třem ko-
houtům«, kdež se dal za tento německý čin
svůj veřejně velebit.
Pohořel tedy dr. Körber u svých milýc
opavských přátel na dobro a skandál byl hotov
Slyšme, jak mu zpívali: Náměstek purkmistra
Opavy dr. Krommer jakožto svolavatel protest-
ního meetingu vzpomenul loňské kruté živeln
pohromy, pravil, že letos opět stihla Slezsko druhá.
stejně krutá pohroma politická
tím, že na německých státních ústavech učitel-
ských v Opavě a Téšíně mají býti zřízeny slovanské
učitelské pobočky. »Tímto slovanofiiským činem
ministra vyučování (ubohý Hartl !) má býti po-
savadní náš poklad, naše německé školství, tato
pýcha všech Němců slezských, vydáno ve psí
nenasytným Čechům a Polákům. Každý
Němec chápe vážné a dalekosáhlé následky toho
nejnovějšího attentátu vládního na naši německou
Krommer
Turek
doktor
Körber
Deml
Němec
Thun
Téšín
Hartl
Čecho
Polák
Opava
státní ústav učitelský
12
article
národnost, na naši vlasť a náš lid ... A proto
jste všichni dnes opustili dilnu i pluh a po-
spíšili jste sem, abyste osvědčili, že vám také
na tomto místě, a byť i zde stál trůn císařský.
neschází mužné odvahy, byste všichni jako
bratří bez rozdílu mínění politických celou silou
opřeli se těžkému bezpráví (D), jakéž uči-
něno s hůry německému lidu slezskémul
Ve znamení tohoto svatého německé ho
hněvu (!) sešli jsme se schválně dnee
18. srpna, abychom proti potupě nám
Němcům v této zemi učiněné zdvihli protesť tak
mohutný a tak silný, až by jeho mocné vlny
v neblahé chvili jako varovatelé dorážely až
ke stupňům cisařského trůnu, napomínajíce k
obratu dříve, než bude pozdé !« —
Po této ouvertuře proslavoval se známý
»pruský kanonýr« Türk jako slezský historik.
Němec
Türk
13
article
Dle jeho vědomostí vzácných »Slezsko o
věkův bývalo zemi německou!« —
Že zatím od roku 1426 až do poloviny století
osmnáctého státním a úřadním
jazykem byl výhradně jazyk če-
ský, že teprv po ztrátě velike většiny Slezsk
moudrost Rakouska ve zbylém kouska počala
svými absolutistickými fermany nařizovat, aby s
ve školách učilo a v úřadech úřadovalo ně-
mecky, to vše leží pod horizontem Türkových
vědomostí; ale to mu novadí, aby prohlásil
Slezsko za odvěkou državu Němců a tudíž pro-
klinal Körbrovu vládu, že opovažuje se zřízením
dvou slovanských učitelských poboček »zasa-
zovat Němectvu ve Slezsku s mrtlcí ránule
Proti této »brutální libovůli vlády« hřímal
také poslanec Schreiter svůj »plamenný pro-
test« tak bouřně, že to již samému vládnímu
komisaři bylo trochu »tlusté«, což je dost. Co
vše po té ještě dali k lepšímu pp. Bendel a Wol,
prozatím ještě historie nezvěděla; však nebylo to
dle úlomků sdělených než stejné sprostáctví hr-
bých germánských štváčů, nemohoucích si předsta-
vit spolužití s národy slovanskými než jako panstv
a porobu, jako kladivo a kovadlinu, i vztekají-
cích se tudiž zuřivě ihned pro každou seb
menší úlevu našich okovů, nadtož pro seb
menší krůpěj vráceného nám práva.
Türkův
Němec
Schreiter
Bendel
Wol
Slezsko
Rakousko
vrácený já práv
14
article
Sepravše se ještě k vůli nám trochu mezi
sebou (poslancům Demlovi a Hofmannovi pro
volána »hanba« pro jejich nekurážnost) — vy-
hrnuli se vzorní ti Němci slezští na ulici, aby
svému »svatému německému hněvu« dával
výraz přiměřenými činy.
Pořídili si k tomu konci smuteční prapory.
pod nimiž houfně s hlučně táhli opět před palá
zemského presidenta hr. Thuna, kdež prorazili
hravě kordon obecní policie a počali hostinu, n
počest narozenin cisařových konanou, dopro-
vázet — pronikavou kocovinou. Pískot, hluka
pokřiky „Fuj“, „Abzug Thun!“ nebraly konce
až do samého večera, kdy po marném úsili čet-
nictva musilo být povoláno na demonstranty
vojsko. Pak teprv se hrdinové němečtí rozutí-
kali. Tak oslavili slezští Němci císařské naroze-
niny po stoleté úřadní podpoře ger-
manisace v našem Slezsku!
Rakousko může si dnes říci: „Zahřivalo
jsem je sto let na ňadrech svých, až mne —
uštkli!“ Avšak myslíte, že si to řekne?
Deml
Hofmann
Němec
Thun
Slezsko
Rakousko
Abzug Thun
15
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Dakova, 15. srpna. (Čerep Spirido-
vič u biskupa Strossmayera.) Před-
seda moskevského Slovanského spolku A. I. Če-
rep Spiridovič na cestě po slovanských zemíel
za účelem odevzdání diplomů čestného členství
zavítal včera do Dakova, aby takový diplom ode-
vzdal také biskupu Strossmayerovi. Biskup, jen
Strossmayer
Dakovo
spolek A . I . čerepublika
Čerep Spirido
16
article
se již úplně zotavil, odsloužil slavné služby bož
za zdar ruských zbraní a svolával blahoslovení
boži na hlavu novorozeného ruského následníka
Alexěje Nikolajeviče. Když Čerep Spiridovič
proslovil své poslání, stařičký biskup odvětil, že
vždy přál Rusku všeho dobra a štěstí a že je
přesvědčen, že dobude vítězství nade lstivým
nepřítelem, neboť ono hlásá křesťanskou lásku.
Prozřetelnost brzy ukáže cestu k sjednocení
Slovanů. Prorocká slova velebného kmeta hlu-
bece dojala ruskou deputaci i všecky přítomné.
Ze Lvova, 17. srpna. (Poláci a proti-
dynastická německá obstrukcev
Opavě.) Opavské demonstrace, vrchol něme-
cké drzosti, na jakou se dosud ani Schöneren
nezmohl, možná, že se neminou účinku na
vládu Körbrovu, jenž dosud vládl zásadou něme-
ckého veta. Ale na druhé straně jistě bude je-
jich následkem větší národní uvědomění Čechů
i Poláků v obojím Slezsku a sblížení jich, jak
tam, tak na říšské radě. „Kurjer Lwowski“ píše-
Nejbližším následkem všeněmeckých avantu
jimž přejí i umírněné strany německé, bude
nové, těsnější spojení Poláků s Čechy, aby spo-
lečným úsilím zkrotili prusofily. Pro kolo pol-
ské dynastické ohledy mají, jak známo, velk
význam; jakmile tedy Němci zřejměji vystoupí
úloze nepřátel dynastie, kolo polské neudrží se
dlouho v úloze němého svědka sporů německo-
českých, ale zajisté se rozhodne pro činnější vy-
stoupení po straně české.
Z Krakova, 18. srpna. („Nowa Re-
forma“ o terroruslezských Něme u.)
„N. R.“ mluví nám z duše, píšíc, že terror slez-
ských Němců musí mít i následek na změnu
systému. Poprvé tu čteme v polském listu od-
souzení methody Taaffovy, již nazývá prtáctvím.
Nikolajevič
Polák
Körbrův
Čecho
Kurjer Lwowski
Němec
Taaffův
Rusko
Lvov
Opava
Slezsko
Čechy
Krakov
Čerep Spiridovič
17
article
Ale methoda tato je ve Vídni považována za
jedinou, kterou možno v Cislajtanii vládnouti.
Po vystřídání mnoha ministrů vnitra došlo n
Körbra, jenž se drží proto, že ho považují za
pokračovatele Taaffova, ale on je pouze jeho
zhoršeným vydáním. „Slovanské obyvatelstvo
Rakousku jest už činitelem tak důležitým. a poli-
ticky vypracovaným, že další křivdy ústřední
vlády musejí vyvolávati neustálé třenice.
Chvíle velkého přelomu státo-
právního v Rakousku bliží se ne-
odvratně. Ta vláda politických a národních
protiv, ten organism, plodící pouze vášně
rvačky, jež na konec nedovolují ani rozvinutí sil
ho spodářských, musí konečně být odsouzen ku
popravě. Všichni cítime, že tímto směrem dále
jiti není možná. V Rakousku musí býti ke slovu
připuštěn státník, který necouvne před odpovědí
na otázku, má-li Rakousko býti v Evropě pod-
řízeným státem německým či soustátím, jehož
všichni národové jsou si rovnoprávní. Nejnovější
eskapada slezských Němců týká se především
koruny a dynastie, od ní čekáme odpověd.
Ze Záhřeba, 16. srpna. (Zbratře n
chorvatsko-slovinské.) Slavnosť ote-
vření „Národního domu“ v Brežicích ve Štyrsku
stala se příležitostí krásných projevů národního
zbratření mezi Chorvaty a Slovinci, jehož svědky
byli přílomní hosté čeští. Chorvatů se sjelo do
Brežie na 1500. Němečtí zuřivci je kamenovali
zvláště Sokoly. Bylo i krvavých hlav, ale mnohý
nemškutar pocítil, jak tvrdá je dlaň sokolská.
Po slavnosti 30 Slovinců doprovodilo chorvat
ské hosty až do Záhřeba, kde byla dohra slav
nosti brežické.
Körbr
Taaffův
Němec
Chorvat
Sokol
Slovinec
Vídeň
Rakousko
Evropa
Záhřeb
Brežice
Štyrsko
národní dom
18
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 18 srpna
Rusko, Anglie a Turecko na Středozemním moř
Z Cařihradu, 12. srpna. Po události s „Ma
Iakkou“ a jinými anglickými loďmi, jež ruské
Praha
Rusko
Anglie
Turecko
Cařihrad
Ma Iakka
19
article
V drobném prodejii
nejele o not
Ve fljalkéch ns venkoré
raaní čhslo.
sdpolední
1gh
Inseraty
plati ss kotově raple
Pledrlacení allerty Pji pinl-
Tm eskánjí ae tas náile
tiskárna a ezprdice „ Národnich Liäis4a
Eskozivy se asvree
Národnich Liäis 4
20
article
lodstvo na Rudém moři i na Dálném Východě
zajalo, Anglie se namahá vykořistiti tuto afféru
na škodu smluvami zaručených práv, která ru-
ské lodstvo má na Středozemním moři, a chce
tuto otázku spojit i s otázkou o průchodu ru-
ských lodí Bosporem a Dardanellami. Ví se, že
Rusové na základě smluv s Tureckem mají
právo posílati lodi svého Dobrovolného loďstva
Bosporem a Dardanellami i tehdy, když jsou
na nich vojáci a střelivo. To jasné právo Ruska
Angličané chtěli by nyní popírati, ale to se jim
nepodaří. Již Turecku nabídli půjčku pod vý-
hodnými podmínkami, aby mohlo Rusku zaplatití
zbytek válečné náhrady z r. 1878, aby tím způ-
sobem Portě rozvázali ruce naproti Rusku a na-
byli v ní pomoeníka ke šlapání smluv. Porta
se dosud chovala bezvadně naprati Rusku
v otázce průchodu lodí, a je se nadíti, že tak
bude i v budoucnosti činiti ve svém vlastním
prospěchu, neboť Anglie sama více než kdo jiný
si přeje opanovati důležitou vodní cestu pod
Cařihradem, což je sultánovi i na Portě dobře
známo.
Roznesla se pověsť, že anglické loďstvo
na Středozemním moři připluje před jižní vrata
Dardanell, aby zahradilo ruskému Dobrovolné-
mu loďstvu cestu z Černého moře na Dálný Vý-
chod, ale pověsť ta neukázala se podstalnou.
Rus
Dardanelly
Angličan
Dobrovolná
Anglie
Bospor
Turecko
Rusko
Cařihrad
21
article
Za to anglické loďstvo z Gibraltarv a z ostrova
Malty připlulo ke břehům egyptským, do Alex-
andrie a Port-Saidu, před vrata Suezského prů-
plavu, aby bdělo nad pohyby „Smolenska“,
„Petrohradu“, „Sevastopolu“, „Orla““ a ostat-
ních lodí Dobrovolného loďstva, které kroužíce
lapají cizí podloudné lodi po Suezu a Rudém
Anglické loďstvo na březích egyptských je
velmi silné. Má 24 lodi pod velením admirála
Domvillea.
Nebude nezajímavo, podám-li zprávy o
tomto loďstvu „neutralné“ Anglie, jež na
Střodozemním moři překáží Rusku, aby pro-
spěla svému spojonci, Japonsku. Jsou to tyto
válečné lodi: M allar, kapitán Fuson, 300 tun.
Speedy, kap. Jones, 810 tun. Irne, kap.
Luce, 540 tun. Ar:el, kap. Philimore, 310
tun. Coguette, kap. Food, 335 tun. Cyn-
thia, kap. Ellis, 335 tun. Pioneer, kap.
Hope, křižák o 19 dělech, 2200 tun. Vulkan,
kap. Briggs, torpédovec, 20 děl, 15.000 tun.
Surprise, admirálská loď Domvilleova.
Montagu, kap. John Denison, 42 děl,
14.000 tun. Harrier, kap. Cowper, 1070 tun.
Loni L' Abermarle, L' Aboukir, Harrier a torpé-
dovci Exe a Mallard odpluly do Port-Saidu.
Turci jsou tímto kroužením anglického lod-
stva velmi znepokojeni. Bojí se, aby jejich kůže
nezaplatila anglo-ruské soupeřství na Středo-
zemním moři. Připravují se tody na každou pří-
padnost.
Turecko objednalo v Americe značný počet
válečných lodí a torpédovců; také v Anglii a
Italii. Hotové koráby již stihly do tureckých vod,
na ostrov Mytileny, kde Tuci myslí zbudovat
nový vojenský přístav. V Ismidu na Mramero
vém moři již vojenský přístav budují.
moři.
Alex
Domville
Fuson
Jones
Ellis
Hope
Briggs
Domvilleův
Montag
John Denison
Cowper
L Abermarle
L Aboukir
Turek
Gibraltarv
Malta
Said
Smolensk
Petrohrad
Sevastopol
Suez
Anglie
Rusko
Japonsko
Luka
PortSaid
Turecko
Amerika
Ara
Pioneer
Vulkan
Surpris
Harrier
Harrier
Mytilit
23
article
Carský manifest o následniciv.
Vydán carský manifest, kterým se brat
carův Michail Alexandrovič, dosavadní násled-
ník, prohlašuje vedle platných zákonů za ná-
sledníka v případě, kdyby syn carův Alexěj Ni-
kolajevič předčasně zemřel. Pro případ, kdyby
panující car zemřel v době nezletilosti carevi-
čově, ustanovuje poručnici jeho matku, carovou
Alexandru Feodorovnu.
Tyto dni jsme zahlédli v jednom vídeňském
Alexandrovič
Alexandr Feodorovna
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—s. Z letního útulku. Řikal jsem
to vždyeky, že naši lidé přehánějí, když vypra-
vují o svém utrpení mezi milými krajany dru-
hého jazyka. Kdyby se uměli chovat, kdyby
dbali jako lidé civilisovaní oprávněných citů
přirozených hnuti bodrých našich sousedů, žil
bychom v této požehnané zemi jako hrdličky.
Že muž rozumný snese se s nimi výborně,
že odvážiti se může mezi ně — užije-li vhod-
ných opatření — i když nejvíce jsou rozzuřeni,
toho výmluvným dokladem je list, jejž jsem
právě dnes byl obdržel od svého přítele, n
němž zvlášť si cením moudré nazírání na život
o naprostý duševní klid i v okamžicích, kdy
orkán uvnitř člověka buráci nejdivějl.
Nebylo by dobře, kdybych list ten odloži
k ostatním, jež mi pošta přináší, sdělím li obsah
jeho s širší veřejnosti, bude zajistě působiti,
jako balšam na rány, jež veřejnému životu na
šemu zasazují spory a hádky národnostní a je
nirniti a odklizovati je povinností každého sku
težného vlastence od císařského rady nahoru.
Nuže, co píše můj přitel?
»Předrahý kollego
Nebudeš mi dojista zazlívati, že jsem po-
vžl dvou minulých svátků — třeba vykořistit
básných dnů, jichž nebude již tak mnoho, po-
něvadž dle nejpečlivějších pozorování na »po-
hodoměru« nejnovější kónstrukce ve čívrtek dn
18. t. m. zcela jisté počne pršet — abyeh
cdborná studia konal v kraji milých německých
sousedů a na vlastní oči se přesvědčil, zdal
česká parallelka na opavském německém paeda-
sgu, klerou ovšem ještě nemáme, skufečně tak
je rozčellila, jak o tom vypravují noviny.
25
article
Víš, že zvykl jsem vydávati se na cest
v nejlehčím a nejnohodinějším obleku, poku
možná bez navazadel a bez přítěže, za jakouž.
jak se samo sebou rozumí, nijak nepokládánn
věrnou družku svého živola.
Nevzal jsem si mimo nutný lustrový oblek
nie, než drátěnou košili, klerou, mimochodem
řeřene, doporučuji zejmena v nynějším úpalu
jsko znamenitý prostředek proti nastuzení, potom
revolver soustavy »buldogg«, sukovitou ha
s bodcem deset centimetrů dlouhým a potom
zatočené v kapse u vesty velice praktické » lasso
na chytání psů, které by eventuálně na mne
poštvali.
Rozumí se, že vyhledal jsem vlka v dou-
pěti a že zamířil jsem do kraje, o jehožto ryz
německosti neb německé ryzosti nemůže být
nejmenší pochybnosti. Zajel jsem si totiž do
Zalezlů a odtamtud přes Žernoseky a Kamýk
jsem putoval do Mlikojed, zastaviv se ve Lhotě.
s kterouž praktičtí Němci v jedno spojili před-
ložku »ve«, označivše nyní tuto obec, jejíz
starobylý německý ráz každého hned na první
pohled překvapí, líbezně znějíeím názvem
»Welholten«, a poněvadž na pouti té straš-
nou dostal jsem žízeň, zavítal jsem do
jiné rovněž přijemné štace, nepočilaje, do
hostince poblíž Litoměřic, jež má jméno,
připomínající živě dobu Nibelungu, ba z něhož
dnes ještě vyznívá prastarý původ gothský —
na »Koeandě«, jak my Čechové, již neobratným
jazykem svým nejkrásnější germánská slova při-
způsobujeme barbarské řeči své, nazýváme dnes
praslarou německou hospodu »auf der Gottsande«,
Toť se ví, že již na nádraží společnosti
státní dráhy přestal jsem mluviti česky, požádav
tam plynnou němčinou za jízdní listek.
Němec
Nibelung
Čecho
Zalezl
Žernoseky
Kamýk
Mlikojed
Lhota
Litoměřice
Welholten
26
article
Přitomný právě u kasy pan Houžvička,
známý výstřednik a kravalista, tázal se mne sice
udiveně, jestli jsem se snad zbláznil? odvěti
jsem mu ale klidně, že kdybych jel do Roztok
nebo do Veltrus, dojista bych česky požádal
o lístek, že ale jsou cílem mé pouti Zalezlea
že by to tedy byla nemístná provokace, kdybych
do této obce jel s lístkem, jenž mi vydán byl
po žádosti české. Spravedlivý Čech šetří ve
všem oprávněných citů svých německých spolu-
krajsnů. U kasy následkem tohoto mého objas-
nění nastalo v obecenstvu pražském, jak jsem
pozoroval, reptání a možná, že kdybych nebyl
rychle soustředil se do čekárny, byl bych malý
závdavek na to, čeho jsem se, ale úplně ben
přičiny, obával v uzavřeném kraji, dostal již
v Praze a od nejužších svých krajanů.
»Houžvičkové mezi Němci by ovšem dobře
nepochodili« — pomyslil jsem si a opatřil s
na cestu četbou: Koupil jsem si »Bohemii«
»Prager Tagblatt« a abych do veselé, příjemné,
byť i třeba drobet dovádivé nálady se vpravil
také »Das Kleine Wiizblatt«.
Takto vyzbrojen sedl jsem do kupé, po-
zdraviv, jak se samo sebou rozumí, p. t. spolu-
cestující, kteří si tam již hověli, po německu.
Na dráze mluvi u nás, jak známo, i ti nej-
lepší Čechové po německu, němčina není na
drahách výhradným jazykem služby vnitřni.
němčina je u nás »železničním jazykem vůbec«
a proto můj pozdrav nikoho nepřekvapi.
Houžvička
Němec
Prager
Čecho
Roztoky
Veltrusy
Čechy
Praha
Bohemia
27
article
Jako člověk praktický chtěl jsem ale ně-
kolik těch hodin, než stanu v Zálezlech, jak
náleží využitkovati a v němčině přislušnou kon-
versací průběhem jízdy drobet se oblomiti,
spustil jsem na svého souseda, nic zlého ne-
tuše, po německu s otázkou, v této dobé do-
jista přípustnou a pochopitelnou, »zda-li také
u nich již tak dlouho nepršelo ?«
Byl patrně velmi nezdvořilý a nevzdělaný
člověk ten můj soused, neboť na místě odpo-
vědi na mne zahoukl: »Kdybyste raději štěbe
tal, jak vám zobák narosti a nebrebentil p
německu, když za každým slovem patrno, jak
vás svatý Václav drbe na kejháku !«
Takhle na mne. A že si přece na své
čisté, pražské němčině tak zakládám
Byl bych mu vysvětlil jak náleží své sta-
novisko, však ostatní v kupé dali se po slovech
těch do náramného smíchu, což mi bylo poky-
nem, že jsou to lidé stejného asi genru, jako
můj soused, a proto jsem raději mlčel.
Mičeti je v takové situaci vždy to nejlepší.
V ohledu tom jsem Čechem tak čisto krevným.
že není druhého, jenž by dovedl hubu držeti
a se krčiti, když po něm poleny házejí, tak
jako já.
jak štastný jsem byl, když společnos
v Roudnici vystosjt. Však jsem hned zpozo-
roval, že jsou to lidé z »kantonu«. »Kanton«
sice v posledních létech drobet opelichal, al
proto požnáme i dnes ješté každého, kdoje
odlamtud, na sto kroků. A tito lidé mají se
klidně s Němci snášet!
Hodinu jízdy, jež mi ještě zbžvala, použi
jsem k lomu, abych na hlas přečetl svodn
Václav
Čecho
Němec
Zálezly
Roudnice
28
article
článek »Tagblattu« a tak se znenáhla vpravi
v korrektní německou výslovnost. Je sice pravda
že Němci maji ve svém jazyku poměrně mnohem
víc souhlásek než my, jakkoli nám je stále vy
čítají; kdo nevěří, ať to zkusí třeba na českám
a na německém Otčenáši, ale nedá se popřít
že německé souhlásky znějí libezněji než ty
naše. Jak nepěkně drsně zní to na př.: »Pa
Křikava z Křemencové ulice« a jak přijemn
a zvučně naproti tomu »Tschurtschensteinen
Strupsenwurst«.
V Zálezlech bylo živo.
Poblíž Labe jsou hezké lelohrádky a do
mečky a na každém z nich vlaje velkoněmeck
prapur.
Zpozorovav to, vytáhl jsem z kapsy —
snad revolver? Nikoli. Ale černočervenožlutou
stužku, kterou měl jsem pro strýce přihodu
v záloze a již připevnil jsem k svým hodinkám.
Nic, než mezinárodní zdvořilost a příkaz dobréh
mravu. Zajede-li si potentát do státu cizího,
vílají ho tam prapory v jeho barvách a jeho
hymnou. To sluší se a patři.
Tót se ví, že všechny cestující i ostatní
p. t. publikum, jež jsem potkal, pozdravoval jsem
se srdečným »heiló!«, při čemž zvláštní pří-
zvuk položil jsem vždy na konečné ó. Byl to
podivný pocit, když potkal jsem tam náhodou
sekretáře od naproti, jenž v hospodě naší chodí
s kasičkou vybírat na »Maticí« a když na vzá-
jem jsme na sebe »zaheilovali«. Mrkli jsme n
sebe významně a šli dál.
Němec
Křikava
Tót
Zálezly
Tschurtschensteinen Strupsenwurst
Tagblatt
29
article
Tak to máte dělat a nestane se vám to
nejmenší.
Toť se ví, že v hospodě jsem nesmírně
střílel do schulvereinského »střelce«, zakoupi
si tím několika nikly přízeň veškerého něm-
ckého publika. O, jak si libovalo a jak lidé
domácí stále opakovali: »Takových bychom tu
měli mit.s
Hrozně se mne dotklo, když na mne
žernosecké hospudě zařval známý adjunkt z
jednoho českého cukrovaru ze sousedství »na
zdar!«
Učinil jsem mu ihned kázání a vysvětli
mu, jaké se to dopustil vyzývavosti a jak ne-
příjemné mohla by miti pro ného i pro mne
tato episoda následky. Když jsem byl ale holov,
otočil se adjunkt na podpatku a vykřikl tak
hlasitě, jako by volal na převozníka: »Tak tedy
ještě jednou na zdar, mizero!« Potom odešel
Byl to druhý Houžvička.
Bohužel jsem poznal, že s mou čistou.
naskrze správnou pražskou němčinou mi to
jaksi nešlo. Když jsem se za Kamýkem ocítil
na křižovatce a otázal se kolemjdoucího bo-
drého Němce, kudy se jde do Litoměřic, za
vrtěl povážlivě hlavou a odpověděl mi něco,
čemu zas já jsem neporozuměl. Vrtěli jsme
hlavou hodnou chvili oba, až na konec mu na-
padlo, spustiti na mne nejlepší češtinou, co ž
vlastně na něm chci? Řekl jsem mu to a on
ukázal mi, když jsem se ho zeptal, jak poznal
ve mně Čecha, odpověděl, že to patrno z každého
slova. A já se vždy svou korrektní německou
výslovností tak honosil.
Němec
Čecho
Kamýk
Litoměřice
30
article
Proti nepříjemnostem a úrazům, jež mi
mohly býti způsobeny lidmi, byl jsem vyzbro-
jen, ale nikoli proti německým bulíkům a kravám.
Již blízko Mlikojed pustil se za mnou pro nie
za nic divoký germánský bulíček a chtěl mne na-
brat na rohy. Toť se ví, »mládí má své roupy«
— jak se říká. Praštil jsem ho ale ještě v pravý
okamžik holí a při tom jsem zaklel — po
česku zaklel. Z neopatrnosti ovšem, ale z ne-
opatrnosti omluvitelné, neboť zjištěno vědecky,
že klíti dovede člověk jen ve své mateřštině.
Jakmile ale zaslechli to kluci, již dobytek
pásli, počali řváti: »A Böhm! A Böhm ! «a
hnali se proti mně.
Sábl jsem však do kapsy a vyňal — re-
volver? Ba ne. Ale portmonku. Dal jsem ka-
ždému z německých spolubratrů po koruně
bylo po germánském furoru. Kdyby každý Čech
dal každému Němci po koruně, snad bychom
se vyrovnali.
Když jsem »na Kocandě« — kde konána
právě schůze lidu — hlasoval po páně Fun-
kově řeči nadšeně proti českým a polským pa-
rallelkám ve Slezsku, zamířil jsem s pevným
uspokojením na nádraží.
Mně nestalo se na cestě německým krajem
pranie.
Böhm
Sábl
Němec
Čechy
Kocanda
Slezsko