Císlo 51—52.

NOVÝ JIHOČESKÝ DELNÍK

Strana 3.

Tam, kde má organisace 10 členů, tam nechají se získati 2—3 noví odběratelé, tam kde je organisace o 100 členech, nechť postará se o dvacet nových odbě- ratelů. To musí býti o Vánocích všudea v každém místě vykonáno Po provedené akci oznamte nám ihned, kolik čísel na dále má Vám býti zasíláno. A k těm, kteří „Jihočeský Dělník“ po- prvé budou čísti, voláme: Přátelé! Po přečtění čísla rozhodněte se býti jeho odběrateli. Bijeme se za Vaše zájmy, po- dejte nám ruky pomocné. Odebírejte „Jihočeský Dělník“ jediný list v jižních Čechách, který hájí zájmy malých lidí.

O agitaci. Zrovna tak jako jednotlivec, chce i poli- tická strana žíti život co nejdelší a nejsilnější. K tomu potřebuje, politická strana jednak stá- lého přílivu nových sil, jednak výchovy členstva ve svých zásadách a názorech. Proto snaží se i naše strana, aby získávala stoupencův, a aby stoupence nově získané co nejdříve proměnila v přesvědčené příslušníky To jest účelem agitace, ať už je prováděna od osoby k osobě, ať je prováděna schůzemi a přednáškami či tiske n. Pro každého jednotlivého člena strany jest agitace samozřejmou povinností. Nebylo nijak frásí, když na našem sjezdě před volbamir. 1907 bylo konstatováno, že nemáme jenom 100 tisíc členů, nýbrž že máme 100.000 agitátorů, kteří rázem vstoupí na volební bojiště. Bylo by však chyba, domnívati se, že prác agitační je prací lehkou. Nemám na mysli osobní svízele a obtíže, s nimiž agitace je spojena. Ty musí každý příslušník strany dle sil svých vzíti na sebe.

Ale práce agitační jest těžká proto, ž je velice zodpovědna, a že musí býti vedena všude jinde. Agitace správná může nám zjednati stou- pencův, agitace nesprávná může proti nám vzbu- diti zaujatost a odpor i u takových lidí, kteří celým rázem svého hospodářského posta- vení patří mezi nás. Je proto nutno, aby kaž- dému jednotlivci byl našimi institucemi vykázán takový obor působnosti, v němž může prospěti a v němž je vyloučeno, že by uškodi. Na vlastním těle jsem zkusil, co znamená nesprávně řízená agitace. První veřejnou před- nášku svoji konal jsem v jedné hornické vsi na Mostecku. Byl jsem mladý hoch, který mohl přednášet o vývoji socialismu, ale do onoho prostředí jsem se naprosto nehodil. Velkou část posluchačstva tvořili lidé, kteří si říkali anar- chisté. Ti počali v debatě nadávkami na Lassalla a skončili u místních poměrů, o nichž neměl jsem nejmenší potuchy. V té vsi jsem jistě stra- ně prospěl velice málo.

Když byla loni rozpuštěna říšská rada, byl jsem poslán do některých pošumavských vesnie na agitaci. Bylo mi řečeno, že vesnice ty jsou obydleny dělnictvem. Předpokládal jsem tedy, že lidé ti znají aspoň základy politiky. Záhy však jsem zpozoroval, že nejenom nevěděli, že rada říšská je rozpuštěna, nýbrž mnozí nevě- děli ani, co říšská rada vůbec jest. Musil jsem začít od politické abecedy. A nebýti náhody, že jsem byl v místě dříve a že jsem mohl s lid- mi mluvit před schůzí, byl bych v pravém slova smyslu odbyl schůzi, z níž by strana a myšlenka naše neměla nejmenšího prospěchu. Totéž mnohdy jsem pozoroval na jiných řečnících, kteří nedovedli se dorozumět s po- sluchačstvem a v nejlepším případě neuškodili propagované myšlenc. Upozorňuji proto na nutnost, aby i při nej- drobnější agitaci každý byl postaven na místo, na nějž se hodí. Staráme se o život vlastní strany, věnujeme-li náležitou péči správné agi- Dr. Lev Winter. taci. všech soustav, brusle, decimální váhy závaží, uhláky, porcelánové a emailové třeby atd. kupuite u

Kamna nádobí

Zahájení mírové konference. (Palác svatojakubský v Londýně, kde se konference koná.) Palác svatojakubský je nejstarší královská residence londýnská. Jeho nádherné prostory býly pro- půjčeny delegátům balkánských států, aby tu jednali o mír. Společné schůze budou se konati v obrazové galerii. Pro zvláštní porady delegátů jednotlivých států budou připraveny dva salony, pak salon pro rozhovory nezávazné, sál pro sekretariát konference a konečně jídelna. 11. prosince přijeli do Londýna první delegáti, řečti. Cernohorci, Bulhaři a Srbové přijeli o den až dva později Městská rada londýnská uspořádala na počest delegátů velkou slavnost a král přijal všechny ve zvláštním slysení.

Vánoční. Veselé přijdou Vánoce „Ježíšek“ půjde světem. aby zas dárky rozdělil. hodným a zbožným dětem Venku je zima, sníh a mráz rád každý v teplo chvátá však chladná, smutná, zimavá je chuďasova chata a tepio — jako v nebesích, jak věčně v slunném ráji jen páni, lidé bohatí v svých velkých domech mají A „Ježíšek“, by ohřál se sem s dárky svými spěje kde bohatství a blahobyt a milé teplo hřeje on v chladné chatě nastyd' by. kde chlad a bída zebe však nenastydlý, čilý zdráv chce domů přijít v nebel

Chat chladných na vsi mnoho je i chladných jizeb v městě však choulostivý „Ježíšek je míjí na své cestě A děti zmrzlé, stuleny kdes v koutku, sotva dýší, když kolem dveří k sousedům kde topí, jít Jej slyší a naslouchají s nadějí, až kroků zvuk se ztratí a doufají a těší se, že přece snad se vrátí a dechem z dětských vpadlých plic vzduch hřejí v jizbě chladný — a čekají — a čeka jí však nepřichází žádný Vánoce, svátky radosti přijdou! Těšte se děti Ježíšek — jestli topíte přijde k vám nadíleti Fr. Antal.

Již patnáct let? (Karel Vaněk, zemský a říšský poslanec v Brně. Přiznávám se, že nerad piši jubilejní vzpomínky. Zejména jsem-li sám na nich účasten. Ve shonu práce, ve vřavě poli- tických i hospodářských bojů, nepozoru- jeme ani, jak čas utiká, a jak sami při tom stárnem. Teprve když podiváme se na naše děti a dostaneme-li laskavé pozvání, aby- chom napsali nějakou vzpomínku do jubi- lejního čísla, seznáváme ku svému úžasu, že rychlým krokem blížíme se ku hrobu. A práce je tolik, že člověk chtěl by věčně žít, aby ji z části aspoň zdolal. Tedy patnáct roků tomu, kdy založen byl mluvčí proletariatu na českém jihu, náš „Jihočeský Dělník“. Patnáct roků tomu, kdy já na vyzvání místní organisace budě- jovické, přesídlil jsem — přijmuv tam místo správce okresní nemocenské pokladny z Ml. Boleslavi do Českých Budějovic. Byla to doba pro nás nejvýš nepříznivá.

Protistátoprávní prohlášení našich poslanců na radě říšské, rozpoutalo vlastenecký proud českého měšťáctva až k nepříčetnosti. Pod dojmem tohoto prohlášení, konaly se v Bu- dějovicích volby do okresní nemocenské pokladny, při nichž, za pomoci okresního hejtmanství, vlastenečtí měšťáci podnikli roz- sáhlou akci, aby naši stranu z pokladny vypudili, a aby nasadili tam do správy uměle jimi sbubnovanou stranu národních dělníků. Jak volby ty vypadaly, vím jenom z do- slechu, neboť dne 1. října 1897 obdržel jsem sdělenípředstavenstva pokladny, že jsem byl za správce pokladny přijat, a dne 17. října konaly se pověstné tyto volby. Na 1. listopadu měl jsem nové místo své nastoupiti. .. Nějaký „dobrodinec“ zaslal mně číslo „Jihočeských Listů“ v nichž ve vítězné zprávě o volbách do pokladny ob- sažena byla věta: „pan Vaněk jistě sobě rozmysli, aby místo své nastoupil.“ Byl jsem sice přátely svými zdržován, místo mé v Boleslavi dosud obsazeno nebylo, mohl jsem zůstat, ale zmíněná věta vzpě- nila mně krev. Nastoupil jsem své místo. vzdor tomu, že volby byly prohrány obchod železářskýg Č. BUDĚJOVICE, Šternekova ul.