1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 58. ze dne 27. února 190.
4
article
= Historický deštník. Na jedné umělecké
dražbě v Paříži prodán byl těchto dnů velký deštník,
jenž náležel králi Ludvíku XVI. a jejž měl král s se-
bou při svém nezdařeném útěku do Varennes. Na
cestě král bezpochyby zbavil se tohoto nepohodlného
kusu, odhodiv jej prostě do škarpy u silnice, kdež
byl nalezen a po mnoho let s dokumentem, osvěd-
čujícím jeho pravosť, chován na obecním úřadě
malé jedné obce tamější krajiny. Deštník tento jest
velmi velký a silný, jako všechny deštníky z oné
doby, kdy nebylo ještě jiných cestovních prostředků
mimo velké vozy a poštovní archy. Potah jest z těž-
kého hedvábí, barvy chrpové, s vyšívanou obrubou
růží v přirozených barvách. Žebra, jež drží šest
prutů z kostice, na nichž látka potažena, jsou kulatá,
zhotovená ze zlatého bronzu, ozdobená spirálně jemně
ciselovaným ornamentem. Silná hůl se hřmotnou
rukojetí ze slonoviny, jest dosti pevna, aby vzdorovala
i nejhorší bouři. V historických vzpomínkách o útěku
nešťastné rodiny královské děje se o tomto deštníku
zmínka.
= Krádež v kostele. Z Říma se oznamuje
Sensační krádež spáchána byla těchto dnů v dómu
v Bari. Byl tam chován starý obraz, jenž podle po-
věsti lidové jednoho dne připlul do Bari na kuse
trámu. Těchto dnů shledali duchovní chrámu, že
zloději, dosud nevypátraní, vypáčili dvířka za oltá-
řem a ukradli nejen drahocenný obraz oltářní, nýbrž
také veškeré skvosty, jež se nalezaly na oltáři,
v ceně více než 50.000 lir. Mnoho osob bylo za-
tčeno, ale zdá se, že pravých vinníků mezi nimi není.
Ludvík XVI
Paříž
Varennes
Řím
Bari
5
article
= Výstřední pohřby. Anglický jeden časopis
oznamoval těchto dnů, že v Leedsu pohřbenbyl jakýs
horník, jenž zemřel v blízkém Tongu ve věku 76 let,
v rakvi, jež dle vlastních jeho přesných udajů zho-
tovena byla před 20 lety. Byla ze smrkového dřeva
se stříbrnými držadly a víko bylo po jedné straně
připevněno ke spodku stěžejemi. Za života jeho sloužila
tato rakev k ukládání šatstva horníka a jeho man-
želky. Starému horníku dali pod hlavu kus uhlí, jejž
byl rovněž po léta choval ve svém domě a vedle
něho položili mu dýmku a měšec s tabákem. —
Před nějakou dobou vykopána na hřbitově v Cardiffu
kostra, jejíž nohy vězely v páru nových, okovaných
bot. Kostra měla mezi zuby dýmku a pod paží láhev
vodky, ucpanou zátkou. — Jakýs truhlář v Liver-
poolu dal si před svou smrtí slíbit od svých příbuz-
ných, že mu dají do rakve některé jeho nástroje,
jeho zamilovanou dýmku a náležitou zásobu tabáku.
A této jeho žádosti bylo také vyhověno. — Dojemné
bylo poslední přání lady Gossovy, jejíž manžel byl
po 30 let varhaníkem ve chramu sv. Pavla. Žádala,
aby její milostné dopisy byly vloženy k ní do rakve.
První z těchto milostných dopisů byl psán, když
dámě a jejímu příštímu manželi bylo teprve 16 let.
— Výstřední starý mládenec mr. Robinson v Bri-
stolu trýzněn byl před svou smrtí myšlenkou, že by
po jeho smrti někdo mohl nosit některý z jeho hoj-
ných šperků. Ustanovil tudíž, aby mimo zlaté ho-
dinky s řetízkem, jež odkázal svému synovci,
všechny ostatní šperky byly dány jeho mrtvole
a s ní pohřbeny. Pozůstalí ovšem velmi neradi
vyhověli této žádosti. Stařec měl následkem toho na
sobě tři jehlice do nákrčníku, osm prstenů, tři kroužky
na nákrčník a několik jiných více méně drahých
Gossův
Pavel
Robinson
Leeds
Tonga
Cardiff
Bri
6
article
šperků, jichž cena páčila se na 300 až 400 lst. —
Onehdy pohřben byl jakýs voják, jenž se vrátilz
Afriky k službě neschopný a brzy potom zemřel, se
střelou, jež byla příčinou jeho smrti. Střela byla mu
vyňata z rány, než opustil jižní Afriku a chtěl si z
ní dát udělat amulet k řetízku u hodinek. Avšak
když beznadějně onemocněl, žádal, aby mu vložili
střelu po jeho smrti do pravé dlaně. — Jakás ná-
božná anglická dáma, jež byla poslední ze své rodiny,
ustanovila v poslední své vůli, aby jí dali pod hlavu
rodinnou bibli, k nohám Nový zákon, z něhož čítala,
do pravé ruky modlitby a do levé zpěvník. Aby toto
nařízení bylo přesně provedeno, vyžádala si od vy-
konavatele své závěti slavný slib a odkázala mu
500 lst. Vykonavatel závěti také dostál slibua
vlastnoručně vložil do rakve ony knihy, jak bylo
předepsáno a pečoval o to, aby jimi nebylo hnuto.
— Výstřední jakás dáma v Trentonu, New-Jersey,
byla by málem vzala celé svoje jmění do hrobu.
Měla je uloženo v zástavních listech, ale nechtěla
svým příbuzným povědět, kde je skrývá. Po její
smrti bedlivě po nich pátráno; avšak zástavní listy
nebyly nikde nalezeny. Když upravovali mrtvoluk
pohřbu, shledáno, že tělo nebožky od ramen až k
nohám pokryto jest pórovatými náplastěmi. Když
náplasti odstraněny, shledáno, že měla zástavní Jisty
v ceně as milionu dollarů ovinuté kolem těla.
Afrika
Trenton
NewJersey
LST
7
article
= Skandaly v Bellevuehospitalu. Na 2.
oddělení generálních assisí v New Yorku započal
těchto dnů proces proti oněm třem ošetřovatelům
nemocných v Bellevue-hospitalu, proti nimž velká
porota podala žalobu pro zločin zabití. Klade se jim
totiž za vinu, že zavinili smrt Louisa Hilliarda, který
dne 12. prosince na oddělení pro šílence v Bellevue-
hospitalu zemřel. Obžalovaní jsou Edvard Dean,
Clinton Marshall a Jesse Davis. Koronerova porota
uznala, že tito ošetřovatelé nemocných jsou za smrt
Hiliarda zodpovědni, poněvadž lékař úřadovny koro-
nerů, který mrtvolu pytval, zjistil, že Hilliard zemřel
smrtí násilnou. Průběh tohoto procesu sleduje se
s velkým napjetím.
Hilliard
Edvard Dean
Clinton Marshall
Davis
New York
Bellevue
8
article
= O stroskotání parníku »City of Rio de
Janeiro« poblíže příst avu v San Francisku oznamují
se následující podrobnosti: Katastrofě padlo za obět
více než 150 lidských životů. Mezi zahynulými na-
lezá se též kapitán. Americký osobní parn k »City o
Rio de Janeiro«, plující z Honkonu a Jokohamy, na-
razil ve čtvrtek ráno blíže přístavu v San Francisku
»Golden Gate« na skalisko a ve 20 minutách se po-
topil. Lodivod Jordan upozornil kapitána Warda, že
jest nebezpečno, plouti v mlze dále. Avšak kapitán
trval na svém, aby se v plavbě pokračovalo. Jakmile
loď narazila na skalisko, odehrály se na palubě pří-
šerné výjevy. Velké množství Číňanů z mezipalubí
vrhlo se v divém zmatku na palubu, kdežto ženya
děti úpěnlivě volaly o pomoc. Kapitánu Wardovi po-
dařilo se, vypraviti čtyři čluny s pasažery, avšak
toliko třem podařilo se přistáti ke břehu. Dle posled-
nich zpráv páčí se ztráta na lidských životech na
více než sto padesát, mezi nimiž kapitán Ward, jenž
zahynul na lodí a americký generální konsul z Hon-
konu Wiloman s manželkou a dvěma dítkami; kteří
se nalezali na pohřešovaném člůnu. Zachráněno
bylo as sto osob. Také lodivod Jordan, těžce raněný,
byl zachráněn. Poněvadž seznam pasažerů zníčen
byl s lodí, nelze zjistit nic podrobného o počtua
osobnosti zahynuvších. Londýnský »Daily Telegraph«
Cita
Jordan
Ward
Číňan
Wiloman
Rio jít Janeiro
San Francisko
Honkon
Jokohama
Golden Gat
Daily Telegraph
9
article
oznamuje, že zachránění pasažeři pronášejí těžké
žaloby na chování se důstojníků a mužstva. Při pa-
nice nepřičinilo se nužstvo ani v nejmenším aby
zachránilo pasažery; ani nejnutnější opatření nebyla
učiněna. Prvního člunu, jenž spuštěn byl na moře,
zmocnili se důstojníci a nepustili do něho nikohoz
pasažerů. Tuto výpověď potvrzuje faktum, že ze tří
člunů, jež přibyly do San Franciska, první obsazen
byl výhradně důstojníky a mužstvem. Proslýchá
se, že kapitán zamknul se do své kajuty a utonul
s lodí.
Zemřelí v Praze.
Dne 22. února 1901: Paroubkova Kateřina,
dcera rukavičkáře, 5 měs., 1512—II. Holub Antonín,
syn kovotepce, 1 rok, 532—VII. Jelínek Antonín, syn
koželužského pomocn., 7 dní, 260—V. Svobodová Anna,
učitelka, 65 roků, 188—I. Čepeláková Emanuela, man-
želka krejčího, 52 roky, 1176—I. Opatrná Otilie, man-
želka disponenta, 26 roků, 57—VI. Tůmova Anežka,
dcera obchodníka, 3 roky, 1483—II. Janda Blahomír,
syn posunovače, 4 neděle, 698—VII. Hüljer Rudolf,
disponent, 57 roků, 205—III. Geigrova Marie, dcera
hokynáře, 3 roky, 888—I. Resch Hugo, knihařský
pomocník, 41 rok, 203—V. Weilová Ludmila, sou-
kromnice, 81 rok, 751——1. Max Emanuel rytíř z Wach-
steinů, sochař, 90 roků, 1015—I. — V josefov-
ské nemocnici: Chlupatá Marie, almužnice, 86
roků. — U Alžbětinek: Bürgrová Josefa, vdova
po domovníku, 81 rok. — U milosrdných bra-
tří: Vlček Josef, obuvnický pomocník, 24 roky. —
U milosrdných sester: Novotný Frantíšek,
sklenářský pomocník, 22 roky. Smolíková Petronila,
manželka topiče, 30 roků. Krob Václav, sklepník,
56 roků. — Ve všeobecné nemocnici:
Denk Josef, úřadník, 38 roků.
Holub
Antonín
Jelínek
V Svobodová
Anna
I Čepeláková
Emanuel
Otilie
Tůmův
Anežka
Janda
I Resch Hugo
V Weilová
Ludmila
Max Emanuel
Josef
Smolíková Petronila
Krob
San Francisko
Praha
Wach
Paroubkův Kateřina
Geigrův Marie
chlupatý Marie
U Alžbětinka
Bürgrová Josef
Denk Josef
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Odpoledne o 3. hod.
V středu 27. února.
Představení pro li d.
Zlato.
Večer v předplaceno.
KONR.
Lakomec.
Veselohra o 3 dějstvích. Francouzsky napsal Moliěre.
Po koncertě přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/210. hod.
Ve čtvrtek 28. února.
146. hra v předplacení.
2. čtvrtka.
Ideální žen a.
Král
Praha
národní divadlo
11
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Začátek o 1/27. hod.
Šedesáté druhé lidové představení za poloviční ceny.
Rázná žena.
4683
Obraz ze života o 5 jedn. Napsal. Em. Züngl.
Ve středu 27. února.
Král
Züngl
Pištěkův divadlo
12
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Ve středu 27. února.
Začátek o 1/48. hod.
Vzhůru do Ameriky. 4689
Velká výpravná fraška se zpěvy o 6 jedn. od B.
Zapperta. Přel. J. Böhm. Hudba K. Weinzierla.
Denní prodej
lístků u knihkupců p. Urbánka a Kapra
a Kotka na Smíchově.
B Zappert
J Böhm
K Weinzierl
Urbánek
Kapr
Kotek
Smichov
Amerika
Svandovo divadlo
13
article
Vasa si přejel rukou přes obličej, podepřel hlavuo
lenoch křesla a dívaje se do stropu pravil, jakoby sám
k sobě :
Nevím, mnoho-li jich hyne tím, že nejsou milo-
vány, jak by si přály, avšak znám příklady, že hynou ti,
kteří je příliš milují 1...
— Nezlob se na mne. Vaso, pro boha ! prosil jsem
ho, přiblíživ se k němu a uchopiv jeho ruku: řekl jsem
ti všechno upřímně, nevím ani sám, jak bych se sprostil
těch myšlenek, které nyní naplňují mou nešťastnou hlavu.
Já pochopuji velmi dobře, že to je protivný člověk . ..
— Za prvé, odpověděl Vasa, není on tím vinen, že
není protiven... Vasa nedomluvil a jeho líce se pokryly
živým ruměncem. A pak mně řekni, proč bych se měl
na tebe zlobiti? Snad proto, že se ti libily řeči a způ-
soby barona Felsena? Ty se nelíbí jenom tobě, muj
milý... Anebo bych se snad měl proto na tebe zlobiti,
že tě přesvědčil, že jsou ženy nešťastny proto, že je
dosti nemilují anebo příliš milují, nemilujíce jich nikdy
tak, jak by si přály? Bylo by nejlépe a radil bych ti
v tomto případě, Borysi, abys se zeptal na to své matky,
až ji opět uvidíš, a přeju si to k vůli tobě, aby se tak
stalo co nejdříve, ale kdybych se k vůli tomu na tebe
zlobil, bylo by přece největším nesmyslem, bylo by to
hloupé ... Ty's ještě pravé děcko, Borysi a přitáhnuv
mne k sobě, políbil mne na hlavu.
— Ne, Vaso, ne, zvolal jsem hněvivě, nemoha se
zdržeti. Nepředstavuj si, že jsem děckem! Nedovedu se
jasně vyjádřiti, ale já vidím všechno, rozumím všemu!
Ty vidíš všechno... opakoval tiše Vasa a jeho
před okamžikem zardělá tvář velice zbledla. Odvrátil se,
Vasa
Felsen
Borys
14
article
— Já vím, pokračoval, a řeknu ti napřed, že mlu-
vil zajisté jen on a ostatní jenom poslouchali a přizvu-
kovali.
— Ano, skoro tak, to jest pravda. Neustále mluvil
jen ten důstojník, baron“. ..
— Baron Felsen, řekl tvrdě Vasa. Díval se do
svého Gejerena a dopisoval neukončenou stránku překladu,
nepřerušuje rozmluvu se mnou. Zdál se býti docela spo-
kojen, jen jeho nepatrně stáhnuté obočí připomínalo mně
ten nedobrý výraz, který mne dnes ráno tak překvapil.
— Ale mluví velmi dobře, Vaso, pravil jsem.
—Ano, odpověděl mně opět klidně, jest vůbec
moudrý a jak se zdá, všeho schopen.
ob— Dle všeho možno souditi, pravil jsem, že tak
mnoho ví.do měn o e igo s
— Zdá se, že pročetl ve svém životě hodně.
románů.
iszib šnolan slátensn aom
5 Ne, Vaso, zdá se, že zná i výborně dějiny!
zLehce se usmál a psal dále.
— Ty mně nevěříš, řekl jsem pojednou hněvivě,
ty myslíš, že to nedovedu posouditi, ale kdybys ho byl
slyšel dnes, jak krásně mluvil, jak učeně, tak bys řekl
sám ..
Vasa odložil péro, zadíval se smutně do mých očí
a dokončil místo mne:
— A že si tě úplně podmanil.
— Vaso, spěchal jsem k němu, pro boha, nezlob
se na mne, jen mne vyslechni... Nevím sám, ce se
mně to nyní v hlavě plete. Když jsi mne tam na scho-
dech volal, stál jsem, přemýšleje právě o tom ... Vidíš,
sotva že jsem poprvé toho člověka spatřil, byl mně pro-
tivný a když jsi tenkráte Saši Ryndinovi řekl, že ho ne-
Zapomenutá otázka.
Baron Felsen
Vasa
Sach Ryndin
Vasa