1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 6 března 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předylácí ve
v Praze v administraci
na mažaíe
na čtert leta . . . . 6 K —
s dvají donáškeu
na měsfe
na člniť leta
ve úlialkáchr
na měsíe ... . 2K50k
Pr oštou:
na měsíe
a . . . 9 K ari
s dvojí zísllkou
na měsle
n čivrt lota : . . : 11 K soh
Praha
5
title
Onešní císlo pro Prahu le o 20 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
1. Z Petrohradu, 5. března. (7 hodin
50 min. večer. Zvláštní telegram »N. L. «) Na
obou březích Jalu panuje horečný
ruch; zákopnické a mostařské
sbory obdržely rozkaz, zříditi zá-
kopy a poříditi na 25 místech znač-
nější opevnění, kam by mohla býti
umístěna polní déla. Pohorské bat-
terie zaujaly posice na hřebenech
hor. Ústi řeky Jalu je již zabezpe-
čeno položením četných min. Hlavní
stan, kde bude admirál Alexějev
s generálem Kuropatkinem pohro-
madě, bude v Mukdenu.
1. Z Petrohradu, 5. března. (9 hodir
50 m. več. Zvláštní telegr. »N. L.«) Jak te-
legraficky před několika dny sdě-
leno, byl vládou korejskou odvo-
lán její vyslanec petrohradský.
Dnes výšlo na jevo, že odvolání to
stalo se na přání japonské vlády,
jež v chování jeho viděla nepřá-
telství vůči Japousku, patrně prý
v tom, že věnoval obnos padesáti
rublů na pořízení ruských lodi.
Tím prý zachoval se demonstra-
tivně a nepřátelsky proti Japonsku.
Z Petrohradu, 5. března. (Původní
telegram »Nár. L.«) Z Charbina došla
zpráva, že přibyl tam právě ze
Seulu ruský vyslanec Pavlo
s úřadnictvem vyslanectví a po-
tvrdil, že došlo po vtržení Japoneů
do Seulu ke srážce před vyslane-
ctvím a že tři rušti vojíni byli za-
biti. Pavlov jede do Petrohradu.
Z Moskvy, 5. března. (Pův. telegram
»Nár. L.«) Dnes odjelo třicet dam
z předních ruských rodin, jež vě-
novaly se službě »Červeného kříže«,
na bojiště. Na nádraží vyprovázel
je statisícový zástup lidu. Vlak se
musil dvakrát vrátit nazpět do
stanice. Dámy oděny jsou ve žluto-
šedý šat s červeným křížem na
prsou.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4)
Alexějev
Kuropatkin
Pavlo
Petrohrad
Jal
Mukden
Japonsko
Seul
Moskva
7
article
Kdo zavinil tíseň země české?
Kdo zavinil tíseň země české?
Sladkotrpké to zadostučinění, když po dlou
hých přestálých protivenstvích, zápasech a ško-
dách konečně uslyšíme z úst protivníkových
doznání, že jsme měli pravdu a on byl v ne
právu. A takového zadostučinění s hořkou pří
chutí dostalo se nám těchto daů, právě v ryku
nejzběsilejší štvanice schückerovců a pradoveů
proti dobrému právu naší vlasti a našeho ná-
roda. Od zahájení hříšné, svévolné obstrukce
proti sněmu království českého klevetilo a štvalo
se v prolhaném štvavém tísku německém, v ře-
čech německých poslanců, » komorních radů«
okresních politiků, o příčinách zbědovanosti na-
šich zemských financí tak nestoudně a zlomy
slně, že nevědomý německý lid mohl se do-
mnívat, bůh ví jaké hříšné šmejdy a nepravost
dály se od r. 1883 v zemském hospodářstv
našem, bůh ví nač jsme peníze zemské vybá
zeli a jak jsme se na úkor Němců z nich obo
hacovali. Stará pravda: kdo v té peci býval
jiného tam hledá.
Německo-ústavácké straně bylo své doby
námi na sněmu číselně dokázáno, kteral
za té šestileté abstinence Staročechův bezohledně
a úsilovně zvelebovala německé školství své
nákladem 11 millionů zlatých peněz zemských
kdežto naše odbývala hůře než macešsky. Nuže,
nyní chtěli nám němečtí štváči oplácet. Jen že
jim důkazy — scházely. Nedostatek
ten nahražovali paličským podezříváním, paušál
ními nářky o bohomrzkém českém nehospodář-
ství s daněmi německých poplatníků, kteří prý
— dle výtečných výpočtův »německé autority«
professora Wiesera platí poměrně, ba i abso-
lutně mnohem více daní a přirážek zemských
než my.
bůh
Němec
Wieser
8
article
Nadarmo jsme protestovali proti také sočivé
křivdě a lži, vymyšlené od zemězrádcův. dychtí-
cích po roztržení tohoto království. Hanebná
kleveta šířena v lidu německém dále a stále,
až konečně přece ji pravda stoupla v týl a do
prachu zahanbení stlačila ústa zlolajná.
Téhož dne, kdy ve schůzi obchodní ko-
mory pražské roztříštěna kladivovými rázy celá
ta šalebná a úkladná síť Wieserových »stati-
stických dát«, majíeích pověsiti chauvinismu ně-
meckému a Vídni na nos parádního bulíka, že
prý oni, národ 2millionový, platí o mnohem víc
daní státu i zemi, nežli my, národ 4millionový
téhož dne musil německo-ústavácký poslanec dr.
Urban doznati v přednášce, kterou měl ve
vídeňské schůzi rakouských zemědělců za pří-
tomnosti finančního ministra, že příčinou celé
té zbědovanosti našeho zemského hospodářství
je lakomost a bezohlednost vídeňské poli-
tiky centralistické, která sice vyhražuje víden-
skému ministru vyučování rozhodující moc
panství nad veškerým naším školstvím obecným,
ale zemi ukládá čest, aby ohromné, rok
za rokem rostoucí náklady na
školství hradila pouze a jedině
z vlastních prostředků.
Tento nespravedlivý zvrácený stav, při němž
Vídeň lacino poroučí, my ale platíme až se ohý-
báme, kde Vídeň má pečeni, my však jen rožen
otáčíme — jest ale přece výhradně dílem a zá-
sluhou německých zákonodárců. My Čechové
přece nedělali těch famosních školských zákonů
říšských z r. 1868, ani těch instrukcí školských
a nařízení ministerských směřujících naskrze k
tomu, aby školství naše obecné nemohlo se do-
stati do rukou národa a státi se národním,
nýbrž zůstalo pod dohlídkou a v zajetí státn
byrokracie, jejímž svrchovaným pánem jest ví-
deňský ministr osvěty, kdežto však čest něst
millionový náklad na školství, zůstavena vý
hradně plecím lidu a bodrám země.
Wieserův
doktor
Urban
Čecho
Vídeň
9
article
Ani slovem netroufá si dr. Urban pode-
zřívat náš zemský výbor království českého
z nějakého tureckého hospodářství, z nějakých
šejdův, z nějakého obohacování našeho národa
na účet Némců, nýbrž uvádí prostě dle pravdy
jak přirozeně země tak lidnatá a pokračující
v rozvoji kulturním u prostřed Evropy potřebuje
na vzdělání svého obyvatelstva od desítiletí ke
desítiletí více a více millionův, aby stačila
v kroku ostatnímu světu vzdělanému, kterak ale
pohříchu stát ničeho nečiní, aby ji podepřel
náležitou pomocí svou, aby ji usnadnil nésti to
břímě, nežli by pod ním poklesla. Německý
centralista jest zkrátka nucen zahanbiti ty ně-
mecké štváče a vydati svědectví pravdě: že
cislajtánský stát vůči Čechům zanedbala
zanedbává proti vší slušnosti
svou povinnost, když osobuje s
toliko panské právo, ale necítí se
býti povinným nésti přiměřená
břemena. Tu vězí kořen veškeré bídy.
Spotřeba školství obecného v Čechách po
hleuje přes 54 procent veškerých důchodů zem-
ských, ostatní humanitní ústavy 10.6 procent
veřejné stavby 10.1 procenta. V poslední době
teprv odhodlal se stát poskytnouti po příkladu
Pruska zemím nějaký obnos z výnosu daně přij
mově, z daně lihové a zemskou pivní dávku
Úhrnný výnos všech těch odpadků s bohatého
stolu státních financí činí 17 millionů korun.
Naproti tomu však vzrostly potřeby země o 4
millionů korun.
doktor
Urban
Čecho
Evropa
Čechy
10
article
Celá ta dosavadní pomoc státní je tedy na
prosto nedostatečná, a hřišně skoupá, vůči obrov
ské poplatnosti Čech hotová almužna. Proto na
pomíná dr. Urban stát, aby vůči svrchovan
nouzi české země přestal býti necitelným Har
pagonem a konal svou povinnost štědrou stálou
subvenel svou, přiměřenou veli
kosti kulturních potřeb země. Když
si osobuje rozhodovat o tom, jak mají býti školy
veřejné v Čechách zřízeny a opatřeny, když si
vyhradil takové právo dozorčí nad veškerým vy
učováním, tož ať neodtahuje ruky své
kde jde o placení učitelstva a vy-
držování celété legie veřejný ch
škol. —
Hle tak konečně doznáno samým něme
ckým centralistou, jaké křivdy nezřízené do
pouštěl se kletý systém centrali
sace vídeňské na blahobytu vlast
našl, až ji přivedl na pokraj mi
ziny. Pozdě přicházíte hrabě Isolani, ale při
cházíte přec. My ovšem stojíce na stanovisku
dobrého práva vlasti naší, na samostatnosti.
mohli bychom přijati takouto náležitou subvenci
státní financím země české pouze jako zatímn
splátku na veliký dluh Rakouska. Neboť právně
a nepopiratelně náleží výhradně sněmu tohoto
království povolovati veškeré daně na lidu
českém vymáhané, a správná pomoc byla by
jedině ta, kdyby se sněmu našemu toto jeho
nepopíratelné a do roku 1848 jím pro-
vozované právo ústavní poctivě vrátilo. Pak
bychom si opatřili snadno a výborně i své
školství i veškeré ostatní kulturní i humanitn
své potřeby
doktor
Urban
Isolani
Čechy
Rakousko
11
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Ruský ministr Pleve o ruských Židech.
Petrohradský dopisovatel »Pol. Corr.« mě
rozmluvu s ruským ministrem vnitra Plevem
jenž se vyslovil, že »nihilistické živly mezi ru-
skými Židy popudily proti Rusku čásť zahra-
ničného tisku. Kdyby ale za hranicemi lépe tyto
lidičky znali, musily by jejich Rusku nepřátelské
lži padati na neúrodnou půdu. Bohužel, cizina
dosud věří jejich báchorkám, i té, jako by ruská
vláda byla nastrojila kyšiněvské bouře.« Ministr
pravil, že on sám není nepřítelem Židů, za ja-
kého jej Židé vydávají, ale ovšem není an
Židem.
Snad toto otevřené slovo povzbudilo ruské
Židy, zvláště kyšiněvské, že horempádem sklá-
dají dobrovolné příspěvky ve prospěch raněných
ruských vojínů. Jeden v Kyšiněvě věnoval do
konce 3000 rublů.
Pleve
Žid
Pol
Corr
Rusko
12
article
Abbé Loisy.
Francouzský katolický svět, a to jak kněž
stvo tak laikové, byl před nedávnou dobou
vzrušen veřejným vystoupením abbén Loisyho
jehož knihy byly dány nynějším papežem Pien
X. na index.
Abbé Loisy byl farářem v diécesi chalon
ské. Chtěje poznati, co vědeckého jest v Bibl
obsaženo, oddal se církevnímu studiu na Insti-
tutu catholique v Paříži, kde jako výsledek
svých studií vydal doktorskou svojí thési: Ca-
non de 1' Ancien Testament. Prac
tou na sebe upozornil a odborníci ji prohlašo-
vali za velmi odvážnou v církevních dogmatech.
Na základě této práce povolal, jej rektor katoli-
ckého Institutu za professora na Institut a Loisy
brzy svými přednáškami způsobil mezi svým
posluchači značný rozruch, jejž chtěl uklidnit
Msgr. d'Hurst, rektor Institutu, článkem, uveřej
něným v revue »Le Correspondant«, jímž chtěl
vyložiti jeho ideje. Ale učinil tak velice ne
obratně a skoro úplně falešně, tak že násled
kem toho zahájili jezovitě prudkou kampaň jak
proti Loisymu, tak proti němu samému a vy
mohli na zemřelém papeži Lvovi XIII. encykliku
Providentissimus Deus, jíž idee Loi
syovy, vykládané d'Hurstem, byly s jistou re-
servou odsouzeny. Loisy i d'Hurst poslali na
to papeži listy, v nichž se úplně poddali a brzy
na to byl Loisy zbaven místa professora na In-
stitutu. Zmizel, ale pracoval v tichu, takže se
na něj zapomnělo, až znova zase rozvířil uklid-
něnou hladinu studií o původu israelského ná-
boženství, již uveřejnil pod pseudonymem Fi
min v »Revue du clergé frangais«. Na zakro-
čení jezovitů byla však tato publikace potlačena
Brzy na to vydal Loisy knihu »L' Evang ile
et l' Église«. Kardinál pařížský udal jei
znovu papeži Lvu XIII., jenž jmenoval komiso
studil biblických, jež se měla témi otázkami
zabývati.
Loisa
Hurst
Loi
kniha
Inst
Paříž
Ina
Ca
non jít 1
Le Correspondant
Loisy
Lev XIII
Providentissimus Deus
L ' Evang ile et l ' Églis
13
article
Zatím byl zvolen nový papež Pius X.a
když Loisy vydal novou knihu »Autour d' un
petit livre«, byl obžalován u papežské stolice.
Tu teprve tím horlivěji byly čteny jeho knihy
a poslouchány jeho přednášky na Sorbonně, kde
Loisymu nabídla místo professora jakási nábo-
ženská společnost. Dychtivě se čekalo na roz-
sudek Říma. Papežská stolice se obrátila
radu k jakési francouzské náboženské kongre-
gaci a ta jí poradila, aby dala knihy Loisyh
na index. Tak se také stalo, jak jsme již sdě
lili, před nedávnem, a tak jméno Loisyho se
nacházi mezí jmény Galilea, Descartesa, Renana,
Balzaca, Flauberta, Victora Huga a jinými ještě
slavnými jmény.
Loisy je nejen kritikem Bible, nýbrž i po
sitivním theologiským učencem. Melhodou histo-
rickou vykládá, onjak z prvotních náboženských
myšlenek Kristových cestou evoluce providen
tielní a pod obratnou a vůdčí inspirací církve
Kristovy vyšla všechna dogmata křesťanská.
Když Ernest Renan vydal r. 1883 svoje »Sou-
venirs de 1' enfance et de la jeunesse«, byly
idee v nich obsažené (že různé části Starého
Zákona nepocházojí od týchž autorů, za jichž
spisy jsou prohlašovány), rovněž zavrženy církvi
jako škodlivé, dnes však v samých semináříeh
francouzských se jim učí a tak lze čekati, že
se spisy abbéa Loisyho stane se časem totéž.
Pius
Loisa
Loisy
Galileo
Descartesa
Renan
Balzac
Flaubert
Hug
Kristův
Řím
Sorbonna
Loisy
Autour d ' uno petit
enfance et jít le jeunesse
14
article
V Praze, 5. března.
Praha
15
article
Nová skupina radikálních socialistů ve
francouzské sněmovně.
Dvacet šest poslanců ze staré skupiny
radikálně socialistické, kteři po odloučení se
radikálně socialistické levíce zůstali »divokými«
sestoupilo se nyní s novou samostatnou skupinu,
16
article
V drobném prodejit
raaní číslo o sobě . . . za 8h
odpolední
. . zs ž
Ve úlialkáck na veskovět
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bh
Inseráty
platí se hotově zapřed
Předplacení a Inserty příjímá sdimini-
strace v Marlanské ulici č. 3.
Tam nacházají se též rrdakoe
tiskárna a ezpedice „Národních Listě“.
Rukoplay so nevracsjí
Marlanský ulice
17
article
za jejíhož předsedu byl zvolen poslanec Ber
teaux, za místopředsedu Puch, za kvestora Pe-
titjean a za sekretáře Messimy a Sereijol. V so-
botu má býti jmenován zástupce v delegaci le-
vice. Skupina vydala toto prohlášení: Krajní
levice radikálně socialistická projevuje svou dů-
věru ministerstvu Combesovu a chce pracovat
hájením ministerstva ku provádění reforem poli-
tických, hospodářských a sociálních a k doroz-
umění tak nutnému mezi skupinami republi-
kánské většiny.
Bebel proti militarismu.
V říšském sněmu německém včera sociali-
stický vůdce Bebel zahájil debatu o rozpočtu
vojenském dlouhou řečí, kteráž byla jednou
řadou stížností na správu vojenskou, zvláště na
týrání vojáků. Žel, že obmezené místo nedovo-
luje nám ke včerejší stručné depeši o řečité
přičiniti dodatečně jen několik ještě momentů
z ní. Řečník uvedl na přetřes nekonečnou témět
řadu týrání vojáků, z níž nejdrastičtější ovšem
známy jsou dříve už z denních listů, a poukázal
pak i k tomu, jak dvojím loktem měří se z
provinění podřízených a za provinění předsta-
vených. Káral dále stálé změny uniforema
projevil obavu, že při nynějším systému
vojenském, kdy klade se největší
váha na parádní pochody a thea-
trální manévry, stihne vojska pru-
ské nová rána. Ostatně tyto vývody známy
jsou již z různých předehozich řečí Bebelových,
neupoutal tedy řečník včera na sněmu pozor-
nost novotou látky, nýbrž tím, že mluvil tonem
ještě ostřejším o militarismu, než jindy činíval.
Bebel
Bebelův
18
article
Tím budil veliké rozčilení mezi konservativci,
kteří ho neustále výkřiky přerušovali. Chvílemi
byl hluk tak veliký, že předseda stěží jenom
zjednal klid. Nepokoj mezi konservativci vzrost
nejvíce, když Bebel projevil podiv, že
týraní vojáci jen zřídka kdy po-
užijí práva sebeobrlany. Bebel děl
tu doslovně: »Kdybych já byl jako voják týrán
a kdybych pojal odhodlání odejíti proto sám na
onen svět, musil by pykati nejprvé i mučitel
můj a byl by kulí dopraven také na onen
svět.« (Veliké pohnuti ve sněmu a bouřlivý
odpor a protesty v pravo.)
Bebel pokračoval pak: Generál svob.p.
Igoltz konstatuje rostoucí nespokojenost u dů-
stojníků nad stálými změnami. V širokých kru-
zích vojenských i lidových jest dnes přesvědčení,
že kdyby vojsko mělo v nějaké
příští vojně vedeno býti tak, ja ko
za posledních manevrů císařských
že porážka Německa byla by ne-
zbytnous.
Bebelovi odpovídal ministr vojenství Rinem,
jehož řeč jsme ale již dosti zevrubně včerav
depoši berlínské byli podali.
Ostatně odpor proti militarismu vzmáhá s
v Německu netoliko v socialistické, a liberární
straně, nýbrž také stálo více již u stran ostat-
ních. Dokladem toho jest, že rozpočtový výbo
téhož říšského sněmu škrtl tyto dn
valně položek z vládních poža-
davků pro námořnictvo a že opřel s
zvláště rozmnožení důstojníků námořních. Jen
konservativci a národní liberálové až na 1 hla-
sovali pro požadavky vládní. Většina škrtla po-
ložky platů na 1 admirála, 1 kontreadmirála
na 7 kapitánů, na 17 náměstků jejich, na 11
nadporučíků a 29 poručíků námořnických, cel-
lkem 161.190 marek. Návrh podal člen »středue
Thünfeld a strana tato také pomohla návrhu
tomu k většině.
Bebel
Igoltz
Německo
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 6. března.
6— (Kronika.) Překvapen náhlou strž
válečných zpráv, udiven se táže vzdělaný svět
za kterou pec vlastně zalezl slavný — » Mezi-
národní smírčí soud«? V jeho působnost v
smyslu idejí pokroku a »pravé vzdělanosti« sklá-
dáno přec tolik nadějí! Jaká instituce divo-
plodná! Jaké požehnání mělo vzejíti lidstvu z
uskutečnění krásného snu! A kam se to všeck
podělol
Najednou někde na dalekém Východě pukne
nějaká roura řádu a pořádku, hromotřesk vá-
lečné vřavy se rozlehne, torpěda praskají, obr
něné mořské obludy narážejí na sebe, připra-
vují si zkázu ve vlnách, z ohnivých jícnů srší
plamen a zhouba do přístavních měst a se dvou
končin světa dlouhým tahem postupují prot
sobě nepřehledné davy ozbrojeného lidu ! Válka,
nehorázná světová, valí své děsy ! Celý svět se
rozstoupil ve dvě strany, dva nesmírné, nepře-
hledné tábory! A ty urputně nesmiřitelně, se
zájmovou neustupností stanuly proti sobě!
Kam se poděl Tribunál světového míru
včera ještě tak vážený a velebený? Kdo se po
něm dnes ještě ohlíží? Kdo o něm ví, po něm
volá, v jeho zakročení skládá nějakou nadějir
Teď přece byla chvíle prokázat svoji zdat-
nost, svůj význam, svoji výkonnost ve prospěch
idey! Proč pak ustanovený soudce nevolá obě
provinilé strany, oba rušitele svatého zákona
před svoji rozhodující stolici?
Praha
20
article
Pohřichu, je věc příliš jasna
V občanském životě pakli sporná strana.
povolaná k soudu, nedostavila se dobrovolně,
pošle se pro ni — četník. Ani v malých pomě-
rech občanského života neobejde se idea Spra-
vedlnosti lidské bez vydatné opory hrub
síly, bez žalostného »donucovacího prostřed-
ku«! Co si má ubožka Idea počíti se
svým »imperativem« vůči obrovitým rozměrům
života mezinárodního? Kde honem sehnati »čet-
níka«, který by dovedl imponovati stranám
Chváli se pěkně zřízená, co nejmoderněji opa-
třená škatule vojáčků, kterou vládne Jeho ja-
ponské Veličenstvo! O velikánské škatulce caře
baťušky vypravují se teprv divy ! Nemusil by
tu »tribunál haagský« dísponovati dvojnásobnou
aspoň zálohou »hrubé síly«, aby myšlence Spra-
vedlnosti mohla býti zjednána náležitá platnost
Neznamenalo by to potřebu nového, dokonalejšího
ještě — militarismu na odstranění starého
21
article
Na statisíce let odhaduje věda přítomnost
lidského plemene na povrchu zeměkoule. Po
celou tu dobu bylo to plémě rvavé, vraždivé
naveskrz válečné. Proudy vzdělanosti všelikýeh
rodů a stupňů usilovaly osvěcovati jeho temné
ho ducha. Po tisíce let se rozvíjely, vznikalya
hynuly. Teprv dva tisíce let tomu, co Syn člověka
se zjevil lidstvu se svým učením lásky a míru.
A lidstvo, zaslepené svou přírodou, neumělo
jinak než krví a plamenem si vštěpovati a šířiti
nauky Jeho. Tak nepatrnou schopnost poroz-
umění prokázalo. Nezbývá, dle nabytých zkuše
ností, než počítati s minimální, téměř nezměrně
malou schopností pokroku a rozvoje přírody
jeho ve smyslu pravého zušlechtění. Jak dlouho
tomu, co se rozlehlo moderní heslo »odstranění
válek« a věčného »světového míru« ? Sotva ně-
kolik desítek let! Jenom naivní neznalost světa
a života mohla se domnívati, že za tu nepa-
trnou dobu vlivem nějakého zázračného »vý
voje« mohla příroda člověka vskutku změni
své zákony.
Znameniti myslitelé, jedinci tuze vzdělaní
šťastní okolnostmi, nemajíce v životě jiných
starostí, než v zátiší svých prácoven svými
myšlenkami se zabývati, shledali, že válkaje
»barbarství, hřich proti rozumu a citu« a člověk
že je k tomu stvořen, aby žil v lásce a pokoji.
V ústraní čtenářských svých kabinetů uvykl
krásné představě lepšího člověka a nyní žasnou
údivem, že se svět nikterak nehotoví podle je-
jich luzného výmyslu se spravovati.
Zcela trefně vystihl Ed. Rod ve svém
traktátu proti militarismu poměr moderního člo-
věka k válce.
— Osud celého pokolení závisí na chvilce
kdy urputný státník nějaký pokyne a všichníse
vrhnou na sebe. Víme všichni, že nejlepší mez
námi budou sklácení, chvějeme se rozhorlením
Ed
22
article
ale nic nezmůžeme. Jsme v moci zákonů, jež
sami jsme sestrojili. Přestali jsme býti lidmia
stali jsme se věcmi, majetkem jakési moci vy
myšlené, jež sluje říší, která podmaňuje vůl
každého ve jménu vůle všech, ačkoli všichnisi
přejí právě opak toho, co jsou nuceni činiti . .
Velmi správné! A přece nesprávno. Všeck
to nezávisí nikoli ani na žádné »chvilce« ani na
pouhém nějakém »pokynu« »urputného státníka«
nýbrž pohříchu na celém řetěze souvislosti, na
řetěze zjevů a poměrů, které tvoří neobsáhlou
bytosť pokolení, jež slove lidstvem, na řetěze
zjevů, který se táhne zpět do nekonečna, do
minulosti vývoje, až tam do vzdálených mlžin
věků, kde v záhadném prvostřetu ducha a hmoty
vzniká původ přírody lidské ! Kdyby hrozný děj,
který proklináme, nevypukl »ve chvilce« nynějši,
vypukl by v jiné souse iní nebo pozdější. Ne-li
na pokyn »urputného státníka«, tož na pokyn
druhého, který by ho vystřídal nebo předčil.
A také nikoli podle zákona, který jsme »samie
sestrojili, jak ve svě naivné domýšlivosti si na-
mlouváme, nýbrž naopak podle zákona mnohem
hlubšího a tajemnějšího, který právě nikdo z
nás nesmyslil ani nikterak — nemá v moci.
23
article
Jenom slepá víra nevědomého člověka, která
dnes Ipí na heslu doktriny jako jindy lpěla na
hesle pověry, může se domnívati, že nějaký
zarputilý činitel »dělá« válku.
Neseme těžce svůj osud a v bezvládnosti
své hledáme — vinníka, na kterém bychom s
mohli pomstít, jako staří sháněli beránka, aby
odnesl jejich hříchy!
Jaká nedozíravost! Nešťastný car Mikuláš
autor »poselstva míru«, do poslední chvíle věři
v zachování pokoje tak opravdově, že sám vážné
ohrozil interessy vlastní říše. Bezmocným jako po-
slední nuzák objevil se »světavládný« car se svoji
vůlí osobní. I na japonském dvoře do posledních
dnů zápasila strana války se stranou míru. Strany
míru, tu i tam, ale na konec přece — válka.
Dnes vypověděl válku konstituční mikado abso-
lutnímu carovi, jako ji nedávno vypověděl de-
mokratický president severoamerické republiky
svým odpůrcům, jako ji vypoví zejtra, uvidí-l
potřebu, president republiky třeba — anarchické
Kdo chce mír, ať je připraven — k válce l
Mikuláš
24
article
Věříme, pravda, že »vzdělanost« nemůže
být bez eíle a konečným cílem vzdělanosti že
nesmí být než láska a pokoj. Ale kolik dlouhých
věků nás ještě dělí od kýženého cíle? Kdy stane
vzdělaný svět vskutku na výši své — vzdě-
lanosti?
Pravda, v Jasné Poljaně žije muž, pých
stoleti, který hlásá evangelium lásky a také sám
pro svoji osobu evangelický žije. Ale kolik vzdě-
laných současníků jeho ctitelů a velebitelů do-
dovede ho dosud následovati jinak, nežli —
slovy? Chcete vědět, jak to stojí se skutečnou
»mírumilovností« nadšených hlasatelů jeho učení,
učenců, mudrců, literátů, kteří si myšlenku
»míru« učinili životním úkolem ? Přečtěte si je-
jich — polemiky. Nezacházejí sice » krvavě« se
svými protivníky, leč toho příčinou není jejich
mírumilovnost, nýbrž jiná »vlastnost«, která sie
bývá pravidlem, ale není nikterak — ozdobou
vynášené jich vzdělanosti.
25
article
Litice války se utrhla od řetězu, užaslí vy-
znavači věštby míru volají o radu ke krasno-
poljanskému proroku lásky.
— Evangelisoval jste vesmír! psal těchto
dnů jeden z nich. Naučil jste svět morálce lásky
a odpuštění. Jste velkým křesťanem a plnlte
svědomitě etnosti, nenávidíte nenávist a potíráte
válku!.. . Což byste se byl sám zklamal ? ..
Což válka s nenávistí jsou nutné projevy lidské
činnosti ? ..
V jednom, zdá se, autor Vzkříšení vskutku
se zklamal. Zná člověka jen jako jedince, který
se rodi, bloudí, ve strastech a hyne. Nechce
rozeznávati onu velikou bytost, která přece jest,
protože má svoji zvláštní přírodu a zvláštní duši,
žijící od věků do věků, z pokolení do pokolení
jejíž ubohý jedinec je pouhým nepatrným prvkem
Obrodné slovo autora »Vzkříšení« platí je-
dincům. Kdo z nich chce slovo viděti skutkem,
má volnost sám za sebe je — konati. Stačí-li
silou vůle a přesvědčení zmistrovati krátkode
chou, jednodenní svoji bytost jedineckou
Kolik je však těch silných, kteří to dove-
dou, mezi hlasitými opakovači pouhého
slova?
Litice
26
article
Ale tisícileté bytosti národů? Tém je věru
třeba více — trpělivosti.
Vždyť ani není správno, že nenávi st
vede je k válce. Po nekonečném pásu železné
koleje od Urálu až ke břehu Tichého moře dne
vlak za vlakem unáší pluky a pluky branného lidu
ke hranicím nesmírné říše. Není pravda, že ty řady
mužstva s železem v paži naplněny jsou něja-
kým pocilem »nenávisti«, který je zlovolně pudí k
předu. Nesmírná většina těch lidiček od Západu
nikdy žádnéh o Japonce ani neviděla. Také ja-
ponský voják nemůže »nenávidět« svého ruského
soudruha. Koho neznám, toho nemohu nená-
vidět. A přece obě strany se budou »vraždit«.
Ale jiný pocit, nežli nízká nenávist povede jich
vražednou ruku! Nejvyššího rodu pocit, jakého
je schopna mravní bytost člověka, pocit — ko-
nané povinnosti. Nebudou se ani vidět, snad
budou spolu do dálky pociťovat i soustrasta
přece si budou úsilovně přípravovat navzájem
zkázu a smrt, jako připravuje neustále zkázua
smrt všemu lidskému pokolení bezohledná svou
slepotou příroda. Příčí se to vše našemu
slabému rozumu, ale tomu právě nezbývá, než
— zastříti se.
Tichý moře
27
article
Dvě mračna lidských prvků živelnou silou
proti sobě hnaných ! Kdo je chce zastaviti?
Co je konečně hrdinství chvástavého s lo v
»rozumné vzdělanosti« proti lidsky krásnému
činu kapitána minonosky »Jeniseje«?
— Velitel předvídal zkázu lodi, sděloval
zpráva, nařídil mužstvu, aby se zachránilo po-
mocí člunů. Posádka prosila kapitána, aby rov-
něž opustil loď. Pohrozil, že zastřelí každého,
kdo neuposlechne. Poslední seskočil do moře
strážce lodní pokladny. Velitel zůstal na svém
místě, až se vlny nad lodí zavřely. Rozloučil se
posledním slovem: »Žijte blaze, děti, nestarejt
se o mne!...«
Zhynul dobrovolně, aby zachránil družinu
od hanebné výtky, že zbabělá v nebezpečí opu-
stila lod.
Lidsky krásný čin! Jím ve ve službě vyšší
idey zvítězil imperativ svrchované vůle nad nej-
tužším poutem, které nás ke hmotě víže, nad
pudem, zachovati bídné sebstvi.
Jenisej