Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

V Praze, ve středu 4. srpna 1909.

Praha

3

poeav

4

ndoláa

5

Číslo 213.

6 article

Na rannl nvečerní listy předpláci se V Praze v administraci na měsle. . . . . na čtvyt leta . . . . B K — a dvoji donáškou na měsle. . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K e2h ve fliálkách: na měslc. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsic. . . . . . na čtvrt leta . . . . 9 K 60 „ dvojí zásílkou na měsi na čtvrt ieta

Praha

7 article Hunové v Dolních Rakousích.

Hunové v Dolních Rakousích. Čechové dolnorakouští stali se v posledn době obětí bezmezné německo národní zvlči losti. Zprávy, docházející z odvěkých českých obcí tamních i z měst a míst se značným menšinami českými, upomínají na nejtemnější doby středověkého pěstního práva a bar barsky surového násilí, jemuž jsou naši soukmenovci a krajané před zraky státních orgánů a veškeré veřejnosti v domněle mo- derním právním státě na pospas vydáni. Tu v Cahnově, tu v Havranohradě, tu v Rabš- achu, tu v Cmuntu, tu ve Vachavě, tu v Meidlingu a nejnověji opět při nevinných, od deseti let pravidelně konaných českých obžinkách ve Švechatě dochazí k nejpustěj- ším štvanicím, ba tekla již i česká krev v Cáhnově, Havranobradě a nyní ve Švechatě . .. Soustavnost, stejný způsob používání hrubého násilí a početní převahy německých útočníků jsou dále důkazem, že jde tu o útoky předem připravené, nedbající ani státní autority ani veřejného pořádku, peci její svěřeného, že jsou to činy organisace rázu revolučního, kteráž drze vyzýva nehyb- nost strážců veřejné bezpečnosti.

Hun Čecho Dolní Rakousy Havranohrad Rabš Cmunt Vachava Meidling

8 article

Doposud podobné zvěsti docházívaly pouze ze zemí tureckých, balkánských, dnes již mizí ony dřívější hranice nekulturního. barbarského bezvládí a nerušeně, vyzývavě. zpupně přenášejí se i na břehy středního Dunaje, těsně až k samému hlavnímu sídelnímu městu Vídni; do říše, jejíž nej pevnější a neochvějnou oporou mají býti zásady: »Spravedlnost jest základem státu« a »Mir národům mým l« Cechové dolnorakouští stali se takto obratem ruky psanci ve svém vlastním do- mově. Na brůzném utrpení jejich podány nové doklady, k jakým koncům sebezapome- nutí, na jakou nízkou mravní úroveň po- klesli v tomto soustátí někteří a bohužel, že četní příslušníci německého národa, kterýz ještě sám před sto lety zakoušel tíhu vlastní málomoci, strádal pro svou roztříštěnosta jenž učením i činy nejlepších svých synů uveden byl na dráhy svobody, pokrokua velikosti, z níž však nyní opět, zvláště pokud se týka jeho zdejších odnožů prudce se řítl do stavu nebývalého zhrubění a sesurovění.

Dunaj Vídeň Mir

9 article

Je to především ovoce nekonečného již couvání a ustupování státní moci před po uličními projevy německých výstředníků, kteréž množí se úžasně zvláště od té doby, kdy přiznáním Němcům slova ve všech zá- jmech jinonárodních, kdy povolností před je- jich »vetem« stal se nezacelený dosud průlom do státních základních zákonů, rovná práva jak Neněmcům tak Němcům poskytujícícha zaručujících! Pak to šlo již tempem zrychle- ným; podrývána i soustava právního stavu u soudů, nedbáno rovného práva i v jiných odvětvích správy a organisace státní a dnes již postupují němečtí kazimírové tak, jakoby v tomto státě vůbec nebylo nijakých závaz- ných a platných zákonů ! V Dolních Rakousích vládne dnes nej spustlejší pouliční luza, v její rukou spočívá nejen výměra práv pro naše krajany, ale jak prolitá na několika místech krev jejich hlasem srdcervoucím volá — i o jejich osobní bezpečnosti. Jest vůbec myslitelno, aby v mo

Němec Dolní Rakousy

10 article

derním státě takovéto poměry trvaly déle než čtyřiadvacet hodin? Jest možné, aby před tváří státních úřadů, jejichž správcové a representanti vykonali služební přísabu, že budou bdělými strůžci práva a vykonavateli zákonů, mohlo se pořádati veřejné a hro- madné a několik dní napřed chystané pře- padání klidných českých občanů živly k tomu naschvál z celého okolí sezvanými a nej nekalejšími prostředky do nepříčetnosti ve- hnanými? A v Dolních Rakousích v čele těchto protičeských štvanic stají organisovane »Volksraty«, »Bundy«, obecní zastupitelstva. nemluvě o jednotlivcích, již se domnívají ná- ležeti — k německé inteligenci, k výkvětu německé kultury, k representantům nejpo- kročilejšího a v čele pokroku lidského krá- čejícího, sebe sama za nejkulturnější pova žujícího národa? Události dolnorakouské jsou známkou daleko již pokročilé vnitřní těžké choroby státního tělesa, v němž se vyskytly; jsou krvavým potem potlačených v něm národ- ností, události ty nesou v sobě veškery ne- bezpečné zárodky rozkladu. Ve chvílích, kde státy opravdu světové, pokládají upevnění míru a rozkět občanského úsilí a přičinění za nejkrásnější svůj úkol, nachází se ve středu Evropy stát, v němž již po několik neděl a to v zemi, jež chce býti jádrem to- hoto státu, protože se rozkládá kolem jeho sídelního města a protože má nejvíce pro- spěchů z tohoto státu na újmu veškerých ostatních zemí a národů — slaví své orgie nejbrubší terorism a strhuje do svých rukou prerogativy, kteréž nechávají po sobě krvavé stopy přepadaných, jinonárodních menšin!

Dolní Rakousy Evropa

11 article

Dá se mysliti, že bdělosti zahraničnýcl zástupců ve Vídni ujdou tyto krvavé násil nosti, dá se předpokládati, že přispějí k váž nosti a dobrému jménu tohoto státu v ostatní Evropě? A což jest zvláště významné pro ostudné řádění německých přepjatců v Dolních Ra- kousích, že vůdcové a duševní původcové jeho jsou si toho vědomi, že konají a rado ke skutkům nezákonným, nejvýše trestuhod- ným, a křiklavě protikulturním Za záminku vymyslili si, že české men šiny v Dolních Rakousích a ve Vídni pod- nikají útok na němectví, protože zůstavají věrni národu našemu a že v plném souhlasu s platnými zákony i mravní svou povinnost pečují o to, aby ani dítky jejich nebyly od- cizeny. Hlavním proviněním našich krajano jest, že zřizují pro své dítky soukromé školy a že pěstují společenské styky mezi sebou. Dle čl. 19. stát. zákl. zak. jsou všecky národní kmeny ve státu rovnopravné a každý má neporušitelné právo za cho vati a pěstovati svou národnost a svů jazyk. V čl. 17. pak se ustanovuje, že každý státní občan, pokud prokáže k tomu způso bilost, jest oprávněn zakladati ústavy vy učovací a vychovávací. Těchto práv užívají Némci všude v celém obvodu státu a to nejen pro své menšiny ale i způsobem útočným proti jiným národ- nostem; našim českým menšinám však všude právo stejné násilím zadržují. Tak v posledním čísle »N. Fr. Presse« listu, kterýž postavil se v čelo štvanic prot Čechům dolnorakouským, říšský poslanec dr Weidenhofer vše to přímo takto doznává;

Čecho Weidenhofer Vídeň Evropa Dolní Ra Dolní Rakousy

12 article

»Podle našich ústavních a správních ustano vení nedá se českým snahám trvale a účinne překážeti. Pouze energická s v- pomoc () může Němcům prospěti! Mus býti pevně odhodláni netrpěti jejich pro- nikání a šíření se. Každý Čech musí zvě děti, že může existovati v Dolních Rakousích. jen když se bez odmluvy a beze vší vý- hrady přizpůsobí. Jen tak budeme s to (my Němci) pomoci si. Nutno míti na pa- měti, že mají Čechové velmi živé a velmi vyspělé národní uvědomění, jež je neopoušt ani ve velkoměstě a že je dovedou i v oboru hospodářském mistrně uskutečňovati. Spojují se všude společensky a kulturně a napotom i hospodářsky.« Hle, tyto vzácné vlastnosti našich krajanů, kteréž jim u všech vzdělaných národů jen ke cti slouží, tyť jsou v očích Dolnorakušanů něčím, co musí býti zničeno a vyhubeno. Druhý tamní poslanec, známý dr. Ko lisko, jenž sleduje školské snahy na- šich českých obcí a menšin v Dol. Rakou- sích, má z toho nesmírné potěšení, že Něme tamní proti nim prováději energickou reakci. Zřízení českých soukromých škol nedá se ani dle něho slušně zameziti, pro- tože říšský školní zákon v § 70. činí zaklá- dání soukromých škol závislým pouze na tom, aby osoby učící prokázaly učitelskou způsobilost a zachovalost; aby vyučovací plán vyhovoval požadavkům veřejné školya aby místnosti školní byly zdravotně nezá- vadné. Jakmile se témto podminkám vyhoví. nelze otevření školy odepříti.

Němec Čecho ko Dolní Rakousy Dolo Musa

13 article

Tyto dva německé hlasy tedy jasně osvětlují pozadí nynější zuřivé protičeské akce v Dolních Rakousích. Ony však také odhalují děsný mravní i duševní úpadek oné dolnorakouské německé společnosti, kteráz v celé řadě případů za poslední doby sáhla k nejhrubšímu násilí, aby naše tamní obce a menšiny od práva jejich zastrašila, a pro- tože znásilňování jednou trpěné samo sebou se nezastaví, ale dále pokračuje a se šíří. stačí nyní již i pouha společenská, soukromá zábava česká, jako ona ve Švechatě, aby rozeštvané davy účastníky její napadaly ai osobní jejich svobodu a volnost občanskou krvavě deptaly, ačkoliv jakožto státní přísluš níci — používají rakouského státního ob- čanství, a jejich osobní svoboda v obvodu státníbo území nepodlehá nijakému obme zení a jest státním základním zá konem zaručena! Stejně mají zaru čeně i právo spolčovací a shromažďovací. V Dolních Rakousích asi právě tak jako v tak zvaném uzavřeném území v pohraniči našeho království zdá se, že příslušní orgá- nové bezpečnostní ani o státních základních zákonech ani o právech vlastních občanů náležitě nejsou informování a za déle již trvajícího stavu znásilňování našich krajanů nezdá se ani nynější vláda o svou povinnost ve příčině té valně dbáti.

Dolní Rakousy

14 article

Avšak věci tyto nemohou takto dále pokračovati a přijde doba, kdy je jak Něm- cům tak i slavné vládě — zúčtujeme. Na ten čas ale budiž všech nás Čechů nejnalé- havější povinností přispěti jak radou tak podporou a všelikým účastenstvím svým ro- dákům nad Dunajem, aby mučennické své strádání za nejpřirozenější práva a za nej- šlechetnější a kulturní snažení své vítězně dovedli překonati! Již příštím měsícem, ne-li dříve a jinak udá se i politickému vedení našeho národa na sněmě království českého příležitost, aby jak německé »dobré vůli«, o níž toho tyto dny tolik bylo napsáno, tak i nestrannostia věcnému stanovisku vlády, dalo na tyto podobné události — přiměřenou odpověd Nedáme se!

Čecho Německo Dunaj

15 article Španělsko a Marokko

Španělsko a Marokko Uklidnění revolnce a pokoj na bojišti. Ze Španělska i z Marokka docházejí přízni- vější zprávy. Désivý přízrak revoluce byl roz- plašen dělostřelbou v Barceloně. Z tohoto města jež bylo několik dnů jevištém krvavých hrůz revoluce, může generál-kapitán hlásati »V Barce- loně je klid«, jako oznamoval katan Poláků ge- nerál Muravěv z pokořené Varšavy. Ponenáhlu vrací se v Barceloně život do pravidelných koleji. Doprava obnovena, vozya tramwave se opět objevily na ulicích. Velké davy proudily městem, hovořice o posledních událo- stech, o nichž dosud nebyla podána souvislá zpráva. Továrny vyplati celou mzdu za m nulý týden v připadě, že dělníci okamžitě nastoup práci. Noviny smějí opět vycházeli. Do Barcelony přibyl parník »Isle de France« se 180 turisty, chlějícími prohlédnouti město posledních bouří. Obyvatelstvo samo odstraňuje poslední barikády, tak že jen rozvaliny několika klášterů a kostelů budou jedinými stopami po revoluci. Válečný soud je bez přestání z městnán. Mnoho povstalců je odváděno do ci- tadelly. Ti, kteří byli přistížení se zbraní, jsou bez prodlení postříleni. Úřadně se tvrdí. že povstání bylo zosnováno anarchisty jejichž vůdcové prý se zachránili v čas útěkem. Železniční doprava se rychle obnovuje. Pravidelně již přijíždějí vlaky mezi Barcelonou francouzskou hranicí a Saragusou i Valencií.

Polák Španělsko Maroko Barcelona Barka Varšava Valencie Isla jít Franca

16 article

Úřadně se popírají hromadné popravy, neboť prý rozsudek vojenského soudu musí vy- čkati schválení ministrova. Na něklerých místech, jako v San Feliee de Georgias, Talamosu a Casa de la Selva trvají ještě boje, revolucionáří se zuřivé brání. Vlastenecké prohlášení karlistického preten denta Don Jaima činí sice přiznivý dojem i ve Španělsku, ale neznamená zvláštní oběta- vost. Hrozny jsou příliš vysoko, myslí si ná- padník koruny Alfonsovy a pak hnutí karlistické ochablo a nemohlo by snad ani vzbuditi vážnějsí nepokoje. S této strany vládě španělské nehrozí velké nebezpečí. Vzhledem ke zprávám o obnovení klidu zn velmi divně informace londýnských listů, jež ujišťují, že situace ve Španělsku se nez mě- nila, že revoluce trvá dále a že v Barcelont byla vyhlášena r epub li ka. »New-York Herald« oznamuje, že dnes má v Madridu propuknoul všeobecná stávka. Vůdeové dělníků ustanovili, aby zá roveň zahájena byla stávka v Bilbau a Sa ragosse. Vláda hodlá energicky tomuto hnut čeliti a vsadila již vůdce do vězení. Jiné lon- dýnské zprávy potvrzují, že revoluce v Barce- loně je zlomena. Obchodní ruch opět oživl. Dělníci pracují s vojáky na obnovení železniční dopravy. Někteří anarchisté utekli do hor, kde na ně pořádají vojáci honby jako na divokou

Georgias Alfonsův San Feliee Casa jít le Selva Španělsko NewYork Herald Madrid Bilbao Barka

17 article

V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . za8 večerní . . . . . . . za t h Ve filiálkách na venkov ranní číslo . . . . . . večerní . . . . . . . . 5h lnseráty plati se hotově napřed Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., d. Tam nacházejí se tíš redakeo, tiskárna a expedice „Národních Listů“ Rukopísy se nevracsji.

18 article

zvěř. Kláštery blíže Barcelony dostaly zvláštní vojenské posádky. Mnohé rodiny uprchly z Bar- celony na lodi, kotvící v přístavu. Plynové osvě- tlení, jež za revolučních dnů nefungovalo, ne- mohlo býti dosud obnoveno, poněvadž bylo zni- čeno hlavní rourové vedení. Pošta dosud velmi se opozďuje. Bylo zaíčeno mnoho lupičů, kteří vykrádali opuštěné domy. O situaci v Katalonii oznamuje »Daily Telegraph«, že generál Santiago udeřil s třemi škadronami jízdy, čtyřmi pluky pěchoty. dvěma mysliveckými prapory a oddělením ob- čanské gardy na revolucionáře, zatarasené v bar- celonských čtvrtích Clot a San Martin de Proven- cals. Býlo použito strojních pušek a jízda několi- kráte podnikla útok. Revolucionáři bojovali s největší statečností, ale ve čtvrtek, nemohouce odolati dělostřelbě, odpoledne ve 4 hodiny se vzdali na milost a nemilost. Tim bylo též roz- drceno revoluční hnutí v pobřežních průmyslo- vých městech. Do hor Frierato a Monserrat uchýlilo se množství rovolucionářů. Situace nepře- stává být vážnou. Dopisovalel »Daily Telegraphu«, opustivšl Barcelonu v pátek ráno a urazivší 148 kilometrů do Perpignanu, odkud teprve jel drahou do Gerony, oznamuje: Katalonie je skupinou ma- lých, autonomných, avšak jen dočasných re- publik. Tak město Matero, mající 20. 000 obyvatelů, je celé v rukou revolucionářů. Žádný vůz nesmí do města a já musil vejiti do města pěšky. Hned jsem byl obklopen hlidkou, jež pozorně prohlédla mou hlavu, jestli nejsou na ní stopy tonsury, poněvadž jsa oholen byl jsem v podezření, že jsem jezovitským mni- chem. Na to jsem byl předveden před jakýsi revoluční soud, kde jsem byl vyslechnut a ko- nečně mi vydali pas na jméno »Junta. Consti- tutional de Matero«.

Santiago Tim Matero Barcelona Perpignan Gerona Matero Daily Telegraph Bellot Sana Martin jít Proven

19 article

V Geroně je klid. Náčelník revoluce uprchl v neděli do Paříže. V Navaře a Calahorre udály se krvavé srážky vzbouřených záložníků s úřady. O věeobecné stávce, ohlášené na dnešek, oznamují censurované depeše z Madridu, že se potkala s nezdarem. Bylo jen málo výtržností a nebylo příčiny ke zvláštnímu zakročení. Z Melilly oznamují se nové boje. Vzhle- dem k velkým posilám, jichž se dostalo Ka- bylům od spřátelených kmenů, lze očekávati nové velké boje. Situace je následující: Generál Marina obsadil s jádrem španělské armády, čítajícím 15.000—20.000 mužů, pohoří Guragu. V pevnosti zůstalo 5000 mužů, za velení gene- rála del Reala. V Alhucemasu byla po- sádka, skládající se z praporu myslivců, roz- množena o 2000 mužů. Na jih od Melilly za- kotvily u poloostrova Atalayonu španělská kor- neta »Numancia« a dělový člun »Vicenta«, aby mohly ochraňovati svými děly jižní úbočí zmí- něných hor. Rifové rozložili své silné oddíly na jižních úbočích hory Gurugu. Menší sbory na druhé straně hory a harka o 6000 mužích leží před Alhucemasem. Počet maurského vojska páčí se na 40 000 mužů. Anglická eskadra, jejíž příchod z Gibral- taru k pobřeží Rifu jsme oznámili, skládá s ze 2 křižáků a 4 torpédoborců. Má za úkol zameziti podloudné dopravování zbraní a zakro- čití v připadě ohrožení Evropanů v Melille. Jak již známo z dřivějších zpráv, sesllili Francouzi

Vicente Evropan Francouz Gerona Paříž Madrid Melilla

20 title

FEUILLETON.

21 article

Kus práce . ..

22 article

Ano. Kus práce vykonán... tak možno do- cela správně říci o velikém díle, které leží cele před námi. Sedláčkův Slovník Čeche právě nyní byl dokončen. K monumentálním svým Hradům a zámkům připojuje neúnavný učenec, s dvorním radou Kalouskem senior na- šich historiků, Knihu příruční, v níž širšímu obecenstvu stručně a přehledně jsou předloženy výsledky dvou set let historického badání o če- ské topografü a vzácné výtěžky skoro padesáti- leté neůmorné a neutuchající práce vlastní Patnáctlet vycházel tento nepříliš objemný svazek ... V kratičkém „Úvodě“ vykládá autor o svých eílech a výsledcích. Pokládal původně za užiteč nější vydati „Všeobecný historický slovník všech zemí koruny české“, ale poněvadž k té práci ne- bylo ještě příprav, sestavil autor „prozatím“ jsko „podklad k budoucímu velikému Slovníku“ soupis nynější. Jsou v něm obsaženy dějiny všech vsí, hradů a měst historicky nebo topo graficky důležitých v celém království (a spolu i těch osad lužických, míšeňských, bavorských a rakouských, které se týkají našich dějin) ne- jen nynějších, nýbrž i zaniklých; jsou v něm obsaženy dále dějiny klášterů, děkanátů, biskup ství, krajů a kmenů českých; sneseny názvy vod a hor, vypsány bitvy a zaznamenána úpln veškerá sídliště starých Čech (do r. 1300). Pro- gram tedy obsáhlý — a splněn nad pomyšleni zevrubně. Jak zovrubně pracováno, svědčí na př. ně- kolik hesel, při nichž divime se rozsáhlým zna- lostem autorovým, v nichž pojilo se dlouholet studium archivní s důkladnou autopsii krajiny. Lhot, Lhotic, Lhotek napočítal a rozlišil ke 400; různých zapomenutých a neznámých

Sedláčkův Čech Kalousek Lhota Lhotice Lhotka od a hora

23 article

*) Místopisrý slovník historický království českého. Sepsal August Se- dláček Nakladatelé Bursík a Kohout v Praze. Be roku (1909). Stran (4) + 1043 (dvousloupcových) lex. 8°. (Bez seznamu pramenův a vysvětlení zkra- tek). (Podle intenci nakladatelství činí druhý svazel díla, jehož první svazek byl Kotyšků v Slovník místopisný, 1895.) hradišť sestavil přes 400; v zevrubném zvláštním článku probral veškera jmén mistní, k němuž připojil seznam přes 1800 osobních jmen staročeských. Velmi ze- vrubně podány dějiny jednotlivých bitev; jen málo historiků u nás pohybuje se s takovou ji- stotou ve všech dobách našich dějin, aby stejně zevrubně mohli popsati bitvu lipanskou, bělohorskou, hradeckou na př., tak jako to učinil Sedláček. Celé důkladné studie historické jsou věnovány na př. Chebsku, Kladsku, Loketsku (— Vitorazsko, jež bychom jistě čekali, však schází) atd.

Bursík Kotyška Sedláček Praha Chebsko Kladsko Loketsko Vitorazsko

24 article

„Ze při sepsání díla toho druhu prvního v němž má býti mnohc a málo, kolikráte ani nej lepší vůle, pilnost a opatrnost novyslačí,“ praví autor správně v úvodě sám. Bylo by proto křiv dou ukazovati na některé omyly, jež se i do te- hoto vzácného díla vloudily. Jen prc příští vy- dání — k němuž jistě dojde, neboť nynější naše pokolení podobných velikých prací již netvoří — bylo by vhodno respektovati něktérá přání obe- censtva. Toto širší obecenstvo přálo by si( snad právem) výklad zkratek, jenž by ne zabral ani stránku a přec je mnohdy nejistý. dále zevrubnější uvádění literatury (srovnej na př. Sedláčkův článek „Chebsko“ v Slovníku tomto, bez literatury, a Čelakovského článek „Chebsko“ v Ottově slovníku, mnohem zevrubnější, s úplnou literaturou) a konečno vzájemné urovnání článků (nyní na př táž osada popsána na dvou místech „Čtveřín““ a „Štveřín“ atp.) Ale to jsou jen maličkosti, právě jen pro příští vydání žádoucí. Jest pravá radost probirati se těmi dvěma tisíci sloupci a prohlížeti ohromné bohatstvi látky topografické a historické, v nich uložené Hlavní kořisť odnáší arci historik; když čtenář vzpomene, jak obtížno jest někdy shledávati určité vědomosti historieké, bude teprve nále- žitě vděčen tomuto pohodlnému a rychlému na- lezišti. Pro historii politickou nejvícc ovšem vy- dají líčení a popisy jednotlivých bitev (v. n. př Domažlice, Lipany, Bílá hora atd.); pro histori kulturní dějiny jednotlivých klášterů (Milévsko. Želiv atd.). Nejvzácnější kořist jest arci uchy- stána topografovi. Prohlížíme-li jednotlivé rej- stříky k publikacím pramenným, přes tu chvíl narážíme a klopýtáme, nevědouce, kam které

Sedláčkův Čelakovský Ottův Chebsko Čtveřín Domažlice Lipany Bílá hora Želiv

25 article

místo umístiti. Palacký 24. března 1851 před- nesl v Král. České Společnosti Nauk krásné po- jednání o „nesnázích starého místopisu a Kostel- cích v Čechách“; uvádí tu celkem 21 Kostelců. známých a neznámých, na důkaz, jak těžko jest určiti místa, v listinách a zápisech prostě „Ko- stelec“ jmenovaná; jak by byl překvapen, kdyby dnes u Sedláčka nalezl všech 21 Kostelců krás- ně lokalisovaných a ověřených — před nim jde pěkný článek o původu slova „kostelec“a jeho ponenáhlém vývoji významovém. Ale vzo rem takové akribie topografické jest soupis L.hot — autor se dokonce čtenáři omlouvá (— moder- ní autor by sechlubil—), že tétc partii vě- noval větší práci, aby se konečně topografie naše ustálila. Také naši kartografové nevychá- zejí s prázdnou: na mnohých místech zjisti autor stará přesná jména, jinde zase nalezl če- ská jména místům dávno již zněmčeným — na všechny strany krátce vrhá dílo jeho ostréa pronikavé světlo- A ve směru ještě jednom bude kniha Sedlá- čkova zvlášť užitečna a velmi prospěšna. Pro li- dové otymolegy totiž. Lidovými otymology nazý- váme ve vědě (Wheeler je nazýval etymology- bakaláři, etymology-nedouky) ty diletanty, kteří z pouhého zvuku dnešního jména soudí c jeho původu a významu. Vědecký etymolog hledí arei k historii slova, vzájemné příbuznosti jazykův i nářečí a dokladům písemným. Od dob Kollára a Vinařického až po Žunkoviče a Sasinka netrhla se u nás řada takových lidových etymologů.

Palacká Král Sedláček Wheeler Kollár Žunkovič Sasinka Čechy Kostelec Český společnost

26 article

Obyčejným jejich koníčkem bývají slova ne- známá anebo znetvořená — a nalézáme je na té i oné straně atlantského oceánu. Slované za- lidňují Germanii, Gallii a Italii Slovany, Němei dokazují autochthonnost svou po celé Evropě ano hledají i Germány v Grónsku a v Americe. Takový etymolog spatří nebo uslyší zkomo- lené německé slovo Hradschin a usoudí, že kdysi, třebas několik tisíc let před Kristem sluly Hradčany vlastně Hradešínem. Nemá prolo žádných dokladů, ale myslí si to, napadlo ho to — a tedy to bude pravda. Je mu marně dokazovati, že původně, ještě ve XIII. století, Hradčan nebylo; že byl jen královský „hradec“ — a někteří jeho příslušníci „hrad- čané“ že se usídlovali před „hradem“. Tomek v Dějepise Prahy názorně ukázal, jak z těchto jednotlivých domků stále se množících „hrad- čanů“ vznikly koncem XIV. století nynějš „Hradčany“ — a z tohoto názvu (staročesky „Hradčené“) potom pomalu v XVI.—XVII. ste letí, když se toto dvorské městečko valným. dí- lem poněmčilo, vznikl nynější německý název „Iradsehin“. Tomu, komu tyto věci jsou zná my, je elymologie Hradčany-Hradeštr prostý nonsens, abychom neužili schválně vý- razu českého. Totéž arci platí o slově Praha, které po dle německého Prag někteří vykládají z pů- vodního Prag. Každému arci připadne snadno podobný zvuk slova prah na mysl; připadl již prvnímu etymologovi našeho národa — (podl- času) — Kosmovi, od něhož etymologii přejal pak Dalimil, Pulkava a j. Ale ačkoli se tato ety- mologie namítá sama sebou, musí býti přec chybná. Neboť není-li nikde v Čechách a u Slo- vanů vůbec jména osady Prag, Pražec atd. ale za to u Varšavy Praga a v Čechách ještě Pražka, jest patrno, že podobnost je tu pouze zvuková, slovo ,Praha“, „práh“ že nijak nesouvisí.

Slovan Germán Krist Tomek Kosma Dalimil Pulkava Praga atlantský oceán Gallie Evropa Grónsko Amerika Hradčany Hradešín Praha Čechy Varšava Italia Slovan Němei Praga

27 article

Sedláček ukazuje pěkně, že Praha je jméno hory — a kdo zná způsob tehdejšího osídlo- vání, ví, že vznikaly tehdejší „hrady“ a „hrad- ce“ vypálením, vypražením lesa nebo jeho vy kácením; odtud tclik Mýt a Zdárů. Uvnitř staré Prahy pak bylo ještě místo nazývané „Žiži (z kmene „žhu, žihati“), tak jako později „Po- hořelec“ mezi Petřínem a Hradčany. Není tedy nejmenší pochybnosti, že slovo „Praha“ souvisí tak s „pražiti“ jako „smáha“ se „smážiti“ , „touha“ s „toužiti“. A kdo jen trochu se ohle v textech německých starších, ví, že domnělé staré „Prag“, které prý pocházi z bůh ví koli- kátého tisíciletí, ještě v XVI. stol. znělo Prage z původního Praga — že tedy i Němci ve století IX.—XI. znali jméno jen Praga a ni- koli „Prag“. Německé Prag se vyvinulo z če- ského Praga — a nikoli české Praga z ně- jakého neznámého a nezvěstného Prag.

Sedláček Prage Němec Praga Praha Petřín Hradčany Praga

28 article

Ve všech těch a takových případech bude Slovník Sedláčkův knihou neocenitelnou. Tako- vému bakalářskému etymologu ukáže hned zá- roveň cestu správnou, ukáže, jak mladé je po- měrně osídlení země české a jak řídko jsou roz- seta jména místní v Čechách do vymření Pře- myslovců. A zároveň krásně ukazuje, jak znač- ným procentem již v této nejstarší nomenklatuře jsou zastoupeny živly křesťanské (jména podle křesťanských světců Martinici, Petrovici, Jano- vici, Tomici atd.), jak tedy jména tato nemohou býti starší desátého století; ukazuje (na str. 379), jak jiná jména, přes svůj český nátěr, jsou původu cizího: Beroun z Verona, Kolín z Colo- nia, Želiv ze Sitol, Postoloprty z Apostolorum porta — jak tedy nemohou býti starší století dvanáctého; ukazuje dále, jak mnohá jména, domněle stará, v historické době nastoupila na místo dávných zaniklých: Vyšehrad místo Cho- rasten, Postoloprty (z latinského Apostolorum porta) místo Drahouš, Mělník místo Pšov atd.

Sedláčkův Martinic Petrovice Jana Tomica Čechy Beroun Verona Kolín Cola Želiv Sitol Postoloprty res Drahouš Mělník Pšov

29 article

Tu ukazuje zřetelně diletantu etymologu, jak kluzká je cesta, na niž se odvažuje a jak lehko se sice otymologisuje, ale těžko z listin a zá- pisů dokazuje. Pro Moravu takový soupis jmen s jejich etymologickým rozborem pořídili nedávno v pěk- né knížce profesoři Černý a Váša; kniha Sedlá- čkova podává takový soupis, arci jen jako parer- gon, také pro Čechy. Obě tyto knihy učiní snad nemožnými v brzku všechny takové bakalářské etymologie, o nichž jsem se zmiňoval — a jež mají své předchůdce již v nejstarších českých legendách a apokryfech XIV. století, dle nichž na př. Mohuč sluje podle řeky Mohanu a potoka Číhy, člověk slove tak proto, že pro- žil zde svůj zlo věk atd. A kdyby kniha Sedlá- čkova, ozdoba naší vědecké literatury, neměla jiné zásluhy, nežli že znemožňuje takové plané etymologisování, dosti již vykonala. Sedláček — abychom zprávu ukončili — má methodu Tomkovu; suchá fakta, doklady po- nechává většinou ve stolku a úsudky čtenáři. Je to suchá a registrující práce; ale z jednotli- vých slov jest přece viděti, že ani takový klidný topograf a objektivní historik nedovede vzdoro- vati dojmu, jakým na každého z nás minulé děje působí. Tak na př. popisy jednotlivých bitev podává Sedláček stručně a zevrubně, pra- vidlem beze všech poznámek; ale popis bitvy bělohorské vynutil přece topografovi tuto suchou řádku: „Hodinu trvala tato bitva a rozhodlao osudu 4 zemi“; jak výmluvná je tato krátká řádka — tím, co praví, i tím, čeho neříká . .. V. Flajšhans.

Černá Váša Číha Sedláček Tomkův V Flajšhans Morava Čechy Mohuč Mohan