ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 d3bbd830-668c-11dc-be84-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 46 celkem · entity: person 83, place 41, work 4, org 11
1 masthead
Strana 10
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
18. února 1900.
4 masthead
Číslo 48.
5 article
čejná hůl a kouřila pěkně, velmi pěkně. Zdálo se, že bambus vyssává kouř. Stříbro toho nečiní a já musím ted občas dýmku čistiti, což jest velmi nepříjemné, ale kouřím z ní k vůli tomu starému muži. Učinil ze mne asi něco pěkného. ale dával mi vždy čistou rohožku i polštář a nejlepší opium, jež lze dostati. Když zemřel, převzal jeho synovec Tsin- ling Bránu a nazval ji »Chrám trojího majetku«, ale my starší říkali jsme jí pořád »Brána sta starosti«. Synovec vede to nedbale a myslím, že mu memsahib pomáhá. Žije teď s ním jako dříve se starým mužem. Ti dva připustili tam všechny druhy sprostého lidu, niggry a jinou se- bránku a Černý Dým není již tak dobrý jako býval. Našel jsem mnohokrát spálenou klovatinu ve své dýmce. Starý muž by z toho byl měl smrt, kdyby se bylo něco takového za něho pří- přihodilo. Jizba není nikdy uklizena a rohožky jsou roztrhané. Rakev je pryč — zase v Čín se starým mužem a dvěma uncemi dýmu uvnitř, kdyby jej snad starý muž cestou potřeboval. Jossovi nepálí se více tolik tyčinek pod nosem jako dříve. To je špatné znamení, tk jisté jako smrt. Je též celý hnědý a nikdosi ho nevšímá. To je dílo memsahiby, vím to, neb když Tsin-ling pálil před ním pozlacený papír. říkala, že je to mrhání peněz a tvrdila mu též, že když tyčinka bude hořet velmi pomaloučku že to Joss nepozná.
Synovec Jizba Joss Tsin Čína
6 article
Tak dostáváme teď tyčinky smíchaně s klo- vatinou, vydrží o půl hodiny déle, ale ošklivě páchnou. Žádný obchod se nemůže dařit, když se dělá něco takového. Jossovi se to nelibí. Vidím to. Časem pozdě v noci mění podivně barvu — modrou a zelenou a rudou — jako to dělával, když byl Fung-Čing na živu a koul očima a dupe nohou jako, dábel. Nevím, proč neopustím to místo a neza- kouřím si ve své vlastní jizbě v bazaru. Tsin- ling by mne jistě zabil, kdybych odešel — béře teď mých šedesát rupil — a pak přivykl jsem už tolik té Bráně. Není už takovou, jako bývala za starého muže, ale nemohl bych ji opustit. Viděl jsem tak mnohé přicházeti a odcházeti. A víděl jsem tak mnohé umírati zde na rohož- kách, že bych se bál umříti venku. Viděl jsem některé věci, jež by lidé nazvali dosti podivnými, ale není nic podivného, když se chytite Černého Dýmu, výjma Černý Dým. A kdyby i bylo, tak na tom nezáleží. Fung Čing byl velmi vyběračným ve svých lidech, ale synovec již není. Říká každému, že má dům »první třidy«. Proto jest Brána trochu známější než bývala. Ovšem jen mezi niggry. Synovec neodváží se vpustiti bě- locha, ba ani míšence. Vydržuje ovšem nás tři — mne, memsahibu a druhěho míšence.
Joss Fung Dýma Synovec
7 article
My jsme již železné krávy. Ale nedal by nám na úvěr ani dýmku — — ani za nie. Douřám, že některý z těchto dnů zemru v Bráně. Peršan a muž z Madrasu se teď ná- ramně třesou. Mají hocha, aby jim zapaloval dýmky. Já si to činím stále sám. Nejspíš že je uvidím vynésti před sebou. Nemyslím, že pře- žiju memsahibu nebo Tsin-linga. Ženy vydrží déle než muži při Černém Dýmu a Tsin-ling má v sobě krev starého muže, ač kouří laciné opium. Žena z bazaru věděla na dva dny, kdy zemře a zemřela na čisté rohožce, s pěkně vy- epaným polštářem a starý muž pověsil její dýmku zrovna nad Jossem. Měl ji vždy rád myslím. Ale proto přece vzal si její náramky. Rád bych zemřel, jako ta žena z bazaru. na čistě, chladné rohožce s dýmkou dobrého opia mezi rty. Až budu cítit, že je konec, po- žádám o to Tsin-linga a on bude moci zat vybírati mých šedesát rupií každý měsíc — jak dlouho bude chtíti. Pak si lehnu na znak, klidně a pohodlně a budu pozorovati poslední veliký zápas černých a červených draků a pak v . Nu, na tom nezáleží. Na ničem mi nezá- leží — jen si přeju, aby Tsin-ling nedával klo vatinu do Černého Dýmu.
Peršan Dýma Madras
8 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Lid a literatura. Snad jste si ani nepovšímli poznámky vli terární rubrice tohoto listu, že dvě ze »Selských balad Jar. Vrchlického«, »Chlumecký rybník« »Jan Kozina« staly se písněmi lidovými, že s jim dostalo nápěvu a že je lid zpívá právě jako »Loučení« z Čechova »Lešetínského kováře.« Nehodlám se zde o tom šířit, promluvím o tom, jakož i o současné písni lidové jindy a obšír- nějí. Pro dnešek šlo mi jen o to, ukázat, kte- rak si lid vybírá z umělé poesie, pokud je mu přístupnu. Co se hodí za čtení lidově nelze rozhodo- vat na základě filosofiekých a pedagogických úvah, zde třeba zkoumat v lidu samém a v tom ohledu máme pramálo materiálu. Že romantické věcí Tylovy, Chocholouškovy, Jana z Hvězdy atd. jsou vítaným čtením pro lid, jest ovšem vůbee známo, ale co všecko z posavadního na- šeho lilerárního inventáře, nabylo by obliby v ši- rokých vrstvách lidu —— ovšem, kdyby muto bylo přístupno — dalo by se dokazati toliko experimentem. Věřili byste, že prostá služka pře- četla s nadšením celý Zeyerův »Vyšehrad«, tedy knihu hodně těžkou? Ovšem, hleděla na tyto básně as jinak než rafinovaný esthét, ale lí- bily se jí. Nelze tvrdit o české knize, že by byla drahá, čtyřarchový sešit za deset krejearů jako Ottova Laciná knihovna a podobné sbírky za- jisté není žádná drahota. Ale i jiné české knihy jsou vesměs levnější, než na př. podobné publi- kace německé, kde na př. překlad tak chatrný s jakým by se u nás nakladatel nesměl odváži ani na veřejnost, je zrovna dvakráte tak drahý jako dobrá česká kniha téhož objemu. A přece není dobrá česká kniha lidu přístupna, nebo chce-li ji kdo mit, musí pro ni do krámua tomu lid není zvyklý. Jeho četbu do domu do- dává mu kolportér.
Vrchlický Kozina Čechův Tylův Chocholouškův Zeyerův Ottův Vyšehrad Jan z Hvězda
9 article
Kolportáže jest jediný prostředek, kterak seznámiti nejširší kruhy lidu s dobrou četbou. Posavadní zkušenost ukázala, že všechny pro- středky, jichž dosud užito, literární spolky, různé Matice atd. působí zase jen v obmezeném kruhu středních tříd. Proti jarmareční literatuře nelze působit články v novinách nýbrž — na jar- marce. Jarmareční písničky, někdy úžasně hloupé a sprosté, jsou dosti drahé, že by proti nim mohly konkurovat věci lepší. Stal se sice před lety v té věci pokus, ale zdá se, že nebyl pro- veden v náležitých rozměrech a dost záhy od toho upuštěno. A že by se mnohé pěkné věci setkaly s oblibou v nejšírších vrstvách lidu do- kazuje nejlépe obliba »Loučení« z »Lešetín- ského kováře« a obě »Selské balady« Vrchli- ckého. «Chlumecký rybník« a »Jan Kozinas mají dost pěkné nápěvy, vypůjčené ze starších zobecnělých písní. A zde, myslím, spočívá ta- jemství úspěchu, opatřit lehké zpěvní nápěvy. nikoliv pro virtuosy nebo hudební filosofy, nýbrž takové, aby se blížily co možná písni národní. Hlavní podmínkou zdaru při šíření dobré četby mezi lid jest, přizpůsobít se podmínkám kolportáže. Jsou nakladatelé, kteří manipulují s prvními sešity, jakoby to bylo zlato, dvacet prvních sešitů na ukázku považují za kdovl jakou koncesi. Dostanou-li na těehto dvacet se- šitů dva abonenty, je to zázrak, ale ušetřili na prvních sešitech.
Kozinas
10 article
Kolportér musí nechat první sešit všude na ukázku zdarma, má-li mít na díle zisk, musí mít aspoň dva další sešity pro sebe. Má-li zl- skat slušný počet abonentů, musí nechat první sešit každému, kdo jej vůbec chce vzit. S tím musí nakladatel počitat. První pokusy, podnik- nutě v poslední době, rozštřiti dobré čtení mezi lid, levným vydáním spisů Beneše Třebízského a »Čítárnou českého lidu«, jež počala histori- ckýmí romány Prokopa Chocholouška, jak se zdá, plně se zdařily a zdar tento povzbudí k nasle- dování. Bude-li se pokračovat energicky na této slibné dráze, můžeme míti za pět let pěknou řadu zkušeností, co z posavadní naší literární zásoby líbí se našemu lidu nejlépe.
Beneš Třebízský Prokop Chocholoušek
11 article
Ostatně nemyslete si, že neznalost domácí literatury v širokých vrstvách lidu jest toliko naší speciálitou. Četli jste snad, že u přiležitosti jubilea Goethova jal se spisovatel Jakobowski pátrat, pokud jest tento prvňí básník německý znám mezi lidem a že výsledek jeho dotazů byl žalostný. Ba jedna služka ve Frankfurtě n. M, v rodišti básníkově, pronesla dokonce klasický výrok: »Kdyby nebyl býval Gosthe živ, nedělali by mu takovou slávu!« A přece mají. Němci vzorně uspořádané sbírky čtení pro nejširší kruhy lidu. Ale zdá se, že tyto sbírky odebí- rají, právě jako dosud bylo u nás s různými Maticemi a podobnými sbírkami, zase jen zpra- vidla čtenáři ze střední třídy. Zkušenosti tyto přiměly Jakobowského, že se odhodlal, vydávati levně sešitky po 10 fenikách, obsahůjící nejlepší ukázky z německé literatury. Nelze níktérak tvrdit, že by vkus našeho lidu byl tak pokažen, jak se zdá podle posa- vadní jeho četby. Lid čte prostě to, co se mu přinese do domu, není jeho vinou, že dosud nedostával nie lepšího. Velký úspěch obou lev- ných vydání Beneše Třebízského i Chocholou- ška jest spíše příznivým svědectvím pro vkus nejširších vrstev čtenářstva. Teprve až bude v tom směru intensivněji a všestranněji praco- vánoj shledáme, jakým směrem se bere vkua lidu. Ale že touto cestou lze nejlépe zlepšovati vkus lidu, rozumí se samo sebou.
Goethův Jakobowský Němec Beneš Třebízský Chochola
12 article
Ale i v jiném směru bylo by nalehavě třeba zlepšení vkusu, Miním programy/ našich besedních zábav. Kdo měl příležitost sledovati programy zábav, ať v pražských zábavních spol- cích, ať na venkově, není nikterak potěšen vý- běrem jednotlivých čísel. Byl sice vydán před lety velký »Besedník«, redigovaný Jiřím Bitine- rem, ale zdá se, že nenalezl valného ohlasu. Také Herrmannův »Humor Parnasu českého« obsahoval velmi dobré věci a vyznamenával se výhodou levnosti. Od té doby však přibylo hojně materiálu, hodícího se pro veřejné pro- dukce a mezi dím množství věcí rozhodně do- brých a časovějších. Jaké množství výborných čísel pro deklamace přinesly na příklad posa- vadní ročníky »Švandy Dudáka«. Naleznete tu lehký společenský humor, věci vážnější i nej- střeštěnější burlesku v pestrém výběru. A nyní, kdy vychází týdně a illustrovaný, bude obsaho- vati ještě více materiálu i v tomto směru.A tento hojný pramen zábavy zůstával pořadateli našich besed takřka nepovšímnut. Jsou to věci, jež se hodí nejen pro čtení, ale jsou též vděč- ným materiálem pro zábavu širšího obecenstva. Tak vhodné příležitosti k úspěchu neměli by pořadatelé zábav opomíjet. Věc není tak mali- cherná, jak se zdá; jde tu o obecenstvo, jež jest takřka výhradně odkázáno na podobné zá- bavy, jež se málokdy dostane do divadlaa krmit je obsahem všelikých »Merend« a podob- ných sbírek jest skoro hříchem, když je tu hojný výběr dobrých věcí všeho druhu.
Bitine Herrmannův Švanda Dudák Parnas
13 article
= O umění, zamítnouti kus, pojednává Ernest Blum ve svých »Pamětech vaudevillisty«. Nikdo není rozmaruplnější a dráždivější než člověk od divadla a zejmena impresario. V pondělí dá se opentlit a přijme kus, jenž se mu v úterý zdá ohavný. To záleží zcela na tom, v jaké míře se na- lezal, když kus četl, anebo dal si předčítat. Po- jedl-li mezi dnem dobře a večer před tím měl pěkný příjem, vezme kus. Jestliže den na to jedl něco, co mu nesvědči aneb byl-li příjem malý, opět jej za- mítne. Lambert-Thiboust vypravoval mí, že nikdy nenabídl řediteli kus, aniž se ho před tím ptal, co naposledy jedl. Přiznal-li se ředitel náhodou, že jedl humry, odmítl Thiboust rozhodně předčítání a odložil je na jiný den.... Jsou též ředitelové — a těchje dokonce většina — kteří, jakmile se podívali do rukopisu, mají toliko jedinou myšlenku, vrátit jej nešťastnému autoru. Odmítnutí kusu však není vždy tak snadné, jak by se zdálo. Ovšem, jde-li o ty ošklivé mladíky, kteří pomýšlejí toliko na to, za- ujmouti místo starých, k nimž náležím také já, jest věc velmi snadna. Uloží se tajemníku, aby o tom zpravil autora a tajemník napíše obvyklý dopis: »Váš kus, přese všecky dobré vlastnosti, nehodí se do rámce našeho divadla...« Ale jde-li o známého básníka, jenž se těší protekci, je k tomu třeba jaké- hos cviku a dokonce i trochu lsti. Impressario, jenž po konkursu vzdal se svého zaměstnání — bylť vy konal již svoje poslání — vypravoval mi kdysi »Měl bych na prospěch svých bývalých kollegů napsat rukověť, jež by jim byla velmi prospěšná
Blum Lambert Thiboust Impressario
14 article
»O umění odmítat kusy.« Roqueplan na př. znal ve značné míře umění, odmítati kusy. Když byl ředite- lem divadla »Variétése, navštívil jej kdysi jakýs slavný kritik, jenž mu přinesl kus. Kus byl vskutku od slavného kritika, to bylo patrno. Co teď počít Kterak odmítnouti kus člověka, jehož hlas měl tak značnou váhu? To znamenalo způsobiti si na věky mocného nepřítele. Roqueplan hledal a nalezl vhodný prostředek. Odebral se ke kritikovi a pravil: »Četl jsem váš kus, jest znamenitý a velice vám děkuju, že jste mi jej přinesi, avšak — vidíte, kterak jest mi to těžko — prosil bych vás o velikou laskavost abyste na mně nežádal, bych jej provozoval !« — »Proč?« tázal se slavný kritik, žasna. — »Poněvadž neslýchaná, podivná náhoda tomu chtěla, že jste líčil pravě drama, jež se událo v mé rodině a já nemám práva uvést je sám ve známost obecenstva.« — »Ale jděte!« — »Kdybych váš kus hrál, přinutil byste bezpochyby některého z mých příbuzných, aby se příštího dne zastřelil. Uvažte moji situaci! Přes to přese všecko jsem vám k disposici, ale vím,ž kladu svůj osud do rukou člověka počestného.« — Slavný kritik se zamračil, ale neodvážil se trvati na svém. Nechtěl si vyčítati smrt člověka. Téhož večera poslal mu Roquenplan jeho rukopis. Na navštívenku napsal toliko slova: »Celá nešťastná rodina jest vám vděčná.« Slavný kritik zadal kus svůj jinému di- vadlu. Tam propadl právě tak, jakoby byl od někoho z našeho cechu. = Anglická satyra. Známý radikální posla- nec Henry Labouchěre oznamuje ve svém týdenníku »Truth«, že nedaleko budovy parlamentu nalepena byla onehdy následující divadelní cedule ROYAL-THEATRE, WESTMINSTER. Nájemce a podnikatel mr. Cecil Rhodes. MINISTERSKÉ LOUTKY NA DRÁTECH. Nejkomičtější a nejzábavnější divadlo světa.
Labouchěre Cecil Rhodes Westminster zábavný divadlo svět
15 article CTIHODNÝ MARKÝZ OF SALISBURY.
CTIHODNÝ MARKÝZ OF SALISBURY. ukáže úžasný umělecký kousek KTERAK POHLTIT BRITSKOU ÚSTAVU. Artista, jenž se naposledy o tento kousek pokusil přišel o hlavu. CTIHODNÝ ARTHUR J. BALFOUR, NEJVĚTŠÍ KONTORSIONISTA všech věků, se sto původními mistrovskými triky Dále zodpovf každou otázku bez ukvapení beze všeho vědomí ZODPOVĚDNOSTI d oab onve CTIHODNÝ GEORGE WYNDHAN přednese svoji zamilovanou píse ň »Proč jsem se narodil tak mladý? Proč jsem se narodil tak krásný 2 Nápěv i text, jakož i fotografie umělce lze do stati u kasy. Všichni navštěvovatelé divadla, jež by vojály v jižní Africe chtěli obveselit, nemohou učinit lépe než zaslati několik fotografií mr. George Wyndhama lordu Robertsovi, aby je dal rozdat vojákům v poli CTIHODNÝ JOSEF CHAMBEŘLAIN (z Birminghamu). laskavě přenechán pro tento večer stranou radikáln Světoznámý politický akrobat provede množství naprosto nových POLITICKÝČH SALTOMORTALE Obecenstvo žádáme důtklivě, aby při tomto čísle zachovalo nejhlubší mlčení, neboť někter z těchito triků bad JSOU VELMI NRBEZPEČNY (proc říši) Mr. Josef Chamberlain (z Birminghamu) na konee pozře vlastní svoje slova Tento trik nebyl nikdy před tím na žádnémdi vadle Velké Britanie ukazován m os BEZ TRESTU. ao ala von eláí odnt li miosi l Dále TRAGEDIE VE DVOU AKTECH. žae azvan odía od NOVÁ DIPLOMACIE. I. akt Hrubství. II. akt Krev Podnikatel si dovoluje oznámit, že výprava tét gigantické, velkolepé, nedostižné truchlohry stála STO MILLION NÁRODNÍHO JMĚNÍ.
Wyndhan Wyndham Roberts Chambeřlain Salisbury Afrika Birmingham Velká Británie OF
16 article
= Podivné dědické právo panuje mez řeckým obyvatelstvem malého ostrova Telosu as 10 mil západně od Rhodu. Holý, chudičký tento ostrov jest úplně vzdálen ruchu světa. Po celý rok neza kotví lu žádný parník a také spojení po lodích blízkým Rhodem jest velmi skrovné. Osamělá poloha ostrova byla příčinou, že se na něm po celá století udržely mravy a obyčeje, kroje a tance s překvapující věrností. Nejpodivnější jest zajisté obyčej, že na Telosu nejstarší dcera dědí celé jmění rodičů, aniž se ostatním sourozencům dostane jen odbytného. Následkem tohoto obyčeje vdává se většinou toliko nejstarší dcera, neboť v Orientě jest sňatek mnohem spíše věcí obchodu než srdce. Jestliže na příklad nejstarší provdaná dcera a nastávající dědička má ještě tři neb čtyři sestry, následují ji buď hned. anebo po smrti rodičů do domu manžela, aby nej- starší sestře, jež má veškeré jmění, byly služkami. Kněží se sice namáhají odstraniti tento obyčej, biskup a patriarcha snaží se o změnu té věci a i turecká vláda snažila se zakročit, ale nadarmo. Obyvatelé jsou v kostele velmi nábožní, ale starý obyčej se zachovává. = O objevu staré římské villy v Tunisu po- dával ředitel starožitností a umění v Tunisu pan Gautceer zprávu v pařížské »Académie des Inscrip- tions«. Villu objevil D. Novák v El Alia a vykonal jí s podporou akademie. Půdorys tohoto dvorce jev mnohou podobnost s nynějšími africkými »bordži«.
Rhoda Gautceer Villa D Novák blízký Rhodos Orient Tunis Académie desátník Inscrip El Alia
17 article
Hlavní budova, jež byla obydlím rodiny, má tvar po- dlouhlého nízkého pavillonu, na jehož obou křídlecl zvedají se dvě čtyrhranné věže. Jest vyzdoben s vel- kým přepychem. Stěny pokryty freskami, podloha ozdobena pěknými mosaikami, jež v ložnicích tvoř prosté geometrické motivy, v přijímacích místnostec pak, jež se nalezají v obou křídlech, vídíme dvě velk dekorativní krajiny, jež leží proti sobě a navzájem si odpovídají. Jedna z nich zobrazuje lov ryb vleč- nou sítí na pobřeží africkém, druhá výjevy z lovu na krokodily, hrochy a ibise v bařínách delty Nilu. Ve- škeré podrobnosti zvířeny a květeny obou těchto růz- ných krajin jsou podány s největší přesností. V kra- jinách, jež tvoří pozadí obrazů, zobrazeny jsou dílny a různé skupiny provedené s onou realistickou fan- tasií, jež charakterisuje alexandrinské maliřství. A 100 různých budov a skorem osmdesát osob vy- obrazeno na obou těchto mosaikách, jež jsou tudíž na nejvýš zajímavé, jakožto historické do- kumenty. Přispívají způsobem velmi cenným ku poznání soukromého stavitelství v prvém století p Kr. Dokazují především, že užívání dříví při zřizo- vání venkovských budov již převládalo a že také okna, opatřená skleněnými tabulemi, již byla velm rozšířena. Mosaiky z El Alia, jež majitel pozemků, pan Demaure, daroval státu, byly konservatorem musen tunisského, panem Pradérem, velmi obratně zvednuty a restaurovány a jsou nyní obecenstvu přístupny, jedna v museu v Barclu, druhá v museu v Suse.
Kristus Demaure Pradér Sus Nil Barcl El Alia
18 article
= Hubení ovcí v Australii. Koncem minu- lého roku podal vrchní inspektor pro chov dobytka parlamentu Nového Jižního Walesu zprávu, v níž dovozuje, jaké množství ovcí každoročně bývá zahu- beno dingy, divokými psy austrálskými, ale též psy domácími. Zároveň žádal o přísná zákonná opatření. aby zlu tómu bylo zabráněno. A to tím spíše, jeliko — jak následující čísla dokazují — rok za rokem vzrůstá. Cifry ty jsou ovšem ohromné. Roku 1889 zahubili divocí i domácí psi 98.628 ovcí v ceně 38.906 lib. šterl. Roku 1898 zal. ubeno 259.979 ovcí, jichž cena se páčí na 161.864 1. št. Během desíti lek usmrceno bylo celkem 1,232.644 ovcí dingy a 581.984 ovcí domácími psy. Celkem tedy 1,814 628 kusů, čímž způsobena ztrála 448.980 l. šl. Cifry ty zdají se býti na první pohled neuvěřitelné. Avšak uvá- žíme-li, že na příklad před několika lety dva psl záhnali celé stádo, čílající 5000 ovcí, l jež se páslo v ohradě poblíže řeky Murraye, za je- dinou noc do řeky, při čemž většina utonuln, nezdají se býti tyto cifry tak báječné. Jest ovšem velmi snadno omeziti počet nepetřehných domácíeh psů, ale jinak jest s dingy. Přese všecky prémie, jež byly vypsány na jejich hubení, rozmnožili se značně v západních a severních okresech. Příčina toho jest bezpochyby hlávně ta, že majitelé stád v oněch kon- činách se obávají, že kdyby dingové byli vyhubeni. nastalo by tak značné rozmnožení klokanů a jiných bylinožravců, že škoda, již by způsobili, byla by větší, než ztráta způsobená dingy na ovcích.
Murray Austrálie Wales
19 article
= Indiáni vymírají. Starobylý kmen indián- ský Sakův a Foxů jest blízek vymření — tak ozna- muje se z Oklahomy. Nastuzení a špatná whiska zle řádí mezi těmí čtyřmi sty Indiánů, kteří jsou dnes jediným zbytkem mocného druhdy kmene Sakův a Foxův. Za poslední rok ubylo jich o více nežli sto a tak jest pravdě podobno, že za několik let odebere se do velikého revíru Velkého ducha i poslední člen kmene, jemuž kdysi vévodil slavný náčelník Černý Jestřáb (Black Hawk). Tito zasmušilí rudoší bydlí ve východní části okresu Lincoln; po slední léta neobyčejně trpěli různými epidemiemía
Indián Sakův Fox Foxův Lincoln Oklahoma Černá Jestřáb Black Hawk
20 article
jsouce sklíčeni a bez pomoci žijí už jen ve vzpo- mínkách na někdejší slávu svého kmene. Jest mezi nimi sotva jeden z padesáti, který by nebyl stižen nebezpečným kašlem, jaký obyčejně bývá prvním předchůdcem a hlasatelem konce, a mimo to řádí mezi nimi také kořalka, špatná kořalka, nejhoršíto zkáza, kterou běloch mezi ně zavleknouti mobl. Prodej kořalky Indiánům je sice zapovězen, ale kdo pak by se jich dohlídal. Jednatelna jest v neveliké vzdálenosti od měst Stround, Chandler, Arlington jiných, kde jsou hostince a kde si Indiání snadno pomohou ke kořalce, kterou mezi nimi také prodá- vají »bootleggers«. Agent Patrick horlivě bojujeo vykořenění tohoto nešvaru a před nedávnem, pře- strojiv se za Indiána, chytil a usvědčil několik pro- davačů kořalky. Ale nic naplaty který Indián chc píti kořalku, dostane jí hojnost a dostane ji snadno. Jenom někteří ze starších válečníků zdržují se pití a hledí také mladší pokolení od tohoto zlozvyku od- vrátiti. Tito staroši mají v sobě dosud onu kmeno- vou pýchu, která Indiánu v jeho lepších časech zi- skala jméno »vznešeného rudocha« — noble red man. Avšak u mladšího pokolení té hrdosti není.
Indián Chandler Patrick Stround Arlington
21 article
Jedním z těch, kteří nenávídí lihoviny, je stařičký náčelník Moses Keokuk, který bydlí v jednatelně každou neděli káže svým kmenovcům ou kře- sťanství. Jiný jest kouzelník Nyškokat, jenž má již téměř sto let věku. Nyškokat, toť zosob- něná minulost a tradice jeho kmene. Má tři ženy, chová ve hluboké úctě starý tomahawk, kterým kdys mával Černý Jestřáb, a jest hlavní osobností v tajné 70členné společnosti, jejíž hlavním účelem jest pojí- dati psí polévku. Stařec sám začasté zve své přátele na silnou psí polévku a baví je vypravováním po- věstí kmenových a líčením výprav skalpovacích. Jak- koli je to stařec téměř stoletý, chodí dosud vzpřímen a bystřeji, než kterýkoli z jeho dvaceti dvou synůa dcer. Ale kmen Saků a Foxů mizí valem. Když je- jich reservace byla před několika lety otevřena, 800 jich dostalo pozemky vládou vykázané, po čtvrt sekci. Ale dnes, už průměrně každý má dvě čtvrt sekc místo jedné, ba někteří zdědili několik čtvrt sekcí.
Moses Keokuk Nyškokat Sak Fox
22 article
Starý Nyškokat sám má 3000 akrů půdy, z níž ovšem pouze devět akrů je vzděláno. Bílí osadníci si stěžu í, že Indiání mají příliš mnoho půdy, která leží ladem a že to jest nespravedlivo vůči nim jako poplatníkům Přede dvěma léty devatenáct Indiánů zemřelo po- divnou chorobou — otokem hlavy. Ani bílí lékaři,. ani indiánští doktoři neuměli nemoc tu vysvětliti Choroba napadala pouze starší osoby, a hlava každého pacienta hrozně otekla. Málokterý se po- zdravil. Před rokem zase dvaačtyřicet jich zemřelo neštovicemi a bylo třeba nejpřísnějších opatření, aby nákaza nevyhubila celý kmen. Všichni byli desinfiko- váni, dostali nové šaty i stany, staré wigwamy byly spáleny a 238 psů zabito, aby se nákaza nemohla šířiti. Ale i tak hrozí jím vyhubení z příčin svrchu uvedených. = Ke zprávě o krádeži v bance Parrově oznamuje se z Londýna: Těchto dnů objevily se Parrově bance v City podivnou náhodou bankovky anglické banky v sumě 19.400 1. st., jež pocházely zesznámé krádeže 60.610 l. st., spáchané v Parrově bance 23. ledna m. r. Bankovky ty objeveny byly v tak zvaně průvodní knižce, kterou má banka pro každého ze svých zákazníků. Tato knížka obsahuje účet dotýčného zákazníka a v deskách knihy nalezá se kapsa, kam se ukládají cheky zákazníkovy, když byly vyplaceny. V kapse jedné z těchto průvodních knížek nalezeny ukradené bankovky. Většina listů z knížky byla vytrhána. Nález tento jest opětným důkazem, že pachatěl krádeže musí se nacházetv bance, čemuž již od počátku nasvědčovaly někter pádné důkazy. Podivno jest toliko, že přes to přese všecko byly marny veškery snahy, objeviti zloděje.
Indiání Indián Parrův Londýn anglický banka Parrův banka
23 article
Na štěstí pro banku zmenšila se původní škoda, způsobená krádeží, ze 60.610 1. st. poznenáhlu na 205 l. st. Nejprve, jak známo, tři dny po krádeži vráceno poštou 40.000 1. st., což mohlo býti náho- dou oznámeno právě půlletní valné hromadě akcio- nářů, jež konána téhož dne. Později objevila se tu a tam některá z ukradených stoliberních Dankovek v obchodě, ale v žádném případě se nepodařilo zji- stiti prvního jich majitele. Teprve před několika dny byla jedna z ukradených stoliberních bankovek před- mětem procesu. Řezník Ranstedt, jenž má v Lon- dýně několik krámů, dostal od jednoho ze svých zákazníků, jakéhos Listera, takovouto stoliberní ban- kovku a odevzdal ji svému bankéři, aby ji dal vy- měnit. Anglická banka odepřela vyměniti ukradenou bankovku prohlašujíc, že řezník Ranstedt nestal se bezelstně majitelem bankovky, nýbrž že ji pouze přijal, aby ji svému zákazníkovi Listerovi vyměnil. Tento Lister však od té doby beze stopy zmízel. Řezník Ranstedt žaloval anglickou banku a vyhrál proces v první stolici. Soudce uznal, že žalobce stal se bezelstně majitelem bankovky, když ji převzal od svého zákazníka. Jiná z ukradených stoliberních bankovek objevila se před několika dny v jednom zdejším klenotnickém krámě. Neznámý muž, jenž chtěl koupit prsten, měnil bankovku, když však spo- zoroval, že klenotník bankovku velmi důkladně pro- hlíží, vpustil kvapně krám a bankovku tam zane- chal. Byla vrácena bance, odkud byla ukradena.
Ranstedt Lister Lon anglický banka Ranstedt
24 article
= Komisař a hadi. Z Paříže se oznamuje Pan Hamard, policejní úřadník, měl těchto dnů vy- konati úkol dosti choulostivý. Měl zátknouti mladou dívku Zalému Kerdryovu, krotitelku hadů, na niž podány byly četné žaloby pro podvody. Opatřen zatykačem, odebral se komisař k 11. hod. dopolední do hotelu v ulici de Trevise, kdež krotitelka byla ubytována. Dívka, zpravena o této návštěvě, vzká- zala, že jest nemocna a že nemůže vstát, že však ochotně přijme komisaře a vyslechne zatykač. Jedva však pan Hamard se dvěma zřízenci překročil práh. pozvedti se ze všech koutů na lehké zahvízdnutí krotitelky hlavy hadů všeho druhu a všech barev a hrozivě mrskali vidlicovitými jazyky vůči přícho- zím, ale Zaléma Kerdryova se zklamala, očekávajíc. že nezvaní hosté při tomto příšerném pohledu dají se na útěk. Pan Hamard, jenž patrně očekával tuto komedii, vytáhl klidně zatykač, přečetl jej a připo- menul, že, bude-li on neb některý z jeho zřízenců uštknut hady, může se dostat krotitelka do těžkého žaláře. To stačilo. Na nové zahvízdnutí schoulili se hadi opět pod své houně a krotitelka, sama zkro- cena, odhodlala se následovati policisty. Nebezpeční její chovanci vzati v pečlivé opatrování.
Hamard Trevis Zaléma Kerdryův Paříž Zalý Kerdryovo
25 article
= Vyšetřování proti generálu Shafterovi Z Washingtonu se oznamuje: Kongres vyšetřuje nyní poslední armádní skandál, v který jest zapleten ge- nerál Shafter; jde tu o hanebný stav, v jakém se nalézaly dopravní parníky »Tartar«, »Rio de Janeiro« a »Manauenze«, určené pro Filipiny. Vzhledem k tomu, že v kongresu byla již podána předloha, dle ktéré má býti generalmajor Shafter v plné hodnosti přeložen na zasloužený odpočinek, byla nyní v domě zástupců podána resoluce, kterou se požadují infor- mace ohledně zodpovědnosti Shaftera při výpravě zmíněných dopravních parníků do Manily. To pak bude míti za následek, že toužebné přání Shafterovo. aby byl v plné hodnosti generalmajora pravidelno armády dán na odpočinek, se nikdy nevyplní.
Washington Rio jít Janeiro Filipíny kongres
40 article Pojedete do Paříže na výstavu??
Pojedete do Paříže na výstavu?? Tu jest nezbytně potřebí, abyste si osvojili nej- nutnější znalost francouzského jazyka a mezi všemi učebnicemi pro samouky zaujímá prvé místo zlo ko N ŘRIK ekany mancouzske kenversace Napsal prof. L. Schmidt- Beauichez Cena poštou zl. 2.05. vázané zl. 2.25. Jest to nejlepší pomácka určená v přední řadě ná- vštěvníkům pařížské výstavy a vůbec všem, kteří nemají ani času, ani možnosti obětovati dlouhé měsíce namáhavému gramatikálnímu studin, ale nic- méně rádl by se naučili francouzsky mluviti, třeba jen s nejnutnějšími mluvnickými tvary 2998 Odebirati lze ve lhůtě týdenní v sešitech po 16 kr. Na skladě má každé knihkupectví, zejmen A. NEUBERT v Jilemnici.
profesor L Schmidt Beauichez A Neubert Paříž Jilemnice