1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 9. ze dne 9. ledna 1904.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Sensační pokus o vylákání dědictví. Z Paříže
se oznamuje: Obrovský pokus o vylákání dědictví,v
němž opět mají podíl řehole, vzbuzuje zde všeobec-
nou pozornost. Seňora Marie de la Luz Cousinova,
spolumajitelka velkých báňských podniků v jižním
Chilsku a několikanásobná millionářka, uchýlila se
před několika lety do kláštera Assumptionistek jako
novicka, nestala se však řeholnicí a dne 13. října
zemřela v jejich klášteře v Passy. Ve své závěti od-
kázala veškeré svoje jmění bursov. agentu Rolandu G-
sselinovi, jehož, jak sám Gosselin potvrzuje, ani neznala.
Chilský konsul v Paříži, seňor Aldonate, jehož úko-
lem bylo závěť pověřiti, odepřel to a žádal, aby věc
byla soudně vyšetřena. Podíl seňory Cousinovy páčí
se na 6 millionů dollarů čili 16 millionů frankůa
jest podezření, že pod pláštíkem Rolanda Gosselina
mělo se dostati toto jmění řeholi Assumptionistek,
jež užívaly za doby pobytu seňory Cousinovy také
značných důchodů z tohoto jmění. Věc může býti
ovšem rozhodnuta toliko před chilskými soudy,u
nichž rodina Cousinova podá svoje námitky proti zá-
věti, jež patrně byla zhotovena za silného nátlaku
řeholnic. Roland Gosselin jest osobností známouv
klerikálních kruzích pařížských, kdež se těší značné
vážnosti. Mladá jeho manželka zahynula při požáru
dobročinného bazaru v ulici Jeana Goujona.
Luz Cousinův
Assumptionistek
G sselin
Cousinův
Gosselin
Goujon
Paříž
Passo
3
article
= Velká krádež na poště. Z Říma se oznamuje:
Onehdy v noci vloupali se neznámí zloději do zdej-
šího hlavního poštovního úřadu. Expedice pro cenné
zásilky nalezá se za hlavní budovou ve zvláštním
stavení, jež bezprostředně s ní hraničí. Dvéře do
expedice cenných zásilek jdou na úzkou via della
Vite, jež v noci jest úplně opuštěna, ale jest stále
střežena dvěma četníky. Nade dveřmi nalezá se po-
lokruhový zamřížovaný světlík. Onehdy v noci, za-
tím co byli oba četníci několik set kroků poodešli.
Vite
Řím
4
article
vydrápali se dva zloději ku propilované před tím
mříži, rozebrali ji a dostali se do úřadovny. Trvalo
to patrně jen krátkou chvíli, neboť četníci neměli o
tom ani potuchy. Zloději narychlo otevřeli spoustu
cenných balíčků, nechali šperky, drahokamy, cenné
papíry a podobné zásilky ležet, ale za to sebrali
všechny hotové peníze. Jak velká jest jejich kořist,
není dosud zjištěno, mluví se o 300.000 lir. Největší
škodu utrpěla banka sicilská, které byl ukraden ba-
líček se 60.000 lir, jenž byl pojištěn toliko na 1000
lir. Krátce před třetí hodinou otevřeli oba zloději
dvéře z vnitřku a octli se před oběma četníky. Zlo-
ději měli ovšem čapky poštovních zřízenců, ale čet-
níkům přece bylo nápadno, že dvéře v noci povždy
zamčené se otevřely. Avšak jeden ze zlodějů při-
stoupil směle k nim, řka: »Je to psí zima dnesv
noci! Musíme se jít napít kořalky. Dávejte pozor na
ty dvéře, aby je vítr nepřirazil, sic bychom se ne-
dostali dovnitř.« Oba bodří četníci neměli již nija-
kého podezření, postavili se ke dveřím a zloději šli
»na kořalku«. Když minulo čtvrt hodiny, zdála se
věc strážcům pořádku podezřelá. Jeden z nich ode-
bral se do hlavního poštovního úřadu, kdež jsou ve
dne v noci přítomni úřadníci. Poštovní inspektor
přikvapil do expedice a shledal, že tu spáchána krá-
dež. Stát musí nahradit škodu a co se týče obou
četníků, budou musit snášet důkladný výsměch.
5
article
= Hrozný výbuch parního kotle továrny. Přítel
našeho listu píše nám z Pirea: Právě jsem chtěl
vstoupiti do vagonu železnice, bych se vrátil do
Athén, když jsem zaslechl na ulici volati roznášeče
novin a děti, že stalo se v továrně na bavlněnéa
soukenné látky, náležející poslanci Lyginovi a nej-
větší v Řecku, velké neštěstí. Nemaje naspěchs
návratem, odebral jsem se do továrny. Čím více jsem
se jí přibližoval, tím více lidí jsem potkával. Jedni
utíkali od továrny, druzí pak běželi k ní a zvláště
ženy a dívky pozbyly takřka rozumu, volajíce a pla-
číce ze strachu, že se jejich příbuzným stalo nějaké
neštěstí, nebo že dokonce zahynuli. Zaměstnáváť to-
várna ta několik set dělníků, z nichž většina jsou
ženy a dívky. Co se vlastně stalo, nemohl jsem se
hned dověděti, neboť nikdo neměl tolik času, by
mi jen na mou otázku odpověděl. Teprve v továrně
poznal jsem katastrofu, která vyvolala tento poplach.
Velký kotel parního stroje praskl a pára jeho vy-
buchla s celou svou ohromnou silou v jeho prů-
čelí, odhodivši před ním právě stojícího topiče
na zeď, tak že žárem k nepoznání opařen a o zed
rozbit nebyl k poznání a zůstal na místě mrtev.
Chlapec, který mu při topení vypomáhal a stál
v okamžiku výbuchu na straně kotle, byl taktéž
opařen tak, že hned skonal. Několik jiných dělníků,
kteří se nalezali právě v sousední otevřené místnosti,
bylo tak zraněno, že jsou tři z nich v nebezpečí ži-
vota a pozdraví-li se, zůstanou mrzáky, neboť jsou
na některých částech těla do kosti opařeni. Jesti
několik raněných, kteří ze strachu na útěku se zra-
nili, jelikož povstal výbuchem mezi ženskými zmatek
jako mezi šílenými a mnozí utikali tak daleko, až
unavením klesli, aniž se dali od někoho zadržeti.
Lygin
Pireus
Atény
Řecko
6
article
Mrtvoly byly sebrány do pytlů a odneseny na hřbi-
tov. Vinu na neštěstí přikládá majitel továrny arci
topiči, ale zdá se mi, že nespravedlivě, neboť kotel
byl starý a mimo to špatně opatřený. Několik set
chudých dělníků zůstane následkem toho asi čtrnácte
dnů bez práce.
= Podivná sebevražda spáchána byla onehdyv
kodaňské oboře. Nedaleko »Pramene Králova« zpo-
zorovali dozorci onehdy ráno hustý dým, vystupující
z kupy sena a nasypané tu ke krmení zvěře. Když
přišli k ohni, spatřili k nemalému svému zděšení
uprostřed kupy sena, skorem vyhořelé, mrtvolu jaké-
hos mladíka, jenž se byl usmrtil ranou z revolveru
do spánku. Revolver ohněm začazený ležel vedle
něho. Kupu sena byl patrně v kruhu rozházel ko-
lem sebe, seno zapálil a pak se zastřelil. Mrtvola
byla tak silně popálena, že se nepodařilo zjistit
osobu sebevrahovu. Jen tolik je patrno, že tu jdeo
příslušníka tak zvaných lepších stavů, neboť ruce
jeho, jež zůstaly ohněm ušetřeny, jsou neobyčejně
jemné. Popis osob, jež jsou pohřešovány, se na
sebevraha nehodí.
Pramen Králov
7
article
= Neštěstí při vánočním ohňostroji. Z Říma se
oznamuje: Kdo zná sváteční zvyky či vlastně zlo-
zvyky v dolní Italii, zejmena kdo byl svědkem plýt
vání střelného prachu, jímž se oslavují v každé ves-
nici na jihu, zejmena pak v Neapolsku a v Neapoli
samé, svátky vánoční a Nový rok, nepodiví se zprávě.
že policie v posledním týdnu před svátky zabavila
v Neapoli a předměstích 46.000 petard, zhotovených
většinou s přísadou dynamitu. Přes to nebyly tře-
skot, sykot a bouchání prskavek, raket, žabek atd.o
Štědrém večeru menší než jindy a také obvyklá ne-
štěstí nechyběla. Neobyčejně velké neštěstí událo se
v Resině u Portici. Kde se obě obce, rozkošně polo-
žené na břehu zátoky mezi Neapolí a Vesuvem, stý-
kají, nalezá se tak zv. Madonella, nemovitost polou
selská, polou městská, sestávající z několika jedno-
patrových budov, polí, vinic atd. Majitelem usedlosti
jest jakýs Giuseppe Ascione, jenž provádí lov ptáků
sítěmi ve velkém, jest znám jako zámožný a pro své
pohostinství a dobrý rozmar má četné přátele. Den
před Štědrým večerem sešlo se u něho as dvacet
přátel, aby popíjeli a mimo to hotovili zakázané dy-
namitové petardy. Při tom udál se výbuch a všichni
přítomní pohřbeni byli v ssutinách domu. Jen lehké
stavbě tamějších budov dlužno děkovat, že polovice
přítomných vyvázla živa. Ovšem byli mnozí z nich
vytaženi s těžkými popáleninami a pohmožděninami.
Ascione
Řím
dolní Italia
Neapolsko
Neapol
Resina u Portici
Vesuv
8
article
Jedenáct nebo dvanáct osob zahynulo a někteří jsou
tak hrozně zohaveni, že nebylo možno zjistit jejich
osoby. Třesk výbuchu bylo slyšeti do velké dálkya
záhy shromáždily se na místě neštěstí velké davy
zděšeného lidu.
= Loupežný útok na banku. Z Capetownu se
oznamuje: Filiálka banky Robinsonovy v Randfon-
teinu byla onehdy přepadena způsobem nanejvýš
smělým. Krátce před devátou hodinou večerní vnikli
čtyři zakuklení běloši do budovy banky a vyloupili
z jedné z pokladen přes 3000 1. šterl. ve zlatěa
stříbře. Budova banky má polohu poněkud osamot-
nělou a noc byla tmavá a deštivá. Tři bankovní
úřadníci seděli v nejpřednější místnosti, když lupiči
s revolvery vnikli dovnitř a zvolali na ně: »Ruce
vzhůru !«. Úřadníci, překvapením ustrnutí, byli pře-
moženi a spoutáni. Obsah nedobytné pokladny za-
chránil správce banky tím, že prohlásil, že klíče má
při sobě nepřítomný pokladník. Na to vypáčili lupiči
příruční pokladnu a vzali z ní všechnu hotovost. Asi
za hodinu po přepadení podařilo se jednomu z úřad-
níků sprostit se pout a osvobodit svoje kollegy. Na
telegrafickou zprávu dostavilo se ihned deset jízd-
ných policistů, aniž se jim však podařilo nalézti po
lupičích stopy. Možnost takovéhoto přepadení vy-
světluje se tím, že obec Randfontein, ačkoliv má
dvě banky, nemá policie a toliko občas navštíví ji
hlídka jízdných policistů z Kruegersdorpu, vzdáleného
sedm anglických mil.
Robinsonův
Randfon
SF
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 2. ledna 1904: Pechová Aloisie, švadlena,
35 roků, 67—IV. Spillerova Anna, dcera domovníka,
8 měs., 1924—II. Vaňková Julie, manželka strojníka,
41 rok, 283—VII. Appeltauerova Alžběta, švadlena,
17 roků, 702—VII. Kreibichová Matylda, maj. kavárny,
46 roků, 42—I. Tauš František, veřejný posluha, 68 r.,
778—I. Kafka Jaroslav, faktor, 34 roky, 196—II. Jauris
František, 1/4 hod., 1040—II. Vítovský Rudolf, knihař,
20 roků, 1928—II. Macháčkova Božena, dcera pra-
dleny, 15 roků, 172—V. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Fischer Rudolf, soukromý úřadník, 23 r.
Jírová Marie, vdova po dělníku, 50 roků. — U M ilo-
srdných sester: Baštářová Anna, vdova po maj.
knihtiskárny, 60 roků. Isera Josef, žebrák, 84 roky.
Dne 3. ledna 1904: Hauserová Berta, manželka
knihkupce, 32 roky, 1771—II. Mašková Anna, vdova
po mlynářském pomocníku, 79 roků, 76—II. Dubský
Petr, soustružník, 49 roků, 78—III. Hušák Ladislav,
syn dělníka, 11/2 roku, 165—V. Lipoldova Marie, dcera
slévače, 3 roky, 426—VII. Růžička Antonín, kočí, 42
roky, 795—VII. — Ve všeobecné nemocnici:
Čáp Rudolí, čišník, 21 rok. Ristoriusová Barbora, man-
Spillerův
Anna
Vaňková
Julie
Kreibichová
I Tauš
František
I Kafka
Jaroslav
Jauris
Rudolf
Macháčkův
Božena
Jírová
Marie
Josef
Mašková
Petr
Hušák
Ladislav
V Lipoldův
Růžička
Antonín
Barbora
Praha
Hauserová Bert
Pechová Aloisie
Appeltauerův Alžběta
Fischer Rudolf
U M it
Baštářová Anno
Čáp Rudolit
10
article
Zachvácen chtivosti šílenou, jež zdála se mu na-
vraceti síly aspoň na okamžik, zvedl se i chopil se oběma
rukama hraběnky kol pásu, hledě ji polibiti.
Jediným švihem bičík jemný zasáhl ho ve tvář
i zanechal na ní malý fialový pruh
Současně Carlona chytla hraběte za ramena a Juana
odstrkovala jej oběma rukama svýma.
Zbavena konečně manžela, jala se ho hraběnka šle-
hati bičíkem celou silou, kdežto stařec jal se žadoniti
plačtivě o prominutí
Mezitím ale Carlona již vystrčila jej z komnaty.
Sotva se dvéře za starcem zavřely, komorná spu-
stila závoru.
Hraběnka vzkřikla jen ještě za chotěm:
»Ach, toť jsou prazvláštní způsoby ! . . . A ty,
Carlono, slyš! Měj pozor, aby dnes nevnikl sem jižl
Stává se až odporným již !«
»Budu na stráži, velitelko má.«
Zahalivši se v pláštík, hraběnka Juana Boccinellová
prošla toaletní síňkou a vstoupila do koupelny, kdež če-
kala ji vlahá a vonná lázeň, přichystaná Carlonou.
Boccinellová
Buda
11
article
Juana Morenova, dnes hraběnka Boccinellová, nebyla
vždycky ženou té elegance raffinované, jak viděli jsme
ji dnes. Otec její býval dělníkem v jednom z předměstí
římských.
Později vystěhoval se do Brazilie a sice netoliko,
by tam hledal štěstí a jmění, jež mu odpírala matka
vlasť, nýbrž také aby vyhnul se karabinníkům, kteří
Morenův
Boccinellová
Brazílie
12
article
Komorná, velmi krásná též, přes pleť svou snědejší,
jala se připravovati roucho pro velitelku svou do koupele,
když tu kdosi zaklepal nesměle na dvéře.
Carlona odhodila oděv i rozběhla se ke dveřím
pootevřeným.
Zároveň zvolala polohlasem:
»Ne! ne! pane! Nesmí se vstoupiti! Paní se obléká
Nechce, nesvolí, abyste vešel k ní.«
Hraběnka Boccinellová přerušila sama ale již
družku svou
»Ach, toť starý! Řekni mu jen, ať nás nechá
na pokoji.«
Rámě ale jakés prostrčilo se pootevřenými dveřmi
a tyto otevřely se ještě více pod nárazem.
Ve dveřích zjevil se stařec, odstrkuje mulatku.
Hraběnka, neuvedena nijak v rozpaky, obrátila se
zvolna pohybem zdlouhavým.
»Vy jste opravdu hodně smělý, že vstupujete ke
mně tak bez ohlášení a bez dovolení! Odejděte ihned l
Slyš, Carlono, vyveď pana hraběte Boccinella ven
Rychle ven !«
Byl to skutečně manžel hraběnčin, hrabě Maffo
Boccinelli.
Carlona pojala bez okolků hraběte za rameno, aby
ho vyvedla ven, ale on vyvinul se jí a zatím co zrak
jeho bojácně se chvěl, děl hlasem pokorným
»Juano, zapřísahám vás, nechte mne aspoň hledět
na vás! . . . Nežádám nic víc . . . Vás viděti, jen
viděti vás a budu zcela šťasten.«
Hrabě byl velice sestárlý.
Na pohled byl by jej každý zařadil mezi starce
vysokého věku, ačkoliv nedosáhl ještě šedesátého roku stáří
Zap rodáni nepřítel.
Boccinellová
Boccinell
Maffo Boccinelli
Hrabě
Zap