1
masthead
Ročnik XXXXIII.
2
masthead
V Praze, v pondělí dne 12. října 1903.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. listy
předplácíi net
v Praze v adnsínistrai
s pěste. . . . ..
na čtsri kta . . .
s dvejí čennáškes
m nře
sv ětvt lata . . . i
ve slislkáckt
ma ualaslo
Teštou:
sk mesíe
ma řirrt lela . . . .
s drejí zásilkeu
va mřsíc . . . .
Praha
6
article
:. . Ke
a čtvrí leta
7
title
Telefonické zprávy„Nár. Listů.“
8
article
O německé obstrukei na českém
O německé obstrukei na českém
sněmu.
Z Vídně, 12. října. O německe
obstrukci na sněmu královstv
českého zachovávají pondělní listy, tak
vládní, naprostou zamlklost a zdrželivost
Pouze křesťansko-sociální »Neueste Nach
richten« vyslovují mínění, že bude Čechy
Němcům povoleno, poněvadž oněm na za
chování sněmu zemského záleží
Vůbec všechen zdejší tisk bez rozdílu
straní Němcům a jich svévoli, namířené prot
zákonu tak demokratickému, ja-
kým jest změna obecního řádu. K těmto
žurnálům, pomáhajícím německe
oligarchii, náleží také německý or
gán rakouské sociální demokra-
cie »Arbeiter Zeituage. Naproti tomu
zdejší »Dělnické Listy« píší: »V jed
nání německých poslanců dlužno spatřovati
největší nestydatost, s jakou vy-
stupují na hájení výsad zámož
ného panstva a na obhajbu kor
rupce a podvodů při volbách do
obcí. A těmto politickým lotrům jde
stále ještě jistá část dělnictva
na lep.e
Neděje se poprvé, co »Dělnicke
Listy«, orgán strany sociálně demokratické
mají odvahu vystoupiti proti německo- nacio
nální politice, jakou dělají v »Arbeiterzlg
bývalí Schönererovci, Pernerstorfer a Adler
Uherská krise.
Z Vídně, 12. října. Dnes přijeli sem
ráno hr. Julius Andrássy, bývalý místo-
předseda poslanecké sněmovny tajný rada
Perczel a hr. Štěpán Tisza. Budou
dopoledne přijati císařem ve zvláštním sly
šení. Officiosní »Montagsrevue« k této zprávě
dodává, že jde tentokráte po provedení po
kusu, na základě chlopského manifestu zří
diti kabinet, protože správa v Uhrách do
stává se do zmatků pořáde horších. Skon-
cuje li devitičlenný komitet (pro vojenské zá
ležitosti), vládní stranou dosazený své práce
bude pro maďarské poslance do Vídně se
dostavivší dán podklad pro jich stanovisko
Čecho
Němec
Pernerstorfer
Adler
Julius Andrássy
Štěpán Tisza
Vídeň
Uhry
Arbeiter Zeituage
poslanecký sněmovna
Perczel
9
article
Car přijede prý přece do Říma.
Car přijede prý přece do Říma.
Z Vídně, 12. října. »Monta gs
revue« oznamuje: Zpráva »Neue Freie
Presse«, že car upustil od své cesty do
Říma, není pravdiva. Car Mikuláš II. na
vštiví krále italského v době dosud určené
Dr. Körber o sobě.
Z Vídně, 12. října. Zdejší zpravodaj
milánského »Secola« měl s ministerským
předsedou cislajtánským rozmluvu o někte
rých aktuálních věcech. K výroku korrespon
dentovu, že se diví trpělivosti chefa rakou
ské vlády a jeho státnickému umění, osvěd
čenému v těžkých situacích, odvětil dr. Körber
»Ano, trpělivost, vytrvalost, to je moje síla.
Opět čekat a zase čekat a nikdy nezoufat.
to musí umět každý rakouský ministerský
předseda.« (Také hr. František Thun umě
čekat a heslo Körbrovo »vášně prostá trpě
livost« není leč parafrásí hesla Františka
Thuna: »Energickou vytrvalost !« Také hr-
Thun uměl čekat a byl trpělivý. Na konec
přišel však 14. říjen 1899. Pozn. red.) »Jak-
koli jsou — pokračoval dr. Körber — ra-
kouské poměry politické zmatenými, nejsou
ve skutečnosti tak tragickými, jak se o nich
soudí, zejmena v cizině. Jedete-li Rakou-
skem, shledáte, že obyvatelstvo jest úplně
klidno a nestará se o národní věci, nýbrž
oddává se pokojné práci. Fakticky zuří ná-
rodnostní boj jenom v poslanecké sněmovně
(P!), kde pro nejnepatrnější věci vázne často
celý měsíc veškera parlamentní dělnost.
Mikuláš II
doktor
Körber
Thun
Körbrův
Řím
Vídeň
poslanecký sněmovna
Neue Frei Presse
10
article
Zjev ten jest u nás chronickým, ale do-
vedete si ho hned vysvětliti, uvážíte li, z ko-
lika národností složeno jest zastoupení na
říšské radě. V leckterém parlamentě jiného
velkého státu jsou ostatně poměry stejně ne-
potěšlivé. Všuue národní a politické protivy
se nyní podstatně přiostřily.« Na otázku,
kdy se sejde vídeňský parlament, odpovědě
dr. Körber: »Zahájím opětně vyjed
návání a pokusím se udělati sně
movnu poslaneckou dělnou. Dou
fám..«
Na otázku, co je s italskou uni
versitou, pravil dr. Körber: »Otázkata
není tak prosta vzhledem na zcela výjimečné
poměry naše. Vláda opravdově zamýšlí zří
diti italské vysoké školy. Věc se nyní be
dlivě ve všech podrobnostech studuje. Jedná
se především o to, najíti dobré síly uči-
telské. Zdali se vysoká škola zřídí v Terstu
nebo jinde, není dosud rozhodnuto. Prud
kost však, se kterou se universita žádá
mohla by tu škoditi. Nátlaku vláda povoliti
nemůže«.
Telegramy korresp. kanceláře.
Z Tridentu, 11. října. (C.-B.) Kníže
biskup Valussi dnes dopoledne po dlou-
hém a těžkém utrpení zemřel.
Z Fredensborgu, 11. října. (C.-B.
Královna anglická, královna řecká
řecký prine Jiří, přibyli sem včera
večer a byli přivítáni králem Kristianem
korunním princem a princem Waldemarem,
Uherská krise.
Z Pešti, 11. října. (C.-B.) »Uherská
telegr. a korresp. kancelář« dovídá se, že
byli hrabě Julius Andrassy, Desider
Perczel a hrabě Štěpán Tisza k cí
saři povoláni, aby mu vyjevili své mí
nění o stavu věcí uherských a o způsobu,
jakým by krise asi mohla býti vyřízena.
Všichni tři budou míti v pondělí zvláštní
audience.
doktor
Körber
Jiří
Kristian
Waldemar
Julius Andrassy
Perczel
Štěpán Tisza
Terst
Trident
Fredensborg
Pešť
11
article
Rakocsi oslaven.
Z Pešti, 11. října. (C.-B.) Dnes konala
se tu oslava památky Rakocsiovy. Zúčastnili
se v ní členové poslanecké sněmovny bez
rozdílu stran, četné obecenstvo a depulace
okolních obcí. O 12. hodině odebral se prů-
vod na místo slavnosti, kde sloužena slavná
mše. O 3. hodině se obecenstvo klidně
rozešlo.
Bismarkův pomník v Poznani.
Z Poznaně, 11. října. (C.-B.) Dne
odhalen tu slavnostním způsobem Bisma
kův pomník. Při odhalení a hostině
pronešeny řeči na oslavu Bismarkovy pa
mátky a jeho ve »východní marce« zahá jené
olitiky.
Balkánské zmatky.
Z Cařihradu, 11. října. (C.-B.) Kon-
sulární zprávy z Monastýru oznamují,
že při posledních bojích na výšinách u
Peristera (10 kilometrů na západě od Mona-
stýru) bulharská, asi 200 mužů čítající četa
65 mrtvých ztratila. Tureckému vojsku byl
zabiti dva důstojníci a 15 mužů; 10 vojínů
pak bylo zraněno.
Z Cařihradu, 11. října. (C.-B.) Mi
nulého úterka svedeny v hořejší Debře d va
boje s povstaleckými četami. Ve
středu strhl se na Kaimakalavu, 40 kilo-
metrů na východ od Monastýru, krva vy
boj s bulharskou četou, jímž na
obou stranách značné ztráty byly způsobeny.
V posledních dnech udály se další sráž ky
u Demir hissaru, Reky a Krceva. Turecké
vojsko ztratilo tu 12, povstalci 42 muži.
Z Cařihradu, 11. října (C.-B) Bulhar-
ský diplomatický jednatel Načevič upozornil
dnes sultána i vládu tureckou na ch-
vání se tureckého vojska na
bulharské hranici, kteréž bulharské
vojíny hrozbami podněcuje a vyzývá, jakož
i na útok, jejž včera provedl turecký prapor
se svým velitelem v čele na bulharskou stráž
u Karamanice v jižním Buldarsku.
Bismarkův
Demir
Bulhar
Pešť
Poznaň
Cařihrad
Kon
Mona
Reka
jižní Buldarsko
poslanecký sněmovna
Debř d v boj
12
article
Prapor tento vnikl prý na pět kilometrů do
bulharského území a vrátil se teprv na tu-
recké území, když byl vesnici Kara-
manicu vydrancoval a jednobo vo-
jína ze stráže poranil.
Z Cařihradu, 11. října. (C.-B.) Dle
zpráv z Drinopole bylo všem vojen-
ským i civilním úřadům tamějším sděleno
sultánské iradé, kterýmž se nařizuje še-
tření nevinněho bulharského
obyvatelstva, zejmena pak žen
a dětí.
Z Cařihradu, 11. října. (C.-B.) V po-
slední audienci, kterouž měl ruský vele-
vyslanec Zinověv u sultána, mluvenoo
nedávném prohlášení Rakousko Uherska
Ruska a velevyslanec prohlásil z důrazem
že jest naprosto nutno, aby zamezeny byly
další násilnosti tureckého vojska ve zbouře-
ných krajích.
Z Cařihradu, 11. října. (C. B.) Černo-
horský jednatel Matanovič přednesl Portě
stížnost na turecké vojsko, kteréž z Fožlivže
vtrhlo do černohorských osad
na pomezí, aby tam po zbraních pátralo
a z velkého dobytka novou daň vymáhalo,
což mělo za následek krvavou sráž ku
vojska s křesťanským obyvatel-
stvem. Matanovič žádal za odvolání ture-
ckého vojska, ježto prý by dosavadní stav
věcí mohl způsobiti vážné následky.
Ministr zahraničních záležitostí Tevfik
paša slíbil, že bude neprodleně vydán roz-
kaz k odvolání onoho vojskaa
sdělil zároveň, že obdržel vali ve Skadru
rozkaz, aby beze cla propouště
všechno obilí, jež do Černé Hory
se zasílá.
Z Marseillu, 11. října. (C.-B.) Ra-
dikálně-socialistický kongres
projevil přání, aby velmoci, jež berlínskou
smlouvu podepsaly, zahájily diplomatické
jednání na zamezení dalších ukrutností
v Bulharsku.
Zinověv
Černo
Matanovič
Tevfik paša
Kara
Cařihrad
Drinopol
Rakousko
Rusko
Černá Hora
Marseille
Bulharsko
13
article
Odhalení pomníku Vercingetorixa
ve Francii.
Z Clermond Ferrandu, 11. října
(C B.) Dnes dopoledne konala se za příto-
mnosti předsedy ministerstva, ministra války
a ministra orby slavnost odhalení sochy
Vercingetorixa, Ministr války promluvi
u příležitosti té řeč, v níž dovodil, že Ver
cingetorix byl prvním, kdo ve Francii vola
po vlastenectvi. Od doby té dobyla Franci
definitivně světské neodvislosti, ale ještě dnes
vede se boj, aby dobyla také duchovní ne
odvislosti. Řeč ministra byla přijata s hlučným
souhlasem.
Ministři súčastnili se pak slavnostní ho-
stiny o 4000 přiborech. Zde promluvil před
seda ministerstva Combes. Pravil, že jiz
po 16 měsíců zuří boj proti klerikalismu.
Boj ten může skončiti jedině na prospěch
nynější většiny, záležející ze čtyř skupin
levice. Liberálové chtěli namluviti, že by
mohli utvořiti většinu, ale to jest nemožno.
Ostatně žádný radikál by nesouhlasil s při-
stoupením k většině, jež by se omezovala
na nacionalismus a vylučovala socialismus.
Nynější majorita je táž, jako byla za W al-
decka Rousseau a. Jinak zůstala situace
stejnou.
Bylo by fantastickým a nebezpečným
chtíti odstraniti z majority skupinu sociali
stickou, jež byla už za ministerstva W al
deck- Rousseauova nepostrádatelnou.
Vercingetorix
Vera
Rousseau
Rousseauův
Francie
Clermond Ferrand
C B
14
article
Stejně postavil by se řečník proti vyloučen
kterékoliv z ostatních tří skupin z většiny
Chce-li země pokračovati v boji proti kleri
kalismu — a okázala, že chce — musí zů
stati většina nestenčena a jednotna a mus
si popíliti s jednáním na prospěch veřejného
míru, aby zabránila nekonečným agitacím
opposice v zemi.
Combes mluvil pak o pracovním pro
gramu parlamentu a prohlásil, že roz
počet musí býti vyřízen před 31. pro
sincem. Pak by se mohla sněmovna počátkem
ledna zabývati zákonem o dvoulete
služební době vojenské a změnou
zákona Fallouxova, jenž vyžaduje nutné
změny. Pak přišly by na pořad další tř
důležité otázky: Daň z příjmů, opatřování
ve stáří a poměr církve ke státu. Opposice
bude se sice snažiti, aby při vyřizování
těchto otázek většinu roztříštila, ale většina
dovede už zůstati svornou.
S vývody předsedy ministerstva by
vysloven souhlas.
Africké hnutí.
Z Říma, 11. října, (C.-B.) »Patria-
oznamuje, že čety mullahovy chystají se ke
vpádu do italského území somalského. Vláda
činí veškeré přípravy pro eventuelní vyslání
vojska do Erythreje. Válečné lodi »Volturuse
a »Colombo« odplují kolem 26. t. m. do
Obbie.
»Giornale d'Italia« píše: Je-li mullab
skutečně od Obbie vzdálen pouze na šest
mil, znamená to, že chce město vydran-
covati.
Dle zprávy časopisu »Messagero« jes
situace v Benadiru nebezpečná.
Z Adenu, 11. října. (C.-B.) Za účelem
pokoření kmenů Zadní země byla vyslána
zvláštní výprava. V bojích s domorodci bylc
raněno sedm mužů anglického vojska, z nichž
jeden už zemřel.
O mullahovi se oznamuje, že jest šes
mil od Obbie. Zpráva o jeho loupežné vý
pravě do Illigu se potvrzuje.
Přibyly sem italské válečné lodi »Lom
bardia«, »Čoatit« a »Galileo Galilei«. »Lom
bardia« odpluje večer do Obbie.
Fallouxův
Přibyl
Galilei
Řím
Colombo
Obbie
Aden
Patria
Giornale d ' Italia
15
article
Glossy ke sjezdu českých evan-
geliků.
(Historická studie.)
(Dokončení.)
Čeští bratři nebyli nikdy směšováni s Lute
rány, čehož nejlepším důkazem jsou mandáty
vydávané proti nim i po schválení t. zv. české
konfesse, a nejen na venek, nýbrž i uvnit
zůstaly obě církve tyto naprosto od sebe odli
šeny. Papežstvl a císařové němečtí nepronásle-
dovali nikdy tak urputně Luterány, jako spíše
Helvety, ale proti českým bratřím, jichž učent
jakousi podobnost vykazuje s naukami Kalvi
novými, nastupovali neustále s přísností ne
uprosnou. Podobně Ferdinand II. vydal hned
po bitvě na Bilé Hoře rozkazy proti Helvetům
a českým bratřím, proti Luteránům vydány však
rozkazy teprve o čtyři roky později (1624).
Čeští bratři přinuceni odebrati se do ciziny
a poslední biskup jejich, veliký Jan Amos Ko
menský, rozloučil se »Kšaflem umírající Jed
noty«, psaným den po míru Vestfalském, se
souvěrci svými a smrli jeho r. 1670 vzala za
své i Jednota bratrská. Pozdější Jednota bratř
moravských, založená r. 1722 hrabětem Zinzen
dorfem v Ochranově, jest německého původu.
Z vylíčeného plyne, že ani husitismus an
čeští bratři nemají s protestantismem (luterani
smem a kalvinismem), který na naše doby se
dochoval a jejž naši protestanté nazývají zcela
bezdůvodně také českým protestantismem, ničeho
společného a jsou tudíž všechna tvrzení opační
vypočtena pouze na klamání nezasvěcených lidí.
jehož se dopouštějí dnešní protestanté, namlou-
vajíce lidu českému, že oni jsou potomci těch
slavných, ale nešťastných husitů a českých
bratři, kteři v dobách pobělohorských štváni
žoldnéři katolických vrehností, bez oddechu
prchali z milené vlasti a na hranieích českýe
na kolena padše, naposled libali tu drahou
zemi českou, z které jako nejdražší poklad s
odnášeli hrst země, bíbli králickou a labyrint
světa . . ..
Ferdinand II
Jan
Amos
ko
Zindit
Bilá hoře
Ochranov
16
article
Za třetí: Heslo »Pryč od Říma«, či správ
něji řečeno »Los von Rom« není heslem nábo
ženským, nýbrž jest pouze záminkou k dosa
žení určitého účelu politického t. j. připojen
k Německu.
Historie, tato učitelka národů, uči nás, že
na celé prostoře dnešního severního Německ
rozprostírala se v VIII. a IX. stoleti po Kr
sídla čelných národů slovanských, již všichn
patřili k mohutné větvi západních Slovanů
byli to Slované polabští. Na ně začali seo
západu tlačiti jejich sousedé Němci a za zá
minku nespravedlivých útoků těchto si vzal
šíření křesťanství: v čele kříže táhli nesčeln
zástupové němečtí do slovanských zemí polab
ských a s mečem v ruce obraceli Slovany n
víru křesťanskou; v podrobených, vlastně obrá-
cených zemích zakládali čelná biskupství a klá
štery a upevnili takto svou moc; šíření křesťan-
ství, jejich totiž víry, bylo jim jen záminkou
k šíření jejich panství. Němci dovedli tuto hru
prováděti tak dovedně, že za 500 let nebylo
v těchto zemích, na posvátně půdě nesmriel
ného pěvce »Slávy dcery«, »v klolébce kdysi.
nyní rakvi« národa slovanského, ani jednohe
Slovana. Slovem božím to začalo a řinčenin
meče a okovů to skončilo. Tak dovede Něme
obraceti na svoji víru, tak dovede využitkovat
náboženského hesla. 19)
19) Jest zajisté v tomto směru velmi důležito, ž
ve vých. Prusku, kde usídlen byl Rád německýel
Slovan
Němec
Sláva
Nout
Řím
Los on Rom
Německo
Prusko
17
article
Rozpínavost a nenasytnost národa něme
ckého nemůže se však spokojiti ani tímto vý
bojem; jejich země jest jim již zase malá, on
chtějí šířiti se dále a po etapách zabírati dal
ších země. Před deseli roky vzalo původ svů
hnuti všeněmecké, jehož účel jest až přilia
dobře znám, a aby politický cíl jeho nebyl tal
příliš křiklavý, podloženo mu heslo náboženské
Los von Rom. 0)
Věc jest u nás ve stadiu tom, v jakén
byla před 1000 léty u Slovanů polabských
Opět s vírou jdou Němci i tentokráte na nás
oni jsou stále stejně chytří, avšak my jsme po
hromou polabských soukmenovců svých — ne
zmoudřeli.
Naši protestanté vítají toto heslo, oni je
sami propagují a za své přijímaji, německé » Loe
von Rom« zčeštili na »Pryč od Říma.« 21)
Oni však nehlásají jen »Pryč od Říma!«
oni hlásají také »pryč od veškerého romanismu«
oni zamítají styky s románskými národy a hlásaj
přilnutí »k mimoslovanským, nejkulturnějším ná-
rodům«, t. j., ježto v Evropě vedle slovanskýeh
a románských národů — až na Maďary a na
Turky — jiných není, k národům germánským
obzvláště pak k Němcům. Toto heslo jest však
popření dosavadních snah českých, to znamen
zavrhnouti nejdůležitější dosud povinnosti národa
českého: spolkem s ostatními národy slovanským
a románskými, obzvláště národem francouzským
čeliti příboji německému. Že toto heslo dovedou
čeští protestanté hlásati, jest věru, nejmírnějším
slovem řečeno, neprozřetelné; ale zneužívat
k tomu účeli také památek Husa, který tak často
projevoval národní smýšlení své a spisem svým
Němec
Rom
Maďar
Turek
Řím
Evropa
Slovan
kulturní nýrod
18
article
»Proti Němcům, cizozemcům!« obranou to kutno-
horského mandátu krále Václava IV. z r. 1409.
nezvratné důkazy podal lásky k národu českému
a odporu proti Němcům, dále českých bratr
Blahoslava, který připravil pád Jana Augusty.
horlivého stoupence Lutherova a prosadil opětnou
neodvislost jednoty proti vlivům luteránským,
Žerotína, který zrazoval stavy moravské od spolku
s německými protestanty a Komenského, posled-
ního biskupa bratrského, který stále se modli
za národ svůj, kteréžto památky jsou zajisté
každému Čechu bez rozdílu vyznání a přesvěd
čení svaty, znamená znesvěcovati tyto památky
a zašantročiti je a jest nestoudností, na jejíž o
souzení jest i nejostřejší slovo příliš mírné, 2
A tito protestanté odvažují se prohlašo-
vati se za nástupce Husitů a českých bratří
tvrditi, že činí totéž, co činili jejich » otcove
v době husitské a bratrské, udržujíce styky
s bratry u víře mezi Němci, Švýcary, Angličany
a celým tehdejším evangelickým světem «33) Cn
ovšem prohlašují toto heslo »Pryč od Říma« za
heslo náboženské, oni prý zavrhují zneužíván
náboženství pro politiku, ale veškeré toto tvrzen
a zavrhování politiky děje se jen na oko, on
rytířů »k šíření víry křesťanské«, není dnes ani jed
noho Poláka, kdežto v záp. Prusku, kam moc Řádu
německého nedosáhla, ale křesťanství téměř současn
ze sousedních zemí slovanských se rozšířilo, mají
převahu Slované. A přece celé Prusko bylo kdys
slovanské.
Němec
Václav Iva
Blahoslav
Augusta
Lutherův
Komenský
Čech
Švýcar
Angličan
Polák
Slovan
Žerotín
Řím
Prusko
19
article
39) »Spolek Odinův má ráz zároveň politický
náboženský. Společnosti čistě náboženské sledují
tentýž účel. Spolek Gustava Adolfa rozšiřuje svou
činnost, v zásadě, na veškeren svět evangelický
avšak náhodou, která zajisté není nahodilá, soustře
duje se na území budoucího Všeněmecka a obzvlášti
Rakousko Uherska.« André Chéradame: L'Allemagne
la France et la Question d' Autriche, str. 27
». . . bylo nulno nalézti prostředek, aby propaganda
přímo a neustále šířila se ve všech častech Ra-
kouska, kde žijí Němci. Tento prostředek doufali na
lézti v boji proti katolicismu. Dr. Hasse, fanatický
luterán měl katolicismus v nenávisti. Proň, jako pro
všechny Prusofily. Rakousko musí se státi prote
stantským. — Od roku 1898 dal se Schönerer do
práce: »Rozbijme konečně pouta, která nás víží
církvi germanismu nepřátelské! . . . a brzy hnui
protikatolické rozpoutalo se v Rakousku za křiku
Los von Rom! Přejděte ku protesťantismu, abyste
zajistili svou budoucnost, volali k obyvatelům Ra
kouska.« Chéradame, tamtéž str. 146, 147
z) »My čeští evangelíci jsme v českém národ
ztělesněné »Pryč od Říma.« Již hnutí husitské a celá
česká slavná minulost jest hnutím od Říma... Roz-
umíme tímto slovem dvojí: jednak odvrácení se o
prázdného obřadnictví, od klerikalismu, od roman-
tismu a všeho, co s tím souvisí« ... Resoluce sjezdu
»Čas« z 4. října 1903.
Odinův
Chéradam
Němec
doktor
Hasse
Roza
Rakousko
Uhersko
Los on Rom
Řím
spolek Gustavo Adolf
L ' Allemagne le Franca et le Question d ' Autriche
20
article
»Styky s cizinou pěstuje a bude pěstovati evan
gelická církev česká (?) i na dále, a to předevšín
v zájmu evangelia. Styky s mimoslovanskými, nej-
kullurnějšími národy nepěstuje mimo nás v českém
národě téměř nikdo, nehledíme-li ke stykům s fra
couzskými nacionalisty a klerikály, kteří nás jen po
škozují. (I) Vědomě pěstujeme styky ty laké s n
šimi nejbližšími sousedy Němci, jsouce přesvědčeni
že spása naše nespočívá v národnostní nenávisti
nýbrž v národnostním mlru a součinnosti.« Reso
luce sjezdu, »Čase z 1. října 1903.
»Pryč od prázdného obřadnictví, jež zanechává
v duši ztraulost, pryč od klerikalismu, který zotro
čuje rozum i svědomi, pryč od romanismu, klerý
ničí všeliký národní svérázný rozvoj (I), pryč o
všeho toho, co s tím souvisí.« Reč p. faráře Hrejsy
»Čase z 3. října 1903.
2) Naši protestanté ovšem tvrdí, že to vše jes
v zájmu evangelia a dokládají k tomu, že »přátelé je
jich v cizině (!) sami prohlašují, že jednají jedin
z důvodů evangelické lásky« (Resoluce pražských č-
ských evangeliků ze dne 16. září 1903, »Čase ze dne
22. září 1903): těmito přáteli v cizině míněni však
jsou Němci a neznám opravdu případu v celě historii
náro da českého, kdy byli by Němci co učini i nežištně
nám k dobrému. A k těmto snahám odvažují se čeští
protestanté dnes zeela nepokrytě a veřejně hlásiti,
oni a s nimi orgán české strany lidové, kteří po ob
žalobě »Národních Listů« ze smlouvání se s něme
ckými protestanty v době Husových slavností ne
ustále tvrdili, že byl na ně podniknut neslýchaný
útok a že byli nařčení z těžké zrady na národu!
Němec
Hrejsa
Husův
národní svérázný rozvoj
21
article
23) Odkazuji v tomto chledu na poznámku 7. a
dodávám: Čeští proteslanté patrně zde narážejí na
Lulera, Zwinglia, Kalvína, pokud Angličanů se týče,
na Viklifa a na refermaci anglickou; avšak Vikliť ži
dávno před Husem ( 31. prosince 1384). Lufer.
Zwingli ( 1531) a Kalvin ( 1564) vystupují v 16.
stoleti, tudiž dávno po Husovi a podobně dokonala
se v 16. slolelí i tak zvaná reformace anglická.
která však vzala původ svůj z osobního nepohodli
anglického kráje Jindřicha VIII. (1509—1547). Neměli
tedy Husitě žádných »bratří u víře«. Ostatně i čeští
bratří klonili se spíše k učení Kalvínovu t. j. k re
formaci švýenrské a s luterány t. j. německými pro
testanty nehyli v dobré shodě.
V drobném prodeji:
cnní číslo o sobě . . . za 8h
. . za 2
e ipelední
Ve filialkách na venkoví
ranní čísle. . . . . . . . 19h
odpoledn
Inserá i
plati sa hotové zepře
Předplaconi n inserty přijímá ndmini-
strsce v Marlanské ulici č.e.
Tam nacházejí se též rvrdako
tiskárna s eapedice „ Národnich Li-t“
Rukopiny so novraneji.
Zwinglius
Kalvín
Angličan
Hus
Zwingli
Jindřich VIII
Husita
Kalvínův
Marlanský ulice
Kalvin
22
article
sami v nitru svém cití, neb aspoň cíliti musí,
že heslo »Los von Rom« jest také, ne-li vý-
lučně, heslem politickým a nescházely i na
sjezdu hlasy, které hnutí »Los von Rom« schva-
lují i když je vedeno důvody politickými. 29)
Nelze jinak, než prohlásiti heslo »Pryč o
Říma« za vlastizrádné 25), poněvadž čelí proti
celému vývoji národa českého, poněvadž odpo-
ruje jeho historickému poslání a směřuje k tomu,
aby národ český, ktorý po více než tisíciletém
boji uhájil svoji existenci, nyní bez boje vydán
byl v šanc odvěkému našemu nepříteli, Němci.
Němec nikdy to s námi nemyslil upřímně,
a chtiti za dnešních poměrů, kdy nacionalismus
německý je až v úžasném rozmachu, zříci se
dosavadních spojenců slovanských a romanských
a uzavírati s ním jednotu a spolek, jest nej-
větší zradou národa českého, a tvrzení, že se
tak děje především () v zájmu evangelia, sluší
prohlásiti za klamání a lež ! 35)
Za čtvrté: Protestantismus není pokrokem,
v protestantismu není síla.
Němec
Los on Rom
Řím
23
article
Ač mně to připadá naprosto přežilým
směšným stanoviskem, hádati se dnes, ve dva-
cátém stoleti, o základy víry, přece není možno
nepodrobiti některá tvrzení protestantských ka-
zatelů zasloužené kritice. Sem patři tvrzení, že
protestantismus jest pokrok; náhled ten nen
správný, naopak každý, jehož rozum není za-
temněn náboženským fanatismem, musí bez od-
poru uznati, že protestantismus nejen že nent
pokrokem, nýbrž ztělesněnou reakci. Položiti z
pramen veškeré víry a za neklamný zdroj ve-
škerého přesvědčení Písmo a dle něho zařizo-
vati veškero konání své, znamená neuznati ni-
čeho, co tomuto Pismu se příčí, a v souhlas
s tím potírati veškery nauky pokrokové Písmu
protivné. 28) Jest dále zcela přirozeno, že víra
a věda stojí a bude státi vždy na stanovisku
protichůdném 33), že »každé církvi vězí v údech
reakce« 30), a že všechny ideje pokrokové maje
v naukách církevních své nejzapřisáhlejší ne-
přátele. To platí o všech církvích, zejmena však
o církvi protestantské.
24
article
Cirkevěkatolická uznávajíc totiž dva zdroje své
víry, Písmo a tradici, může za jistých okolností
přizpůsobiti se pokroku, církev protestantská
však, která tradici zavrhla, pokroku sehopna
není 31). Jest sice nepopřeno, že reformace své
doby znamenala veliký pokrok — jako vůbee
každá nová církev značí jakýsi pokrok — osvo-
bodivší rozum lidský od dusivé autority papež-
ské a stanovíc tak zv. svobodu evangelickou.
ale pokrok ten trvati mohl jen potud, pokud
Plsmo bylo nezvratným a nepopřeným zdrojem
veškerého poučení a přesvědčení lidského; pro-
testantismus však sám dostal se takto z poroby
autority papežské do otroctví mnohem horšího,
t. j. do otroctví Pisma, mrtvé litery 33) a jeho
orthodoxním vyznavačům veškera moudrost, jež
nemá základ v Plsmu, jest nicotna. Doklady
toho podal sám Luther; jemu byl Aristoteles
»der müszige Esel« aneb »der verdammte,
hochmüthige,, schalkhafte Heide«, jemu »Řecká
moudrost, srovnáváme-li ji s moudrosti židov-
skou, je velmi hovadská, (der Griechen Weis-
heit, wenn sie gegen der Juden Weisheit gehal
ten wird, ist gar viehisch) a »všechny kveslie
filosofů nazývá hnojem a lejnem čertovým 33).
Cirkevěkatolická
Aristoteles
Pisma
schalkhafte Heide
der Griechen Weis
25
article
Orthodoxní protestant činí měřítkem vešk
rého konání svého bibli, jemu ohledy nábožen
ské jsou směrodatnými při každém kroku a cír
kevní stanovisko jeho jest znatelné při každém
jeho počínání, zájem církve jest mu nad každý
zájem jiný — a to jest klerikalismus, klerika-
14) »Čase ze 4. října 1903
31) Nevylučujeme-li možnost toho, že čeští prote
stanté (nikoli husitismus, ani čeští bratří) pěstoval
svého času styky s cizinou — což jest u našich pro-
testantů eufémismus pro styky s Němci — zapomí
nají dnešní čeští protestanté, že v době nábožen-
ských bojů bylo Německo rozdrobeno a na mnoho
států rozděleno, dnes však že jest jednolité a že ná-
rodní vědomí v Německu úžasně se vzmohlo.
26) Zdají-li se někomu tyto výrazy příliš ostrými,
tomu radím, aby si dal tu práci a zjistil, kolik jes
v Praze a vůbec v Čechách konfessijních protestant-
ských škol českých a kolik německých, a zda naš
proteslanté neposílaji své děti do Němec na školy.
na př. do Ochranova (Herrnhut).
21) Opak tvrdí p. Em. Havelka ve výše cit. Z
slánu; »Case z 30. srpna 1903
28) Protestanté v souhlasu s katoliky, ostatními
křesťany a — pokud Starého zákona se týče — i se
židy, učí ovšem, že Písmo jest inspirováno, to jes
samým bohem vnuknuto; toto učení není však ni
kterak nové a vyskytuje se u všech starověkých ná
rodů. Jest přece všeobecné známo, že staří národov
knihy, jež činí příštím pravidlem svého konání, stav
buď pod ochranu božskou aneb přičílají je nějakému
zjevení s hůry. Tak na př. tvrdili i kněží egyptští
že tak zv. kniha mrtvých jest božského původu
římský král Numa Pompilius dal Římanům zákony
nadikťované prý z rozkazu božího nymfou Egerii
Mohamed při psaní Koranu měl zjevení boha atd
Proč by tedy i křesťané nemohli tvrditi, že jejich
Písmo jest bohem zjeveno?
Němec
em
Havelka
bůh
Pompilius
Říman
Mohamed
Německo
Praha
Čechy
Ochranov
Herrnhut
boží nymfa
26
article
) Srov. Draper: Dějiny konfliktů mezi nábo-
ženstvím a vědou.
10) Dr. Arnold Dodel: Entweder — Oder! Eine
Abrechnung in Sachen der Frage Moses od Darwinr
str. 137.
*1) Poukazují na př. na epochální objev Koper
níkův; jest pravda, že obě církve, jak katolicků, tak
i protestantská, bojovaly proti tomuto učení Koper
níkovu co nejurpulněji; církev katolická roku 1822 (i
officiálně připustila možnost učení tohoto, vypomohs
si tradicí, ale církev protestantská (orthodoxní) při-
puštěním toho vchází v odpor s nezvratným zdrojem
své víry a své učenosti — bíblí (Josue X. , 12. 13.
Žalm 92) a není tudíž divno, jestliže ještě dnes tvrdí
někteří orthodoxní kazatelé protestantští, »že jen bla
zen učiti může, že by slunce stálo a země se točila,
když Písmo učí opak.«
21) Zcela jasně vykládá tyto rozdily professot
Drtina: Myšlénkovýlvývoj evropského lidstva, str. 293
když praví: »Katolictví hlásá zajisté podrobení se i
dividua a rozumu jeho celku, jednotlivce církvi, sta-
noví princip autority, klerý důsledně dospívá posléze
až k dogmatu o neomylnosti papežské. Protestaniství
naproti tomu káže, že rozum každého individua jest
úplně svéprávný a může si články víry samostatně
vykládati na základě písma. Protestantismus takto při-
pouští sice rozumovou volnost, ale slučuje ji s prin
cipem autority písma — a tím se dopouští sám
nedůslednosti.
*) Frant. Drtina, tamže str. 288., 289.
doktor
Dodel
Drtina
František
Koper
Entweder — Odra
Eine Abrechnung in Sachen der Frag