1
masthead
Ročník XXXXIII
2
masthead
V Praze, v neděli dne 29. března 1903.
Praha
4
article
Na ronní a odpol. listy
přod, lácí s
v Praze v admfalstraei
na mněske
na čtvrt leta . . .
s dvojí denáškou
na měsíe
7koo
na čtrit leta
na měsíc . . . 2 K 30h
Pošíona
sa mnesie
na čtvet leis . . .
s dvojí zleilkeu
na měsí
na čtvst leta . . .
Praha
6
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.
Praha
7
article
Cizí starosti o naši politiku.
Cizí starosti o naši politiku.
V nebi prý bývá větší radost z jednoho po-
kání činícího nežli z 99 spravedlivých, ale tak
velkou snad přece už ani nemůže býti, jakou
jeví nad »kajícími se obstrukčníky českými,«
kde který dobrý Rakušan od vídeňského »Volks-
Zeitungu« až do »Hlasu Národa« i »Budivoje«.
od »Prager Abendblattu« až po »Neklana«
v »Rozhledech« a od klerikálního »Hlasu« brněn-
ského až po konservativní polský »C z a s«. Jak
živi neviděli zajisté naši delegáti vídeňšti u dveří
klubu svého tolik cizích gratulantů vl
A přece bychom se chtěli vsadit, že mají z nich
jen velmi »smíšenou« radost, asi jako ten chudý
tatík sedmi dítek, jemuž přibyla — trojčata.
Neboť většina těch gratulantů nepřichází našim
jen blahopřát, nýbrž i radit ještě a důtklivě
domlouvat, aby nezůstali snad — pro bůh
— na půl cestě státi, nýbrž doputovali
svou kajiení pouť až do konce. K čemu prý
toho ostychu před svým lidem? Proč mu ještě
řikat: »My se neodřikáme obstrukce již na do-
bro, zásadně a definitivně, nýbrž časem k ní
snad opět sáhneme, až v tom shledáme prospěch
svého národa.« Z toho prý je viděti, že kajíe-
níkům našim schází pořád ještě náležitá kuráž
proti vlastnímu voličstvu, že nemají posud od-
vahy říci mu pravdu celou: »My se k obstrukci
již nevrátíme!« A to gratulantům kazí všechnu
radost z »fundamentálního obratu« české dele-
gace. Kdo řekl »a« musí říci »b«, domlouvají
o přítrž poselstvu českému. Našli v manifestu
jeho větu: »Boje proti vládě jsme nenechali
a nenecháme. V jednání výborovém i v plné
sněmovně chceme činiti plně svou povinnost
a žádného prostředku parlament-
ního jsme se nevzdali!« To pány zaráží.
Rakušan
Prager
Neklan
VolkZeitung
Abendblatt
8
article
Není-li prý parlamentním prostředkem konečně
také ta prožluklá obstrukce? Nuže, jest či není
vyhozena z české zbrojnice? Čekali odpověd
jasnou a určitou od dra. Kramáře, který dle
nich přece již dne 11. března svou řečí na radě
říšské »českou obstrukci pohřbil«.
Leč dr. Kramář před voliči táborskými
mluvil jako delfický orakul: pronesl sice ne-
střežené slovo, že prý již lednovými volbami
svými lid sám »zlomil české obstruke
páteř,« odříkal se znovu »politiky katastro-
fální«, blouzně o »pracovní politice«, tomto
zamilovaném heslíčku Körbrových officiosův,
avšak zároveň si rozhodně vyprošoval, »abyse
nemluvilo o celém vyrovnání, o celé bitvě pro-
hrané, nýbrž jen o prvním čtenía
ničem více.«
Tedy pro druhě čtení vyhradil si kluh
volnou ruku? »Tato neupřímnost,« kárá
staročeský Zálkův budějovický list dra, Kra-
máře, »neměla by se více opakovat:
tolik důvěry máme dnes v klub poslanecký, že
zanechá již politiky katastrofální a neodváží se
více k novému skoku do tmy.« — Vídeňsky
hezky hrubě dotírá »Volks-Zeitung. Nazpět prý
mladočeský klub přece již nemůže, tak ať prý
zanechá všech polovičatostí a dvojsmyslův vůči
státu a Némcům, ať uloží obstrukční politiku
definitivně k ledu a rozhodne se pro skutečně
plodnou politiku práce. Jiného prý mu ne-
zbývá. —
Však ze všech těch gratulantů nejvíce nás
baví krakovský »Czas«, jenž asi věrně tlumoče
smýšlení kola polského i když pozdravuje ma-
nifest naší delegace s velikým a upřímným
zadostučiněním, i když kárá naše poslance, proč
že tak příliš cnostný a moudrý čin svůj
oproti replajícím nespokojeneům v Čechách
omlouvají.
doktor
Kramář
Körbrový
Ted
Čechy
VolkZeitung
9
article
»Ženy nikdy nepřemilnj-
nikdy s dostatek nevyhovíš«, svádí »Czas« če-
ský klub, aby směle a otevřeně podle svých
zkušeností přiznal, že byli poslové naší ve
Vídni nuceni zříci se všech svých bojovnýcha
rázných hesel, s nimiž do Vídně přišli. Měl-li
již dr. Kramář odvahu napovědět, měl prý míti
tolik kuráže, aby dopověděl, aby se z ře kl
vší obstrukce na dobro a nedával na
dorozuměnou, že té umírněnosti české jest jen
do času.« — Však zatím přec jen pociťuje
i ten vzorně umírněný dopisovatel »Czasu«,
kde vězí suk, neboť na konec domlouvá
sám p. Körbrovi, aby vyšel mírnějším politikům
českým moudře vstřic, aby splněním spravedli-
vých národních požadavků českých stavěl jim
v čas zlaté mosty, by v Čechách nezavládla
všeobecná hořká nespokojenost.
Stará to píseň polské delegace, známá již
z časů Taaffových. Místo, aby páni Jaworštía
Madeyští tam, kde to platí, v parlamentě vídeň-
ském naše spravedlivé požadavky prot
vládě a Němcům poctivě po slovansku
podporovali a statečně nám v boji pomáhali,
pamětlivi staropolského »za naši i vaši volnost-
— místo toho pánové v rozhodném okamžiku
bitev vždy se octnou na straně vlád, nechají
bez pomoci své naši věc padnout a když my
pak opuštění, poražení chápeme se posledního
obranného prostředku proti násilí: obstrukce,
když bráníme se těmi rozbitými pouty parla-
mentními, bijíce v leb svých utlačovatelův, tu
přijdou ti rozmili spojenci a kážou nám mír-
nost, zatracují náš způsob sebeobrany ve jménu
ústavnosti, a nemají ani dosti na tom, když se
na čas ztišíme, nýbrž domlouvají nám, abychom
zahodili tu ostrou svou zbraň na věky.
Czas
doktor
Kramář
Taaffův
Jaworštía
Němec
Vídeň
Čechy
10
article
My však jim odpovídáme: Proč jste nás
opustili v naší spravedlivé při o rovné právo
jazyka našeho, jež přiznal národu našemu váš
rodák Badeni? Kdybyste byli tehda věrně a sta-
tečně vydrželi při nás do posledka, nikdy by
nebylo došlo do těch neblahých konců v Rakou-
sku, ale dávno byl by naší spojenou silou býval
německé zpupnosti stržen hřebínek. Dnes pozdě
chlácholit hluboce znepokojený národ český,
který dospěl k nezvratnému přesvědčení, že není
pro něj ve vídeňském tom parlamentu spra-
vedlnosti, ni práva, nevynutí-li si ho opposie
nejkrajnější, která dovede způsobiti vládě
i Němcům s ní spolčeným opravdové nesněze
a potíže.
V parlamentě tak monstrosně složeném, že
téměř 6millionový národ náš nemá
v něm než pouhých 62 hlasův, kdežto 8milli-
onový živel německý má v něm dobře počíta-
ných 200 poslancův, v parlamentě, kde veškeré
Slovanstvo, činící 65 procent obyvatelstva, nemá
než 173 poslancův mezi 425, v parlamentě
takovém co že může pořídit naše 60hlasová, od
Polákův opuštěná menšina pouhou normální
opposicí proti vládě neparlamentár ni,
nám nepříznivé, s Němci držící a nejen
Němci, nýbrž i naší šlechtou držené? Jest se
tu čemu divit, že národ český, domáhající se
od půl věku splnění svých nejspravedlivějších
zákonných požadavků, nadobro pozbyl víry ve
všakou umírněnou politiku, že vzpomíná, koli-
krát bylo mu od časův Havlíčkových za jeho
umírněnou, obětavou politiku rakouskou odplá-
ceno z Vídně nejčernějším nevděkem a přikořím.
Baden
Němec
Polákův
Havlíčkův
Raka
Vídeň
poslancův
11
article
Není k tomu zapotřebí v Čechách žádné radi-
kální strany, aby národ byl pro nejráz-
nější co možná politiku delegátův
svých v té radě řišské, kam nás r. 1879 takovými
sliby a ujištěními lákali a kde zatím za svou mírnou
12letou politiku staročeskou v lůně vládní většiny
nesklidil než — Plenerovy punktace prot
jichž násadě podnes jest se nám brániti tou
měrou, že hlavně jen z obavy před násilným
rozdělením Čech delegáti naši — jak ujišťují —
Plenerův
Čo
Čechy
13
article
raději upustili od obstrukce při prvním čtení
rozpočtu a Körbrova vyrovnání s Uhry, jakkol
zůstal 17. říjen 1899 neodčiněn a nepomstěn.
Tážeme se všech vlastenců polských: je to si-
tuace, je to pohoda, aby národ sebe dbalý vyňal
hořkost ze srdcí svých a oddav se resignovaně
politice umírněnosti, odříkal se pro všechnu
budoucnost poslední výdatné zbraně, která mu
zbyla?
Körbrův
Uhry
14
article
„Česká spořitelna“.
„Česká spořitelna“.
Dary »České spořitelny« 1860—1902
S nemalými obtížemi podařilo se nám, se
staviti zevrubný výka z výnosů záložníh
fondu, jež podle statůtu České spořitelny ná
leží rozdíleti dobročinným a všeobee
ně užitečným místním účelům, od roku
1860, kdy „Jednací zpráva ředitelstva České
spořitelny poprvé vykazuje ve vydání“ položku
tuto. Výkaz náš je zevrubný — pokud zevrub
nými jsou jednací zprávy ředitelstva České spoři
telny — až na výkazy z let 1871, 1872, ze kte
rých nebylo nám nijak lze dosíci „jednacích
zpráv“ spořitelních. Položili jsme tedy na míste
výkazů za tato dvě léta po dvakráte středn
úměrnou.
Jaký význam mají „dary“ České spořitelny
— pokud se o darech jejich jakožto spolku spoři
telního mluviti může, neboť dárcem není 45
frajmaurů v jejím čele, jimž nepatří ze vkladů
ani krejcar, nýbrž vkladatelé České spořitelny —
jest čtenářům našich článků povědomo.
Český spořitelna
15
article
Spolek 45 samovládců, jimž vydán jest vý-
těžek reservního fondu, skládající se z letitých
správních výtěžků, tedy z výtěžků, nabytých z
peněz vkladených, na milost a nemilost,
svoje poslání chápe, tak že s milostí obrací se
výhradně k účelům a spolkům německým, jimž
věnují statisíce, kdežto nemilost jich náleži
účelům a korporacím českým, jimž připadají nej-
výše tisíce. Neboť spolek těchto 45 suverénů nad
výnosem reservního fondu České spořitelny
skládá se výhradně z fanatických nepřátel če
ského národa a hlavně české Prahy, k jejímuž
zvelebení vlastně Česká spořitelna byla zalo
žena. Jak bezůzdnou měrou straní tito bez
ohlední němečtí stranníci germanisačnímu ně
mecko-nacionálnímu prospěchu a účelu, národ-
nímu a hmotnému vyvlastnění českému, jak tu-
díž přímo poškozují české vkladatele, kteří kon-
cem roku 1902 měli ve spořitelně vkladů 70
celého vkladního fondu činících, dokázali jsme
v ranním čísle našeho listu ze dne 21. března
rozborem seznamu takových darů, rozdělených
za rok 1895. Tento seznam byl jediný, jehož
dopíditi jsme se mohli, a byl vůbec, nemýlíme-l
se, posledni, kterbyl ještě tiskem rozdáván
mezi členy spolku České spořitelny, od té doby
se s tiskem vůbec přestalo, a návrhy ředi-
telství na rozdílení výnosu z reservního fondu
dějí se pouze rukopisně a střeží se jako hrobové.
Praha
spolek 45 samovládce
Český spořitelna
16
article
jako státní tajemství, kteréž nesmí se d
českých rukou dostati. Ku příbližnému, avšak
pravdě co nejpodobnějšímu ocenění germanisační
praxe 45členného německého bundu, spravují
cího české národní jmění v České spořitelně po
sloužil nám onen unikální, podrobný seznam
přece. Sestrojili jsme z něho klíč k těmto 45
německým srdeím, k jich noblese a vznešenosti,
se kterouž neostýchají se čočovici českého Esaua
cpáti do hrdla německého Izáka. Klíč ten obnáší
podle výkazu za rok 1895 1:8, bere-li se zřelel
pouze k sumě 9200 zl., věnovaně na účely ná-
rodně české, a 74.500 zl., věnované k účelům
národně německým a 1:10, bere-li se zřetel ještě
k 36.500 zl., v podrobném výkazu za rok 1895
zamlčeným. Klíč tento bude ve skutečnosti
ještě mnohem horší, to jest české národnosti ne-
příznivější, když se od roku naznačeného uznalo
ve spořitelně za nutno, z amlčeti celý, dobro-
činným a všeobecně užitečným účelům věnovaný
výnos, odkudž tento skandál tvoří hluboké, nezbá-
datelné tajemství spořitelny, na něž hodlámes
dnes blíže posvítiti. Leč především číselný mate
Podle našich výpisků z jednacích zpráv
České spořitelny za léta 1861—74 bylo z vý
těžků reservního fondu věnováno k účelům ře
čeným:
Roku 1861 . . . . . 4.854 zl. 18 k
» 1862 . . . . . 1.035 » —
» 1863 . . . . . 6.640 » —
1864 . . . . . 10.560 » —
» 1865 . . . . . 15.330 » —
» 1866 . . . . . 10.330 » —
» 1867 . . . . . 5.335 » —
» 1868 . . . . . 11.475 » —
» 1869 . . . . . 5.257 » —
„ 1870 . . . . . 24. 290 » —
(21.499 » 26.
Izák
Český spořitelna
18
article
1872 . . průměr
21.499 » 26
84.536 » —
„ 1873 . . ..
» 1874 . . . .
78.349 » —
Od roku 1875 do r. 1899
obnášel úhrn příspěvků
věnovaných ku povzne-
sení a podpoře účelů
dobročinných a všeobec-
ně užitečných
vykázaných v jubilejní
zprávě z roku 1875.
Roku 1899 věnováno pak . 362.761 » 02
19
article
Úhrnem od r. 1860—1899 7,480.606 » 95
Roku 1900 věnováno korun . 919.623.04
» 1901
. 956.012.46
943.018.46
1902
Úhrnem od r. 1900—1902 K 2,818.653.96
k tomu shora vykázaných zl. 7,480.606.95
K 14.961.213.90
čili
úhrnem . . . . . . K 17,779.867.86
za dobu od r. r. 1860 -1902.
Přidržíme li se tedy klíče získaného ze se-
znamu za r. 1895 v prvním poměru 1: 8, činí
český podíl na celé sumě věnování spořitel-
ních 2,222.483 K 43 h a německý 15,557.384K
38 h. Podle pravděpodobnějšího kliče 1:9
obnáší český podíl 1,777.986 K 98 h, proti
německému v obnosu 16,001.880.87.
Mezi témito dvěma poměry kolísá pravda,
již jsme hleděli vyhověti všemožně. Co se týče
sumy 36.500 zl v podrobném výkazu za rok
1895 zamlčené, neni ovšem vyloučeno, že je to
obnos nezměnitelně průběžný, ze zvláštní
»taktnosti« řiditelstva co do »věnování«
zamlčený, o jehož významu se snad v některé
z přištích statí zmíníme . ..
Dáváme těmto číslicím, prozatím bez dal
ších vlastních dodatků, mluviti k duším českým
jich pouhou suchou a nevýslovně ho-
kou mluvou...
Jenom si dovolíme pro dnešek připojit
ještě doslovné znění § 21. stanov České spoři-
telny o reservním fondu:
„Účel tohoto fondu záložního jest, aby slou-
žil za rukojemství veškerých vkla-
dů. Záložního fondu tohoto nesmí býti použito
k jiným účelům dříve, pokud neobnáši
20 procent veškerého jmění vkla-
datelů. Když byl tento případ nastoupil, jest
válné shromáždění jednoty spořitelní oprávněno,
že může z ročních těchto 20 procent přesahují-
cího užitku ústavu vynaložiti 5 procent k ji
nýmužitečným a dobročinným úče
lům, když bylo požádané schválení k tomu o
c. k. míslodržilolství došlo.
21
article
Ústřední Matice školská a Česká spořitelna.
Česká spořitelna dala vyhlašovativ
německých novinách, že nyní „po runu“ nebude
dávati přispěvků ústavům českým. Věc tato
byla dosti nápadná, poněvadž českým ústavům
poslední léta ředitelství České spořitelny tak příliš
mnoho darů nerozdalo, aby se nemohly bez po-
moci České spořitelny, či jak si v ústech lidu
dává říkati „světové spořitelny“, obejíti. Pátrali
jsme po věci a tu jsme zjistili, že Česká spoři-
telna dávala podporu také — světe, div se —
Ústřední Matici školské a to proto, že Ústřední
Matice školská vydržuje na 60 opatroven pro
chudé dítky dělnické, které spořitelna byla nu-
cena řaditi mezi humanní a všeobecně užitečné
ústavy. Podpora, udělená Českou spořítelnou,
ústavem to, jenž se chlubí svými milliony, nebyla
však tak veliká, jak by bylo podle těch vyhlašo-
vaných millionů očekávati.
V roce 1896, jak jsme zjistili, obdržela
Matice 300 zl., v roce 1897 300 zl., v r. 1898
200 zl. (proč o 100 zl. méně?), v roce 1899 zase
200 zl., v roce 1900 zase 400 K, ale tu se stala
již zajímavá věc. Býval obyčejně připojen k
každému vyřízení mímo poslední, lísteček asi
tohoto znění:
„Kdyby snad se hodlalo požádati za při-
spěvek na rok příští, musila by taková žádost.
doložená poslední jednací zprávou, předložena
býti ředitelství České spořitelny během měsíce
února.
Český spořitelna
Matica
22
article
Roku 1900 lísteček tento připojen nebyl.
Matice, domnívajíc se, že se tak stalo jen nedo-
patřením, podala roku 1901 obvyklou žádost
opět. Na tuto žádost, jak jsme zjistili, do dneš-
ního dne nedostala vyřízeni. V roce 1901 žádost
reprodukovala, nikoliv aby dostala subvenci,
nýbrž jen proto, aby se dopátrala důvodů, proč
se jí podpora odpírá, když se jí celou řadu let
udělovala,
Na to dostala odpověď tohoto zněnít
„Vážené žádosti ze dne 25. února 1901e
nějaký přispěvek nižepsané ředitelství ke své
litosti vyhověti nemůže.“
Matica
23
article
6,816.856 » 22
25
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 28. března. (PročNěmcihla-
sovali pro brannou předlohu?) Ve
schůzi vídeňského německo-pokrokového spolku
ospravedlňoval dr. Zdenko Schücker chování po-
krokovců při jednání o branné předloze. Hlaso-
vati pro předlohu, kterou se obyvatelstvu ukládají
nová, obrovská břemena, bývá v jiných parla-
mentech projevem největší důvěry politické
strany k vládě. Pouhou důvěrou k dru. Körbrovi
se však hlasování pokrokovců pro brannou před-
lohu vysvětliti nedá, poněvadž poměry v Ra-
kousku nejsou už po mnoho let čistě ústavní.
Pokrokovei při svém hlasování nemohli se prý
říditi jen ohledy na obyvatelstvo, nýbrž také dů-
vody státními. Rakouské vojsko zůstalo prý ve
svém vývoji pozadu za vojskem německýma
francouzským, a poněvadž pokrokovcům záleží
na velmocenském postavení říše, kteréž jest pod-
míněno silnou armádou, musili hlasovati pro
předlohu. Ale pokrokovci měli ještě jiný důvod
pro své hlasování. „Těsný spolek s Německem
— prohlásil dr. Schücker — jest potřeba srdc
rakouských Němců a této srdečné potřebě při-
nesli jsme onu oběť. Z patriotických důvodů ne-
mohli jsme hlasovati proti předloze, což na
konec uzná i obyvatelstvo.“ Tedy ani velmocen-
ské postavení říše, nýbrž hlavně povel z Berlína
Zdenko Schücker
Němec
Ted
Praha
Německo
Berlín
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 27. března.
š—. (Kronika.) Nevystupoval dlouho
úloze ředitele české lidové scény Vojta Slukov,
ale stopa v tom oboru zůstane po muži přece
znatelna v dějinách rozvoje našeho divadelnictví
Důležitý přechod mezi dvěma dobami našeho
divadelního podnikatelství bude jí pro vždy
označen. Kdyby jiné zásluhy nebylo, ta jedna
dostačí: sehopnost české lidové scény, stanouti
opřena o vlastní svůj repertoár — dosud za
nemožnou pokládaná věc! — je dnes prokázána.
Pravda, Slukov měl proti jiným ředitelům
na předměstí výhodnou posici. Povolán v čelo
mladého podniku, neskličován žádnou přítěží
okolností často nepřekonatelných, apparátu vpra-
veného v koleje ode dávna vyjezděné, choutkami
starousedlého obecenstva a podobných okovů
volného pohybu, těšil se vzácné svobodě roz-
hodování. K tomu všestranná osobní přízeň,
plná důvéra a neobmezené uznání autorityv
kruhu své působnosti, byly mu vzácnou posilou
šťastného položení. Není každému dopuštěno
aby mohl postaviti alfernalivu:
— To a to bude! Ne-li, budu se po
roučet — sám!
Také povaha byla z těch, jaké jsou už po-
volány raziti cesty. Nebyl muž dlouhých speku-
lací a rozvah. Přimá, prostá mysl. Dovedl za-
hořeti pro ideu a zahořev, náleželi jí celý.
— Lidová scéna, má-li nabýti pravého vý
znamu, musí býti postavena do služby vyšší
Nebylo třeba, myšlenku dvakráte muži opa-
kovat. První mládí jeho spadalo v šedesátá leta mi-
nulého věku, v dobu velkých táborů, prvního
mocného zakvasení ideje národní a slovanské. a
jiskra doutnala stále uvnitř. Bylo třeba jen pod-
nítiti plamen.
— Jsme už dost vyvinuti! Máme čtyřice
let hraní divadla za sebou ! . .. Lidová scéna
Vojta Slukov
Slukov
Praha
27
article
s repertoárem výhradně českým a slovanským
Das by v tom byl, aby to nešlo ! ..
A šlo to
Přišel právě pravý muž na pravý úkol. Vě
noval se mu se vší horoucností touhy, něeo
zdatného prověst!
— Vlastní repertoár v pečlivém scénickém
provedení ! ..
Přijal heslo za své. Sestavoval, sháněl
četl, obcházel přátele, zapřáhal spolupracovníky
povzbuzoval, kul plány, rozvrhoval úlohy
zkoušel. A věc se dařila. Musela se da
řit, při energii tak opravdově uplatňované.
Nebylo mnoho času k přípravám. Sotva dva
měsíce. Soubor hereckých sil bylo teprv třeba
sestaviti, namnoze i dressovati. Ale všecko slo
utěšeně. Program připravený konal svoji povin-
nost. Co nikdo nechtěl věřit, šlo. Repertoir vý-
hradně český a slovanský, většinou staré, dávno
obehrané kusy, plnily dům. Idea slavila vítěz-
ství. A za vnějších podmínek, co možná nej-
méně příznivých! Nejhorší měsíce, leden, únor,
budova zahradní, cizá všemu zvyku a pomyslu
obecenstva, položená na směšnou vzdálenost ode
všeho ruchu městského, venku mráz a sníh
pliskanice! A návštěva docílena přece větší
nežli v minulé letní saisoně, za stejnou dobu
a při repertoiru lehkovážném, lichoticím nejniž-
šímu smyslu davu!
28
article
Nedalo se v daných poměrech předpoklá
dati skvělejšího úspěchu.
Pak ovšem přišly episodky pochybné. Mobly
býti vykládány a byly v kládány za prolomení
zásady. Ale neprávem. Zásada prolomena ne-
byla. Jen z nedostatku přípravy na rychlo uepána
chvilková mezera. Zásada trvala jen zmocnén
šťastným počinem. S tím vělší horlivostí chy-
stány nové etapy, dokonalejší, na nastoupené
cestě. Na jednom čísle chystaném mladý ředite
obzvláště nemálo si zakládal. Mělo co nejdříve
přijíti na řadu. Nová původní výpravná hra pro
lid, s pěknou, povznášející tendencí, při které
sám radou i zkušeností spolupracoval ! Přípravy
byly v plném proudu.
A v tom přišel pokyn vyšší Správy. Musí
odejít!
29
article
Živý příklad má magnetickou sílu. Okolí.
chtěj nechtěj se přibližuje. Také na druhých
scénách našeho předměsti patrna je obrozovac
snaha. Cedule na nárožích poslední dobou ča-
stěji oznamují hry domácího původu. Tápe se
zkouší, vyšlapává v neschůdném terénu prvn
stezka. Svízelný úkol! Nelze tu přes noc čeka
vítězné fanfáry. Otázka dobyti lidové scény
našeho předměstí pro ideu celku je složitý
úkol. Správy podniků podle svých poměrů
mohou osvědčovati větší nebo menší schopnost
iniciativy, ale nemohou úkol řešiti samy. Tak
na ostatních součinitelích záleží.
Útěšno je zatím vědomí snahy. Na Sml
chově i na Vinohradech zažili jsme už hry sa-
mostatného zpracování místních, časových látek.
Současné události, jež mohutněji rozvířily hladinu
veřejnosti, poskytly vítané motivy v scěnickém reji
Jakýsi rozběh k místní lidové hře je patrný
Snaha živým obrazem a slovem glossovati s je
viště proudění doby. Pravá lidová scéna velikéh
města neobejde se bez toho druhu scénického
— žurnalismu. Ovšem předpokládá ten »drama
tism denního ruchu« svůj zvláštní talent, rychlou
koncepci, lehkou, říznou formu. A lehké, řízné
je na divadle, co odpovídá požadavkům scény,
co mluví k obraznosti davu, má barvitý rámec
rušný děj, vtipné ustrojení, živoucí rej figurek
Zkušenost a škola i tu vedle talentu mnoho
zmůže.
30
article
Hra »Odpusť nám naše viny«, provozovaná
na Smíchově a druhá »Defraudanti«, provozo
vaná na Vinohradech, vznikly obě z dojmu sen
sace denní kroniky. Obě jsou dokladem, že ko
nečně ani na talenty pro dobrou lokální hru ne-
bude u nás časem nouze. Smíchovský autor
snad ani není poetou dvakrát věnčeným, ale má
smysl pro divadelní účin a jistě vzácnou schop-
nost, jak rysy skutečnosti přistřihovat pro po-
třebu na scéně. Kdyby jeho hra vedle pěkné své
tendence moralistné nezůstávala stísněna na su-
chou kůrku střízlivého děje, kdyby dovolovala
větší rozlet fantasie, měla více ruchu, více stří-
dání scenerie a nálad, vůbec pestřejší výpln
rámce, a poskytovala možnost barvitější výpravy
a častějšího provedení — měli bychom svo
vzorek české lokální hry pohromadě.
Smíchov
31
article
Ovšem jsou ještě jiná desideria! Na Sm-
chově poslední dobou věnují pilnější zřetel
vnější úpravé. Velmi chvalné! Co do složen
apparátu vykazuje Smichov také rozhodně nej
větší souhrn nadaných i školených sil. Ale jed
noho zařízení stále postrádá! A bez něho přee
ústrojí lepší scény, třeba »lidově«, nedá se
dobře myslit. Jde o jakousi vyšší instanci scé-
novací. Smíchovské jeviště má snad své nadané
režiséry, kteří v daných poměrech dovedou do
státi svému úkolu. Ale není tu rovnatele scény,
který by stál mimo rámec souhry, těšil se
potřebné autoritě a rozhledu a mohl odtud pe-
čovati o náležitou diseiplinu souhry. Jde o muže
s jemnějším pilníkem, který by stál na svém
vyvýšeném hledisku a odtud naznačoval, kde
a jak přestřeleno či nedostřeleno, kde a jak
třeba přimichati barev, stlumiti nebo sesíliti tón,
detail vyzvednouti nebo zastříti, zkrátka o umě
leckou intelligenci, která by odpovídala za do
jem celku. Proč by nemělo dojíti zde časem
na tuto potřebu
Na Vinohradech je jiná situace.
Dnešní scéna vinohradská naráží s rozvo
jem na nejtěžší překážky okolností. Vědomí blí-
žících se velkých událostí paralysuje té chvíle
všechnu snahu o vybočení z kolejí nejběžnější
denní lopoty
Sm
32
article
Namnoze aroi v samé zásadě jsou rozpaky.
— A konečně, co s tím stálým křikem po
»domáckosti« a »původnosti«? Což umění ne
patří do záležitostí mezinárodních? A není
vlastně lépe, provozovati dobrou věc třeba pře
loženou, cizou, než-li domácí — nedochůdče ? ..
Námitka zni velmi přesvědčivě! Umění
je záležitost »mezinárodní« jako je mezinárodní
obchod a jiné věci. Cíle kultury jsou společny,
všelidsky. Zajisté
A přece stojí věci — jinak. Přece je ob-
chod obchodem, jen pokud se opírá o vlastní
práci a přičinění. A také umění zůstává uměním,
jen pokud je osobitě, to jest národnl.
Životem vesmíru vládne takový zákon, stejnýv
životě hospodářském jako v životě uměleckém.
Mladý kulturní celek může, ba musí z počátku
opírati se o cizí vzory, nežli dospěje vlastní
produkce a spočine na vlastní podstalé. Běda
však, nepochopíli svůj úkol a navykne si, žiti po-
hodlně — z cizího. V umění jako v hospodář-
ství platí zásada zdraví a solidnosti: lépe
skromně a po domácku, než-li skvěle — na
dluh. Zásada zdravá, protože zásada vývoje. O
skromného vlastního vede cesta přičinění k vlast-
nímu vzestupu a vrcholu ! Ten je zdravý pochod.
33
article
Zakládat existenci na cizím bohatství, na cizí,
vydlužené nádheře a dokonalosti je zásada so-
beckého požilkářství, sybarilského l'art pourle
Partismu, neschopného vyšších celkových hledisk,
zásada klamavá, lichometná, která v umění jako
v hospodářství na konec nedovádí než — k de-
moralisaci.
A tak zůstává v platnosti a právu heslo
zdravého pudu
— Ať vůbec kulturně neb čistě umělecky,
přednost vždycky náleží práci domácí, vlastní,
své, třeba slabší, před dílem cizím, třeba do-
konalejším.
V hospodářství mladého kultu ného orga-
nismu může nastati chvíle, kdy dodávka cizl
produkce daleko překročí zdravou míru,
kdy místo nabádavě začne působiti dusivé
na vývoj vlastní domácí produkce, připravujíe
ji o vzduch a půdu. A následek je přirozený.
Poruch organismu. Mělo by se u nás přemýšleti,
jestli působením sobecké spekulace všelikých
podnikatelstev dávno v literárně uměleckém
našem životě nenadešel moment akutní poruchy
organické, proti jejíž účinkům byla by svrcho-
vaně na čase — zdravá reakce.