Ročník XXXX

V Praze, v úterý dne 25 prosince 1900.

Číslo 35b.

nin rat a odpol. Iise srvdlyplací Pritae v admiinistreet n . . . . s k n ta r 4rojí denátke ke na sk l sta e; a K o s něsle . Poštoua rr sn rrk niie n 4r l ..: k2

Dnešni číslo pro Frahu je o 18 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde ve čtvrtek dne 27. prosince o 12. hodině po- lední-

Naše letošní politické vánoce Ani poslední vánoce skonávajícího sto letí devatenáctého nepřinášejí drahému ná- rodu našemu ještě blahověst míru v osvobo- zené vlasti a spokojenost přislíbenou liden dobré vůle na zemi. Ba, ani přestávky ve válečné bouři nen nám dopřáno za letošních hodů vánočních nýbrž usouzeno nám spíše strojiti se ku rozhodné bitvě na obranu života statků nejdražších proti strašnému útoku za vilých a nesmířitelných nepřátel, kteřís domnívají, že podaří se jim snad tentokrát konečně to, co se jim nepodařilo za cel tisíciletí: podlomiti mysl a ducha, porušit mravnou pevnost našeho národa a tím i ži- votní sílu a politickou váhu jeho pro všechnu budoucnost! — Ano, do takové směšné troufalosti vzrostla již domýšlivost a nezřízená chvásta- vost těch sreků« — z milosti rakou- ských vlád — že chvástají se přímo nad- lidskou mohutností plemene svého, jako b nás nazejtří mohli rozšlapat a celé Rakousko své zvůli podmanit. Ale my právě o těchto na pohled tak chmurných pro nás vánocíeh letošních hledíme tomuto divokému rozmach velkoněmeckého chauvinismu chladnokrevně vstříc a nic se nelekáme těch černých mra- čen, zahalujících nám letos ještě hvě z du naši betlemskou, a to proto, poněvadž dle všech okolností a znamení chováme pevné přesvědčení, že jest to posle dn přísná zkouška osudu, již má národ náš ve svém zápasu za dobré právo svoje v tomto stát podsťoupiti, a poněvadž pevn za to máme, že v krušné té z ko uše — nepropadne, nýbrž čestně a šťastně obstojí.

Ano, to jest náš názor a naše mínění pevné, že mame dnes co činiti s posled- ním křečovitým náporem a v ze- pnutím se hektického a v jádru svém zčervivělého centralismu německého proti a pravdě, proti zdravé myšlence a křepké sné národů slovanských a zejmen národa českého. Přísloví naše říká: » Když se domílá, nejvíc to rumpluje«. Čtyřicetiletým zápasem zuondaný, ba téžce zraněný cen- tralism německý pozvedá se s velikým na- možením svých hlasivek ku poslednímu zou- falému útoku na náš národní byt a naše dobré, na žule věkovité postavené právo. počítaje na to, že nás svým rámusem hroz- ným poleká, zmate a rozptýlí, uděšené, zne- svářené a rozptýlené pak zporáží, podlom a udolá. — Spolehali bezpečně krom přízně s hůry zejmena na historickou řevni- vost a nesvornost slovanskou. Měli téměř za jisté, že jednak Poláci a jihoslovanští naši bratři násv kritické hodině zrádně na dobr opustí, jednak že my Čechové sami mezi sebou pro nezdar své věci na krev se zne- sváříme a v nesčetné, vzájemně se potírajíeí frakce obrannou sílu svou rozdrolíme, tak že jim bude hračkou pak ty naše osamocené na sebe nevražící houfce české rozprášit tak národu našemu připravit osud dávných Slovanů polabských. Než, jak se do letošních vánoc zatím objevuje Slovanstvo rakouské? Klesá sku- tečně mysl národa českého ? Aneb mají snad nepřátelé naši důvod a příčinu radovati se z výsledku voleb haličských a čísti z nich naději pro své ponuré plány? Co jest jejich nejvýznamnějším zjevem? Porážka Rutow- ského, tedy právě toho nejzavilejšího na- šeho odpůrce, právě toho Němcům tak od- daného Jidáše slovanského. Propadl ve d vou volebních okresech. »To jest manifestace, — praví »Glo Narodu« — které s radostí poroz- umějí naši pobratimové češtía která značně znepokojí vládu dra. Körbra.

Od této chvíle nemůže býti po- chybnosti, že národ polský od- soudil zradu, které se dopustíla naše representace na svých přirozených spojencích Češích a že domáhá se obnovy českopolského přá- telstvi...« Všichni dosud zvolení li doví poslanci polští až na deset jsou prý proti politice Jaworského, neřku Ru- towského, tak že bohda přátelé Čechů budou míti v kole polském i po volbách velkostatku asi převahu. Rovněž dopadnou dle všech zpráv také volby na jihu slo- vanském zcela jinak, než toho Němci a vláda Körbrova očekávali. Rozhořčení Dal. matinci již dali jí svou říznou odpověd a Slovinci věru také mají poskrovnu příčin ku spokojenosti s nynějším regimem. Netřeba přeceňovati význam věty o auto- nomii v nedávném listu ministra Pietaka voli- čům lvovským, ani dnešní dosti opposičně zbarvené mluvy krakovského »Czasu«, ohla- šujícího vládě Körbrově, že si s ní Poláci na říšské radě promluví slo- víčko o tom zmaru lihové přirážky zem- ské a poučí ji, že nemusí býti polská delegace pilířem každé ylády vídeňské: ale tolik je jisto, že Němci té doby již v naše osamocení pomocí vrtkavých Poláků a Jihoslovanů tolik nevěří a nespolehají jako ještě do nedávna!

Ale hati-li se německým úkladníkům jich spekulace v nesvornost různých větví slovan- ských, snad že za to splní se jich tužba nejhlavnější a v národě českém nastane o volbách nedalekých zmatek a bratro- boj takový, že nebude více na radě říšské zastoupen národ český co takovy jednotným poselstvem, nýbrž při- jdou tam pouze jednotlivé politické neb sta- vovské strany a frakce z něho, vy- jímající se jako pouhé proutí a třtiny větrem se klátící vůči silnému německému dubu? To by ovšem byl den radosti našich vrahů, to by ovšem byla rána pro svatou naši věc. ze které by národ český dlouho krvácel. Avšak nedočkají se nepřátelé naší tohoto triumfu, nýbrž zahanbeni a zklamáni budou: to jim dnes troufale předpovídáme a jistíme, že národ náš nastávajícími volbami dá jim opět tu svou starou, ráznou a poctivou od- pověď českou, z níž poznají ku zlosti své, jaký to neporušitelný a uvědomělý máme lid, jaká v něm zachovalost a mravní síla. Ano. nebojíme se o národ svůj, že by neobstál v této poslední těžké zkoušce své na úsvitu století XX., kde jde o národní naši čest, o svaté naše právo, o politickou a národní naši existenci, o budoucnost nás všech, ne- toliko Čechů, Moravanů a Slezanů, ale i všech Slovanů rakouských. Ano, právě proto, že hrozí nám dnes tak imminentní nebezpečí, nebojíme se, znajíce povahu českou, o výsledek boje osudného. Naopak, chováme blahou jistotu v duši, že národ náš pochopí srdcem i rozumem vy- znam té chvíle dějinné pro osud svůj a nedá se traviči a falešnými proroky oblouditi, nýbrž odpoví jim: odstupte ode mne, poku- šitelé, ja zůstanu sobě věren ! Dnes není jiné české politiky nežli obrana, pospo- litá, zmuzilá a svorná obran

naší svaté věcí, naši ohrožené vlasti a našeho dobrého práva v ní. Kdy vlas volá, všechny ostatní zájmy musí ustoupiti a umlknouti. Jen síla pevné, svorné naší vůle dovede imponovati nepřátelům a škůd- cům žití našeho: jen neochvějná pevnost vytrvalost všech nás přesvědčí státníky této říše o nutnosti, že musí tato být přetvořena a zřízena dle po- třeby a životních zájmů svých národův, nikoliv naopak, že bez u spo kojení našeho národa nebud tu ani klidu, ani spokojenosti Svorný, vytrvalý, sobě věrn národ český vvsvobodí sebe všecky ostatní trpící bratry své. »Buď všickni zvítězíme, neb všickni padneme !«napsal před půl stoletím Slo- vanstvu rakouskému náš Havlíček. Nuže, osvědčme se všickní svornými a věrnými svému právu, postavme proti německému souručenství své české a slovanske souručenství a zvítězímel To jest naše pevná naděje a víra, toť hvězda našeho českého Betléma, jejíž paprslek zář v srdcích všech upřímných Čechův.

Volební ruch. Volby poslanců na radu říšskou budou v království českém provedeny v následujícím pořádku: 1. Ve všeobecné třidě voličské (V. kurie)v čtvrtek dne 3. ledna 1901; 2. v kurií obcí venkovských (IV. kurie v úterý dne S. ledna 1901 (nikoliv 5. ledna jal omylem v některých provoláních je vytištěno) 3. ve skupině, měst (III. kurie) ve čtvrtel dne 10. ledna 1901; 4. za obchodní komory v sobotu dne 12 ledna 1901 5. za velkostatky v úterý dne 1 5. ledna 1901 Voličové v královské Praze! Dne 3, ledna 1901 volá Vás občanská povinnost k výkonu volebnímu do všeobecné — páté — volební kurie. Strana socialistická, která nezná národnosti, vrhá se s neobyčejnou agitae mezi řady voličstva a sliby všemožnými hled je zmásti a pro kandidáta svého získati. Tím větší a světější jest povinnost Vaše voličové královské Prahy, abyste svornou velikou volbou národního kandidáta před světem podali důkaz, že Praha jest a zůstane srdcem naší vlasti, že stojí jako povždy na stráži zájmů národních a že odmítá a zatracuje bez- národní snahy pobloudilé společnosti socialistické. Voličové! Heslem při volbě do rady říšsk dne 3. ledna 1901 Vám buď ať dělník neb bohatý průmyslník ať inteligent neb prostý muž a zkrátka Vy všichni, kteří věrně třímáte prapor národní a hájíte zájmy drahého jazyka našeho, abyste se určitě dostavili k volbě a soustředi hlasy své na kandidáta národního, jehož známe jako muže neobyčejné energie a vlastence ne- ochvějného. Nenechte se nikým másti a na hla- sovací lístek napište: Václav Březnovský, rukavičkář a obecní starší v Praze čís. 225—m V Praze, 20. prosince 1900.

Klub voličů novoměstských v Praze. Výbor Staroměstského obžanského klubu v Praze upozorňuje pány voliče Starého města, aby hlasovacích lístků právě doručených k volbě poslanců do rady říšské nikomu ne- vydávali, ježto řada náhončích beznárodníc klamným předstíráním snaží se lístky hlasovací vylákati, zejmena ty, které jsou pro volbu v všeobecné (V.) kurii. Aby chráněna byla českost král. hlav. města Prahy a odražen smělý útok beznárodních socialistů, žádáme s n a ž ne

pp. voliče páté kurie aby určitě dne 3. ledna k volbě se dosta vili a odevzdali hlasovací listek vyplněný jménem kandidáta sdružených stran národních, jímž jest pan Václav Březnovský, rukavičkál v Praze. Komu z pp. voličů v čas. lístek do- ručen nebude, nechť jej reklamuje na radnici. V den volby otevřeny budou kance láre vo lebni poblíže dotyčných místnostíi voleh- ních, kdež ludileti se budou potřebné informace jest na pánech voličích, aby dobře si povšimli kde kanceláře naše umístěny budou a o potřebné rady tam se obraceli. Dne 3. ledna 1901 dostavmež se všichni k volební mu osudí a hlasy svými chraňmež národnostní ráz královského hlav- ního města Prahy Důvěrníci národní strany svobodo- myslné z okresů: budějovického, t re- boňského, vltavotýnského, trho svinského, netolického, vodňan- ského usnesli se ve schůzi své, kodané dne 23. t. m., po pečlivé úradě na kandidatůřa pana Václava Dvořáka, rolníka a zem. poklance v Podeřišti.

Ze Smichova. Jelikož růzpí, lidě veliázejí voličstvo smichovské a lákají zena ně enáeh volební a hlasovací listky, žáda volebnl výbor národních spolků a korporací smíchovských, by pp. voličové listky hlasovací na jmeno: Václa Březnovský, rukavičkář v Průze ihned vyplnili a nikomu je nevydávali. Členově voleb- ního komitétu upozorňují se na daný slib a žádají se, aby úkol na se vlo že n bez odkladlu vykonali. Veškerá blizs sdělení podá ochotně jednatel »Občanského klubu na Smíchově« p. Jan Kožešní k na Smíchové Z Mladé Boleslaví. Městská rada král města Mladé Boleslavi vyslovuje plný svůj sou- hlas s jednáním české delegace na radě ríšské a uznávajíc záslužnou činnost dosavadního svého poslance pana Ervina Špindlera, starosty města Roudnice, prohlašuje se jednomyslně pro opětnou jeho kandidaturu a žádá pány voliče našeho města, by při volbě poslance dne 10. ledna 1901 hlasy své na něho soustředili. V Miladé Boleslavi, dne 23. prosince 1900. Starosta města: Jos. Kreibich. Obchodní komora budějovická navrhuje za kandidáta opětně dřívějšiho poslance pana Josefa Brdlika, továrnika v Žirovalci a obchodní komora plzeňská navrhuje taktéž bývalého poslance pana M. Hájka obchodníka v Písku.

Schůze v Čáslavi. V neděli dopoledne konala se v Dusíkově divadle v Čáslavi četně navštívená schůze voličů, do které zavítali všichni tři poslanci volební této skupiny pp. dr. Herold, dr. Pacák a Bečvář. Schůzi zahájil pan dr. Věšín. Uvítav pří- tomné, představil poslance a zmínil se o politické situaci, jež nastala rozpuštěním řišské rady. Necht se však poměry utváří jak chtějí, jedno jest dnes jasné: když veškeré Němectvo v tomto soustát a snad i jinde chvatně chystá se k násilnému rozmachu, aby na dlouhá leta podťalo naše žití, jest třeba, abychom v plném vědomí tohoto ne- bezpečí shlukli se pod jedním praporem a osvěd- čeným vedením a vytrvalým rozhodným a svor- ným úsilím zmařili nástrahy našich nepřátel a do- spěli konečně k vítězství. (Výborně ! Pollesk.) Předsedou schůze zvolen okresní starosta pan dr. Zimmer, místopředsedy pp. Fiala, starosta města Čáslavi a Čeněk H a v r á n ek,

v arobném prodejle nnl. čojo o sobě vo dlislkách na ven kore- aní čislo. sdpolednl. : : : : . ! . s tnserat, platí se notovž např Pledptaeeni nerty pjims papla Tan nadhánejí se těk rešsle tiskárna a ezpodice „ Národnich Listáe Bukopisy se nevraesi

starosta z Dolních Bučic, zapisovatelem redakton pan Kal v as. K vyzvání předsedy pana dra. Zimmr provolali shromáždění voliči poslancům hlučné »Na zdar !e Z poslanců ujal se slova pan dr. Jose Herold. Děkoval nejprve za důvěru, že jest důvěrniky této volební skupiny opět kandidován. Předpověd, učiněná voličům ve schůzi květnové, že čeští poslanci odpoví na zrušení jazy kových nařízení obstrukcí a že budou chtíti jednání par- lamentu zmařiti, se splnila. Vylíčiv důvody, proč sáhnuto bylo k ob- strukei, přešel k politické situaci po rozpušténí říšské rady. Dokazováno, že český národ must býti náležitě potrestán, a skutečně hned několik dní po uzavčení ríšské rady děly se vážné po- kusy, aby jako trest pro český národ oktrovo- vány byly jazykové osnovy Körbrovy. Než ani s tím nechtěli se Němci spokojiti, nýbrž snažili se dosáhnouti zejmena, aby vláda zavedla § 14. státní jazyk německý. Nebezpečí, že tak se stane, nebylo tehdy dalekým a bylo k tomu za- potřebí jisté míry opatrnosti a politického roz- myslu se strany českých poslanců, že se — taková věc stane v okamžiku, když někdo má zlost, a ve Vídni na nás zlost měli — podařilo nebezpečí tolo odstraniti. Řečník zmiňuje se o odpovědi výkonného výboru na dotaz vlády, jak zachovají se češt poslanci v parlamentě a zda zejmena upustí od obstrukce, následkem které nebyla říšská rada v září svolána, nýbrž rozpuštěna a vypsány nové volby, jejichž důležitost, význam a dosah vyznačen v neprodleném prohlášení poslanců. K volbám určila vláda dlouhý termin a povin- nosti její bylo pak, aby svolala sněmy. Vláda Körbrova naléháni Němců, by sněm království českého ze známých jejich důvodů svolán nebyl, sice nevyhověla, ale určila mu jen krátkou dobu.

Snad zarazilo, že na sněmu nebyla pro- vedena žádná velká politická debata a že by snad bylo záhodno, aby se na něm. na mnoho poukázalo, Klub poslanců se však, usnesl, že veškerý čas má se věnovati positivní práci. Po- slanci chtěli provésti důkaz za krátkou tu dobu, že když říšská rada nepracuje, sněm království českého jest k práci způsobilým, že práce jest schopen a že pracovati bůde, když popřeje se. mu k tomu času. (Výborně!) A důkaz takový provedli. Poukázav, že vláda zavádí němčinu do úřadů jen tajnými výnosy a že netroufala si přijíti se zákonem, praví řečník, že poměry jsou silnější, nežli všechny takové tajné ordo- nance. Vláda nastoupila v příčině této velice falešnou cestu, když myslí, že takovýmto způ- eobem zavede němčinu opět ve starou působ- nost a platnost, (Souhlas), protože sesilení ná- rodního vědomi u našeho úřadnictva bude míti v zápěti větší renitenci. Dnes točí se politický zájem kolem voleb.

Určení tak dlouhé lhůty k nim nestalo se za- jisté bez příčiny a má hlubší význam poli- tický. Jestli, jak praví vláda, rozpuštění říšské rady nebylo vítězstvím obstrukce a má-li vypsání nových voleb účel, utvořiti lepší poměry v říšské radě a odvrátiti snad pozornost zástupců če- ského národa od jeho zájmů politických a ná- rodních a zaměstnávati je otázkami zájmovými, pak jest přirozeno, ze vláda musila a musí očekávati, že zvoleni budou poslanci, u nichž právě otázky národní a politické nebudou přední pohnutkou při veškerém jejich chování politi- ekém a taktickém, nýbrž poslanci, kteří zřetel svůj věnují otázkám hospodářským, zájmovým a sociálním. To jest zcela logické, neboť jinak by rozpuštění říšské rady nemělo v příčiné če- ského národa žádného významu. Následek toho jest, že vláda musí si přáti, aby z voleb vyšli nikoli političtí zástupcové če- ského národa, nýbrž zástupcové jednotlivých

FEUILLETON. K ledovci bossonskému. Črta ze savojských Alp od Karla Drože. Celě údoli chamonixské od sedla balme- ského (Col de Bslme, 2201 m.), kde vzniká Arva a kterým vedě soumarka do Martigny, až k osadě Houcheim, měří toliko 24 km. délky. za průměrné šíře 1 km. Kultivoráno bylo ve XII. století od mnichů benediktinských, ale obyvatelé jeho žili v úplné odloučenosti, ba ve skutečném prokletí (Les Monts Maudits) od ostat- ního světa. V údoli je neměně než 30 osad, většínou nepatrných samot, seskupených ve t farní vsi. Veškerého obyvatelstva je na 3400 dušl. Chamonix zdaleka již poznáváme. Osada nádherných několikapatrových hotelů, krámův vill. Diligence staví u poštovského hotelu »Ter- minus«. Mám odtud asi 100 kroků do hotelu »de la Poste«, jenž mně byl doporučen. Pr skrovně žijíelho turistu nejvhodnější byl by hote »de la Terrasse«, menší, ale příhodně u sam Arvy položený. Po lunči (oběd podává se k 7. hodině) spěchám prohlédnout Chamonix. Je podmračno. i podívám se toliko na ledovec bossonský a ni- koli na Flegěrn, jak původně měl jsem v úmyslu. Nedaleko před hotelem »Roval et de Saus- sure« vztýčen pěkný pomník Saussureův, n 100letou pamět Saussureovu na Mont-Blanc po- stavený. Pomník proveden jest dle modellu Salmsonova: na balvanu žulovém, železno mřiží hrazeném, bronzové sousoší Saussurea vůdce jeho Balmata. Saussure prostovlasý v ně- měm podivu hledí k výšinám, kde mu Balm t pravicí ukazuje Mont Blanc. Ukazováček ruku přesně měří k temeni hory Na Balmata pamatuje také menší pomnik, postavený před romanským zdejším kostelem Jest to haut reliet medaillonový s kruhovitým nápisem:

Jacques Balmat dit Mont Blanc,

to a pod ním deska nesoucí slova: La Sociétě Gěologique de France- avec le concours sebote du Club Alpin Francois Soptomnbre 1875 — Aoůt 1878 Vedle hotelu »Terminus« umístěna jest kancelář horských průvodčích. Většina jsou mlad lidé, ba výrostkové, kterým z pravidla svěřují se turv lehčí. Vůdcovství z povolání udržujese jako jinde v Alpách toliko v některých rodi- nách. Platy jsou značné, větší než kdekoli Alpách. Za vystoupení na Aiguille du Goute partii nikoliv obzvláště nesnadnou, platí se 40 fr. na Dome de Goüter docela 60 f. Chamonix má pěkné, cestovní literaturou a fotografiemi bohaté knihkupectví (Librairie Alpine), zajímavou výstavu alpských krajin ma- líře Gabriela Loppéa, pavillon s největším m- dellem skupiny M. Blancské a ještě některé menší attrakce. Osvětleno jest elektricky. Výstup k ledovci bossonskému považují Chamonixu jaksi za procházku. Dámy ji vol vají obyčejně k svému osvěžení. Ale výstup je dosti strmý a stojí mnoho potu. Vycházku is návratem lze vykonati za tři hodiny. Vůdce třeba není, každý vesničan ochotně cestu ukáže,a touž cestou ostatně k ledovci stále hloučky tu- ristů se ubírají. Zmizely za námi hotely chamonixské. Ob- jevily se zelené lučiny, pole, na nichž dozrává žito, ječmen, zelená se oves a brambory; vedle lnu viděti i záhony konopné. Ledovec bosson- ský, v bledě modrém přísvitu vynáší se nad úrodnými nivami. U silnice leckde ještě malá osamělá restaurace obáírnými nápisy chodc vábí. Zastavil jsem se v oné za mostem na černou kávu. Mohutný bagger, vybírá z půdy vodou přesycené spousty štěrku a sype je do desíti vozíků, které odváží vesele pištící malá lokomotiva k místu, kdež obsah jejich s racho- tem na budoucí hráz železniční nasypává. Jest to prvá lokomotiva pod MI. Blankem.

Několik set kroků za restaurací odbočiti třeba ze silnice na levo do vesnice Bosson. Ovoce daří se v údolí chamonixském málo, z to výborně tu prospívají včely. Med chamonixský je zcela bílý, vonný; chuti velmi lahodné. Cha- lupy bossonské pamatují na naše české ;u každé chalupy zelnice, několik květin a některé rostliny lékařské, zvláště brutnák lékařský (bor- rago officinalis). Opouštíme vozovku. U osamělé chaty za- hýbáme pěšinkou do lesa. Stezka vine se zá- kruty až k samému pavillonu nad ledovcem. Doháníme skupiny dam a pánů v elegantníeh úborech, potkáváme průvodčí vracející se osedlanými koni od ledovee. Tu v zeleném mechu odpočívá celá rodina. Paní, vysoká statná, dosud hezká a dvě dcery krasavice, ohnivé brunetty s jemným chmýřim nad hořením rtem, uřícené, růžové, svůdné. Jako víly upírají k nám své velké černé oči, jakoby pomocí naší če- kaly. Dále vidím obtloustlého pána. Jest asi po- prvé na horách, ale radí dvěma otylým společ- nicím, jak vykračovati mají, aby se neunavily. Sám nemůže nikam. Pochybuji, že »vážnáe trojice ještě dnes k leďovci dojde. Po hodinné chůzi od mostu docházím n levou morenu ledovce a zastavuji u vyhlídky pod pavillonem. Pode mnou mocná řeka po celé šíři údol ztuhla ve vlny ledové. S čela řine se pot, slunce opaluje krk do červena a tu několik kroků níže dýchá mráz věčné zimy z nesmírné spousty na- kupeného, popraskaného, vzepřeného ledu. Povrch jeho bud je šedobllý anebo spinavě zamodralý,

jen v puklinách hrá krásně do bledomodra. Přímo pod námi hrbolatý povrch, dříve pukli- nami zbrázděný, zamrzl. Ale níže na okrajích viděti četné pukliny s naježenými ostrými hřbety ledových hrání. Táhnou se vesměs vzhůru šik- mým směrem ku středu ledovce, prozrazujíce rychlejší spád jeho uprostřed. U konce pak hromadí se ledové pyramidy a nemotorné hra- noly nad čelní morenou, valem z kamenea ssuti nasypaným, kterou prodírá se kalnovodý potok ledovcový. V tenkém, namodralém, skoro průsvitném ledovém škraloupu hyne zde syn horské zimy, ledovec, nad starou šedou ssutl. Nad pavillonem zdvihá se ledovec výš a výše. balvany ledové a jehlany obrovských rozměrů vystupují hrozivě ze záplavy popukaného ledu. Pozorovateli zdá se, jako by spousta nepře- hledná z oblaků na něho padala. Strašný do- jem ! Vědomí nicoty vlastní tíživě tu zalehá mysl. Všechen sebecit z duše ustupuje a jen poci děsu a úzkosti plní nitro. V prkenné restauraci hospodaří dvě hezké veselé hospodyňky. Nejen nápoje i své úsměvy patrně hostu počitají. (Butylka piva třídecilitrová 1 fr., mléko 70 ct.) Prodávají též rozličné řezby, hračky, alba a mont-blancské nerosty, zvláště pěkné hráně křemenné (křišťály, moriony, amethysty). Dvě malé slečinky koupily si po dlouhém točeném rohu a cvičí se venku v trou- bení za hlučného smíchu. Na lesní pěšině ob- jevil se koník s jezdkyní. Je to madame, jež dříve odpočívala s dceruškami v lese. Vypůjěila si vracejícího se koně. Sedí po chlapsku obkročmo v mužském sedle, i ač neumi jezditi, junonická její postava ukazuje všecky přednosti. Za nl udýchané dcerušky smích sotva tají. Sám jsem velmí dychtiv, jak s koně sleze. Vůdce koně přidržel, madame nohy ze třmenů dobývá, oblou- kem nazdvihuje — ale, Hospodine, jak nedeli- kátníl Před šestou hodinou na chvíli objevil se

černoskalný zubatý hřbet Jehly (Aiguille du Midi, 3843 m.) až k malé hlavičce vrcholu, strašně strmého. Širší Aiguille du Plan (3673 m.) uka- zoval jen své, zasněžené žleby rozryté boky. Druhé části massivu velehory jsou skryty. Četní turisté, páni i dámy, přecházejí le- dovce. Strmou stezkou sestupuji s morény k le- dovci, kde mezi balvany rozložil svůj stánek fotograf. Opodál před otvorem ledovcové jeskyně stojí strážnice s velikým silným deštníkem. Ně- kolik v ledu vytesaných, táním skoro rozjihlých stupínků vede k jícnu jeskyně, přes nějž crčl několik praměnků s ledovce. Proto má strážce. deštník, aby návštěvníky chránil. Silnější potůček zurčí z bledě modrozeleného ledovce na pravé straně a tratí se dále v ledovcové puklině. Podívati se v taje ohromných ledových spoust, kde rodí se horské řeky, je dráždivá přiležitost. Jeskyně je 80 m. dlouhá, 2 m. vysokáa tak široká, že dva lidé mohou se vyhnouti. Led je nesmírně čistý, někde bělavý, z pravidla bledémodrý s jistými nuancemi. Na místech, kde klenba je tenká, prosvitá dovnitř venkořské světlo a jemnou záplavou azuru plní prostor. Led zdánlivé hutný, ve skutečnosti skládá se ze slitých zrn, krystallických jedinců, nezřidka větších ořechu. Na některých místech střídá se led modrý s porovitým bělavým. Kousek ledu na světle čírého a průhledného jako křištál, vložen do úst, nechladí a žízně nehasí, na ja- zyku pálí jako louh. Železo v horském ledu nerézaví, zrezavělé vyčistí se úplně, což vy- světluje se menším podílem kyslíku. Na konci jeskyně vytesán silný kulatý sloup, jejž lze obejíti. Tu bublá voda potůčku, skulinou do jeskyně se deroucího. V hlubinách ledovce napjaté ucho postřehuje stále podivná bzučení, lehounký praskot jako při vybíjení slabých jisker elektrických. Místy zas temn