ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 065a0440-712a-11dc-8508-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 35, person 48, org 6, work 5
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 25. června 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 174
4 article
Fa raaní a odpol. Iisty přadplácí ser Fraze v admini a erri le ts s drojí donásko ztita . : ro slisiks
Fraga
5 article
ke ak o
6 article
n4 rojtou r ie vojí zionii
7 article Dr. Mattuš o změně taktiky.
Dr. Mattuš o změně taktiky. Člen panské sněmovny a nejčelnější před- savitel staršího pokolení politiků staročeských rzepsal se v měsíčníku „Osvětě“ „o mrtvém bodu“, v němž podle něho se octla politik česká i rakouská. Snaží se snésti důkazy, že ob- srukční taktika jest a zůstane bezvýslednou ie nutno zaměniti ji jinou formou parla- nentního boje. Znajíce dra. Mattuše z mnohaletého pozoro- víní jeho politické dráhy jakožto přesvědčenéh soupence a ktivní politiky, s kterýmžto svým přesvědčením se netajíval ani v době tak zvan passivní opposice, prováděné Štaročechy, pochopujeme důslednosť jeho osobního nazíráni a přesvědčení v nynějším období obstrukčním, un vysvětlujeme si i, že shledává mezi oběma nápadnou shodu; „připomínát mu živě jedn druhou“. Této živé vzpomínky má ovšem dr. Maltuš zapotřebí, aby získal zdánlivě pevnou cporu pro svůj návrh na změnu taktiky. Ve skutečnosti však tomu tak není. Passivní pelitikou svázali jsme si tehdy pouze své vlastní roce, kdežto odpůrcům a ostatním stranám na ndě říšské, jakož i vládě ponechali jsme úplnou volnost činnosti. Nynějším bojem obstrukčním provozujeme politiku aktivní. účastnímese veškerého jednání, v ážem tedy současně i síly svých národních a politi- ckých odpůrců, tak že účinek obstrukce je vše- sranně pronikavý a postihuje všecky činitele. S takovými účinky a výsledky politika passivní se vykázati nemohla, proto bylo přirozeno, ž byla cesta passivity národem českým opuštěna, vždyť pouze na něho dopadaly její škody.
doktor Mattuš Maltuš panská sněmovna uno
8 article
Ve příčině posavadního postupu obstrukč- niho nucen jest doznati dr. Mattuš sám, že vý- sledky jeho jsou jiné, než byly výsledky oppo- sice passivní. Doznává, že německý důmysl vynašel ob- strukci, aby zmařil uplatnění českého jazyka ukázal, že Němci za přispění vlády („je-li jim k ruce“) dovedou zvůli své podrobiti většinu ostatních národů. Čechům nezbylo, po- kračuje dr. Mattuš, než oplatiti násilí násilím pro budoucnost dokázati, že s ami o sobě mají tolik moci, aby k mlčení donutili parlamen jenž nedovede křivdu napraviti Důkaz ten Čechové provedli. Dr. Matíuš ví však i o jiných účincích. ob- strukce, jež těžce dopadají jak nia naše národn odpůrce tak na stát. Shledává především, že za nynějších po- měrů finance říšské jsou ve stav tak zbědovaném, jako ebyly p celé čtvrt století Vidí dále, že vláda nucena jest vypomáhati si čl. 14. a praví: „Není křiklavějšího z ne- užívání, nesprávnějšího vykládání, než děje se s tímto paragrafem čtrnáctým.“ Dospívá tu vláda i kdělání státních dluhů. Ale tím, že vláda podobně provádí i odvod branců i vybírání daní — není dokázáno, jak níni dr. Mattuš, že jest obstrukce malomocna, ním se spíše zdá, že tím vláda zbavena jest veškerých výhod a opor, jež součinnost národů poskytuje vlá- dám moderních států. To jest však po- klesnutí ve stav, jenž koncem let šedesátých při- vedl podobné státní umění na mizinu. A tuto stránku při zneužívání čl. 14. p. dr. Mattuš nějsk přehledl, ač jinak uznává, ze „i nejhorší
Mattuš Němec Čecho doktor Matíuš
9 article
ústava je vždycky lepší, nežli ústava žádná“ Ovšem dodáváme: když se zacbovává. Zneužívání čl. 14. jest však totéž jako ne zachovávati se dle ústavy. Vláda, jež tak činí jest vládou z nouze, a proto nelze ani tu podkládati opposici malomoc. Ostatně srovnává dr. Mattuš, mluvě účelu české obstrukce: o požadavcích zave- dení českého jazyka do vnitřní správy státnía zřízení české university na Moravě, újmu, již nyní trpíme my Čechové, se stavem státu a shle- dává, že splnění našich požadavků jest pouhou záležitostí administrativy, jejichž uspoko- jení by mělo býti snadné a kladké i za vlády třeba nám nepříznivě, ale ne- ovládané našimi národními odpůrci, My Čechové trpíme tu „pouhým odkladem, kdežto říše trpí rozvratem, po více let trvajícím. Je-li takový účinek obstrukce, a dr. Malluš jej sám uvádí, pak právem nutno žádati na něm vysvětlení této okolnosti, kde že jsou oni ostatní činitelé státní, kteří raději vše to nesou, jen aby se neplnily přirozené a ne- zbytné potřeby českého národa? Dle těchto předpokladů dospěl, jak zato máme, dr. Mattuš pouze k jednostranné radě, když jenom na české politice žádá, aby zaměnila obstrukci jinou formou parlamentního boje. Rad jeho měla by pojati do sebe všecky ostatní či- nitele, a mozi těmi zvláště ony, kteří nynější stav způsobili svou kapítulací před Němci. Buď jsou tu v Rakousku ještě takoví činitel mimo oba tábory, zápas vedoucí, anebo jich není. V prvém případě musil by býti nějak patrn vliv jejich moci, ať už jsou to strany, v ob- strukčním sporu neúčastněné, ať činitelé, mimo parlament stojící.
doktor Mattuš Čecho Malluš Němec Rakousko státnía zřízený český univerzita na Morava
10 article
Možná, že snad měl i dr. Mattuš na mysl podobné činitele, když ve své úvaze napsal- „Snad svolání sněmu ná měsíc červen, ať už osud jeho jest jakýkoliv, podá mož no st t, aby strany o sobě, ale také mezi sebou vyslovily s o podmínkách nápravy nynějšího stavu. Události zatím předstihly úvahu, patrě před svoláním dvouhodinového sněmu psanou, a tím zároveň značně o slabily předpoklady její, ne-li přímo vyvrátily. Dr. Mattuš domnívá se, že by zaměnění ob- strukce jinou formou parlamentního boje způso- bilo jiné seskupení stran na radě říšské, vedlo k utvoření většiny „pomocí přátel a spojenců“ Taková většina na radě říšské již byla, než vláda kapitulovala před obstrukcí němečké men- šiny; ona většina zajisté podporovala požadavky české, vládou Němcům vydané; ony strany, nám příznivé, jsou ovšem též stíženy následky ob- strukčního boje, ale kde jest záruka, že se- ne- bude opětovati totéž, až by se obstrukce zamě- nila jinou formou parlamentního boje? Ba podobá se, že dr. Mattuš sám pochybuje o úspěšnosti rady své, vždyť opatrně si po- nechává tato zadní dvířka: „Změnu taktiky“ praví, „nelze považovati za poddání se na milost a nemilosť, způsobené klesnutím mysli — vždyo ničeho, co je cílem národní politiky, nechceme a nemůžeme se vzdáti, chceme toho dosáhnouti jen jinou, pravidelnější cestou. Kdyby v lhůtě kterou si zástupci národa mezi sebou ustanoví nebylo vyhověno nejnalehavějším požadavkům, a kdyby zároveň při nastoupení nové cesty ne- zřekli se Němci své obstrukce na sněmu českém, pak ovšem bý měla česká delegace volnou ruku, aby uvažovala, jakých prostředků užiti sluší, když přes všechno smírná jednání dosažení toho,
Mattuš doktor Němec vydaný Němec
11 article NIi
NIi oč po léta bylo usilováno a co uznáno za nevy- hnutelné, vládou nebo stranou protivnou so kaz a maří.“ A což, jsou-li již i tato zadní dvířka za- vřena, a podali-li odpovědní politikové češt přátelům i spojencům skutečně již všecky dů kazy své dobré vůle? Proto lépe, než tento návrh dra. Mattuše zamlouvají se nám ony myšlenky v jeho úvaze v nichž pojednává o potřebě vnitřní reorganisace u nás. A při té příležitosti ostatně ještě jednou oslabuje důvěru v úspěšnost změny taktiky, když praví Bylo by však omylem, kdybychom se do- mnívali, že stačí nový taktický postup, aby po- stavení našeho národa v zemi i v říši k lepšímu se obrátilo. K tomu je potřebí důkladných oprav v české domácnosti, zralého uvažování o vzá- jemném poměru českých politických stran, lecčeho jiného.
Mattuš
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 24. června. (Hrozby dra Körbra.) Opposiční »Kur. Lwow.«, pojedná- vaje o poslední Kramářově řeči táborské, do- spívá k přesvědčení, že Čechové nemají nijakého zájmu v udržení nynější říšské rady, nynější vlády, nynější ústavy a vůbec celého nynějšího politického stavu, pončvadž nemají z nich nija- kých výhod, naopak činí se jim jich pomoci křivda a páše se na nich bezpráví. O zachování nynějších ústavních řádů a parlamentarismu musejí se tedy starati Němci a ne Čechové. »Vidíme z toho — praví. »Kur. Lwow.« — že soustava národních výsad na prospěch Němeů a politických výsad pro některé spole čenské vrstvy činí celou rakouskou ústavu bezcennou pro národy a stavy, jimž se činí křivda a v tom právě spočívá těžisko krise. Kdyby rakouská ústava mohla k sobě připoutati široké vrstvy lidové, pak by pohrůžka, že ústava bude zru- šena, mohla zažehnati vnitřní strannické sváry, neboť sám lid vzchopil by se na obranu ústavy a vymohl. by buď vzájemné ústupky neb do- časný odklad některých požadavků. Ale t ústava, pod kterou zijéme v Rakousku, neuspo- kojuje nikoho kromě Němců a hrstky privilego- vaných osob a za takovou ústavu nestojí lámat si vaz. Proto také hrozby dra. Körbra a nářel polského kola, že ústava se chýli k úpadku, nepohnou Mladočechy, jako nehnou také lidovým elementem ve státě, domáhajícím se jiné ústavy. založené na všeobecné spravedlnosti a rovnosti občanské bez ohledu na různosti stavovské národní«. »Kur. Lvráw« končí svou stať pře- svědčením, že jen ústava, spoléhající na vše- obecném, rovném a tajném hlasovacím právu, může vyhověti národům rakouským.
Čecho Němec Vidím Praha Rakousko Körbro
13 article
V Praze, 24. června. (Körbrovo de- menti.) »Mor. Orl.«, otisknuvši z «Wiener Abendp.« známou odpověď dra. Körbra n resoluci českých poslanců ze všech zemí koruny české, poznamenává k ní: »Z prohlášení výše uvedeného mohli bychom míti i věenou radost, kdyby skutky srovnávaly se se slovy. Fakfem však dosud neodčiněným jest, že nynější vláda vznikla z hrubého porušení státních základních zákonů proti nám a posud rovnoprávnosť nám tam zaručenou neprovedla, naopak s tav d rí- vější ještě zhoršila. Jestliže to komn slibila čili nic, jest co do effoktu lhostejno
Mor Wiener Abendp Praha Orlický Körbrův jítmenti
14 article
Facta loquuntur. Ale ona vskutku slíbila. Pa Körber přece už několikráte slavně prohlásil, ž bez předchozího souhlasu obou národníe kmenů nepodnikne v jazykové otázce atd. sám nic, a poněvadž Němci poctivého provedení § 19. státního základního zákona nechtějí, pan Körber zcela klidně udržuje stav protizákonný Praha měla tedy pravdu !« Z Pešti, 22. června. (Podklad debre- cínské affér y), která zavdala podněo k bouřlivým výjevům i ve sněmovně, byl ná- sledující: Uherský příslušník Jos. Ekly hlási se u galackého gener, konsulátu k jednoroční dobrovolné vojenské službě. Gen. konsul obráti se k purkmistrovskému úřadu v Debrecíně. kamž Ekly jest příslušný, se žádostí, aby mu bylo zasláno potřebné pro Eklya vysvědčení. Dopis byl německý a debrecinský starosta jej vrátil nevyřízený. Konsul stěžoval si u ministra vnějších věcí, ten věc odevzdal ministru vnitra hr. Tiszovi a tento rozkázal starostovi, aby žádost konsulátu neprodleně vyřídil, »poněvad němčina jest úřadní řečí společného minister- stva vnějších věcl,« a zároveň aby ministrovi oznámil, že žádost konsulovu vyřídil. Kdyby německý dopis činil mu jazykově nějaké obtíže, že jej má zaslati ministerstvu vnitra, které mu opatří překlad. Během vyjednávání vyřízen žádosti konsulovy stalo se však bezpředmětným, poněvadž Ekly se zatím vrátil do Debrecína tam se přihlásil k vojenské službě.
Körber Němec Ekl Praha Pešť Debrecín
15 title
Politické zprávy zahraničné.
16 article
V Praze, 23. června.
Praha
17 article
Samospráva Albanie. Dopis »N. L 2 Cařihradu, 17. června. V zdejších diplo matických kruzích mnoho se mluví o tom, že Albanie obdrží politickou samosprávu. Veliký vezír Ferid paša, jenž je rodilý Arnaut (Alba- nec), získal pro tu myšlenku sultána, jenž uznává, že se musí pro Albanii něco učinit, aby přestala býti nevysychajícím pramenem zmatků na celém Balkáně. Albanie vlastně nejúplnější samosprávu má a je si těžko představiti, co jí sultán může ještě darovati. Albanie neplatí ani stát- ních daní, ani cel, ani desátku, ne- plat! státu vůbec ničeho. Turecké panství v Albanii od věků je pouze na papíře. Turci nemají tam ani moci, ani vážnosti. Ska- dovští vezírové jsou v pravém slova smyslu místokráli Albanie, již neschází leda právo volit sr a shazovati panovníka. A toto právo sna jim sultán darovati nemíní. Arnauté, ač jsou vojenský národ, nedávají státu rekrutů, nýbrž dávají sultánovi ve válce pouze pomoc, když se jim chce a když jim z to dobře zaplatí. Neuznávají žádných státníe zákonů, držíce se pouze svého práva obyčejo- vého. Nosí zbraň, ubíjejí, koho se jim libí, kradou a loupí. V takových poměrech každý zákon musí se státi omezením svobody, nebot arnautská svoboda jest anarchie. Co tedy se samosprávou v Albanii? Jaký může míti smysl? Slovo samospráva, »autonomie« Arnauté slýchají od emisarů rakouských a italských, kteří jim ji slibují, a prolože hlásajíce autono- mii dávají arnautským hlavárům hojně peněz,
Turek Albánie Cařihrad Balkán Ferid paša L 2
18 article
v drobném prodeji: nelčeio o to85 . . . . . . na 2 Ve alialkieh za veskov ranní čhslo. oapoled ní. Inseraty platí ze hotově sepřeě ěplacení a inresty přijímá sdnini- strace v Marlanské ulici č.3. Tam ezcházejí se tek redake tiskárna a ezpečice , Národnieh Lleta. nakephiy se nevranoi
Národnieh Llet Marlanský ulice
19 article
Arnauté si představují, že samospráva je tolik, jako tučná pense. Jinak ale rozumějí autonomii sultán a Ferid paša. Oni chtějí samosprávou dosíci v Albani aspoň toho, že by si své zemské potřeby sama hradila. Správa zemská byla by organisována tak: 1. Porta bude jmenovati albánského hlavního gubernátora, jenž musí býli mohamedán. 2. Ve cařihradském ministerstvě zasedati bude albán- ský ministr-krajan, jehož úřad zřízen bude trvale. 3. Obyvatelstvo zvolí si se souhlasem hlavního gubernátora jeho pomocníka. 4. Zřízen bude zemský sněm, jehož poslanci budou svo- bodně voleni; sněm bude každý rok pracovati tři měsíce a poslanci dostanou za tu dobu plat pět liber měsičně; sněm bude míti také právo voliti politické úřadniky pro Albánii. 5. Vykoná se nový popis obyvatelstva a podle toho rozděli se daně na každou osobu. 6. Daně, zaplaceně Albánií, zůstanou v zemi a musejí býti obráceny k potřebám a ku zvelebení země. 7. Albánie bude platiti státu roční poplatek, přiměřený její finanční síle. 8. Albánští úřadníci budou mii zvláštní uniformu. 9. Utvoři se pravidelné albán- ské vojsko, jehož cvičitele posílati bude cařihrad- ská vláda. 10. Hlavní gubernátor bude míti právo udileti turecké řády zasloužilým Arnautům.
paša Port Albánie
20 article
11. Albánie bude míti také vlastního správce ná- mořnictvi. 12. Porta poskytne Albánii pomoe, aby si mohla vystavěti dobré silnice. 13 Ražena bude mince albánská, jež na jedné straně bud míti albánský, na druhé turecký znak a nápis »Albánie«. 14. Na státní prapor bude před půl- měsíc postaven albánský znak. 15. V případě války Albánie bude povinna dávati Turecku 35 praporů vojska, jehož důstojníci i velitelé budou Arnauté. 16. Kdyby Albánie byla pře- padena něklerým státem, Turecko ji bude bránit na souši i na moři. 17. Všecky vniířní otázky řešiti si bude Albánie sama. 18. Politickým pro- vinilcům z Albanie bude udělena milost. 19. Re- formy provede v Albánii zvláštní komise, jež bude vyslána a placena Cařihradem a za šest měsíců musí svůj úkol výkonati. Komise hned na cestě do Albánie přijme z turecké zbrojnice v Bitolii tolik zbraní, co je třeba a A lbá n ee ihned ozbrojí. Povšimnutí zasluhuje, že v projektu n e n nikde zmínky o hranicích budoucí samosprávné Albánie. Srbové nechť se mají na pozoru, aby do ni nebyly zahrnuty také severo-západní čá- sti Starého Srbska. Dojčin. Byrokracie ruská a rakouská. Nikde se tolik potupného nemiuví a nepíše o ruské byrokracii, jako v Rakousku, v státě katexochen byrokratickém a policejním. To je zajisté věc zvláštní a hodná přemýšlení. Ve Vergunově »Slovanském Věku« činí za- jímavé srovnání mezi byrokracií ruskou a ra- kouskou p. Leskovec. Kdo je pan Leskovec? On sám čtenáře s sebou seznamuje, pravě: »J mi 63 let. Polovinu svého života jsem proži v Rakousku, polovinu v Rusku. Asi 10 l měl jsem činné účastí v politickém životě R- kouska. Psal jsem do rozličných jihoslovanských a českých listů, konečně jsem byl redaktorem vídeňského mezislovanského listu »Ost und West« a hlavním redaktorem »Zukunftu«, při
Port Srba Albánie Turecko Cařihrad Srbsko Rakousko Leskovec Rusko Rkousek
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servác Helle V době absolutismu. (Přetvořování Karlova náměstí. — Kra- sojezdkyně Miss Ella. — Slavená ta- nečnice Pepita de Oliva. — Nedosta- tek novot. — Hudby. — V hostincích s zájezdných hospodách. — Zábavy a plesy.) Domnění obecného lidu v Praze, že se v »herinkové boudě« na Dobytčím trhu nalezá sklad prachu, pocházelo snad z doby, kdy třeba skulečně nějaký sklad prachu tam byl, anebo soudilo se tak dle podoby vozotajského skladište s boudou za Koňskou branou, kde skutečně e. k. sklad a prodej střelného prachu se nalezal. Teprve koncem roku 1857 rozhodlo vojenské zemské velitelství, aby na vyšehradské citadelle skladiště prachu bylo zřízeno a aby, až příslušná budova vystavěna bude, skladiště od Koňské brány tam se přeneslo. Zároveň stanoveno, aby do té doby ve skladišti před Koňskou branou nikdy nebylo více prachu než 8 centů. Rozličná stavení na Dobytčím trhu, o nichž ninule zmínka se stala, aneb která za zmínku ani neslojí, byla obci pražskou za nové, vět- šinou už české správy r. 1863 skoupena a sbou- rána. Tou dobou začalo pak pozvolné planování, novnání a upravování tohoto grandiósního náměst na velký sad a minulo mnoho let, než Karlovo náměstí nynější úpravu dostalo. V letech pade- sšlých až do řečeného roku byl však obraz Dobytěího trhu šeredný a jediné, co s ním ješte timniho času smiřovalo, byl dotčený už dřevěný cirkus. V tomto cirku konaly se obvyklé kraso- jezdecké produkce a kromě nich představení di- vadel opičích, psích, žonglérských a tak dále.
doktor Hell Ella Karlův Karlov náměstí Praha cent
22 article
Cirku a jezdeckým produkcím říkalo se tehdá v Praze vůbec, také v českém obyvatelstv, jenom »reiterei«. Půjdeš do rajteraj? Včer večer byli jsme v rajteraj . . . jinak se v obe- ném lidu neříkalo. V letech 1856—58 byla hvězdou a hlav- ním magnetem cirku na Dobytčím trhu americk krasojezdkyně. Miss Ella, která buď s vlastní společností aneb také sama, jakožto host jiné společnosti, tu produkce konala. Když vystupo- vala, zářilo vždy nad branou cirku obrovskými plamennými literami (z provrtaných plynových rour) její jméno a kde jaká v Praze ekypáž byla, přivážela dychtivé diváky, jichž také celá processí pěšky přicházela. Miss Ella byla vůbe nejslavnější krasojezdkyní své doby a výkony její vynikaly, zejmena způsobem svého prová- dění, nad výkony všech jejích kollegyň. Tak aspoň tvrdily noviny, neboť pisatel těchto řádk neměl o tom arci ještě žádných zkušenostI. Ve- kony této jezdkyně vynikaly odvahou, pružnosti.
Ella Praha
23 article
zruěností, vytrvalostí a ohněm, jenž někdy činil dojem až příšerný. Mezitím, co kůň její přes překážky skákal, prováděla Miss Ella skoky skrze obruče, krouživé pironetty, zpáteční pře- mety atd. V jediném rozběhu provedla na př. 50 až plných 100 skoků skrze balony z bílého hedvábného papíru — jako nepříčetným šíleným letem, že diváky až mráz obcházel. Vůbee byly její výkony úžasny, obdivuhodny, omamu- jíeí. Společnost její skvěla se vždy elegnatními kostýmy, ale Miss Ella vystupovala jenom v prostých bílých flórových šatech. Její produkce na neosedlaném koni a skoky přes plotové překážky uváděly důstojníky pražské posádky v čiré nad- šení. Obecenstvo jásalo vždy a když se Mi s Ella loučila, zasypali ji clitelé a ctitelky její vždy spoustou věnců a kytic, což tehda bylo — zimního času — velikým přepychem. Při- tomnost krasojezdkyně Elly byla tedy pro Prahu sensací.
Ella Praha
24 article
Jinou, ještě větší sensací bylo, když sem zavítala slavná tehdy, světoznámá španělská ta- nečnice Pepita de Oliva, první tanečnice krá- lovského divadla v Madridě, jejíž jméno dosud tu a tam v uměleckých vzpominkách se ozývá. Pepita de Oliva byla modlou divadelního obe- censtva snad celé tehdejší Evropy a i v od- lehlých koutech naší vlasti, kam jen nějaké no viny zapadaly, se o ni mluvilo. Poprve vystupo- vala seňora Pepita v Praze roku 1856, po- druhé pak — patnáctkráte — v zimě roku 1857. a pražské divadelní obe- censtvo tehdejší, jinak vždy střízlivé, ba šosácké. bylo zjevem a výkony této tanečnice zrovna očarováno. Co návštěvníci divadla na Ovoeném trhu k sennoře Pepitě chovali, nebyla jenom záliba, nebylo vřelé uznání, nebyl vroucí obdiv. to bylo bezměrné nadšení, to byl žhavý enthu- siasmus, to bylo opojení z rožkoše, to byla čirá exaltace. Tuto sensaci působilo jednak, že P- pita de Oliva v tanečním uméní úplnou revo- luci provedla a staré francouzské baletní uměn zreformovala, ale ještě více, že byla Pepita velká krasavice, žena oslňujícího vzezření a nej- více okolnost, že krásná tato Španělka ve vir- tuosním tanci, v omamujících pohybech a pro- hybech s nevídanou dosud gracií a koketnost plnou plastiku svých půvabů k platnosti přivá- děla a v mistrném, elegantním reji jako vtělená, zářící a ohněm sálající smyslná vášeň se jevila. To vše uchvacovalo, oslňovalo, vzrušovalo, opá- jelo a uvádělo diváky do extase a vytržení, tak že se zdálo, jakoby to všechno bouřící obe- censtvo bylo zšílelo.
Oliva Pepita Madrid Evropa Praha
25 article
Pepita de Oliva čítala, když poprve Prahy zavítala, 26 let (narodila se v Madridu r. 1830) a byla tedy při svých pozdějších po- hostinských hrách už děvou docela vyspělou přece sálalo z ní ještě tak opojné kouzlo. Však do jisté míry osvědčila i tu Praha svoji střízli- vost: v divadle poddávalo se obecenstvo sic tomuto kouzlu, jak praveno, až do vytržení, ale mimo divadlo se o krásné španělské balerině jenom mluvilo. Křiklavých hloupých kousků se ani mladí ani staří zde nedopouštěli, kdežtov jiných světových i jenom zemských městech noviny za její přítomnosti zaznamenávaly celé řady pošetilostí, kterých se chytlaví mužové růz- ného věku k vůli ní dopouštěli. V Praze bylo poněkud zvláštním zjevem, že pro Pepitu horovaly také dámy tak zvaných vyšších tříd, ačkoli nescházeli ani puritáné, kteří Pepitino umění za frivolní prohlašovali a jeho kullus rozhodně odsuzovali, vzpomínajíce s jakousi úctou slavné předchůdkyně Pepity de Oliva, »klassické« vídeňské tanečnice Fanny Elszlerovy, pro kterouž až do let padesátých také »celý svět« nadšen byl a o níž satyrikové říkali, že tančí paní Evropě po nose. Fanny Elszlerova byla, jak z jejích podobizen vidno, také krasa- vice, ale ona tančila prý velkolepě sice, ale uměleckou mírou a jakousi graciosní cudností. Proto stala se Fanny Elszlerova (i její sestra Te- reza) v oboru divadelního umění osobnosti historickou, kdežto Pepita de Oliva jako záříci žhavý meteor světem kroužila, všude oslňovala a zapalovala, ale potom, jako vlastním žárem ztrávena, zanikla.
Oliva Elszlerův Praha Madrid Evropa
26 article
Produkce tak zajímavých artistek, jako byly Miss Ella a Pepita de Oliva, působily v tichém a nudném veřejném životě pražském té doby jakousi příjemnou, pikantní výtržnost, kdežto jinak v divadle a v koncertní slni přesná od- měřenost vládla, jenom tu a tam slušnému, sou- sedskému humoru uzdu pouštějle Přísná censura a policejní kázeň bránily všemu, co i jenom z daleka vypadalo jako trhání mezi, jako vybočování z předepsaných kolejí čili jako novotářství nebo revoluční po- kusy, také v oboru zábav. Proto pohybovalo se i zde všechno líně ve starých vyšlapaných rýhách a nic nového se nedařilo. Praha neměla v letech padesátých žádné občanské kapely, žádného civilního hudebního sboru, žádného stálého orkestru. Od roku 1850 činěny pokusy o zřízení civilní kapely, ale marně. Zřidily se sice dva orkestry, ale neobstály. Svo- bodův orkestr se záhy rozprášil a Schaedův ode- šel do ciziny. V Praze nebylo pro něj živobytí. Na Žofině býval jednou za týden vojenský kon- cert, ale i ten míval slabé účastenství. Jinak hrávaly v kavárnách, v hostinských zahradách nebo jídelnách, v »ressourci« (jak se tehda Mě- šťanské besedě řikalo) atd. jenom malé družin muzíkantů, často pouhých ochotníků, kteří z dne nějaké řemeslo provozovali a hudebnímu umění toliko mimotně, večer nebo v neděli od- půldne se oddávali. Nejskvělejšími pravidelnými veřejnými produkcemi bývaly koncerty vojen- ských kapel na hradbách, zejména v kavárnách »Bohemii« a »Victorii« čili Weissově, o nichž jsem již na jiném místě se zmínil.
Ella Oliva Žofina Victoria Weissův Praha Bohemia
27 article
V obyčejných hospodách čili pivnicích, ze- jmena pak v pivovarech koncertovaly harfy bud o sobě nebo s nějakým průvodem, na příklad housli nebo klarinetu, při čemž muzikantkya muzikanti časem také zpívali. Zpívány různé staré lidové písně, kterých je velká škoda, že zanikly, ale také ošumělé časové odrhovačkya ballady obsahu více než dvojsmyslného. Mlezi tím, co harfa drnkala a klarinet kvílel, obcházely od stolu ke stolu baby s massivními, do javo- rového dřeva vydlabanými necičkami, plnými rozkrájených slanečků, prodavači preclíků, roz- nášeči měchuřin na tabák a špiček z kozího rohu, »viřtláři«, cukráři nižšího druhu atd. Sin byla vždy naplněna hustým dýmem, kterým stěži pronikaly plynové plameny, plápolající volněz nejprostších hořáků. Lustrem byl tehda i v lep- šich místnostech čili kasinech prostý polovičn kříž z černých plynových rour. V kasinech, také jídelnami zvaných, hudba málo kdy bývala. Zde sedali zámožnější občané, domácí páni a »lidé od péra« čili úřadníci, křápali o nejvšednějšíeh věcech, jako v protější nebo přední mistnostia hráli šístku, někdy také bulku, ačkoli se bulka dle tehdejší definice místodržitele barona Me- cseryho považovali mohla za zapovězenou hru bazardní. Dle definice místodržitelské vyhlášky z let padesálých, která snad dosud tu a tam ještě v hostincích zasklena visí, považovány totiž za hazardní především hry, při nichž s nerozdávají všecky karty. Na bulku to arci ni- kdo nevztahoval. Nejhlučněji bývalo v zájezdních hospodách, kde vozkové z venkova, ovesnáři, se- naři, husáci a drůbežníci »stávali« a pod več se svými pražskými příbuznými nebo známými hlučně se bavívali.
Sina
28 article
Těch starých zájezdních hostinců je mi lito hlavně proto, že mívaly veliké, rozsáhlé. světlé a vzdušné dvory, které nyní už skoro vesměs jsou zastaveny vždy několika » křídly« cihlových domů, mezi nimiž je temno a dusno. Jediným snad už zbytkem těch milých, vese- lých dvorů je dvůr hostince »U zlaté husy « na Václavském náměstí; největším a nejpěknějším dvorem byl dvůr ryze českého tehda hostince »U Charouzů«, také na Václavském náměstí — jděte se nyní podívat do domu pana dra. Tra- gyho, na němž se ve zlatě skví německá firma »Charaus«, co se z toho krásného, slunného prostranství stalo! Jako ono zmizely už skoro všechny dvory, zmizely také skoro všude pro- storné hostinské i soukromé zahrady a tím zmi- zely i »plíce domů«. Na 15 proc. nezastavené plochy vypočtěné světlíky čili vzduchové komfny je nyní nahražují. Za to se rozšiřují všude nějaký metr ulice. Mám vypravovati ještě o zábavách praž- ského lidu v době absolutismu? Vyjma komedie za branami, národní slavnosti a pouti, které se dosud slaví a kromě produkcí všelijakých »čer- noknižníků«, eskamotérů, kejkliřů a podobných artistů není o čem se zmíniti. Zbývají jenom zimní zábavy taneční. Taneční »muziky« bývaly v nesčetných ho- spodách, jako dosud na okrajinách města. Ale ty nestály by mi za řeč ani, kdybych je by seznal. V lepších restauracích bývaly maso- pustní dobou taneční zábavy, kterým se řikalo »reunion« a do takových jsem už s rodi- nou, ve které jsem bydlel, časem přicházel. Hudbu obstarával v »reunionu« oby čejně nějaký oblibený sextet. Muži pili pivo nebo víno, dámy a děti pak limonádu nebo cukrovou vodu. Za sklenici cukrové vody platilo se až 10 krejearů, za sklenici limonády až 20 kr.
Václavský náměstí U Charouz