Strana 2.

NÁROPNÍ LISTY.

24. dubna 1900. Číslo 112.

Nemyslím proto, že by nynější doba ne- byla vhodna k probrání této věci; bylo b naopak chybou, hráti si na schovávačku a vě- zeti ustavičně v onom clair obseur, v jakém posavade jsme. Bude zajisté dobře, když se s obou stran vyslovíme, srovnáme své nazírání a přihlédnome, zdali by z toho snad nějaká resultanta se nedala sestrojiti Když nastoupila vláda Körbrova, byla po- volána řada poslanců s naší strany a se strany německě k předsedovi a byly nám předloženy zásady, upravující jazykové poměry v král. českém. O této věci nebylo do veřejnosti ničeh dáno, ale zásady, které nám tehdy byly uká- zány, byly od nás prohlášený tehdáž n ap ro- sto nepřijatelnými, ano za zásady, kterých vůbec jednati nám nenl možno. Řekl jsem kdesí, že nevím, jestli návr ten padl pod stůl, ale je-li projekt, který byl sdělen včerejšími »N ár. Listy«, správný — a nemám nejmenší příčiny pochy bovati podle antecodeneií o tom — pak je to návrh, který padl tehdy pod sto a o němž jsme řekli, že jest námi nepří jatelný. Úprava, jak sdělena byla v » Nár. Listech«, jest pro nás nepřijatlel na a nemůže býti základem žádného jed- nání. (Hlučný souhlas u českých poslanců.) Jest známo, že v konferencích byly před- loženy tak zvané elaboráty ohraníčovací. K uva rování omylu dobře jest předeslati, že o těcht ohraničovacích věcech na konforenci jednáno nebylo. Věci ty byly nám sděleny jako materiál.

Ale musím říci, že způsob, jakým předlohy byly vypracovány, svědčí, že nebyl břán zřele ani ke komunikačním ani hospo- dářským zájmům (Hlasy: Ani ku přáním občanstva.), nýbrž jedíně k poměrům národ nostním. Nebudu unavovati dokládáním se jednoui- vých případů, ale když na př. Štoky, ležící Něm. Brodu, jsou z národnostních důvodů při kázány k Táboru a k Čes. Budějovicům (Slyšte Slyšte !), pak jest to hotové monstrum. (Souhlas.) Posl. dr. Grégr: Takových kousků jes tam mnoho! Posl. dr. Pacák: Již tato předloha na- bádá nás, abychom promluvili, aby se z na- šeho mlčení nemohlo dedukovati, že s tím neb oním souhlasíme; mlčeti je v Rako uls ku věci velice nebezpečnou. Mohlo se čísti tyto dny v »Pester Lloydu«, že vláda má na zřeteli takovou úpravu sporných poměrů, která by byla výslednici názorů jednotlivých zúčastněných stran. Je-li ale resultantou, co jsme četli včera v »Národních Listech«, p ak o ní nelze ani hovořiti. Snad mne ne- bude nikdo desauovat, když řeknu, že sprave- dlivému smíru přejeme všichni a že bychom ho vítali, kdybychom smírem täkovým uvolnili své ruce ku práci hospodářské, ale na druho straně není nám možno, abychom k vůli po měrům hospodářským žádali věci, pro něž již po desítiletí vedeme tuhý boj. (Souhlas u po- slanců českých.) Posl. dr. Pippich: Pro věci platným právem a platnými zákony zaručené. Posl. dr. Pacák: Jsou jisté hra- nice smířlivosti, přes něž nemůz jíti žádný český poslanec, na vzdor tomu, že citíme nutno st smíru a že si ho přejeme.

Tuto hranici smířlivlosti ne- můžeme už proto posouvati do ne- konečna, poněvadž dvou věcí ne- vidíme: jednak dobré vůlie na straně druhé a vedle toho ne- vidíme oně plné objektivnosti na straně toho, který má býti nad stra- nami a vlastně rozhodovati, co jest spravedlivé a co není spravedlivé. Myslím, že jest pravda, že j azy ko v spor jest jádrem celého sporu v tomto krá- lovství a že jeho rozřešením by politické hospodářské poměry v této zemi i v celé říši byly postaveny na jinou basi. Onen třetí fakto ví dobře, že nám na dosažení této base záleží a proto nutí nás, abychom ve své smířlivosti šli, pokud možná, daleko. Ale nesmí za- pomínati, že by ze smíru plynuly stejné výhody pro naše německé krajany, a jest tudíž i na nich, aby i oní při svých požadav- cích nestáli neústupně jako Shylok při svém úpisu, nýbrž aby ustoupili především od svého stanoviska po- výšenosti a pomyslili si, že nejsou nie více a nie méně než my, právě tak jako my nejsme nic více a nie méně než oni. Kdyby nechali svého bohatého s trýčka za hranicemi — mohou si s ním psáti — a kdyby si nemyslili, že jsou to oni, nýbrž že jsou Němci v Čechách, pak by musili přijíti k poznání, že v ohledu kulturním a v různých jiných ohledech ne- stojí nad námi, nýbrž pod námi. Za bojem jazykovým skrývá se boj mezi centralismem a federalismem, který nelze srovnati s mírem, poněvadž taková otázk velkého dosahu, jako jest základní princip uspo- řádání říše, nemůže býti předmětem dohody.

Pravilo se, že jsme sobě velice blízci ; já pravím: proč ne? Mohli bychom býti blízci, kdyby obě strany stály na stanovisku na- prosté spravedlnosti a rovnosti. Ale nejsme sobě blizci, poněvadž obě strany na tomto stanovisku nestojíme. Pravím, nestojíme, ačkoliv páni z druhé strany odpustí, že to myslím na ně. 1 v řeči člověka tak roz- umného jako jest posl. dr. Eppinger mohli sly- šeti výklad o vyvýšenosti německého jazyka v tom spočívá jádro a chyba celého na- zírání německého, že pořád jen brejlemi svěho strýčka za hrani- cemi pohlížejí na zdejší poměry. Přes státní nebodorozumi v a řeč německou se sotva dostaneme dále. Posl. Grabmayer otevřeně řekl, že je jedno, jak to nazveme, jen když to bude. (Ve- selost.) V tom spočívá ta obtíž! Viděli jsmev posledních konfereneích, jak i ve věcech po- měrně jednoduchých téměř nemožno jest docí- liti shody. Bylo jednáno při úpravě jazykových poměrů při samosprávných úřadech mnoho o § 2., jednajícím o přijímání jednojazyčných podání samosprávnými úřady. O této jednoduché otázce konalo se asi 15 schůzí a přece jsme ne- mohli z místa. A stejně tomu bylo v příčině § 11. z čehož viděti, že ani v jed noduchý ch otázkách nemožno se sblížiti. Jak máme se pak dohodnouti v otázce kar di- nální, totiž o úpravě jazvkových poměrů u státních úřadů? V konferencích výslovně jsme trvali na protokolování našich názorů, že pokud se tý- kají úpravy poměrů pouze u samospráv- ných úřadů, nemají a nesmí býti praejudicem pro upravení poměr těchto při úřadech státních. Jest tom přece veliký rozdíl. Státn í úradníci jsou zdo k tomu, aby v zájmu o by v a te l s t va pracovali (Ano, tak jest! Souhlas.) a není obyvatelstvo zde k vůli úřad- níkům. (Souhlas.) Posl. Hořicn: To doufejmo!

Posl. dr. Pacák: Prohlížíme-li seznamy úřadníků soudních v Čechách, seznáme, že jest mezí nimi 118 úřadníků druhého ja- zyka neznalých. K vůli 118 něm - ckým úřadníkům má se převrátiti a na hlavu postaviti všechno, e v tomto království od staletí pla- tilo. To přece není možné. Řečník dotýká se chování vlády na kon- fereneích. Dle toho, jak si tam počínala, věr nebylo zapotřebí, abychom d ních chodili. Návrh náš označuje české stanovisko, které jsme vždy hájili a pro něž byly také bohuže vždy boje v Čechách a sice boje z bytočné. Návrh náš žádá, aby vláda bez odkladu učiníl opatření, aby rovné právo jazyka českého pi soudech a státních úřadech v království českém ve veškerém úřadování nejen, zevnějším, ale vnitřním vedle platného právního řádu, zejmena císař. patentu ze dne 8. dubna r. 1848a článku XIX. státních základních zákonů bylo ve skutek uvedeno, dále aby nynější, platným zá- konům odporující stav, způsobený po vydání ministerského nařízení ze dne 14. října r. 1899. a tajnými výnosy ministerstva spravedlnosti ze dne 16. října 1899 a ministerstva obchodu z dne 20. října 1899, jakož i poukazy c. k. místodržitele, okamžitým odvoláním těchže byl odstraněn. Žádáme tedy, aby zákonny stav v Čechách, jak dle zákona slusi, byl uskutečněn a prove d en.

Co ustanovují zemské zákony ?. Ačkol jsou to věci známé a tolikráte již byly opako- vány, přece v této důležité době, kdy se roz- hoduje zase o této otázce, budu opakovati ná- zory, jaké máme my a poukáži na rozdíl mezi námi a Němci. Zákony zemské ustanovují, že oba ja- zyky mají býti v celé zemi stejně rovnoprávné a rovnocenné, jak v zev- ním, tak i ve vnitřním úřadování, že každý obyvatel Čech v celé zemi ve svém jazyku musí býti u všech úřadů slyšán a že věc jeho musí s ním býti v jeho jazyku vyřízena. Úřadníe musi býti znalí obou zemských ja- zyků. Kdo pohlíží na otázku českou bez předpo- jatosti jen se stanoviska hodnoty a spravedlnosti musí říci, že se dá otázka jazyková v Čechrácl rozřešiti jen tím způsobem, když všíchni úřadnřci budou znalí obou zem- ských jazyků. (Výborně! Hlučný souhlas.) Jaký asi jest faktický stav vůči tomuto stavu zákonnému? Vnitřní jazyk úřadn jest německý a sice naprosto neprá- vem, protože není ž ádného zá kona, a n zemského a říšského, kterým by se byla vnitřní úřadní němčina z'a v e d l a. Jest zjištěno. že patenty z r. 1852, kterými zavedena byla úřadů vnitřní němčina, jsou naprosto ne- platné, že patenty ty byly vydány t aj ně, že nebyly nikdy veřejně vyhlášeny. (Tak jest l) A to jest ten zákonný stav, o kterýs Němci opírají. Mohl bych citovati patenty z doby Marie Terezie a císaře Josefa, kterýs staral, aby úřadníci znali oba jazyky. Dnes jest soudní úřadnictvo z celé třetin neznalé vnitřního jazyka českého au politických úřadů neznají dvě tře- tiny úřadníků česky. Ať se podívají páni jen k mlstodržitelství; tam jsou d va nebo tři radové Češi, ostatní vesměs Němci.

To jsou asi, krátce řečeno, naše názory o té věci. Podívejme se nyní na názory našich krajanů německých a přijdeme k důsledkům, že názory jejich a naše se ve velice podsta- ných věcech 1181. My tvrdíme, že po- měry jazykové v království českém jsou upra- veny zemskými zákony a že kdyby se měl státi změna, musí býti změněn zákon zemský kdyby se vydalo nařízení, že mohou to býti jen nařízení prováděcí ve smyslu z em- ských zákonů a že nesmí býti nic vydáno proti těmto zákonům. V tomto nazírání odchylném mezi námi Němci jest také různost náhledů našich ve pří- čině nařízení Badenových a Gatftschových. Stojím stále na stanovisku, že změna nebo upravení poměrů jazykových nomůže se stát jinak, nežli zákonem zemským, ale na druhé straně je možno u provádění zákonů zemských vydati nařízení, jak se stalo za Ba- dena. Hr. Badeni vydal nařízení, která odpo- vídají zemskému zákonodárství, kterými oba zemské jazyky ponechány v rovné platnosti. Badeni neuveřejnil nařízení svá v zákonníku říšském, nýbrž v zemském; u nařízení Gautschových jest věc zcela jiná. Tam jsou principie rozděleny na 3 zony, což není ve srov- nalosti se zákony zemskými. I to by bylo bývalo koncessí, kdybychom přistoupili na rozlíšení jazyka úřadního podle obyvatelstva. My jsme za Gautsche se vyslovili proti tomu a nesmí se zapomínati, že podali jsme svůj známý návrh, kterým jsme se proti tomu stanovisku postavili. My jsme k nařízením Gant- schovým nikdy souhlasu nedali. V Čechách se říkalo, když vyšla Badenova nařízení: Co jest nám do nařízení, my máme zemské zákony. My jsme řekli: Co jest nám platný zákon, který se neprov ád Chceme, aby vláda donutila příslušné faktory by zákon prováděly a tomu vyhovovala nařízení Badenova. Chceme úplnou rovnoprávnost rovnocennost. Němci však chtějí mit

ohraničení země v oddíl český a německý. chtějí vyloučiti češtinu i v zevním jednání z ně- meckých krajin a to tak, že by byla část ně- mecká a část česko-německá, neboť díl český by byl česko-německý, jako s míšeny. Chceme, aby každý občan nalezl ve svém jazyku právo u všech úradů a soudo. Němci však chtějí, aby Čech v území německém mohl nalézti své prátv jen prostřednictvím tlumočníka. Chceme, aby menšinám obou národů se dostalo plné ochrany a Němei chtějí, aby se naše menšiny přizpůsobily úplně většinám německým a tam u tonuly. Chceme. aby království české zůstalo nedílné a jednotné, jak odstaleti bylo za- chováno. K politíckému obrani- čení nepropůjčí se žádný Čech. (Tak jest !) Němci nechtějí rozdělení země z ohledů hospodářských a komuníkačních, nýbra jen z příčin nár od no stn ích. Chceme provésti poctivou sprave- dlnost a rovnoprávnost, aby k aždý občan, ať Čech nebo Němec, byl v Čechácl rovnoprávný a stejně opráv niě ny a němečt krajané chtějí dvoj1 r ovo n právnost: jednu pro sebe a druho pro nás; oni aby byli němečtí a m česko-němečti. Rozdíly mezi námi nejsou tedy tak malé. jak se tvrdi, nýbrž jsou v elice po ds t a t n a nelze je upraviti jen tak pře n olc. Prvním z německých požadavků jest státní nebo tak zv. dorozumivací ně- mecká řeč. Řeči, které byly mluveny zde ve sněmu, v říšské radě a jinde p. posl. drem.

Pergeltem, drem. Eppingerem a Pradem, uka- zují, že stáťní německá řeč zakotvila se u našich německých krajanů tak hluboko, že nechtějí o ní upustiti přes to, že již tak starý zajíc, jako je dr. Sturm, řekl, že jest neuskutečni- telnou. Požadavek státní něm činy rozbouří celou říší. A proč se tak staráte o stát, který jst chtěli před třemi roky rozbíti? Jest od nás přece dosti, že mluvíme v ríšské radě jazykem německým a že v centrálních úřadech jest němčina zavedena, ač právoplatnost její tam neuznáváme. Když však postavite si tento Ges- slerův klobouk, jest konec mezi námi. (Tak Nemluvte o světovém významu němčiny my ho nezapíráme a podívejte se v jednou,co vy v Čechách v umění, kultůře, literatůře dě- láte? Živíte se jen prací svého strlý č ka a pravím sine ira et studio, že jeden z vašich velice vážených mužů mně výslovně řekl, že co se týká výkonů v literatuře a umění, český národ v království českém velice vyniká nad národ německý v království českém. (Tak jest!) Druhou věcí je ohraničování. Pa- nové stále tvrdí, když se máme s mířiti, ž se musíme rozejíti. Možná, že by pak byl pokoj; ale myslím, že nikoli, poněvadž pak teprve by nastal tam nahoře v tom uzavřeném území německém našim ubohým menšiňám krutý boj. O předlohách ohraničovacích jsme na konferencích nejednali a to, co nám bylo vyčítáno, bylo bezdůvodné, poněvadž za to nemůžeme, že nám vláda dala materiál.

Veškerým právem však bylo rozhořčení v Čechách na způsob ohraničení toho. Již ve fundamentálkách se praví výslovně v § 4. okresy správní, soudní, jakož i zřízené k volení do zastupitetstev mají se rozděliti tak, aby se skládaly pokud možno jen z obeí jedně a téže národnosti. Tehdáž ve fundamentálkách předpo- kládalo se však s tátoprávní upra veln českého království a národnostní zákon, kterým by se zabezpečila našim men- šinám plná rovnoprávnost. Dnes jsou poměry ovšem zcela jiné. V r. 1886 byl zdělán sněmem návrh, v němž se pravilo, že ve všech případech, kdykoli by v okresích soudních s obyvatelstvem českým a německým obyvatele té neb oné národnosti si žádali, aby byli ná- rodně odděleni, lze takové žádosti vyhověti, ač budou-li tomu odpovídati poměry historieké, poloha a jiné poměry. Ale kdyby byla jednot království ohrožena, vyslovil se sněm již ten- kráte proti takovému ohraničení. Na to m to stanovisku stojíme také dnes nemůžeme od něho nikdy ustou- piti. Utvoření národnostního bez- důvodného ohraničení, utvořen zvláštního státního útvaru v krá- lovství českém, který by měl jistý politicky důležitý timbre, kter by měl v budoucnosti velmi důle žité politické následky, bylo by velice nebezpečno.

Jedná se nyní o vyloučení češtiny z ně- meckého území, což se má státi v řízení trestním i civilním. Zásada tlumočníků jest tak pyrami- dální, že nemožno ji provésti. Mluvil jsemse stvořitelem nynějšího trestního řádu a ptal jsem se ho, jestli dle jeho mínění jest možné ústní řízení prostřednictvím tlumočníků? On. pravil že by to bylo řízení druhého řádu. Posl, dr. Pippich: A pro nás Čech dobré. Posl. dr. Pacák: Pomysleme si, že by- chom vyloučili také z českých okresů opět něm- činu. Kdyby pak přišel Němec do českéh okresu a nemohl by tam jednati ve svém ja- zyku, slyšeli bychom ten křik. Němečti pání chtějí rozdělení úřadů. Chtějí také rozděliti místodržitelství ve dva díly. Mluv se však dále o zřízení krajských úřadů, kter mají býti povolány, aby ulevily práci místo- držitelství. K čemu potom děliti místodržitelství Také není nutno rozděliti poštovní: ředitelstvi. Ať se zřídí třeba u každé obchodní komory zvláštní oddělení. Ale rozdělení úřadu, které navrhujote, s nikterak neosvědčilo. Podívejme se jen na rozdělení vrchního soudu. Tak zvané- VI. oddělení jest německé. Tam náleží sever, ale radové nemají tam co dělati. Na jednoho radu v německém oddělení přijde ročně vy- pracovati 37—38 kus ů. (Slyšte ! Slyšte !) Ta- kovým radou bych chtěl také býti. To jest vý- borná věc. V německém oddělení stojí stát vyřizení jednoho rekursu 130 zl. Jakmile jest při nějakém aktu jen j e d i ná příloha česká, již se dá do českého od- dělení, kde jsou radové vel ilc e p ře- tíže ni.

Němečtí krajané žádají dále kompeteno říšské rady pro projednání otázky jazy kové. Avšak i podle ústavy říšské náleží její řešen českému sněmu. Jest to věc naše a na- šich němockých spolukrajanů, ale ni ko ho třetího. Neznalost češtiny německých úřadníků jest kardinálním bodem celé otázky. Otázka češtiny u soudů jest jen otázkou úřadnickou. Ohledně vnitřní řeči německé jsou páni spokojeni s tím že se ustanovila nařízením. Také hr. Clary vy- dal nařízení a vy jste k tomu mlčeli. Vy jste vydali r. 1869 nařízení pro Halič, které pode- psal váš Herbst, vy jste vydali nařízení pro Dalmacii, které podepsal váš - Jiskra a nebyl jste v rozpacích, a teprve až vůči nařízen Badenovu, které bylo vydáno přísně na zá- kladě zemských zákonů, jste se ohradili. Jest možno učiniti mezi názory našimi vašimi resultantu? Pravím, že při těchto zása- dách, jak se jeví, jest resultanta věcí těžkou, protože zásady tyto jsou přímo protichůdné- Až nás nouze jednou donutí k vyrovnání po- měrů, přijdeme ke staré zásadě, že jest jedin rozumnou věcí, aby naši úřadníci uměli č e sky a němel c ky. Vy pravíte, že nemůžeme nikoho nutit. Vždyť nemusí nikdo choditi do úřadu, kd nemá znalost jazyků. Jmenujete soudními úřad- níky toho, kdo nezná soudních zákonů, nebo úřadníky politickými, kdo by neznal zákonů politických? Není pochyby, že úřadník, který zná oba jazyky, jest kvalifikovanější Vzdyť můžete také odměňovati způsobílejší uvidíte pak, jakým způsobem věc pokročí a ze dosáhneme záhy toho, co chceme.

Pan dr. Eppinger pravil, že není možný smír, nýbrž jen modus vivendi. Ja pravím, že mezi námi jest možné jen prov i s o rli n u pravení ooměrů. Vy pravíto: Nemáme úřadníků obou jazyků znalých. To jest pravda. Učiňme provisorium, dejme ke všem úřadům zatím tolik úřadníků, kolik jest zapotřebí, aby s jinojazyčným obyvatelstvem výjednávali, což vyhoví skutečné potřebě, neporuší váš cit a obyvatelstvem bude jednáno v jeho jazyku. Ovšem by to předpokládalo spravedlivé sčítání lidu. (Tak jest !) Takové provisorium by bylo možné, ale tlumočníků a p řekl a d nepřijmeme nikdy, nikdy a ni kldy (Výborně! Výborně! Hlučný souhlas a hlasy Nikdy n) Pokládám možným učiniti resultantu pro- visorní, než dospějeme ke stadiu, kdy bude znáti úřadnietvo oba jazyky, což označuji z arkanum vyřízení otázky jazykové v tomto krá- lovství, ačkoliv krajané němečtí dovolávajís kompetence říšské rady a nechtějí se srovnat se všemi Slovany, nechtějí učiniti pořádek ve Slezsku, v Krajině, v Korutanech a ve Štyrsku. nýbrž jen s Čechy v království če- ském, totiž tam, kde jsou v menšině (To jest to l) Měli bychom míti na zřeteli, že oba náro- dové v této zemi jsme tak silni a i v říši, že nedovedeme a nechiceme jeden druhého potříti. My vás nechceme čechisovati, ale nedá me se germanisovati. Tolik síly máme, že zmaříme, co nechceme. Proto musí se stát provisorium, které by vedlo k modu vivendi. Naší zásadou jest: co nám, to v ám a co vám, to nám. To jest. zásada tal- spravedlivá, že na celém světě nemůže nikdo proti ní nic namítati.

Nezapírám, že konference mne zklamaly sice proto, poněvadž jsem viděl, že bohuže dohoda, jaké jsme si přáli, není mož no a protože jsme viděli, že vláda nestoj na stanovisku objektivním a klon se více k zásadám našich krajalno německých. Ačkoli víme, že by měl smí pro nás velikou důležitost hospodářskou a jiné. myslím, že přece žádný Čech neuza- vře smíru jen k vůli tomu Když Badeni jako poctivý člověk a upřímný Rakušan, který věděl, že říše rakouská bude mocna a silna jen tehdy, bude-li státi na spo- kojenosti veškerých národů a nejen Němeů, vydal známá nařízení, násilím svrhli jste tohoto ministra a i ministerstvo následující a říkali jst stále: »Dokud nebudou odvolána jazyková naří zení, my a vámi ke konferenčnímu stolu ne- sedneme.« K tomu jste neměli důvodu; báli jste s jen o svou hegemonii a sílu v parlamentě. Dne říkáte veřejně, že nemáte nic proti zavedení vnitřní češtiny úřadní, ale vládě říkáte důvěrně »Jestli jim to dáš dříve, nežli v komplexu se věím ostatním, budeme dělat my obstrukci. (Veselost.) Víme, že so vás vláda bojí k vůl vášemu bohatému strýčkovi, ale také my toho máme již úplně dost. My jsme s vámi ke konferenčnímu stolu sedli, jednuli jsme s vámi a sice přes velký odpor v Čechách.

Řekli jsme vám však hned, že dohoda se zde státi můze jen tehda, když se zavede vi ni třn úradní jazyk český hned a při tomt svém prohlášení musíme trvati. Vy jste se důvěrně vládě vyslovovali proti tomu a obě- tovali jste prosté marotě a tvrdohlavosti dohodu. Odpusťte, že říkáme: buď bude nám vrá- eeno, co nám bylo vzato bez práva. anebo nebude žádná dohoda. (Tak jest!) Tak vyzní hlas celého českého národa. (Výborně! Výborně 1 Tak jest 9) Mluvím jen za sebe, ale myslím, že tako- vouto odpověď dá celý český nár od. Český národ přeje si dohody s vámi, poněvadž je přesvědčen, že spravedlivá dohoda byla by na prospěch českému národu a česk vlasti; ale abychom se pokořili toho nedosáhnete. (Hlučný potlesk.). Ne budome činiti národ druhé řady. chceme býti pares inter pares. (Hlučný souhlas a potlesk.) Včera přínesly »Národní Listy« od- halení plánu pana ministr-presidenta Körbra týkajícího se upravení poměrů jazykovýchv král. českém. Nevím, zakládá-li se plán ten na pravdě, ale nepochybuji o tom, že se s pravdou srovnává dle všech antece- dencí, které známe. Myslím, že se mno bude strana souhlasiti, řeknuli Na takových zásadách my jednat ne budeme s nikým, kdyby to byl bůl ví kdo. (Výborně! Výborně ! Potlesk.)

Abyvčeském královstvímohl se projednávati překlady a tlu- močníky, nedopustíme nikdy. Poslanec dr. Pippich: To se tak ústavně neprojedná. Posl. dr. Pacák: To by znamena lo jíti zpět za rok 1860 a 1848. Pro to- bohdá žádný český poslanec ruky ne- pozvedne! (Hlučný souhlas a hlasy : Nesmíl) Ve formálním ohledu navrhuje řečník, aby návrh jeho byl přikázán 24člennému výboru, který by se zvolil z polovice kuriemi a z polo- vice z celého sněmu. (Výborně! Výborně ! Hluě- ný potlesk. Řečníku se z četných stran blaho- Nejvyšší maršálek zemský sděluje, že se k návrhu tomuto přihlásili k slovu proti: posl. dr. Pergelt, Iro, dr. Funke, dr. Reini ger a dr. Eppinger: pro posl. dr. Pippich, Fořt a hr. Buquoy Formální návrh posl. dra. Pacáka se dostatečně podporuje. Posl. Iro prohlašuje jménem německo radikální skupiny na sněmu vůči návrhu posl. dra. Pacá ka: stojíme na stanovisku, že před zákonným stanov- ním němčiny jako řečí státní vůbec nemůže se př. kročiti k další úpravě jazykové otázky; nemůže tedy, dokud němčina není zákonem stanovena za řeč státní, k žádným návrhům a zákonům, týkajícím s záležitostí jazykových, zaujmouti stanovisko.

Řečník dále protestuje proti »jednostrannému ř- šení jazykové otázky pro Cechy a Moravu na půdě sněmů těchto provincií.« Prohlašuje se pro jednotné projednání její pro všecky země na říšské radě. Ohra- žuje se proti přijímání českých podání v německém území. Jen podání v řeči státní učiněné musejí s všude přijímati. (Odpor u Čechů.) Posl. Stein: Tak jest! To je naše stanovisk Posl. Iro (pokračuje) a oznamuje za pochybený postup vlády a stran německého souručenství, jímž má se nejprve určiti, kterým jazykem mají jednat samosprávné úřady se zeměpanskými. Řečník chee naopak napřed řeč státní a jazykový zákon pro úřady zeměpanské. (Odpor u Čechů.) Posl. Steln: To je zcela správné Posl. Iro ohražuje se proti úpravě jazykové otázky cestou než pořadem zákona. Ohraničení okresů pokládá za opatření správní, proti němuž zásadně nečiní námitek, pokud jsou jím splněna přání německých obcí. Ohraničení však budiž ne začátkem, nýbrž zakončením úpravy jazykové otázky.

Ze všech těch příčin budou německo-radikální po- slanci hlasovati proti přikázání návrhu posl. dra. Pacák a příslušné komisi. Jako zástupce neodvislého od Čech, této zemí jen zastaveného Chebu... (Hlučný smích mezi č- skými poslanci. Souhlas u Němců.) Posl. Iro: Smějte se, jak chcete ! (Nepokoj. Posl. Stein; Propusíte nás! Budeme nádi dostaneme-li se do Německa! (Nepokoj. Nejvyšší maršálek zemský (zvoní). Posl. Štein: Jen pryč z tohoto Kocour kova, z tohoto Rakouska Nejvyšší maršálek zemský (zvoní Žádám pesl. Steina, by řečníka nevyrušoval Posl. Iro prohlašuje, že zástupcové Chebsk státní právo chebské nikdy neposuzují jako federali- stické, nýbrž chtějí jiti s Němci v Rakousku potud, pokud národnostní jejich boj trvá a dokud nezvítězí. Zastávají-li Čechové stanovisko státoprávní, učiní tak chebští poslanci jménem Chebska. (Souhlas meni německými radikály.) Proti návrhu dra. Pacáka ohražuje se řeční jako zástupce Chebska, jež má privilegií výhradnou němčinu zajištěnou. (Souhlas u německo radikálních poslanců.)

Posl. dr. Pippich: Vůči návrhu pana kollegy dra. Pacáka ozvala se nejprvé nej- ostřejší tonina německá, ale jsem přesvědčen, že co bude mluveno se strany německé, ačkoliv ve formě bude odchylno a pověděno to bude s jistým obalem, v podstatě věci samé úplně se bude srovnávati s názory, přednesenýmip. Irem. Bude to méně upřímné, jakož celá akce vyrovnávací, která se strany německé byla pa- tronisována, trpí vleklou chorobou naprosté ne- opravdovosti a neupřímnosti. Pan Iro posta i jako nezvratný axiom, bez kterého není jednání o jazykové otázce možné, zavedení státní něm- činy. Páni němečtí krajané z ostatních stran dali tomu sice pláštík jazyka dorozumívacího. ale přihližíme-li k úvodním myšlenkám jejich programu svatodušního, jest jasno, že není žád- ného rozdílu mezi nimi, co se týče této otázk a toho jha, které neněmeckým národům ma býti jazykem státním, pokud se týče dorozumí- vacím. Páni praví, že základ pro odstranění národnostního sporu v Rakousku lze získati jen uznáním takového postavení Němců, kterého s dobyli během celých století a proto v důsledku toho zamítají státoprávní snahy jiné národnosti a drží se své centralistické ústavy a chtějí, aby to, co jest historickým podkladem celého státu rakouského, složeného z království a zemí n říšské radě zastoupených, prostě bylo odstra- něno a aby stát byl nazván jednotně Rakou- skem.

Z toho plynou všechny jejich požadavky v příčině národnostního ohraničení, platnost ja- zyka dorozumívacího pro české obvody soudní a úřadní v příčině povinné znalosti němčiny na- šich úřadníků, jakož i advokátů a notářů. Prot my na to, co se nyní slučuje s úpravou otázk jazykové, na národnostní ohraničení musíme pohližeti se zvláštní po- zornnstí, poněvadž v tom jest zá- kladní kámen všech programových požadavků německých. Národnostní ohra- ničení ve fundamentálkách mělo býti postaveno i se zákonem na ochranu národních menšin pod korunovační přísahu krále. Tenkráte to bylo na počátku politického útvaru veliké říše německé, proto ale naše stanovisko vůči ohra- ničení národnostnímu jest dne s následkem sjed- nocení říše německé zcela jiné.

Pan Iro označil národnostní ohraničení jak počátek celé akce německé, jejíž konečný eí shledává ve splynutí obrovského německého moře, které bije do výspy české, která dosud vešk- rému Slovanstvu tvoří pevnou hráz. Výkřik; »Úplně pryč od této země!«, který vyvřel z úst muže, jenž snad se nezná v politické diplo- matice, jest takovou pochodní světla, jakousi můžeme posvítiti do celé úpravy otázky jazy- kové, že myslím, že i ti, kteři by byli měli svůj zrak mlžinou jakousi zastřený, musili by jasně prohlédnouti. (Tak jest!) Pan dr. Pacák řekl: ». . . Poněvadž sml v této otázce jest nutnou potřebou obou národ- ností, poněvadž se hlásalo i se strany německé, že znásilňování jedně národnosti v otázce jazy- kové jest nemožné, jest potřebou přihlížeti k ně- jakému provisoriu, které by jaksi učinilo postup k jistému modu vivendi možným. Pro takové pro- visorium by bylo však potřeba takové snášel vosti, které na straně německé bohužel neshle- dáváme, když patříme k tomu, jak se ti páni němečtí krajané chovají k našim národním men- šinám. Heslo očisty smíšených okresů, kde by živel český byl na obtíž pro ryzost německéh