ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 060eab10-6600-11dc-8368-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 28, person 65, org 3, work 2
1 masthead
Ročník XXXx
2 masthead
V Praze, v úterý dne 22. ledna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 22.
4 article
Na ranní a odpol. Histy před plácí se- v Praze v administraci za čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou za měsíe na čtnt leta . . . . 7 K 50 ve slialách: 9 K no aa něsle a Foštout na mlsíc. . . . . . na čtvrt leta . . .. s drejí záeilkou na měsí na čtrrt lota . . . n K eo
Praha
5 article Svolání říšské rady.
Svolání říšské rady. Z Vídně se oznamuje, že dnešní úřadní list bude obsahovati císařský patent, jímž říšská rada se svolává ke dni 31. ledna t.r. Ještě v posledních dnech se konaly pilné porady v ministerstvu, jak se praví io otázce, má-li se rada říšská vůbec svolati čili nic, a spolu šířeny zprávy o tom, že panují v ministerstvu neshody. Co se těchto neshod týče, jsme dosti upřímni, abychom doznali, že u ministerstva úřadnického v podstatu jejich nedove deme proniknouti, majíce za to, že minister stvo podobné neřídi se programem určité politické strany; a jak známo, také v časo- pisectvu vládě blízkém nejednou bylo nynější ministerstvo označeno jakožto ministerstvo »stojící nad stranami«, a tu i tam i jakožto ministerstvo »nestranné«. Nicméně věříme v pravdivost zpráv, je oznamují vzniknutí neshod po vykonaných volbách do rady říšské a před jejím svo- láním.
Vídeň
6 article
Vždyť v posledních dnech pronášeny byly pochybnosti o věcech jinak samozřej- mých: na př. bude-li právě zvolená rada říšská vůbec svolána a v případě, že svo- lána bude, zda proslovena bude trůnní řeč. V jiných konstitečních státech by tako- véto rozpaky a pochybnosti sotva dovedli pochopiti, u nás však jsou pšedmětem úvah politiků zkušených a velmi vážných. Pro každou vládu a tudíž i pro nynější ministerstvo jest důležito, aby si určitě zod- pověděla otázku, nalezne-li pro své poža- davky většinu; a již při této otázce slyšeti bylo z různých stran — ne! Než p. předseda ministerstva, jak již v těchto listech bylo opětně zaznamenáno, pílně rozmlouval či konferoval s četnými poslanci všemožných odstínů, a tu snad shle- dal: předně, že říšská rada aspoň pro první okamžik bude se chovati reservovaně, že páni poslanci říšští míní vyčkati, s jakými novými myšlenkami se vytasí vláda. Rovněz pro počáteční schůzi bude po ruce předsed dle stáří, — a toho je pro skromný reper toir aspoň pro první okamžik nového parla mentu dosti. To ostatní přijde samo sebou.
7 article
Co bůh dá a štěstí junácké, říkají naší slo- vanští bratři z jihu. Ostatně opatrná vláda nespokojuje se jen tím nejnutnějším: přijde na řadu volb předsedoictva, a tady již nastane jakási tla- čenice; nikoliv snad proto, že by bylo mnoho kandidátů na stolce pana předsedy a pánů mistopředsedů, ale předsednictvo jest jaks jazýčkem pro rozpoznání situace mezi jednot- livými stranami ve sněmovně, a tu někter budou se tlačiti blíže. Pro tento případ jsou zvláště odůvod- něny neshody v ministerstvu; ustoupením toho kterého ministra uvolní se dráha a volby do sněmovního předsednictva jdou potom hladčeji před se; bez přílišné tlačenice. Podobně se to má i s programem vlá- dním, pokud vložen jest do trůnní řeči a jde dále, než sahají tak zvané nezbytnosti státní. Ovšem, jak tyto dny bylo pověděno se strany zvláště kompetentní, trůnní řeč s pro- gramem dále jdoucím by mohla znamenati — jiné ministerstvo. I tu jsou tedy neshody propuklé v mi- nisterstvu velice odůvodněny, a jest samo zřejmo, že tam, kde nastávají úkoly mini sterstvu jinému čili novému, přestávají úkoly ministerstva předešlého, posavadního. Toto všecko i v této nejzředěnější formě a jakosti jest však tolikéž kostiček polože- ných na skleněný vrch a tolikéž schůdků vystavených příští dělnosti budoucího parla- mentu »království a zemí na radě říšské zastoupených«, kteréžto federalistické ozna- čení dle přání štyrského hraběte Kottulin- ského má co nejdříve již zmizeti.
bůh Kottulin
8 article
Výsledek voleb do rady říšské ostatně v jistém ohledu zdá se býti ministerstvu velmi vítaným. Posavadní styky mezi býva- lými stranami minulými volbami značně se zpřetrhaly; někdejší většina, pravice, sotv se již shledá a i kdyby zbytky její k sobě stály — většiny míti nebudou. Z politiků českých, kteří dosud zaujímali vynikající po- stavení ve sněmovně, ne všickni věří,že obnova bývalé většiny jest možnou. Rovněž nebude snadno utvořiti většinu s vysloveným vedením německým, protože všecky strany německé jsou příliš citlivy a úzkostlivy na pokyny a povely pánů Wolfa a Schönerera. Proto slyšíme na všech stranách chvalo- zpěv vládních a vládě blízkých listů, jaké jest to štěstí, že v nynější říšské radě nen nijaké vyslovené většiny; většina všude jinde jak známo, jest nezbytnou podmínkou parla- mentní soustavy, u nás ale jest tomu jinak. Dle »Fremdenblattu« většiny závdávají pří činu k obstrukci (opomenul dodati obstrukci německé). A proto že většina, jíž se účastnily i skupiny slovanské, vzala za své nemají Němci další příčiny k obstrukci — majíť uvolněnou cestu a co se dále z poměrů vyvine, s tím se prozatím při po- čátcích rady říšské nepočítá! Vláda ovšem se domnívá, že za daných poměrů pro své předlohy a potřeby snáze sežene potřebné hlasy, když nebude ve sně- movně nijaké vyslovené většiny a nutno vy- čkati, jak daleko s takovýmto »volným výběrem« mezi stranami vystačí.
Wolf Schönerer Němec
9 article
Nynější ministerstvo pro sebe a pro své případně nástupce vlastně smýšlí s bu- doucí radou říšskou zajisté velmi dobře. Po- stará se o to, aby odpadlo všecko, co by mohlo některou stranu rozčiliti — a po úřadnicku řečeno, bude dbáti jen o to, aby se vyřídily resty běžných potřeb z minu- lého — století Jest to pouhá náhoda, že resty tytc s Novým rokem se dočkaly i nového století ale jsou mezi nimi i takové, které bysdobř nesnesly poznamenání jakožto resty z minu- lého — roku. A takovýmto zvláště výdatným restem jest všecek souhrn rakousko uherského vyrovnání. Tu konečně bude nutno ve Vídni přiznati barvu; tu další hra na schovávánou není a nebude možnou Toto vyrovnání samotné dotkne se všech hospodářských, národních, státoprávních otázek, ono významem svým sahá i k ob nově obchodních smluv zahraničných, dotkne se tedy nepřímo i mezinárodních otázek Ani sebe skvělejší hospodářské předlohy a sebe větší půjčky investiční nebudou s to zastříti velikost a spletitost tohoto úkolu a mnohým politikům tu rozbřeskne, že ne- stačí na úkol tento ani jediné z posavad- ních, v této záležitosti oblíbených hesel. Mimo to Němci příliš okatě i nám Če chům, i ostatním Slovanům zde, i Maďarům za Litavou v posledních letech dali na jevo po dle vzorů dra. Luegra i krajních svých ne falšovaných mužů z »východní marky«, jak málo místa zbývá vedle jejich, německých zájmů národních a hospodářských pro zájmy národů ostatních. Záhodno proto, dopřáti Němcům, aby v otázce rakousko-uherského vyrovnání také sami dokázali, co dovedou!? A to budou zárodky nových událostí, jež otázku dělnosti či nedělnosti rady říšské za tlačiti mohou hodně daleko do pozadí. Za těchto okolností my Čechové starých přátel si neodpuzujme, nových nepřátel si nečiňme!
Němec Maďar Čecho Vídeň
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 21. ledna. (Vláda je spo kojena výsledkem voleb.) Peštský orgán hr. Apponye otiskuje vídeňský list, o němž sám pisatel praví, že »vyjadřuje správně názory rakouské vlády«, která prý z výsledku právě odbytých všeobecných voleb? čerpá nové naděje do budoucna. Naděje ty, jak prozradil i včerejší »Fremdenbl.«, kotví v té okolnosti, že v nové říšské radě nebude nijaké stálé většiny. Ale s podobnými parlamenty „ přacovaly vlády ve Francii i v Německu a šlo to; proč prý byto nemohlo jíti v Rakousku? Prozatím není prý žádná strana nucena k obstrukci, ani Mladočeši, ani němečtí radikálové. A poněvadž není možno sestaviti většinu ani z pravice, ani z levice, také koalice z doby Windischgrätzovy je na ten čas vyloučena, má vláda tu výhodu, že se nemusí u žádné strany ucházeti o podporu většiny. »Půjde to — píše dále vídeňský zpravo- daj — po případě i bez Čechů, alo také snad bez německých pokrokovců neb nacionálů.
Windischgrätzův Čecho Praha Francie Německo Rakousko
11 article
Nikdo v nové sněmovně nebude nezbytný, t.j nikdo nebude moci vládé neb sněmovně před pisovati zákony. . . Atomisace stran sice zližl práci vlády a ministrů, ale má také tu dobrou stránku, že nastane jakási rovnováha sil ve sněmovně. Nikdo nebude přílis silný, nikdo však také tak slabý, aby mohl býti ignorován. Tato rovnovála, vedomí, že jest tu i někd jiný a ten jest rovněž tak silný, vzbudi snad ne-li umírněnost, tedy aspoň jakousi toleranci mezi stranami. Přirozené — pakračuje »Budap Tagbk« — nesmí se od nové sněmovny žádati nic nemožného nebo nespravedlivého. Řli š s ká rada neodhlasuje žádný ja zyko v zákon a otázky jazykové neroz řeší. To nezmůže. Bude se tedy zabývati pro- jednáním starých dluhů: zatímných rozpočtů vyrovnacího provisoria a odhlasuje vládě želez niční předlohy (1?), aby se učinil konec hospo dářské stagnaci.« To všechno má tedy dr. Körber už zaji štěno, a — co je hlávní věc — nic jej t nebude stát, žádné koncesse váhavým stranám, poněvadž užil starého rakouského hesla : divid
doktor Körber Budaponsko Tagbk
12 article
et impera a jeho pomocí zmařil každou možnost stálé většiny na říšské radě. Ovšem zabezpečené většiny nebylo ani v minulém parlamentě, jak ukázalo hlasování o obžalobě Badenově a ně- kterých vládních předlohách, a nešlo to. Po- čkáme tedy, jak se věci utvářejí v nové říšské radě, klerá je svolána na den 31. ledna. V Praze, 21. ledna. (Polské hla sy o řeči braběte Vodického.) Demokra tická »Nova Reforma« připomíná si za příloži- tosti nedávného slyšení hraběte Vojt. Děduši- ckého a hraběte Vodického u císaře, že kdykol rakouská vláda chce lámati neb obcházeti zá- sadní ústavní řády a potřebuje k tomu prostřed- níka, vždy se ucházi o pomoc členů polského kola, kteří jsou vždycky hotovi »na obranu státu« vytahovati z ohně kaštany na cizí účst Nový doklad toho shledává v nedávné kandidátní řeči hraběte Vodického před krakovskými velko- statkáři. »Řeč ta byla tak reakeionářská — pravi »N. R.« — tak černožlutá, že podobal se více řeči kandidáta na ministerský portefeuille než na mandát poslanecký. Týž hrabě Ant. Vodický, jenž za Mickěvičovských slavnosti v Krakově prováděl čechofilskou politiku, pokáral nyni Badenova jazyková nařízení a v krakovské schůzi vyslovil názor, že Čechy byly by uspo- kojily i menší vymoženosti, kdýby jim byly bývaly dány v pravý okamžik. . . Byl čas — konč »N. R.« — kdy Rakousko své nástroje reakci- onářské shledávalo v Čechách. Dnes se pařeni- štěm reakce stalo kolo polské. Či máme i s ta- kovými snahami souhlasiti ve jmenu své »soli- dárnosti národní«, kterou konservativci vyvěsili na svých praporech za posledních voleb?« »Glos Nar.« měři význam řeči hrabět
Badenův Vodický Antonín Glos Praha Krakov Čechy Rakousko
13 article
Vodického dle toho, s jakým nadšením byla přijata v »N. Fr. Presse«. Tomuto listu zálibilo se, že hrabě Vodický Badenova nařízení nazval pochybením, že hlavní úkol polského kola vidí v zachování nynější říšské rady a tedy i ně- mecké centralistické ústavy a že české státoprávní požadavky nazval krajním šovinismem. »Co však znamená zachování nynějšího parlamentu? — táže se »GI. Nar.« — Nic jiného, než umělé zachování německé většiny v Rakousku, pro- stého politického podvodu, jenž umožňuje, že 8 millionů Němců mají 207 poslanců a 15 mil- lionů Slovanů jen 195 poslanců. A šovinismus český, proto že se Čechové dožadují práv svého království? Zdá se, že Polák, jemuž na srdci leží vlastní historická práva, nejméně se měl odvážiti mluviti tak o národě bratrském, jenž žádá jen totéž, čeho se domáháme my a vy- máhá svá dobrá práva tak, jak to činíme i my Konečně, co so týče jazykových nařinení, ne leželo politické pochybení v nich, nýbrž vě kapi- tulaci státní důstojnosti před nejbrutálnější na světě německou obstrukcí.« »Glos Narodu« zaznamenává s dostiučině- ním, že příkrá slova hr. Vodického byla ihned dementována kn. Čartoryským a hr. Kazimirem Septyckým a soudí z toho, že i v příští říšské radě vliv ryt. Javorského, jenž našel nyní z pana Rutovského zástupce v hr. Vodickém, bude paralysován vlivem liberálnější skupiny Vlad.
Vodický Vodický Badenův Němec Čecho Polák Glos Naroda Čartoryský Javorskij Rutovský Nara Rakousko Vlad
14 article
Kozlovského, hr. Šeptyckého a hr. Jana Potockého. Ze Záhřeba, 19. ledna. (Sjezd dův er- níků chorvatské opposice. — V olby v Rěce. — Předseda akademie.) Před seda spojené opposice chorvatské dr. Breszty enszky svolal na 16. ledna do Záhřeba důvěrníký V drobnéms prodejit raaní čílo o sobě . . . za odpolední . . . na 2 Ve flialkách na venkovš ranní čisl. odpeledeí Inserá t latí se kotové popřee. Pisdpllecní a Insrrty přijimá sdmlní- slrace v Msrinuské ullicí č. 3.. Tam nackíreji s též redakre. tiskárná a ezpedicn Národnich Lietů“ Bukopiv as a rrtc-j
Kozlovský Šeptycký Potocki doktor Breszta Záhřeb
15 article
strany, aby vyslechli zprávu o minulé sněmovní činnosti a poradili se o další taktice opposice. Podrobná zpráva o sjezdu na veřejnost nedána, ale oznámeno, že důvěrníci jednomyslně schvá- lili dosavadní činnost spojené opposice a poklá- dají další trvání koalice za nezbytné. Proti systému bána hr. Khuen-Hedérvara uznány nut- nými prostředky co nejradikálnější. — Volby do obecního zastupitelstva v Rěce budou se konati 24. ledna. Vypsání voleb prohlašuje guvernér hr. Szapary za zvláštní milost uherské vlády, jež prý nešetři nákladu na zvelebení města a proto očekává, že obyvatelé Rěky okážou se vděčnými poddanými království uherského. Starý vlastenec a výdce rěckých Chorvatů dr. Erasm Barčič vydal k volbám prohlášení, v němž co nejrozhodněji odsuzuje smiřovací politiku býva- lého starosty dra. Maylendra, jehož zásluhu vidí jen v tom, že na vládě vymohl dovolení, abysi samosprávné město mohlo zvoliti zastupitelstvo, jaké se bude líbiti uherské vládě- Neboť v té věci stala se již dohoda mezi Kolo- manem Szellem a vládnoucí v Rěce vlaskou stranou. O sounáležitosti Réky ku království chorvatskému není nikde ani zmínky, naopak Rěka se prohlašuje důsledně za samosprávnou oblast uherskou. Při té přiležitosti zaznamenává »Obzor« smutný fakt, že z 20.000 rěckých Chor- vatů nenajde se ani 20 procent osob uvědomě- lých. Na otázku: »Jst Chorvat?« odpovidá tázaný: »Nejsem Chorvat, jsem Rěčan. « Proto Chorvaté, ač tvoří většinu obyvatelstva, při příštích volbách ani se neberou do počtu. — Volba uni- versitního prof. Tedeáše S mičiklas a za před- sedu záhřebské akademie věd a umění byla císa- řem potvrzena. Tím postaven v čelo předního vědeckého ústavu chorvatského učenec, k němuž se stejnou úctou pohlíží každý Chorvat bez roz- dílu politického smýšlení.
Khuen Hedérvar Chorvat doktor Barčič Szell Tedeáš záhřebský akademie věda rěcký Chor
16 article
Věci slezské.
17 article
V Moravské Ostravě, 20. ledna. (Pův. dop. »Nár Listů.«) [Význam voleb do říšské rady pro Slezsko. — Po- něměováníSlezska »Nordmarkou«. — Malé Kuněice. — Obecní volb ve Frýdku. — Sčttání lidu.) Volby do říšské rady obrátily pozornost nejen českou, leč i německou na poměry Čechů ve Slezsku. Byla to předně kandidatura a pak zvolení českého předáka ve Slezsku za říšského poslance za skupinu slánskou, pak poražení známého německého radikála Türka v páté kurii na Opavsku českýmio hlasy a konečné volba říšského poslance za venkovské okresy skupiny opavské. České Slezsko bylo v pravdé opuštěno, nejsouc v posledních letech nijak zastoupeno na říaské radě. Slezšti Čechové ale pociťovali toto opuštění a proto jsou tím vděčnější voličům v městské skupině slánské, že tito volili jich předáka jako zástupce slezských Čechů do nejvyššího zákonodárného sboru. Ve volebním okrese na Těšinsku, který nově zvolený říšský poslanec zastupuje na slezském sněmu, jsou n tuto pozornost bratří z království nemálo hrdi a jest jisto, že volba slánská nemálo posilila národní védomí českých Slezanů na Téšínsku. Protivná strana německá vyciťuje velmi dobře důležitost tohoto kroku a německé listy ve Slezsku věnovaly kandidatuře slezské v Če- chách nemalou pozornosť, se zvláštním gustem
Čecho Türek Slezan moravský Ostrava Slezsko Frýdek Opavsko Český Slezsko
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Oheř
19 article
Jakým to nevyhnutelným činitelem v životě lidstva jest oheň! Nelze si mysliti člověka ani nejprimitivnějšího, jenž by nevládl mocným tímto živlem, jenž učinil jej teprve schopným, opu stiti prales, použiti za potravu látek různých jinak nestravitelných a emancipovati se z po- hody proměnlivé, mrazivé. Nenalezeno též nikde národa ani kmene jenž by si byl nedovedl udělati ohníček, což platí i o národech předhistorických, bezejmen- ných. Magelhšes při své památné plavbě r. 1520 úžinou, která nese jeho jmeno, měl v pravo i v levo svislé stěny černých skal, takže plavei nesmírně strádající měli dojem labyrintu, z ně- hož není východu. Ani keříčka, stromu, ani živé duše nebylo viděti; jen tu a tam na jižním po- břeží spatřiti bylo splanoucí ohně, dle nichž na- zval zemi — tierra de los Fuegos — zem Ohnivou, název, jenž podnes zemi zůstal. Z oby vatelstva nehostinné země nespatřil však žád- ného. Kdy a kde poznali lidé užívání ohně? O pověď souvisí s nejdůležitější otázkou anthropo- logů: kdy a kde vznikl člověk; stalo sé tak po jednou či postupem mezi členy z nižších tvorů V době novější hledá se stopa člověka v době třetihorní. S jistotou znám jest člověk — jako druh Homo sapiens Linné zvaný — teprve v nejbližší době geologické, v diluviu, útvaru starších naplavenín. Zde jeví se všude již člověk na stupni dnešních národů pří rodních.
Fuegos Homa Linné
20 article
Přechodního tvora (homo stupid u Haekel), jenž neznal ještě ohně, věda nemohla ještě přesvědčivými nálezy zjistiti. Kdekoli do- kázány počátky kultury, byl to vždy již člověk, jenž robil si zbraně, nářadí i tkaniva, měl zví řata domácí, líčidla a pod. Bez ohně nebyl by ničeho svedl. Tři jsou vynálezy a přednosti, jež člověk má před zvi řetem: řeč, umělou zbraň a ovládání ohně. Tito tři činitelé jsou čistě lidskými vynálezy; všechny jiné přednosti mohl člověk sděditi od nižších tvorů, z nichž pošel; buď nevědomky anebje úmyslné nápodobiv. Chránil-li na př. tělo své štítem i kruný- řem, nekonal nic původního; larva chrostika obaluje se též ochranným pláštěm, slepeným z kamínků, lastur, třísek. Chytal-li člověk ptáka, jenž mu letem unikal, aneb hbitou rybu, již by nedohonil, do sítí, měl v pavouku pravzor, jenž pavučinou napnutou kořist svou uchvacuje. Zvíře bylo v mnohém vychovatelem člo- věka; žába byla mu vzorem v plování, křečel v hromadění zásob na zimu, mravkolev v kla dení jam na chytání zvěře. I chovu domácích zvířat mohl se člověl naučiti pozorováním mravenců, kteří chovají si mšice pro sladkou šťávu, již tyto vypouštějí, a odehovávají si otroky, již je krmí a ošetřují. I přenášení semen, orba a sklízení plodů není původním vynálezem člověka. Jsou mravenci jíž nejen přenášejí semena a plejí, ale zakládají i zahrádky hub, jež vyžadují ustavičný dohled odstraňování výhonů jiných rostlin atd. Pro nejstarší doby objevování se člověk na zemi nemáme jiného dělidla nežli současnost jeho s medvědem jeskynním, mamutem nebo sobem. Nelze pochybovati, že člověk prvotní by! veden a vychováván zvířaty. Medvěd je- skynní ukázal mu cestu do hor, mamut do mo- čálů a údolí, sob uvedl jej v širou step a na učil jej životu kočovnému, jaký sám dosu
Haekel
21 article
A což život rodinný, družstva, státy? Vžechny tyto základy a pojmy života pospo- litěho nalezl člověk vtělené v živočištvu. Zřízení státní s nutným dělením práce mohl viděti i na stupni, jakého člověk sám ještě nedosáhl. Vizm jen státy včel, vos, mravenců, termitů. U včel různým krmením a ošetřováním předem se vy chová potomstvo různého povolání k účelům pospolitosti. Nápodobení zvířecích zařízení a výkonů nestalo se přímým pozorováním člověka. Člověk prvotní nebyl ani sběratelem, tím méně pozoro vatelem nebo myslícím biologem. Vše to účin kovalo spíše jako neuvědomělá vzpomínka, »paměť ústrojné hmoty« (Hering), zděděná po zvířecích předcích, a nižších řadách bytostí pří buzných. Zbývají tedy jako původní vynálezy člověka, pro něž neměl vzoru v živo- čišstvu, výše uvedené tři: řeč, zbraň a oheň (Srov. spis nejmenovaného anthropologa: »Di erste Erfindung«, Dresden 1900,) Řeč nemohla ovšem vzniknouti pojednou. Zvířata mají těž prostředky dorozumňovací. Nejen mravenci, vosy, včely se dorozumívají, i ptáci, ssavcia jiní, ovšem že »lidská to není řeč« a není snadno učiniti si pravý pojem o způsobu řeč zvířeeí.
Hering Drážďany
23 article
Řeč lidská není zajisté vynález jednotlivého pračlověka, jako farář Schleyer v Kostnici vy- myslil si volapůk. Srovnávající jazykozpyt má za to, že původně nebylo slovo, nýbrž věta, ja- kož slovo nepovstalo z písmen, nýbrž ze slabik, jemuž slovo předcházelo. Porovnání řeči národů přírodních se zvuky zvířat nepodává, žádné ob- jasnění, poněvadž všechny známé jazyky jsou již příliš vyvinuty a národové přírodní nemajíce k zachování své řeči ani písma ani škol, rychle mění takřka před našima očima svůj jazyk. Vynález a užívání umělé z braně se po- važuje za rozhodující majetek člověka oproti bez prostředním předkům jeho ze živočišstva. Předem bylo se mu brániti proti silnějším zvířatům a za zbraň sloužily dlouhé kosti a čelisti zvířat; pak stíhal zvěř prchající, kterou usmrcoval házením kamenů. Obratnost v házení mohl již sděditi po opicích, které ovocem a větvemi druhdy házej po odpůrcích. Nikdy opice nedovedou však rukou užíti k házení za určitým cílem. Užívání ruky za prak k házení kamenem nevyskytuje se u žád ného národa ani nyní, ani ve starověku. Ná rodové, kteří rukou metají, používají vždy zbraně krátkých kopí, kirri, krátkých kyjů aneb nej zvláštnější metací zbraně Australců — bumerany Národové, kteří házejí kamením, jako domorodei balearští, staří Dakiové, Akarnaniové, Aetolšt a j., uživají vždy zvláštních praků. Pouhou rukou házeli jen kamení římští a ccensi, branci páté třídy servianského censu. Nieméně nelze pova- žovati míření za výkon jen člověku vlastní. Ryby, jež stříkají po své kořisti, plž jenž ob- střeluje svůj lásky šíp, ropucha, jež metá pro odpůrci jed ze žlázy slzní, volavka ohánějícís zobákem, kterým míří hlavně po oku odpůrce kopytník vyhazující kopytem, mečoun vraždí svým mečovitým výrůstkem, toť vesměs výkony při nichž zvíře má určitý cíl a směr.
Schleyer Aetolšt starý Dakiová
24 article
Pokračující kulturou zdokonalovaly se ovšem zbraně prvotní, přilesáván kámen, hlavně pazou rek v šipky a nože (époque des pierres battues). až vynalezeno zpracování kovů. Nicméně nebylc ani zde třeba zvláštní původní vynalezavosti člo- věku, nýbrž pouhé nápodobení zbraní živočichů Pravzor kopí mohl viděti ve klech tlusto kožeů, dýku v trnu rostlin i bodci hmyzu. Pů vodní zbraň mají právě jen lidé jak se zdají nejníže stojící, totiž Austrálci ve svém bume- rangu. Nejpodivnější jest použití jedů, jichž většina národů přírodních použivá v bojí ik lovu. Již ve starověku vybízelo člověka k pře- mýšlení, že některé jedovaté rostliny zvířatůn za neškodný pokrm slouží: »Ouippe videre licet pinguescere saepe cicuta Barbigeras pecudes, homini quae 'st acre venenum (Lucretius.) (»Vždyť jest viděti často, že ztuční rozpukem ostrý vousatých stáda koz, ač člověk od něho zmíráe). Původnost přísluší tedy jedinému a nejdů ležitějšímu nálezu člověka: toť o hen. a člověk — člověk! Štědrá byla ruka, jež ohně vrhla lidských do stanů — (Neruda: »Písně kosmické«.) Čí ruka? Náboženské mythy významu ob jevu ovládání chně mnohonásobně se dotýkají Nejlidštěji líčeni jsou bohové Olympu, ktel lidstvu počátky kultury darem udílejí: děti La- tony uči člověka honbě na zvěř, Poseidon uděluje mu koně, Ceres, rozsévá obili, P al- las Athene daruje mu stav tkalcovský atd. Tedy všech těchto počátků kultury dostalo se lidem bez práce, bez přemýšlení. Jen ohen žádné božstvo neudělilo, ten musil býti lsti jim odejmut. Ovšem nebyl to obyčejný smrtelník, jenž z Olympu oheň uzmul, nýbrž Titanid Pro- metheus, syn Japěla a Oceaní dy Clymeny.
Austrálec Lucretius Neruda bůh Poseidon Ceres Japět Clymit Olymp
25 article
Prometheus obětoval se pro zlepšení osudu strádajícího lidstva, nedbaje hněvu světovládného Zeusa. Zeus poznal dosah činu smělého Tita- nida a mstil se vybranými mukami na provi nilci. Lidé starověku nejen uznávali cenu ohně přeceňovali i významu jeho: vždyť Řekove jiskru a hoření považovali za příčinu lidského myšlení na rozdíl od pouhého živoření zví- řecího. Ohně se dostalo lidstvu požáry lesními ne sopkami, umění lidské leží v udržování a roz- nícení jeho. Dle Burnetta Tylova jest dávná zkušenost, že když cestující v lesích středoafr- ckých opouštěji ležení, v němž zanechali pla- noucí ohniště, přicházejí veliké opice, pongové a usedají poblíže ohně a nehnou se dříve, až oheň úplně uhasne. Tolik důvtipu nemají, aby přistrčením dřeva oheň si udrželi. Ovšem že možno namitati, že opicím těmto střední Afriky není ohně k ohřátí třeba. Kdyby pongo měl ohně zapotřebí, jístě žeby odpozoroval lidem přikládání dřeva. Shledávámeť výkony u zviřat ještě mnohem důmyslnější. Les mohl původně se zapáliti různým způ sobem: v tropech i třením dvou stromů, me- teorem, bleskem neb lavou ze sopek vytéka- jící. Pračlověk mohl roznititi oheň buď zalo- pením neb paprsky slunečními neb nástroji ohnětvornými. Ze zvířat dovede jediné vzbuditi teplo; jsou to kurovití ptáci z čeledi Megapo- diid, kteří, kde nemají horkých pramenů neb sopek, jako dělá druh Catheturus lathami ve východní Australii, shrabují ohromné hromady trouchnivějícího listí, do něhož vejce nakladou.
Prométheus Zeus Burnett Tylův Afrika Austrálie
26 article
Vlhkem vyvinují se bakterie hniloby, jež do- statečné teplo vyvodí. Okysličení dostoupí někdy takového stupně, že hromada v jasném plameni se vznítí. Jsou i připady, že bleskem zaníti se plyny, ze země se řinoucí. Snad hořicí ket Mojžišův (II. 3) na poušti u hory Oreb, kde »keř hořel ohněm, avšak neshořel« přípustno podobně si vykládati? Nejstarší způsob roznítiti oheň zachoval se u Polynesiů (Perschel). Tyč, šikmo do žlábku dřova zapuštěná, tře se tak dlouho sem a tam, až se rozžhaví. Podobný nástroj, nejstarší vy- nález pokolení lidského, vyskytá se ve všech dilech světa. Poznáváme jej na známých vy obrazeních starých Mexikanů, tak jako u Indi- anů guyanských, u Botokudů brazilských, u Kro- váků jihoafrických, a na Ceylonu a v Australii. Vzplanuti dřeva nesmíme si představovati jako výkon snadný, u Botokudů vystřídá se několik Jak slunce přímo zapalovalo, není z ře- ckého mythu dosti jasno. Jak u Římanů vy- haslý oheň Vesty znova byl přímo od slunee roznícen, nepopisují dosti zjevně Festus, Plu- tarch a Plinius, nejsoue do mysterií zasvěceni. Byl-li to elektrofor, či kus jantaru neb krýstallu, jež účinkovaly jako čočka sbérací na doutnák, nelze rozhodnouti. Leží spíše na snadě, že člověk pravěký zřídil si z členů bambusu (Bambusa arundi- nacea) pneumatické rozžehadlo, jakého podne přírodní národové Birmy u Bornea uživají. Vuď jak buď, využitkování ohně jeví s v prvotních dějinách člověka jako největší vy- nález jeho, jenž osud lidský podstatněji pošinul ku předu nežli kterákoli přednost jeho: přímá chůze, změna výživy, využitkování kamene na zbraně, spoločenská zařízení. Podnes jest vy- užitkování ohně jako náhrady za sílu zvířecl měřítkem průmyslové vyspělosti té které země ; snad případnějším nežli svěho času Liebigem doporučované měřítko o spotřebě mýdla mužů.
Mojžišův Polynesia Perschel Říman Pla Plinius Liebig hora Oreb Ceylon Austrálie Borneo