ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 fa1153d0-70ea-11dc-a16c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 46 celkem · entity: person 74, place 50, org 17, work 20
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
25. prosince 1903
4 masthead
Číslo 352.
5 article
„Když jsem se vydal do Ameriky,“ třesoucím se hlasem vypravoval Lebik, přišel jsem do My- slenic; poněvadž vlak ještě neodjížděl, šel jsem se podívat zatím na náměstí. „Na náměstí bylo plno lidu. Uprostřed bylo několik tyčí a naty lezli malovaní chlapíci. Točili se,“ vykládal již trochu jistějším hlasem, poněvadž žena neudělala dosud žádných poznámek, „a když se dost nato čili, přišel jeden velký, dlustý chlapík a vykřikl- Kdo mne přemůže, dostane zlaté hodinky, a koho já přemohu, ten mně zaplatí stovku.“ „Jak jsem to slyšel,skočil jsem na chlapík a holí udeřil tak silně přes hlavu až se svalil. Tak jsem ho přemohl. Ilned mne ale odvedli do vězení a u soudu jsem seděl tři měsíce. Ale si- láka jsem přemoh'. U soudu mně řekli, nač pak bych jezdil do Ameriky, když jsem tak silný, že mohu siláky přemáhat. „To jsi vyvedl pěknou věe, až se to tak v zámku dovědí,“ proti všemu Lebikovu nadání řekla zcela klidně žena. „Až se to tak v zániku dovědí, bylo stálou frází Lebikové, kdykoli mluvila o věcech, kterým nerozuměla. Z celé řeči Lebikovy seznala jedině že Lebik přemohl siláka, to ji trochu upokojilo neboť byla jako všechny ženy z údolí Ráby, hrda na svého muže, když někoho v zápasu porazil na zemi. A v zámečku nad Rábou se o Lebikově kou sku dověděli.
Lebik Lebikův Amerika Na náměstí Rába zámeček nad Rába
6 article
Pan hrabě Pupilski jel v neděli z kosteli po saních přes dřevěný most, když spatřil u mostu skupinu vesničanů, kteří horlivě mezi sebou roz mlouvali. Hrabě Pupilski byl patronem kostela, prote domníval se, že má právo, zeptati se osadníků o čem rokují. Poručil zastavit. „O čem pak mluvíte, přátelé?“ přívětivě proti svému zvyku řekl hrabě. „O Lebikovi,“ řekl nejstarší. S panem hra bětem mluvil vždy ten nejstarší. „Lebik měl jet do Ameriky, ale přemoh v Myšlenicích siláka a proto nejel nikam. Sedě za to tři měsíce.“ Hrabě Pupilski vzpomněl si, že mu jehio my- slivec před rokem zemřel a od té doby nemě náhradníka a kromě toho si vzpomněl, že ho rheumatismus úplně přešel a že bude moci tudíž opět po uvouleté přestávce chodit do okolních vesnic za děvčaty. Ale bez silného společníka to nejde, zde u řeky Ráby, kde chlapci jsou siln jako duby. „At příjde Lebik ke mně zejtra ráno zámku,“ pravil vsedaje do saní. A sáně odjely rychle mizíco udiveným vesničanům mezi za- sněženou modřínovou alejí, a v saních přemýšlel pan hrabě o Lebiku silákovi. „Vždyť jsem ti říkala, až se to v zámku dovědí,“ podotkla jemně Lebiková doma svému muži, hrda jsouc na to, že Lebik zejtra bude mluvit s panem hrabětem, ačkoliv není nejstarš z obce. Lebik přišel ráno do zámku, nadšen sám sebou, že jde mluvit s panem hrabětem.
Pupilski Lebik Amerika Rába Lebiková
7 article
Hrabě Pupilski seděl u malých kamíneka kouřil, když komorník vstrěil hrubě do pekoje Lebika, který proti tomu ničeho nenamítal domnívaje se, že jest to zde ustáleným zvykem, „To jsi tedy ty, ten Lebik, který v Myšleni cích přemohl siláka.“ Hrahě prohlížel si celou Lebikovu postav zabalenou do kožichu, prohližel si důkladně Lebikovu svalnatou ruku, svírající jeho neroz lučnou hůl. „Ano,“ odvětil Lebik nerozhodným hlasem „já jsem, vaše milost, udeřil . .. „Výborně, Lebiku, vskočil mu hirabě do řeči ty jsi chlapík, který se mně líbí. Vypravuj, ja jsi to proveď'. Zajímá mne to. „Vaše milost, on vyzýval a tu já jsem neda na sebe čekat . .. „Nu dále,“ vybízel tirab . „A tu já jsem k němu na ta prkna skočil .. „A co pak? „Pak jsem chyt . . „Nu, jen pokračuj,“ vybízel přívětivě hrabě „můžeš ukázat, co jsi udělal. „Ale, vaše milosti,“ koktal Lebik, „jak byeh se jenom mohl odvážit . .. „Já ti poroučím, abys ukázal, jak jsit udělal,“ poroučel hrabě. „Inu takhle, vaše milosti,“ řekl krátee L- bik a holi udeřil pana hraběte Pupilského přes hlavu ne tak prudce, jako toho síláka, ale tak dostatečně, aby pan hrabě upadl do mdlob. „Pan hrabě si to poručil,“ řekl silák Le- bik, když ho komorníci s hajným vyhazovalize zámku, „lak jsem ho trochu na ukázku klepl. A pro tuto ukázku ležel hrabě Pupilski šest neděl. Lebik pojistil si za to v Mykli Zamurovan pověst siláka.
Pupilski Lebik
8 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Jezovité po Bílé Hoře. Příšerný obraz poskytuje nám země česká po katastrofě bělohorské: šlechta přivedena fi- nančně na mizinu a pak vypuzena ze země, mě- sta ožebračena a zbavena svých práv, prostý li zbavený svých kazatelů a vydaný na milosta nemilost svým novým pánům — cizincům. Takto líči nám výmluvně znamenitý historik francouzský poměry v Čechách ve dvacátých létech století sedmnáctého. Vypravuje naprosto objektivně, oceňuje kriticky poměry, ale právě proto vzbuzuje dílo jeho „Čechy po Bílé Hoře“ tak hluboký dojem kruté pravdy. Řád tovaryš- stva Ježíšova, jemuž připadl hlavní úkol v dile obnovy katolictví v Čechách, vedl si měně ukrutně, počínal si opatrněji než zpupní vitě- zové, ale činnost jeho byla neméně zhoubná; zničení svohody svědomí, již byl národ český dobyl po tolika krutých bojích, zlomení sebe- vědomí lidu, tupé modlářství anebo pokrytecké zapírání vlastního přesvědčení, pohromy to. jichž následky cítí náš lid dosud. Klerak si jezo- vité počínali při obraeování na víru, liči Denis ve svém díle následovně: Roku 1624 skončila se přípravná doba re- staurace katolické, úřadně kacířstvo vymízele; odpor byl znemožněn zkázou šlechty, potlačenín posledních zbytků samosprávy měst a vypuze- ním kazatelů; na příště jde jen o přinucení oby- vatelstva zmalomyslnělého a úzkostlivého, aby přijalo více nebo méně upřímně učení římské. Přese všecku bezcitnost komise konfiskační ně- kolik šlechticů zachovalo sobě některé zbycky svého majetku: budou donuceni rozhodnouti se
Čecho Ježíšův Denis Bílá hoře Čechy
9 article
mezi přestupem a vyhnanstvím. — Kazatelé chráněni jsouce srozuměním obyvatelstva, vra- celi se stále; zdvojnásobněna přísnost proti nim. — Města, jež Ferdinand postavil opět pod dozor královských rychtářů, byla nad to podřizena hejt- manům krajským, kteří radám městským pone- chávali jen vyřizování věcí běžných, an l i do těchto rad byli dosazováni výlučně katolíci. Tito soudcové jsou podle úřadních zpráv „ne- dbalí, lakotní a nepočestní“ a jejich žalostnou správou rozjitřuje se obyvatelstvo; novi konšel byli vybráni z lidí bez majetku a bez přesvěd- čení. Vůči těmto vetřelcům starousedlé měšťan- stvo z pýchy měšťanské a z věrnosti k tradicím. neméně než z přesvědčení náboženského zoufale přivijí se ke své víře. Třeba přemoci je v po- sledních jeho úkrytech, zasáhnouti je v jeho podstatných zájmech a všemi prostředky odstra- niti ty, kteří vedou odpor. — Třeba konečně vy hladiti kacířství, v masse sedláků těžce dosaži telné, potměšilé a tvrdošijné, jejichž obrácením konečným pojistl se jenom eirkev proti všemu nebezpečenství reakce. Zajisté v létech 1620 až 1624 missionáři zaznamenali některé úspěchy ve městech a na venkově, ale tato vítězství jsou spíše hlučná než skutečná; byly to jen zkoušky. jež neměly jiného významu, než že povzbuzo- valy útočníky. Nyní práce obléhací jsou skon čeny, pevnost je pobořena a útok možnů počíti.
Ferdinand
10 article
Dekrety a mandáty následují po sobě přímější. přesnější a drsnější, a aby se zabezpečila jejieh vážnost, vláda chápo se exekucí vojenských, jež dosud bývaly jen výminkou. Vášně se jitří. Co věčných kleteb spadá na pronásledovatole! Na dráze zločinné, na niž se jednou dali, neni možná více se zastaviti; nejlepší lidé jsou za- chváceni tímto krvavým ovzduším; věci nejsvě- tější zůstávají jím znesvěceny a nejvznešenější obětovnost v něm poklesá. U dějepisců Tovaryšstva Ježišova nalézáme ozvěnu svatého zanícení, jež unáší mnichy; v jednotvárném a celkem rozvláčném slohu Jana
Jan
11 article
Schmidla, který nám vylíčil dějiny Tovaryšstva v Čechách, vyrážejí jásavé fanfáry halali: „Zvlá- ště v této době nejvyšší moci, duchovní a svět- ská, s chvalitebnou a jednomyslnou horlivosti pracovaly o velkém díle restaurace náboženské a dovolávaly se proto především pomoci našich otců. Bylo třeba všude otevřít a urovnat cestu náboženství katolickému, jež vracelo se jako z vyhnanství. Těžká to práce!“ — Jezovité v ní byli neunavní. Zaplavují království množstvím missionářů, kteří, nedbajíce únavy a nelekajíce se nebezpečenství, nastupují na místa farářů, příliš pořídkých a nepatrných, zařizují boho- službu, zakládají bratrstva, vyhledávají knihy podezřelé, katechisují a káží. „Mohl bych jmeno- vati více než tři sta našich otců,“ píše Balbín, „z nichž každý obrátil několik tisíc kacířů, jeden z nich obrátil jich přes 6000.“ Jsou velmi chra- brými vojíny a zároveň obratnými diplomaly a velmi bystrými psychology. Jejich letopisy urá- dějí s pýchou P. Jakuba Kolensa, který v ná- hradu za knihy, které spálil, přeložil nábožné traktáty, jako „Vzdychání holubice“ nebo „Ne- beský řebřík“. P. Alherta Chanovského, někdej- šího rektora kolleje krumlovské, který po 22 let hlásal evangelium v Plzeňsku, Prácheňsku a Tá- borsku. P. Adama Kravařského, který vynikl nade všecky své bratry« na žádost svých před- stavených napsal před smrti svou povšechný přehled svého působení; podává úhrnnou číslic 32.140 duší, jež vyrval věčnému zatracení. Hle to byl pořádný jezovila!
Schmidl Balbín Kolensa Čechy Plzeňsko Prácheňsko Tá
12 article
Jezovité mají všecky dobré vlastnosti všecky ctnosti mimo jedinou: úctu ke svědomí druhého. Odtud pocházejí některé slabosti jejieh methody, jež je znamenitá jen potud, pokud obrací se k věřícím, kteří si již zvykli posluš- nosti. Schmidl vypravuje nám o dítěti, jež ne- opatrnosti svých rodičů bylo svěřeno důstojným oteům: obrátili je. Matka dověděvši se o tom. přiběhla, vyptávala se svého syna, který statečně vyznal svou víru; ubohá paní dala se pak s ním do pravé hádky a nešťastný hoch, zaražen tímto přívalem důvodů, uchopil se bubnu, kterým se bavíval, a po každé, když pokusila se uvésti ně- který svůj důvod, umlčel ji bubnováním. Postup jezovitů velmi často upomíná na tento způsob polemiky. To pochází, jak ze všeobecných snah století, jež ovládáno jest ještě materialistickým mysticismem, tak z tradici španělských, jimiž
13 article
Tovaryšstvo zůstává hluboce proniknuto, a ze základního pojetí církve katolické, jež přepíná se až do nesmyslnosti. Jezovité obracejí se velmi málo ku přemítání, mnoho k citu a vůli; hledí působiti na obraznost velkolepými poutěmi. nádhernými procesími, okázalými obřady. Obec- né katechismy byly jedním ze skvělých úspěchů jejich. V dlouhých slavnostních průvodech při- váděli školní děti a studenty: za nimi zvědavý lid tlačil se do kostela, herci, nejlépe vycvičení, vystoupili na jeviště a představení počalo: úloby byly pečlivě rozděleny, několik dětí blektalo na- uky kaciřské, druzí jejich zahrnovali je čerstvým svým věděním; diváci pletli se do toho, projevo- vali svůj souhlas, smáli se a vše končilo se du- chovními písněmi, jejichž nápěvy byly vzaty ze starých kancionálů českých. Někdy bůh přichá- zel přímo na pomoc svým obhájeům: prováděli obrovského Krista, jenž se na katolíky usmíval a s hrůzou odvracel hlavu svou, když kráčel okolo protestantů; Panna Maria plakala nad za- tvrzelostí nevěřicích. Zázraky rodily se za každým krokem kazatelů, zázračná rodička boži mikulovská byla nejvzácnější pomocnicí kardi- nála Dietrichsteina v jeho díle obracování ka efřů na víru katolickou ...
Krist Marius
14 article
= Báchorka. Andrče Beaunier přináší ve „Fi- zaru“ článek o manželích Curicových, objevilelích radia, jimž spolu se slavným fysikem Buquerelem udělena byla cena Nobélova pro chemii. Článek počíná následovně: „Byl kdysi na jakésí střední škole v ma- lém městě hošík, jenž se nezdál valně nadaný. Jeho zdlouhavost byla úžasná. Když jeho soudruzi při diktandu byli již napsali celou stranu, seděl teprve nad prvními řédky: Šlo to tak daleko, že rodičové musili jej vzíti ze školy a vyučovat jej doma, nikoli bez svízelů. Bylo mu velmi obtížno, slo- žiti maluritní zkoušku — vzhledem k literatuře, jež se při télo zkoušce žádá. Přece však toho dokázal a teď, uvolněn, mohl se oddati přírodním vědám a tu ihned dokázal, že má pro věc úžasné schopnosti. Jen že byl skromným; hrozně skromným; zůstal jím, a to mu škodilo. Učinil krásné objevy, jež by jiného byly učinily členem Institutu. Avšak poněvadž byl skrom- ným zůslal preparaforem na škole pro fysiku a chemii, pozdějí na Sorbonně. Nenamítal ničeho proti tomu, neboť byl velmi prostosrdečným. Za onoho času žila u veliké dálce, ve Varšavě, malá Polka, jež na vyšší divčí škole učila se všemu, čemu tam vyučováno. Po- něvadž nebyla nadána pozemskými statky, musila se sama starato svoji výživu a byla nejprvé tam učilekou. Chtěla však studovati dále a šetřila, co jen mohla a když měla pohromadě trochu peněz, přijela do Paříže, aby poslouchala přednášky na Sorbonně
Andrč Beaunier Curicový Buquerel Varšava Paříž Sorbonna
15 article
Zde složila se skvělým úspěchem zkoušku z fysiky a z matematiky. V laboratoři setkala se Polčička s fran- couzským preparátorem. Pracovali společně a záhy vstoupili ve stav manželský. Polčička z Varšavy jme novala se Klodowská; jest dnes paní Curieová a tento párek učenců jest nyní slavným, mluví se o jeho ge- niálnosti.“ = Kažedrála v Toledu. Z Madridu se oznamuje Jest zajisté nanejvýš hodno politování, že tolik ná- dherných chrámů ve Španělsku ze středověku jes ohroženo zkázou anebo jsou již tak chatrné, že pro- padnou v době dohledné zkáze, nebudou-li okamžitě učiněna opatření na jich záchranu. Ovšem že klerika- lismus i z toho obviňuje stát, jenž i za to je zodpově- den, ačkoliv je vůbec známo, že duchovenstvo již o polovice 16. sloletí úmyslně a systematicky zanedbá- valo gotické stavby, jimž pohrdavě přezdívalo „Fábri- cas bárharas“, barbarská díla. Od více než sto let na- lézaji se tato znamenitá umělecká díla, zejmena nej- drahocennější z nich katedrály v Toledu a Burgasu v žalostném stavu, tak že lze děkovat jen původní jejich pevnosti, že se dosud nesřítily. Jest tudíž velm naivním, činí-li se nynější stát zodpovědným za to. co klerus od r. 1837 zanedbal. Tehdáž měl arcibiskup toledský roční důchod 687.500 peset, jak nábožný „Sigho futuro“ ještě před nedávnem připomenul úhrnné důchody katedrály páčily se na deset millionů.
Polčiček Curieová Fábri Varšava Toledo Madrid Španělsko Burgas
16 article
Když stát zabral církevní statky, shledáno, že kate- drála toledská měla 19.094 pozemků, jichž cena páčena na 50 millionů. Kdyby tehdáž bylo věnovalo klerikáln panstvo jen procento anebo ještě méně, nebyly by dnes obavy, že katedrála se sřítí. Ale také dnes, kdy sto vydrzuje při katedrále mimo arcibiskupa 64 duchovní hodnosty, jimž platí ročně v okrouhlé sumě 300.000 pesel, kde španělská banka má pro ni k disposici ka- pitál jedenácti millionů, jenž ročně vynáší 440.000 peset úroků, kdy tedy z veřejných prostředků dostává 750.000 peset, takže na každého hodnostu připadá průměrně víc než 11.500 peset, není zajisté neopráv- něna otázka, proč klerus katedrály toledské z vlastních prostředků nestará se o její zachování anebo aspon neučiní počátek s restaurací. Proč se klerus odhodl opatřit kapitál na zachování svých budov, což by přec při ročních jeho důchodech bylo snadno? Proč neobě- tují mniši a jeptišky ze svých pravidelných ročních důchodů 225 millionů peset as 12 procenta, řekněme million? A jezovité, kteří svými železničními společ- nostmi, svou transallantickou paroplavební společnosti a podobnými podníky získávají milliony na divíden- dách, nepřispějí nějakým tím grošem? Proč má být utlačený španělský poplatník první, jenž se má staral o zachování katedrály toledské? Praví se, že v kor- tesech bude požádáno o mimořádný úvěr 125.000 peset, ale to dle ujišťování znalců jest pouhou kapkou na žhavý kámen a nestačí ani na počáteční práce. Nebot dle seuhlasných zpráv jest katedrála velmi povážlivě ohrožena; mimo jiné části budovy jsou ohroženy ze- jmena věž 107 metrů vysoká a presbyterium.
17 article
= Skotská výprava k jižní točně. Z Londýna se oznamuje: Očekávalo se namnoze, že zároveň se zprá- vami o švédské výpravě k jižní točně dojdou také zprávy o výpravě skotské, poněvadž byla odůvodněna domněnka, že obě výpravy, jichž vůdcové navzájem o sobě věděli, se setkají, aneho aspoň dočasně budou ve styku. Obé však se nestalo a tak nastává otázka, kde as mešká skotské výprava k jižní točně. Byla vy- strojena na přezimování, ale nebylo obmýšleno, aby přezimovala. Její vůdce, Bruce, hodlal toliko za již- ního léta 1902—3 křižovat v moři Wedellově, zakreslit břehy, jež by byly přístupny a konati bádání oceano- grafická a podobná. Zatím se odplutí výpravy ze Skot- ska značně opozdilo, takže Bruce se svou lodí „Scotií vyplul teprve 25. ledna 1903 od ostrovů falkland- ských, lakže doba na toto křižování ztenčena byla na několik málo neděl. Za těchto okolností odhodlal se Bruce, že bude přezimovat. Dopsal zeměpisné společ- ností edinburské, jež opatřila prostředky k výpravě, že hodlá v moři IVeddellově proniknout. pokud možno, na jih, až by nalezl jižní pobřeží, v oněch končinách silně ustupující a během jižního léta 1903—4 vrátit se k ostrovům falklandským a čekat na další instrukce.
Bruce Londýn Skotsko Scotia
18 article
Moře Wedellovo považují mnozí geografové za zvlá- ště příznivý přístup pro ony výpravy, jimž jde přede- vším o to, dosící vysokých šířek; vždyť plavec, jehož jméno nese ena část jižního moře, mohl se svou lodí r. 1823 bez nejmenších oblíží proniknout až k 74° 15? niž se zdálo, že splavné more má konec. Pobřeží anlarklické pevniny že patrně nalézá se velmi daleko na jih a ve příznivých létech snad ho možno bez ob- tíží dosíci. Na tom založil Bruce svůj plán. Přece však musil počitati s okolností, že by mohl býti zatlačen k východnímu pobřeží země Grahamovy, k zemi krále Oskara. A s tím vskutku vážně počítáno. Poněvadz však Švédové se nesetkali se Skoty, dlužno předpo- kládat, že Bruce buď vůbec nevyhledal zemi krále Oskara, anebo že tam přezimoval v šířkách mnohem jižnějších než výprava švédská. Zdá se tudiž, že lze od skotské výpravy očekávat velmi zajímavé výsledky.
Bruce Grahamův Oskar Švéda Skot jižní moře Wedellovo
19 article
Snad se o nich záhy dovíme. Bruce by ještě rád pobyl další rok v polárních končinách a doufá, že na falk- landských ostrovech nalezne povolení k tomu. Edin- burská zeměpisná společnost nenamitá mnoho proti tomuto rozšíření plánu výpravy a vydala tudíž nové vy- zvání ku příspěvkům mezi svými členy. Sebráno bylo dosud 28.400 1. st., avšak chybí ještě 12.000 1. st. i pro případ, že by výprava přece jen měla být skončena v březnu. = Vyměněný pomník. Z Paříže se oznamuje Na náměstí des Pyramides, naproti sadům Tuillerií, stojí déle dvou desetiletí Frémietova jezdecká socha Panny Orleánské. Ještě před několika léty měl tento pomník, jemuž vytýkány domněle nezdařené proporce mezi jezdkyní a koněm, tmavý tón bronzové paliny. Jednoho krásného dne r. 1898 přišli dělníci a zřídili kolem pomníku lešení. Vypravovalo se, že podstavec není dost pevným a že mu třeba nových základů. Když lešení opět odstraněno, zářila Johanna d'Arc k nema- lému překvapení Pařížanů skvoucím zlatem. Překva- pení bylo dvojnásobné; jezdkyně nejen změnila barvu, ale také značně vyrostla, nevypadala již na koni jako trpaslice. Důmýslní lidé rozhodli ihned, že to jen klamný účinek pozlacení, zdá-li se jezdkyně nyní větší.
Bruce Frémietův Johann d ' arkus Pařížan Paříž desátník Pyramides
20 article
Avšak těmto esthetickým theoriím, jimž dosti dlouho věřeno, učiněn pojednou koncc; pozlacená socha jesl jiná, než bývalá socha bronzová. Frémiet sám to upřímně doznal. Když před dvaceti léty pomník od- halen, vytýkala kritika ostře nezdařené poměry. Umě- lec poznal svůj omyl a umínil si, že chybu napraví. Zcela polají vypracoval novou jezdeckou sochu, kde jezdkyně byla o dvacet centimetrů větší. Po léta če- kala nová socha v atelieru na příznivou příležilost, aby nepozorvaně vytlačila z podstavce posavadní sochu. Na štěstí objevily se r. 1898 na podstavci trh- liny. Pod záminkou, že socha bude pozlacena, byla dopravena do alelieru mistrova a na jejím místě pu- tovala na sekl sochu nová. Jestliže Frémiet nyní upřím- ně doznává, že sochu vyměnil, čini tak, aby se očistil z obvinění, jež na něho vrženo. Roznášeň o něm klep že tuto výměnu učinil z pouhé ziskuchtivosti a že prý dostal za starou sochu od jakéhos přítele umění 100.000 franků. Avšak za slarou sochu dostal ce- lých 950 franků, cenu staré bronze a novou sochu zho- tovil zcela na viastní útraty a provedl výměnu toliko z umělecké svědomitosti.
Frémiet Uma
21 article
= Tragické výjevy při srážce parníků u Ilhaky Přítel našeho listu píše nám z Athěn: Poslední zprávu o srážce této, jež se zakládala na officiálních telegraméch, dlužno doplniti obšírnějšími zprávami. jež nám celou ndálost líčí ve světle velmi tragickém a žalostném. Počet utonulých není dosud zjištěn nebude snad nikdy, jelikož na řeckých parnících ce- stuje mnoho lidí bez jízdních lístků, agenti nezapi- sují jména cestujících, kterým lístky prodávají. Roz- bouřené pak vlny odplavily mnoho mrtvol do moře a dosud se ani nepodařilo vytáhnouti utonulé v ka- binách druhé třídy, jelikož na ostrově Ithace není prostředků, kterými by bylo možno vyzvednouti po- topenou loď nad hladinu a vyčerpati z ní vodu. Vláda poslala hned malou válečnou lod s potravi- nami a léky na pomoc, ale ta nemůže přispěti vraku. Z dosavadního vyšetřování, jež zavedl přístavní úřad s oběma kapitány, nemožno taktéž spolehlívě znati, který z nich jest na srážce vinen. Noviny ovžem přišládají dle lihosti a osobních sympathii jednomu nebo druhému celou vinu, ale důvody je- jich nezakládají se na námořnickém umění a dosa- vadní vyšetřování nedostači daleko pro námořníka, rozhodnouti o věci té. Tolik však jest jisto, že oba kapilání jednali hnusně a zbaběle a zavinili smrt mnoha cestujících. Kapitán proraženého parníku »Pi- lova« ztratil v prvním okamžiku chladnokrevnou roz- vahu a prvý pokoušel se spasilí se na parníku »Assosa«, na místo aby zůstal na svěm místě do
Ithaka Athit
22 article
poslední chvíle, jak to námořní zákony a zvyky vy žadují. Teprve když se mu to nepoďařilo, hleděl spa siti parník. Posádka jeho sledovala ohavný příklad svého kapitána a způsobila mezi cestujícími zmatek Hanebně jednal i kapitán »Assosa«, jelikož odplul do přístavu, aniž dbal volání o pomoc tonoucích přispěl probodnutému parníku na pomoc, jak to moř- ský zákon přísně přikazuje a lidskost vyžaduje Kdyby byl vyplnil povinnost tuto, byl by zachránil mnoho životů lidí, kteří se z nezkušenosti a strachu vrhli do moře, by se plováním spasíli. Z těchto při- čin jest jen přirozeno, že se celá zloba obyvatelstv Ithaky a cestujících obrátila proti oběma kapitánům, jež policie drží ve vazbě a chrání před usmrcením, jelikož davy obkličují vězení a vyžadují, aby jim ka- piláni byli vydáni. Ministerstvo bylo z té příčiny nuceno poslati na rychlo z Patrasu oddělení vojska do Ithaky, by udrželo pořádek. Mrtvoly, jež vlny dosud vyvrhly na břeh, byly hned pohřbeny, př čemž se odehrály tragické scény. Nejboleslnější byla. když nalezena mrtvola jednoho obyvatele z Iibaky. Jeho vdova a devět sirotků se shromáždilo okolo utopeného olce, kvílíce a líbajíce ho a bráníce jeho pohřbení. Nedaleko od nich naříká zoufale žena nad ztrátou svých dvou dětí, volajíc vlnám, by ji alespoň vynesly na břeh jejich mrtvoly. Utopený kapitán pří- slavu Leukada vydal se právě na cestu, by slavií svatbu své dcery a nyní stojí tato s jinými příbuz- nými, kteří přijeli s válečným parníkem, u mrtvoly otce, který před třemi léty spasil dvě plachetní lodi před utonutím. Se všech stran zaznívá pláč a nářek, proklínání a hrozby.
Ithaka Patras
23 article
= Propadl se na ulici. Z Londýna se ozna- muje: V obci Hanley udála se velmi podivná ne- hoda. Dělník, nesoucí na ruce koš, ubíral se ulicí k továrně, kde pracoval. Pojednou odhodil koš da- leko od sebe a k nemalému zděšení mimojdoucích s hlasitým výkřikem propadl se do země. Shledáno, že uprostřed ulice, jež se nalezá nad starým důlem, půda se náhle propadla. Nejprve spuštěny do roz- sedliny lucerny, aby se zjistilo, je-li radno spustiti lidi do hustého vzduchu dolu. Teprve o polednách byl vzduch v dole tak dalece vyčistěn, že bylo možno spustiti lucerny do hloubky 80 stop, aniž shasly. Na to hasiči podnikli různé, ale marné zá- chranné pokusy a bouře, jež se v noci strhla, zma- řila veškeré naděje na úspěch prací, neboť půda byla otřesena tou měrou, že se všech stran řítila se do dolu. Báňský inspektor prohlásil, že každá další práce by měla v zápětí další nešlěstí a že nešťastník pohřben jest aspoň 50 tunami země. Následkem toho uspořádána na veřejné ulici slavná pohřební boho- služba. Při zasypávání šachty shledáno, že muž.
Hanley Londýn
24 article
jenž zahynul způsobem tak podivným, musil spad- nout do hloubky as 200 stop. Hanley jest střediskem hornického obvodu a v letech šedesátých, když se obec silně rozšířovala, překlenut velký počet býva- lých dolů, jichž se v každé z nových ulic nalezal jeden nebo několik. Při překlenování dolů počínali si, jak se zdá, dost ledabyle. Ústí mnohého dolu bylo sice zazděno, některé však toliko pokrýty prkny a pak přes ně vedena uliční dráha. Následkem toho nalezá se obyvatelstvo ve značném rozčilení, tím spíše, jelikož to není prvaí propadnutí půdy, jež se v posledních letech událo. Minulého roku váleli pi- vovarští chasníci plné sudy do jakéhos hostince na náměstí, když se pojednou půda otevřela a jeden ze sudů zmizel. Tehda se smáli této nehodě, ale te obyvatelům hanleyským smích zašel a sousedé pro- padlého nyní dolu zdráhají se bydlet ve svých domech.
Hanley
27 article Mat ve 3. tazich.
Mat ve 3. tazich. Úloha čís. 28 (reprodukce) J. Kohtz a K. Kockerlko rn i , he as, bs Šro as Ru Žn Mát ve 4. tazích. Partie čís. 10. Hrána korrespondenčně v roce 1902. Francouzská hra. Černý: L. Košut Bílý: J. Hostáň- 130D 1—d2 b7—bsb e7—e6 1. e2—ei d7—d5 Jesxce5 14. Jf3—e5 2. d2—d4 Ví6—f7 Jg8— fe 3. Jb1—e 15. flXKe5 4. e4—65 J16—d7 16. VfIXf7 Df8—fv c7—c5 5. f2—f4 17. b2—b4 ! e) Je5—e4. Jd7xkccb 6. d4xkch d5xe4 18. Je3xe4 7. Jg1—fs Jb8—- ce 19. Val—di Se7 — fs Sf8—e7 8. Sři — es. 20. c2—c4 a7— a57í f7— fe 21. b4—b5 Dí7— e7 10. Se1 — es Ví8S c te 22. Dd2—d8! a černý se 11. e5xkkc fs Dd8—fs 12. Kg1—hl vzdal. POZNÁMKY: a) Lépe 6. . . . Je6 a pak 8Xc5. Jezdec překáží pů sobnosti střelce a nestojí výhodně. Jc5 bráva Bardeleben, by vyhnul se Steinitzovu útoku. 7. Dg4 b) Černý hodlá vyvinouti S na b7, nezbude mu všal k tomu času. Lepší bylo 13. . . . Khs by zabráníl Jd5, což bílý připravoval. c) 14. . . . Jb4 nejde pro 15. a3 Ja6 16. JXd5 !a 14. . . . Sb7 nejde pro 15. 8c5 8Xc5 16. Jd7 T atd d) Lépe VXKV a Des. e) Hrozí 18. Vfl a 19. JXKd5l ) Černý měl hráti 20. . . . De7 a po 21. Dc3, Sb ač i pak jeho hra zůstala stísněna. Partie č. 11. Hrána v turnaji o mistrovství města Berlína, dne13 listopadu 1903,
J Kohtz K Kockerlko Černá L Košut J Hostáň Jd Jc Steinitzův JXKd jít 7 Val Jd Dce Berlín e 7 4 7 d 8 JXd 5 b 7 VfIXf 7 df 8 c 7 c 5 5 7 xkccb 6 c 4 Sb 7
31 article
34. K2—gí Kg8 —hs 35. Kg1 —h2 De1—e2- Dd8—g5 36. Vg6g2j) De2—h5- Sc8—gt 15. d3— dk 37. Kh2—g1 f4—fs Vas—ds 16. Vd1—de. 38. De4—e7 k) Ví8—f Jh7 —f6 17. Kgi—hí 39. De7—e8+ Kh8—h7 18. Jh4—f5 b7—-b5 40. De8—e4+ g7-- ge 19. h2—h4 d) Dg5—h5 20. d4e5 dexKe5 41. Vg2—g4? 1) f3—0 21. Jf5—6 b5—bs 42. Dg1— Dh5—h3- 22. Je3—ad e) Kh8—h7 f) a bílý se vzdal Poznámky (dle ,Münch. Sch.-Z.“ a D. Wochenschach“ a) Výměnu tuto nelze doporučovati, ježto otvírá bílému důležitou útočnou linii- b) 15. Jf5 vynutilo výměnu. Tah učiněný seslabuje bod el. c) Hlrozí b4 a Je4. Na 19. b4 násl. ab!
jh jít 7 Jf Münch D Wochenschach h 7 dh 5 f Vasa e 8 + Kh 8 e 4 + g 7 jít 1 Kh 2
32 article
13. Jí8—h4 14. Va1—dl d) Dle „M. 8. Z. chyba! Bílý měl ihned hráti 19. d e dxe 20. Jde. Nyní jest jezdec úplně ze hry. Po 22. Jdi mobl černý s výhodou hráti Vd7 a Ví8—ds. Nutný tah, připravující oběť v příštím tahu. Lépe 23. Je5 načež by měl bílý znamenitou hru. Nutnost 22. tahu jest nyní zřejma. Kdyby stál král na h8, mohl nyní bílý tahem 27. Dxf8+ vyhráti partii. Na 27. Dfs vyhrává ihned Des. chi) Pěkné, ale jediné dobré pokračování. i) Bílý měl hráti 29. Ve7 načež musil černý remiso- vatí (29. . . . Ddt- 30. KXg2 De2+ 31. Kas De1- atd. nehoť po 29. . . . Dg4 30. Df4 Dg6 (30. . Dh3 31. Je5) 31. Kf2 Se4 32. Dgs Df6 33. Je5 Vd8 34. Je4 fe44- 35. Dí4 Vd2- 36. Kol Ds 37. Df5- má bílý výhodu. Jediné. Zastaví-li bilý dámou násl. 36. . . . f3 37. Dxe2 e 38. Vgi Vfi a vyhraje. Táhne li králem násl. . . . foces. Na 38. Ve2 Vf6 39. Vh2 Vg6-- 40. Khi f2 atd. Nyní mohl bílý tahem 41. Ví2 zachrániti partii. Sám p. Kagan po partii doznal, že by po uvedeném tahu připustil tahem Vf5 remis. Po 41. . . . Dh3s hrozbou postupovati pěšci mohl bílý táhnouti 42. Des! a udržel by lehce hru.
Vd Pěkná Df Virginie Dx 2 e 38 Dxf 8 Ds 37 Vg Vfi Ddt jít 2 Vd 236 Vg 6
41 article
cigaretový papír, cigaretové dutinky. . Věude k dostání. e e altnstsahntala alsa sualačnaee ekurotecnmka K, Spoleenost dříve KOLBEN a SPOL., továrna a kanceláře ve Vysočanech. Instalační kancelář a sklad materiálu v Praze, Jungmannova tř. č. 14. Specialní továrna na stavbu strojů dy- namoelektrických a motorů Stroje dynamoelektrické na proud střídavý, Jedno- a více- fásové, metory na proud třifásový ku připojeni na měst- skou centrálu elektrickou v Holešovicích, čtyřpolová dy- nama na proud stejnosměrný, nejmodernějšího provedeni, transformatory, vypinače, elektrické zařízení vozů. Specfalitau Zařízení pro přenos sily elektřinou dle systému proudů třífásových. Stavba centrál pro osvětlování a přenos síly. — Elektricky poháněné jeřáby a výtahy. — Stavba 27312 elektrlekých drahi. receptů obsahuje
Vysočany Praha Jungmannův třída Holešovice