ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 c05f3cc0-71f7-11dc-ba6f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 53 celkem · entity: person 108, work 29, place 58, org 19
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
20. listopadu 1904.
4 masthead
Číslo 321.
5 article
v nočních tmách a vížka nad hřbitovním veho- dem ztrácela se kdesi až v nebi. Bílá, špičatá čepička, jakou Zigmund Zviebelkorb neustále doma na své, lysinou zdo- bené hlavě nosíval, klátila se v lehkém větříku, který přinášel do vsi vůni uvadajícího lesa v prv- ním podzimu a poněvadž cesta ke sklepu ob- nášela sotva několik metrů, mihnul se obstárlý a poněkud nahluchlý pantáta jako děsivé zjeven se svou lucernou od hospody ke sklepu. Sestoupil po několika schůdkách dolů, a vy- táhnuv klíč, když byl postavil lucernu na před- siňku, vydlážděnou cihlami, k vlastnímu sklepu vedoucí, hotovil se vstrčiti jej do mohutného zámku. Konečně klíč vklouznul do dírky a v zámku to zachrastělo ... Leč, co to? Najednou zazdálo se Zigmundovi Zviebel korbovi, že ozvalo se cosi za zamčenými dveřmi jakoby papírem, v hrsti zmačkaným, zašumě kdosi to tam uvnitř sklepa, až mráz přejel ce- lým tělem bázlivého starého hospodského. Pozorně sklonil ucho až k samému dřevu dveří, železem okovaných... a hu... až se znova otřásl... šumot opakoval se znova . .. až... buch!... bouchlo to kdesi dole, jako když zátka od sodovky se vyrazí... teď einklo to jasným zvukem kdesi v hlubinách sklepa .. a v zápětí tomu, jakoby temný a vzdálený zpěv se ozval kdesi pod zemi... Hle! Zaznívá zřetel- něji a znatelněji... jako latinský pohřebni zpěv mu připadá, který slýchával, neví již, při jaké příležitosti, když jako malý, všetečný židáček vloudil se s kamarády buď do katolického ko- stela nebo k pohřbu; chvili jako mohutný sbor z dálky, potom zdá se ustrašenému židovi, že zní jako sólový zpěv a zase sbor ... a jak hrozný, jak přísný to sbor . ..
Zigmund Zviebelkorb Zigmund korb
6 article
Již rozeznal zřetelně ... Sicut erat in principio, et nunc, et semper et in saecula sacculorum. Amen! — Ha, to je nějaká slavnost duchů .. Hrbitov je vedle! Zatřásl se hrůzou starý Zie mund Zvibelkorb, a jakoby jej kdosi šídlem byl píchl, vylítl z předsíně vzhůru ke schodům. Klíč nechal leknutím v zámku. Lucorna mohut- ným jeho skokem povalena, řinkla a světlo vn blikající shaslo. Několik skoků a Zigmund Zviebelkorb, je- muž pod špičatou, bílou čepicí stály posledn vlasy jako hřebíky, bledý a zsínalý, vrazil do šenkovny. Vřava rázem umlkla. — Co se stalo, pantáto — Co je vám, Zigmunde Shrnuli se rázem kolem něho. — Pomoc, sousedi, pomoe! vykřikl a z potácel se, popadaje dechu. — Co se vám stalo vlastně? Já viděl strašidlo, ajgentlich. .. neviděl .. elyšel... Ve sklepě je strašidlo. Funus, celý funus tam zpívá... v přestávkách ze sebe vy rážel.. Hluk ztichl nadobro; vše nedůvěřivě pa- třilo na starého Zigmunda.
Zigmund Zviebelkorb Zigmund
7 article
Leckterého zašimralo podezřele na zádech jakoby neviditelná ruka mu přes ně byla pře- Jiný podíval se na hodiny, a zamlkl náhlou bázní, vida, že malá rafije hodin přešinula se přes půlnoční hodinu. A Zigmund Zviebelkorb vzpamatovav se cítě se zde ve shromáždění bezpečným před mocí strašidla, jal se zvolna rozkládati: — Ono vlastně se to již ukázalo vícekrátel Jednou vešel jsem v noci, když panímáma již spala a služka ještě umývala v kuchyni, do krámku potmě pro cosi. Blížím se k pultu, a tu kdosi cosi, do boku mi dá ránu, až jsem se svalil a leknutím zamdlel. Když jsem se z toho probral, kde nic, tu nie! Pošlu dívku do krámu, ale neříkal jsem nie, co se mi stalo, ale ona šla a přišla, jakoby nic. Thaj, thaj, thaj.. . po- vídám: Nic tě nestrašilo, Maryšo? Nic, pantáto, povídá; šak já se nebojím ani chlapů. Že nie, povídáš, Maryšo? Tedy nic? Nic! ona na to- A vidíte, páni, soudek rusů tehdy jsem pohře- šil, a salámy byly ty tam. Poslouchej, Maryšo. povídám: Nevíš, kde jsou rusy a salámy? Nevím, povídá. Neprodávám v krámě! — A nedávno ve sklepě! Jdu do zadu až k té velké bečici a točím kohoutkem víno do džbánu. Svíčku postavím si na sud hned z kraje. V tom.. všš... cosi se zatřepotá a svíčka zhasne. Co v tom sakra? — povídám si v duchu. Rampou- chem sem přece netáhne, aby svíčka zhasla, tak co? Ale víno přece vynesu... Chci zamykat sklep a nemohu do dírky klíčem. A nelhu vám. pánové — rozohňoval se Zigmund Zviebelkor — takový veliký tvarůžek byl na zámku při- lepený . ..
Zigmund Zviebelkorb Thaj Maryša Svíčka Zigmund Zviebelkor
8 article
Nabíral dechu a shromáždění zachvělo se ztajeným údivem. V panu radovi vzbouřila se „vojenská krev“ Bouchl rukou do dubové tabule. — A hrome, v tom něco musí být! Kdo půjde se mnou? obrátil se vyzývavě k okolo stojícím. Vida, že nemá nikdo chuti, dohněval sea praštiv pěstí znovu do dubové desky stolu, opa- koval: — Zimy, zimy! Bojíte se? Starý voják se nebojí! Alou, marš! Pantáto, světlo, klíče, hůl! Furti komandoval, dostav se do ráže. — To by tak hrálo! My budeme v suchu, že se pantáta bojí. A kdo za mnou nepůjde — ani hltu! Ani hltu, povídám. Fuj, pojdi jako pes! Vzal hůl do pravé a světlo do levé ruky a vyšel. Vidouce jeho odvahu vyhrnuli se za nímdo tmavé noci. I Zigmund Zviebelkorb přitiskl se k nej poslednějším a v okamžiku byli v předsíni skle- pové. — Skutečně! Mráz přeběhl znovu některým po zádech .. Sieut erat in principio et nunc et semper ... zaznívalo ze sklepa, ale veseleji a cinkot, jako by sklenice o sebe ťukaly, zazníval notou čistou a veselou. — I u hroma! Strela tvoju matěru! zahro- moval pan rada. — To jsou mi pěkná strašidla co tam dole sloupou! A tu písničku? Tu zpí- vali lajtnanti od naší kumpanie na vojně, když mivali v kaféhausu béne. Sám pán obrlajtnant mě ji jednou naučil. Povídá: „Franc, tu zazpívají doma . ..- A bác do dveří a marš dolů. — Jářku, ven! Jménem zákona, kdo vás tam pustil? Jářku, jménem obecního úřadu! Vy ne- znahaňby! Tož vy tának? protáhl hlas slovutný
rada Ala Zigmund Zviebelkorb Mráz Franc
10 article
pan rada, sešlapuje dolů, kde blikala svíčka do
rada
11 article
řepy zastrčená a osvětlovala stůl, na němž stály čtyři sklenice a litrová láhev plná žhavého vína starého pantáty Zigmunda Zviebelkorba, a za nímž seděli čtyři topolanští chasnici, synkové z domů, jako přimrazeni náhlým vstoupením a objevením se „úřadů“ a pantáty. Laciné hodovníky svázal slovutný pan rada vlastnoručně řemenem vlastním a těmi, které rozradostněný pantáta Zigmund Zviebelkorb do- nesl; když pak ráno odváděli četníci spoutané nezvané hosty, kteří na účet strašidel hodovali dlouhý čas ve sklepě pantáty Zigmunda Zviebel- korba, jakož i v jeho krámu, stál slovutný pan radt u okna a léčil svou ohromnou opici černou kávou s rumem smíchanou! Byla to také túra, do rána! Pantáta dal vědro vína na propití, cigar front, a pan rada naučil celou společnost zpívat píseň s opakováním, jež je na vojně naučil sám pan obrlajtnant: Sicut erat in principio, et nune et semper, et in saecula saeculorum! Amen!
Zigmund Zviebelkorba Zigmund Zviebelkorb Zigmund Zviebel Sicut erat in principio
12 article Povídka z podhoří.
Povídka z podhoří. Napsal Stanislav Min a řík Bylo to už tuze dávno. Do mého lože roz zářilo se ranní sluníčko a svou neodolatelnou silou rozlepilo moje rozespalé oči, které mimo- chodem řečeno, kochaly se ve snu pohledem na bouřicí hlediště, tleskající premiéře mého úchvat- ného dramatu ze živola šlechtických salonů. Z prvu mi to nebylo valně příjemno, že mě sluníčko vytrhlo z tak příjemného snu, ale když se přes všechno moje škaredění ustavičně na mě usmívalo, rozesmál jsem se také. A proto že je rozhodně lépe v létě se smát na slunéčko ve volné přírodě než v posteli, vstal jsem, umyl sc, ustrojil a zkrátka vše jsem udělal, nevyjímaje ani ukojení hříšných touh svého žaludku, co se patři a sluší pro každého slušného člověka. A když jsem tak byl se vším hotov, ořezal jsem pečlivě tužku a ukryv ji spolu s denníkem v hloubi kapsy, vykročil jsem pravou nohou z domu a vdechl do sebe s netajenou rozkoší a najednou aspoň 6 dm svěžího vzduchu. Pak jsem si zdlouha oddechl a rozběhl jsem se tak rozpustile dětským způsobem k lesům, že se to ani nesrovnávalo s mým důležitým po- sláním, po kterém jsem tehda zcela vážně toužil. Abych zbůhdarma nerozčiloval svým napí- navým (odpusťte, někdy jsem trochu domýšli- vým) úvodem trpělivého čtenáře, přiznám se k holé pravdě. Psal jsem tenkráte novelu, možná že by to byl i docela slušný román. Ale literární histori- kové dosud o něm nevědí, protože spatřil světlo světa v našich neúhledných kamnech; naposled jsem jej viděl jako v modroprchající dým, na důkaz, že směřoval někam výše než plazit se mezi hlupáky tohoto světa. (Nemíním tím ni- kterak urážet chytrého čtenáře.) No, chtěl jsem si zahrát tenkráte na vel- kého spisovatele a šel jsem studovat přírodu, lid, nebe, lesy, zkrátka vše, co potřebno jest k napsání tak velkého díla, jakým právě moje mělo býti.
Min
13 article
Přišel jsem k lesu. Červencové jitro se tam smálo ptačími sbory jako bezstarostné děcko, které nemá tušení, že co nevidět se nad nim snese divá bouře života. Pojal mě jakýsi bás- nický světobol z toho jásového rozesmání se př- rody, ale abych ji neurazil, usmíval jsem se také. co zatím slídivé oko pátralo po oběti románové studie. A hle! Už jsem ji našel v podobě statné postavy rolníka Vojtíška, který se svým šemíkem stál na jetelišti, hýřícím šťavnatou zelení.A honem k němu. — Dobré jitro, pane Vojtíšku! Pomáhej pámbu! Hezky jeteliček, co? To si kravičky pochutnají. Kolik pak jich máte? Máte telátka? Jak se vám stále daří? Má oběť byla chudák skoro bez sebe o toho přívalu slov. Mám ji také v podezření, že se lekla mých dlouhých vlasů, rozházeného ná- krčníku a jiných příznaků básnického cechu. — Dejžto. Mám nynčko dvě telata. Krávy taky mám. No, co pak vo to, jen dyž pámbiček zdravíčko dá! — snažil se co nejůsilovněji všechno mně zodpověděti. To už jsem z toho poznal, že můj model poskytne mi mnoho dobrého a užitečného pro mé dílo. Tak tedy do prácel — Vy jste ženat, pane Vojtíšku, není-liž pravda? — Jsem a nejsem. Víte vona... — a tu se jeho snědá tvář jaksi začervenala, pokud se dalo pozorovati pod hustým strništěm černých vousů. — No, co pak to, to se nemusíte ostýchat pebídl jsem. — No, víte, vona mně žena utekla jako z baráku, víte? Budou tomu hnedle dva roky, to sem ji ráno hledal a hledal, ale nemoh sem ji najíť. Tepřá za měsíc sem zvěďál, že utekla s ňákým takovým šumařem, víte, co tak choděj po muzikách. Nebejť tenkrát švagra, tak sem se utopil. Tak mně to vlezlo do hlavy!
Vojtíšek
14 article
— A to vás neměla ráda, když jste se vzali, nebo co? — vtíral jsem se, chtěje rozpovídati svoji kořist. — Ale to víte, ďůče bylo chudý, hezký a dyž sem si ji namluvil, tak mě mohla láskou snísť. No, jo, měl sem hezkou chalupu a trochu těch polej a tak si vona jako myslála, že to bude hezký živobytí. Vona měla všeho všudy dvě stojky. A tak sme se vzali. Z prvu se mně to líbilo. Pracovala v jednom kuse a tak se nám vedlo dobře. Ale poznal sem brzo po svardbě, že si mě vzala jen k vůli těm penězům. A to mě mrzalo. Víte, já ji měl tuze rád, na rukou bych ji nosil. Hijá, čehý, óu, prrr! — Jen si sednou — pobidl. Vylezl jsem na žebřiny a usadil se v orose- ném jeteli. Ani nevíte, jak vděčná to poduška. — Hijé, čehý — a už rozklátil se vůz po rozkošně vymletém úvozu. Mimoděk mně napadlo, že sedím na ame- rické houpačce. Vojtíšek pomalu vyňal z náprsní kapsy krátkou dýmku, stlačil tabák ke dnu, zapálil si a beze všeho pobídnutí pokračoval ve svém hovoru. — Za ňákej ten měsíc přišli ty šumaři, no a juž to bylo. Šla večír k muzice, zakoukala se jednomu ňák tuze moc do vočí a ráno sem ji juž nemoh najíť. Jo, jo! A věřej mně nebo ne- věřej, stejská se mi tak bez ženský. Čloujek je jakoby ruce nemjal. A tak sem si tak kolikrát myslál, jak to musí bejť hezký, dyž se tak pár těch capartů okolo táty batolí. A juž sem se moc tak těch pánů ptal. jesli bych se jako nemoh
Vojtíšek
15 article
znova voženit. A to každej pokrčí rameny nebo se vyhejbá říct praudu. — To byste se musil dát rozvésti se svou ženou — poradil jsem ze svých skrovných práv- nických vědomostí. — Jo, jo, to mně taky povídal jeden pán jako něco vo rozvodě, ale prej by to koštovalo moc peněz. Tak si jako myslím, že by to bylo škoda, něco utrácet. Zebřiny se doklátily k úhlednému stavení jež hovělo si v stínu vysokých hrušní a koša- tých jabloní a my ukončili rozhovor. Vojtíšek šel krmit dobytek a já šel psát vý- sledek ranního bádání a studování do svého denníku. Dlouho jsem potom Vojtíška nespatřil. Asi za týden se roznesla po vsi zpráva, že se Vojtíš- kovi vrátila žena a prý z dítětem. A druhého dne ráno, co se nestalo! Zase mne slunéčko protrhlo z příjemných snů a zase jsem běžel studovat do přírody. A koho jsem u lesa nespatřil, jako Vojtíška s týmž šemíkem a žebřinami jako naposled. A opět jsem šel k němu. — Šťastný dobrýtro — spustil na mne dříve, než jsem mu mohl říci povinné „pomáhej pámbu“.
Vojtíšek
16 article
— Už to vědějí, že mně přišla žena zpátky? To sem vám měl radosť. To mně říkali, že prej sem jí měl napráskať a vyhnať a já byl rád, že přišla. Dyby ji jenom viděli, jak mě pro boha prosila o smilování, tak by museli plakať. To já mám dost tvrdý srce, ale taky sem musel brečeť jako malý dítě. Není juž, prauda, čistá přinesia si s sebou důče malý, ale co je toušeck platný, dyž ji mám rád. No! To je těžký, něcc proti tomu dělat! — No, jen když jste spokojeně živ, to je hlavní — přitakal jsem a zašel jsem si dále do lesů, abych uvažoval o svém díle. Za šumění lesu jsem dospěl ku poznání že román s takovýmto koncem by byl málo pů- sobivým a tak jsem jej potom dal — nedopsaný —— na pospas sžíravým plamenům. Aby však základ měho díla nepřišel na zmar, podávám milému čtenáři aspoň jeho trosky k laskavému posouzení, jak příznivý ko- nec románu Vojtíškova zmařil v slibných po- čátcích dilo, které by nepochybně bylo velkou ozdobou české literatury.
Vojtíškov
17 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Literární výprava grónská. Z Kodaně se ozna- muje: Literární výprava grónská vrátila se těchto dnů sem na parníku „Fox 1I.“ po velmi obtížně cestě a přivezla sem dva zajímavé hosty: Eskymáka Osar- kru z mysu York a Gróna Bronlunda, jenž se lu zdrží několik let, aby se vzdělal na duchovního a učitele. Osarkra, jenž mluví toliko grónsky, vykonal cestu na vlastní přání a pozoruje svět pro něho zcela nový s velikým úžasem. Ztráví zimu prozatím u rodičů druhého účastníka výpravy Rasmussena a hodlá se obrátit na křesťanství. Když byl kreslič výpravy, hr. Harold Moltke, v červnu nucen následkem nemoci se vrátit, vydala se výprava poděl východního po- břeží mysu Farwel, kde nalezla eskymácký kmen, jehož členové byli pokřtěni přede třemi léty, aleu něhož byly vraždy a jiné zločiny na denním pořádku. Rasmussen sebral u tohoto kmene množství zajíma- vých pověsti a zpráv z pradávné doby a nalezl též blíže Angmasaliku některé sříceniny, pocházející z do- by Erika Rudého (982—986). Poslední část cesty z Julianhaabu do Ivigtutu, kde „Fox II.“ čekal na členy výpravy, byla velmi obtížná pro silné mrazy a trvala jedenácte dnů. Bylo nutno zanechati na cestě všechna zavazadla, materiál a sbírky v depotu, jinak by byla v čas nedorazila do Ivigtutu a byla by bývala nucena ztráviti celou zimu na pobřeží grónském. Kdy- by byla výprava dorazila do Ivigtutu jen o 12 hodin později, nebyla by tu již parník nalezla. Co se týče výsledku výpravy, nejen že dosáhla hlavního svého cíle, studovati živol, mravy a literaturu lidu grónského od mysu Farwel k mysu York, nýbrž docílila i úspěchů v ohledu zeměpisu, propluvši dosud neznámou zá- tokou Melvillovou a zhotovivší její mapu.
Fox Eskymák Bronlunda Osarker Rasmussen Moltke Erik rudý Melvillův Kodaň York Julianhaab Ivigtut Farwel
18 article
= Stavba sílníce do Tibetu. Dopisovatel „Daily Mailu“ oznamuje, že indická vláda se rozhodla, vy- stavěti nákladem 333.000 l. st. řádnou stálou silnici do Tibetu. Rozhodnutí toto způsobilo značné rozči- lení mezi pěstovateli čaje v Dardžilingu. Trpěli již v minulé saisoně velmi nedostatkem dělníků, poně- vadž kuliové z plantáží dali se svést vysokými mzda- mi indické vlády a provázeli výpravu tibetskou jako nosiči a dělníci při úpravě cest. Byla tudíž obava, že rozhodnutí, aby vystavěna byla velká silnice tibet- ská, odláká zbytek dělníků z plantáží. Spolek majitelů plantáží tudíž zakročil u indické vlády a připomenul jí, že jest nespravedlivo, odnímati jim dělníky, které si byli se značným nákladem přivezli z Nepalu. Vláda uznala oprávněnost této výtky a prohlásila, že příště nebude trpět, aby byli k veřejným pracím najimáni dělníci z plantáží. = Zajímavý literární spor. Z Londýna se ozna- muje: Podivný lilerární spor vypukl zde o následující otázku: „Má spisovatel právo, použiti v románu ně- jaké události ze života zesnulého přítele? Případ,o který tu jde, jest následující: Slavný anglický básník Dante Gabriel Rosetti ztratil za tragických okolností, jež v literárním světě dosud nejsou zapomenuty, svoji mladou krásnou manželku. Měla jej v podezření z ne- věry. Když se jednoho večera vrátil domů, nalezl manželku umírající. Přivolaný lékař zjistil otravu silnou dávku laudana. Nebylo nikdy zjištěno, zdal manželka, jež trpěla nespavostí, užila laudana jen jako uspávajícího prostředku či skončila-li sebevraždou.
Dante Rosetti Dardžiling Londýn Daily Maila
19 article
Básník ve svém zármutku odhodlal se k neobyčejné oběti. Než rakev uzavřena, vložil pod hlavu nebožčinu rukopis, obsahující jeho nejlepší dosud neuveřejněné básně. Přátelé naléhali na básníka, tvrdíce, že nesní práva odnímati literatuře takovýto poklad, takže p sedmi létech vyžádal si od úřadu povolení, aby směl rukopis z rakve vyjmout, načež ony básně uveřejnil a značně zvýšil svoji slávu. Spisovatel Hall Caine, důvěrný přítel básníkův, použil ve svém právě vyda- ném románu „Ztracený syn“ této příhody jako pod- kladu děje. Také zde jde o spisovatele, jenž z rakve své nebožky ženy vyjme spis, jímž získá značného jmění. Proto byl Hall Caine se mnoha stran napaden a tvrzeno, že prý ze spekulace užil bolestné příhody svého přítele ve svém románě. Caine naproti tomu tvrdi, že jakožto romanopisec má právo voliti si svoji látku kdekoli, že v tomto případě přispěl k oslavě svého přítele vypsáním jeho činu, a že ludíž ony útoky jsou nezasloužené.
Hall Cain Cain
20 article
= Vražda na ulici. Přítel našeho listu píše nám z Lodži: Onehdy o 7. hodině večerní vracel se zdejší továrník Medl Dobrzyúski s několika souvěrei v drožce ze hřbitova. Jeda ulicí Starobřeziňskou ne daleko katolického kostela zpozoroval, kterak něko- lik podezřelých lidí snaží se stáhnouti s vozu kus vlněné látky. Upozornil na to svoje soudruhy a na řídil drožkáři, by jel čerstvěji, načež dohoniv povoz, upozornnil výpravčího a vozku, následkem čehož se zlodějům lup nezdařil. Vrhli se na drožku a jeden z nich bodl Dobrzyúského nožem do prsou, tak že raněný klesl a za půl hodiny, než byl dopraven do nemocnice, zemřel. Ostatní tři soudruzi Dobrzyúského utekli různými směry, volajíce o pomoc, tak že zlo- ději i vrah mohli klidně opustit místo vraždya doposud se nepodařilo policii vypálrati je. — U nás v Lodží dospělo to teď lak daleko, že za soumraku a pozdě večer není takřka radno, objevit se i na nejživější ulici. Každých několik kroků bývá člověk obtěžován žebrotou, fu bídnou ženou s děckem na ruce, tu chvějícím se dítětem, tam nějakým pijákem, tulákem, štítícím se práce, jinde opět řádným člově- kem, hladem zmořeným, jenž po mnoho neděl nebo měsíců je bez práce. Třeba připomenout, že v našem městě jest na 20—30.000 lidí bez zaměstnání a až nastanou tužší zimy, věci ještě se zhorší. Veškeré to- várny propustily následkem špatných obchodů mnoho dělníků, jiné obmezily práci na 3 až 4 dny v týdnu. a jiné jsou úplně zavřeny. Není tudíž divu, že ve zdejších novinách nalezáme každodenně zprávyo denních a nočních krádežích, vloupáních, přepade- ních a vraždách. Zdejší policie jest proti tomu ma- lomocna, neboť má na celé město i s okolím s více než půl millionem obyvatel pouze 400 strážníků, ko- najících službu ve dne i v noci.
Dobrzyúský Lodž Starobřeziňska
21 article
= Ukradl stodolu. Z Chicaga oznamuje se ná- sledující pitvorná historie: Policajt Jakub Šebestián z Craginu, jenž je postrachem všech malých kluků z vesnice, byl obžalován komisí pro civilní službu. že ukradl stodolu. Aby nabyl o obžalovaném dů- kladných zpráv, odebral se agent zmíněné komise do Craginu a zde mu byly vypravovány hrůzostrašné věci o Šebestiánoví. Lídé v Craginu, tak se mu oznamovalo, schovávali své děti pod postel, jakmile policajt Šebestián se tudy ubíral. Statní muži tlumili hovor svůj v šepot, jakmile se kde objevil a krávy dávaly se na útěk před ním samy sebou. Ztracená stodola byla majetkem jakéhos Andersona. Agent civilní komise nenalezl sice stodolu, aniž člověka. který viděl, že ji Šebestián odnášel, ale dověděl se, že Anderson na Šebestiánovi 100 dollarů vynutil za slib, že bude mlčeti. Celý soud působil nemalou švandu pro posluchače. Rozhodnutí bylo odročeno. = Výslava v Kapsku. Shorník »South African Mines, Commerceand Industries« oznamuje, že vět- šina míst pro výstavu v Capelownu, jež bude zabá- jena koncém letošního roku, jest zadána. Podnikate- lům dostalo se od jihoafrických firem hojných pod- por. Různé firmy z pevniny zabraly značná místa Zvláště čilé jest účastenství z Kanady a Australie. poněvadž tyto státy kladou velkou váhu na obchod s jižní Afrikou, Také účastenství vývozních firem evropských bude as velmi značné.
Jakub Šebestián Šebestián Anderson Šebestián 100 Chicago Cragin Kapsko Kanada Austrálie jižní Afrika South African Stones Commerceand Industry
22 article
= Mezi kanibaly. Kapitán Reid z plachetní lodi »Aighburth«, jež se ztroskotala v červnu na pobřeží Nové Guiney, přibyl těchto dnů do Liverpoolu. Vy- pravoval, že když loď uvázla na skalisku, přibyl malém čiunu se sedmi plavcí k ostrovu Long Island. Zde byli obklopení padesáti divochy, ozbrojenými luky a šípy, kteří počali příchozí ohmatávat, zdali jsou dosti tuční k zabití. Toliko obavě divochů před puškou kapitánovou dlužno děkovat, že trosečníci se mohli vrátit bez pobromy do člunu, jenž však zatím byl kanibaly napolo vydrancován. Divoši byli lidé vysoké postavy, jichž odporné vzezření zvýšeno bylo ještě tím, že měli jako ozdobu provlečeny kosti nosem a ušima. Kapitán soudí, že civilisace v Nové Guinei činí dosud jen malé pokroky. Na důkaz toho uváde zavraždění missionářů, jež se událo nedaleko místa, kde kapitán přistál. Pokřtění divoši z pravidla, jak- míle opustí missionářskou stanici a vrátí se ke svým kmenům, vracejí se opět ke kanibalismu. Kapitán Reid vysvětluje to tím, že následkem pohromy od much skorem veškerý živočišný život jest vypleněn, tak že masitá strava jest tam velmi vzácná. I ptáci se této zemi vyhýbají. Následkem toho čihají domo- rodci neustále na trosečníky, aby je pobili a snědli. Divoši mluví dokonce lámanou angličinou a lákají trosečníky, aby je následovali do nitrozemí, řkouce »Missionář tě chce vidět, pojď s sebou . ..e 192/1104. Pořádá J. Rašovský. Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský Uh. Ostroh, Morava.
Reid J Rašovský Nová Guinea Liverpool Island Morava
27 article Mat ve 3 tazích.
Mat ve 3 tazích. Partie čís. 92. Hrána v turnaji v Londýně 1904. — Španělská hra. — Tattersall Bilý: W. H. Gunston. Černý: C. E. 1. e2—64 e7—65 17. Je4—g3 Va8—a6 Jb8—dve 18. Da4 —fi 2. Jg1—f Jb8—c 3. Sf1—b5 a7—a6 19. Jg3—f5 Se6xKf5 4. Sb5—a4 Jg8— fe 20. Dr4 xxkc fo Jd7—c5 5. 0—0 St8—e7 21. Jí3— dá g7—g6 6. Jb1—c3 d7—d6 22. Df5—h3 Dd8—cs b7xc6 23. Dh3——h6 Jc5—e4 7. Sa4 xcce- f7—f6g 8. d2—d4. e5XK d4 24. e5—e6í o—o Vf8—es h 25. Vdl— ds- 9. Ddlxkd4 Sc8—e6 26. Ve1 xKed! Se7—f8 10. Vf1—eí 27. Dh6—h4 d6—d5a d5xKe4 11. b2—b3 Jf6—d7b 28. Dh4xc fe 12. e4— e5 Sf8—g7 Se7—c5e 29. Df6—f7-- Kg8—hs 13. Sc1—b2 Jd7—bsd 30. Jd4—f5 Sg7xK b2 14. Dd4— ati a6 — a5 31. Vd3 —h3. h7—h5 15. Val—dí Sc5—e7 32. Dř7XKg6 a č. se vzdal. 16. Jc3—e4
Tattersall Bilá Gunston Černá C E Df dh Dř Londýn Jd Val h 7 Sf 1 Sb 5 c 5 c 5 e Jd 7 7 XKg 6
28 article
Poznámky: a) V této variantě uvolňuje často černý postupem pěšce d svou hru. V daném postavení bylo však Jd7! s násl. Sf6 lepší, neboť temito tahy zabraňuje černý veškerým útočným pokusům na diagonale a1—h8. (Schlechter). Lepší bylo 12. . . e5 13. Dd3; Jes s následujícím c6 a pozdějším Je7 a Je6 (Schl.) Chyba! Bílý odláká nyní všechny figury černého od křidla krále; lepší bylo c5 s násl. c6 a Ves s SÍ8 (Schl.) Vynuceno! (Schl.) Černý mohl hráti 14. . . Jbe Na 15. DXc6 může následovati De7! a černý do- bude figury za dva pěšce. Nebo též 15. DxkKcc ce Sb4; 16. a3; Sd7; 17. Db7; SXc3; 18. SXccs Sb5; 19. a4; Vb8; 20. Da7, Des; 21. Sd4; Vbz 22. 8b6; c6; 23. DXb7, DXb7 24. axb; axkb a černý vyhraje. (Euglund). Černé figury stojí nyní tam, kde stály před šesti tahy, jen véž a6 stojí hůře než dříve. (Schl.) Zvyšuje působnost střelce b2! Lépe 21. . . Des. Hrozilo 25. Dg7+! KXg7 26. Jf5- a 27. Jh6 mat. Na 24. . . Sf6 násl. 25. Ves! dxe 26. Jfs! DXKee- fe nebo 8Xb2 27. Jg5 a vyhraje (Schl.) Englun pokračuje 25. VXeš! de 26. J15; fXe 27. Je7- atd. nebo 25. . . Sg7 26. Jf5; 8b2; 27. Vhaa mat ve dvou tazích. Po 24. . . Sg5 násl. 25. Jfo Sxh6; 26. Jh6 mat. Po 24. .. fXe 25. VXcek de; 26. Jf3! Vř7! 27. Je5 ; Sí8 ; 28. Dh4 a blly útokem prorazí. Po Jg5 násl. 26. Vg3! Jinak 26. Jf5 ! (En.) Nebo 26. . . . de 27. Jí5! Sí8! 28. Vd7 1! atd (Schl) Partie čís. 93.
Jd Schlechter Jes DXc jít 7 SXc Vb Jf jh Jfs VXeš VXcek Jg DXb SÍ 8 Sd 7 SXccs Sb 5 Sd 4 Vř 7 ! 27 c 6 Sb 4 DXb 7 24 KXg 7 26 Xb 2 27 Vd 7 1
29 article
Hrána ve Vídni 12. prosince 1897. Gambit dámy. Bílý: Dr. A. Kaufmann. Černý: Adolf Zinkl. d7— d5 21. Jd4—f5 Dd6—e7 ? b) e7—e0 22. Sb1xe4! d5xe4 Jg8— fe 23. Dí3—g3 Jf6—e8 e) S18—e7 24. Dg3—h41 Kg8—h8 25. Vd1—d8 De7—c1- a7—a6 26. Kg1—h2. De1—cz Jb8—d7 27. g2 — g3 h7—h6 d) c7—c5 28. Jt5xx« he g7xh e6x4 d5 29. Dh4xh6 Kh8—8 b7—b5 30. Vdsxes! Ví8 xxKc e8 Jd7xKe5 31. Jf4—ho Dc7—e5 Sc8—e6 32. Jh5—f6+ De5xf Va8—cs 33. Dh6xk« fs Ve8—e6 Se7— de 34. Df6—ds-- Kg8—g7 b5 —b4 35. Dd8—d4— Kg7—g Jc5—e4 36. Dd4xcb4 Sb7— Se6xes 37. Db4—f8 Ve6— Dd8—b6
A Kaufmann Černá Adolf jít 1 Jt Kh Vdsxes Dc jh dh Df Vídeň e 7 e 7 24 c 1 d 7 27 c 5 28 xxKc 4 35 Sb 7
31 article
38. Dí8—c5 Sc6—b Db6x« de 39. g3—g4 a černý se Sc8—b7 vzdal. Poznámky dle „Wiener Schachzeitung“ a) Považujeme vyvinutí střelce z c8 na b7 za lepší. b) Rozhodná chyba, která pikantní konečnou hru při- vodí. Lépe bylo Dd6—c5. c) Vynuceno, neboť na 23. . . g7—g6 následovalo by 24. Jf5—h6+, Kg8—g7 nebo g8, 25. Jf4—hö nebo g6+ a bílý dobývá dámy. Velmi zajímavé postavení, ve kterém černému nelne nalézti dostatečnou obranu. Hrozí 28. Dh4—e7! De7xe7, 29. Jf5xe7 vedle Vd8—b8 s výhrou střelce b7. Zabraňuje-li se černý této hrozbě 27. . . a6— a5, hraje bilý 28. Dh4—g5, f7.—f0, 29. Dg5 xg7, De7xg7, 30. JfXg7, Kh8xg7, 31. Vd8—d7+, Vf8—17, 32. Jf4—e6—, K jakkoli, 33. Vd7xktv, KXf7, Je6xd8+- atd. Nad to nalezli jsme na 27. a6—a5 také následující úlohové zakončení. 28. Dh4—g5 (hrozí Dg5xg7+) f7—f6, 29. Dg5—hö!! De7xd8, 30. Jí5—e711 g7—g6, Dhö—h6 atd.
Dd Jf jít 7 JfXg Kh KXf Wiener Schachzeitung Vd 8 xg 7
32 article
Zprávy šachově. Ve společném úlohovém turnaji časopisů „Da nene ill. Blatt“ v Brně a „Brighton Hove Society v Londýně obdrželi ceny: 1. Václav Císař v Plzni, 2. Stanislav Trčala v Brně, 3. Ottmar News ve Vídni, 4. P. F. Blake v Liverpoolu, 5. Antonín Beck v Hruškách, 6. Antal Miskolezy v Szolnoku, 7. Max Feigl ve Vídni, 8. a 9. A. F. Mackenzie, Jamaika a Val. Marin v Barceloně, 10. P. F. Blacke, Liverpool a 11. K. Gavrilov, Ismail. Čestná uznání: A F. Macken- zie, E. C. Westbury, P. Ant. Uršič, Jiří Chocho- louš v Praze a Josef Hanč ve Lvově. Čeští proble- misté docílili opět velmi čestného úspěchu. V mezinávodním (7) šachovém turnaji v St. L.ouls dobyl 1. ceny Marshall 81/2 výhrami z 9, 2. Judd, 3. Uedemann, 4. Kemeny, 5. a 6. Eisenberg a H. Schrader. Šachový klub v Barmen v Německu připravuje pro příští rok mezinárodní šachový sjezd. Týž klub vypisuje mezinárodní úlohový turnaj na dvoj-, troj-a čtyřtahové originály. Ulohy zasílati jest na adresu: Wilh. Schröder, Barmen-Wupperfeld, Berlinerstr., 45 nejdéle do 1. března 1905. Ceny: za dvojtažky I. 40, II. 25 a III. 15 marek; za trojtažky I. 50, II. 40a III. 25 marek; za čtyřtažky I. 60, II. 45 a III. s0 marek.
Blatt Císař Trčala P F Blake Beck Miskoleza Feigl A F Mackenzie Blacke K Gavrilov Ismail F Macken E C Westbura Jiří Chocho Hanč Judd Kemeny Eisenberg H Schrader Schröder Brno Brighton Londýn Plzeň Vídeň Liverpool Hruška Szolnok Jamaika Val Barcelona Praha Lvov St Německo Barmen Wupperfeld Berlinerstrálie Hove societa Ottmar News Marshall
50 article Pp. obchodníkům
Pp. obchodníkům skvostně, nmělecké, nástěnné kalendáře pror. 100h od předuích čoských urmaělca F. Engelmüllera, J. Dědiny, Jar. a Karla Špillara, A. Boudové, V. Preissiga, V. Slabocha, L. Nováka, Strettiho nabízím ve vzor. provedení a cenách nejler- 21591 nějších. K ct. přání předložíme vzorky k nahlédnutí. pnlps Knihtiskárna Dr. EDVAN EAEEA a yn v Frane v Tůnich čislo, 8-ll.
F Engelmüller J Dědina Špillar A Bouda V Preissig L Novák Stretti doktor Fran Edvan EAEEA