1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 15. dubna 1904.
Praha
4
article
va ranní n odpol. nlistn
přodp lácí se
v Praze v adiinistra
rre neta
s dvají donáško
s př ve nlisIkřei
reštoni
Praha
7
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 14. dubna. (C.B.
(Úradní] Kontradmirál kn. Uchtomský
telegrafoval dnes carovi jako do-
plněk zprávy včerejší: »Petropa-
vlovsk« potopil se o 10. hod. do-
polední následkem výbuchu miny.
zatím co ostatní loďstvo mané-
vrovalo na portarturské rejdě. Ad-
mirál Makarov se svým štábem
zahynul. Zachránili se: velkokníže
Cyril Vladimirovič, velitel »Petro-
pavlovska«, kapitán Jakovlev, tři
poručíci, dva praporščíci a 52 ná-
mořníků. Vyloveny mrtvoly: 1 ka-
pitána, 2 praporščíků, 1 lékařea
několika námořníků.
Jedna z minonosek, poslaných
včera v noci na rozhlídku — »Bez-
strašný« — ztratila v mlze styk
loďstvem a byla japonskými mino-
neskami obklíčena a zničena. Pt
lidí zachránilo se.
Po katastrofé »Petropavlovska-
převzal jsem zatím velení nad
loďstvem.
Za manevrování loďstva obr-
něnec »Poběda« byl zasažen upro-
střed pravého boku torpedem, vrátil
se však beze všeho přispění do pří-
stavu. Nikdo nebyl zabit ani raněn.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.
Uchtomský
Makarov
Cyril Vladimirovič
Jakovlev
Petrohrad
Petra
Petropavlovsk
Poběda
8
article
Per ardua!...
Per ardua!...
Jedna z těch ukratných náhod, které v po
věké truchlohře krravých válek lidstva již toli
kráte náhlosti blesku zasáhly tajemnou silou
starověkého fata rušivě v dějinný process, roz-
hodujíce bitvy proti všemu nadání: jedna z těch
netušených ran osudu zasáhla část chrabrého
válečného loďstva ruského, jediného to váleč-
ného loďstva, jímž vládne mírumilovný slovanský
svět na úsvitě velikého dvacátého stoletl.
Odraziv udatně sedmý nájezd japonského
lodstva na přístav portarturský, vracel se jeden
z nejznamenitějších admirálů ruských Makaro
na svém mohutném obrněnci »Petropavlovskue
ve svůj nedobytný příslav, zatím co přesila od
raženého loďstva japonského mizela na jižním
obzoru širého moře, když tu pode dnem admi
rální lodi ruské vybuchla bludná podmořská
mina (zda ruská či japonská není zjištěno),
mžikem způsobila děsnou katastrofu. Za několik
vteřin pohltil vzbouřený mořský vír ve svém
klínu roztříštěného lodního obra ruského a s ním
přes 500 statečných válečníků ruských, mezi
nimiž i samého jich geniálního vůdce Ma-
karova.
Hořem hlubokým a přebolestným zasmuší
se nad neštěstím tak hrozným veškera Rus
s ní všechen slovanský svět, pokud v něm žije
taký upřímný a vřelý cit slovanský, jako v ná-
rodě českém. Proč že náš rod je od věkův tak
nezaslouženě zkoušen a navštěvován nelítost-
nými ranami osudu, jakoby tajemná kletba jakás
na něm spočivala ? Proč jiným přeje štěstí
Makara
Rus
Ma
9
article
Rol
Rol
mnohdy až úžasné rozmarná Bellona, ač nebo-
jují za věc spravedlivou, aniž předčí nás uda-
tenstvím, obětovnosti nebo důmyslem?
Tak tázati se bude dnes množství jemných
slovanských duší v teskném zadumání. Marná
otázka. Neproniknutelnou rouškou zůstává zvě-
davým zrakům smrtelníků zastřena kolísavá váha
náhody, na níž houpe se štěstí a neštěstí ná-
rodů. Však právě proto není moudré malomysl-
něti pod ranami neštěstí a nedoufati v temné
noci hoře v úsvit lepších dnů. »Zejtřek u boha,«
di mudrosloví slovanské, spolehajíc ve věčnou
proměnlivost losův lidských tak jistě jako v ne-
ustálý pokrok člověčenstva. A tato víra žije
v duši všeho ruského lidu. Cokoliv vad bystrý
zrak nepřátel vystihl v povaze ruského národa:
jedné vlastnosti ruského národa nedovedl ode-
přiti svého obdivu: jeho statečné, přímo brdinné
chladnokrevnosti a neohroženosti vůči ranám
a protivenstvím osudu. Němec povahy tak mo-
hutné a znalec lidí tak důmyslný, jako byl
největší novodobý státník Němců Otto Bis-
mark, poznav za svého mnohaletého pobytu
na Rusi tuto vlastnost ruského karakteru, tuto
nezdolnou vytrvalost, klidnost a neohroženost
prostého člověka ruského v nehodách, které by
západního Evropana přivedly z míry a rozčilily
až k zoufalství, spatřoval v ní pln respektu
vlastní zdroj nezdolné síly ruského státu.
Rol
Němec
Bis
Evropan
Rus
10
article
To klidné »ničevo« prostého ruského mu-
žíka, jemuž se v zimní vánici necestou pro-
střed pouště sáňky roztřištily, naplnilo Bismark
takovým obdivem, že nosil po celý život že
lezný prsten, ukovaný ze hřebu rozbitých těch
sáněk, do nějž dal si vrýti jako s vé vlas tn
životní heslo to ruské slovo »ničevo«
»To nic neznamená«. A tak zazní bezpečně
i na zejtří po veškeré Rusi to chrabré staro-
ruské »ničevo« i po této těžké ráně osudu
Nejen že neklesne mysl národa ruského, naopak
bolest zrodí v ní jen novou vlastoneckou tuhost
a sílu k dalšímu, vytrvalému pokračování v boj
sobě vnuceném. A to právem. Vždyť nebyl
ruské loďstvo poraženo v žádné bitvě: nzopak.
ono odrazilo až dosud vilězně veškeré japonské
útoky na přístav portarturský, jehož pevnost
ozbrojena kolika sty těžkých děl jest dosud ne-
porušena a nedobytna. Přes všechny těžké
ztráty, jichž nejtěžší jest ovšem ztráta tak vý-
borného admirála, jakým byl Makarov, není
pořáď ještě ruské loďstvo válečné ve Žlutém
moři zlomeno a zničeno. Vladivostocký oddí
jeho jest dodnes v netknuté síle a může každou
chvíli způsobiti Japoncům velmi nemilé pře
kvapení.
Japonec
11
article
V několika nedělích pak zajisté přikvačí do
Žlutého moře čerstvé ruské lodstvo ze Středo-
zemního moře i od hradeb kronštatských,
kdežto japonské bude unaveno a vysileno. —
Však ani kdyby toho nebylo, neznamenají ta
námořní neštěstí Rusův pro konečný výsledek
války ničeho. Neboť tento rozhodne se
pouze na pevnině mandžurské, na
pláních za pravým břehem řeky Jalu; nuža
tam již dnes očekává Rusko nepřitele japon-
ského takovou zřízenou silou výborného, boje-
chtivého vojska svého a s takovým osvědčeným
vojevůdcem, jako jest generál Kuropatkin, že
věru nepotřebuje býti vlastencům ruským teskno
z bojů přištích.
Klid a důvěra ve vlastní sílu zavládne tudíž
po prvním otřesu záhy opět po širovládné oblasti
ruského národa a s železnou vytrvalosti povede
Rusko, vzdorujíc veškeré nepřízni osudu, válku
svou spravedlivou dále až do konečného př-
Rusův
Jal
Rusko
12
article
NILIST
NILIST
možení zpupného nepřítele. Tento jest ovšem
nemálo nebezpečný; od věků bojovný, ku po-
divu čilý a nejnadanější ten národ Asiatů, proslulý
vlasteneckým svým zápalem až k fanatismu.
může postaviti do pole proti Rusku až na pul
millionu evropsky vycvičeného udatného vojska.
které dopravuje na bojiště poměrně blízké.
Avšak přes všechnu dálavu, již jest Rusku
překonati, ono dovede po své velkolepé sibiřské
dráze stále a třeba po léta vrhati další a dalst
pluky udatných vojsk svých na bojiště man-
džurské, až konečně rozdrtí »žluté nebezpečí«
vítězně ránou olbřímskou.
Rusko
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 14. dubna. (Prostředni c t v
polského kola.) Máme před sebou stao
»Gaz. Narodowé«, z níž nám po telefonu byla
dodána výstraha české delegaci, aby »zbytečně
nepřepínala tetivy a zřekla se anarehistického
prostředku obslrukčního«, v níž však nacházím
i mnoho jiných podrobností, které se z telefonu
cestou ze Lvova patrně vytratily, jež však stojl
za zaznamenání. »Gaz. Nar.«, která jest orgánem
podolské skupiny polského kola, pokládá uzdra-
vení parlamentu za potřebu nezbylnou, poněvadž
vyrovnání s Uhrami na základě § 14. košutovci
buď zmaří, aneb, připusti-li je, připustí je za
tak velikou oběť se strany rakouské, že nové
vyrovnání bude horší starého. Druhým důvodem
potřeby dělného parlamentu jest ta okolnost, že
za absolutismu, zastřeného § 14., Němnci traii
méně než ostatní národově, poněvadž mají ve
Praha
Lvov
Nara
Uhry
Prostředeň c t
14
article
Vídni mocné ochránce v tamní byrokracii, která
jim dodává cenné informace, a mimo to v otáz-
kách národních nacházejí se v postavení beatorum
possidentium. Proto jak v zájmu jednotlivých
národností, tak i v zájmu státním polské kolo
zahájilo smiřovací akci a působí nyní k tomu,
aby se Čechové s Němci dohodli nejprve stran
zřízení krajského. Návrh polský nebyl odmítnu
a i Čechové jsou, dle informací »G. N.«.
ochotni jednati o novou úpravu zemské správy
v království českém, bude-li při tom dle návrhu
hr. Dzieduszyckého přísně dbáno zásad samo-
správných. »Nakolik přenesení jedné části pravo-
moci místodržitelské na úřady krajské jest
myšlenka zdravá — píše dále »G. N.« — n
tolik za žádné podminky nelze do-
pustiti, aby si krajské úřady do-
pisovaly přímo s ministerstvy, což
by nebylo nie jíného, než roztržen
země a seslabení politického vlivu, jenž právem
náleží českému místodržitelství, spolu paky
podkopalo kázeň úřadnictva. K tomu Čechove
nesvoli a rozumní Němci ani nemohou toho
žádati. Poláci rovněž by vystoupili proti všelikým
reformám, jež by seslabovaly moc zemské vlády -
jinak však byli by ochotní přivoliti k tako
reformě, klerá by některé agendy z místodržítel-
ství českého přenesla do úřadů krajských, ale
jen s tou podminkou, že krajské úřady
budou ve všem podřízeny místodržitelstvu a že
korrespondence krajských úřadů s ministerstvy
nebude se diti bezprostředně.«
Přecházejíc k poměru kola polského k dru.
Körbrovi, »Gaz. Narodowa« píše dále: »Chce-l
kabinet dra. Körbra vládnouti s pomoci parla-
mentu, nalezne pomoeníky v polském kole
baží-li však po vyrovnání na základě § 14
nesmí miti Polákům za zlé, budouli, s to-
jice na půdě parlamentní, jeb
plány potírati. Za účelem parlamentní del
nosti polské kolo prohlásilo vládě, že nutno
Čecho
Němec
G N
Čechov
Polák
Vídeň
15
article
změniti jednací řád a sdělilo podmínky, za kte-
rých jest ochotno podporovati vládu. Jestlize
vláda rozvine činnost, směřující k odstranéni
nynějších zmatků, může se udržeti. Nepodaříli
se jí to, padne dříve nebo později. Dosud ne-
podařilo se jí posloupiti v nejvážnějších státních
olázkách ani o krok dále, než jsme byli roku
1897; tak to však nemůže zůstati, nemá-li
Rakousko utrpěti veliké škody. Poláci sice
mohou spolupůsobiti s vládou dra. Körbra, ale
jen potud, pokud to káže zájem
státu a dovoluje zájem ze mě.«
»Gaz Nar.« zavírá svou stať několika per-
nými pravdamí na adresu rakouských Němeů
jich umíněnosti vzhledem k požadavkům če-
ským. Týmž předmělem zabývá se vídeňský
zpravodaj »Czasu«, který viní německou levici
že žádá na Češích, aby bezpodmínečně upustil
od obstrukce, ale nechtějí povoliti Čechům ani
minimálních ústupků, bez nichž Čechové svou
taktiku změníti nemohou. »Kur. Lwow. « dokonce
soudí, že za daných poměrů česká delegace
nemůže upustiti od obstrukce třeba i proti dele
gačním volbám, byť by musila použiti násili
Neboť když česká umírněnost, jež dostoupila ji
krajních mezi, nedosáhla splnění českých poža-
davků, nebylo by divno, kdyby trpělivost Čecho
praskla a oni se chopili prostředků choulo
stivých.
Polák
Čech
Čecho
Rakousko
Gaz Nara
16
article
Ze Záhřeba, 12. dubna. (K výtrž no-
stem v Samoboru) sdělují se následujíe
další podrobnosti. Podnět k útoku sedláků na
předsedu schůze, poslance Kiepacha, zavdal
řeč mladého sedláka Miletiče, jenž mluvil o vy-
řízení třicetiletého sporu o pozemky mezi stat
kářem Kiepachem a sedláky a kterýžto spor ne-
dávno rozhodnut ve prospěch Kiepachův. Vládní
komisař vyzval předsedu, aby rečníka volal
k pořádku, a když tento komisaři vyhověl, na-
stal prvý hluk. Další řečník Komare mluvil však
o témž thematu a když i ten byl volán k po-
řádku, vrhli se sedláci na Kiepacha. Posl. Kie-
pach i obecní pokladník Vukovič byli povážlivě
zraněni. Škoda, kterou sedláci způsobili v okres-
ním úřadě spálením a zníčením listin, obnáší prý
na 100.000 K, poněvadž mimo jiné zničeny
i nové katastrální mapy, pořízené velikým ná-
kladem. K sedlákům přidružily se patrně i jine
podezřelé živly, neboť manipulace s pokladnami
z nichž odcizeno 2000 K úřadních peněz a za
6000 K cenných papírů, jež byly majetkem
okresního přednosíy, ukazuje, že pokladny ole-
vřeli lidé v tom sběhlí.
Do Samoboru odjeli vrchní župan Budi-
savljevič, podžupan Fodroczy, aby se přesvědčil
na místě o běhu události. Vyšetřování vede
soudní rada Biskontini se státním zástupcem
Gjuričičem, kteři oba také se nacházejí v Samo-
boře. Dosud bylo zatčeno deset osob.
Kiepach
Miletič
Posl
Vukovič
Fodrocza
Záhřeb
Samobor
Gjuričič
17
article
Mluvě o truchlivých událostech v Samo-
boru, „Obzor“ vypočítává, že od podzima ko-
náno v Chorvalsku na 150 veřejných i důvěr-
ných schůzí lidu, a všechny skončily dosud
nejlepším pořádku. Teprve přívržencům Fran-
kovým podařilo se na schůzi samoborské roz-
nititi vášně nevzdělaného lidu narážkami na jeh
osobní spor s předsedou schůze a tím zavini
politování hodné výtržnosti, jež svedení sedláe
odpykají nyní těžkými tresty.
Z Pešti, 13. dubna. (O pět nový mo-
nitor.) Včera odpoledne spuštěn na Dunaj
z loděnice „Danubius“ druhý nový monitor
„Bodrog“ za přítomnosti zástupců dunajského
loďstva a jiných úřadních osob. „Bodrog“ jest
stavěn dle týchž plánů a má totéž vyzbrojení,
Fran
Pešť
Dunaj
Bodrog
Danubius
18
article
v drobném prodejí:
canní čtlo o sobě . . . s
odpoletní.
Ve slialkich na vaskovíí
red čss le
sdpolsdnt. . . . . . . . sh
Inseráty
plati se hatové repřel.
plaeení a ineerty paijírná z dmnlnl-
strace v Mariansk é ulici é. a
sn zacbáznjí se též ne dak
tiskátna a ekpediee Národnleh Listt“.
Eakopiey aa novraerjl.
é ulice
19
article
jako monitor „Temes“, jenž byl spuštěn na
vodu 26. března.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 14 dubna.
K altentátu na španělského minislerského
předsedu Mauru.
Král Alfons XIII. opustil již Barcelonu,
kdežto zraněný ministerský předseda Mlaura
musil zůstati v katalonském městě a není zná-
mo, kdy z lože vůbec bude moci povstati. Jak
velice byl Maura oddán klerikalismu, dokladem
toho jest, že hlásal heslo: »Řehole mohou se
spravovati jenom kanoniekým právem a nejsou
světským orgánům povinny žádnou poslušností.«
V občanstvu byl Maura tak nenáviděn, že při
vjezdu králově do Barcelony uznáno za vhodné
odděliti vůz ministerského předsedy od vozu
králova vojenskou četou, aby pro případ atten-
tátu na Maura nebyl i král přímo ohrožen.
Maura narodil se r. 1852 v Mallovce. Sta
se tam advokátem, vystěhoval se ale později
do Madridu, kdež věnoval se, hláse se k libe-
rálům, karriéře politické. Oženil se také se
sestrou liberálního vůdce Gamaza. V liherálním
ministerstvu Sagastové byl Maura ministrem ju-
stice a pozdějí ministrem spravedlnosti. Když
však konservativec Silvela pověřen byl r. 1902
sestavením nové vládr. Maura — kam vítr tam
plášť — přešel do táhora konservativníhoa
stal se v této vládě ministrem vnitra. Dnes stojt
sám v čele vlády, mnohem reakcionářštější nežl
jakou byla vláda Silvelova.
Maur
Alfons XIII
Mlaura
Silvel
Silvelův
Praha
Barcelona
Mallovka
Madrid
20
article
Útočník Artal vězněn jest dosud ve státní
budově v Barceloně samě, kdež ho vyslýchaji
zvláštní soudci; později bude převezen na tvrz
v Montjuích, kdež již tolik anarchistů vězněno
bylo a kdež své doby mučení vězňů anarchisti-
ekých způsobilo tolik hluku v celém světě ci-
vilisovaném, že musila vláda Sagastova o něm
dáti provésti zvláštní šetření. Artal býval (2
leta) chovancem kněžského semináře. Souzen
bude řádným soudem.
Maura, byv zraněn, položil zbraň, již sám
si z rány vytrhl — dle jedné verse byla to
dýka, dle jiné kuchyňský nůž — do povozu
svého a velel kočímu, aby ho dovezl do jeho
bytu v provinciální budově. Dal přemístiti tam
telefon těsně k loži svému, aby mohl dle po-
třeby mluviti s mínistry a se svojí rodinou
v Madridě. O podrobnostech attentátu byl včera
soudně vyslechnut a podepsal i dotyčhý pro-
tokol. Lékaři narídili mu, aby se před zahioje-
ním rány přísně zdržoval masa, by se nedosta-
vila horečka.
V Barceloně napjetí mezi oběma tábory,
vládním a opposičním, dále vzrůstá. Již včera
došlo k bouřlivým projevům. Po »Tedeum« shlukl
se zástup monarchistův, mezi nimiž byli četní
důstojníci, před redakci republikánského listu
»Publicidad«, proti kterémuž došlo k nepřátel-
ským projevům. Redaktoři objevili se na bal-
koně a posmívali se monarchistům. Důstojníci
chtěli ztéci místnosti redakční. Civilní guvernér
jen stěží zabránil dalším výtržnostem. Roze-
chvění bylo veliké a došlo opětně ke srážkám.
Jedna osoba, jež volala slávu útočníku Artalovi,
byla by bývala monarchisty málem utlučena.
Jsou obavy před dalšími nepokoji.
Povstání Hererů proti Němcům.
V úřadních kruzích berlinských se tvrdí,
že postavení guvernéra jiho africké osady ně-
Artal
Maur
Herero
Němec
Barcelona
Madrid
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Die svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
V době absolutismu.
Heller
22
article
(Školní patronát. — Na jakých klavirech
tehda evičilo. — Třeti třida hlavních škol.
Čivrtá třída a rešlky. — Sekatura s cestovními
průkazy. — Poníze v době absolutismu.)
Bylo v předcházejících řádeích řečeno, ž
dle tereziánského školního řádu mládež, vycho-
dirší obě třidy triviální školy, ještě povinna byla
narštěvovati opakovaci hodiny. Tyto odbývaly se
u nás po čas školního roku vždy v neděli o 1.
hodině s poledne a to v ten způsob, že podučitel
v první třídě s výrostky opakoval a můj otec
ve druhé třídě s dívkami. Opakovaly se jenom
nejnutnější, pro život důležité výsledky školníbo
vyučování a po hodině odebrala se mládež do
koslela, kdež s ní katecheta zase konal půlho-
dinné »křesťanské cvičení«. Mládež stála při tom
dle pohlaví oddělena, před zábradlím presbyteria
a katecheta obcházel, rozmlouvaje nebo se vy-
plávaje, za nim. O 3. hodině pak konalo se pro
všechno obecenstvo »požehnání«. Do kolikátého
roku mládež oné doby opakovací hodiny navště
vovati povinna byla, nejsem s to udati, však
myslím, že ne děle než do 16. roku.
Zbývá ještě několik slov pronésti o školním
patronátu, jak jsem jej seznal na škole svého
olce. »Patron« zadával školu uchazeči, který mu
bud nejzpůsobilejším se zdál, aneb osobně nj-
plijemnějším byl, zrovna jako se dělo s farami.
Za toto právo měl povinnost udržovati v náleži-
tém stavu školní budovu, jakož i učebny a do-
dávati na vytápění školních světnic potřebné
dřívi. U nás a nepochybně také jinde bylo pro
ten účel na rok poukázáno určité množstvi
dfivi, jež si učitel dle potřeby v knížecím les-
mistrovském úřadě poukazovati dával a kteréž
nejenom na vytápění školních světnic, nýb
také pro soukromou potřebu učitele i podučitel
tplné stačilo. Bylo-li potřebí nějaké opravy n
demě, v učebnách nebo v učitelských bylech,
23
article
požádalo se o jich provedení také u lesmistrov-
ského úřadu, klerý věc vyšetřil a učitelově zá
dosti dle svého uznání vyhověl nebo nevyhověl.
Při vážnějších nebo obtižnějších návrzích na
opravy nebo nová pořizení požádán o zakročení
děkan, jehož antorita ovšem u panských úřadů
větší byla, než váha učitelova, avšak případy
tohoto způsobu byly opravdu vzácné. Učitel ne-
žádal z pravidla ničeho, než co skutečně nutné
bylo, a lesmistrovský úřad nedělal pak žádných
obtíží — u nás, jinde však bývaly u špinavých
nebo schátralých »vrchností« kruté tahanicea
pohoršlivé spory. Patronát poskytoval »patronovie
sice jakési vrchnostenské právo, ale ukládal mu
za to povinnosti, jež dle mého soudu cenu
onoho práva (presentačního) daleko převyšovaly
Život v domácnosti mých rodičů nelišil se
asi mnoho od života v učitelských rodináchji-
ných menších měst a neměl momentů pro ve-
řejnost zajímavých. Čas, jejž volným zůstavovala
škola, plníla hudba. Sdělil jsem již, že se ve
zpěvu (dle not) a houslím učilo po škole v učebně
samé, ale požitek klavírní dressury dětí vyhrazen
naší domácnosti. Můj otec měl vždy několik kla-
vírů, ale nikoliv fortepian, nýbrž klavirů dl
tehdejšího názvoslovi a stavu hudebních nástrojů.
24
article
Klavírem (také klavichordem nebo klavesinem)
nazýval se tehda pianu poněkud podobný ná-
stroj, který měl tvar podlouhlého čtverhranu,či
lépe řečeno, čtverhranné obdělně, asi na stopu
vysoké skříně, jejíž spodni čili základní (reso-
nanění) deska ve výší několika paleů ocelovými
strunami potažena a z předu klaviaturou opa-
třena byla. Vrchní deska zůstávala přiklopena
anebo se otvírala. Klávesy pak tohoto nástroje
neměly na koncích svých ani kladívek ani měkce
obalených paliček, nýbrž jenom mosazné se-
kyrky, jež při hře ze spoda do strun sekalr.
Tento mechanismus působil, že měly kla-
víry zvuk sice slabý, ale tón jasný. Kdo hrál,
slyšel dosti, ale soused ve vedlejší světnici ne-
slyšel nic a nebyl tedy hrou nikterak obtěžován.
Klavíry tohoto druhu mohly ležet třebas celý
den pod postelí; teprve když se chtělo hrát,
vytáhl se klavir, vyzvedl buď na vlastní postavec
aneb se položil prostě na některý stůl a cvičení
mohlo začíti. Moji bratři, když do Prahy na
studie jeli, vezli si vždy každý svůj klavír s se-
bou. Forman uložil jej pečlivě mezi pytle s ovsem
Forman
Praha
25
article
a poněvadž konstrukce nástroje svrchovaně
prostá byla, dovezl jej vždy bez pohromy na
místo t. j. do pražské některé zájezdní hospody
Na takovýchto tedy klavírech cvičili se
nás nastávající pianisté a pianistky, hrajíce bud
střídavě každý u svého nástroje, nebo čtverručně.
časem také celým sborem, jak se hodilo. Cri-
čení trvala mnohdy až do pozdního večera. P
odbytých »hodinách« se klavíry někam stranou
složily
Cri
26
article
Avšak pokrok nestanul před našími dveřmi
nýbrž vnikl až mezi nás. Můj otec vyučova
také na zámku, když mladé dámy z knížeclh
přibuzenstva ve Vlašimi meškaly a musil ovšem
také sám zámecké nástroje ladit. Tu pak daro-
vala mu, asi v roce 1855, kněžna jakožto mimo-
řádnou odměnu starší fortepiano, nad nímž jsem.
když je ze zámku přivezli, opravdu užasl: mělo
už sedm oktáv, bylo na višňovou barvu leštěné
a zdálo se mi býti dlouhé jako krokodil ! Proti
naším klavírům učiněný kolos! A jaká byla te-
prve radost má, když je na tři silné nohy s mo-
saznými kolečky postavili a celé do pořádku
uvedli: tento kdysi snad koncertní nástroj měl
pět pedálů, z nichž jedním na španělský bub-
nek, druhým na triangle a třetím do rolniček s
llouklo. Ale radost má netrvala dlouho, nebot
otec, jsa nepřitelem všeho »komediantstvi« v hudbe
dal knížeci auersperské fortepiano vykleštit tak
že zůstaly na něm jenom dva pedály: na du
šení a sesilování tónů. Prvním kouskem, jejz
jsem na tomto pianě cvičil, byla ouvertura k opeře
»Chahif bagdadský«, již složil Boieldieu. A kdyz
už tak o hudbě mluvím, zaznamenávám, což
jistě nikoho zajímati nebude, že chtěl otec míi
ze mne hudebnika, chvále můj prý rozhodný
talent pro housle, na něž jsem mnohem raděj
hrával, než na piano, ale matka nechtéla mít ze
svého Benjamina — »šumaře«, a takž musii
jsem na gymnasium a stal jsem se — čím b.
mne jistě nebyli chtěli míti ani otec ani matka.
Benjamin
Vlašim
27
article
Když bylo rozhodnuto, že muzikantem ne-
budu, poslán jsem byl r. 1856 do Jihlavy do
čtvrté třidy tamější c. k. hlavní školy jakožto prů-
pravny pro studiem na gymnasiu. Jihlava zvo-
lena, jako již dříve u všech mých bratří, ze
dvou příčin: předně abych se tam naučil dobře
němčině a za druhé proto, že měla matkau
jihlavského strýce na úrok uložený zbytek svého
někdejšího věna a že tedy nebylo potřebí posí
lati do Jihlavy hotových peněz na byt, stravu,
prádlo a školní potřeby. Jinak byl bych po od-
byté vlašimské dvoutřidní škole musíl projít
kdesi v Čechých prostulou tehda třeti třídou
farní nebo státní hlavní školy
Třetí třída hlavní školy nahražovaln
v letech čtyřicátých a ješté hluboko do let pa-
desátých mužské mládeži nižši studium, ba na-
mnoze studium vůbec. Absolventi třetí třidy při-
jímáni za praktikanty do úřadů patrimonislních
a vůbec do všech úřadů mimo soudy, kdež are
vyžadováno bylo odbyté studium právnické,
mohli tedy s pouhou třeti třídou (a nějakými
pozdějšími snad praktickými zkouškami čili kon-
kursy) dostoupiti vysokých hodností v úřadech
hospodářských, politických a finančních. z
mého mládí znali jsme mnoho velkýchi pánů
kteři jenom s odbytou třetí třídou do úřadn
praxe byli vstoupili a řikali jsme jim posměšné
střetí klassisté«, označujíce takto jejích sku-
tečný aneb domnělý nedostatek všeobecnélo
vzdélání.
Jihlava
Čechý
28
article
Čtvrtá třída byla tehda cosi zvlášt
ního. Až do roku 1833 byla čtvrtá třída v Č -
chách přípravou pro »stavovský polytechnický
ústav« a teprv, když byla tato připrava uznána
za nedostatečnou, zřízena usnešením stavů če-
ských (na sněmu r. 1833) v Praze stavovská re-
ální škola o dvou třídách a úsilim arcibiskupa
Chlumčanského dvoutřidní reálné školy v Rako-
vníce (r. 1834) a v Liberci (r. 1836). Tyto
školy neměly však žádného zákonně předepsa
ného učebného plánu a hověly více potřebám
mistním. Vyučovalo se na všech jenom ně-
mecky. Teprve za ministra Lva Thuna r. 1849
zavedena nová organisace těchto ústavů a zřízen
značný počet reálek také v Čechách. Thunovou
organisací upraveny reálky na nižší a vyšší.
Nizší reálka nastoupila na místo bývalé 4. třídy.
směla zůstati spojena se školou hlavní a stala
se takto doplňkem školy národní. Název
čivrté iřídy však namnoze delší dobu
ještě potrval a takž říkalo se — a to nikol
neprávem — že má na př. farní hlavní škola
u sv. Jakuba v Praze čivrtou třídu o dvou
ročnících. Takováto 4. třída byla tedy nižši
reálkou a žáci z ní přecházeli do vyšší rešlky,
anebo na př. do ústavu pro vzdělávání učitel
Thun
Thunův
Jakub
Čchy
Praha
Rako
Liberec
Čechy
29
article
Někde byly hlavní škola a nižší reálka od sebe
docela odloučeny a měly každá svoji vlastní
správu, jinde zase, jako na př. v Jihlavě, roz-
šířena c. k. hlavní škola na 4 třidu a připojeny
k ní ještě dva ročníky reálky za společného
řízení. Čtvrtá třída za mého času byla umistěna
zvlášt, v soukromém domě vedle reálky, jakoby
k žádné jiné škole nepatřila; katechetou a re-
ditelem u nás i na rešlce byl kněz Jan Alléa
také učitele kreslení měli jsme s reálkou spo-
lečného. Společná kreslirna byla v budově re-
ální. — Dle Thunovy organisace přestala být
na reálkách němčina výhradným vyučovacím
jazykem, avšak po opětném zavedení absolu-
tismu poněmčily se v letech padesátých všechny
reálky v Čechách a jenom pražská vyšší reálka,
jejímž ředitelem byl Wenzig, zůstala českou.
Roku 1854. bylo mi vykonati první cestu
z měho rodiště a to hned do Prahy. Avšak než.
o této cestě nebo jejím účinku promluvím, zdá-
se mi býti žádoucno, abych několika řádky
zmínku učinil o dvou věcech, klerých tehida ke
každému cestování nezbytně bylo potřebí: o ce-
stovních průkazech a o penězích. Peněz jesť a
bylo sice, pokud paměť lidská sahá, vždy na
cestu potřebí, ale bez cestovních průkazů může
se nyní volně procestovati větší čásť Evropy,
čehož v letech padesátých nikterak nebylo.
Allé
Thunův
Wenzig
Jihlava
Čechy
Praha
Evropa
30
article
Jost v povaze, ba v přirozenosti a podstatě
absolutismu, že musí omezovati volnost všelikou
a tedy také volnost cestování čili volnost pohybu.
Nebylo absolutního státu, v němž by se cesto-
vání nebyly činily překážky, ale nebylo snad ab-
solutismu, jenž by volnému pohybu občanstva
tak přepjatě a nesmyslné obtíže byl činil, jako
rakouský absolutismus let padesátých. Pas, do-
movský list, pracovní výkaz nebo cestovní knížka
byly nevyhnutelné vade mecum, byly nezbytnou
potřebou každému, kdo jen sebe menší kousek
do světa podívati se chtěl. Že na cestu do Be-
nátek (tehda ještě rakouských), do zemí něme-
ckého spolku (jehož členem Rakousko bylo) pasu
čili průvodního listu bylo potřebí, šlo ještě jakz
takž na rozum; hůře již chápalo se, že byto
pasu potřebí také na cestu do Vídně, do Pešti
a vůbec do jiných zemí rakouských, ale holou
zbytečností, ba hloupou sekaturou zdálo se a
bylo vskutku také, že musil míti český venko-
van pas nebo aspoň domovský list při sobě i
Be
Rakousko
Vídeň
Pešť