2
masthead
V Praze, v úterý dne 22. ledna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
před plácí se-
v Praze v administraci
za čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
za měsíe
na čtnt leta . . . . 7 K 50
ve slialách: 9 K no
aa něsle a
Foštout
na mlsíc. . . . . .
na čtvrt leta . . ..
s drejí záeilkou
na měsí
na čtrrt lota . . . n K eo
Praha
5
article
Svolání říšské rady.
Svolání říšské rady.
Z Vídně se oznamuje, že dnešní úřadní
list bude obsahovati císařský patent, jímž
říšská rada se svolává ke dni 31. ledna t.r.
Ještě v posledních dnech se konaly pilné
porady v ministerstvu, jak se praví io
otázce, má-li se rada říšská vůbec svolati
čili nic, a spolu šířeny zprávy o tom, že
panují v ministerstvu neshody.
Co se těchto neshod týče, jsme dosti
upřímni, abychom doznali, že u ministerstva
úřadnického v podstatu jejich nedove
deme proniknouti, majíce za to, že minister
stvo podobné neřídi se programem určité
politické strany; a jak známo, také v časo-
pisectvu vládě blízkém nejednou bylo nynější
ministerstvo označeno jakožto ministerstvo
»stojící nad stranami«, a tu i tam i jakožto
ministerstvo »nestranné«.
Nicméně věříme v pravdivost zpráv, je
oznamují vzniknutí neshod po vykonaných
volbách do rady říšské a před jejím svo-
láním.
Vídeň
6
article
Vždyť v posledních dnech pronášeny
byly pochybnosti o věcech jinak samozřej-
mých: na př. bude-li právě zvolená rada
říšská vůbec svolána a v případě, že svo-
lána bude, zda proslovena bude trůnní řeč.
V jiných konstitečních státech by tako-
véto rozpaky a pochybnosti sotva dovedli
pochopiti, u nás však jsou pšedmětem úvah
politiků zkušených a velmi vážných.
Pro každou vládu a tudíž i pro nynější
ministerstvo jest důležito, aby si určitě zod-
pověděla otázku, nalezne-li pro své poža-
davky většinu; a již při této otázce slyšeti
bylo z různých stran — ne!
Než p. předseda ministerstva, jak již
v těchto listech bylo opětně zaznamenáno,
pílně rozmlouval či konferoval s četnými
poslanci všemožných odstínů, a tu snad shle-
dal: předně, že říšská rada aspoň pro první
okamžik bude se chovati reservovaně, že
páni poslanci říšští míní vyčkati, s jakými
novými myšlenkami se vytasí vláda. Rovněz
pro počáteční schůzi bude po ruce předsed
dle stáří, — a toho je pro skromný reper
toir aspoň pro první okamžik nového parla
mentu dosti. To ostatní přijde samo sebou.
7
article
Co bůh dá a štěstí junácké, říkají naší slo-
vanští bratři z jihu.
Ostatně opatrná vláda nespokojuje se
jen tím nejnutnějším: přijde na řadu volb
předsedoictva, a tady již nastane jakási tla-
čenice; nikoliv snad proto, že by bylo mnoho
kandidátů na stolce pana předsedy a pánů
mistopředsedů, ale předsednictvo jest jaks
jazýčkem pro rozpoznání situace mezi jednot-
livými stranami ve sněmovně, a tu někter
budou se tlačiti blíže.
Pro tento případ jsou zvláště odůvod-
něny neshody v ministerstvu; ustoupením
toho kterého ministra uvolní se dráha a volby
do sněmovního předsednictva jdou potom
hladčeji před se; bez přílišné tlačenice.
Podobně se to má i s programem vlá-
dním, pokud vložen jest do trůnní řeči a jde
dále, než sahají tak zvané nezbytnosti státní.
Ovšem, jak tyto dny bylo pověděno se
strany zvláště kompetentní, trůnní řeč s pro-
gramem dále jdoucím by mohla znamenati
— jiné ministerstvo.
I tu jsou tedy neshody propuklé v mi-
nisterstvu velice odůvodněny, a jest samo
zřejmo, že tam, kde nastávají úkoly mini
sterstvu jinému čili novému, přestávají úkoly
ministerstva předešlého, posavadního.
Toto všecko i v této nejzředěnější formě
a jakosti jest však tolikéž kostiček polože-
ných na skleněný vrch a tolikéž schůdků
vystavených příští dělnosti budoucího parla-
mentu »království a zemí na radě říšské
zastoupených«, kteréžto federalistické ozna-
čení dle přání štyrského hraběte Kottulin-
ského má co nejdříve již zmizeti.
bůh
Kottulin
8
article
Výsledek voleb do rady říšské ostatně
v jistém ohledu zdá se býti ministerstvu
velmi vítaným. Posavadní styky mezi býva-
lými stranami minulými volbami značně se
zpřetrhaly; někdejší většina, pravice, sotv
se již shledá a i kdyby zbytky její k sobě
stály — většiny míti nebudou. Z politiků
českých, kteří dosud zaujímali vynikající po-
stavení ve sněmovně, ne všickni věří,že
obnova bývalé většiny jest možnou.
Rovněž nebude snadno utvořiti většinu
s vysloveným vedením německým, protože
všecky strany německé jsou příliš citlivy a
úzkostlivy na pokyny a povely pánů Wolfa
a Schönerera.
Proto slyšíme na všech stranách chvalo-
zpěv vládních a vládě blízkých listů, jaké
jest to štěstí, že v nynější říšské radě nen
nijaké vyslovené většiny; většina všude jinde
jak známo, jest nezbytnou podmínkou parla-
mentní soustavy, u nás ale jest tomu jinak.
Dle »Fremdenblattu« většiny závdávají pří
činu k obstrukci (opomenul dodati obstrukci
německé). A proto že většina, jíž se
účastnily i skupiny slovanské, vzala za své
nemají Němci další příčiny k obstrukci —
majíť uvolněnou cestu a co se dále
z poměrů vyvine, s tím se prozatím při po-
čátcích rady říšské nepočítá!
Vláda ovšem se domnívá, že za daných
poměrů pro své předlohy a potřeby snáze
sežene potřebné hlasy, když nebude ve sně-
movně nijaké vyslovené většiny a nutno vy-
čkati, jak daleko s takovýmto »volným
výběrem« mezi stranami vystačí.
Wolf
Schönerer
Němec
9
article
Nynější ministerstvo pro sebe a pro
své případně nástupce vlastně smýšlí s bu-
doucí radou říšskou zajisté velmi dobře. Po-
stará se o to, aby odpadlo všecko, co by
mohlo některou stranu rozčiliti — a po
úřadnicku řečeno, bude dbáti jen o to, aby
se vyřídily resty běžných potřeb z minu-
lého — století
Jest to pouhá náhoda, že resty tytc
s Novým rokem se dočkaly i nového století
ale jsou mezi nimi i takové, které bysdobř
nesnesly poznamenání jakožto resty z minu-
lého — roku.
A takovýmto zvláště výdatným restem
jest všecek souhrn rakousko
uherského vyrovnání. Tu konečně
bude nutno ve Vídni přiznati barvu; tu další
hra na schovávánou není a nebude možnou
Toto vyrovnání samotné dotkne se všech
hospodářských, národních, státoprávních
otázek, ono významem svým sahá i k ob
nově obchodních smluv zahraničných, dotkne
se tedy nepřímo i mezinárodních otázek
Ani sebe skvělejší hospodářské předlohy
a sebe větší půjčky investiční nebudou s to
zastříti velikost a spletitost tohoto úkolu
a mnohým politikům tu rozbřeskne, že ne-
stačí na úkol tento ani jediné z posavad-
ních, v této záležitosti oblíbených hesel.
Mimo to Němci příliš okatě i nám Če
chům, i ostatním Slovanům zde, i Maďarům
za Litavou v posledních letech dali na jevo po
dle vzorů dra. Luegra i krajních svých ne
falšovaných mužů z »východní marky«, jak
málo místa zbývá vedle jejich, německých
zájmů národních a hospodářských pro zájmy
národů ostatních. Záhodno proto, dopřáti
Němcům, aby v otázce rakousko-uherského
vyrovnání také sami dokázali, co dovedou!?
A to budou zárodky nových událostí, jež
otázku dělnosti či nedělnosti rady říšské za
tlačiti mohou hodně daleko do pozadí.
Za těchto okolností my Čechové starých
přátel si neodpuzujme, nových nepřátel si
nečiňme!
Němec
Maďar
Čecho
Vídeň
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. ledna. (Vláda je spo
kojena výsledkem voleb.) Peštský
orgán hr. Apponye otiskuje vídeňský list, o němž
sám pisatel praví, že »vyjadřuje správně názory
rakouské vlády«, která prý z výsledku právě
odbytých všeobecných voleb? čerpá nové naděje
do budoucna. Naděje ty, jak prozradil i včerejší
»Fremdenbl.«, kotví v té okolnosti, že v nové
říšské radě nebude nijaké stálé většiny. Ale
s podobnými parlamenty „ přacovaly vlády ve
Francii i v Německu a šlo to; proč prý byto
nemohlo jíti v Rakousku? Prozatím není prý
žádná strana nucena k obstrukci, ani Mladočeši,
ani němečtí radikálové. A poněvadž není možno
sestaviti většinu ani z pravice, ani z levice,
také koalice z doby Windischgrätzovy je na
ten čas vyloučena, má vláda tu výhodu, že se
nemusí u žádné strany ucházeti o podporu
většiny. »Půjde to — píše dále vídeňský zpravo-
daj — po případě i bez Čechů, alo také snad
bez německých pokrokovců neb nacionálů.
Windischgrätzův
Čecho
Praha
Francie
Německo
Rakousko
11
article
Nikdo v nové sněmovně nebude nezbytný, t.j
nikdo nebude moci vládé neb sněmovně před
pisovati zákony. . . Atomisace stran sice zližl
práci vlády a ministrů, ale má také tu dobrou
stránku, že nastane jakási rovnováha sil ve
sněmovně. Nikdo nebude přílis silný, nikdo
však také tak slabý, aby mohl býti ignorován.
Tato rovnovála, vedomí, že jest tu i někd
jiný a ten jest rovněž tak silný, vzbudi snad
ne-li umírněnost, tedy aspoň jakousi toleranci
mezi stranami. Přirozené — pakračuje »Budap
Tagbk« — nesmí se od nové sněmovny žádati
nic nemožného nebo nespravedlivého. Řli š s ká
rada neodhlasuje žádný ja zyko v
zákon a otázky jazykové neroz
řeší. To nezmůže. Bude se tedy zabývati pro-
jednáním starých dluhů: zatímných rozpočtů
vyrovnacího provisoria a odhlasuje vládě želez
niční předlohy (1?), aby se učinil konec hospo
dářské stagnaci.«
To všechno má tedy dr. Körber už zaji
štěno, a — co je hlávní věc — nic jej t
nebude stát, žádné koncesse váhavým stranám,
poněvadž užil starého rakouského hesla : divid
doktor
Körber
Budaponsko Tagbk
12
article
et impera a jeho pomocí zmařil každou možnost
stálé většiny na říšské radě. Ovšem zabezpečené
většiny nebylo ani v minulém parlamentě, jak
ukázalo hlasování o obžalobě Badenově a ně-
kterých vládních předlohách, a nešlo to. Po-
čkáme tedy, jak se věci utvářejí v nové říšské
radě, klerá je svolána na den 31. ledna.
V Praze, 21. ledna. (Polské hla sy
o řeči braběte Vodického.) Demokra
tická »Nova Reforma« připomíná si za příloži-
tosti nedávného slyšení hraběte Vojt. Děduši-
ckého a hraběte Vodického u císaře, že kdykol
rakouská vláda chce lámati neb obcházeti zá-
sadní ústavní řády a potřebuje k tomu prostřed-
níka, vždy se ucházi o pomoc členů polského
kola, kteří jsou vždycky hotovi »na obranu
státu« vytahovati z ohně kaštany na cizí účst
Nový doklad toho shledává v nedávné kandidátní
řeči hraběte Vodického před krakovskými velko-
statkáři. »Řeč ta byla tak reakeionářská —
pravi »N. R.« — tak černožlutá, že podobal
se více řeči kandidáta na ministerský portefeuille
než na mandát poslanecký. Týž hrabě Ant.
Vodický, jenž za Mickěvičovských slavnosti v
Krakově prováděl čechofilskou politiku, pokáral
nyni Badenova jazyková nařízení a v krakovské
schůzi vyslovil názor, že Čechy byly by uspo-
kojily i menší vymoženosti, kdýby jim byly bývaly
dány v pravý okamžik. . . Byl čas — konč
»N. R.« — kdy Rakousko své nástroje reakci-
onářské shledávalo v Čechách. Dnes se pařeni-
štěm reakce stalo kolo polské. Či máme i s ta-
kovými snahami souhlasiti ve jmenu své »soli-
dárnosti národní«, kterou konservativci vyvěsili
na svých praporech za posledních voleb?«
»Glos Nar.« měři význam řeči hrabět
Badenův
Vodický
Antonín
Glos
Praha
Krakov
Čechy
Rakousko
13
article
Vodického dle toho, s jakým nadšením byla
přijata v »N. Fr. Presse«. Tomuto listu zálibilo
se, že hrabě Vodický Badenova nařízení nazval
pochybením, že hlavní úkol polského kola vidí
v zachování nynější říšské rady a tedy i ně-
mecké centralistické ústavy a že české státoprávní
požadavky nazval krajním šovinismem. »Co však
znamená zachování nynějšího parlamentu? —
táže se »GI. Nar.« — Nic jiného, než umělé
zachování německé většiny v Rakousku, pro-
stého politického podvodu, jenž umožňuje, že
8 millionů Němců mají 207 poslanců a 15 mil-
lionů Slovanů jen 195 poslanců. A šovinismus
český, proto že se Čechové dožadují práv svého
království? Zdá se, že Polák, jemuž na srdci
leží vlastní historická práva, nejméně se měl
odvážiti mluviti tak o národě bratrském, jenž
žádá jen totéž, čeho se domáháme my a vy-
máhá svá dobrá práva tak, jak to činíme i my
Konečně, co so týče jazykových nařinení, ne
leželo politické pochybení v nich, nýbrž vě kapi-
tulaci státní důstojnosti před nejbrutálnější na
světě německou obstrukcí.«
»Glos Narodu« zaznamenává s dostiučině-
ním, že příkrá slova hr. Vodického byla ihned
dementována kn. Čartoryským a hr. Kazimirem
Septyckým a soudí z toho, že i v příští říšské
radě vliv ryt. Javorského, jenž našel nyní z
pana Rutovského zástupce v hr. Vodickém, bude
paralysován vlivem liberálnější skupiny Vlad.
Vodický
Vodický Badenův
Němec
Čecho
Polák
Glos Naroda
Čartoryský
Javorskij
Rutovský
Nara
Rakousko
Vlad
14
article
Kozlovského, hr. Šeptyckého a hr. Jana Potockého.
Ze Záhřeba, 19. ledna. (Sjezd dův er-
níků chorvatské opposice. — V olby
v Rěce. — Předseda akademie.) Před
seda spojené opposice chorvatské dr. Breszty
enszky svolal na 16. ledna do Záhřeba důvěrníký
V drobnéms prodejit
raaní čílo o sobě . . . za
odpolední
. . . na 2
Ve flialkách na venkovš
ranní čisl.
odpeledeí
Inserá t
latí se kotové popřee.
Pisdpllecní a Insrrty přijimá sdmlní-
slrace v Msrinuské ullicí č. 3..
Tam nackíreji s též redakre.
tiskárná a ezpedicn Národnich Lietů“
Bukopiv as a rrtc-j
Kozlovský
Šeptycký
Potocki
doktor
Breszta
Záhřeb
15
article
strany, aby vyslechli zprávu o minulé sněmovní
činnosti a poradili se o další taktice opposice.
Podrobná zpráva o sjezdu na veřejnost nedána,
ale oznámeno, že důvěrníci jednomyslně schvá-
lili dosavadní činnost spojené opposice a poklá-
dají další trvání koalice za nezbytné. Proti
systému bána hr. Khuen-Hedérvara uznány nut-
nými prostředky co nejradikálnější. —
Volby do obecního zastupitelstva v Rěce budou
se konati 24. ledna. Vypsání voleb prohlašuje
guvernér hr. Szapary za zvláštní milost uherské
vlády, jež prý nešetři nákladu na zvelebení města
a proto očekává, že obyvatelé Rěky okážou se
vděčnými poddanými království uherského. Starý
vlastenec a výdce rěckých Chorvatů dr. Erasm
Barčič vydal k volbám prohlášení, v němž co
nejrozhodněji odsuzuje smiřovací politiku býva-
lého starosty dra. Maylendra, jehož zásluhu vidí
jen v tom, že na vládě vymohl dovolení, abysi
samosprávné město mohlo zvoliti zastupitelstvo,
jaké se bude líbiti uherské vládě-
Neboť v té věci stala se již dohoda mezi Kolo-
manem Szellem a vládnoucí v Rěce vlaskou
stranou. O sounáležitosti Réky ku království
chorvatskému není nikde ani zmínky, naopak
Rěka se prohlašuje důsledně za samosprávnou
oblast uherskou. Při té přiležitosti zaznamenává
»Obzor« smutný fakt, že z 20.000 rěckých Chor-
vatů nenajde se ani 20 procent osob uvědomě-
lých. Na otázku: »Jst Chorvat?« odpovidá
tázaný: »Nejsem Chorvat, jsem Rěčan. « Proto
Chorvaté, ač tvoří většinu obyvatelstva, při příštích
volbách ani se neberou do počtu. — Volba uni-
versitního prof. Tedeáše S mičiklas a za před-
sedu záhřebské akademie věd a umění byla císa-
řem potvrzena. Tím postaven v čelo předního
vědeckého ústavu chorvatského učenec, k němuž
se stejnou úctou pohlíží každý Chorvat bez roz-
dílu politického smýšlení.
Khuen
Hedérvar
Chorvat
doktor
Barčič
Szell
Tedeáš
záhřebský akademie věda
rěcký Chor
17
article
V Moravské Ostravě, 20. ledna.
(Pův. dop. »Nár Listů.«) [Význam voleb
do říšské rady pro Slezsko. — Po-
něměováníSlezska »Nordmarkou«.
— Malé Kuněice. — Obecní volb
ve Frýdku. — Sčttání lidu.)
Volby do říšské rady obrátily pozornost
nejen českou, leč i německou na poměry Čechů
ve Slezsku. Byla to předně kandidatura a pak
zvolení českého předáka ve Slezsku za říšského
poslance za skupinu slánskou, pak poražení
známého německého radikála Türka v páté
kurii na Opavsku českýmio hlasy a konečné
volba říšského poslance za venkovské okresy
skupiny opavské.
České Slezsko bylo v pravdé opuštěno,
nejsouc v posledních letech nijak zastoupeno na
říaské radě. Slezšti Čechové ale pociťovali toto
opuštění a proto jsou tím vděčnější voličům
v městské skupině slánské, že tito volili jich
předáka jako zástupce slezských Čechů do
nejvyššího zákonodárného sboru. Ve volebním
okrese na Těšinsku, který nově zvolený říšský
poslanec zastupuje na slezském sněmu, jsou n
tuto pozornost bratří z království nemálo hrdi
a jest jisto, že volba slánská nemálo posilila
národní védomí českých Slezanů na Téšínsku.
Protivná strana německá vyciťuje velmi
dobře důležitost tohoto kroku a německé listy
ve Slezsku věnovaly kandidatuře slezské v Če-
chách nemalou pozornosť, se zvláštním gustem
Čecho
Türek
Slezan
moravský Ostrava
Slezsko
Frýdek
Opavsko
Český Slezsko
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Oheř
19
article
Jakým to nevyhnutelným činitelem v životě
lidstva jest oheň! Nelze si mysliti člověka ani
nejprimitivnějšího, jenž by nevládl mocným tímto
živlem, jenž učinil jej teprve schopným, opu
stiti prales, použiti za potravu látek různých
jinak nestravitelných a emancipovati se z po-
hody proměnlivé, mrazivé.
Nenalezeno též nikde národa ani kmene
jenž by si byl nedovedl udělati ohníček, což
platí i o národech předhistorických, bezejmen-
ných. Magelhšes při své památné plavbě r. 1520
úžinou, která nese jeho jmeno, měl v pravo
i v levo svislé stěny černých skal, takže plavei
nesmírně strádající měli dojem labyrintu, z ně-
hož není východu. Ani keříčka, stromu, ani živé
duše nebylo viděti; jen tu a tam na jižním po-
břeží spatřiti bylo splanoucí ohně, dle nichž na-
zval zemi — tierra de los Fuegos — zem
Ohnivou, název, jenž podnes zemi zůstal. Z oby
vatelstva nehostinné země nespatřil však žád-
ného.
Kdy a kde poznali lidé užívání ohně? O
pověď souvisí s nejdůležitější otázkou anthropo-
logů: kdy a kde vznikl člověk; stalo sé tak po
jednou či postupem mezi členy z nižších tvorů
V době novější hledá se stopa člověka
v době třetihorní. S jistotou znám jest člověk
— jako druh Homo sapiens Linné zvaný
— teprve v nejbližší době geologické, v diluviu,
útvaru starších naplavenín. Zde jeví se všude
již člověk na stupni dnešních národů pří
rodních.
Fuegos
Homa
Linné
20
article
Přechodního tvora (homo stupid u
Haekel), jenž neznal ještě ohně, věda nemohla
ještě přesvědčivými nálezy zjistiti. Kdekoli do-
kázány počátky kultury, byl to vždy již člověk,
jenž robil si zbraně, nářadí i tkaniva, měl zví
řata domácí, líčidla a pod.
Bez ohně nebyl by ničeho svedl. Tři jsou
vynálezy a přednosti, jež člověk má před zvi
řetem: řeč, umělou zbraň a ovládání ohně. Tito
tři činitelé jsou čistě lidskými vynálezy; všechny
jiné přednosti mohl člověk sděditi od nižších
tvorů, z nichž pošel; buď nevědomky anebje
úmyslné nápodobiv.
Chránil-li na př. tělo své štítem i kruný-
řem, nekonal nic původního; larva chrostika
obaluje se též ochranným pláštěm, slepeným
z kamínků, lastur, třísek. Chytal-li člověk ptáka,
jenž mu letem unikal, aneb hbitou rybu, již by
nedohonil, do sítí, měl v pavouku pravzor, jenž
pavučinou napnutou kořist svou uchvacuje.
Zvíře bylo v mnohém vychovatelem člo-
věka; žába byla mu vzorem v plování, křečel
v hromadění zásob na zimu, mravkolev v kla
dení jam na chytání zvěře.
I chovu domácích zvířat mohl se člověl
naučiti pozorováním mravenců, kteří chovají si
mšice pro sladkou šťávu, již tyto vypouštějí, a
odehovávají si otroky, již je krmí a ošetřují.
I přenášení semen, orba a sklízení plodů není
původním vynálezem člověka. Jsou mravenci
jíž nejen přenášejí semena a plejí, ale zakládají
i zahrádky hub, jež vyžadují ustavičný dohled
odstraňování výhonů jiných rostlin atd.
Pro nejstarší doby objevování se člověk
na zemi nemáme jiného dělidla nežli současnost
jeho s medvědem jeskynním, mamutem nebo
sobem. Nelze pochybovati, že člověk prvotní
by! veden a vychováván zvířaty. Medvěd je-
skynní ukázal mu cestu do hor, mamut do mo-
čálů a údolí, sob uvedl jej v širou step a na
učil jej životu kočovnému, jaký sám dosu
Haekel
21
article
A což život rodinný, družstva, státy?
Vžechny tyto základy a pojmy života pospo-
litěho nalezl člověk vtělené v živočištvu. Zřízení
státní s nutným dělením práce mohl viděti i na
stupni, jakého člověk sám ještě nedosáhl. Vizm
jen státy včel, vos, mravenců, termitů. U včel
různým krmením a ošetřováním předem se vy
chová potomstvo různého povolání k účelům
pospolitosti.
Nápodobení zvířecích zařízení a výkonů
nestalo se přímým pozorováním člověka. Člověk
prvotní nebyl ani sběratelem, tím méně pozoro
vatelem nebo myslícím biologem. Vše to účin
kovalo spíše jako neuvědomělá vzpomínka,
»paměť ústrojné hmoty« (Hering), zděděná po
zvířecích předcích, a nižších řadách bytostí pří
buzných. Zbývají tedy jako původní vynálezy
člověka, pro něž neměl vzoru v živo-
čišstvu, výše uvedené tři: řeč, zbraň a oheň
(Srov. spis nejmenovaného anthropologa: »Di
erste Erfindung«, Dresden 1900,) Řeč nemohla
ovšem vzniknouti pojednou. Zvířata mají těž
prostředky dorozumňovací. Nejen mravenci,
vosy, včely se dorozumívají, i ptáci, ssavcia
jiní, ovšem že »lidská to není řeč« a není
snadno učiniti si pravý pojem o způsobu řeč
zvířeeí.
Hering
Drážďany
23
article
Řeč lidská není zajisté vynález jednotlivého
pračlověka, jako farář Schleyer v Kostnici vy-
myslil si volapůk. Srovnávající jazykozpyt má
za to, že původně nebylo slovo, nýbrž věta, ja-
kož slovo nepovstalo z písmen, nýbrž ze slabik,
jemuž slovo předcházelo. Porovnání řeči národů
přírodních se zvuky zvířat nepodává, žádné ob-
jasnění, poněvadž všechny známé jazyky jsou
již příliš vyvinuty a národové přírodní nemajíce
k zachování své řeči ani písma ani škol, rychle
mění takřka před našima očima svůj jazyk.
Vynález a užívání umělé z braně se po-
važuje za rozhodující majetek člověka oproti bez
prostředním předkům jeho ze živočišstva. Předem
bylo se mu brániti proti silnějším zvířatům a za
zbraň sloužily dlouhé kosti a čelisti zvířat; pak
stíhal zvěř prchající, kterou usmrcoval házením
kamenů. Obratnost v házení mohl již sděditi po
opicích, které ovocem a větvemi druhdy házej
po odpůrcích. Nikdy opice nedovedou však rukou
užíti k házení za určitým cílem. Užívání ruky
za prak k házení kamenem nevyskytuje se u žád
ného národa ani nyní, ani ve starověku. Ná
rodové, kteří rukou metají, používají vždy zbraně
krátkých kopí, kirri, krátkých kyjů aneb nej
zvláštnější metací zbraně Australců — bumerany
Národové, kteří házejí kamením, jako domorodei
balearští, staří Dakiové, Akarnaniové, Aetolšt
a j., uživají vždy zvláštních praků. Pouhou rukou
házeli jen kamení římští a ccensi, branci páté
třídy servianského censu. Nieméně nelze pova-
žovati míření za výkon jen člověku vlastní.
Ryby, jež stříkají po své kořisti, plž jenž ob-
střeluje svůj lásky šíp, ropucha, jež metá pro
odpůrci jed ze žlázy slzní, volavka ohánějícís
zobákem, kterým míří hlavně po oku odpůrce
kopytník vyhazující kopytem, mečoun vraždí
svým mečovitým výrůstkem, toť vesměs výkony
při nichž zvíře má určitý cíl a směr.
Schleyer
Aetolšt
starý Dakiová
24
article
Pokračující kulturou zdokonalovaly se ovšem
zbraně prvotní, přilesáván kámen, hlavně pazou
rek v šipky a nože (époque des pierres battues).
až vynalezeno zpracování kovů. Nicméně nebylc
ani zde třeba zvláštní původní vynalezavosti člo-
věku, nýbrž pouhé nápodobení zbraní živočichů
Pravzor kopí mohl viděti ve klech tlusto
kožeů, dýku v trnu rostlin i bodci hmyzu. Pů
vodní zbraň mají právě jen lidé jak se zdají
nejníže stojící, totiž Austrálci ve svém bume-
rangu. Nejpodivnější jest použití jedů, jichž
většina národů přírodních použivá v bojí ik
lovu. Již ve starověku vybízelo člověka k pře-
mýšlení, že některé jedovaté rostliny zvířatůn
za neškodný pokrm slouží:
»Ouippe videre licet pinguescere saepe cicuta
Barbigeras pecudes, homini quae 'st acre venenum
(Lucretius.)
(»Vždyť jest viděti často, že ztuční rozpukem ostrý
vousatých stáda koz, ač člověk od něho zmíráe).
Původnost přísluší tedy jedinému a nejdů
ležitějšímu nálezu člověka: toť o hen.
a člověk — člověk! Štědrá byla ruka,
jež ohně vrhla lidských do stanů —
(Neruda: »Písně kosmické«.)
Čí ruka? Náboženské mythy významu ob
jevu ovládání chně mnohonásobně se dotýkají
Nejlidštěji líčeni jsou bohové Olympu, ktel
lidstvu počátky kultury darem udílejí: děti La-
tony uči člověka honbě na zvěř, Poseidon
uděluje mu koně, Ceres, rozsévá obili, P al-
las Athene daruje mu stav tkalcovský atd.
Tedy všech těchto počátků kultury dostalo se
lidem bez práce, bez přemýšlení. Jen ohen
žádné božstvo neudělilo, ten musil býti lsti jim
odejmut. Ovšem nebyl to obyčejný smrtelník,
jenž z Olympu oheň uzmul, nýbrž Titanid Pro-
metheus, syn Japěla a Oceaní dy Clymeny.
Austrálec
Lucretius
Neruda
bůh
Poseidon
Ceres
Japět
Clymit
Olymp
25
article
Prometheus obětoval se pro zlepšení osudu
strádajícího lidstva, nedbaje hněvu světovládného
Zeusa. Zeus poznal dosah činu smělého Tita-
nida a mstil se vybranými mukami na provi
nilci. Lidé starověku nejen uznávali cenu ohně
přeceňovali i významu jeho: vždyť Řekove
jiskru a hoření považovali za příčinu lidského
myšlení na rozdíl od pouhého živoření zví-
řecího.
Ohně se dostalo lidstvu požáry lesními ne
sopkami, umění lidské leží v udržování a roz-
nícení jeho. Dle Burnetta Tylova jest dávná
zkušenost, že když cestující v lesích středoafr-
ckých opouštěji ležení, v němž zanechali pla-
noucí ohniště, přicházejí veliké opice, pongové
a usedají poblíže ohně a nehnou se dříve, až
oheň úplně uhasne. Tolik důvtipu nemají, aby
přistrčením dřeva oheň si udrželi. Ovšem že
možno namitati, že opicím těmto střední Afriky
není ohně k ohřátí třeba. Kdyby pongo měl
ohně zapotřebí, jístě žeby odpozoroval lidem
přikládání dřeva. Shledávámeť výkony u zviřat
ještě mnohem důmyslnější.
Les mohl původně se zapáliti různým způ
sobem: v tropech i třením dvou stromů, me-
teorem, bleskem neb lavou ze sopek vytéka-
jící. Pračlověk mohl roznititi oheň buď zalo-
pením neb paprsky slunečními neb nástroji
ohnětvornými. Ze zvířat dovede jediné vzbuditi
teplo; jsou to kurovití ptáci z čeledi Megapo-
diid, kteří, kde nemají horkých pramenů neb
sopek, jako dělá druh Catheturus lathami ve
východní Australii, shrabují ohromné hromady
trouchnivějícího listí, do něhož vejce nakladou.
Prométheus
Zeus
Burnett Tylův
Afrika
Austrálie
26
article
Vlhkem vyvinují se bakterie hniloby, jež do-
statečné teplo vyvodí. Okysličení dostoupí někdy
takového stupně, že hromada v jasném plameni
se vznítí. Jsou i připady, že bleskem zaníti se
plyny, ze země se řinoucí. Snad hořicí ket
Mojžišův (II. 3) na poušti u hory Oreb, kde
»keř hořel ohněm, avšak neshořel« přípustno
podobně si vykládati?
Nejstarší způsob roznítiti oheň zachoval se
u Polynesiů (Perschel). Tyč, šikmo do žlábku
dřova zapuštěná, tře se tak dlouho sem a tam,
až se rozžhaví. Podobný nástroj, nejstarší vy-
nález pokolení lidského, vyskytá se ve všech
dilech světa. Poznáváme jej na známých vy
obrazeních starých Mexikanů, tak jako u Indi-
anů guyanských, u Botokudů brazilských, u Kro-
váků jihoafrických, a na Ceylonu a v Australii.
Vzplanuti dřeva nesmíme si představovati jako
výkon snadný, u Botokudů vystřídá se několik
Jak slunce přímo zapalovalo, není z ře-
ckého mythu dosti jasno. Jak u Římanů vy-
haslý oheň Vesty znova byl přímo od slunee
roznícen, nepopisují dosti zjevně Festus, Plu-
tarch a Plinius, nejsoue do mysterií zasvěceni.
Byl-li to elektrofor, či kus jantaru neb
krýstallu, jež účinkovaly jako čočka sbérací na
doutnák, nelze rozhodnouti.
Leží spíše na snadě, že člověk pravěký
zřídil si z členů bambusu (Bambusa arundi-
nacea) pneumatické rozžehadlo, jakého podne
přírodní národové Birmy u Bornea uživají.
Vuď jak buď, využitkování ohně jeví s
v prvotních dějinách člověka jako největší vy-
nález jeho, jenž osud lidský podstatněji pošinul
ku předu nežli kterákoli přednost jeho: přímá
chůze, změna výživy, využitkování kamene na
zbraně, spoločenská zařízení. Podnes jest vy-
užitkování ohně jako náhrady za sílu zvířecl
měřítkem průmyslové vyspělosti té které země ;
snad případnějším nežli svěho času Liebigem
doporučované měřítko o spotřebě mýdla
mužů.
Mojžišův
Polynesia
Perschel
Říman
Pla
Plinius
Liebig
hora Oreb
Ceylon
Austrálie
Borneo