Stranaz

ŽENSKÝ LIST.

37. číslo.

Žena její sociální postavení a schopnosti.

(Pokračování.)

Nemenší vliv na sociální pos tav ení ženy mělo vždy a má náboženství. Skoro každý krok ve vývoji našeho pokolení byl bud novým náboženstvím zrychlen aneb zastaven. Není divu! Neboť náboženství bylo věcí, jež se všech dotýkalo. Každý musel k nábožen- ství jisté stanovisko zaujmouti. Různá nábo- ženství přivodila buď dějinný převrat, pokrok, nebo zpátečnictví. Náboženství byla světomocí. Náboženství jsou ještě dnes síly světem hýbající, buď v před rebo v zad. Kdo by toto přehlédl, zapomněl, ten by přehlédl hypnotisující (uspávající) síly časového ducha. Pokusím se jinde o důkaz toho. Na tomto místě chci poukázati k tomu, že i náboženství mají svůj přirozený dějinný vývoj. Podobně jako se vyvíjely různé rostliny a různé zvířecí tvory, podobně vyvíjelo se po- zvolna náboženství, ač tak zvané dějiny svě- tové rady by proti tomu svědčily. Náboženství měla svůj dětský věk vývoje, mužný věk,a všechna musela projít věkem stáří a mnohé odumírají. Náboženství v dějinném běhu zanikají, mění se, podobně jako se děje rostlinám a zvířatům. Mnohé náboženství zmizelo beze stopy z to- hoto světa podobně jako mnohé tvorstvo, rost- linstvo i lidstvo bez hluku vymizelo z této zeměkoule. Mnohé náboženství splodilo nové, než zaniklo samo. Příkladem jest nám židovstvo, z něhož vy- šlo křesťanství a mohamedanismus. Miliony žen po třináct století byly pod vlivem mohameda- nismu. Zakladatel tohoto náboženství byl hor- kokrevný, fantastický, smyslný arab, jenž dobře znal obě pohlavi svého národa. Co zakladatel náboženství snažil se postavení ženy svého ná- roda zlepšit.

Doporoučel mužům aby měli ohledy ku svým ženám. Radil mužům aby se ženami za- jatců jednali shovívavě. Dovoloval bohatým mu- žům několik žen, chudým jednu. Zákony islamu zakazují ženám styk s muž- ským i s duševním světem. Že mnohoženství mohamedanismu udrželo se v otroctví dokázáno. Až dosud považuje mohamedanismus ženu za ne- dokonalého tvora. Mylný názor šíří kře- sťanské náboženství o trvání duše ženy, jež prý ji nemá. V evropském Turecku vyrůstá žena z lidu bez náboženského a školského vzdělání. Moha- med nechtěl prý aby se žena ve veřejném ko- stele (mešitě) objevovala. Žena ponechána na jihu největší pověře. Žena zůstala po staletí v pověře, otroctví a v podruží mužově. Jest samozřejmo, že dle po- stavení ženy byl a jest národ turecký ve svém vývoji duševním hodně pozadu. Zcela jinak vytvářilo se náboženství křesťanské ve svém poměru ku ženě. Křesťanství jest plodem židovství. Bájka o pádu prvých lidí byla nutným podkladem ku vykoupení. Dle křesťanské nauky stalo se to smrtí Nazaratského. Křesťanství přineslo velký pokrok, vzhledem ku zlepšenému postavení ženy.

Křesťanství prvotní, které hlásalo rovnost lidí, hlásalo i rovnost pohlaví. U židů zůstávala žena vyloučena z veřejného života dle biblického názoru. V prvých dobách křesťanství povýšena žena za rovnocennou vedle muže. Muž vystihl vý- znam tohoto povýšení pro rodinný život. Velká myšlenka rovnocennosti pohlaví, které i mnozí staří filosofové se zastávali ale neprovedli, že tato myšlenka rovnocennosti zahalena byla v háv bájek a článek víry, a právě v tomto hávu slavila svého vítězství. Měl-li by se uplatnit názor, že před bohem stejně roven bo- hatý i chudý musela též platit myšlenka o rov- nosti pohlaví, co základní myšlenka prvého křesťanství nyní moderního socialismu. Myšlenka rovnosti zahalena závojem náboženské pověrči- vosti mohla se udržeti. V prvém křesťanství vyhlášen boj každé nerovnosti majetkové i rodové. Vznik křesťan- ství připadá v dobu rozmařilosti klasických ná- rodů a proto se rychleji ujímá. Při tomto přechodu žena byla v šíření my- šlenek křesťanských vydatnou pomocnicí začež se jí později od církve dostává špatné od- měny. V prvé době křesťanství, vykázán ženě důležitý úkol v rodině co matce, vychovatelce, učitelce. Z bezmocné otrokyně stává se kněž- kou domácnosti. První křesťané neznali divadel, cirkusu, slavností, nádhery, hostiny, nýbrž jedině svého domova. Pomocí osvobozené ženy zvítězilo křesťanství nad západními zeměmi. Žena více než muž šířila s nadšením kře- sťanství, toho neměla římská křesťanská církev zapomínat tak často, jak toho činila. Pozvolna byla žena zatlačována z volného rov- ného svého postavení, jež v době prvého kře- sťanství požívala. Křesťanský středověk a až po naše doby upí žena v otroctví.