1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 25. června 1904.
Praha
4
article
Fa raaní a odpol. Iisty
přadplácí ser
Fraze v admini
a erri le ts
s drojí donásko
ztita . :
ro slisiks
Fraga
6
article
n4 rojtou
r ie
vojí zionii
7
article
Dr. Mattuš o změně taktiky.
Dr. Mattuš o změně taktiky.
Člen panské sněmovny a nejčelnější před-
savitel staršího pokolení politiků staročeských
rzepsal se v měsíčníku „Osvětě“ „o mrtvém
bodu“, v němž podle něho se octla politik
česká i rakouská. Snaží se snésti důkazy, že ob-
srukční taktika jest a zůstane bezvýslednou
ie nutno zaměniti ji jinou formou parla-
nentního boje.
Znajíce dra. Mattuše z mnohaletého pozoro-
víní jeho politické dráhy jakožto přesvědčenéh
soupence a ktivní politiky, s kterýmžto svým
přesvědčením se netajíval ani v době tak zvan
passivní opposice, prováděné Štaročechy,
pochopujeme důslednosť jeho osobního nazíráni
a přesvědčení v nynějším období obstrukčním,
un vysvětlujeme si i, že shledává mezi oběma
nápadnou shodu; „připomínát mu živě jedn
druhou“. Této živé vzpomínky má ovšem dr.
Maltuš zapotřebí, aby získal zdánlivě pevnou
cporu pro svůj návrh na změnu taktiky.
Ve skutečnosti však tomu tak není. Passivní
pelitikou svázali jsme si tehdy pouze své vlastní
roce, kdežto odpůrcům a ostatním stranám na
ndě říšské, jakož i vládě ponechali jsme úplnou
volnost činnosti. Nynějším bojem obstrukčním
provozujeme politiku aktivní.
účastnímese veškerého jednání, v ážem
tedy současně i síly svých národních a politi-
ckých odpůrců, tak že účinek obstrukce je vše-
sranně pronikavý a postihuje všecky činitele.
S takovými účinky a výsledky politika passivní
se vykázati nemohla, proto bylo přirozeno, ž
byla cesta passivity národem českým opuštěna,
vždyť pouze na něho dopadaly její škody.
doktor
Mattuš
Maltuš
panská sněmovna
uno
8
article
Ve příčině posavadního postupu obstrukč-
niho nucen jest doznati dr. Mattuš sám, že vý-
sledky jeho jsou jiné, než byly výsledky oppo-
sice passivní.
Doznává, že německý důmysl vynašel ob-
strukci, aby zmařil uplatnění českého jazyka
ukázal, že Němci za přispění vlády („je-li
jim k ruce“) dovedou zvůli své podrobiti většinu
ostatních národů. Čechům nezbylo, po-
kračuje dr. Mattuš, než oplatiti násilí násilím
pro budoucnost dokázati, že s ami o sobě mají
tolik moci, aby k mlčení donutili parlamen
jenž nedovede křivdu napraviti
Důkaz ten Čechové provedli.
Dr. Matíuš ví však i o jiných účincích. ob-
strukce, jež těžce dopadají jak nia naše národn
odpůrce tak na stát.
Shledává především, že za nynějších po-
měrů finance říšské jsou ve stav
tak zbědovaném, jako ebyly p
celé čtvrt století
Vidí dále, že vláda nucena jest vypomáhati
si čl. 14. a praví: „Není křiklavějšího z ne-
užívání, nesprávnějšího vykládání, než
děje se s tímto paragrafem čtrnáctým.“ Dospívá
tu vláda i kdělání státních dluhů.
Ale tím, že vláda podobně provádí i odvod
branců i vybírání daní — není dokázáno, jak
níni dr. Mattuš, že jest obstrukce malomocna,
ním se spíše zdá, že tím vláda zbavena
jest veškerých výhod a opor, jež
součinnost národů poskytuje vlá-
dám moderních států. To jest však po-
klesnutí ve stav, jenž koncem let šedesátých při-
vedl podobné státní umění na mizinu. A tuto
stránku při zneužívání čl. 14. p. dr. Mattuš
nějsk přehledl, ač jinak uznává, ze „i nejhorší
Mattuš
Němec
Čecho
doktor
Matíuš
9
article
ústava je vždycky lepší, nežli ústava žádná“
Ovšem dodáváme: když se zacbovává.
Zneužívání čl. 14. jest však totéž jako ne
zachovávati se dle ústavy. Vláda, jež tak činí
jest vládou z nouze, a proto nelze ani tu
podkládati opposici malomoc.
Ostatně srovnává dr. Mattuš, mluvě
účelu české obstrukce: o požadavcích zave-
dení českého jazyka do vnitřní správy státnía
zřízení české university na Moravě, újmu, již
nyní trpíme my Čechové, se stavem státu a shle-
dává, že splnění našich požadavků jest pouhou
záležitostí administrativy, jejichž uspoko-
jení by mělo býti snadné a kladké
i za vlády třeba nám nepříznivě, ale ne-
ovládané našimi národními odpůrci, My Čechové
trpíme tu „pouhým odkladem, kdežto říše trpí
rozvratem, po více let trvajícím.
Je-li takový účinek obstrukce, a dr. Malluš
jej sám uvádí, pak právem nutno žádati na něm
vysvětlení této okolnosti, kde že jsou oni
ostatní činitelé státní, kteří raději vše
to nesou, jen aby se neplnily přirozené a ne-
zbytné potřeby českého národa?
Dle těchto předpokladů dospěl, jak zato
máme, dr. Mattuš pouze k jednostranné radě,
když jenom na české politice žádá, aby zaměnila
obstrukci jinou formou parlamentního boje. Rad
jeho měla by pojati do sebe všecky ostatní či-
nitele, a mozi těmi zvláště ony, kteří nynější
stav způsobili svou kapítulací před Němci.
Buď jsou tu v Rakousku ještě takoví činitel
mimo oba tábory, zápas vedoucí, anebo jich není.
V prvém případě musil by býti nějak patrn
vliv jejich moci, ať už jsou to strany, v ob-
strukčním sporu neúčastněné, ať činitelé, mimo
parlament stojící.
doktor
Mattuš
Čecho
Malluš
Němec
Rakousko
státnía zřízený český univerzita na Morava
10
article
Možná, že snad měl i dr. Mattuš na mysl
podobné činitele, když ve své úvaze napsal-
„Snad svolání sněmu ná měsíc červen, ať už
osud jeho jest jakýkoliv, podá mož no st t, aby
strany o sobě, ale také mezi sebou vyslovily s
o podmínkách nápravy nynějšího stavu.
Události zatím předstihly úvahu, patrě
před svoláním dvouhodinového sněmu psanou,
a tím zároveň značně o slabily předpoklady
její, ne-li přímo vyvrátily.
Dr. Mattuš domnívá se, že by zaměnění ob-
strukce jinou formou parlamentního boje způso-
bilo jiné seskupení stran na radě říšské, vedlo
k utvoření většiny „pomocí přátel a spojenců“
Taková většina na radě říšské již byla, než
vláda kapitulovala před obstrukcí němečké men-
šiny; ona většina zajisté podporovala požadavky
české, vládou Němcům vydané; ony strany, nám
příznivé, jsou ovšem též stíženy následky ob-
strukčního boje, ale kde jest záruka, že se- ne-
bude opětovati totéž, až by se obstrukce zamě-
nila jinou formou parlamentního boje?
Ba podobá se, že dr. Mattuš sám pochybuje
o úspěšnosti rady své, vždyť opatrně si po-
nechává tato zadní dvířka: „Změnu taktiky“
praví, „nelze považovati za poddání se na milost
a nemilosť, způsobené klesnutím mysli — vždyo
ničeho, co je cílem národní politiky, nechceme
a nemůžeme se vzdáti, chceme toho dosáhnouti
jen jinou, pravidelnější cestou. Kdyby v lhůtě
kterou si zástupci národa mezi sebou ustanoví
nebylo vyhověno nejnalehavějším požadavkům, a
kdyby zároveň při nastoupení nové cesty ne-
zřekli se Němci své obstrukce na sněmu českém,
pak ovšem bý měla česká delegace volnou ruku,
aby uvažovala, jakých prostředků užiti sluší,
když přes všechno smírná jednání dosažení toho,
Mattuš
doktor
Němec vydaný
Němec
11
article
NIi
NIi
oč po léta bylo usilováno a co uznáno za nevy-
hnutelné, vládou nebo stranou protivnou so kaz
a maří.“
A což, jsou-li již i tato zadní dvířka za-
vřena, a podali-li odpovědní politikové češt
přátelům i spojencům skutečně již všecky dů
kazy své dobré vůle?
Proto lépe, než tento návrh dra. Mattuše
zamlouvají se nám ony myšlenky v jeho úvaze
v nichž pojednává o potřebě vnitřní reorganisace
u nás. A při té příležitosti ostatně ještě jednou
oslabuje důvěru v úspěšnost změny taktiky, když
praví
Bylo by však omylem, kdybychom se do-
mnívali, že stačí nový taktický postup, aby po-
stavení našeho národa v zemi i v říši k lepšímu
se obrátilo. K tomu je potřebí důkladných oprav
v české domácnosti, zralého uvažování o vzá-
jemném poměru českých politických stran,
lecčeho jiného.
Mattuš
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 24. června. (Hrozby dra
Körbra.) Opposiční »Kur. Lwow.«, pojedná-
vaje o poslední Kramářově řeči táborské, do-
spívá k přesvědčení, že Čechové nemají nijakého
zájmu v udržení nynější říšské rady, nynější
vlády, nynější ústavy a vůbec celého nynějšího
politického stavu, pončvadž nemají z nich nija-
kých výhod, naopak činí se jim jich pomoci
křivda a páše se na nich bezpráví. O zachování
nynějších ústavních řádů a parlamentarismu
musejí se tedy starati Němci a ne Čechové.
»Vidíme z toho — praví. »Kur. Lwow.« — že
soustava národních výsad na prospěch Němeů
a politických výsad pro některé spole čenské
vrstvy činí celou rakouskou ústavu bezcennou
pro národy a stavy, jimž se činí křivda a v tom
právě spočívá těžisko krise. Kdyby rakouská
ústava mohla k sobě připoutati široké vrstvy
lidové, pak by pohrůžka, že ústava bude zru-
šena, mohla zažehnati vnitřní strannické sváry,
neboť sám lid vzchopil by se na obranu ústavy
a vymohl. by buď vzájemné ústupky neb do-
časný odklad některých požadavků. Ale t
ústava, pod kterou zijéme v Rakousku, neuspo-
kojuje nikoho kromě Němců a hrstky privilego-
vaných osob a za takovou ústavu nestojí lámat
si vaz. Proto také hrozby dra. Körbra a nářel
polského kola, že ústava se chýli k úpadku,
nepohnou Mladočechy, jako nehnou také lidovým
elementem ve státě, domáhajícím se jiné ústavy.
založené na všeobecné spravedlnosti a rovnosti
občanské bez ohledu na různosti stavovské
národní«. »Kur. Lvráw« končí svou stať pře-
svědčením, že jen ústava, spoléhající na vše-
obecném, rovném a tajném hlasovacím právu,
může vyhověti národům rakouským.
Čecho
Němec
Vidím
Praha
Rakousko
Körbro
13
article
V Praze, 24. června. (Körbrovo de-
menti.) »Mor. Orl.«, otisknuvši z «Wiener
Abendp.« známou odpověď dra. Körbra n
resoluci českých poslanců ze všech zemí koruny
české, poznamenává k ní: »Z prohlášení výše
uvedeného mohli bychom míti i věenou radost,
kdyby skutky srovnávaly se se slovy. Fakfem
však dosud neodčiněným jest, že nynější vláda
vznikla z hrubého porušení státních základních
zákonů proti nám a posud rovnoprávnosť nám
tam zaručenou neprovedla, naopak s tav d rí-
vější ještě zhoršila. Jestliže to komn
slibila čili nic, jest co do effoktu lhostejno
Mor
Wiener Abendp
Praha
Orlický
Körbrův jítmenti
14
article
Facta loquuntur. Ale ona vskutku slíbila. Pa
Körber přece už několikráte slavně prohlásil, ž
bez předchozího souhlasu obou národníe
kmenů nepodnikne v jazykové otázce atd. sám
nic, a poněvadž Němci poctivého provedení
§ 19. státního základního zákona nechtějí, pan
Körber zcela klidně udržuje stav protizákonný
Praha měla tedy pravdu !«
Z Pešti, 22. června. (Podklad debre-
cínské affér y), která zavdala podněo
k bouřlivým výjevům i ve sněmovně, byl ná-
sledující: Uherský příslušník Jos. Ekly hlási
se u galackého gener, konsulátu k jednoroční
dobrovolné vojenské službě. Gen. konsul obráti
se k purkmistrovskému úřadu v Debrecíně.
kamž Ekly jest příslušný, se žádostí, aby mu
bylo zasláno potřebné pro Eklya vysvědčení.
Dopis byl německý a debrecinský starosta jej
vrátil nevyřízený. Konsul stěžoval si u ministra
vnějších věcí, ten věc odevzdal ministru vnitra
hr. Tiszovi a tento rozkázal starostovi, aby
žádost konsulátu neprodleně vyřídil, »poněvad
němčina jest úřadní řečí společného minister-
stva vnějších věcl,« a zároveň aby ministrovi
oznámil, že žádost konsulovu vyřídil. Kdyby
německý dopis činil mu jazykově nějaké obtíže,
že jej má zaslati ministerstvu vnitra, které mu
opatří překlad. Během vyjednávání vyřízen
žádosti konsulovy stalo se však bezpředmětným,
poněvadž Ekly se zatím vrátil do Debrecína
tam se přihlásil k vojenské službě.
Körber
Němec
Ekl
Praha
Pešť
Debrecín
15
title
Politické zprávy zahraničné.
16
article
V Praze, 23. června.
Praha
17
article
Samospráva Albanie.
Dopis »N. L
2 Cařihradu, 17. června. V zdejších diplo
matických kruzích mnoho se mluví o tom, že
Albanie obdrží politickou samosprávu. Veliký
vezír Ferid paša, jenž je rodilý Arnaut (Alba-
nec), získal pro tu myšlenku sultána, jenž
uznává, že se musí pro Albanii něco učinit, aby
přestala býti nevysychajícím pramenem zmatků
na celém Balkáně.
Albanie vlastně nejúplnější samosprávu má
a je si těžko představiti, co jí sultán může ještě
darovati. Albanie neplatí ani stát-
ních daní, ani cel, ani desátku, ne-
plat! státu vůbec ničeho. Turecké
panství v Albanii od věků je pouze na papíře.
Turci nemají tam ani moci, ani vážnosti. Ska-
dovští vezírové jsou v pravém slova smyslu
místokráli Albanie, již neschází leda právo volit
sr a shazovati panovníka. A toto právo sna
jim sultán darovati nemíní.
Arnauté, ač jsou vojenský národ, nedávají
státu rekrutů, nýbrž dávají sultánovi ve válce
pouze pomoc, když se jim chce a když jim z
to dobře zaplatí. Neuznávají žádných státníe
zákonů, držíce se pouze svého práva obyčejo-
vého. Nosí zbraň, ubíjejí, koho se jim libí,
kradou a loupí. V takových poměrech každý
zákon musí se státi omezením svobody, nebot
arnautská svoboda jest anarchie.
Co tedy se samosprávou v Albanii? Jaký
může míti smysl?
Slovo samospráva, »autonomie« Arnauté
slýchají od emisarů rakouských a italských,
kteří jim ji slibují, a prolože hlásajíce autono-
mii dávají arnautským hlavárům hojně peněz,
Turek
Albánie
Cařihrad
Balkán
Ferid paša
L 2
18
article
v drobném prodeji:
nelčeio o to85 . . .
. . . na 2
Ve alialkieh za veskov
ranní čhslo.
oapoled ní.
Inseraty
platí ze hotově sepřeě
ěplacení a inresty přijímá sdnini-
strace v Marlanské ulici č.3.
Tam ezcházejí se tek redake
tiskárna a ezpečice , Národnieh Lleta.
nakephiy se nevranoi
Národnieh Llet
Marlanský ulice
19
article
Arnauté si představují, že samospráva je tolik,
jako tučná pense.
Jinak ale rozumějí autonomii sultán a Ferid
paša. Oni chtějí samosprávou dosíci v Albani
aspoň toho, že by si své zemské potřeby sama
hradila.
Správa zemská byla by organisována tak:
1. Porta bude jmenovati albánského hlavního
gubernátora, jenž musí býli mohamedán. 2. Ve
cařihradském ministerstvě zasedati bude albán-
ský ministr-krajan, jehož úřad zřízen bude trvale.
3. Obyvatelstvo zvolí si se souhlasem hlavního
gubernátora jeho pomocníka. 4. Zřízen bude
zemský sněm, jehož poslanci budou svo-
bodně voleni; sněm bude každý rok pracovati
tři měsíce a poslanci dostanou za tu dobu plat
pět liber měsičně; sněm bude míti také právo
voliti politické úřadniky pro Albánii. 5. Vykoná
se nový popis obyvatelstva a podle toho rozděli
se daně na každou osobu. 6. Daně, zaplaceně
Albánií, zůstanou v zemi a musejí býti obráceny
k potřebám a ku zvelebení země. 7. Albánie
bude platiti státu roční poplatek, přiměřený její
finanční síle. 8. Albánští úřadníci budou mii
zvláštní uniformu. 9. Utvoři se pravidelné albán-
ské vojsko, jehož cvičitele posílati bude cařihrad-
ská vláda. 10. Hlavní gubernátor bude míti právo
udileti turecké řády zasloužilým Arnautům.
paša
Port
Albánie
20
article
11. Albánie bude míti také vlastního správce ná-
mořnictvi. 12. Porta poskytne Albánii pomoe,
aby si mohla vystavěti dobré silnice. 13 Ražena
bude mince albánská, jež na jedné straně bud
míti albánský, na druhé turecký znak a nápis
»Albánie«. 14. Na státní prapor bude před půl-
měsíc postaven albánský znak. 15. V případě
války Albánie bude povinna dávati Turecku
35 praporů vojska, jehož důstojníci i velitelé
budou Arnauté. 16. Kdyby Albánie byla pře-
padena něklerým státem, Turecko ji bude bránit
na souši i na moři. 17. Všecky vniířní otázky
řešiti si bude Albánie sama. 18. Politickým pro-
vinilcům z Albanie bude udělena milost. 19. Re-
formy provede v Albánii zvláštní komise, jež
bude vyslána a placena Cařihradem a za šest
měsíců musí svůj úkol výkonati. Komise hned
na cestě do Albánie přijme z turecké zbrojnice
v Bitolii tolik zbraní, co je třeba a A lbá n ee
ihned ozbrojí.
Povšimnutí zasluhuje, že v projektu n e n
nikde zmínky o hranicích budoucí
samosprávné Albánie. Srbové nechť se
mají na pozoru, aby do ni nebyly
zahrnuty také severo-západní čá-
sti Starého Srbska.
Dojčin.
Byrokracie ruská a rakouská.
Nikde se tolik potupného nemiuví a nepíše
o ruské byrokracii, jako v Rakousku, v státě
katexochen byrokratickém a policejním. To je
zajisté věc zvláštní a hodná přemýšlení.
Ve Vergunově »Slovanském Věku« činí za-
jímavé srovnání mezi byrokracií ruskou a ra-
kouskou p. Leskovec. Kdo je pan Leskovec?
On sám čtenáře s sebou seznamuje, pravě: »J
mi 63 let. Polovinu svého života jsem proži
v Rakousku, polovinu v Rusku. Asi 10 l
měl jsem činné účastí v politickém životě R-
kouska. Psal jsem do rozličných jihoslovanských
a českých listů, konečně jsem byl redaktorem
vídeňského mezislovanského listu »Ost und
West« a hlavním redaktorem »Zukunftu«, při
Port
Srba
Albánie
Turecko
Cařihrad
Srbsko
Rakousko
Leskovec
Rusko
Rkousek
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác
Helle
V době absolutismu.
(Přetvořování Karlova náměstí. — Kra-
sojezdkyně Miss Ella. — Slavená ta-
nečnice Pepita de Oliva. — Nedosta-
tek novot. — Hudby. — V hostincích
s zájezdných hospodách. — Zábavy
a plesy.)
Domnění obecného lidu v Praze, že se
v »herinkové boudě« na Dobytčím trhu nalezá
sklad prachu, pocházelo snad z doby, kdy třeba
skulečně nějaký sklad prachu tam byl, anebo
soudilo se tak dle podoby vozotajského skladište
s boudou za Koňskou branou, kde skutečně
e. k. sklad a prodej střelného prachu se nalezal.
Teprve koncem roku 1857 rozhodlo vojenské
zemské velitelství, aby na vyšehradské citadelle
skladiště prachu bylo zřízeno a aby, až příslušná
budova vystavěna bude, skladiště od Koňské
brány tam se přeneslo. Zároveň stanoveno, aby
do té doby ve skladišti před Koňskou branou
nikdy nebylo více prachu než 8 centů.
Rozličná stavení na Dobytčím trhu, o nichž
ninule zmínka se stala, aneb která za zmínku
ani neslojí, byla obci pražskou za nové, vět-
šinou už české správy r. 1863 skoupena a sbou-
rána. Tou dobou začalo pak pozvolné planování,
novnání a upravování tohoto grandiósního náměst
na velký sad a minulo mnoho let, než Karlovo
náměstí nynější úpravu dostalo. V letech pade-
sšlých až do řečeného roku byl však obraz
Dobytěího trhu šeredný a jediné, co s ním ješte
timniho času smiřovalo, byl dotčený už dřevěný
cirkus. V tomto cirku konaly se obvyklé kraso-
jezdecké produkce a kromě nich představení di-
vadel opičích, psích, žonglérských a tak dále.
doktor
Hell
Ella
Karlův
Karlov náměstí
Praha
cent
22
article
Cirku a jezdeckým produkcím říkalo se tehdá
v Praze vůbec, také v českém obyvatelstv,
jenom »reiterei«. Půjdeš do rajteraj? Včer
večer byli jsme v rajteraj . . . jinak se v obe-
ném lidu neříkalo.
V letech 1856—58 byla hvězdou a hlav-
ním magnetem cirku na Dobytčím trhu americk
krasojezdkyně. Miss Ella, která buď s vlastní
společností aneb také sama, jakožto host jiné
společnosti, tu produkce konala. Když vystupo-
vala, zářilo vždy nad branou cirku obrovskými
plamennými literami (z provrtaných plynových
rour) její jméno a kde jaká v Praze ekypáž
byla, přivážela dychtivé diváky, jichž také celá
processí pěšky přicházela. Miss Ella byla vůbe
nejslavnější krasojezdkyní své doby a výkony
její vynikaly, zejmena způsobem svého prová-
dění, nad výkony všech jejích kollegyň. Tak
aspoň tvrdily noviny, neboť pisatel těchto řádk
neměl o tom arci ještě žádných zkušenostI. Ve-
kony této jezdkyně vynikaly odvahou, pružnosti.
Ella
Praha
23
article
zruěností, vytrvalostí a ohněm, jenž někdy činil
dojem až příšerný. Mezitím, co kůň její přes
překážky skákal, prováděla Miss Ella skoky
skrze obruče, krouživé pironetty, zpáteční pře-
mety atd. V jediném rozběhu provedla na př.
50 až plných 100 skoků skrze balony z bílého
hedvábného papíru — jako nepříčetným šíleným
letem, že diváky až mráz obcházel. Vůbee
byly její výkony úžasny, obdivuhodny, omamu-
jíeí. Společnost její skvěla se vždy elegnatními
kostýmy, ale Miss Ella vystupovala jenom
v prostých bílých flórových šatech. Její produkce
na neosedlaném koni a skoky přes plotové překážky
uváděly důstojníky pražské posádky v čiré nad-
šení. Obecenstvo jásalo vždy a když se Mi s
Ella loučila, zasypali ji clitelé a ctitelky její
vždy spoustou věnců a kytic, což tehda bylo
— zimního času — velikým přepychem. Při-
tomnost krasojezdkyně Elly byla tedy pro Prahu
sensací.
Ella
Praha
24
article
Jinou, ještě větší sensací bylo, když sem
zavítala slavná tehdy, světoznámá španělská ta-
nečnice Pepita de Oliva, první tanečnice krá-
lovského divadla v Madridě, jejíž jméno dosud
tu a tam v uměleckých vzpominkách se ozývá.
Pepita de Oliva byla modlou divadelního obe-
censtva snad celé tehdejší Evropy a i v od-
lehlých koutech naší vlasti, kam jen nějaké no
viny zapadaly, se o ni mluvilo. Poprve vystupo-
vala seňora Pepita v Praze roku 1856, po-
druhé pak — patnáctkráte — v zimě
roku 1857. a pražské divadelní obe-
censtvo tehdejší, jinak vždy střízlivé, ba šosácké.
bylo zjevem a výkony této tanečnice zrovna
očarováno. Co návštěvníci divadla na Ovoeném
trhu k sennoře Pepitě chovali, nebyla jenom
záliba, nebylo vřelé uznání, nebyl vroucí obdiv.
to bylo bezměrné nadšení, to byl žhavý enthu-
siasmus, to bylo opojení z rožkoše, to byla čirá
exaltace. Tuto sensaci působilo jednak, že P-
pita de Oliva v tanečním uméní úplnou revo-
luci provedla a staré francouzské baletní uměn
zreformovala, ale ještě více, že byla Pepita
velká krasavice, žena oslňujícího vzezření a nej-
více okolnost, že krásná tato Španělka ve vir-
tuosním tanci, v omamujících pohybech a pro-
hybech s nevídanou dosud gracií a koketnost
plnou plastiku svých půvabů k platnosti přivá-
děla a v mistrném, elegantním reji jako vtělená,
zářící a ohněm sálající smyslná vášeň se jevila.
To vše uchvacovalo, oslňovalo, vzrušovalo, opá-
jelo a uvádělo diváky do extase a vytržení, tak
že se zdálo, jakoby to všechno bouřící obe-
censtvo bylo zšílelo.
Oliva
Pepita
Madrid
Evropa
Praha
25
article
Pepita de Oliva čítala, když poprve
Prahy zavítala, 26 let (narodila se v Madridu
r. 1830) a byla tedy při svých pozdějších po-
hostinských hrách už děvou docela vyspělou
přece sálalo z ní ještě tak opojné kouzlo. Však
do jisté míry osvědčila i tu Praha svoji střízli-
vost: v divadle poddávalo se obecenstvo sic
tomuto kouzlu, jak praveno, až do vytržení, ale
mimo divadlo se o krásné španělské balerině
jenom mluvilo. Křiklavých hloupých kousků se
ani mladí ani staří zde nedopouštěli, kdežtov
jiných světových i jenom zemských městech
noviny za její přítomnosti zaznamenávaly celé
řady pošetilostí, kterých se chytlaví mužové růz-
ného věku k vůli ní dopouštěli. V Praze
bylo poněkud zvláštním zjevem, že pro Pepitu
horovaly také dámy tak zvaných vyšších tříd,
ačkoli nescházeli ani puritáné, kteří Pepitino
umění za frivolní prohlašovali a jeho kullus
rozhodně odsuzovali, vzpomínajíce s jakousi
úctou slavné předchůdkyně Pepity de Oliva,
»klassické« vídeňské tanečnice Fanny Elszlerovy,
pro kterouž až do let padesátých také »celý
svět« nadšen byl a o níž satyrikové říkali, že
tančí paní Evropě po nose. Fanny Elszlerova
byla, jak z jejích podobizen vidno, také krasa-
vice, ale ona tančila prý velkolepě sice, ale
uměleckou mírou a jakousi graciosní cudností.
Proto stala se Fanny Elszlerova (i její sestra Te-
reza) v oboru divadelního umění osobnosti
historickou, kdežto Pepita de Oliva jako záříci
žhavý meteor světem kroužila, všude oslňovala
a zapalovala, ale potom, jako vlastním žárem
ztrávena, zanikla.
Oliva
Elszlerův
Praha
Madrid
Evropa
26
article
Produkce tak zajímavých artistek, jako byly
Miss Ella a Pepita de Oliva, působily v tichém
a nudném veřejném životě pražském té doby
jakousi příjemnou, pikantní výtržnost, kdežto
jinak v divadle a v koncertní slni přesná od-
měřenost vládla, jenom tu a tam slušnému, sou-
sedskému humoru uzdu pouštějle
Přísná censura a policejní kázeň bránily
všemu, co i jenom z daleka vypadalo jako
trhání mezi, jako vybočování z předepsaných
kolejí čili jako novotářství nebo revoluční po-
kusy, také v oboru zábav. Proto pohybovalo
se i zde všechno líně ve starých vyšlapaných
rýhách a nic nového se nedařilo.
Praha neměla v letech padesátých žádné
občanské kapely, žádného civilního hudebního
sboru, žádného stálého orkestru. Od roku 1850
činěny pokusy o zřízení civilní kapely, ale marně.
Zřidily se sice dva orkestry, ale neobstály. Svo-
bodův orkestr se záhy rozprášil a Schaedův ode-
šel do ciziny. V Praze nebylo pro něj živobytí.
Na Žofině býval jednou za týden vojenský kon-
cert, ale i ten míval slabé účastenství. Jinak
hrávaly v kavárnách, v hostinských zahradách
nebo jídelnách, v »ressourci« (jak se tehda Mě-
šťanské besedě řikalo) atd. jenom malé družin
muzíkantů, často pouhých ochotníků, kteří z
dne nějaké řemeslo provozovali a hudebnímu
umění toliko mimotně, večer nebo v neděli od-
půldne se oddávali. Nejskvělejšími pravidelnými
veřejnými produkcemi bývaly koncerty vojen-
ských kapel na hradbách, zejména v kavárnách
»Bohemii« a »Victorii« čili Weissově, o nichž
jsem již na jiném místě se zmínil.
Ella
Oliva
Žofina
Victoria
Weissův
Praha
Bohemia
27
article
V obyčejných hospodách čili pivnicích, ze-
jmena pak v pivovarech koncertovaly harfy bud
o sobě nebo s nějakým průvodem, na příklad
housli nebo klarinetu, při čemž muzikantkya
muzikanti časem také zpívali. Zpívány různé
staré lidové písně, kterých je velká škoda, že
zanikly, ale také ošumělé časové odrhovačkya
ballady obsahu více než dvojsmyslného. Mlezi
tím, co harfa drnkala a klarinet kvílel, obcházely
od stolu ke stolu baby s massivními, do javo-
rového dřeva vydlabanými necičkami, plnými
rozkrájených slanečků, prodavači preclíků, roz-
nášeči měchuřin na tabák a špiček z kozího
rohu, »viřtláři«, cukráři nižšího druhu atd. Sin
byla vždy naplněna hustým dýmem, kterým stěži
pronikaly plynové plameny, plápolající volněz
nejprostších hořáků. Lustrem byl tehda i v lep-
šich místnostech čili kasinech prostý polovičn
kříž z černých plynových rour. V kasinech, také
jídelnami zvaných, hudba málo kdy bývala. Zde
sedali zámožnější občané, domácí páni a »lidé
od péra« čili úřadníci, křápali o nejvšednějšíeh
věcech, jako v protější nebo přední mistnostia
hráli šístku, někdy také bulku, ačkoli se bulka
dle tehdejší definice místodržitele barona Me-
cseryho považovali mohla za zapovězenou hru
bazardní. Dle definice místodržitelské vyhlášky
z let padesálých, která snad dosud tu a tam
ještě v hostincích zasklena visí, považovány
totiž za hazardní především hry, při nichž s
nerozdávají všecky karty. Na bulku to arci ni-
kdo nevztahoval. Nejhlučněji bývalo v zájezdních
hospodách, kde vozkové z venkova, ovesnáři, se-
naři, husáci a drůbežníci »stávali« a pod več
se svými pražskými příbuznými nebo známými
hlučně se bavívali.
Sina
28
article
Těch starých zájezdních hostinců je mi
lito hlavně proto, že mívaly veliké, rozsáhlé.
světlé a vzdušné dvory, které nyní už skoro
vesměs jsou zastaveny vždy několika » křídly«
cihlových domů, mezi nimiž je temno a dusno.
Jediným snad už zbytkem těch milých, vese-
lých dvorů je dvůr hostince »U zlaté husy « na
Václavském náměstí; největším a nejpěknějším
dvorem byl dvůr ryze českého tehda hostince
»U Charouzů«, také na Václavském náměstí —
jděte se nyní podívat do domu pana dra. Tra-
gyho, na němž se ve zlatě skví německá firma
»Charaus«, co se z toho krásného, slunného
prostranství stalo! Jako ono zmizely už skoro
všechny dvory, zmizely také skoro všude pro-
storné hostinské i soukromé zahrady a tím zmi-
zely i »plíce domů«. Na 15 proc. nezastavené
plochy vypočtěné světlíky čili vzduchové komfny
je nyní nahražují. Za to se rozšiřují všude
nějaký metr ulice.
Mám vypravovati ještě o zábavách praž-
ského lidu v době absolutismu? Vyjma komedie
za branami, národní slavnosti a pouti, které se
dosud slaví a kromě produkcí všelijakých »čer-
noknižníků«, eskamotérů, kejkliřů a podobných
artistů není o čem se zmíniti. Zbývají jenom
zimní zábavy taneční.
Taneční »muziky« bývaly v nesčetných ho-
spodách, jako dosud na okrajinách města. Ale
ty nestály by mi za řeč ani, kdybych je by
seznal. V lepších restauracích bývaly maso-
pustní dobou taneční zábavy, kterým se řikalo
»reunion« a do takových jsem už s rodi-
nou, ve které jsem bydlel, časem přicházel.
Hudbu obstarával v »reunionu« oby čejně
nějaký oblibený sextet. Muži pili pivo nebo
víno, dámy a děti pak limonádu nebo cukrovou
vodu. Za sklenici cukrové vody platilo se až
10 krejearů, za sklenici limonády až 20 kr.
Václavský náměstí
U Charouz