ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 6cbb3fa0-66ef-11dc-862d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 15 celkem · entity: person 52, place 43, org 5, work 6
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 202. ze dne 24. července 190l.
3 title
Různé zprávy.
4 article
= Nový román Julia Verna. Třiasedmde- sátiletý, úžasně činný poeta přírodních věd, Julius Verne, vydal právě v Paříži nový svůj román »Vil- lage aěrien« (Vesnice ve vzduchu). Děj tohoto ro- mánu odehrává se v pralesu střední Afriky, který spisovateli poskytuje vegetací svojí tolik pestrosti k líčení. »Vesnici ve vzduchu« zavěsil Verne do větví pralesa na ohromné kmeny, na nichž nechává živořiti lesní muže a zapřádá na životě jejich svůj román. Poutavá kniha, která vyšla nákladem Julia Hetzela v Paříži, obohacena známými illustracemi dosavadního malíře Vernových románů Jiřího Rouxe. = Popel Dantův. Z Říma se sděluje násle- dující zajímavá zvěsť: Vládě italské nabídnut byl ke koupi baronem Natolem z Messiny za vysokou cenu zbytek pozůstatků Danta v podobě popela. Zní to sice divně, ale je-li pravdivá s relikvií spojená bi- storka, pak nelze o pravdivosti popela pochybovati Dne 27. dubna r. 1865 byla pod dozorem minister- stva vyučování přenesena urna s popelem Danta z Ravenny do Santa Croce ve Florencii. U příleži- tosti přesypání popela do jiné novější urny usypáno trochu na zem. To zpozorovali dva členové komise Pazzi a Paganini, kteří pečlivě popel sebrali a ode- vzdali svému chefu, tehdejšímu ministru vyučování baronu Natolovi. Ten přijal dar a dal si potvrditi pravdivost úřadně od notáře Malagola v Ravenně. Později přešel zbytek popela do majetku bratra Natala, plukovníka, který pečlivě vzácnou památku střežil a nyní nechtěje ji vydati svým budoucím dě- dicům, chce ji vládě prodati. Ale suma, kterou za ni požaduje, jest příliš vysokou, takže nabídne-li ji některé museum Natolovi, připadne mu vzácná relikvie.
Verne Julius Verne Hetzel Vernův Roux Popel Dantův Natol Dante Paganini Natal Paříž Afrika Řím Messina Ravenna Santo Croce Florencie Pazzi
5 article
= Memoiry švédského krále Oskara. Švéd- ský král Oskar jest, jak se právě sděluje, zaměstnán literární prací, dokončováním svých memoirů. V ro- dině Bernadottů jest zvykem, že členové její zapisují příběhy svého života a tak i král Oskar zůstal věren těmto tradicím a již od nejútlejšího mládí činil si zápisky, když jako kadet zúčastnil se cest švédského loďstva. Denně s nemalou přesností zanášel nejen poznámky, týkající se jeho života, nýbrž i běžné po- litické a sociální otázky, jež dle svého smýšlení řešil a doplňoval. V zápiskách jeho nacházejí se i drobné básničky. Časem vzrostly jeho zápisky tak, že nyní již čítají 253 svazky hustě popsané. Tento bohatý materiál král Oskar během posledních let zpracoval. Vydá prý z nich pouze výtah ve dvou svazcích pod titulem »V prázdné chvíli«. Původně chtěl král Oskar II. tyto memoiry zanechati pouze své rodině později se však rozhodl podati je i širší veřejnosti. Může to býti dosti zajímavá kniha, neboť za dlouhá léta své vlády měl Oskar II. velmi mnoho co činiti s různými vladaři, státníky, učenci, básníky a umělci. = Pověstný Pircher, který v noci 18. srpna 1886 vylezl na Štěpánskou věž ve Vídni, zemřel mi- nulý pátek v Traunhofu v Dolních Rakousích. Josef Pircher byl pokrývačem a hasičem; při povolání svém byl prý velice dovedným a proto svěřovány mu ze- jména opravy střech na kostelních věžích, kterých za svého života slezl Pircher přes sto. Když v roce 1886 vylezl na věž a upevnil tam černožlutý prapor na věncoví, jež špici věže oplétá, byl opět policií vy- zván, aby prapor sundal, jelikož nikdo jiný toho ne- dovede. Když však po Pircherovi počali se někteří jiní opičiti a lezení na svatoštěpánskou věž stalo se sportem, nezbylo policii vídeňské nic jiného, než každou podobnou evoluci »ve vyšších vrstvách« za- kázati.
Oskar Pircher Švédsko Vídeň Dolní Rakousy
6 article
= Veselohra, psaná na bojišti jihoafri- ckém. Neobyčejnou historií má veselohra s názvem »The Vengeance of Mrs. Vansittart«, která provozo- vána byla v Garrickově divadle v Londýně. Kus se- psán byl na bojišti jihoafrickém v prázdných chvil- kách služby Arturem Harem a přítelem jeho Evesem Poslední zemřel při návratu do vlasti střevním tyfem. Myšlenka, psáti divadelní kus, napadla Harovi a ze- snulému jeho druhovi, když nacházeli se oba služ- bou vojenskou přikázáni lordu Methuenovi v ležení Ottoshopu v Transvaalu. Papíru ke psaní neměli, ale náhodou měl Hare denník, kterého ku psaní kusu použito. Nejvíce situací a zápletek bylo napsáno při noč- ních hlídkách. Neměli ovšem mnoho klidu při své práci. Často nastalo přerušení a vojen. dramaturgové nejednou musili nechat spisování spisováním, odhoditi pérea chopiti se zbraně. Když ležení v Malmaní bylo Bury překvapeno, málem byl by denník býval rovněž uko- řistěn mezi jinými věcmi. Při pochodu měl jej Hare v plášti svinutém na sedle svého koně. Další scény napsány v Zeerustu a Lichtenburgu, zakončení pak v nemocnici v Deelfonteině. Samotný obsah kusu nemá s jihoafrickou válkou nic společného a hraje v americké společnosti.
Vansittart Artur Haro Methuen Hare Londýn Transvaal Malmaný Bura Deelfonteina Garrickův divadlo Ottoshopa the Vengeance of Mrs
7 article
= Na plachetní lodi oceánem. Nemalý z- jem v newyorských kruzích vzbudila plachetní lod s rakousko-uherskou vlajkou, která přistála těchto dnů v přístavu newyorském, poblíže vacht-klubu. Byla to vachta jmenem »Taormina«, na které přibyl hrabě Jeroným Colloredo-Mansfeld, za jehož velení yachta vykonala cestu 10.000 nám. mil. Hrabě, který sám jest poručíkem rakouského námořnictva, má ve své družině poručíky Pachnera a Dolence; veškeré mužstvo čítá 7 hlav. Vyplula z Poly v srpnu roku 1900, jela přes Gibraltar, Teneriffu, do Port of Spainu a dále do Trinidadu v Západní Indii. Další cestu po přestávce, která věnována lovu, plula přes Marti- nique, Venezuelu, Floridu, Baltimore a Annapolis k Newyorku, kde šťastně přistála. Hrabě Colloredo chtěl plavbou na plachetní lodi, která váží 78 tun, dokázati, že možno vykonati na ní značných cest.
Colloredo Mansfeld Hrabě Pachner Dolenec Pol Teneriff Taormina Gibraltar Trinidad Indie Venezuela Florida Baltimore Annapolis Newyork Port of Spain
8 article
Osobnost hraběte Colloreda jest v Americe tím zají- mavější, jelikož nalezal se v roce 1898 na palubě »Marfe Terezie«, která při oblehání Santiaga křižo- vala v kubánských vodách a ve dnech bitvy prodě- lala také některé její fase. = Pěšky na cestě kolem světa. »Petit Journa!« líčí odysseu několika mužů, kteří před 2 lety vydali se na cestu kolem světa pěšky. Bylo jich sedm a mezi nimi markýz Rochetaillée, Franciolini, Casali a Cousonni z Livorna, kteří podnikli sázku, že v sedmi letech obejdou pěšky svět. Nejedná se pouze o sázku 175.000 franků a dokázání fysické síly člověka, nýbrž jmenovaní pánové vzali si za účel při cestách svých konati vědecké a archaeologické studie. Každý z nich opatřen jest fotografickým ap- parátem a mapami, jež nese v torbě, vážící 28 kg, na zádech. Za každých uražených 15—20 kilometrů dají si od purkmistra neb četnictva potvrditi listiny, dle kterých kam a kdy do obce dorazili. Bohužel, že nehody nepopřály jim na cestě, aby všech sedm mohlo jednou vrátiti se nazpět. Pouze čtyři z nich
Collored Marfe Petit Journa Rochetaillée Franciolini Casat Cousonni Amerika Livorno kg
9 article
jsou na živu a prošli 25.000 km takže zbývajících 245.000 km mají uraziti za pět let. Tři z nich jsou již mrtvi. V Albanii při srážce s lupiči byl jeden z nich zabit, v Chorvatsku druhý zlomil obě nohya zemřel, třetí pak skonal zapálením plic. V Srbsku bylo jim v zimě podstoupiti krutý boj s vlky na život a na smrt, v Bulharsku byli blízci smrti vyhladověním a v Turecku chyceni byli policií, jež nakládala s nimi hůře, než kdyby byli bývali vydáni v šanc vlkům. Dne 28. července t. r. dorazí do Ma- rokka, odkud přeplaví se do Alžíru a půjdou Tuni- sem, Tripolisem, Egyptem, Saharou a dále pak jižní a severní Amerikou do Japanu a Číny. Dne 25. srpna 1906 mají býti opětně v Livornu. Doufají, že vzdor ztrátám času podaří se jim tam doraziti. = Životní energie velryby. Z Nového Yorku se sděluje: Severoamerický lovec velryb »Be- luga« ulovil v Beringově úžině před krátkým časem velrybu, v jejímž mase trčel zbytek harpuny. Pá- tráno ihned v železe po něčem vyrytém, neboť mí- vají lovci velryb zvyk, že jmeno své na harpunu vyryjí a skutečně pod hustou vrstvou rezi objeveno jmeno harpunáře »Montezumy«, jenž dle paměti lovců žil před padesáti lety. Jest zcela pravděpodobno, že zbraní touto »Montezumo« sám po velrybě mrštil a dle toho byla by velryba již dosti značného stáří, nehledě k tomu, že způsobeno jí dojista nemalé zra- nění, které na život její mělo vliv, neboť krajina těla kol harpuny byla rzí nakažena.
Beringův Montezuma Albánie Chorvatsko Srbsko Bulharsko Turecko Ma Alžír Tripolis Egypt severní Amerika Čína Livorno Nový York km
10 article
= Pohlednice z jižního polu. Anglická lod »Discovery«, která bude vypravena za vědeckým úče- lem k jižnímu polu, bude se krom vědeckého svého poslání zabývati — vyhotovováním a posíláním po- hlednic z krajin jižní točny. »Revue Bleu« uveřej- ňuje celý její program rozesílání. Tak v den odjezdu výpravy z Londýna rozešle první dopisnice s pohle- dem na loď a vlastnoručním podpisefn kapitána Scotta. Druhá pohlednice, obsahující geogra fickou mapku jižního polu, poslána bude z některého pří- stavu na prostředku cesty mezi Londýnem a Novým Zeelandem. Třetí dopisnice poslána bude poštouz posledního přístavu, ve kterém se před krajinami jižního polu »Discovery« zastaví. Poslední dopis- nice zaslána bude z nejzazšího místa, kam se až výprava na své cestě dostane a bude zobrazovati fotografický snímek těchto krajů.
Bleu Scott Londýn Nová Zeeland jižní polo Discovery jižní polo
11 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech. Začátek o 7. hod.
Král Pištěkův divadlo
12 article
Ve středu 24. července. Lidové představení za poloviční ceny. Po prvé: Břetislav a Jítka. Vlastenecká činohra o 5 jedn. od K. E. Eberta. Promenádní koncert pořádá se v pátek dne 26. července. 17902
Břetislav Jítka Ebert
13 article Aréna na Smíchově.
Aréna na Smíchově. Ve středu 24. července. Začátek o 7. hod. Cyklus frašky X. Rodina Pontbiquet. Fraška o 3 jednáních. Napsal A. Bisson (autor Kontrolor spacích vagonů«) přeložila E. Pešková. Režisér p. J. Kubík. 17904 160 —
Fraško A Bisson E Pešková J Kubík Smíchov
14 article
», nikoli! Nikterak! Mám rád takou zuřivost! Takové jsou ženy v celém světě! Musí se jim jen uká- zati, že člověk dovede je opanovati.« Vichers změnil rychle předmět hovoru. Vypravujíce si vzpomínky na minulost, sdělujíce si plány do bu- doucnosti zapomněli rychle drobné příhody té. Když ale Frere hodinu na to kráčel chodbou, jež vedla k jeho pokojíku, zadržen byl malou postavou, jež zahalena byla u veliký šál. Byla to maličká jeho nepřítelkyně! Pravila mu zpříma: »Čekala jsem na vás, pane Frere! Prosím vás, byste mi prominul. Neměla jsem vás bíti, jsem zlé děvče Neříkejte, že nikoli, neboť jest tomu tak a nepolepším-i se, nemohu nikdy do nebe přijíti.« Mluvíc tak vyňala lístek, jenž složen byl jako do- pis a podala mu ho. Frere tázal se: »Co to jest? Jdi spat, dítě, jinak se zde na- stydneš.« »Jest to omluva napsaná. Nenastydnu se, nebot mám punčochy.« I dodala pak, svraštivši poněkud obočí: »Nepřijmete-li lístku, nebude viny na mně. Tloukla jsem vás, ale prosím o prominutí. Jsouc ženou nemohu dáti jiného zadostučinění!« Mr. Frere přemohl stěží smích, i poklonil se pak hluboce zdvořilému nepříteli svému. Děl potom: »Přijímám vaši omluvu, miss Sylvie.« Maličká odtušila s velikou obřadností:
Frere Mister Sylvius
15 article
»Jste příliš dobrotiv, pane Frere, opravdu velmi do- brotiv. Jest to od vás opravdu velmi roztomilé! Nebude-liž to rozkošné, Sylvie, popluješ-li s matinkou a s panem Frerem do Hobart Townu ?« Sylvie, vystoupivši z jednoho kouta pokoje, pro- hodila: »Prosím, pane Frere, jest mi velmi líto, co jsem prve řekla. Prosím, prominete mi ?« Pronesla otázku svou tak strnulým, staromodním způsobem, stojíc zde před ním — zlatý vlas splýval jí přes ramena a ruce měla sepjaté přes černou hedvábnou zástěrku (Julie Vichersová měla své zvláštní záliby co do oděvu dceruščina) — děla to vše s výrazem tak podivným, že Frere div se opět nedal do smíchu. Děl však jen: »Ovšem, že vám to odpustím! Vy jste to zajisté nemyslila tak zle!« », ano, myslila jsem to skutečně tak a právě proto působí mně to starosti. Jsem ovšem opravdu velmi nezpůsobná a neposeda, ač tomu snad vy nebudete chtíti věřiti. (To řekla u vědomí své krásy.) Zvláště při učení se dějinám římským nemám pokoje. Nepokládám Římany ani z daleka za tak statečny jako Kartagiňany. Co tomu říkáte vy, pane Frere ?« Moric, ač ustrnul poněkud nad touto otázkou, děl jen: »Proč nikoli?« Sylvie, zhrdajíc jak pravá žena všemi důvody, odtušila prostě: »Já jich nemám ani zpola tak ráda! Měli vždy to- lik vojákův — ačkoliv také ti druzí byli tolik ukrutní, když zvítězili !« Ztracen pre život.
Frere Sylvius Town Vichersová Říman Kartágiňan Moric Hobart