ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 082364c0-66c5-11dc-8709-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 16 celkem · entity: person 29, place 22, work 2, org 7
1 masthead
pro objevení, že poklad v zahradě přece jen
2 masthead
uloupen.
3 masthead
Různé zprávy.
4 article
V dalším průběhu schůze sdělil lord Cranborne, že požadavky odškodného anglických státních příslušníků za ztráty, jež utrpěli za nepokojů na ostrovech samoj- ských, nejsou ještě upraveny, ale že vláda vyjednává s vládou německou o odškodném ztrát, jež nebyly způsobeny operacemi vojen- skými.
Cranborne
5 article Boje v Číně.
Boje v Číně. Z Berlína, 1. března. (C.-B.) Hrabě Waldersee oznamuje z Pekina ze včerej- ška: Tjencinská pěchota na koních srazila se dne 25. února u Hujkiačangu s lupičskou tlupou, která byla po ztrátě asi sto mužů po- ražena. Z Evropanů byli zranění jen dva.
Waldersee Evropan Čína Berlín
6 article Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická. Z Brusselu, 1. března. (C.-B.) »Peti Bleu« obdržel následující telegram z Útrechtu V okolí presidenta Krügra nevěř se, že se Louis Botha vzdal. Dodává se pak, že takové vzdání se by nezname- nalo ještě konec války, neboť Botha neni zplnomocněn k vyjednávání o všeobecné zasta- vení nepřátelství. Vyjednávání takové přináleží vládě transvaalské, v jejíž čele stojí prozatímně Schalk- Burger.
Krügr Both Burger Brusel Peťa Bleo
7 article Souručenský poprask.
Souručenský poprask. Morek v kostech německých kormoutí se úzkostmi nad tím, že by skutečně mohlo dojíti k dělnosti vídeňského parlamentu. Ohlédneme-li se kolem v táboře německém, všude trčí o dnešního rána velké znamení otázky, vytažené jako signál situace a mezi vojsky levice vydáno polní heslo: Co to bude stát? A tato otázka od přechodu Rudým mořem jest v tá- boře německo-liberálním vždycky nejdůležitější. Hlídači vybíhají dnes na meze německých »ná- rodních držav« a vyhlížejí, neblíží-li se odně- kud škůdce, ruka šl. Körbra jest předmětem nervosního pozorování, nešine-li se kamsi do oborů, na něž přátelé naši Němci jsou tak útlo- citní a nevrací-li se odtud s plnou hrstí. Ejhle, jeden z průlomů do německé državy způsobených jest obzvlášť ohrožen a všeobecný třesk trubek novinářských hlasátelů německého tábora pronikavými tóny svolává sem všechny harcovníky. »Česká universita na Moravě«, tot heslo zděšeného vytržení všech armádních sborů německé levice. Michl připomíná tu silně Molié- rova Harpagona a jeho 10.000 dolarů ve zlatě, zakopaných v zahradě. Co chvíli ozve se v sluchu jeho halucinace štěkotu a on řítí se ke skrýši pokladu, strachem pološílen, zdali mu lupiči nevybrali jeho zla- toušky. Také Michl má takový poklad, jehož zlato záleží ve fikci ryzí německosti obou hlav- ních měst markrabství, Brna i Olomouce.
Němec Michl Brno Olomouc Český univerzita na Morava
8 article
Fikce tato nejen otřesena, ale již i vyvrá- cena pokud se týče Olomouce opětovným vy- rváním olomoucko-prostějovského mandátu Něm- cům a pokud Brna skvělým výsledkem posledního sčítání lidu. Skvělé bídě německého karakteru jednoho z obou těchto měst byla by učiněna přítrž zřízením české, aneb i jen oboujazyčné university v Olomouci nebo Brně, nehledě ani k tomu, že české studium o chleba na Moravě znamenalo by také utrumněme ckým ústům nejlepšími sousty markrab- skými přecpaným. Vyhláška: »Zde se přísně zapovídá zřízení české university«, na bra- nách olomouckých a brněnských nalepená už dávno stržena a na ruce německé, po- koušející se o nové nalepení, věší se pře- máhající váha českých důvodů práva . . .. O vyvracení těchto už Němcům ani nejde, obmezují se jen na své hysterické křeče, kteréž se dostavují týmž okamžikem, jakmile někdo vysloví jmeno české university na Moravě a na výkřiky protestu proti takové možnosti. Stejně brání se proti universitě výhradně české, jako proti universitě utrakvistické, proti této snad ještě horlivěji. Neboť zřízením české university tak jako tak zaktivována byla by početná »ná- hradní záloha« mladých českých vědců, kteří tu v očistci zápasu o existenci, ba i o prostředky svého dalšího vědeckého vý- voje, na skromných docenturách anebo v redakcíeh vědeckých časopisů očekávají radostné znamení spásy na Moravě. Zřízením oboujazyčné univer- sity by však nastal nerovný závod mezi poslu- chačstvem českým a německým a ukázalo by se. že Němci na Moravě nemají dosti studující mládeže, aby kryli nedostatek žactva pražské university německé i aby vyplňovali německé posluchárny university moravské, kteráž pokud se německých disciplin týče nutně musila by býti inferiorní, jak znalcům poměrův jest zřejmo.
Němec Olomouc Německo Brno Morava český univerzita na Morava univerzita moravský
9 article
Avšak německý Harpagon vrací se už zase ze zahrady. Bohudíky, nebylo to nic, jeho zlatý poklad leží na starém místě . . .! Pověsť, ž se pomýšlí na zřízení české university v Brně, odmítá se ovšem jako lživá způsobem pomyslně nejurčitějším. Čteme v dnešní »Bohemii«: »V dnešním dohovoru německých předsedů s předsedou ministerstva nebylo o takovém pro- jektu Čechů řeči a na přímý dotaz po- slance dra. Grossa prohlásil před- seda ministerstva ve formě ofi- ciální, že projekt tento ve vyjednávání s Čechy nehrál ani nejmenší úlohu.« Orgán pražského kasina až jektá blahým po- těšením, že zase jednou odsunut kulturní čin, jaký českému národu může stát dlužen zůstati jen na dobu už jen dohlednou. Neboť jak dlouho to ještě může trvati, aby moravská universita zůstala obmezena, pokud se týče světských fakult na babickou školu v Olomouci a anato- mické museum, kteréž tam zůstavila blahé pa- měti ranhojičská škola? Však ani německému Harpagonu nezůstane ušetřen velký jeho monolog
Čecho Bohemia Čechy Olomouc český univerzita v Brno moravský univerzita
10 article
= Debata o fontáně v městské radě římské, ve které jednáno o násilném odhalení nové fontány na Via Nazionale, o němž jsme těchto dnů přinesli zprávu, byla velice bouřlivá. Když klerikální obecní starší Giovenale odůvodňoval svůj návrh, aby skupiny najad s fontány byly odstraněny, propuklo posluchačstvo, jež naplňovalo celou tribunu, ve hrozný povyk. Voláno: »Pryč s jezovity! Sláva umění ! Pryč s pokrytci!« Obecní starší Jaiobacci připomenul navrhovateli četné, více než pikantní nahoty, jimiž papežové dali ozdobiti chrámy římské a tázal se, který papež měl pravdu, zda Pius IX., jenž Čanovo- vým geniům smrti na náhrobku Stuartů dal oblécí kalhotky, či Lev XIII., jenž dal kalhotky opět svléci? Liberál Teso na základě dohodnutí s klerikály učinil sprostředkovací návrh, aby rozhodnutí otázky pone- cháno bylo komisi umělců pod předsednictvím sta- rostovým. Obecenstvo však nebylo s tím srozuměno a zasypalo Tesa rozhorlenými výkříky. Hluk vzmá- hal se vždy více a konečně změnil se v ohromnou vřavu. Starosta musil dáti tribunu vyklidit. Obecen- stvo jalo se zpívat litanie a Miserere, kdežto městská rada zatím zcela potichu přijala návrh Tesův. Po skončené schůzi táhlo několik set osob na Corso, ale domluvám policie se podařilo přimět je, aby se rozešli.
Pius Čanův Lev XIII Teso Tesův Stuart
11 article
= Smrt podivína. Z Paříže se oznamuje: Muž, jenž 27 let žil jako samotář ve svém paláci, byl těchto dnů uložen do rodinné hrobky na Mont- martru. Byl to podivín Paul Francois Colasson, o němž se mnoho mluvilo před osmi lety, když zloději vnikli do jeho paláce v ulici Galileově, kdež bydlel samojediný, spoutali jej a palác vyloupili. Nyní se oznamuje, že Colasson užíval světa jako každý jiný boháč, až umírající sestra svěřila mu své jediné dítě, 13letého hocha. Hoch zahynul na maškarní slavnosti, kde se šaty na něm vzňaly a od té doby odlučoval se Colasson ode všeho světa. Bývalá jeho služka přínášela mu každé tři dny šest vajec a chleba. Při tomto způsobu života dočkal se 81. roku. Vzdálení příbuzní, kteří budou po něm dědit, nalezli pozůsta- lost několika millionů franků.
Paul Francois Colasson Paříž Galileův Mont
12 article
= Podvodní hráči na moří. Kapítánu jedné anglické lodi bylo oznámeno, že mezi pasažery první třídy nalezají se dva podvodní hráči. Tito gen- tlemani přibyli z Bostonu do Liverpoolu, kdež si koupili listek pro plavbu do Nového Yorku, aby na cestě mohli provozovati svoje řemeslo. Podvodní hráči na oceánu, toť úkaz naprosto moderní! Kapi- tán, byv včas zpraven, varoval pasažery před poku- šením hry pockeru, whistu neb écarté a upozorníl je na přítomnost dvou šejdířů, aniž je blíže označil. Okolnost tato způsobila nejprve všeobecný zmatek. Pasažeři, procházející se na palubě, hleděli na sebe navzájem plní nedůvěry a každý domníval se na tváři svého spolucestujícího pozorovati podezřelé pří- znaky. Všichni pohlíželi na sebe navzájem hotovými »policejními pohledy«. Po třech dnech nepřátelské zdrželivosti a ozbrojeného míru konečně skuteční šejdíři objeveni. Oběma výtečníkům ovšem při tom bylo velice nevolno. Plavba jevila se jim jako sku- tečná »obchodní pohroma«. Neměli nijakého hejla, jebož by bylo lze oškubat! Oba šejdíři hledělí konečně na svoji nehodu s filosofií polo cynickou, polo dobráckou.
Boston Liverpool Nový York polo cynický
13 article
»Nikdo ještě neviděl tak opatrnou a zdrželivou spo- lečnost pasažerů první třídy«, prohodili. »Odepřeli by hráti i pak, kdyby měli čáku na bezpečnou vý- hru.« — Ale den před příjezdem do Nového Yorku dostal se jim přece hejl do léček. Na lodi uspořádán koncert, takže síň pro kuřáky úplně byla prázdna. Oba šejdíří seděli tu samotní a melancnoličtí, když jakýs mladík, jenž po celou dobu plavby trpěl hroz- nou mořskou nemocí a proto skorem nikdy se ne- objevil na palubě, přisedl k nim. Po několika zdvo- řilých poznámkách a důvěrných výrocích o tom neb onom spolucestujícím rozpředl se přátelský hovor, jenž zcela přirozeně vedl k malému pockeru. Hodinu potom byl promenádní koncert na palubě skončen a milý mla- dík, trpěvší mořskou nemocí, byl v sini pro kuřáky do hola oškubán. Oba podvodní hráči uhradili tím aspoň svoje útraty na plávou. = 500 rublů za libru makaronů. Z Kiše- něva se oznamuje: Těchto dnů dověděl se známý lichvář T. prostřednictvím jakéhos agenta, že z Lon- dýna příbyl žid se znamenitě provedenými padělky třírublových bankovek. Prostřednictvím agenta vy- hledal T. v jedné restauraci žida, jenž mu ihned ukázal několik třírublových bankovek, jež vskutku byly tak znamenitě provedeny, že ani zkušené oko lichvářovo nedovedlo je rozeznat od pravých kusů.
Nový York Kiš
14 article
Aby svého klienta o znamenitosti svého zboží pře- svědčil, navrhl mu žid, aby s ním šel na berní úřad, kdež několik z těchto bankovek proměnil. T. svolil a byl svědkem, kterak třírublové bankovky beze vší námitky proměněny byly za stříbro. Jsa nyní üplně jist svou věcí, smluvil se ihned se židem, že od něho za 500 rublů koupí padělaných bankovek v sumě 5000 rublů. Ve smluvenou hodinu objevil se T. na určitém místě, kdež žid na něho čekal. Když mu bylo vyplaceno 500 rublů, odevzdal T—ovi dřevénou krabičku. Když T. chtě! obsah krabičky zkoumat, ob- jevil se v blízkém stromořadí jakýs pán s úřadnickou čepicí. Žid zašeptal T—ovi: »Hleďte, ať jste pryč !« a odešel spěšně s agentem směrem k stromořadí, na- čež T. rovněž rychle odešel. Když doma krabici ote- vřel, nalezl na povrchu třírublovou bankovku. Ostatní obsah krabice pak tvořila k nemalému jeho leknutí asi libra makaronů, = Podivná ves. Sedmnáct starých rybářských člunů, z nichž jeden pochází z let 1740—1750, tvoří podivnou malou rybářskou vesnici Carracross na západním pobřeží irska. Jediný dům v obci, jenž není upraven ze člunu, jest dům duchovního, zro- bený z prken rozbítých lodí, vyvržených oceánem na skalnatý břeh. V obvodu osmi anglických mil nena- lezá se v okolí Carraerossu jediný strom, jenž by mohl poskytnouti jen poněkud vhodné dříví ke stavbe.
Žid
15 article
A zůstalo při tom. Od té doby si často i sám zacházíval mezi vrboví, aby se podíval, jak se daří »jejich« vrbám. A když měl odejíti na vojnu, sešli se na rozloučenou u svých vrb — — Zatím co byl v Ružomberku na vojně, ze- mřel Zuzce jediný bratr Gálko, a tak ovšem domek s poli i hospodářstvím měla věnem do- stati Zuzka. Zároveň dověděl se mladý, horko- krevný Pohlod, že Michal Uličných chodí k Rem- ským — to byli Zuzčini rodiče — snad do konce už na voh'lady. »Veď dobre viem, »rozkatil se tehdy, « teraz som jej len špatný, mrzký duriak, keď dostane chajdu! Joj, ta striga, nechcem jej jakživ už vidět!« Právě příští neděli byli Remských v Ru- žomberku a Zuzka vzkázala mu, aby přišel na náměstí před polednem, že mu něco poví. »Veď dobre!« řekl si rozhněvaný Pohlod. »Náročky teraz niepojdem; šak viem, čo že mi vari chce!« A nešel. A téch pět měsíců, kdy byl ještě na vojně. se hněvali. Ale když se vrátil domů, nevydržel, aby se hned příštího dne nepodíval k vrbám. Bylo tam u nich útulno jáko jindy. Voda šuměla, tráva voněla, slunko svítilo. Pohlodovi začínalo být u srdce divně. Po- sadil se, za chvíli výtáhl z kapsy fujaru a bezděky počal si na ni nesměle pískati: »Čos si' mám pre lásku srdce trápit“, možem já namilej prsteň vrátiť — —. Ale nedopískal. Do očí mu vstoupilo vlhko, ruce se pozachvěly, hlava poklesla na prsa a — zal'ubený Janko div že se nerozplakal.
Gálko Zuzka Uličná Zuzčin Ružomberok Rema lada
16 article
»Joj, moja Zuzka!« povzdechl si hlasitě. »Jaj, muoj Janko!« ozvalo se radostně za ním, a dvě teplé paže mu sevřely ze zadu hlavu, zvrátily ji nazad, a na rtech Pohlodových ulpěly v dlouhém bozku rty Zuzčiny, která náhodou zabloudila k vrbám a zaslechla, po čem tak dlouho toužila — — — Za půl roku byl Pohlod trsovským gazdou a Zuzka jeho gazdinkou — — — — —- Starý Pohlod blížil se již k místu, kde z vrbovím na ostrožince stály kdysi »jejich vrby«. Od sedmi let však stála tam jen jedna, ta jeho. Zuzčinu odnesla voda právě týden před jej smrtí. Divná náhoda ! Po všechna ta poslední leta bylo vždy první cestou starouškovou při návratu, zajít si k vrbě. Zaplakal si tam vždy, povzpomínal na milou svoji nebohou ženičku a podíval se, jak už hyne pomalu i ta jeho shrbená vrba. Také dnes ho táhla nedočkavost k zná- mému tomu místu, ale zároveň ho cosi neurči- tého tísnilo v duši, cosi tak bolestného. Již měl jen několik kroků mezi vrboví. Zamžily se mu oči. Povzdechl si a vešel mez holé, hnědé proutí. Bylo mu divně. Náhle se zarazil a zavrávoral tak, že byl div, že neupadl. Na ostrožině nebylo již ani jeho vrby, již i tu sebrala divá voda, oplachu- jíci nýní zdouvajícími se vlnkami holý břeh. Pohlodovi zalily se oči slzami. Chvíli po- hlížel znaveně do kalných vod, pak protřel si zrak a sepjav chvějící se ruce, vzdychl z hloubi své staré duše: »Joj, Zuzka, ba veru už čas! Pojdém už naozaj za tebou — —« JAn HAvta sk.
Zuzka Janko Pohlodový Zuzčin Pohlod HAvt