Ta aos

Ročník XXXXIX.

Blaou v bloln l otnse e

V Praze, ve čtvrtek 5. srona jgng.

Číslo 214

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administraci: na měsl na čtvrt lota“. . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsie. . . . . . 2 na čtvrt leta . . . . 7 K dek ve fillálkách na měsic. . . . . . 2 K 30 Poštou: . s na měsie- na čtvrt ieta : . . . 9 K eoh s dvoji zásilkou něs Ba čtvre ieta

Nebezpečné hnutí Mladoturků k vůli Kretě. »V Barceloně panuje klid !« oznamuje vítězoslavně vláda španělská, dodávajíc, že hodlá toto veliké a svou ohnivou půdou dávno proslulé město Španělska nyní rázně »očístiti« ode všech revolučních živlů. Za- sluhují-li úřadní zprávy madridské víry, tož zavládlo vůbec na celém poloostrově pyre nejském již opět dokonalé utišení, tak že i nebezpečí všeobecné stávky dělnictva, kte- rouž socialistická strana hrozila, je prý úplně zážehnáno. — Zprávy anglických listů ze Španěl naproti tomu znějí stále ještě skep ticky; zpravodajové jejich, z Katalonie vy puzení, nevěří, že by pádem Barcelony byl revoluční požár v Katalonii a jinde jia vskutku nadobro udušen; nýbrž revolucionář prý se uchýlí do hor, aby odtamtud vedl proti vládě nepravidelnou válku povstaleckou, tak zvanou guerillu. — Jsou-li však bouřná mračna nad jiho západní Evropou roztrhána, tož stahují se nahle za to tím hrozivěji nad jihovýchodní její dálavou: Otázka krétská roz- paluje krev Mladoturků do varu Výkonný výbor jejich, v Soluně zasedající. ostrou resolucí kárá vládu tureckou, že se vůči zřejmé odštěpenské vzpouře Řeků krét- ských chová úžasně chabě; i svolávaje proto ku příští sobotě velké protestní shromáždění lidu do Soluna, dává vládě turecké toto ulti- matum: »Nebudeš li se moci do týdne po táboru tom vykázati uspokojivým rozřešením krétské otázky, zří- díme sami národní armádu, jež vtrhne do Thessalie, aby zahájila válku proti Řekům.«

Vzhledem na rozdrážděnost lidu ture ckého přikládá se tomuto usnesení mlado- tureckého výboru v Cařihradě povážlivý vý znam i nemá se za vyloučeno, že vláda turecká bude nucena postaviti se sama v čelo lidového hnutí a vypověděti Řecku válku, ačkoliv vláda řecká chová se od roka a dne vůči otázce kretské tak opatrně. ba lze říci tak passivně, že by mohla slouziti za vzor cnosti odříkání, trpělivost a sebezapření. Ovšem že je to pouhá cnost z nouze, poněvadž není osmimilionový národ řecký té doby ani vojensky ani finančně k válce s takým nepřítelem jako jest četný a válečnický národ turecký naprosto při- praven. — Přemáhá tedy seč jest své cíty, ano vláda řecká tvaří se býti přímo nadšenou přítelkyní Mladoturkův a chytrý její mini sterský předseda Rhally neustává ubezpečo- vat tureckého vyslance v Athénách, kteral úsilovně se vynasnažuje, aby odstranil vše cokoliv by mohlo Vysokou Portu pohoršovat Zapoví prý vývoz zbraní na Kretu. vyzve prý těch 200 řeckých důstojníků, kteřo si vzali dovolenou a tráví ji na Kretě, aby se odtamtud ihned navrátili do Řecka, jinak že budou pro neposlušnost stíháni; rovněz prý co nejrázněji zamezí podloudné přechá zení ozbrojených čet povstaleckých přes řecko-turecké hranice. — Ano, řecký ten Macchiavelli ujišťoval 25. m. m., tedy v před- teg

večer dne, kterého končilo se poručnictví čtyř »ochranných mocí« (Anglie, Francie, Italie a Ruska) nad Kretou, kterak toho želí, že otázka kretská přibírá rázu tak vážného. on však že osvědčí v této otázce svou upřímnou mysl, toužící po zachování dobrého sousedství s tureckou říší, pročež podrob se loyálně usnesením velmocí. Řecko prý nepodniká nižádných vojenských opatření pro Kretu a proti Turecku a také prý jich ne- podnikne na příšté. — Čtyřiadvacet hodin na to vztýčili Kreťané, prosti posádek cizin- ských, na přístavní své tvrzi Kandii řecký prapor. Z toho ovšem veliký poplach v Cařihradě, a sto chutí bnát proto Řeck k zodpovědnosti — než v tom stihlo Vysoké Porty ono lahodné, přátelské, bezvadné osvěd- čení »upřímného« athenského předsedy mini- sterského Rhallya, jímž všechna zlosta mstivost vládnoucích státníků tureckých byl odzbrojena. Jakým právem by se mohli pro čin kretských Řekův odemstíti nepřátelstvím vládě království řeckého, která se tak výslovně Krety odříká a takové přatelské smýšlení Turkům osvědčuje? Mohla sob sice o této řecké upřímnosti myslit, e chtěla, ale nemajíc důkazů opačných, ne mohla se vláda turecká potom odvážit kroku nepřátelského proti království řeckému, aniz by nevrazila na odpor velmocí, které chtějt stůj co stůj zabrániti valce řecko turecké a jistě by zachytly rušite le míru za rameno.

Avšak za to mladoturecký výbor v So- lunu pln netrpělivosti a zlosti horlí: Ne- udeříme-li nyní na Řecko, pak ztratíme Kretu, již potřebujeme pro své panství v Egejském moři, tak ji stě, jako jsme ztratili Bosnu a Hercegovinu;a po Kretě ztratíme pak za nedlouho i ostatní Řeky osídlené ostrovy Egejského moře, ba přijdeme časem vůbec o všecky Řeky obydlené kraje v jižní Albanii, Makedonii, Thracii, o pobřeží Malé Asie i o Smyrnu. Do všech těch krajů dopravují se podloudně z Athén štváčská provolání, zbraně i náboje, ve všech těch krajích agituje se tajněa horlivě pro »myšlenku velkořeckou«, jako časopisy athénské prý stále rozeznávají dvoji »Hellas« — osvobozený, jímž mínl království řecké, a neosvobozený, jímž vyrozumívají všechny ty kraje Tureeka, kde sidlí řecký lid, ani Cařihradu nevyjímaje. Teto řecké irredentě nutno prý v čas zatnout žílu brzkou válečnou porážkou Řecka, zní politický rozum Mladoturkův. Sejde nyní vše na tom, dá-li se vláda cařihradská strhnouti touto chauvinistickou logikou fanatiků mladotureckých ku pře- padení klidného, pasivně při hlížejícího a nezbrojícího krá- lovství řeckého; sejde dále na tom. dají li velmoci evropské dojíti k podobné neslýchané válce, která by se podobala či- rému barbarskému vpádu a zádavě malého. však vzdělaného národa přemocí hrubého násilníka. Když už se Mladoturci domnívají, že mají právo na Kretu, byť i její řecké obyvatelstvo nechtělo déle snašeti nadvládu půlměsice, nýbrž touží po svém spojení

s ostatním národem řeckým, proč pak ne tasí meč proti Kretě samé? Inu proč? Poněvadž je Kreta ostrovem jenž — jak historie jeho učí — velm těžko se dobývá a podmaňuje; co bojů dlouholetých stálo, než Turci zdolali odpor statečného křesťanského lidu toho v horách kretských, aniž by však kdy byli je mohli podmanit sobě docela; nýbrž musili mu na konec dopřát jistou samosprávu, která během let tak jej posilnila, že dnes Kreta pouze dle jména ještě tvoří součást říše turecké, ve skuteč- nosti však jest zemí samostatnou — zem řeckou, v níž Turecko nemá ani vojáka. v jejíž přístavech nesmí kotviti žádná válečná loď turecká a jejíž obyvatelstvo, toužíc po svém spojení s Reckem jako po své spáse životní, je odhodláno čeliti každému nájezdu a vpádu tureckému zoufalým bojem na život a na smrt, silou 80.000 mužův, i dáti se raději pohřbíti pod sříceninami svých měst a osad, než by se podrobilo vítěznému Osmanu. S takovým ostrovem netroufaji si Staro jako Mladoturci zkoušeti své štěst válečné, dokonce když mají tak chatrn válečné loďstvo k disposici — a proto chtějí nechati Kretu Kretou, ale přepadnouti za to po souši vojensky slabé a nepřipravené Řecko. Místo na Kandii, chtějí udeřit na Atheny. Není to čestné, ale je to snadnější. Však trváme, že jim Evropa za daných okolnosti tuto procbázku nedovolí, ba že si ji chytří stálníci cařihradští sami ještě třikráte rozmyslí. Neboť následky její mohly by býti pro Turecko samo na konec velmi neblahé l

Španělsko a Marokko. O revolučních bouřich španělských, o nich jsme měli zprávy kusé a často nevěrohodné vycházejí nyní na jevo nově podrobnosti. Vláda snaží se stále zatajiti pravý stav věcí. Sám španělský ministerský předseda Maura liči dopisovaleli »Timesů« poslední události v ne- vinnějších barvůch, Hnuti vKataloni i ne- bylo prý ani soeiální, ani národní. Bylo to jen politické hnutí podnicené revolučními anarchisty Tito se domnívalí, že když odejde vojsko do Marokka, nastal okamžik k vykořistění vše- obecné antipatie proti válce. Podobně bylo s hnutím v ostatním Španělsku. Socialisté a re publikáni spojili se s anarchisty ke v šeobecne stávce. Vláda nemeškala použiti nejostřej- sích opatření k potlačení těto vzpoury, jež ne- měla pevné opory a nijaké naděje na úspěch. Katalonské hnuti skončilo v sobotu a dělníei nastoupili opět práci. Všeobecná stávka chystaná 3. t. m. byla fiaskem v celém Španělsku. Z 900 obcí pouze v 15 se udály výtržnosti. Mimo Ka- talonii nebylo třeba zakročiti zbraní. Z vojáků určených pro Melillu nebyl ani jeden zadržen pro rušení klidu. Mimo to prohlásil též, že an jeden sběh vojenský neutekl za hranice (!). Ovšem Barcelona a okolní místa jsou zasažena značně antimilitarismem. Ale jisto je, že katalonská bri- gáda, sestávající zvláště z obyvatelů katalon- ských, první byla poslána na bojiště, kde se vyznamenala, Maura věřl, že generá! Mlarine

a vente an á ro nlabibiowro nre

brzy bude moci zahájiti úločnou akci a že známé eíle španělské politiky v Marokku budou rychle a bez velkých nákladů dosaženy. Španělský vyslanec v Paříži markýz del Muni měl rozmluvu se známým redaktorem »Tempsu« Tardienem, jemuž pravil, že události v Bareeloně představují docela ojedinělé hnuti, o jehož rázu nemůže býti klamu. Je to povstání anarchistické a zvláště antimilitaristické. Byl to náhlý výbuch, který však brzo zmizel Nacionalisté nehráli ve vzpouře nižádnou roli. V Bareeloně se dělo něco jiného, nežli občanská válka. Občanské války jsou dílem organisova ných politických stran a ne výbuchy anarchisti ckého šílenství. Karlistě podnikli tu válečné ta- ženi, aby nastolili svého pretendenta na špa- nělský trůn. Federalističtí republikání organiso- vali r. 1873 houževnatý odpor. Dnes neúčinkují ani strany ani organisace, nie, nežli rychlé zá chvaty anarchistické horečky. O marocké otázce vyjádřil se vy slanee, že je pro Španělsko otázkou národní bezpečnosti. V Melille je angažována španělská národní hrdost. O otázce nutnosti výpravy nelze disputovati. Dosud nebyla ztracena ani píď území u Melilly. Naopak Španělové postoupili, ovšem s velkými ztrátami, jež však byly tiskem pře- hnaně vylíčeny. Nikdy prý nebyly ztráty tak velké, jak uveřejňovaly žurnály a nikdy Melilla nebyla ohrožena a mužstvo, nalezající se v Ma rokku, postačí pro expedici.

Finanční stav Španělska je příznivý, slátní poklad vykazuje přebytek 90 milionů, z nichž je 60 ve zlatě. Nemůže být řeči o prosbě Špa- nělska o cizí pomoc. Spolehá pouze na morální podporu Evropy. Této podpory věru bude třeba, poněvadž exisťuje ještě, jak pravi Pichon, evropská vlasť Vyslanec věří, že Francie bude vždy stát pro boku Španělska. Povstání v Barceloně nejdéle trvalo ve čtvrti Horta, kde po krátkém, zoufalém boji byli revo- lucionáři zajati. Ještě nebyla zlomena vzpour v Sabadellu, průmyslovém městě, na trat Bareelona- Saragossa. Do Sabadella odtáhl silné oddělení pěchoty, jízdy i dělostřelectva Očekává se s napjetím výsledek této expedice. Úřadně se oznamuje, že generál Bonet obsadi Sabadello, kde nenarazil na vážný odpor. Situace ve Španělsku, přes udolání revo- luce barcelonské, pokládá se stále za vážnou, poněvadž mnohé pobřežní město, hory, zejména Pyreneje, jsou obsazeny revolucionáři. O trvalé vážnosti situace nasvědčuje okol nost, že byla učiněna všechna opatření, aby královna se svými dětmi mohla v při- padě nebezpečí býti dopravena do Anglie. Jak se oznamuje z Londýna, ohlásil italský konsul v Barceloně jménem celého sboru kon- sulárního generálu Santiagovi, že konsu lové budou žádati od svých vlád vyslání vá- lečných lodí v případě, že by život a ma- jetek jejich příslušníků byl ohro žen. Generál Santiago odvěti!, že přes obtížnou situaci je dosti silný, aby mohl ručiti za b ez- pečí cizozemců a že není důvodu pro vyslání válečných lodí. Za krátko nastane opět úplný klid. K jistému žurnalistovi pravil gen. Ssntisgo Revoluční hnutí je úplné potla- čeno. Revolucionáři uprchli do hor, nemohou sami nic poříditi a padnou brzo do našich rukou

V drobném prodejia ranní číslo o sobě . . za e večerní . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní čialo . . . . . . . 10 k večerní . . . . . . . . 5 k naeráty platí se hotově napřed. Předplacení a inanrty přijimá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se těl redakce, tiskárna a expedics „Národních Listů“ Rukopisy se nevracejl.

nebudou-li podporováni obyvatelstvem. Nevěří však, že by jim obyvatolstvo pomáhalo. Úspěšný útok na barikády v Barceloně vedl ve čivrtek generál Brandeis, Němec pů- vodem, ktarý za karlistické války vstoupil jako dobrovolník do španělské armády. Člen španělského parlamentu prohlásil k do- pisovateli »Tempsu« v San Sebastianu: Revoluční republikánské hnuti bylo dávno připraveno generální stávka, jež měla propuknouti 3. t. m., byla znemožněna zradou. Vláda pozatýkala vůdce v Bilbau, Saragosse, Madridu a jiných městech. Dopisovatel »Tempsu« dověděl se z oficiálního pramene o novém válečném činu generála Ma- riny. Generál provedl znamenitou obhlídku ne- přátelských posic na horách Gusugu. Když ge- nerál zvěděl, že Maročané střídají o 5. hodině své stráže v horách, velel několika mysliveckým praporům, aby manevrovaly na úpatí hory. Ara- bové přispěchali ve velkém množství, aby s dívali na Španěly, při čemž nepozoro- vali, že dělový člun »Numantia« se jim postavil za zády. Na pokyn generálův několik bateril náhle zahájilo střelbu na nepřátelské skupiny. které utrpěly vážné ztráty, kdežto ani jeden Španěl nebyl zranén. Statečný generál, jenž tak hravě zvílězil nad přilákanými diváky, dosáhne brzo válečného vě- hlasu generála Weylera.

Obnovují se zprávy, že španělská králov- ská rodina necití se bezpečnou. V San Seba- stianu kotví anglická válečná loď, připravená k odvezení královny a děti královských. San Sebastiano je tak blízko hranic francouzských, že útěk královské rodiny je snadný. Vláda se strachuje o život králův a žádá ho, aby se odebral do Biarrice. Následkem potlačení revoluce vládne prý v Barceloně slavnostní ná- lada, byly uspořádány lidové kratochvile, hudba hraje na ulicích, jsou vypalovány ohňostroje chystají se býčí zápasy. V Marokku vládne stále větší rozechvění mezi Berbary, následkem posledních událostí Rfu. Kmeny v okoli Tangeru a Tetu snu doslaly od Roga dopisy, že přispěje ku pomoci Rifům. Rogi chce si tím získati popularitu. O posicích srmád se oznamuje, že Španš- lové zaujali postavení 10 kilometrů jižně od Meliliy u Atalayona, a podivnou náhodou s stalo, že nejsou ve spojení s hlav ním stanem. První dny bezstarostně postupovali a nechali si nepřitele v zádech. Kabylové ted stoji dobře vyzbrojení mezi Melillou a posunu- tými oddily španělskými. Vlaky dovážející potra- viny a střelivo vojsku, jsou přepadány každo- denně nepřitelem, ač mají silný průvod. Tei propasti hor Gusugu jsou obsazeny Kabyly. Ote- vřený boj nyní Kabylové nevyhledávají. Důstoj- nici tvrdí, že ze 100 poraněných mužů ani dva neviděli Marokány v otevřeném boji. Kabylové rozlezli se jednotlivě po skalních úkrytech odsud ze zálohy stříleji na dolem táhnouci Špa- něly jako na zvěř při čekání. Španělové k nim nemohou a těžko je stříleti dobře ukryté zá- keřniky.

Politické zprávy domácí. V Praze, 4. srpna. (Křesťanští soc- álové proti bar. Bienerthovi.) Štyr- ský poslanec ryt. Pantz vytknul bar. Biener- thovi, že šeredně oklamal parlamentní většinu.

FEUILLETON. dolel První pokusy Zeppelinovy. Neobyčejný úspěch Bleriotův zatlačil poně kud do pozadí starého „dobyvatele vzduchu? hr. Zeppelina. Tyto dni zažil Zeppelin nový ne úspěch ve Frankfurtě — skoro právě ve vý roční den první katastrofy své vzducholodi. Ně- kolik řádek o něm nebude tu snad od místa. První důkladný projekt řiditelné vzducho- lodi vypracoval Zeppelin 1895 a ještě téhož roku předložil jej císaři Vilémovi II. k schválení. Císař jmenoval ku prozkoumání jeho zvláštn komisi učenců a odborníků na slovo vzatých mezi nimiž byl i znamenitý fysik v. Helmholtz, který nedlouho před tím z Tomáše stal se věři- cím, ježto dal se Zeppelinem přesvědčiti c mož- nosti sestrojení řiditelné vzducholodi. Ten byl by svým vlivem jistě Zeppelinův projekt uhájil a zjednal mu prostředky ku provedení; zemřel však dříve, než komise provedla svá šetření ostatní členové její prohlásili projekt za bez cenný, poněvadž mohl dosáhnouti největší rych losti pouze 8 m. za sekundu, kdežto balon, kte- rý by aspoň 90 dní do roka mohl býti v čin- nosti, vyžaduje vlastní rychlosti aspoň 14 m. za sekundu.

Tímto nepříznivým posudkem jeho plánu ocitnul se Zeppelin v úzkých, poněvadž císai odepřel mu podporu a rovněž i německé mini ster stvo války. V těto tísni hleděl Zeppelin získati širší ve- řejnost. Dal jej znova řadou znalců posouditi a když mnozí z nich jako Busky, šl. Bach, Linde, Schrötter, se příznivě vyslovili, ohlásil jej k pa- tentování. A už 1898 podařilo se mu zřiditi ve Stuttgartě „společnost pro podporování vzducho- plavby“, která vládla závodním kapitálem 800.000 marek a vzala si za úkol uskutečniti plán Zeppelinův. A král würtemberský dal Zeppelinovi vhodnou část pozemků na svém panství v Manzellu na Bodamském jezeře úplně k disposici, takže byl by mohl dáti se ihned do práce. Leč tu objevila se nová překážka.

Jediná firma v Německu, která mohla Zeppelinovi potřebné aluminium ve vhodné ja- kosti a v dostatečném množství dodávati, firma Bergova v Lündenscheidu, vázána byla vůči vdo vě po známěm vzduchoplavči Sehwárzovi smlou- vou, že nebude nikomu, kromě Schwarzovi, pro dávati aluminuim na stavbu vzducholodí. I mu- sil Zeppelin nejdřive značným odškodným při měti pí. Schwarzovou, aby firmu závazku zba- víla. A pak dal na počátku roku 1899 vystavěti velikou dílnu a obrovskou kůlnu, plovoucí n 75 pontonech a zakotvenou při břehu Bodam ského jezera a v ní počal se stavbou své první vzducholodi, navzané „Z 1.

Měla podobu válce, jehož konce zakončeny byly kulovými plochami a měřila 128 m. na délku a 11.65 m. v průřezu, jenž měl podobu 24úhelníka. Poháněna byla dvěma benzinovým motory o výkonnosti 16 HP., z nichž každý umístěn byl v jedné ze dvou lodic, které s ba- lonem byly spojeny Cardanovými závěsy. Lodice vzdáleny byly od konců balonu asi o čtvrtinu celé delky jeho a spojeny byly navzájem můst- kem a telefonem. V pohyb uváděna byla tato vzduchol d 4 šrouby či vrtulemi, umístěnými po stranách balonu, dvě v předu a dvě v zadu, a směr jes určován dvěma kormidly (v předu na balonu jedno nahoře a druhé dole). Vertikální pohyb jakož i rovnováha byla způsobována posuvným vyrovnávacím závažím. Již od počátku příštího roku 1900 ohlašo valy německé časopisy, že stavba vzducholod blíží se ke konei a že podnikne brzy první vzlet Leč konstrukce tak ohromného kolosu, obsahu jícího asi 15.000 m2 vodiku, protahovala se přes celé jaro. Teprve v polovici června bylo vše dohotoveno a připraveno ke vzletu. Do Manzellu sjelo se odevšad mnoho cizinců, aby byli svědky této památné události. Leč pohoda nepřála Zeppelinovi. Po celou druhou polovici června vanuly prudké větry, vzlet tím se oddaloval a mnozí cizinci zklamání odjižděli.

Konečně k večeru 2. července prudký vítr se poněkud zmírnil a o 8. hod. večer dal Zeppe- lin rozkaz vytáhnouti balon z kůlny. Připravený vlečný parník připřažen k voru, na němž se stavba prováděla, a vyláhl jej i se vzducholodí na širou hladinu jezerní. Již při tomto vytahování se ukázalo, že postranní vrtule, ač malé, stačí úplně k pohánění vzducholodi. Mezi vytahová- ním uvolnilo se náhodou totiž vlečné lano, jímž vor byl k parníku připoután , a tu dal Zeppelin uvésti do pohybu vrtule balonu. Ukázalo se, že vrtule dovedly samostatně po vodě poháněti ne- jen balon, nýbrž i těžký vor. Když ještě vyzkou- šena byla nosivost balonu, bylo pro ten deno dalších pokusů upuštěno a balon vtažen zpě de kůlny. Následujíeíhe dne 3. července vytažena byla vzducholoď znova, aby proveden byl sn první vzlet. Když se pomocným balonem, na němž byl upevněn anemometr, přesvědči Zeppelin o mírné rychlosti větru ve výši 300 az 400 metrů, dal vzducholoď od voru odpoutati a za ohromně účasti diváků vykonal první vzle a první zkušební plavbu, při níž prodlel v vzduchu 17 minut a urazil dráhu 8 km. Při tom plul ne přímo proti větru, nýbrž kolmo k jeho směru, vykonal ve vzduchu dva úplné obraty a půlobrat, a ač postižen byl nehodou, že se ulomila klika od rumpálu, jímž se posunovalo vyrovnávací závaží, a tím vzducholoď se naklo- nila, přece zvýšiv činnost vrtulí zvolna a bez úrazu snesl se zase na hladinu jezera. Tedy první Zeppelinova plavba úplně se zdařila a podala důkaz, že jeho vzducholoďje řiditelná. Po malé nchodě, jež 24. září „Z 1“ stihla tím, že se přetrhaly provazy, jimiž v kůlně byl k voru upoután, vykonal 21. října 1900 druhou zdařilou plavbu, při níž překonal co do rych- losti všechny dosavadní výsledky.

Ale tyto zdařilé pokusy pohltily všechen kapitál, jejž společnost měla k disposici. Vždy jediné naplnění vzducholodi vodíkem vyžado valo 2600 ocelových bomb, v níž v každé pod tlakem 150 atmosfér stlačeno bylo 5 m' vodíku Jaké ohromné výdaje to representuje! Po zkušenostech, jež při plavbách se „Z1. nabyl, chtěl postaviti Zeppelin novou vzducho loď, při níž by nabytých zkušeností využitkoval. Ale všechny jeho snahy sehnati na stavbu nové peníze selhaly. Bylať proti němu vedena se stra- ny sloupenců nepevného systému balonů prudká agitace a Zeppelin prohlašován za nepolepšitel- ného optimistu. Do roku 1904, tedy za 3 léta. sešlo se na jeho pokusy pouze 16.000 marek. Za této prc Zeppelina trapné situace uvolili se továrníci němečtí, o jejichž výrobky tu šlo, že mu budou dodávati potřebný materiál buď úplně zadarmo anebo aspoň se značnou slevou. Když pak také ministeistvo vojenství začalo se znova o jeho pokusy zajímati a poskytlo mu podporu. přikročil Zepelin ke stavbě nové vzducholodi „Z 2“, jež od první dosti se v jednotlivostec lišíla. Byla o 2 m. kratší než prvá, na průřezu tvořila pravidelný 16úhelník, a ač měla rovněž jen 2 motory o 16 HP, dosáhla značně větší rychlosti totiž 15 m. za sekundu proti 8 m. prvé vzducholodi. Se „Z 2“ podniknuta byla jen jediná plavba, při níž pro blížící se vichřici byla nucena vzducholoď přistáti na pevnině a také docela hladce přistála. Avšak za noci ze 17. n 18. ledna 1906 byla vichřicí úplně zničena. Zeppelin dal se po této nehodě neprodleně do stavby 3. vzducholodi, „Z 3“, která nyni po převzeti do státní režie označuje se oficiálně „Z I°, s níž od 10. října 1906 až do dneška vykonána byla celá řada zdařilých plaveb. Př jedné z nich, a to 30. září 1907, urazila za 8 hodin nepřetržité jízdy 350 km.

Nadšen těmitc výsledky, odhlasoval říšský sněm německý 1,600.000 mar. na zakoupen vzducholodi „Z 3“ i s příslušenstvím pro služhy státu, ale vymínil si při tom, že Zeppelin pod- nikne ještě jednu dlouhou plavbu a že při n přistané také někde na pevnině. Aby těmtc podmínkám zcela přesně dostál ba aby je značně překonal, jal se Zeppelin bu- dovati ve druhé kolně, kterou na Bodamském jezeře u Friedrichshafenu stát zřídil, novou vzducholod „Z 4“, s níž v létě 1908 chtěl za- číti pokusy. „Z 4“ byla ze všech dosavadních vzducho lodí největší a nejdůkladněji vypravena. Byla 136 m. dlouhá, 13 m. široká a poháněna byla 2 benzinovými motory o výkonu 110 HP. Stejně jako dřívější vzducholodi měla dvě lodice, spo- jené navzájem můstkem, avšak můstek ten upra ven byl uprostřed za salon a ložnici, odkudž vedlo úzké kovové schodiště na povrch balonu. aby také v případě, že by vzducholoď plula nad mraky, jež by zemi zastíraly, mohla se z astro- nomických pozorování určiti místo, nad nimž se lod vznáší. Rovněž reflektory a zařízením pro bezdrátovou telegrafii byla paluba její vy zbrojena. První plavby s ní podnikl Zeppelin koncem června 1908 a dne 1. července vykonal tak zva- nou „velikou plavbu“, jež trvala nepřetržitě 12 hodin a při níž z Friedrichshafenu vyplul a přes Schaffhausy, Lucern, Küssnacht, Curych, Win- terthur na Bodamském jezeře, Bregenz a Lin- davu vrátil se zpět do Friedrichshafenu; př tom dosáhl místy výše až 850 m a plul i proti větru, vanoucímu rychlostí 14 m za sekundu.

Dráha a rychlost jeho plavby určovány byly trigonometricky. Na příklad nad Curychem plul rychlostí asi 16 m. za sekundu proti větru, va- noucímu rychlostí 6 m. za vteřinu, takže za bezvětří mohla by jeho vzducholoď dosáhnouti rychlosti 22 m. za sekundu, číli mohla by ule- těti za hodinu 79.2 km. Po tomto triumfálním letu zúčastnili se dn 5. července plavby také královští manželé wůr- temberští. Konečně dne 4. a 5. srpna měla býti pod- niknuta zcela neocekávaně zkušební plavba, která měla býti rozhodující pro převzetí „Z 4. do státní správy, měla trvati 24 hodin a ulo- ženo bylo přistáti při ní jednou na pevnině. Hrdě nastoupil Zeppelin tuto plavbu, jsa předem jist positivním výsledkem. Leč zapo- mněl, že vedle větru jest v ovzduší mocným či- nitelem také jeho elektrický stav, s nímž každý vzduchoplavec musí počítati. A výboj atmosfe- rické olektřiny zapálil u Echterdingenu jeho vzducholoď a požár v krátké době ji zničil. Šťastně začala, leč katastrofálně skončila své služby tato hrdá vzducholod „Z 4“.

Po této katastrofě, při níž došel Zeppelin živé účasti celého vzdělaného světa, založil Zeppelin z dobrovolných sbírek v Německu, jež vynesly 6,000.000 mar., novou „společnost pro stavbu vzducholodi“, jejíž nové dílny ve Friedrichshafenu měly umožníti zbudovati ročně až 8 vzducholodí. Zatím byla vzducholoď „Z 3“ poněkud opravena a zdokonalena a pod názvem „Z I° převzata do správy státu. K ní pak přistoupila nově zbudovaná vzducholoď „Z II“. S oběma vykonáno bylo od loňského podzimu několik zdařilých plaveb. Leč ani nehod nescházelo. V živé paměti jistě jsou zprávy časopisů o neštěstí, které stihlo letos koncem května vzducholoď „Z II“ na její cestě do Berlína, kdy přistávajíc k zemi, aby doplnila zásoby benzinu, narazila přídí na strom a porouchala se tak značně, že byla k další plavbě nezpůsobilou byla nucena vrátiti se zpět do Friedrichshafenu. Stejně tomu bylo při nedavné plavbě do Met — a předvčírem ve Frankfurtu. Ale ani tyto poslední nehody neodstraší asi Zeppelína od dalších pokusů, vytrvalost germán- ská ho neopouští a Němectvo je s ním. n d — ra —