3
masthead
18. února 1900.
5
article
čejná hůl a kouřila pěkně, velmi pěkně. Zdálo
se, že bambus vyssává kouř. Stříbro toho nečiní
a já musím ted občas dýmku čistiti, což jest
velmi nepříjemné, ale kouřím z ní k vůli tomu
starému muži. Učinil ze mne asi něco pěkného.
ale dával mi vždy čistou rohožku i polštář a
nejlepší opium, jež lze dostati.
Když zemřel, převzal jeho synovec Tsin-
ling Bránu a nazval ji »Chrám trojího majetku«,
ale my starší říkali jsme jí pořád »Brána sta
starosti«. Synovec vede to nedbale a myslím,
že mu memsahib pomáhá. Žije teď s ním jako
dříve se starým mužem. Ti dva připustili tam
všechny druhy sprostého lidu, niggry a jinou se-
bránku a Černý Dým není již tak dobrý jako
býval. Našel jsem mnohokrát spálenou klovatinu
ve své dýmce. Starý muž by z toho byl měl
smrt, kdyby se bylo něco takového za něho pří-
přihodilo. Jizba není nikdy uklizena a rohožky
jsou roztrhané. Rakev je pryč — zase v Čín
se starým mužem a dvěma uncemi dýmu uvnitř,
kdyby jej snad starý muž cestou potřeboval.
Jossovi nepálí se více tolik tyčinek pod
nosem jako dříve. To je špatné znamení, tk
jisté jako smrt. Je též celý hnědý a nikdosi
ho nevšímá. To je dílo memsahiby, vím to, neb
když Tsin-ling pálil před ním pozlacený papír.
říkala, že je to mrhání peněz a tvrdila mu též,
že když tyčinka bude hořet velmi pomaloučku
že to Joss nepozná.
Synovec
Jizba
Joss
Tsin
Čína
6
article
Tak dostáváme teď tyčinky smíchaně s klo-
vatinou, vydrží o půl hodiny déle, ale ošklivě
páchnou. Žádný obchod se nemůže dařit, když
se dělá něco takového. Jossovi se to nelibí.
Vidím to. Časem pozdě v noci mění podivně
barvu — modrou a zelenou a rudou — jako
to dělával, když byl Fung-Čing na živu a koul
očima a dupe nohou jako, dábel.
Nevím, proč neopustím to místo a neza-
kouřím si ve své vlastní jizbě v bazaru. Tsin-
ling by mne jistě zabil, kdybych odešel — béře
teď mých šedesát rupil — a pak přivykl jsem
už tolik té Bráně. Není už takovou, jako bývala
za starého muže, ale nemohl bych ji opustit.
Viděl jsem tak mnohé přicházeti a odcházeti. A
víděl jsem tak mnohé umírati zde na rohož-
kách, že bych se bál umříti venku. Viděl jsem
některé věci, jež by lidé nazvali dosti podivnými,
ale není nic podivného, když se chytite Černého
Dýmu, výjma Černý Dým. A kdyby i bylo, tak
na tom nezáleží. Fung Čing byl velmi vyběračným
ve svých lidech, ale synovec již není. Říká
každému, že má dům »první třidy«. Proto jest
Brána trochu známější než bývala. Ovšem jen
mezi niggry. Synovec neodváží se vpustiti bě-
locha, ba ani míšence. Vydržuje ovšem nás
tři — mne, memsahibu a druhěho míšence.
Joss
Fung
Dýma
Synovec
7
article
My jsme již železné krávy. Ale nedal by nám
na úvěr ani dýmku — — ani za nie.
Douřám, že některý z těchto dnů zemru
v Bráně. Peršan a muž z Madrasu se teď ná-
ramně třesou. Mají hocha, aby jim zapaloval
dýmky. Já si to činím stále sám. Nejspíš že je
uvidím vynésti před sebou. Nemyslím, že pře-
žiju memsahibu nebo Tsin-linga. Ženy vydrží
déle než muži při Černém Dýmu a Tsin-ling má
v sobě krev starého muže, ač kouří laciné
opium. Žena z bazaru věděla na dva dny, kdy
zemře a zemřela na čisté rohožce, s pěkně vy-
epaným polštářem a starý muž pověsil její
dýmku zrovna nad Jossem. Měl ji vždy rád
myslím. Ale proto přece vzal si její náramky.
Rád bych zemřel, jako ta žena z bazaru.
na čistě, chladné rohožce s dýmkou dobrého
opia mezi rty. Až budu cítit, že je konec, po-
žádám o to Tsin-linga a on bude moci zat
vybírati mých šedesát rupií každý měsíc — jak
dlouho bude chtíti. Pak si lehnu na znak,
klidně a pohodlně a budu pozorovati poslední
veliký zápas černých a červených draků a
pak v .
Nu, na tom nezáleží. Na ničem mi nezá-
leží — jen si přeju, aby Tsin-ling nedával klo
vatinu do Černého Dýmu.
Peršan
Dýma
Madras
8
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Lid a literatura.
Snad jste si ani nepovšímli poznámky vli
terární rubrice tohoto listu, že dvě ze »Selských
balad Jar. Vrchlického«, »Chlumecký rybník«
»Jan Kozina« staly se písněmi lidovými, že s
jim dostalo nápěvu a že je lid zpívá právě jako
»Loučení« z Čechova »Lešetínského kováře.«
Nehodlám se zde o tom šířit, promluvím o tom,
jakož i o současné písni lidové jindy a obšír-
nějí. Pro dnešek šlo mi jen o to, ukázat, kte-
rak si lid vybírá z umělé poesie, pokud je mu
přístupnu.
Co se hodí za čtení lidově nelze rozhodo-
vat na základě filosofiekých a pedagogických
úvah, zde třeba zkoumat v lidu samém a v tom
ohledu máme pramálo materiálu. Že romantické
věcí Tylovy, Chocholouškovy, Jana z Hvězdy
atd. jsou vítaným čtením pro lid, jest ovšem
vůbee známo, ale co všecko z posavadního na-
šeho lilerárního inventáře, nabylo by obliby v ši-
rokých vrstvách lidu —— ovšem, kdyby muto
bylo přístupno — dalo by se dokazati toliko
experimentem. Věřili byste, že prostá služka pře-
četla s nadšením celý Zeyerův »Vyšehrad«, tedy
knihu hodně těžkou? Ovšem, hleděla na tyto
básně as jinak než rafinovaný esthét, ale lí-
bily se jí.
Nelze tvrdit o české knize, že by byla
drahá, čtyřarchový sešit za deset krejearů jako
Ottova Laciná knihovna a podobné sbírky za-
jisté není žádná drahota. Ale i jiné české knihy
jsou vesměs levnější, než na př. podobné publi-
kace německé, kde na př. překlad tak chatrný
s jakým by se u nás nakladatel nesměl odváži
ani na veřejnost, je zrovna dvakráte tak drahý
jako dobrá česká kniha téhož objemu. A přece
není dobrá česká kniha lidu přístupna, nebo
chce-li ji kdo mit, musí pro ni do krámua
tomu lid není zvyklý. Jeho četbu do domu do-
dává mu kolportér.
Vrchlický
Kozina
Čechův
Tylův
Chocholouškův
Zeyerův
Ottův
Vyšehrad
Jan z Hvězda
9
article
Kolportáže jest jediný prostředek, kterak
seznámiti nejširší kruhy lidu s dobrou četbou.
Posavadní zkušenost ukázala, že všechny pro-
středky, jichž dosud užito, literární spolky,
různé Matice atd. působí zase jen v obmezeném
kruhu středních tříd. Proti jarmareční literatuře
nelze působit články v novinách nýbrž — na jar-
marce. Jarmareční písničky, někdy úžasně hloupé
a sprosté, jsou dosti drahé, že by proti nim
mohly konkurovat věci lepší. Stal se sice před
lety v té věci pokus, ale zdá se, že nebyl pro-
veden v náležitých rozměrech a dost záhy od
toho upuštěno. A že by se mnohé pěkné věci
setkaly s oblibou v nejšírších vrstvách lidu do-
kazuje nejlépe obliba »Loučení« z »Lešetín-
ského kováře« a obě »Selské balady« Vrchli-
ckého. «Chlumecký rybník« a »Jan Kozinas
mají dost pěkné nápěvy, vypůjčené ze starších
zobecnělých písní. A zde, myslím, spočívá ta-
jemství úspěchu, opatřit lehké zpěvní nápěvy.
nikoliv pro virtuosy nebo hudební filosofy, nýbrž
takové, aby se blížily co možná písni národní.
Hlavní podmínkou zdaru při šíření dobré
četby mezi lid jest, přizpůsobít se podmínkám
kolportáže. Jsou nakladatelé, kteří manipulují
s prvními sešity, jakoby to bylo zlato, dvacet
prvních sešitů na ukázku považují za kdovl
jakou koncesi. Dostanou-li na těehto dvacet se-
šitů dva abonenty, je to zázrak, ale ušetřili na
prvních sešitech.
Kozinas
10
article
Kolportér musí nechat první sešit všude na
ukázku zdarma, má-li mít na díle zisk, musí
mít aspoň dva další sešity pro sebe. Má-li zl-
skat slušný počet abonentů, musí nechat první
sešit každému, kdo jej vůbec chce vzit. S tím
musí nakladatel počitat. První pokusy, podnik-
nutě v poslední době, rozštřiti dobré čtení mezi
lid, levným vydáním spisů Beneše Třebízského
a »Čítárnou českého lidu«, jež počala histori-
ckýmí romány Prokopa Chocholouška, jak se zdá,
plně se zdařily a zdar tento povzbudí k nasle-
dování. Bude-li se pokračovat energicky na této
slibné dráze, můžeme míti za pět let pěknou
řadu zkušeností, co z posavadní naší literární
zásoby líbí se našemu lidu nejlépe.
Beneš Třebízský
Prokop Chocholoušek
11
article
Ostatně nemyslete si, že neznalost domácí
literatury v širokých vrstvách lidu jest toliko
naší speciálitou. Četli jste snad, že u přiležitosti
jubilea Goethova jal se spisovatel Jakobowski
pátrat, pokud jest tento prvňí básník německý
znám mezi lidem a že výsledek jeho dotazů byl
žalostný. Ba jedna služka ve Frankfurtě n. M,
v rodišti básníkově, pronesla dokonce klasický
výrok: »Kdyby nebyl býval Gosthe živ, nedělali
by mu takovou slávu!« A přece mají. Němci
vzorně uspořádané sbírky čtení pro nejširší
kruhy lidu. Ale zdá se, že tyto sbírky odebí-
rají, právě jako dosud bylo u nás s různými
Maticemi a podobnými sbírkami, zase jen zpra-
vidla čtenáři ze střední třídy. Zkušenosti tyto
přiměly Jakobowského, že se odhodlal, vydávati
levně sešitky po 10 fenikách, obsahůjící nejlepší
ukázky z německé literatury.
Nelze níktérak tvrdit, že by vkus našeho
lidu byl tak pokažen, jak se zdá podle posa-
vadní jeho četby. Lid čte prostě to, co se mu
přinese do domu, není jeho vinou, že dosud
nedostával nie lepšího. Velký úspěch obou lev-
ných vydání Beneše Třebízského i Chocholou-
ška jest spíše příznivým svědectvím pro vkus
nejširších vrstev čtenářstva. Teprve až bude
v tom směru intensivněji a všestranněji praco-
vánoj shledáme, jakým směrem se bere vkua
lidu. Ale že touto cestou lze nejlépe zlepšovati
vkus lidu, rozumí se samo sebou.
Goethův
Jakobowský
Němec
Beneš Třebízský
Chochola
12
article
Ale i v jiném směru bylo by nalehavě
třeba zlepšení vkusu, Miním programy/ našich
besedních zábav. Kdo měl příležitost sledovati
programy zábav, ať v pražských zábavních spol-
cích, ať na venkově, není nikterak potěšen vý-
běrem jednotlivých čísel. Byl sice vydán před
lety velký »Besedník«, redigovaný Jiřím Bitine-
rem, ale zdá se, že nenalezl valného ohlasu.
Také Herrmannův »Humor Parnasu českého«
obsahoval velmi dobré věci a vyznamenával se
výhodou levnosti. Od té doby však přibylo
hojně materiálu, hodícího se pro veřejné pro-
dukce a mezi dím množství věcí rozhodně do-
brých a časovějších. Jaké množství výborných
čísel pro deklamace přinesly na příklad posa-
vadní ročníky »Švandy Dudáka«. Naleznete tu
lehký společenský humor, věci vážnější i nej-
střeštěnější burlesku v pestrém výběru. A nyní,
kdy vychází týdně a illustrovaný, bude obsaho-
vati ještě více materiálu i v tomto směru.A
tento hojný pramen zábavy zůstával pořadateli
našich besed takřka nepovšímnut. Jsou to věci,
jež se hodí nejen pro čtení, ale jsou též vděč-
ným materiálem pro zábavu širšího obecenstva.
Tak vhodné příležitosti k úspěchu neměli by
pořadatelé zábav opomíjet. Věc není tak mali-
cherná, jak se zdá; jde tu o obecenstvo, jež
jest takřka výhradně odkázáno na podobné zá-
bavy, jež se málokdy dostane do divadlaa
krmit je obsahem všelikých »Merend« a podob-
ných sbírek jest skoro hříchem, když je tu
hojný výběr dobrých věcí všeho druhu.
Bitine
Herrmannův
Švanda Dudák
Parnas
13
article
= O umění, zamítnouti kus, pojednává
Ernest Blum ve svých »Pamětech vaudevillisty«.
Nikdo není rozmaruplnější a dráždivější než člověk
od divadla a zejmena impresario. V pondělí dá se
opentlit a přijme kus, jenž se mu v úterý zdá
ohavný. To záleží zcela na tom, v jaké míře se na-
lezal, když kus četl, anebo dal si předčítat. Po-
jedl-li mezi dnem dobře a večer před tím měl pěkný
příjem, vezme kus. Jestliže den na to jedl něco, co
mu nesvědči aneb byl-li příjem malý, opět jej za-
mítne. Lambert-Thiboust vypravoval mí, že nikdy
nenabídl řediteli kus, aniž se ho před tím ptal, co
naposledy jedl. Přiznal-li se ředitel náhodou, že jedl
humry, odmítl Thiboust rozhodně předčítání a odložil
je na jiný den.... Jsou též ředitelové — a těchje
dokonce většina — kteří, jakmile se podívali do
rukopisu, mají toliko jedinou myšlenku, vrátit jej
nešťastnému autoru. Odmítnutí kusu však není vždy
tak snadné, jak by se zdálo. Ovšem, jde-li o ty
ošklivé mladíky, kteří pomýšlejí toliko na to, za-
ujmouti místo starých, k nimž náležím také já, jest
věc velmi snadna. Uloží se tajemníku, aby o tom
zpravil autora a tajemník napíše obvyklý dopis:
»Váš kus, přese všecky dobré vlastnosti, nehodí se
do rámce našeho divadla...« Ale jde-li o známého
básníka, jenž se těší protekci, je k tomu třeba jaké-
hos cviku a dokonce i trochu lsti. Impressario, jenž
po konkursu vzdal se svého zaměstnání — bylť vy
konal již svoje poslání — vypravoval mi kdysi
»Měl bych na prospěch svých bývalých kollegů
napsat rukověť, jež by jim byla velmi prospěšná
Blum
Lambert
Thiboust
Impressario
14
article
»O umění odmítat kusy.« Roqueplan na př. znal ve
značné míře umění, odmítati kusy. Když byl ředite-
lem divadla »Variétése, navštívil jej kdysi jakýs
slavný kritik, jenž mu přinesl kus. Kus byl vskutku
od slavného kritika, to bylo patrno. Co teď počít
Kterak odmítnouti kus člověka, jehož hlas měl tak
značnou váhu? To znamenalo způsobiti si na věky
mocného nepřítele. Roqueplan hledal a nalezl vhodný
prostředek. Odebral se ke kritikovi a pravil: »Četl jsem
váš kus, jest znamenitý a velice vám děkuju, že
jste mi jej přinesi, avšak — vidíte, kterak jest mi
to těžko — prosil bych vás o velikou laskavost
abyste na mně nežádal, bych jej provozoval !« —
»Proč?« tázal se slavný kritik, žasna. — »Poněvadž
neslýchaná, podivná náhoda tomu chtěla, že jste
líčil pravě drama, jež se událo v mé rodině a já
nemám práva uvést je sám ve známost obecenstva.«
— »Ale jděte!« — »Kdybych váš kus hrál, přinutil
byste bezpochyby některého z mých příbuzných, aby
se příštího dne zastřelil. Uvažte moji situaci! Přes
to přese všecko jsem vám k disposici, ale vím,ž
kladu svůj osud do rukou člověka počestného.« —
Slavný kritik se zamračil, ale neodvážil se trvati na
svém. Nechtěl si vyčítati smrt člověka. Téhož večera
poslal mu Roquenplan jeho rukopis. Na navštívenku
napsal toliko slova: »Celá nešťastná rodina jest vám
vděčná.« Slavný kritik zadal kus svůj jinému di-
vadlu. Tam propadl právě tak, jakoby byl od někoho
z našeho cechu.
= Anglická satyra. Známý radikální posla-
nec Henry Labouchěre oznamuje ve svém týdenníku
»Truth«, že nedaleko budovy parlamentu nalepena
byla onehdy následující divadelní cedule
ROYAL-THEATRE, WESTMINSTER.
Nájemce a podnikatel mr. Cecil Rhodes.
MINISTERSKÉ LOUTKY NA DRÁTECH.
Nejkomičtější a nejzábavnější divadlo světa.
Labouchěre
Cecil Rhodes
Westminster
zábavný divadlo svět
15
article
CTIHODNÝ MARKÝZ OF SALISBURY.
CTIHODNÝ MARKÝZ OF SALISBURY.
ukáže úžasný umělecký kousek
KTERAK POHLTIT BRITSKOU ÚSTAVU.
Artista, jenž se naposledy o tento kousek pokusil
přišel o hlavu.
CTIHODNÝ ARTHUR J. BALFOUR,
NEJVĚTŠÍ KONTORSIONISTA
všech věků, se sto původními mistrovskými triky
Dále zodpovf každou otázku bez ukvapení
beze všeho vědomí
ZODPOVĚDNOSTI
d oab onve
CTIHODNÝ GEORGE WYNDHAN
přednese svoji zamilovanou píse ň
»Proč jsem se narodil tak mladý?
Proč jsem se narodil tak krásný 2
Nápěv i text, jakož i fotografie umělce lze do
stati u kasy.
Všichni navštěvovatelé divadla, jež by vojály
v jižní Africe chtěli obveselit, nemohou učinit lépe
než zaslati několik fotografií mr. George Wyndhama
lordu Robertsovi, aby je dal rozdat vojákům v poli
CTIHODNÝ JOSEF CHAMBEŘLAIN
(z Birminghamu).
laskavě přenechán pro tento večer stranou radikáln
Světoznámý politický akrobat
provede množství naprosto nových
POLITICKÝČH SALTOMORTALE
Obecenstvo žádáme důtklivě, aby při tomto
čísle zachovalo nejhlubší mlčení, neboť někter
z těchito triků
bad JSOU VELMI NRBEZPEČNY
(proc říši)
Mr. Josef Chamberlain (z Birminghamu) na konee
pozře vlastní svoje slova
Tento trik nebyl nikdy před tím na žádnémdi
vadle Velké Britanie ukazován
m os
BEZ TRESTU.
ao ala von
eláí odnt li miosi l
Dále
TRAGEDIE VE DVOU AKTECH. žae
azvan
odía
od
NOVÁ DIPLOMACIE.
I. akt
Hrubství.
II. akt
Krev
Podnikatel si dovoluje oznámit, že výprava tét
gigantické, velkolepé, nedostižné truchlohry stála
STO MILLION NÁRODNÍHO JMĚNÍ.
Wyndhan
Wyndham
Roberts
Chambeřlain
Salisbury
Afrika
Birmingham
Velká Británie
OF
16
article
= Podivné dědické právo panuje mez
řeckým obyvatelstvem malého ostrova Telosu as 10
mil západně od Rhodu. Holý, chudičký tento ostrov
jest úplně vzdálen ruchu světa. Po celý rok neza
kotví lu žádný parník a také spojení po lodích
blízkým Rhodem jest velmi skrovné. Osamělá poloha
ostrova byla příčinou, že se na něm po celá století
udržely mravy a obyčeje, kroje a tance s překvapující
věrností. Nejpodivnější jest zajisté obyčej, že na
Telosu nejstarší dcera dědí celé jmění rodičů, aniž
se ostatním sourozencům dostane jen odbytného.
Následkem tohoto obyčeje vdává se většinou toliko
nejstarší dcera, neboť v Orientě jest sňatek mnohem
spíše věcí obchodu než srdce. Jestliže na příklad
nejstarší provdaná dcera a nastávající dědička má
ještě tři neb čtyři sestry, následují ji buď hned.
anebo po smrti rodičů do domu manžela, aby nej-
starší sestře, jež má veškeré jmění, byly služkami.
Kněží se sice namáhají odstraniti tento obyčej, biskup
a patriarcha snaží se o změnu té věci a i turecká
vláda snažila se zakročit, ale nadarmo. Obyvatelé
jsou v kostele velmi nábožní, ale starý obyčej se
zachovává.
= O objevu staré římské villy v Tunisu po-
dával ředitel starožitností a umění v Tunisu pan
Gautceer zprávu v pařížské »Académie des Inscrip-
tions«. Villu objevil D. Novák v El Alia a vykonal
jí s podporou akademie. Půdorys tohoto dvorce jev
mnohou podobnost s nynějšími africkými »bordži«.
Rhoda
Gautceer
Villa
D Novák
blízký Rhodos
Orient
Tunis
Académie desátník Inscrip
El Alia
17
article
Hlavní budova, jež byla obydlím rodiny, má tvar po-
dlouhlého nízkého pavillonu, na jehož obou křídlecl
zvedají se dvě čtyrhranné věže. Jest vyzdoben s vel-
kým přepychem. Stěny pokryty freskami, podloha
ozdobena pěknými mosaikami, jež v ložnicích tvoř
prosté geometrické motivy, v přijímacích místnostec
pak, jež se nalezají v obou křídlech, vídíme dvě velk
dekorativní krajiny, jež leží proti sobě a navzájem
si odpovídají. Jedna z nich zobrazuje lov ryb vleč-
nou sítí na pobřeží africkém, druhá výjevy z lovu na
krokodily, hrochy a ibise v bařínách delty Nilu. Ve-
škeré podrobnosti zvířeny a květeny obou těchto růz-
ných krajin jsou podány s největší přesností. V kra-
jinách, jež tvoří pozadí obrazů, zobrazeny jsou dílny
a různé skupiny provedené s onou realistickou fan-
tasií, jež charakterisuje alexandrinské maliřství. A
100 různých budov a skorem osmdesát osob vy-
obrazeno na obou těchto mosaikách, jež jsou
tudíž na nejvýš zajímavé, jakožto historické do-
kumenty. Přispívají způsobem velmi cenným ku
poznání soukromého stavitelství v prvém století p
Kr. Dokazují především, že užívání dříví při zřizo-
vání venkovských budov již převládalo a že také
okna, opatřená skleněnými tabulemi, již byla velm
rozšířena. Mosaiky z El Alia, jež majitel pozemků,
pan Demaure, daroval státu, byly konservatorem
musen tunisského, panem Pradérem, velmi obratně
zvednuty a restaurovány a jsou nyní obecenstvu
přístupny, jedna v museu v Barclu, druhá v museu
v Suse.
Kristus
Demaure
Pradér
Sus
Nil
Barcl
El Alia
18
article
= Hubení ovcí v Australii. Koncem minu-
lého roku podal vrchní inspektor pro chov dobytka
parlamentu Nového Jižního Walesu zprávu, v níž
dovozuje, jaké množství ovcí každoročně bývá zahu-
beno dingy, divokými psy austrálskými, ale též psy
domácími. Zároveň žádal o přísná zákonná opatření.
aby zlu tómu bylo zabráněno. A to tím spíše, jeliko
— jak následující čísla dokazují — rok za rokem
vzrůstá. Cifry ty jsou ovšem ohromné. Roku 1889
zahubili divocí i domácí psi 98.628 ovcí v ceně
38.906 lib. šterl. Roku 1898 zal. ubeno 259.979 ovcí,
jichž cena se páčí na 161.864 1. št. Během desíti lek
usmrceno bylo celkem 1,232.644 ovcí dingy a 581.984
ovcí domácími psy. Celkem tedy 1,814 628 kusů,
čímž způsobena ztrála 448.980 l. šl. Cifry ty zdají
se býti na první pohled neuvěřitelné. Avšak uvá-
žíme-li, že na příklad před několika lety dva psl
záhnali celé stádo, čílající 5000 ovcí, l jež se
páslo v ohradě poblíže řeky Murraye, za je-
dinou noc do řeky, při čemž většina utonuln,
nezdají se býti tyto cifry tak báječné. Jest ovšem
velmi snadno omeziti počet nepetřehných domácíeh
psů, ale jinak jest s dingy. Přese všecky prémie, jež
byly vypsány na jejich hubení, rozmnožili se značně
v západních a severních okresech. Příčina toho jest
bezpochyby hlávně ta, že majitelé stád v oněch kon-
činách se obávají, že kdyby dingové byli vyhubeni.
nastalo by tak značné rozmnožení klokanů a jiných
bylinožravců, že škoda, již by způsobili, byla by
větší, než ztráta způsobená dingy na ovcích.
Murray
Austrálie
Wales
19
article
= Indiáni vymírají. Starobylý kmen indián-
ský Sakův a Foxů jest blízek vymření — tak ozna-
muje se z Oklahomy. Nastuzení a špatná whiska
zle řádí mezi těmí čtyřmi sty Indiánů, kteří jsou
dnes jediným zbytkem mocného druhdy kmene
Sakův a Foxův. Za poslední rok ubylo jich o více
nežli sto a tak jest pravdě podobno, že za několik
let odebere se do velikého revíru Velkého ducha
i poslední člen kmene, jemuž kdysi vévodil slavný
náčelník Černý Jestřáb (Black Hawk). Tito zasmušilí
rudoší bydlí ve východní části okresu Lincoln; po
slední léta neobyčejně trpěli různými epidemiemía
Indián
Sakův
Fox
Foxův
Lincoln
Oklahoma
Černá Jestřáb
Black Hawk
20
article
jsouce sklíčeni a bez pomoci žijí už jen ve vzpo-
mínkách na někdejší slávu svého kmene. Jest mezi
nimi sotva jeden z padesáti, který by nebyl stižen
nebezpečným kašlem, jaký obyčejně bývá prvním
předchůdcem a hlasatelem konce, a mimo to řádí
mezi nimi také kořalka, špatná kořalka, nejhoršíto
zkáza, kterou běloch mezi ně zavleknouti mobl.
Prodej kořalky Indiánům je sice zapovězen, ale kdo
pak by se jich dohlídal. Jednatelna jest v neveliké
vzdálenosti od měst Stround, Chandler, Arlington
jiných, kde jsou hostince a kde si Indiání snadno
pomohou ke kořalce, kterou mezi nimi také prodá-
vají »bootleggers«. Agent Patrick horlivě bojujeo
vykořenění tohoto nešvaru a před nedávnem, pře-
strojiv se za Indiána, chytil a usvědčil několik pro-
davačů kořalky. Ale nic naplaty který Indián chc
píti kořalku, dostane jí hojnost a dostane ji snadno.
Jenom někteří ze starších válečníků zdržují se pití
a hledí také mladší pokolení od tohoto zlozvyku od-
vrátiti. Tito staroši mají v sobě dosud onu kmeno-
vou pýchu, která Indiánu v jeho lepších časech zi-
skala jméno »vznešeného rudocha« — noble red
man. Avšak u mladšího pokolení té hrdosti není.
Indián
Chandler
Patrick
Stround
Arlington
21
article
Jedním z těch, kteří nenávídí lihoviny, je stařičký
náčelník Moses Keokuk, který bydlí v jednatelně
každou neděli káže svým kmenovcům ou kře-
sťanství. Jiný jest kouzelník Nyškokat, jenž má
již téměř sto let věku. Nyškokat, toť zosob-
něná minulost a tradice jeho kmene. Má tři ženy,
chová ve hluboké úctě starý tomahawk, kterým kdys
mával Černý Jestřáb, a jest hlavní osobností v tajné
70členné společnosti, jejíž hlavním účelem jest pojí-
dati psí polévku. Stařec sám začasté zve své přátele
na silnou psí polévku a baví je vypravováním po-
věstí kmenových a líčením výprav skalpovacích. Jak-
koli je to stařec téměř stoletý, chodí dosud vzpřímen
a bystřeji, než kterýkoli z jeho dvaceti dvou synůa
dcer. Ale kmen Saků a Foxů mizí valem. Když je-
jich reservace byla před několika lety otevřena, 800
jich dostalo pozemky vládou vykázané, po čtvrt sekci.
Ale dnes, už průměrně každý má dvě čtvrt sekc
místo jedné, ba někteří zdědili několik čtvrt sekcí.
Moses Keokuk
Nyškokat
Sak
Fox
22
article
Starý Nyškokat sám má 3000 akrů půdy, z níž ovšem
pouze devět akrů je vzděláno. Bílí osadníci si stěžu í,
že Indiání mají příliš mnoho půdy, která leží ladem a že
to jest nespravedlivo vůči nim jako poplatníkům
Přede dvěma léty devatenáct Indiánů zemřelo po-
divnou chorobou — otokem hlavy. Ani bílí lékaři,.
ani indiánští doktoři neuměli nemoc tu vysvětliti
Choroba napadala pouze starší osoby, a hlava
každého pacienta hrozně otekla. Málokterý se po-
zdravil. Před rokem zase dvaačtyřicet jich zemřelo
neštovicemi a bylo třeba nejpřísnějších opatření, aby
nákaza nevyhubila celý kmen. Všichni byli desinfiko-
váni, dostali nové šaty i stany, staré wigwamy byly
spáleny a 238 psů zabito, aby se nákaza nemohla
šířiti. Ale i tak hrozí jím vyhubení z příčin svrchu
uvedených.
= Ke zprávě o krádeži v bance Parrově
oznamuje se z Londýna: Těchto dnů objevily se
Parrově bance v City podivnou náhodou bankovky
anglické banky v sumě 19.400 1. st., jež pocházely
zesznámé krádeže 60.610 l. st., spáchané v Parrově
bance 23. ledna m. r. Bankovky ty objeveny byly
v tak zvaně průvodní knižce, kterou má banka pro
každého ze svých zákazníků. Tato knížka obsahuje
účet dotýčného zákazníka a v deskách knihy nalezá
se kapsa, kam se ukládají cheky zákazníkovy, když
byly vyplaceny. V kapse jedné z těchto průvodních
knížek nalezeny ukradené bankovky. Většina listů
z knížky byla vytrhána. Nález tento jest opětným
důkazem, že pachatěl krádeže musí se nacházetv
bance, čemuž již od počátku nasvědčovaly někter
pádné důkazy. Podivno jest toliko, že přes to přese
všecko byly marny veškery snahy, objeviti zloděje.
Indiání
Indián
Parrův
Londýn
anglický banka
Parrův banka
23
article
Na štěstí pro banku zmenšila se původní škoda,
způsobená krádeží, ze 60.610 1. st. poznenáhlu na
205 l. st. Nejprve, jak známo, tři dny po krádeži
vráceno poštou 40.000 1. st., což mohlo býti náho-
dou oznámeno právě půlletní valné hromadě akcio-
nářů, jež konána téhož dne. Později objevila se tu
a tam některá z ukradených stoliberních Dankovek
v obchodě, ale v žádném případě se nepodařilo zji-
stiti prvního jich majitele. Teprve před několika dny
byla jedna z ukradených stoliberních bankovek před-
mětem procesu. Řezník Ranstedt, jenž má v Lon-
dýně několik krámů, dostal od jednoho ze svých
zákazníků, jakéhos Listera, takovouto stoliberní ban-
kovku a odevzdal ji svému bankéři, aby ji dal vy-
měnit. Anglická banka odepřela vyměniti ukradenou
bankovku prohlašujíc, že řezník Ranstedt nestal se
bezelstně majitelem bankovky, nýbrž že ji pouze
přijal, aby ji svému zákazníkovi Listerovi vyměnil.
Tento Lister však od té doby beze stopy zmízel.
Řezník Ranstedt žaloval anglickou banku a vyhrál
proces v první stolici. Soudce uznal, že žalobce stal
se bezelstně majitelem bankovky, když ji převzal od
svého zákazníka. Jiná z ukradených stoliberních
bankovek objevila se před několika dny v jednom
zdejším klenotnickém krámě. Neznámý muž, jenž
chtěl koupit prsten, měnil bankovku, když však spo-
zoroval, že klenotník bankovku velmi důkladně pro-
hlíží, vpustil kvapně krám a bankovku tam zane-
chal. Byla vrácena bance, odkud byla ukradena.
Ranstedt
Lister
Lon
anglický banka
Ranstedt
24
article
= Komisař a hadi. Z Paříže se oznamuje
Pan Hamard, policejní úřadník, měl těchto dnů vy-
konati úkol dosti choulostivý. Měl zátknouti mladou
dívku Zalému Kerdryovu, krotitelku hadů, na niž
podány byly četné žaloby pro podvody. Opatřen
zatykačem, odebral se komisař k 11. hod. dopolední
do hotelu v ulici de Trevise, kdež krotitelka byla
ubytována. Dívka, zpravena o této návštěvě, vzká-
zala, že jest nemocna a že nemůže vstát, že však
ochotně přijme komisaře a vyslechne zatykač. Jedva
však pan Hamard se dvěma zřízenci překročil práh.
pozvedti se ze všech koutů na lehké zahvízdnutí
krotitelky hlavy hadů všeho druhu a všech barev
a hrozivě mrskali vidlicovitými jazyky vůči přícho-
zím, ale Zaléma Kerdryova se zklamala, očekávajíc.
že nezvaní hosté při tomto příšerném pohledu dají
se na útěk. Pan Hamard, jenž patrně očekával tuto
komedii, vytáhl klidně zatykač, přečetl jej a připo-
menul, že, bude-li on neb některý z jeho zřízenců
uštknut hady, může se dostat krotitelka do těžkého
žaláře. To stačilo. Na nové zahvízdnutí schoulili se
hadi opět pod své houně a krotitelka, sama zkro-
cena, odhodlala se následovati policisty. Nebezpeční
její chovanci vzati v pečlivé opatrování.
Hamard
Trevis
Zaléma Kerdryův
Paříž
Zalý Kerdryovo
25
article
= Vyšetřování proti generálu Shafterovi
Z Washingtonu se oznamuje: Kongres vyšetřuje nyní
poslední armádní skandál, v který jest zapleten ge-
nerál Shafter; jde tu o hanebný stav, v jakém se
nalézaly dopravní parníky »Tartar«, »Rio de Janeiro«
a »Manauenze«, určené pro Filipiny. Vzhledem
k tomu, že v kongresu byla již podána předloha, dle
ktéré má býti generalmajor Shafter v plné hodnosti
přeložen na zasloužený odpočinek, byla nyní v domě
zástupců podána resoluce, kterou se požadují infor-
mace ohledně zodpovědnosti Shaftera při výpravě
zmíněných dopravních parníků do Manily. To pak
bude míti za následek, že toužebné přání Shafterovo.
aby byl v plné hodnosti generalmajora pravidelno
armády dán na odpočinek, se nikdy nevyplní.
Washington
Rio jít Janeiro
Filipíny
kongres
40
article
Pojedete do Paříže na výstavu??
Pojedete do Paříže na výstavu??
Tu jest nezbytně potřebí, abyste si osvojili nej-
nutnější znalost francouzského jazyka a mezi všemi
učebnicemi pro samouky zaujímá prvé místo
zlo ko
N ŘRIK
ekany mancouzske kenversace
Napsal prof. L. Schmidt- Beauichez
Cena poštou zl. 2.05. vázané zl. 2.25. Jest to
nejlepší pomácka určená v přední řadě ná-
vštěvníkům pařížské výstavy a vůbec všem,
kteří nemají ani času, ani možnosti obětovati dlouhé
měsíce namáhavému gramatikálnímu studin, ale nic-
méně rádl by se naučili francouzsky mluviti, třeba
jen s nejnutnějšími mluvnickými tvary 2998
Odebirati lze ve lhůtě týdenní v sešitech po 16 kr.
Na skladě má každé knihkupectví, zejmen
A. NEUBERT v Jilemnici.
profesor
L Schmidt
Beauichez
A Neubert
Paříž
Jilemnice